 |
|
Země: Dánsko Tracklist: Hrací doba: 39:12 Odkazy:
|
Vzpomínám si, že když jsem svého času narazil na Nortt poprvé, zastihla mě muzika tohoto dánského projektu poněkud nepřipraveného. Stalo se to v jistém období mé posluchačské kariéry, kdy jsem žil v přesvědčení, že metal má hrát kurva nahlas a kurva rychle, jinak to není metal, ale vyměklá pičovina pro sráče. Je nad slunce jasné, že nikoho s takovou filozofií nemůže Nortt uspokojit ani za mák. Zcela neuspokojen (bez dvojsmyslů, pokud možno) jsem tedy tuhle záležitost na delší dobu odložil.
Nortt jsem dokázal docenit až později, kdy jsem propadl tehdy aktuálnímu albu „Galgenfrist“. Člověk musí být v dočista jiném rozpoložení – a tím nemyslím pouze aktuálním chvilkovém, ale obecné posluchačské chutě a choutky – aby si tuhle ultra pomalou a temnou tryznu pořádně vychutnal. Jak se ale běžně říká, vždy lepší pozdě nežli vůbec, takže ve finále si nemám na co stěžovat. K něčemu prostě člověk musí dorůst a v momentě, kdy je vaše nejoblíbenější kapela Gorgoroth, asi jen těžko oceníte takový pohřeb jako Nortt.
Po „Galgenfrist“ ovšem tenhle jednočlenný projekt nadobro zmizel z očí. Ne snad, že by formace jako zrovna Nortt někdy byla na očích široké metalové veřejnosti. Spíš jsem to myslel tím způsobem, že ustalo vydávání nových alb, která až do roku 2007, odkud „Galgenfrist“ pochází, přicházela v pravidelných dvouletých intervalech. Letošní, celkově čtvrtá deska „Endeligt“ vyšla až po dlouhé dekádě ticha, přesně na den po deseti letech.
Jako vždy po takové době se nabízí obligátní otázka, zdali po takové prodlevě došlo k nějakému zásadnímu posunu a zdali zní novinka jinak než starší tvorba. Přijde na to… Obecné rysy nahrávky zůstaly na svém místě, díky čemuž lze říct, že také „Endeligt“ v sobě nese znaky, které byly pro hudbu Nortt vždy typické. Ty nejnápadnější jsou zcela evidentní:
Ruku v ruce zde jdou black metal a funeral doom metal. Z druhého jmenovaného stylu si „Endeligt“ bere tempo, které je opět pomaaaaaaaaaaaaalé až běda. Rytmické údery přicházejí v relativně dlouhých intervalech a prim hraje roztahaná depresivní atmosféra podporovaná darkambientními momenty a leckdy až téměř dronově konstantním kytarovým zvukem. Z black metalu si pak Nortt půjčuje syrovost a misantropii, které pro doomové odnože metalu nejsou úplně charakteristické. Vše dohromady pak tvoří hnilobnou atmosféru, již ostatně skvěle vystihuje obálka „Endeligt“. Hudba Nortt je jako pomalu se rozkládající mrtvola.
V jistých dílčích ohledech se ale „Endeligt“ posouvá. Přijde mi, že nejnovější počin je o něco méně ambientní, ačkoliv i zde se najdou dlouhé pasáže a nakonec i celé písně, viz „Kisteglad“, „Gravrøst“ nebo titulní „Endeligt“. Nicméně mi občas připadá, že právě v tom ambientu je aktuální deska nejlákavější, a z tohoto titulu se nebojím nahlas říct, že čistě ambientní album Nortt v současném rozpoložení by mě dost zajímalo.
Co se metalové složky týká, zdá se mi, že se na „Endeligt“ vkradlo větší množství melodií v DSBM stylu. Přestože nepatřím k těm, kteří by depressive black metal nemohli vystát, zrovna v tomto případě mi to není po chuti a těchto elementů bych já osobně klidně ubral.
Na druhou stranu, ani jejich přítomnost v některých pasážích alba mě neobtěžuje natolik, abych „Endeligt“ zavrhl. V zásadě je to dobré album a status Nortt jakožto zajímavé skupiny zůstává neotřesen. O vrchol diskografie se nicméně nejedná.
