Země: Itálie Žánr: progressive metal Datum vydání: 26.3.2013 Label: Scarlet Records Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Scarlet Records

Nemůžu se při hodnocení “The Last Embrace to Humanity” vyhnout srovnání s Empyrios a jejich “Zion”. Odd Dimension jsou rovněž z Itálie a rovněž se hudebně pohybují na polích progresivního metlau, přesto v úplně jiných končinách, o kterých nelze říct, že by byly horší nebo lepší, ale prostě jiné. Tato pětičlenná kapela se totiž drží klasičtějších italských postupů, takže hodně důležitou roli v jejich skladbách hrají melodie, ať už ty vokální, tak instrumentální. Jejich druhá řadovka by mohla tvořit jakýsi pomyslný most mezi velikány Dream Theater a melodickými italskými kapelami.

Skladby na “The Last Embrace to Humanity” si v mnoha případech vytyčily sedmiminutovou hranici, kterou zřejmě musí překonat, aby zněly o něco progresivněji, než ve skutečnosti jsou. Ony totiž ve své podstatě nejsou o mnoho posluchačsky náročnější než tvorba Empyrios, ale Odd Dimension pracují s více náladami, takže se celkem plynule přechází od pomalých, táhlých melodií ke kytarovému riffování a sólování, ovšem jedná se o postupy do jisté míry předvídatelné a nijak zvlášť omračující. Formálně je vše v pořádku a některé písně jsou dokonce hodně dobré, jako třeba “Fortune and Pain” s jazzem nasáklou rytmikou nebo “Under My Creed” s parádním piánem v úvodu a následně hutnou kytarou a přesvědčivým zpěvákem Manuelem Candiottem, jenž sází pouze na svůj melodický vokál, se kterým ale pracuje a nedrží se tak pouze v jedné rovině, což je hodně příjemný fakt, který desce přidává na poslouchatelnosti.

Nechci na základě výše uvedeného vyvolat pocit, že “The Last Embrace to Humanity” je nezáživnou deskou těžící z osvědčených postupů, kterým něco chybí, ale zase bych lhal, kdybych řekl, že jsem si z toho sedl na prdel. Pro fanoušky Dream Theater by měli Odd Dimension představovat jasnou volbu a jsem si téměř jistý, že nezklamou. Pro mě se nejedná o nic, co bych chtěl slyšet denně, ale jednou za čas, když má člověk náladu, proč ne…