 |
| Země: Itálie Žánr: post-metal / post-rock Datum vydání: 9.1.2015 Label: Drown Within Records / Fire Was Born Records Tracklist: Odkazy: K recenzi poskytl:
|
O italských Summit toho já, ani internet moc nevíme. Ne, že by se nám nechtělo, jen kapela není co se týče historických oficialit příliš sdílná. Summit sice vlastní svůj profil na nejmenované sociální síti odkazující na obličej a knihu (to neuhodnete), ale i zde toho k vyčtení moc není. Dá-li si však člověk záležet a prolistuje veškerými příspěvky, několik (byť jen mnohdy vydedukovaných) informací zjistí. Summit vznikli nejspíš v roce 2013, kdy (snad) dali sbohem názvu Sur les cimes du désespoir, kterým připomněli jedno z děl v Rumunsku narozeného filozofa Emila Ciorana. Co již vzbuzuje informačně přesnější dojem, je soupiska. Čítá dva členy, kteří se, jak sami uvádí, rozhodli hrát „stargazing post-metal“. Jak tuto škatulku Summit rozezněli? Odpovědí budiž debutové EP „Remnants“.
Jistě, sebeškatulkování Italů mohu tiše ignorovat, vždyť pro požitek ze samotné hudby nemá valný smysl. Když už se ale Summit snažili zapůsobit na první spatřenou, uhýbat nebudu. Jelikož hrají Italové čistě instrumentální muziku, je pochopitelné, že alespoň prostřednictvím škatule poskytují ztracenému posluchači berličku, na čem že má jeho zrak spočinout. A protože anglické „star“ ukazuje na ty svítivé tečky na tmavé obloze, obraťme oči směrem vzhůru. Na srážky asteroidů a devastující erupce je ale záhodno zapomenout, ty Summit tiše ignorují. „Remnants“ je spíš než sondou po drsných vesmírných zákoutích idylickou podívanou pro zemské oko, které se přišlo kochat, nikoli pošpinit. Z jistého úhlu pohledu tedy označení „stargazing“ smysl má. Avšak, co si budeme povídat, poslech žánrových post-spřízněnců nabízí povětšinou totéž a já v případě Summit citelně větší pocit „astrálnosti“ nemám.
Minialbum čítá čtyři songy s celkovou hrací dobou 25 minut, což je čas, který dostatečně umožňuje utvořit si přibližnou představu o síle kapely. Jak jsem již naznačil, skladby jsou postaveny na táhlých instrumentálně post-metalových plochách, které tu a tam volně přejdou k post-rockovému kolegovi. Nikterak kostrbatě, spíš plynule a bez náhlých změn.
„Remnants“ začíná dosti slabým kouskem. Na úvodní „Adrift, Sideral Abysm“ mě zaujala snad jen první ambientně post-rocková třetina, která je atmosféricky úplně jinde než nezáživné riffy ve zbytku songu. Osmiminutová „Fields of Tulips in Pluto“ naopak vypadá velice slibně a mám pocit, že právě tento kousek nejlépe vystihuje to, co Summit chtěli předvést. Žádná komplikovaná struktura, zaostřeno je tu stoprocentně na atmosféru. Snovou a evokující třeba God Is an Astronaut. Nebo taky Alcest – to když si Summit vypomohou zasněnými vokály. Zato následující „Remembrance Is a Celestial Path“ je skokem dolů. Oproti předešlé skladbě je o polovinu kratší, což je znát. Italové zde nedokázali vygradovat atmosféru, ani nalézt zajímavější téma, které je zde poněkud opět vedeno snovým vokálem, tentokrát dosti bezzubě. Podobně bezradně působí i titulní „Remnants“, jež celé EP uzavírá. A je úplně jedno, že je vystavěna na nejmetalovějším základu, neb opět postrádám gradaci a zaznamenatelné oslovení posluchače.
Když jsem slyšel „Remnants“ poprvé, přemítal jsem, že na tom Summit nejsou vůbec zle a pár poslechů udělá z minialba svěží post-metalovou oddychovku. Žel, necelá desítka poslechů za mnou a očekávaný pocit nikde. Italové úspěšně nalezli představu o tom, co a jak zhruba hrát, ale v součtu nakonec stihli vyprodukovat pouze jediný konkurenceschopný song. Zbytek EP sleduje „Fields of Tulips in Pluto“ jen zpovzdálí, a ačkoliv se od něj snaží mnoho získat, z jeho stínu se mu nedaří vymanit. Vzhledem k prvním poslechům spíše zklamání, přihlédnu-li však k okolnostem – jde přece o debutové EP – o žádnou katastrofu nejde. O výraznější příslib do budoucna ale také ne.