 |
|
Země: Německo Tracklist: Hrací doba: 34:01 K recenzi poskytl:
|
Stalo se takovým dobrým zvykem nadávat na Českou poštu. Ne, že bych tady tu společnost chtěl obhajovat nebo jí dokonce dělat reklamu, ale občas mi přijde, že je ten hejt trochu přehnaný. Sem tam je možná nějaká pošťačka trochu pizda, ale nic zásadního a dá se s úrovní jejich služeb vcelku žít. Když pominu, že mi odmítají nosit vinyly domů, protože je to prý moc velká zásilka, takže si pro to vždycky musím na pobočku, tak to ujde. Hlavní ale je, že mi zatím vždycky všechno dorazilo v pohodě a z pár stovek balíků se mi ztratil jeden jediný a to už je víc jak deset roků. Obecně vzato s poštovními službami problém nemám… zato mám ale kurevsky velký problém s poštovním black metalem.
Tolik inteligentního humoru pro začátek, který vám měl naznačit, že si dnes budeme povídat o post-black metalu. Konkrétně tedy o německé formaci Trautonist, jejíž sestavu tvoří jeden mladý gentleman (obsluhuje všechny nástroje a zpěv) a jedna lepá dívčina (ta předvádí jen zpěv). Dvojice začala nějakou větší aktivitu vyvíjet až letos, když nejdříve do světa vypustila singl „Distance“, jenž se stal předzvěstí eponymního dlouhohrajícího debutu. Ten vyšel stylově jen na černém asfaltu limitovaném na tři sta kopií a až o pár měsíců později jej doplnilo i CD.
Vcelku zajímavý obal mohl věštit nějaký potenciál, nicméně vlastní poslech „Trautonist“ mě osobně příliš neuspokojil. Vlastně bych to album mohl šmahem odsoudit s tím, že je to prostě obyčejný post-black metálek, jak je dneska moderní jej hrát. S tím pak vcelku očekávatelně souvisí i skutečnost, že Trautonist znějí docela zaměnitelně a obyčejně. V takových případech se prostě chtě nechtě vkrádají myšlenky o naskakování na trendový vlak.
Abych ale úplně nekecal, několik málo pozitiv na „Trautonist“ přeci jen vnímám. Především je fajn, že se Němci vyvarovaly takových těch echt teploušských zvonivých kytáreček, které mě vždycky serou až do pekla. Což ale nic nemění na faktu, že je muzika Trautonist stále přespříliš hodná a nekonfliktní a že Bestial Mockery by mi podřízli chřtán, kdyby se dozvěděli, že jsem si dovolil v souvislosti s něčím takovým byť i jen pomyslet na black metal (a měli by samozřejmě pravdu – tohle je „black metal“ jen ve formálním označení).
Dále považuji za pozitivní, že zpěvačka Katharina dostala dost málo prostoru. Já mám sice holky v metalu obecně vzato rád, ale v tomhle případě se ona do muziky zapojuje vždy v těch nejemnějších momentech s pseudo-atmosférickými nápěvky. Asi to mělo být jakože snové, ale mně to spíš otravuje a přijde mi to nechutně sladké (viz „Distance“ nebo „Deep“), pročež mi vůbec nevadí, že se tak neděje příliš často, a vlastně by to tam toho klidně mohlo být ještě méně. A abych Trautonist úplně nekřivdil, tak je pravda, že některé pasáže nejsou úplně jalové a jisté momenty skladeb jako „Fragile“ či „Escapist“ jsou relativně hratelné.
Nicméně abychom si plně rozuměli – předchozí dva odstavce neberte jako nějaké zjemňování kritických hran nebo snahu o diplomatičtější vyznění recenze. Navzdory jistým dílčím (a nepříliš velkým) plusům se totiž stále jedná o desku veskrze průměrnou, která se osciluje mezi stavy „stravitelná kulisa, jakou moc nevnímám“ (naštěstí většina hrací doby) a „sere mě to“. Z mého pohledu se nejedná o nic jiného než další převařování už dávno známých post-blackmetalových postupů, jež mě vlastně nebavily ani v podání těch, jimž Trautonist koukají přes rameno. Vlastně jsem byl na poslech tohoto alba vcelku zvědavý, ale výsledek mě prostě nepřesvědčil ani za mák.
Abych zachoval aspoň nějaké zdání objektivnosti, tak bych asi měl na závěr upozornit, že vzhledem k tomu, co a jak Trautonist hrají, dozajista nejsem cílovou skupinou, protože tohle odvětví black metalu (ehm…) mi nic neříká. O mix a mastering téhle nahrávky se postaral Markus Siegenhort, lídr Lantlôs – pokud vám tahle informace zní zajímavě, možná by se vám to mohlo líbit. Pokud si na rozdíl ode mě myslíte, že Deafheaven je fakt dobrá kapela a starší desky Alcest milujete, je možné, že se budete bavit i u Trautonist. Pro mě osobně to ovšem byla ztráta času.