„Trident Death Rattle“ vyšlo letos v dubnu bez nějakého většího povyku. Což se mi zdá jako škoda, poněvadž Twilight byli skvělou kapelou, jejíž zajímavost nepramenila pouze z mimořádné „all-star¨“ sestavy (formací prošly těžké váhy zámořského (nejen) metalu jako Wrest, Imperial, Sanford Parker, Thurston Moore, Blake Judd, Malefic, Stavros Giannopoulos nebo Aaron Turner), nýbrž primárně ze skvělé muziky. Kdo zná desky jako „Monument to Time End“ nebo „III: Beneath Trident‘s Tomb“, jistě potvrdí, že tu nepindám nesmysly.
U takové skupiny tedy docela potěší i vydání „zbytků“ z nahrávacího procesu posledního alba, čímž „Trident Death Rattle“ přesně je. Twilight se rozpadli v roce 2014 a jejich třetí dlouhohrající počin „III: Beneath Trident’s Tomb“ již tehdy vlastně vycházel posmrtně. Během jeho natáčení, které probíhalo v roce 2012, ovšem zjevně vznikly i skladby navíc, které se svého vydání dočkali až letos, čtyři roky poté, co se na svět dostalo „III: Beneath Trident’s Tomb“.
Představa šuplíkového materiálu nikdy nevzbuzuje příliš velké naděje, protože většinou to má svůj důvod, proč dané songy v šuplíku skončily. „Trident Death Rattle“ naštěstí není ten případ, kdy by se jednalo o béčkovou záležitost, bez jejíž znalosti by se posluchač obešel. Tady bych se naopak nebál prohlásit, že je dobře, že se „This Road South“, „Weathered Flame“ a „No Consequence“ nakonec dostaly na veřejnost, protože všechny tři písničky docela s jistotou potvrzují, proč jsou Twilight v určitých kruzích tak ceněným projektem.
Naprosto stručně bych řekl, že pokud hledáte USBM vysoké kvality, pak poslechem „Trident Death Rattle“ neprohloupíte. A klidně si dovolím nadhodit, že tohle EP by vás v takovém ohledu mělo uspokojit víc než třeba letošní minialbum „Resilient“ od Nachtmystium, kteří jsou ostatně prostřednictvím Judda i několika bývalých členů (Parker, Imperial) s Twilight personálně propojeni.
Trojice přítomných songů je, možná náhodou, seřazena sestupně dle rychlosti. „This Road South“ je z EP nejrychlejší, druhá „Weathered Flame“ Twilight představí ve středním tempu a finální „No Consequence“, v níž jen tak mimochodem hostuje Scott Judd, strýc Blakea Judda, je nejpomalejší a vlastně i nejsugestivnější. Právě poslední zmiňovaná písnička mi přijde nejlepší. „Trident Death Rattle“ přece jenom průběžně poslouchám už delší dobu a první dvě stopy se po nějakém času trochu ohrály, ale „No Consequence“ pořád drží a navíc se v ní nejúčinněji pracuje s atmosférou, čehož si vždycky cením.
Jako celek nicméně „Trident Death Rattle“ považuji za povedený počin a jsem docela rád, že vyšlo. Twilight mi přišlo docela škoda, tak mě tohle EP potěšilo – jednak tím, že se vůbec objevilo, jednak a především tím, že tam je pořád ta laťka.
Zámořská blackmetalová superskupina Twilight, na níž se mimo jiné podíleli třeba N. Imperial (Krieg), Wrest (Leviathan), Blake Judd (Nachtmystium), Sanford Parker (Corrections House, Mirrors for Psychic Warfare) nebo Stavros Giannopoulos (The Atlas Moth), vypustí svou poslední nahrávku. Projekt sice skončil v roce 2014, ale z nahrávání finální desky „III: Beneath Trident’s Tomb“ ještě zbyly tři nezveřejněné písně, které vyjdou 1. května jako EP „Trident Death Rattle“. Tracklist a obal následují.
01. This Road South 02. Weathered Flames 03. No Consequence
Kdyby se na to těch muzikantů někdo zeptal, tak by samozřejmě prohlásili, že jim je to u prdele, ale osobně bych se klidně vsadil, že si minimálně alespoň jednou řekli, že si pro svou kapelu asi měli vybrat jiné jméno než zrovna Twilight. Rok po vzniku projektu a pár měsíců po vydání stejnojmenného debutového alba “Twilight” v roce 2005 totiž vyšel první knižní díl populární série stejného názvu. Kromě názvu a původu ve Spojených státech amerických ovšem tyto dvě záležitosti nikterak nesouvisí… pokud by si totiž někdo v očekávaní soundtracku k upírské teenage blitce pustil tenhle Twilight, o němž se nyní budeme bavit, asi by se z toho posral…
Ve skutečnosti totiž jde (nebo lépe řečeno šlo – činnost již byla definitivně ukončena) o superprojekt, v němž se sešla elita zámořského black metalu a post-metalu. Už jenom výčet lidí, kteří se v této kapele v průběhu jejího působení angažovali, je opravdu úctyhodný a v podstatě co jméno, to kultovní postava… Blake Judd (Nachtmystium, Hate Meditation), Wrest (Leviathan, ex-Lurker of Chalice), Imperial (Krieg), Malefic (Xasthur) a Hildof (Draugar) z té black metalové scény, Aaron Turner (Old Man Gloom, ex-Isis) a Stavros Giannopoulos (The Atlas Moth) z té alternativně metalové, do toho ještě Sanford Parker (Minsk, Buried at Sea, Corrections House, ex-Nachtmystium) jako pojítko mezi oběma a navrch nově Thurston Moore z kultovní rockové kapely Sonic Youth.
Co si budeme povídat, tohle je kombinace jmen, která vzbuzuje opravdu velká očekávání. Již zmiňovaný debut “Twilight” z roku 2005 ovšem nebyla žádná supernova, z níž by si člověk sednul na zadní kapsy kalhot a zíral s otevřenou hubou, spíš jenom takové pohodové black metalové album, ale nic zvláštního. Pokračování “Monument to Time End” z roku 2010 už ovšem bylo o poznání silnější záležitostí a nabídlo monolitický black metal s hodně povedenou atmosférou. Po vydání “Monument to Time End” se opět promíchala sestava a sporadicky fungující projekt ohlásil svou třetí a zároveň poslední desku a následné uložení Twilight k ledu. Snad ani není třeba dodávat, že právě tento třetí počin, jenž byl pojmenován “III: Beneath Trident’s Tomb”, je předmětem naší dnešní recenze…
“III: Beneath Trident’s Tomb” vyšlo už před nějakou dobou a v mezičase mezi jeho vydáním a touto recenzí jsem to album poslouchal opravdu hodně důkladně. A jakkoliv se první poslechy nesly ve značně chaotickém duchu, což ovšem není překvapení, protože se nejedná o zrovna jednoduchou muziku, s odstupem času bych se nebál prohlásit, že z mého pohledu Twilight potvrdili vzrůstající kvalitativní úroveň svých počinů. Nicméně vzhledem k tomu, že oproti “Monument to Time End” došlo k ne úplně velkým, přesto dost znatelným změnám, to může být také o záležitosti vkusu… avšak kdybychom řekli, že je tato labutí píseň důstojným rozloučením, snad už s tím budou všichni souhlasit.
Co se tedy na novince oproti “Monument to Time End” změnilo? Jádro zůstává formálně stejné a opětovně se jedná o black metal v ne úplně triviálním pojetí. Jenže zatímco předcházející nahrávku jsem pojmenoval jako monolitickou, protože vážně šlo o neprostupnou masu zvuku, v případě “III: Beneath Trident’s Tomb” bych se v porovnání s jeho předchůdcem nezdráhal použít slovo “rozmanitější”, ačkoliv samozřejmě v rámci mezí. Všechny skladby na nové desce jsou totiž mezi sebou dost jasně rozeznatelné a identifikovatelné a víceméně se nedá si žádnou splést a vzájemně je zaměnit.
Tohle ovšem neznamená, že by “III: Beneath Trident’s Tomb” mělo být nějakou přístupnější záležitostí. Hned první vteřiny úvodního songu “Lungs”, který začíná s nepříjemným, téměř až noisovým kytarovým kvílením, napoví, že tahle nahrávka nebude jen tak zadarmo. Samozřejmě, existují i mnohem těžší věci na poslech, o tom se nikdo nehádá, ale třeba posluchačům metalového mainstreamu to myslím bude stačit.
Osobně si myslím, že silných je všech šest kusů, které se na “III: Beneath Trident’s Tomb” sešly, ale pokud bych měl opravdu vybírat vrcholy, sáhnul bych asi po dvojici “Swarming Funeral Mass” a “Below Lights”. Ta první z kontextu nahrávky zcela jasně vybočuje tím, že se jedná o nejpomalejší a nejmonotónnější píseň, jež se táhne jak sopel z nosu, ničí ukrutně nahulenou baskytarou, nemocným řevem a nádherně odpudivou atmosférou. “Below Lights” může být svým způsobem brána spíše jako outro, ale rozhodně má hodně co do sebe… většina songu se nese takovém zahuleném duchu, jako kdyby ta hudba byla pod dekou, a kromě bordelové kytarové práce, vokálu a nějakých těch efektů se v ní ozývá jakési přidušené kovové bouchání. Po necelých třech minutách se však píseň vygraduje a zlomí se do “normálně znějícího” metalu (vyleze zpod deky), kde ono kovové bušení udeří s ještě větší intenzitou a nažene celou desku do definitivního a působivého finále.
Jak jsem již ovšem řekl, zbytek v žádném případě nestojí za starou bačkoru. Trojice songů “Oh, Wretched Son”, “Seek No Shelter, Fevered Ones” a “A Flood of Eyes” rozhodně obsahuje množství skvělých nápadů, které se rozpínají od postižených melodií přes black metalovou chorobnost až po náznaky noisu či industrialu. Tak či onak, ve všech případech se rozhodně jedná o skvělý poslech. Zpočátku možná sice trochu rozhádaný, ale jakmile se v tom člověk začne orientovat, zanedlouho se ten materiál vyloupne a všechny ty výtečné pasáže začnou vyplouvat na povrch.
Pro mě osobně je verdikt docela jasný – Twilight na sklonku svého působení natočili svou nejsilnější desku, která debutovou “Twilight” přebíjí naprosto hravě a druhou “Monument to Time End” nakonec vlastně převyšuje také, i když tam už to takový rozdíl není. Nicméně je to právě až “III: Beneath Trident’s Tomb”, u níž mám pocit, že jde konečně o nahrávku, jež dokáže naplnit vysoké nároky, které jsou vzhledem k sestavě projektu zcela na místě, konečně zde všechno funguje, jak bych si představoval. Samozřejmě se mi hodně líbí i “Monument to Time End”, ale na novince cítím, že konečně všechny dílky skládanky zapadly na své místo a daly dohromady excelentní black metalovou desku. Sice je škoda, že se tak stalo až s koncem Twilight, ale to už je zase jiná věc, lepší než vůbec…
Další názory:
Pro mě osobně představuje “III: Beneath Trident’s Tomb” první setkání s produkcí superuskupení jménem Twilight, ovšem díky faktu, že se v sestavě pohybují opravdu zvučná jména, tak jsem měl poněkud ulehčenou úlohu co se týče očekávání vlastní hudební náplně alba. Je tam trochu blacku, trochu noisu, industrialu, sludge a já nevím, čeho všeho ještě a přesto nemám pocit, že by se to dohromady nějak bilo. Naopak. Vše je umně a do detailu spojeno v ucelený monolit, jemuž dominují skvělé kompozice “Oh, Wretched Son” a “Swarming Funeral Mass”. Právě tyto dvě jsem si vyloženě zamiloval a označil bych je za absolutní vrcholy nahrávky. Ne, že by ten zbytek očividně zaostával, ale takové top momenty jako zmíněná dvojice už to z mého pohledu nejsou. Přiznávám, že mi docela trvalo, než jsem do třetí nahrávky Twilight pronikl, protože takovou hudbou nejsem vyloženě odkojený, a jak už zmínil kolega v recenzi, rozhodně to není jednoduchá muzika, nicméně po čase si mne “III: Beneath Trident’s Tomb” získalo na svou stranu a donutilo mě objevit taje zbývajících dvou nahrávek. Už teď vím, že až budu někdy v budoucnu chtít sáhnout po atmosféricky a hudebně zajímavé black metalové nahrávce, tak se mi možnosti rozšířily o Twilight. Velmi povedené album. Kaša
