H.: 1. Saqra’s Cult – The 9th King 2. Hanormale – Reborn in Butterfly 3. Vessel of Iniquity – Void of Infinite Horror Onotius: 1. Altarage – The Approaching Roar 2. A Pale Horse Named Death – When the World Becomes Undone 3. Swallow the Sun – When a Shadow Is Forced into the Light Metacyclosynchrotron: 1. Barshasketh – Barshasketh 2. Embrional – Evil Dead 3. Musmahhu – Reign of the Odious Cnuk: 1. John Garcia and The Band of Gold – John Garcia and The Band of Gold 2. Phlebotomized – Deformation of Humanity

H.:

V lednu (no, vlastně minimálně celý první kvartál, ne-li rovnou dva) budu spíš dohánět resty z loňska, jak je tomu ostatně každým rokem, takže mě zas až tolik nepálí, že se v lednu nechystá žádná velká pecka, o níž bych musel psát domů mamince. Pár desek nicméně v hledáčku mám a pustím si je, dokonce jich je víc, než zde uvedu. Ale všechny čekám +/- nastejno, takže pořadí tentokrát nehraje úplně valnou roli.

Určitě si počíhám na belgické Saqra’s Cult, kteří se ve své tvorbě věnují zajímavé tématice – incké kultuře. Jejich debut „Forgotten Rites“ jste nejspíš zachytili, druhé album „The 9th King“ je za rohem.

Italský projekt Hanormale si mě získal minulým počinem „天照大御神“ s jedinou čtyřicetiminutovou skladbou. Trochu se bojím, že novinka „Reborn in Butterfly“ už mě tak zásadně bavit nebude, ale určitě to hodlám zkusit.

Nakonec se podívám i na black/noisový projekt Vessel of Iniquity, jehož pilotní bezejmenné minialbum sice nebylo žádný zázrak, ale blbost taky ne. V lednu nás čeká první řadovka „Void of Infinite Horror“.

Onotius:

No, žádné zázraky teda takhle začátkem roku nečekám. Vyjde sice pár fajn věcí, ale naprosto nic, o čem bych měl pocit, že by mne snad mělo mít šanci nějak extrémně odrovnat. Dobře, novinka Alterage bude jistě solidní smrtící marast. Ale dál? A Pale Horse Named Death bude zase příjemný gothic rock v klasických mantinelech, s tím samým akorát v doom metalu počítám u Swallow the Sun. K tomu ještě je na soupisce pár záležitostí, u kterých s pokrčením ramen můžu říct, že by mohly na chvíli zabavit. Jenže nějak prostě nic, co bych hned po vydání musel nedočkavě pěchovat do přehrávače. Snad mě příště zase něco navnadí až k entusiasmu, tenhle měsíc ale povládne střízlivost.

Metacyclosynchrotron:

Leden co se týče vydaných nahrávek nevypadá nijak slavně, ale to nevadí, protože budu stejně před spíchnutím výročního eintopfu dohánět resty. Pokud ale bude čas a chuť, tak bych rád nějakou tu hoďku věnoval novým Barshasketh a Embrional. Jejich poslední nahrávky se poslouchaly dobře ve smyslu, že jsem je sjel víckrát a rozhodl se mít kapely do budoucna v merku, ale že by se jednalo o nějaké terno, to se taky nedá říct… No, pokud to bude tentokrát jinak, budu rád.

A jelikož mám slabost pro tvorbu Swartadauþuze, tak si určitě poslechnu debut Musmahhu. Velká očekávání ovšem nemám, protože tomu bude už dost dlouho, kdy mě nějaká nahrávka tohoto hyperaktivního hudebníka výrazněji zaujala.

Cnuk:

Hned 4. ledna vydá stonerový král John Garcia třetí řadovku, nazvanou „John Garcia and The Band of Gold“, což je ostatně i současný název jeho kapely. Z Garciovy předešlé sólové tvorby jsem nikdy nebyl nijak na větvi, avšak jeho hlas mě baví tak moc, že mi to za několik poslechů vždy stálo. Posoudit nadcházející materiál lze skrze zveřejněné skladby „My Everything“, „Chicken Delight“ a „Jim’s Whiskers“, na jejichž základě nečekám žádné výrazné zlepšení ani zhoršení. Na nějaké závěrečné verdikty si ale samozřejmě ještě rád počkám.

Dále mám v merku poměrně upozaděnou nizozemskou partičku Phlebotomized, která drtí death metal už od konce osmdesátých let. Tedy spíš drtila, jelikož právě novinka „Deformation of Humanity“ je studiovým ztělesněním jejich návratu po dlouhých dvaadvaceti letech. V minulosti stihli vydat dvě alba a hlavně to první, „Immense Intense Suspense“ z roku 1994, je dodnes zapomenutou klasikou progresivního death metalu. Na tohle znovuzrození jsem tak docela zvědav.

---