Wolfheart - Winterborn

Wolfheart – Winterborn

Wolfheart - Winterborn
Země: Finsko
Žánr: melodic death metal
Datum vydání: 11.10.2013
Label: selfrelease

Tracklist:
01. The Hunt
02. Strenght and Valour
03. Routa pt.2
04. Gale of Winter
05. Whiteout
06. Ghosts of Karelia
07. I
08. Chasm
09. Breathe

Hodnocení:
Kaša – 7/10
Ježura – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 7,25/10

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Wolfheart

Tuomas Saukkonen by se z hlediska hudební aktivity a multiinstrumentálního nadání mohl z fleku zařadit k takovým veličinám, jako jsou Peter Tägtgren, Devin Townsend či Dan Swäno. Důvod? Patří mezi tu hrstku vyvolených, kteří jsou schopní nahrát album bez pomoci jiných hráčů a osob pohybujících se za mixážními pulty či v produkčních křeslech, a vše si obstará sám. Přesto však nikdy nedosáhl takového věhlasu jako zmínění kolegové z hudební branže. Změnit by to s troškou dávkou nadsázky mohlo “Winterborn”, což je debutové album jeho nového projektu Wolfheart, na nějž se rozhodl zaměřit svou pozornost poté, co dal vale svým dosavadním působištím, v nichž byl vždy hlavním lídrem a skladatelským mozkem, a nejinak je tomu i teď.

V lednu letošního roku se Tuomas rozhodl rozpustit Before the Dawn, kteří byli jeho hlavním tábořištěm po dlouhých čtrnáct let a v nichž naplňoval svou vlastní vizi severského melodického death metalu, Black Sun Aeon, v nichž přidal do své tvorby trošku doom metalu, a v neposlední řadě Dawn of Solace, pod jejichž hlavičkou sice stihl pouze jedno album, ale to bych s přehledem zařadil mezi jedno z jeho nejpovedenějších děl vůbec. Mimoto už můžeme v minulém času mluvit o projektech RoutaSeilu a The Final Harvest, které většího jména nedosáhly, ale pro úplnost je vynechat nemůžu. Dalo se samozřejmě očekávat, že nedostatek tvůrčí angažovanosti na sebe dlouho čekat s čistým stolem vznikne nové dítě, s nímž by mohl začít pěkně od píky a věnovat mu veškerou svou pozornost. Bylo jen otázkou, ke kterému z výše uvedených jmen budou mít Wolfheart nejblíže. S jistotou lze říct, že příznivci Saukkonenových předešlých působišť nebudou zklamáni, protože na “Winterborn” se spájí death metalová agrese, gothic metalová zasněnost, doomová zatěžkanou a tu a tam se dostanou ke slovu akustické momenty, které v sobě mají lehký folkový nádech, což mně osobně zní jako velmi slibný koktejl. Očekávání nebyla malá, takže se poďme “Winterborn” podívat na zoubek.

Album samotné má jeden obrovský plus, a sice že je velmi rozmanité. Bez sebemenšího zaváhání se pohybuje v akustických vodách stejně jistě jako v melodickými kytarami zdobených pasážích, jež si lze velmi snadno zapamatovat až po tvrdě agresivním death metalovém nářezu, kterému vládne Tuomas svým hlubokým growlingem. Takřka všechny skladby splňují vysoké nároky, které si na sebe ústřední postava upletla, a upřímně bych velmi těžko hledal píseň, jež by mezi ostatní nezapadala. Můžu však vyzdvihnout několik kousků, které se mi osobně zalíbily nejvíc a v tomto ohledu nemůžu vynechat hned úvodní “The Hunt”, což je skladba, jež se rozjíždí pomalu pod taktovkou akustické kytary, již po chvíli zničí kytarové hřmění, které však s příchodem ústřední podmanivé kytarové melodie ustane. Netrvá to dlouho a “The Hunt” se přerodí v přímočarou pecku, která se nese na vlně toho agresivnějšího z dílny Before the Dawn. V obdobném duchu pokračuje i následující “Strenght and Valour”, již však zdobí jen miminum melodií a vyznívá tak spolu s “Ghosts of Karelia” jako nejagresivnější skladba celé desky. Jedna ze dvou nejdelších skladeb “Routa pt.2” by dle svého titulu měla navazovat na album “Routa” od Black Sun Aeon, což se možná děje textově, nicméně hudebně žádnou výraznější spojitost nehledejte. Hudební odkaz této party spatřuji především ve skvělé “Chasm”, která při své sedmiminutové stopáži fantasticky graduje a ani na vteřinu nenudí. První polovina “uhání” v doomovém rytmu, ovšem v té druhé se Wolfheart vrátí do vod, které Saukkonenovi při aktuální skladatelské potenci sluší nejvíc. Kombinace kytarové melodiky a riffů podpořené growlingem z jeho pera zní velmi svěže a uvolněně. Poněvadž se u mě s přibývajícími poslechy nevytrácelo nadšení, které mi deska přinesla, tak nemůžu skrývat spokojenost.

Netrvá to dlouho a “Winterborn” je u konce. Vzhledem k tomu, že si Saukkonen dlouhodobě udržuje vysokou kvalitativní laťku napříč všemi svými dosavadními kapelami či spíše projekty, tak jsem doufal, že mu toto vydrží i pod hlavičkou Wolfheart, což se vyplnilo. Celkem devítka velmi vyrovnaných písní nepřináší sice nic objevného a v rámci Saukkonenovy tvorby představuje jistou formu best-of, ale protože kombinuje osvědčené postupy tak účelně a povedeně, tak to nechápejte jako výtku, ale jako doporučení k velmi povedenému albu, které by si příznivci severské melodiky neměli nechat uniknout mezi prsty.


Další názory:

Těžko mohu soupeřit s erudovanou argumentací pana kolegy, když jsem sám s dosavadní produkcí Tuomase Saukkonena přišel do styku jen letmo a debut “Winterborn” je vůbec první album tohoto zručného hudebníka, které poslouchám cílevědomě. K vlastní recenzi, se kterou plně souhlasím, tedy doplním jen pár postřehů. Album na mě dělá dojem mimořádně dobře odvedené práce a je na něm zřetelně znát, že vzniklo v hlavě zkušeného a zručného skladatele, kterému nechyběla jasná vize o tom, jak by výsledek jeho snažení měl vypadat. Všechny nástroje spolu perfektně spolupracují, nikde nic nepřebývá ani nechybí a skladatelsky jde o příjemně propracované dílo, které nenudí. Opravdu se mi líbí způsob, jakým Tuomas desku namixoval, protože i v klidných pasážích zní parádně sytě. Dokonce i typická finská melodika – jakkoli se v posledních letech začala jevit jako materiál buď vyčerpaný nebo takový, se kterým málokdo umí pracovat (stačí vzpomenout na poslední Insomnium) – na “Winterborn” funguje velmi obstojně a zdaleka není vlezlá, jako v řadě jiných případů… Sečteno podtrženo je “Winterborn” skvělý žánrový materiál, který na vyšší mety nedosahuje jen kvůli tomu, že přes všechny své kvality nepřináší nic, co by ho k těm zářným výšinám vyneslo. Pro příznivce melodického death metalu je to ale jasná volba a určitě jeden z nejlepších žánrových počinů roku.
Ježura


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.