Země: Finsko Žánr: melodic death metal Datum vydání: 16.4.2014 Label: Inverse Records Tracklist: 01. Societal Collapse 02. Project Utopia 03. New World Order 04. Eschaton 05. Synthetic Paradise Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Inverse Records

Šestihlavá bestie jménem Creinium sice kráčí po světě teprve krátce, protože její vznik se datuje k roku 2012, nicméně i v tak krátké době je vidět, že pánové nijak nelení a po loňském čtyřskladbovém demosnímku “Modern World Tyranny” přináší další porci autorské tvorby v podobě EP jménem “Project Utopia”, jež sice pořád není vyloženě plnohodnotným albovým debutem (i když slušná půlhodinová stopáž k tomu může svádět), ale přesto je možné si na jeho základě udělat na tuto finskou partu obstojný názor, protože je z něj patrné, jak na tom Creinium jsou a kudy se v budoucnu nejspíš chtějí ubírat. Jinými slovy to mají v hlavě srovnané a k mému vlasatnímu překvapení nezní tento krátkohrající zářez nijak nevyhraněně a roztržitě, poněvadž přesně takový dojem jsem měl po letmém poslechu ukázky jedné ze skladeb.

Protože jsem to v předchozím odstavci dostatečně nezdůraznil, tak tak činím nyní a upozorňuji, že Creinium jsou z Finska. Možná se vám tento fakt nezná nikterak zásadní v tom, co od “Project Utopia” očekávat, ale zkušený posluchač už určitě tuší, že v tomto případě budou typické melodické kudrlinky severské melodické velmoci hrát nemalou roli, protože ačkoli je hudební jádro počinu celkem pevně postaveno na death metalových základech, jež jsou ztvrzovány občasnými sypačkami, tak je nutno počítat s tím, že kytarové melodie a klávesové aranže mají u Creinium své nazastupitelné místo. Místy se mi sice takového toho cukrkandlu zdálo v jejich hudbě přespříliš, ale zpěvák Sami Haimilahti se ani na chvíli neodvažuje probádat melodická zákoutí svého řvaného projevu, tak v celkovém vyznění nepůsobí album jako hloupý pop-metal, ze kterého snaha zaujmout smrdí na všechny strany.

Creinium prostě mají rádi kombinaci ostrých hoblujících kytar a kláves. Z mého pohledu se jim ne vždy podařilo najít vyvážený poměr mezi death metalovou agresí, jež je už tak zjemňována kytarovými melodiemi a právě oněmi klávesami, protože dokud se černobílé klapky drží jakž takž v pozadí, tak nemám formálních výhrad, protože to nahrávka v těchto chvílích dostává (i vzhledem k výše posazenému vokálu) skoro až blackových nádech, ale jakmile se klávesy dostanou do popředí a Antti Myllynen ze svého nástroje loudí něco jako sólo, což je případ třeba třetí minuty v titulce “Project Utopia” nebo poloviny hrací doby “New World Order”, tak to na můj dojem působí až moc křečovitě, ale to se na druhou stranu dá omluvit hudebním mládím, takže už mlčím. Navíc, těch momentů není tolik, aby na tom celé EP spadalo do kategorie neposlouchatelného počinu.

Přestože jsem doposud mluvil čistě v obecné rovině, tak mám takový dojem, že všechno podstatné už bylo řečeno a přibližovat jednotlivé písně je svým způsobem zbytečné, protože Creinium nespájí dohromady nic, co by tady už nebylo, takže to vše vyznívá tak nějak povědomě. Osobně se mi zamlouvají delší kousky v podobě “New World Order” a závěrečné “Synthetic Paradise”. První z nich hlavně díky svému progresivnímu nádechu. Ten sice nehledejte v instrumentálních krkolomnostech (i když to klávesové sólo progresivní předlohu nezapře), jako spíš v kompoziční stránce. Death metalové otěže jsou sice dřímány pevnou rukou, ale díky melodickému pojetí získává “New World Order” v některých momentech až epický nádech – příkladem budiž závěrečná ostřejší pasáž, kde se kytary i klávesy dostaly do vzájemné shody a konec tak má pořádnou sílu. Hodně podobného mustru se drží i “Synthetic Paradise”, ale i díky hutnému projevu, kdy se Sami ujme hlubokého chropotu, je první třetina hrací doby tím nejostřejším a z mého pohledu i nejlepším momentem celé desky. Zbylé “Project Utopia” a “Eschaton” nejsou žádné zrůdy, od nichž by posluchač měl odvracet zrak, ale esence toho nejlepšího se skrývá ve zbylých dvou písních, takže zvýšenou pozornost jim věnovat netřeba.

Nevím, co víc ještě dodat a komu “Project Utopia” vlastně doporučit. Ortodoxní death metalisté zřejmě nezkousnou silné melodické dokreslování nálady a fanoušci severské melodiky zase tu death metalovou hrubost, takže těžko říct. Ovšem na to, že jsou Creinium tak mladá parta, není výsledek ani zdaleka tak amatérským pokusem, jak jsem čekal. Nicméně, naprosto upřímně říkám, že s největší pravděpodobností už se k “Project Utopia” sám od sebe nevrátím. Na to mu chybí více vlastního ksichtu a výraznějších hudebních momentů. Prostě a jednoduše řečeno se tak nabízí tvrzení, že se jedná o lepší standard.