Země: USA Rok vydání: 1984 Žánr: slasher Originální název: A Nightmare on Elm Street Český název: Noční můra v Elm Street Režie: Wes Craven Hrají: John Saxon, Ronee Blakley, Heather Langenkamp Hrací doba: 91 min

(Budou spoilery.)

Freddy Krueger je poslední ze svaté slasherové trojice, jemuž se u nás prozatím nedostalo podrobného seriálu o všech jeho eskapádách. Michael a Jason už se svého prostoru dočkali. Borec v červeno-zeleném svetru a omšelém klobouku, od něhož byste se rozhodně neměli chtít nechat vyprstit, si jej samozřejmě zaslouží také. A kde jinde začít než na úplném začátku? Freddy Krueger, v téhle době ještě jenom jako Fred Krueger (známější podobu jména získal až s „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ z roku 1987), začal o pár let později než výše jmenovaní kolegové, ale věhlasem jim nezůstal nic dlužen.

Ostatně k tomu měl nejlepší předpoklady, protože od svého fotra dostal jen ty nejvytříbenější vlastnosti. Wes Craven věděl jak vybudovat dobrý hororový svět, takže ne náhodou za svůj život zvládnul stvořit hned několik hororových legend. Už v době, kdy vznikala první „A Nightmare on Elm Street“, měl za sebou kulty jako „The Last House on the Left“ a „The Hills Have Eyes“, k nimž později přidal ještě „Scream“. Myslím si ale, že právě Freddy Krueger se stal Cravenovým největším dílem, jehož prostřednictvím sám sobě vytesal pomník a zajistil si nesmrtelnost v hororovém žánru.

Paradoxně mi ale první „A Nightmare on Elm Street“ přijde lehce přeceňovaná (stejně jako celá série, ale k tomu se postupně dostaneme). Nechápejte mě špatně, je to bezesporu klasika a optikou svojí doby se samozřejmě jedná o kvalitní počin. Jednička se nicméně na rozdíl od pozdějších dílů, jejichž pevnou součástí se stal také černý humor, snaží hrát čistě na hororovou notu, přitom už ale dnes nemá šanci nikým zacloumat, napnout nebo snad dokonce vystrašit.

Můžete namítat, že něco takového se dá tvrdit o všech takhle starých hororech, ale osobně s tím nesouhlasím. Vezměte si kupříkladu mnohem starší kusy jako první „Halloween“ nebo „Black Christmas“ – to jsou podle mě uspokojivé napínáky i v dnešní době. U některých pozdějších dílů se ty nůžky otevřely o něco méně vzhledem k jejich odlehčenějšímu tónu, navíc se v nich lecky objevují i originálnější mordy. Zde se Freddy drží ještě relativně při zemi.

Ničím z toho ale nechci říct, že „A Nightmare on Elm Street“ považuju za shit. Zasloužený punc klasiky se tomu odpárat prostě nedá, a když nic jiného, pořád se jedná o start jedné z největších žánrových legend, a to se taky počítá. Jen říkám, že čas se na tomhle kousku trochu podepsal. Což ovšem neznamená, že by „A Nightmare on Elm Street“ nemělo vedle debutu Johnnyho Deppa co nabídnout. Pořád se tu najde řada povedených momentů (obě postelové a také příjemně krvavé vraždy) nebo známých hororových výjevů (Freddy si seká prsty, Freddy vylézá ze zdi, lepidlové schody, chodba školy, břity ve vaně). O samotném vrchním záporákovi v podání Roberta Englunda ani nemluvě. Takže ne, že by se nebylo na co koukat.

Napadá mě nicméně, že jsem povídání o „A Nightmare on Elm Street“ možná vzal trochu moc zhurta, protože jsem jaksi předpokládal, že ten film všichni viděli a že všichni mají nějaké povědomí o tom, kdo to je Freddy Krueger. Občas mě však překvapuje, jaké klasiky jsou někdy lidé schopní neznat, a to ne nutně jenom mladší ročníky. Třeba u mě v práci ani jeden z kolegů nikdy neslyšel o tom, že existoval nějaký Vincent Price, haha. Své k vlastnímu filmu už jsem si vesměs řekl, ale možná bych ještě mohl představit samotného Kruegera, přinejmenším z formálních důvodů.

Freddy Krueger je nadpřirozenou postavou již od první části. Za svého života býval znám jako The Springwood Slasher a tuhle přezdívku si nevysloužil jen tak pro nic za nic. Dle původních nápadů se mělo jednat o pedofila, ale nakonec se to Craven rozhodl změnit „jenom“ na zabijáka dětí, aby se film vyhnul kontroverzím, protože v téže době v USA probíhaly hodně medializované případy sexuálního obtěžování dětí (viz).

Krueger si každopádně dětičky vodil do kotelny, kde si je upravil k obrazu svému pomocí podomácku vyrobené rukavice s břity (jeho trademarková zbraň). Když se mu podařilo se vyhnout vězení díky byrokratické chybě, místní komunita vzala spravedlnost do svých rukou a Kruegera upálila zaživa. Freddy se nicméně vrátil jako zprudka ožehnutý parchant a začal terorizovat náctiletá dítka svých vrahů ve snech. Akorát s jednou malou komplikací, že když někoho zabije ve snu, tento zemře i ve skutečnosti. To z Freddyho dělá pořádného, prakticky nezničitelného zmetka. Zajímavá je rovněž jeho nápadná podobnost se zápornou postavou z Cravenova staršího snímku „The Last House on the Left“, jež se asi ne náhodou jmenuje Krug.

„A Nightmare on Elm Street“ tuhle origin story nastiňuje (pozdější díly ji následně ještě prohlubují) a také poprvé ukazuje, jak Krueger masakruje mládež na Elm Street. Svým pojetím a hrdiny v mladistvém věku první díl naplňuje typické žánrové charakteristicky teenage slasheru. Prostředím americké čtvrti střední třídy nechá vzpomenout na „Halloween“ a podobnosti lze jistě nalézt i s dalšími, například díky účasti Johna Saxona v roli policisty s také už zmiňovaným „Black Christmas“.

Navzdory jistým poznámkám, které jsem výše měl, se samozřejmě nedá popírat, že „A Nightmare on Elm Street“ je velký a pro svůj žánr důležitý film. Vidět jej patří k povinnostem každého fandy hororu a snad i filmového fanouška obecně. Osobně jsem si z něj do trenclí nikdy neucvrknul a třeba Michael Myers svou kariéru podle mě rozjel v mnohem větším stylu. Možná to tedy bude znít trochu tvrdě, ale za mě jde jen o oukej starý horor. Přesto jde v celé sérii o jeden z nejlepších dílů…