Země: USA Rok vydání: 2000 Žánr: natural horror Originální název: Spiders Český název: Pavouci Režie: Gary Jones Hrají: Lana Parrilla, Josh Green, Oliver Macready, Nick Swarts, Mark Phelan Hrací doba: 94 min

(Budou spoilery.)

Je mi ctí představit v našem filmovém koutku další mega-vtipnou mega-sračku. Subžánr natural hororu nebo chcete-li ekohororu by mohl být vcelku zajímavý, kdyby byl nějak rozumně pojatý, ale tahle odnož hororu se nějakým způsobem zvrhla v přehlídku absolutního braku a filmařské demence. Pro běžného konzumenta se tedy jedná o zapovězenou oblast, nicméně milovníci shitózní kinematografie zde najdou zlatý důl. Milujete-li hovadiny, jejichž neskonalé demenci se můžete smát, až vás bude pupek bolet, tak mimo jiné právě sem by měly směřovat vaše kroky. Například třeba ke „Spiders“.

Tahle perla pochází z roku 2000 a naplňuje všechny parametry filmové žumpy. Toporné anti-herecké nevýkony, seriózně pronášené repliky plné trapnosti, debilní příběh, příšerné triky, totální dlabání na jakoukoliv logiku. Tohle všechno a ještě víc „Spiders“ nabízí ve vrchovaté míře. Smát se tomu je jako smát se postiženým lidem, ale kurva, člověk si tu vstupenku do pekla přece musí nějak zasloužit!

Pavouci jsou jedni z nejčastějších záporáků v natural hororech. Jejich ztvárnění je prakticky vždycky stejné, takže jde jen o to vymyslet, co osminohým kamarádům provést, aby vyrostli, zmutovali, dostali chuť zabíjet nebo v ideálním případě tohle všechno naráz. Jednou z nejoblíbenějších metod jsou vládní experimenty nebo nějaké kraviny s vesmírem (meteor atp.), přičemž tihle „Pavouci“ se toho nebojí a rovnou kombinují obojí.

To máte tak. Ufouni existují. Vláda to ví, a nejenže to skrývá před lidmi, ještě se snaží s mimozemšťany provádět experimenty. Třeba napíchnout pavouka mimozemskou DNA. V místních podmínkách se to ovšem nedaří, takže dojde na vesmírnou misi, aby ke vpravení DNA do pavouka proběhlo v nulové gravitaci, kde mimozemšťané žijí (nějaké planety asi nevedou, víš jak). To se ale povede až moc, protože pavoučka tenhle doping nakopne a vymrdá (ne doslova) celou posádku raketoplánu. Veřejnosti se řekne, že raketa bohužel shořela, ale ve skutečnosti je navedena zpátky na zem.

Okolo toho se motá mladá novinářka Marci Eyre píšící pro lokální bezvýznamný univerzitní plátek. Původně teda chtěla psát o mimozemšťanech, ale když jde obhlédnout místo, kde měli návštěvníci údajně přistát (což je tajná vojenská základna… kterou nikdo nehlídá), čirou náhodou sem spadne výše zmíněná raketa. Za chvíli se objeví vojáci, všechno to naleze do vojenského komplexu a pořádná pavoučí zábava může začít. Pavouka se sice několikrát podaří sejmout, ale on vždycky předtím naklade vajíčko do nějaké oběti a jeho nástupce je o něco větší. Na konci už tím pádem po městě pobíhá monstr pavouk a já vám ručím, že jestli jste si neurvali pajšl smíchem doteď, tak u pekelně špatně naanimovaného pavoučího obra se vám to určitě podaří.

Mimochodem právě triky bych si dovolil vyzdvihnout jako jeden z největších generátorů smíchu ve filmu. Každý pavouk, nicméně nejen ten, je tady tak brutálně nereálný a umělý, jak jen to v roce 2000 asi šlo. Všechny triky jsou tak strašně nevěrohodné, až by z toho skoro krvácely oči, kdyby to nebylo tak brutálně směšné. To prostě chceš. Vcelku paradoxní ovšem je, že gore efekty až tak kreténsky nepůsobí. Zmutované ksichty nebo rozervané hrudní koše vypadají relativně použitelně i do serióznějšího bijáku.

Ale to je asi tak jediné, co lze na „Pavoucích“ pochválit, aniž by to bylo zamýšleno jako výsměch. Vesměs všechno ostatní je žumpa. Nebudu vás tu mořit dalšími tlachy o stupiditě a hromadách nelogičností, které hned trojice (!) scénáristů po divácích hází plnými hrstmi, a zmíním jen závěr téhle perly, což vás doufám už definitivně přesvědčí o tom, jaká halda ten biják je. Všechno totiž končí v epickém finále, kdy zmíněná novinářka visí na laně z létající helikoptéry a odstřeluje monstrózního pavouka na střeše nějaké budovy raketometem s uranovými střelami. To mi kurva netvrďte, že vám tohle nepřijde vtipné!

Jako u všech podobných filmů platí, že jde o zvrhlou zábavu určenou pouze příznivcům totální píčovin, kteří se rádi baví nad něčí demenci. „Pavouci“ jsou k něčemu takovému jako stvoření. Pro standardního diváka jde samozřejmě o nekoukatelnou záležitost, ale já osobně jsem se celou dobu chechtal jako prase, takže jestli máte smysl pro pořádnou dekadenci, můžu vám to klidně doporučit!