Země: USA Rok vydání: 2020 Žánr: supernatural horror Originální název: The Call Režie: Timothy Woodward Jr. Hrají: Lin Shaye, Tobin Bell, Chester Rushing Hrací doba: 97 min

(Budou velké spoilery.)

Horůrek se vcelku obyčejným názvem „The Call“ se snaží sebe sama prodat především skrze účast dvou známých hororových veteránů. Lin Shaye nikdy nepatřila k hvězdám, ale svoje roličky, byť někdy docela epizodní, si odkroutila i ve velkých a zavedených sériích jako třeba „Critters“, „A Nightmare on Elm Street“, „Insidious“, „The Grudge“ nebo „2001 Maniacs“. Jejího manžela zde hraje Tobin Bell, jenž toho má na kontě taky víc, ale o jeho nejvýraznějším zářezu, jehož prostřednictvím si zajistil žánrovou nesmrtelnost, není třeba diskutovat – samozřejmě mám na mysli Jigsawa ze série „Saw“.

Účast těchto dvou platí za suverénně největší tahák „The Call“ a také ji film okázale dával na odiv prakticky kdekoliv a kdykoliv mohl. No, jak se asi dalo čekat, o moc víc toho snímek nedokáže nabídnout…

Tak pojďme na věc. V „The Call“ sledujeme partu čtyř fakanů: dva bráchové, jedna holka a jeden jouda, co zrovna dorazil na maloměsto. Rozhodnou se dát si další díl svojí oblíbené zábavy, kterážto tkví v šikanování páru důchodců (Shaye a Bell). Babka totiž měla kdysi údajně zabít mladší sestru zmiňované holčiny, takže fakani jakože berou spravedlnost do svých rukou. Pokud už teď tušíte, že pravda bude trochu jinde, tušíte správně.

Jenže po téhle poslední srandě se babča odporoučí na onen svět. Kdyby vzal její vdovec do rukou motorovou pilu, sekeru, nůž nebo klidně vidle pro mě za mě a šel ty zmetky vykuchat, bylo by to mnohem lepší. On namísto toho plní poslední vůli své manželky, čtveřici výtečníků pozve domů a dá jim úkol. Po jednom musí jít do pokoje a zavolat telefonem na přiložené číslo. Druhý telefon se nachází v rakvi nebožky babičky.

Protože se ale nacházíme hororu, tak se skutečně někam dovolají a babča jim ze záhrobí začne dávat nadpřirozený čoud. Každý z povedené čtyřky má nějakého kostlivce ve skříni, takže materiálu pro pomstu se najde víc než dost.

Až do téhle doby se „The Call“ netváří nijak slavně, ale ještě se to tak nějak dá strávit, poněvadž člověk čeká, co z toho vyleze. Jakmile se ale film překlopí do toho hlavního a konečně začne to slavné strašení, s nímž mělo „The Call“ vrcholit, stane se pravý opak. Snímek se tady zvrhne v obyčejnou šablonovitou nudu. Na každého ze čtyř kreténů vytáhne záhrobní nadpřirozeno režírované šikanovanou babičkou jeho trauma, kretén zdechne a jde se na dalšího blba.

O kvalitách strašící části „The Call“ asi dostatečně vypoví sdělení, že za pár týdnů už jsem si vůbec nedokázal vzpomenout, co a jak přesně se tam vlastně odehrávalo, takže jsem na to kvůli psaní recenze musel jak debil čumět podruhé. Jestli si tedy z tohohle článku máte něco odnést, pak jedině vědomí, jaké oběti jsem ochoten kvůli místním článkům podstupovat. Uznávám, že „The Call“ zdaleka není to nejhorší, na co jsem se kvůli psaní díval podruhé, ale pořád je to příliš velká nuda na to, aby si ty zasloužilo byť i jedno podívání, natožpak dvě.

Podobné horory podle mě nemůžou nikdy fungovat, protože postavy, o jejichž životy na obrazovce běží, jsou nesympatické a jsou to hajzlové, co pravidelně šikanovali dva důchodce. Ani nemluvě o tom, že jeden z nich, jak se ukáže, je navíc double kunda ještě nad rámec házení předmětů do oken, ale to už asi spoileruju moc. Každopičopádně, jedná se o „hrdiny“, jimž smrt spíš přejete, než nepřejete. I s tím by se dalo teoreticky žít, ale v takovém případě musí jejich mordování poskytnout alespoň pořádnou satisfakci. Asi jste pochopili, že nic takového se neděje.

Víc to asi nemá smysl prodlužovat. „The Call“ je podprůměr jak bič a s výjimkou dvou žánrových matadorů v něm není nic, co by stálo za řeč. Podobných nijakých nevýrazných hororů vznikají každý rok hromady a „The Call“ se mezi nimi jednoduše ztratí. Za vidění nestojí.