Země: USA Rok vydání: 1960 Žánr: gothic horror Originální název: The Fall of the House of Usher / House of Usher Český název: Zánik domu Usherů Režie: Roger Corman Hrají: Vincent Price, Mark Damon, Myrna Fahey, Harry Ellerbe Hrací doba: 79 min Zdroj fotek: MGM.com

„Zánik domu Usherů“ je první ze slavného hororového cyklu Rogera Cormana adaptujícího dílo Edgara Allana Poea. Corman, do té doby známý spíše jako tvůrce nízkorozpočtových filmů, dostal nabídku na natočení dvou černobílých hororů za deset dnů a 100 000 amerických dolarů pro každý. On sám byl ale trochu unaven z menších rozpočtů, takže studiu navrhl natočit jeden snímek v barvě, za patnáct dnů a 200 000. Navrhl zfilmovat právě slavnou povídku slavného spisovatele. Studio přesvědčil, k sepsání scénáře byl přizván Richard Matheson (i on se podílel na několika dalších Cormanových „poeovkách“) a hlavní roli obsadil Vincent Price.

Ze „Zániku domu Usherů“ se stal hit, který uspěl u kritiků i diváků. Na něj se pak ve stejném či obdobném tvůrčím tandemu volně navázalo ještě sedmkrát.

Už v tomhle prvním „pokusu“ se nachází prakticky vše, co jsme si na těchto filmech oblíbili. A na rozdíl od těch pozdějších adaptacích se „Zánik domů Usherů“ ještě relativně drží své předlohy. Slovíčko relativně je samozřejmě důležité, protože i tady se přidává a přimýšlí něco navíc, ale ta základní dějová linka se tu nachází a točí se okolo ní celý snímek. Což je dost velký rozdíl, když to srovnáme třeba s o rok mladší „Jámou a kyvadlem“, tedy druhým dílkem do skládanky poeovských Cormanovek, kde byla souvislost s povídkou prakticky jen v jediné scéně.

Puritáni, jimž není po chuti jakákoliv odchylka, budou nadávat i na „Zánik domu Usherů“. Je ovšem důležité si uvědomit, že síla těchto snímků rozhodně netkví ve věrném přepisu Poea na stříbrné plátno. O něco takového se Corman a spol. evidentně ani nesnažili. Přitažlivost „Zániku domu Usherů“ (a dalších) vězí v krásné atmosféře, která spolehlivě funguje i po téměř šesti dekádách. Strašidelné v tom pravém slova smyslu to samozřejmě není, protože stáří je na výsledku vidět (logicky), přesto si filmy jako „Zánik domu Usherů“ stále zaslouží respekt pro svou nádhernou výtvarnou stránku a náladotvornost.

„Zánik domů Usherů“ ždímá všechny atributy gotického hororu v nejčistší formě – zlověstný dům zahalený v mlze, uvnitř něj potemnělé chodby plné pavučin, hrobka a děsivé rodinné prokletí. Stačí několik málo herců, mezi nimiž tradičně vyčnívá Vincent Price v roli Rodericka Ushera (ten chlap byl prostě bůh… jestli si myslíte, že v hororu není třeba dobrého herectví, jeho filmy by vás měly přesvědčit o opaku) a může se začít odkrývat tajemství ústící k titulnímu zániku domu Usherů. Tempo je tradičně pomalé, komorní, až skoro divadelní, ale i to je nakonec pro tenhle druh filmu typické a vlastně i chtěné. Svým způsobem to patří k jejich kouzlu a v neposlední řadě to jen podtrhává dojem pečlivě budované atmosféry.

Oproti zbylým Cormanovkám se navíc tahle může pochlubit dalšími dvěma zajímavými detaily. Prvním je snová pasáž, která působí dost psychedelickým dojmem. Druhým jsou obrazy předků rodu Usherů, jimž je věnováno poměrně dost pozornosti, a ty jsou snad ještě psychedeličtější… jako kdyby je snad maloval schizofrenik. Není divu, že chudáci Roderick a Madeline Usherové začali trochu šílet, když jim v baráku viselo tohle, haha.

„Zánik domů Usherů“ je každopádně klasika, která je na rozdíl spousty jiných starých filmů koukatelná i dnešní optikou. Dáváte-li v hororu přednost kvalitní atmosféře a estetickému prožitku nad potoky krve a hromadami střev, pak byste tohle rozhodně měli vidět.