Země: Velká Británie Rok vydání: 2020 Žánr: home invasion Originální název: The Owners Režie: Julius Berg Hrají: Maisie Williams, Sylvester McCoy, Rita Tushingham, Jake Curran Hrací doba: 92 min

(Budou velké spoilery.)

Maisie Williams se proslavila díky seriálu „Game of Thrones“. Jeho zakončení sice vzbudilo značně rozporuplné reakce, přesto asi nelze rozporovat, že se jednalo o jednu z největších televizních událostí vůbec. Já osobně patřím k hrstce vyvolených, kteří ze seriálu neviděli ani minutu, a vím o tom jen to, co jsem se dozvěděl v memečkách na infernetu, haha.

Každopádně zpátky k Maisie Williams. Přijde mi, že si holka po skončení seriálu neumí zrovna vybírat role a většinou paběrkuje v nevýrazných počinech. V roce 2020 se pokusila hned dvakrát vkročit do hororového žánru. V prvním případě se jednalo o dlouho odkládané „The New Mutants“, což byla plytká píčovina, za niž bych se já osobně styděl, kdybych se na ní jakkoliv podílel. Hele, já se skoro stydím i za to, že jsem to vůbec viděl.

Ve druhém případě jde o malý britský home invasion „The Owners“, jehož hodnocení na všech filmových databázích bývá nižší než u „The New Mutants“, ale tomu nevěřte, protože na „The Owners“ se dá koukat o něco víc. Čímž ale neříkám, že se tu budeme bavit o nějaké skryté perle. Pořád to je průměr jak bič.

Ocitáme se někde na anglickém venkově, kde se místní sígr, jeho kámoš-hajzl z města a místní lůzr chystají vykrást barák postaršího doktora a jeho manželky. Lůzrova máma tu dělá uklízečku a synkovi vykecala, že staroušci mají v domě trezor. Trojice amatérských gangsterů počká, až se vilka vyprázdní, a vezmou ji útokem. Jenže ouha, připlete se do toho ještě sígrova holka (aktuálně těhotná, aby toho náhodou nebylo málo), a co hůř, až na místě frajeři zjistí, že jde o masivní oldschool trezor, jejž nikdo neumí otevřít. Jenže víš jak, když už se těšíš na pořádný lup, tak se ti nechce odcházet s prázdnou. Padne tedy zásadní rozhodnutí – počkat v baráku, až se jeho majitelé vrátí, a pak z nich vytřískat kombinaci k trezoru.

Myslím, že neprozradím nic zásadního, když vykecám, že staroušci nehodlají vydat svůj poklad zadarmo a že se nakonec ukážou být mnohem houževnatější a hlavně nebezpečnější, než si čtveřice lupičů malovala. Film totiž k tomu poskytuje hromadu nápověd, které lze jen těžko nevnímat, a taky to trochu naznačuje samotný titul „The Owners“.

I proto mi přijde trochu škoda, jakým způsobem se „The Owners“ odvíjí. Rozjezd se mi zdál dost fajn. Když se doktor s manželkou vrátí domů a snímek se drží v čistokrevné home invasion rovině, nastává předčasný vrchol. Scéna konfrontace ve sklepě a snaha vytáhnout z dědy (hraje jej veterán Sylvester McCoy – můžete znát z „Doctor Who“ nebo trilogie „The Hobbit“) kombinaci k trezoru. Situace se vyhrotí, ukáže se, kdo je magor a kdo se z toho posere. Až sem dobrý, ale film si v téhle chvíli zabije nejzajímavější a nejzábavnější figuru (toho největšího vypatlance) a upadne do hluché pasáže.

Což o to, chvíli by se tímhle způsobem (ticho před další bouří) fungovat dalo, ale to, že se nakonec karty obrátí a z důchodců se stanou tyrani a z původních tyranů oběti, bylo jasné jak facka. Proto mi trochu vadilo, že „The Owners“ ze mě dělalo debila a snažilo se strašně dlouho tvářit, že se nic moc neděje, jen naznačuje. Následné odhalení karet tím pádem nemá žádný velký účinek, protože o něm divák ví dlouho dopředu. Závěrečné zúčtování taky nijak nenadchne a závěrečná pointa (co se ukrývá v trezoru) neohromí, i když v obou případech je na vině spíš vlastní podání než samotná myšlenka.

Osobně by se mi líbilo, kdyby „The Owners“ tak dlouho nechodilo kolem horké kaše a spustilo třetí dějství s obrácenými rolemi dříve a také kdyby v něm výrazně víc přitlačilo na pilu. Naopak ubrat se mělo na přehnanosti tlouštíka. Sice rozumím tomu, že ho situace semlela a že se sesypal z toho, co způsobil (právě on řekl ostatním o trezoru a vloupačku inicioval), ale to, co předváděl ve druhé polovině filmu, byla čistá lobotomie.

„The Owners“ tedy aspirovalo na slušnou svižnou žánrovku, ale dobře rozehraný snímek položila jeho druhá polovina, která zůstala daleko za svým potenciálem. Ve finále se tedy nejedná o nic lepšího než slabý průměr.