Země: USA Rok vydání: 1981 Žánr: slasher Originální název: The Prowler Český název: Vrah Rosemary Režie: Joseph Zito Hrají: Vicky Dawson, Christopher Goutman, Lawrence Tierney, Farley Granger Hrací doba: 89 min Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Jmenovat nejslavnější slashery osmdesátých let nemá valného smyslu, protože jde o dlouholeté legendární série, jejichž ústřední zabijáci překročili hranice hororového žánru a stali se popkulturními ikonami. Správný hororový divák nicméně ví, že osmdesátky nebyly zlatým věkem slasheru jen díky mocnému úspěchu sérií jako „Friday the 13th“, „Halloween“ nebo „A Nightmare on Elm Street“. Těch bijáků tu vzniklo mnohem víc a mnohé z nich stojí za vzpomínku, i když se jim třeba nedostalo takového věhlasu jako zmiňovaným těžkým vahám. A osobně mi přijde, že „The Prowler“ z roku 1981 patří mezi znalci k těm nejuznávanějším. Docela i chápu proč.

Originální název tohohle snímku zní skutečně „The Prowler“, ale nalézt jej můžete i pod jinými alternativní tituly jako „Rosemary’s Killer“, „The Graduation“ nebo „Pitchfork Massacre“, a to ani nemusíme mluvit o místních distribučních mutacích, které automaticky vynechávám. Každý z těchto názvů nicméně svým způsobem smysl dává a tak trochu říká, o čem to celé bude.

V roce 1945 je v den maturitního plesu v nedalekém altánku zavražděna milenecká dvojice. Oba zřejmě tušili, že si zapíchají, ale asi nečekali, že se k nim do trojky připojí vidle. Když řeknu, že dívka se jmenovala Rosemary, už v tom můžete vidět všechny tři alternativní názvy, s trochou fantazie i ten čtvrtý originální. Vrah každopádně nebyl nikdy dopaden.

Posouváme se o 35 let dopředu do roku 1980, kdy se v městečku odehrává další maturitní ples pro místní omladinu. Šerif si zrovna odjede rybařit a uhlídání pořádku ponechá na svém zástupci, ale na dovolenou si nevybral zrovna nejlepší čas, protože okolo zase začne procházet maskovaný vrah ve vojenském mundúru (hlavní postava jej v jednom dialogu nazve tulákem, v angličtině „prowler“, takže tady máme ten čtvrtý název jak vyšitý), který s gustem vykuchá všechno, co vykuchat zvládne.

Nezní to nějak závratně, co? Originalita zrovna není devízou „The Prowler“, protože film opisuje standardní slasherový oblouk „chodí a vraždí“. Ani propojení s maturiťákem není nic výjimečného, vždyť stačí jen vzpomenout na další bijáky ze stejné doby jako „Prom Night“ (1980) nebo „Graduation Day“ (1981), z nichž ten pravděpodobně nejznámější je „Prom Night“, kde hrála i Jamie Lee Curtis (v té době těsně po prvním „Halloweenu“ žhavé hororové zboží) a který vyprodukoval tři pokračování i remake.

Kvůli čemu je tedy „The Prowler“ dodnes tak ceněný? Odpověď patří k těm prozaicky jednoduchým: díky tomu, oč jde ve slasherech především. Body count sice není vysoký, ale všechny mordy jsou udělané fakt parádně. Žádné uhýbání kamerou, aby nebylo nic vidět, ať už kvůli stravitelnosti nebo kvůli zakrytí laciných triků. Všechno přímo do kamery a detailně. Praktické triky jsou zde na vysoké úrovni a i vzhledem k roku vzniku je nelze nepochválit. Také za nimi nestojí nikdo jiný než mistr v oboru Tom Savini, jenž se dokonce nechal slyšet, že právě „The Prowler“ považuje za svou nejlepší  práci, což asi hovoří samo za sebe.

Vedle toho se „The Prowler“ může pochlubit i dalšími klady. Zabiják ve vojenském ohozu vypadá dost dobře a nebezpečně a patří k těm zapamatovatelnějším vrahounům. Hlavní hrdinka je hezká a také se nechová jak totálně vylízaná píča, kterou by divák nejradši sejmul sám. Hlavně ale celý film drží dobře pohromadě díky režijnímu umu Josepha Zita. Tenhle týpek je sice považován za béčkaře, ale dobrý slasher natočit uměl a rozhodně není náhoda, že o tři roky později (a mimo jiné právě na základě práce odvedené na „The Prowler“) dostal na starost samotného Jasona Voorheese v jednom z nejoblíbenějších dílů série, „Friday the 13th: The Final Chapter“. Docela škoda, že jde o jediné dvě vyvražďovačky, které Zito udělal. Poté se přesunul k akčnímu žánru a natočil dva bijáky s Chuckem Norrisem („Invasion U.S.A.“, „Missing in Action“) a jeden s Dolphem Lundgrenem („Red Scorpion“)… a dál už nic z jeho tvorby nestojí za řeč.

„The Prowler“ nicméně zůstává kvalitně udělaným slasherem, jenž hraje přesně podle stanovených stylových pravidel a klišé, ale vzhledem k jeho stáří i jistotě, s jakou tak činí, mu to lze odpustit. I dnes funguje a dokáže pobavit, a to i navzdory zmiňovaným nedostatkům a nakonec i těm ještě nezmíněným (třeba průhledná pointa… zabiják je samozřejmě ten úplně jediný člověk, který dává smysl, jiná možnost tam prostě nebyla). Dojmy tedy výborné a vlastně je mi to i sympatické tím, že se jedná o samostatný počin, který nebyl rozředěn v dlouhé sérii a doposud uniká i remaku. Snad to tak i zůstane, aby šlo i nadále o kultovní perličku pro znalce.