Země: Francie Žánr: funeral doom metal Datum vydání: 1.9.2013 Label: Weird Truth Productions / Ostra Records Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook

Ataraxie, francouzští vyznavači extrémně pomalého, depresivního a maximálně záhrobního doom metalu okořeněného občasným brutálním death metalovým výjezdem, si dali s novou deskou poměrně načas. Předchozí “Anhédonie” vyšla v květnu 2008, tudíž to trvalo celých pět let, než se objevila novinka “L’être et la nausée”, ale na druhou stranu, když už do toho tahle formace práskne, je to fakt pořádná nálož hudby. Debut “Slow Transcending Agony” trval ještě vcelku rozumných 51 minut, ale “Anhédonie” se vyšplhala na 74 a novinka “L’être et la nausée” už jako dvojalbum na bezmála 80 minut…

To už je setsakra dlouhá doba, zvlášť na to, když si vezmete, co Ataraxie hrají za muziku. Funeral doom metal v jejich podání se táhne jak šnek, je to naprosté bahno, s nadsázkou je to kadence tak jednoho riffu za půl minuty, žádné sraní s posluchačem, ale naprostý, hnusný a depresivní marast bez smilování, přesně tak, jak to mají příznivci jednoho z nejokrajovějších žánrů rádi. Je pravda, že – jak už ostatně bylo zmíněno – to Ataraxie čas od času proloží chorobnou death metalovou pasáží (v tomto ohledu je na novince nejostřejší asi začátek “Face the Loss of Your Sanity”, jenž nabídne čistou sypačku), přesto to hlavní, co si z “L’être et la nausée” odnesete, budou jak smrt pomalé a táhlé riffy.

Nyní ovšem zpátky k nevyřečené otázce, od níž jsme trochu odbočili… není těch 80 minut na něco takového příliš? Tím spíš, že i samotné skladby jsou vážně dlouhé, v případě finální “Nausée” až extrémních 27 minut. Určitě je pravda, že jen tak z fleku to dá asi málokdo z nás, nicméně na druhou stranu, hudba Ataraxie a funeral doom metal obecně není záležitost, kterou byste si pustili jen tak. Na něco takového musíte vysloveně náladu a naprosto specifické rozpoložení mysli, abyste to zvládli, jenže když se do tohoto stavu dostanete… osobně jsem dokázal “L’être et la nausée” otočit i třikrát (!) bezprostředně za sebou. A to je moje odpověď na otázku, jestli 80 minut funeral doom metalu není přehnaných…