Země: Itálie Žánr: heavy metal Datum vydání: říjen 2016 Label: Masked Dead Records Hrací doba: 17:04 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Masked Dead Records

Damnation Gallery je začínající italská parta, která se letos odhodlala se poprvé ucházet o přízeň posluchačů. Posloužit jí k tomu má pilotní minialbum s názvem „Transcendence Hymn“, jež jasně určuje směřování kapely – do vod hororově laděného heavy metalu. To je záležitost, jaká má zrovna v Itálii docela tradici, takže nakonec proč ne…

Od začínajících formací samozřejmě člověk většinou neočekává zázraky a já osobně jsem je nečekal ani od Damnation Gallery. A také jsem je nedostal. Italové smrdí (pod)průměrem a laciností – vlastně úplně stejně jako obálka „Transcendence Hymn“, která tak svým způsobem náplň vlastního disku vystihuje poměrně přesně. Téma a směřování možná špatné není, ale provedení silně pokulhává.

Nijak zvlášť nepřekvapí, že z produkce Damnation Gallery je cítit silné ovlivnění jinými jmény. Kdybych chtěl být velká svině, tak bych řekl, že „Transcendence Hymn“ zní jako béčková Cadaveria, a to nejen kvůli zpěvačkám, jejichž hlas je mnohdy podobný. Samozřejmě lze ale vystopovat i ozvěny matadorů jako Mercyful Fate nebo Death SS (což už vůbec nepřekvapí… kdo to kdy slyšel, aby u hororově laděného metalu z Itálie nebyl cítit vliv Death SS) a třeba v titulní „Transcendence Hymn“ není problém zaslechnout také citace Iron Maiden.

Ale čert vem, co jiného je v tom slyšet. Však nikdo nespadl jen tak ze vzduchoprázdna, úplně všechny současné kapely musejí z něčeho vycházet – a kdo tvrdí, že ne a že hraje vybroušený originál, tak kecá. Větší problém vidím v tom, že ten materiál je prostě a jednoduše slaboučký. „Transcendence Hymn“ je nacpané omšelými triviálními riffy, písničky jsou průhledné a nezáživné, sóla člověka nevytrhnou, rytmika rovněž ne a ani zpěvačka Scarlet nepředvádí nic extra omračující, naopak je v některých momentech lehce otravná. A celé to nezachrání skutečnost, že navzdory všem výtkám není „Transcendence Hymn“ tak příšerné, aby bylo za hranicí poslouchatelnosti. Ale to je vcelku chabá záplata.

Abych to dále neprodlužoval… Damnation Gallery mě se svou tvorbou nijak nezaujali. Přišel jsem, slyšel jsem a nepozvracel jsem se, ale to je asi tak jediná pozitivní věc, co o tom mohu říct. Stačilo mi, nyní jdu zas o dům dál a na adresu Damnation Gallery už se nehodlám vracet…