Země: Velká Británie Žánr: progressive extreme metal Datum vydání: 19.6.2015 Label: selfrelease Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Imperative PR

Se jménem britské kapely De profundis jsem se poprvé setkal už na jejím druhém albu “A Bleak Reflection” z roku 2010. To oproti svému předchůdci, jenž se nesl spíš v doom metalovém duchu, stočilo kormidlo směrem k extrémnímu progresivnímu metalu, který sice nebyl vysloveně úžasný, ale jistá zajímavost mu upřít nešla. Důležité však bylo to, že jsem si De profundis zařadil do sorty kapel s potenciálem, které se vyplatí sledovat i v budoucnu, protože je možné, že jednou vytvoří skutečně skvělou muziku.

Jenže od té doby uběhlo pět let, během nichž stihla vyjít další deska “The Emptiness Within” a také minialbum “Frequencies”… a ta skutečně skvělá muzika, v níž jsem doufal, zatím stále nikde. I po pěti letech totiž De profundis stále znějí jako skupina s velkým potenciálem do budoucna, akorát už je to v době, kdy jsem myslel, že ono budoucno už bude přítomnost. “Frequencies” na mě totiž opětovně působí jako svého času “The Emptiness Within” – ten potenciál tam bezesporu je, ale pořád ne a ne jej skutečně zužitkovat a dotáhnout do konce.

Jestli je ale na “Frequencies” cítit nějaký posun, rozhodně je to ve zvuku, který je nyní mnohem death metalovější, než si pamatuji z předcházejících řadových nahrávek… a asi to nebude náhoda, když si De profundis na závěr minialba vyšlápli na nesmrtelnou klasiku “Crystal Mountain” od legendárních Death, jejichž vliv je ostatně trochu cítit z celého EP. O tom, že je originál o světelné roky lepší, je však asi trochu zbytečné se bavit. Nicméně vzhledem k faktu, že i přesto je “Crystal Mountain” nejzajímavější položkou “Frequencies”, pak je někde asi trochu chyba. Ono ne, že by snad vlastní tvorba De profundis byla špatná, to rozhodně není, naopak v ní potenciál bezesporu je… akorát pořád ne a ne jej skutečně zužitkovat a dotáhnout do konce…