 |
|
Země: Polsko Hrací doba: 25:43 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Literární stanice (vtip, ne?) Sicmaggot dnes uvádí další díl nekonečné relace „Nevyžádaná promo cédéčka“.
V dnešním díle účinkují: polská skupina Moanaa.
Pro pořádek ale nutno nutno dodat, že přímo kapela osobně je v tomto nevyžádaném zasílaní stříbrných placek nevinně. Což ale nic nemění na tom, že jejich ípko „Torches“ mi ve schránce přistálo. A už vůbec to nezmírní skutečnost, jak strašně průměrnou a neosobitou muziku Moanaa produkují.
Pro ještě větší pořádek řeknu jednu věc. „Torches“ nedostane těžký hejt kvůli tomu, že jsem dostal cédéčko, o nějž jsem tak úplně nestál a o nějž bych za normálních okolností ani nezakopnul. Moje kritika plyne ze samotné hudební produkce. I takové kousky se totiž snažím poslechnout vesměs nezaujatě – tak moc, nakolik jsem toho v rámci svého subjektivního vkusu schopen. Když by to bylo super, rád pochválím. Ale abych řekl pravdu, za celou dobu, co tuhle sračku dělám, si vzpomínám jen na jediné nevyžádané cédéčko na recenzi, z něhož jsem byl posléze nadšený (jedná se o disk „Perditions Call to Prayer“ od kanadského projektu Brazen Serpent, recenzi najdete tady… je to fakt dobrý, tak tomu klidně dejte poslech). Většinou mě to spíš nezaujme a ani Moanaa tohle prokletí nedokázali zlomit.
Na to by totiž potřebovali něco mnohem lepšího než to, co se na „Torches“ odehrává. Jasně, uznávám, že asi nejsem úplně přesně cílovka Poláků, ale moc se mi nechce věřit tomu, že i zarytí příznivci post-metalu by z „Torches“ měli být nadšení. Není totiž z čeho. Moanaa hrajou tak strašně průměrně a bez ksichtu, jak to jenom jde. Řemeslně je to samozřejmě ok. Ale kompoziční kvalita nebo snad dokonce vlastní vize? Nula.
V tvrdších kytarových momentech ještě „Torches“ neurazí, ačkoliv i tady se jede standard v dávno vyjetých kolejích, jejichž základy položili jiní. Do stoky nudy ípko posílají pomalé, rádoby atmo vybrnkávačky a kvazi melancholické momenty. Pche, ani hovno! Je to unylá kýčovitá blbost. Schválně si poslechněte třeba první dvě minuty druhého tracku „Without You I’m Nothing“ (už jen ten název mi přijde jak z nějaké červené knihovny pičo) a zkuste mi tvrdit, že tohle je dobré. No, i kdybyste to náhodu řekli, tak si budu myslet, že mě akorát tak trolíte.
No, a abych učinil zadost tradici a použil svoje obligátní homofobní přirovnání, které mám potřebu vytáhnout při recenzování jakékoliv pošty, tak: ano, je to gay.
Podobné články
21.1.2015 Entropia – Vesper Minirecenze
11.12.2016 Obscure Sphinx – Epitaphs Recenze
21.11.2014 Defying – Nexus Artificial Recenze
12.7.2020 Arrm – II Recenze
6.5.2019 Big|Brave – A Gaze Among Them Recenze
11.3.2019 Hesperian Death Horse – Živ Recenze
A co takhle zrušit to nesmyslné pravidlo, že fyzické nosiče recenzujete všechny (tedy pokud se tak v mezičase nestalo, protože tamta recenze je z roku 2016). Ten fyzický nosič má stejně téměř nulovou hodnotu (pokud není ze slonoviny). Prostě to zabalené postavím někam ke konťáku a ani to neposlouchám, hotovo. A třeba si to někdo i odnese a ve své (a jeho) nenáročnosti by ho zrovna tahle sladká limonáda i potěšila. A kdyby tě znovu kvůli té recenzi kontaktovali, tak jim to pěkně napíšu a zaručeně už nic nevyžádaného posílat nebudou.
Jenže tebe to asi baví, jako tamtoho týpka z BaN dělat rozhovor o tom, jak nemá rád rozhovory.:D
Naštěstí toho není až tolik, abych musel přemýšlet o tom, že na to začnu cynicky srát.
Cynicky se chováš docela často. Nevím, proč zrovna tohle nazýváš (už podruhé to slovo používáš ve stejné souvislosti) jako cynické… možná je zatím pro mě dost nepochopitelná forma úcty k materiálu. Možná těžko měníš nastavená pravidla, ač nedávají valný smysl. Možná že ty, co ti to cpou, nechceš zbytečně moc nasrat, možná že je k něčemu potřebuješ, ale tam už je zase otázka, jestli někoho nasere víc odfláklá, přinasraná “recenze”, nebo to, že bys to prostě postavil k popelnici… ona negativní reklama je sice taky reklama, ale zas tak “osvícený” jako je třeba maestro:D každý není, aby viděl tenhle efekt.
No, introspekci si uděláš jen sám, já bych si fakt tipla, že tě baví si zanadávat, jak je něco gay a na tu nevyžádanou poštu se i těšíš, co to zas bude za sračky.:D
„Without You I’m Nothing“ je cover. Původně je to song od Placebo, stížnosti na homosexualitu názvu bych tudíž směřoval k Molkovi a spol. Akorát v podání těchhle bois to ztrácí jakýkoliv kouzlo, co originál (obzvlášť ve verzi s Bowiem) má.
Dík za doplnění, to jsem nevěděl. Ne snad, že by to cokoliv měnilo na tom, že se to nedá poslouchat…
No jasný, ten cover je bohužel neskutečně nudná kravina. Je smutný, že alt rocková kapela dokáže nadělat víc atmosféry než tenhle post-metal, kterej se o atmosféru zoufale snaží.