Země: Chorvatsko Žánr: avantgarde post-/sludge metal Datum vydání: 16.3.2015 Label: selfrelease Tracklist: 01. Saol (Part 1: Prizma) 02. Elu (Part 2: Voda) 03. Hayot (Part 3: Mezanin) 04. Liv (Part 4: Horde) Hrací doba: 30:04 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Hesperian Death Horse

Mám rád, když nějaká nepříliš známá kapela, kterou člověk zkusí jen tak na náhodu, dokáže překvapit a vyklube se z ní výborná muzika. Nebo přinejmenším solidní / dost dobrá, i to leckdy stačí k tomu, aby byl člověk potěšen. Jako třeba v tomhle případě, kdy se mi dostala do rukou druhá deska „Živ“ chorvatské formace Hesperian Death Horse.

Hesperian Death Horse už pár let hrají, ale nějakou úctyhodnou řádku nahrávek za tu dobu nenastřádali. Na kontě mají album „Mrtav“, které vyšlo v roce 2013, a pak o rok mladší splitko „The Electric Wizard“ s krajany Hazarder. Moc jsem to nezkoušel poslouchat, jen jsem ty starší songy letmo proklikal a neznělo to úplně blbě, takže pokud byste si třeba „Živ“ pustili a zaujalo vás to nějakým větším způsobem, asi by nebylo od věci omrknout i ty dřívější počiny. Za mě osobně je sice „Živ“ dost v cajku, ale zase jsem se z toho nedosral takovým způsobem, abych musel dostudovávat i zpětně. Dokážu si ale představit, že budoucí fošny Hesperian Death Horse si pustím, to zase jo.

Když už jsem se trochu ohlédnul do historie, mohu upozornit ještě na jednu zdánlivou blbůstku, která mě vcelku zaujala. Zkuste si schválně porovnat přebaly „Mrtav“ a „Živ“ a uvidíte jasnou souvislost. Obaly jsou totiž vlastně „totožné“, akorát jednou jde o fotku, zatímco podruhé o ten samý výjev namalovaný v trochu klaustrofobickém pojetí. Nakonec, díky tomu, že chorvatština je stejně jako čeština slovanským jazykem, není těžké postřehnout i souvislost v názvech obou alb. Je to detail, ale vlastně mě to potěšilo, protože to napovídá, že Hesperian Death Horse o všem nějak přemýšlejí a že se jejich dosavadní tvorbou nejspíš bude táhnout nějaká jednotící linka.

Žánrově lze o Hesperian Death Horse mluvit jako o avantgardněji laděném post-metalu až sludge metalu. Jestli někomu z vás naskákaly osypky ze spojení post-metal, zkuste svoje předsudky na chvíli ponechat stranou, protože „Živ“ fakt není žádná kokotina. Mně osobně zní většina těch post-metal / sludge kapel vlastně docela stejně a neslyším na nich zvláštního, takže to snad bude působit alespoň trochu uvěřitelně, když řeknu, že Hesperian Death Horse nejsou další zaměnitelnou položkou v moři post-metalových skupin. Popravdě, mnohé pasáže na „Živ“ mi spíš připomněly severskou metalovou avantgardu à la Ved buens ende nebo Virus. Věřím, že tohle prohlášení už může v mnoha skepticích mezi vámi vzbudit určitou zvědavost.

Netvrdím, že se „Živ“ může bez zaváhání postavit na roveň desce jako „Written in Waters“. Pouze říkám, že tu lze vyčíst určité hudební paralely a že by to příznivcům jmenovaných mohlo zachutnat. Zvlášť když Hesperian Death Horse zvládnou napsat dobrý song. Sice je pravda, že na desce neslyším nějaké vrcholné momenty, které by z celku svou silou vystupovaly a na než bych se vždycky těšil, ale to vyvažuje všeobecná vyrovnanost. Chorvati si drží dobrou úroveň po celou hrací dobu a daří se jim vyhýbat se vatě. K čemuž ostatně přispívá i skutečnost, že „Živ“ hraje rovnou půlhodinku. Ale za mě cajk, lepší kratší a bez zbytečných výplní než delší a s hluchými místy. Navíc mohu Hesperian Death Horse pochválit i ze velmi solidní trvanlivost, protože chuť „Živ“ poslouchat se mě držela mnohem déle, než jsem zpočátku odhadoval. A to i když jsem hned s prvním, druhým poslechem tak nějak tušil, že tohle hloupé nebude.

Vzato kolem a kolem je tedy „Živ“ dost povedené album. Postupně mě Hesperian Death Horse přesvědčili o tom, že bych tu na jejich hudbu měl vystavit doporučení, což tímto dělám, a při tom si pohrávám s myšlenkou koupě vinylu, který vychází cca za měsíc.