Filmový koutek

  • Friday the 13th: ohlédnutí za sérií

    16.10.2018

    H.

    Friday the 13th Part VII: The New Blood (1988)

    „Pátek třináctého“ je pojem a zpochybňovat jeho status hororové legendy by bylo takřka kacířské. Jason Voorhees, mačeta, hokejová maska – to je nerozlučná trojka, která je a už navždy bude zapsaná zlatým písmem v žánrových análech jako jeden z nejvýraznějších filmových vrahů všech dob. Na retardovaného klučinu, který se v pěti letech utopil, je to víc než obstojná kariéra! Kultovní hororová série si samozřejmě zaslouží speciální péči. Recenze na všechny dosavadní díly (s výjimkou crossoveru „Freddy vs. Jason“, který si schovám až na dobu, kdy tu bude také kompletní „Noční můra v Elm Street“ – i proto tenhle biják není ani obsažen ani zde) proto nyní doplním i shrnutím / žebříčkem celé série, kde se dozvíte, jak si podle mě jednotlivé části stojí ve vzájemném srovnání. A stejně jako první recenze na originální símek ...

  • Annabelle (2014)

    6.10.2018

    H.

    Annabelle (2014)

    Masivní úspěch „V zajetí démonů“ samozřejmě nemohl zůstat bez odezvy ze strany producentů. Když nějaký film stojí 20 mega a celosvětově vydělá téměř 320, což je na hororové poměry úctyhodný výkon, je zřejmé, že půjde o slibný náběh na další dlouhou žánrovou sérii, v jejímž rámci se bude úspěšná značka ždímat, dokud to jen půjde. Nicméně v dnešní době, kdy začínají frčet takzvané filmové vesmíry, nemusí jít jen o přímá pokračování původního snímku. I toho se „V zajetí démonů“ samozřejmě dočkalo, podíváme se tu na něj někdy v dohledné době, ale vedle hlavní linie „The Conjuring“ začala růst i vedlejší větev takzvaných spin offů. Prvním z nich se stal snímek „Annabelle“, kterýžto se věnuje, jak ostatně výmluvný název napovídá, panence Annabelle, jež se v prvním „V zajetí démonů“ mihla v jedné z vedlejších (a nedokončených) linek.

  • The Conjuring (2013)

    22.9.2018

    H.

    The Conjuring (2013)

    Hororové filmy mám dost rád, ale vždycky jsem upřednostňoval zombie, slashery, exploitation a podobné subžánry do určité míry stojící na explicitním zobrazení násilí. Což je svým způsobem zvláštní, poněvadž obecně si rozhodně nemyslím, že se dobrý horor pozná podle hektolitrů prolité krve a co největší koncentraci hnusu na filmové políčko. Nicméně duchařiny, které papírově poskytují největší živnou půdu pro budování hrůzy a temné atmosféry, mě prostě většinou nudí. Ne, že bych je a priori neměl rád, ale přijde mi, že se tenhle subžánr točí dost nudně. Z vrzajících dveří, průvanu a hýbající se židle se totiž strachy fakt nezeseru, takže se ve finále většinou jen dloubu v nose (a když je to echt nuda, tak třeba i v uchu nebo v kaďáku) a nijak zásadně mě to neosloví. „V zajetí démonů“ mě i přesto docela zajímalo. ...

  • Night of the Living Dead: ohlédnutí za sérií

    9.9.2018

    H.

    Night of the Living Dead (1968)

    Podobně jako u dalších dlouhých a velkých (a nejen) hororových sérií, i Romerova zombie sága si zaslouží rekapitulaci. Ačkoliv v tomto případě může být trochu zavádějící mluvit čistě o Romerově sérii, jelikož on sám má na kontě „jen“ šest nemrtvých fláků. Nicméně vzhledem k tomu, že jde o kultovní záležitosti a v některých případech zásadní díla pro svůj žánr, vznikla i slušná řádka remaků, které jsou sem zahrnuty taktéž. Ne ale všechny, poněvadž jak známo, první „Night of the Living Dead“ z roku 1968 je volným dílem, které tím pádem může remakovat úplně každý. A nakoukat to všechno… asi by mi praskla hlava. Do článku jsou tedy vybrány pouze ty snímky, které jsem se zde recenzoval (pro přesun na jednotlivé recenze klik na příslušné nadpisy), což ale pořád dělá slušný seznam o jedenácti položkách, v němž po mém soudu ...

  • Headgame (2018)

    22.8.2018

    H.

    Headgame (2018)

    Ať si o sérii „Saw“ myslíte cokoliv, nedá se jí upřít, že se v hororových vodách zvládla dost rychle a sebevědomě etablovat a lze ji považovat za takovou moderní klasiku. Stačí si položit jednoduchou otázku, kolik hororových sérií vzniknuvších po roce 2000 se dočkalo takového úspěchu a věhlasu. Je evidentní, že jich moc nenajdete. Původně zajímavý nápad „Saw“ (nechme teď stranou jeho naředění hromadou pokračování) samozřejmě začal lákat i následovníky, takže se zanedlouho vyrojily mraky podobně laděných snímků. A je jich už kolik, že motiv unesu pár lidí a nechám je hrát o svůj vlastní život můžeme pomalu začít vnímat jako nový hororový subžánr. Tak či onak, k takovým následovníkům se zařadil i letošní kousek „Headgame“. Pojďme si o něm popovídat.

  • DeepStar Six (1989)

    14.8.2018

    H.

    DeepStar Six (1989)

    Osmdesátá léta jsou prakticky nekonečnou studnicí naivních béček, které jsou možná trochu hloupé, ale úplně stejnou měrou jsou nehorázně zábavné a svým způsobem až roztomilé. Dnes se podíváme na biják ze samého konce téhle dekády, který je vlastně krystalicky čistým ztělesněním toho, co to znamená osmdesátkové béčko. Přivítejte „DeepStar Six“! Vcelku zajímavé je, že v roce 1989 vyrazily do kin hned tři filmy s relativně podobnou podmořskou tématikou. Vedle „DeepStar Six“ to byl ještě „Leviathan“ a „The Abyss“, přičemž asi nejznámějším z nich je ten poslední jmenovaný, jejž natočil James Cameron („Terminator“, „Aliens“, „Avatar“). „DeepStar Six“ z těchto tří vyšel jako první, již v lednu 1989, ale také je nejvíce zapomenutý a opomíjený. Což ovšem svým způsobem dává smysl. Když si totiž představíte cokoliv, co dělá dobrý film dobrým ...

  • Friday the 13th (2009)

    26.7.2018

    H.

    Friday the 13th (2009)

    Prakticky všechny velké horory se v novém tisíciletí dočkaly svého remaku a nakonec nejen ty velké, ale i ty menší. Už nějakou dobu předtím, než došlo i na „Pátek třináctého“, muselo být snad každému jasné, že ani Jason Voorhees tomuhle trendu neunikne. Samozřejmě neunikl… A samozřejmě jeho návrat neprodukoval nikdo jiný než Michael Bay. Ano, přesně ten Michael Bay, který proslul jako režisér akčního mainstreamu a král výbuchů na filmovém plátně. Vedle toho ale svého času (právě cca před deseti a více lety) z pozice producenta nechával předělávat jednu hororovou klasiku za druhou – na svém triku má dále třeba remaky „Texaského masakru motorovou pilou“, „The Amityville Horror“, „Stopaře“ nebo „Noční můry v Elm Street“. À propos „Texaský masakr…“ – stejně jako u oživování Thomase Hewitta dostal i nového Jasona Voorheese na režijní starost ...

  • Jason X (2001)

    13.7.2018

    H.

    Jason X (2001)

    V devítce se měl Jason vydat do pekla, ale jediné, co měl tenhle paskvil společného s peklem, bylo to, že se jednalo o pekelnou sračku a suverénně nejhorší biják v celé dlouhé sérii „Pátku třináctého“. Snad i proto šlo o jediný díl z devadesátých let. Dlouho vyčkávaný a dlouho připravovaný crossover s Freddym Kruegerem z „Noční můry v Elm Street“ byl taktéž v nedohlednu, takže se nakonec začalo pracovat na dalším, tentokrát už jubilejním desátém díle jedné z nejslavnějších slasherových sérií. Jeden by čekal, že po slaboučcé devítce, která totálně převrátila veškerá pravidla „Pátku třináctého“ a z chudáka Jasona udělala bídného převtělujícího se červa (doslova), se tvůrci vrátí ke klasice a opět dají fandům, co chtějí vidět – Jasona v té nejtypičtější podobě, jak mačetou masakruje nebohé teenagery v okolí jezera Crystal Lake. Nestalo se. Svým způsobem je „Jason X“ ještě víc ...

  • Wildling (2018)

    4.7.2018

    H.

    Wilding (2018)

    Do sledování „Wildling“ jsem se pouštěl s naivní představou, že půjde o horor. Hned na začátek vás musím prudce zarazit – pokud byste byť i jen pomysleli na to, že byste se na tenhle film podívali s podobnou motivací jako já, nedělejte to. Za žádnou cenu. Jinak by totiž došlo k nevyhnutelnému důsledku, že byste nadávali na to, jak jste zbytečně ztratili hodinu a půl života u strašné kokotiny, která vůbec není hororem. Vlastně víte co? Radši na to nekoukejte vůbec, i kdybyste nehodlali očekávat horor, poněvadž „Wildling“ tak trochu kokotina je. Nejprve trochu té dějové omáčky. Film začíná v uzavřené místnosti na půdě, kde je nonstop uzamčená malá holčička. Její fotřík v podání tradičně slizkého (to berte jako pochvalu) Brada Dourifa ji nepouští ven a zdůvodňuje to tím, že je posledním dítětem široko daleko, protože všechny ostatní ...

  • Jason Goes to Hell: The Final Friday (1993)

    28.6.2018

    H.

    Jason Goes to Hell: The Final Friday (1993)

    Snad u každé dlouhé a mnohadílné filmové sérii někdy přijde moment, kdy se začne těžce experimentovat, kdy přijde pokus o oživení vyčpělé formulky, kdy se tvůrci odvrátí od tradic a trademarků a vydají se novým směrem. Většinou se to ovšem nepotká s pochopením fanouškovské obce a jen málokdy z toho vzejde kvalitní film. Zatímco třeba konkurenční „Halloween“ si tenhle trapas odbyl už ve třetím díle, „Pátek třináctého“ se prověřených postupů držel mnohem déle. Do sedmičky zuby nehty, s osmičkou už přišla změna prostředí, nicméně princip zůstal na svém místě. Až devítka převrátila všechno vzhůru nohama. A nutno říct, že v tomto případě to vůbec nebyl chytrý tah. „Jason Goes to Hell: The Final Friday“ je fanoušky „Pátku třináctého“ všeobecně nenáviděný a nejhůře hodnocený díl. Vůbec se není čemu divit, poněvadž devítka je nefalšovaný průser, jenž neuváženě ...

  • Friday the 13th Part VIII: Jason Takes Manhattan (1989)

    20.6.2018

    H.

    Friday the 13th Part VIII: Jason Takes Manhattan (1989)

    Vlna slasherů je spojena především s osmdesátými léty a i na jejich úplném konci přibývaly nové fláky jeden za druhým. Konec osmdesátých let byl pro slasherového fandu dost naditý, jelikož v každém z posledních dvou letopočtů přibyly nové filmy do všech tří největších vyvražďovacích sérií – v roce 1988 šel do kin čtvrtý „Halloween“, čtvrtá „Noční můra v Elm Street“ a sedmý „Pátek třináctého“. V roce 1989 se situace opakovala, akorát si u každé série zvyšte cifru o jedničku. Nebudeme si nic nalhávat – „Pátek třináctého“ je po většinu své doby na jedno brdo. Neříkám, že je to nutně špatně, já sám mám skopičiny Jasona Voorheese rád, ale asi se nemá cenu přít o tom, že s čestnou výjimkou v podobě „A New Beginning“ je to od dvojky až po sedmičku prakticky to samé. Vlastně už jedničky, poněvadž ta se liší čistě jen postavou ...

  • The Strangers: Prey at Night (2018)

    17.6.2018

    H.

    The Strangers: Prey at Night (2018)

    Jednička „The Strangers“ (u nás známá jako „Oni“, ale tady budu radši používat původní název, poněvadž by se mi to blbě skloňovalo) se mi příliš nelíbila. A to ještě říkám docela diplomaticky. Vím, že jsou lidé, kteří tenhle film docela cení, ale já mezi ně nepatřím ani náhodou, protože jsem se u toho nudil až do pekla. Atmosféra na nule, předvídatelnost, neuvěřitelně dementní chování obětí, dokonce ani ti záporáci nepředvedli nic moc víc než schopnost teleportace a krádež mobilu. Než se mě někdo stačí zeptat, proč jsem tedy lezl do kina na pokračování filmu, který se mi kurevsky nelíbil, rovnou vám ušetřím práci a odpovím: Nevím. Asi jen tak z nudy. Protože jsem v té době už delší dobu v kině nebyl a měl jsem náladu. Šel jsem tam s tím, že to bude shit. ...

  • The Strangers (2008)

    8.6.2018

    H.

    The Strangers (2008)

    Horor má sice hromadu subžánrů, ale drtivá většina z nich (ne-li úplně všechny) se potýká s klišé a jasně nalinkovanými hranicemi, v nichž se jednotlivé filmy pohybují. Jinými slovy řečeno, slashery většinou mívají stejný průběh, hixploitation horory taktéž, to samé duchařiny, rape & revenge, zombie bijáky… a všechny další, co vás jen napadnou. Ani takzvané home invasion v tomto ohledu nejsou výjimkou a prakticky všechny se odehrávají v očekávatelných a také očekávaných mantinelech. Na druhou stranu, horor je žánr, kde s jistou mírou klišé člověk počítá a je ochoten ji i tolerovat, pokud se to nezvrhne do vyslovené debility, nad níž už není možné přivírat oči. Snímek „The Strangers“ z roku 2008 už podle mě tu míru únosnosti překročil, a tudíž spadá do kategorie nepovedených.

  • Friday the 13th Part VII: The New Blood (1988)

    5.6.2018

    H.

    Friday the 13th Part VII: The New Blood (1988)

    Po výborné šestce jde sice sedmé pokračování „Pátku třináctého“ s kvalitou o krůček dolů, ale stále má své klady a své, dnes už dávno proslavené značce nedělá ani v nejmenším ostudu. Jason Voorhees možná nemá žádný film, jehož hutná atmosféra a působivost by se daly srovnávat třeba s prvním dílem konkurenčního „Halloweenu“, ale na rozdíl od Michaela Myerse se Jasonova série může pochlubit vyrovnaností. I se sedmým dílem si totiž „Pátek třináctého“ drží svou fazónu a jasně ukazuje, proč se Jason Voorhees stal jednou z největších hororových legend. Na konci šestky zůstal Jason viset na dně jezera Crystal Lake, kde ho ohlodávaly rybičky a kde pomalu zkorodoval to podoby ultimátního zombie kostlivce. Ale to už trochu předbíhám, poněvadž nejprve je nutné Jasona dostat na břeh. Tentokrát se o to postará dívka jménem Tina. Ta má totiž telekinetické ...

  • Jason Lives: Friday the 13th Part VI (1986)

    29.5.2018

    H.

    Jason Lives: Friday the 13th Part VI (1986)

    Již v povídání o pátém díle „Pátku třináctého“ s podtitulem „A New Beginning“ jsme hovořili o tom, že původním plánem bylo, že se hokejové masky a mačety ujme někdo jiný než Jason Voorhees, jenž ve čtvrté části série s názvem „The Final Chapter“ zemřel. V pětce dočasně převzal vražedný štafetový kolík saniťák Roy, po němž měl řemeslo pro další díly převzít Tommy Jarvis, jedna z mála postav, které se napříč touhle kultovní hororovou sérií objevují opakovaně. Tommy Jarvis si svůj debut v „Pátku třináctého“ odbyl ve čtvrtém díle. Ostatně to byl právě on, kdo Jasona poslal na onen svět (už podruhé, protože všichni víme, že poprvé dostal na prdel ve trojce). V pětce bojoval s Jasonovým napodobitelem, aby se v závěru naznačilo, že mu z opakovaných konfrontací s maskovaným zabijákem trochu jeblo. Hlas hororové obce se ovšem ozval, že fanoušci chtějí zpátky Jasona Voorheese ...

  • Halloween: ohlédnutí za sérií

    27.5.2018

    H.

    Halloween

    Nyní už máme za sebou jednotlivé recenze na všech deset filmů hororové ságy „Halloween“ – osm „starých“, dva remaky a navrch jako bonus dvě porno parodie, které však do oficiální série samozřejmě nepatří. Myslím, že taková hromada kinematografického materiálu si zaslouží, abychom se za ní ohlédli ještě jednou, tentokrát z makroskopického hlediska. Následující text se samozřejmě nezabývá porno parodiemi, když do série reálně nepatří. Ve výčtech a na obrázcích jsou jednotlivé díly odkazovány pomocí H + příslušné číslo v pořadí (s výjimkou sedmičky značené jako H20). Pod H1 a H2 se rozumějí originální staré filmy, remaky jsou označeny jako H1r respektive H2r.

  • Asylum of Fear (2018)

    17.5.2018

    H.

    Asylum of Fear (2018)

    Nemůžu tvrdit, že bych od „Asylum of Fear“ čekal nějaké velké zázraky. Popravdě řečeno, předpokládal jsem, že tenhle biják bude pěkná hovadina. Přesto jsem tomu dal šanci… abych se přesvědčil, že můj prvotní předpoklad byl zcela správný. První kámen úrazu přichází už se samotnou tematikou a příběhem filmu. „Asylum of Fear“ se totiž vydalo stezkou nulové invence a opisování dávno zaběhnutých klišé. Což v některých případech ani nemusí vadit, ale pokud se tak děje naprosto hloupým a laciným způsobem jako zde, pak je to jednoduše špatně a přes to nejede vlak. Posuďte sami… Jak už název snímku napovídá, vše se bude točit okolo staré opuštěné nemocnice, v níž straší. Před x lety zde šílený doktor prováděl nepovolené experimenty na dětských pacientech, a když mu na to jedna sestřička přišla, tak vykuchal ...

  • Friday the 13th: A New Beginning (1985)

    14.5.2018

    H.

    Friday the 13th: A New Beginning (1985)

    Ani druhý pokus „definitivně“ ukončit sérii se ve čtyřce nepovedl navzdory jejímu odvážnému názvu „The Final Chapter“. Podtitul pětky, která je o pouhý rok mladší než její přímý předchůdce, je ovšem neméně výmluvný: „A New Beginning“. Pátý díl legendární slasherové série mezi fanoušky příliš oblíbený není a ve všech žebříčcích se většinou nachází na úplně druhém konci než trojka se čtyřkou – na samém chvostu, kde se přetahuje o titul nejhoršího „Pátku třináctého“ s devátým dílem. Podle mě je ovšem pětka zbytečně podceňovaná. Samozřejmě, že ve své podstatě to není nijak zásadně dobrý film, ale ruku na srdce, „Pátek třináctého“ jako celek není žádná dech beroucí podívaná. Samozřejmě, že je pětka trochu hloupá, ale jenom o trochu víc než ostatní díly. Snad tedy až na přehrávající vidláky, kteří jsou skutečně lehce za čárou.

  • You Were Never Really Here (2017)

    8.5.2018

    H.

    You Were Never Really Here (2017)

    Na snímek „You Were Never Really Here“ jsem se dost těšil a do kina jsem šel s očekáváním zajímavého počinu. Chtěl jsem vidět kvalitní indie thriller, který by díky své pozici mohl být trochu odvážnější a nabídnout drsnější podívanou bez příkras a uhlazení pro mainstreamové publikum. Bohužel jsem se dost spletl. Námět filmu – založený na stejnojmenné knižní předloze od amerického spisovatele Jonathana Amese – sice nepatří k těm úplně nejoriginálnějším, ale pro drsný špinavý thriller poskytoval dobrou výchozí pozici. Válečný veterán Joe se nyní živí jako nájemný drsňák, jenž dělá špinavou práci, na jakou si jej najmou. Je evidentní, že nejde o zaměstnání, které by bylo stoprocentně legální. Ale to je asi to poslední, co by našeho hrdinu trápilo, protože dále už má na práci jen soužití se starou senilní matkou a myšlenky na sebevraždu. ...

  • Friday the 13th: The Final Chapter (1984)

    2.5.2018

    H.

    Friday the 13th: The Final Chapter (1984)

    Dvojka až čtyřka „Pátku třináctého“ na sebe navazují zcela plynule a napřímo. Nejprve vždy proběhne krátká rekapitulace minulé části, až se dojde do bodu, kdy tato skončila, a odsud se rovnou pokračuje dál. Jak si pamatujeme od minula, trojka skončila zabitím nebohého Jasona. Však víte, sekera do palice neudělá dobře na zdravíčku ani takovému frajerovi, jakým je mistr Voorhees. Není ale všem krvavým dnům konec… V márnici se totiž Jason probere (vysvětlení nečekejte, to byste od tohohle filmu chtěli trochu moc), okamžitě si spraví náladu na odpravení dvou místních zřízenců, kteří si kousek od jeho mrtvoly chtěli dát opáčko z kopulačních pohybů, a hurá zpátky domů, do lesů okolo jezera Crystal Lake. Na uvítanou zde odpraví jednu macatou stopařku, až se jí z toho rozmáčkne banán (v tom nehledejte žádnou metaforu ani jinotaj, fakt při své smrti rozmáčkne banán), ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy