Reporty

  • Brutal Assault 24 (sobota)

    24.8.2019

    Sicmaggot

    Brutal Assault 24

    Sobota. Něco před desátou. Chystám se posnídat a hrozně se nafrčet kofeinem. Při návštěvě prvních potravin pozoruji několik lidí, kteří ve velkém pořizují hajzlpapíry a štětky do záchodu. Až po chvíli mi dochází, že se davově začíná zbrojit na Gutalax. Celkem by mě zajímalo, co si ti Vietnamci o sobotních ranních nákupech mysleli. Já na Gutalax každopádně seru. Poté jen z fotek vidím, že tohle hovno přilákalo v 10 ráno dav, za který by se nemusel stydět ani headliner okolo jedenácté večer. Rovněž pobavila i stagedivující (teď už poměrně virální) toika. Fanouškem hudby Gutalax nejsem, ale pozorovat je jako fenomén s ambicemi přesáhnout extrémní škatuli je celkem prdel. Proč to sem ale cpu. Hodinu po Gutalax mají na stejné pódium nastoupit Altarage, kteří si letos z logistického hlediska vytáhli černého ...

  • Brutal Assault 24 (pátek)

    22.8.2019

    Sicmaggot

    Brutal Assault 24

    Pátek nakopávám pár minut po dvanácté pravé stage, kde se pomalu chystají hoblovat svätojurští Čad. Hraje se téměř exkluzivně z posledních třech desek. Ze starých klasik zazněla pouze „Rabovačka“ a „Sekery a budzogáne“. Čad se pomalu, ale jistě transformují do rockovější podoby a vlastně to zas tak moc nevadí. Pořád jim to totiž šlape na jedničku. Absence věcí jako „Varič pika“ nebo „Konflikty“ pořád trochu bolí, ale jinak to mělo vše, co by mohl člověk od Čad očekávat: posedlého Valéra za bicíma, debilně vtipné prupovídky a tradiční Pištovu děkovačku s frází “Hoveda a hovedice”. Pod pódiem se sešla početná skupina fanoušků, a tak se i v tomto čase kapela dočkala solidního ohlasu a vracení textů. Prostě příjemná polední siesta.

  • Brutal Assault 24 (čtvrtek)

    20.8.2019

    Dantez

    Brutal Assault 24

    Další den toho pro mě s výjimkou jednoho koncertu zase tolik nenabízel. Čtvrtek proto pojímám laxně a dávám jen pár vystoupení. Tím prvním je set Krisiun. Brazilce nějak obsedantně nenajíždím, ale ten jejich specifický blast beat prostě musím dosvědčit naživo. Nevím, čím to je, ale jejich salvy šroťáků na mě působí jinak než sypačky od jakékoliv další deathmetalové kapely. Koncert začíná a já dostávám přesně to co chci. Max Kolesne trestá škopky s hroznou vervou a nepolevuje až do konce. Zbytek skupiny zdařile asistuje. Zásadní moment nastává v první polovině setu, kdy jdou po sobě „Combustion Inferno“ a „Blood of Lions“. K závěru už to pro mě trochu spadá do monotónnosti, ale to je dáno spíše tím, že s diskografií Krisiun nejsem ...

  • Brutal Assault 24 (středa)

    19.8.2019

    Dantez

    Brutal Assault 24

    Pobodání od čtyř druhů hmyzu, spaní na vyjebaných hrbolech, abúzus kofeinu v různých formách a stále rostoucí nenávist vůči lidem v davu s cigárama. I tak by se dal shrnout můj letošní Brutal Assault. Byl jsem už smířený, že se na 24. ročník nepodívám. Tři dny před začátkem nicméně získávám nečekanou šanci se zúčastnit. Kývnu, v práci okecávám fakt, že zaskakuju za dva lidi, co už jsou na dovolené, na poslední chvíli balím jen to nejpotřebnější a ve středu před osmou ráno vyrážím. A teď, když máme litanie ze stolu, můžeme přejít k muzice. Do pevnosti dorážím po druhé, tedy na čas, kdy mají začít hrát Slapshot. Nejsem hácéčkář, ale podle pár tracků a záznamů jsem věděl, že zrovna tihle fotři z Bostonu to rozjebat umí. Navíc mě zajímalo, zda frontman Jack Kelly vytáhne ...

  • Mgła, Revenge

    7.5.2019

    Metacyclosynchrotron

    Mgła, Revenge

    Pánové z Revenge a Mgła si prý jako lidi sedli a rozhodli se vyjet na společné turné po Evropě, což byl nepochybně dramaturgicky a marketingově zajímavý krok. Kapely oslovují poněkud odlišné segmenty blackmetalového posluchačstva, ale přijde mi, že společně slaví úspěch u obce, kterou lze nazvat „hipsterskou“. V případě Revenge se to může zdát podivné, ale je tomu tak. Tím chci jen naznačit, že spárování Kanaďanů s Poláky nebylo vůbec nelogické. Tour předkapely Deus mortem a Doombringer byly rovněž skvěle vybrány, neboť jistě nejsem sám, kdo podprůměrné no-name kapely se zaplaceným support slotem nemůže vystát. Ale nakonec to teda dopadlo poněkud jinak. Nechce se mi tu sáhodlouze rozumovat o tom, co se může dít, když jsou hudbou osloveni posluchači, kteří nemají k danému ...

  • Imperial Triumphant, Mord’A’Stigmata

    4.5.2019

    Cnuk

    Imperial Triumphant, Mord'A'Stigmata 2019

    Dobré vzpomínky na vystoupení Zhrine v pražském klubu Underdogs’ a samozřejmě také poslední opus „Vile Luxury“ mě nemusely zvlášť dlouho přemlouvat k účasti na koncertu Imperial Triumphant. V Underdogs’ mě tenkrát překvapila dobrá atmosféra a zejména zvládnuté ozvučení, kde nehrozilo, že se nástroje slijí dohromady, jako je to u podobně laděných kapel bohužel poměrně časté. Funkci předkapely plnili polští Mord’A’Stigmata, kteří mají venku čerstvou novinku „Dreams of Quiet Places“ a rovněž tak slibovali silný zážitek. Příchod do podzemí jsem si načasoval tak akorát, jelikož zanedlouho už spustil první chod. K Mord’A’Stigmata jsem přistupoval jakožto člověk jednou plně obeznámený s poslední deskou „Dreams of Quiet Places“ a několika nahodilými poslechy starší tvorby, pro alespoň částečnou přípravu. V podstatě mě mohli jen překvapit.

  • Claudio Simonetti’s Goblin

    16.4.2019

    H.

    Claudio Simonetti's Goblin

    Claudio Simonetti’s Goblin se objevili loni na festivalu Brutal Assault, kam už roky nejezdím, tudíž jsem o ně přišel a jednalo se o jednu z těch kapel, které mě docela mrzely. Potvrzení pražského klubového koncertu mi tedy udělalo radost a neváhal jsem se na něj vypravit. I když jsem tak nějak tušil (oukej, díky YouTube – věděl), že současné živé podání letitých klasik z hororových soundtracků mi nebude šmakovat tolik jako podmanivé originální nahrávky. Na jednu stranu se ale není co divit, že to zní jinak, když z původních Goblin zbyl v této inkarnaci už jen klávesista Claudio Simonetti, jenž se obklopil výrazně mladšími spoluhráči. Claudio Simonetti’s Goblin měli původně zahrát v MeetFactory, ale koncert byl „pro velký zájem“ přeložen do nedalekého klubu Futurum. Což mi přijde ...

  • Cult of Fire, Lamia Vox

    11.4.2019

    H.

    Cult of Fire, Lamia Vox

    Koncert 5. dubna v pražském klubu Underdogs‘ byl jedinou příležitostí spatřit letos Cult of Fire živě na našem území. Přestože Kult ohně není kapelou, po jejímž koncertě bych nějak horlivě toužil, hozenou rukavici jsem přesto zvedl a lístek koupil prakticky hned po zahájení předprodeje. Kdo to neudělal stejně a nehejbnul sebou, měl smůlu, protože Cult of Fire smíchovský sklep vyprodali bez sebemenších problémů a hodně rychle. Předskokan byl velmi zajímavý, minimálně stejně jako hlavní chod. Lamia Vox toho večera nicméně nepřesvědčila. Při domácím poslechu mi její hudba přijde výtečná, ale v Underdogs‘ to nějak nefungovalo. Těžko říct, jestli bylo něco špatně ve výkonu, protože Lamia jen stála schovaná za pultíkem a notebookem, a v tomto zákrytu čarovala svá atmo-kouzla.

  • Sunn O))), Puce Mary

    5.3.2019

    Dantez

    Sunn O))), Puce Mary

    Troufám si říct, že se nikdo na Sunn O))) nechystá jako na další běžný koncert. Nečekáte, že kapela zahraje tu „vaši“. Nepočítáte ani s tím, že vás show zabaví zápalem členů nebo teatrálností frontmana. Za Sunn O))) se chodí v první řadě za zkušeností – zvukovou očistou. Sonický tlak podladěných kytar tlačí publikum do země, po celou dobu vystoupení vibruje zemí, nohama i bránicí. Člověk celý koncert tudíž neposlouchá, ale spíše ustává a bezlítostný křest zvukem v podivné, téměř spirituální extázi přijímá, zatímco se snaží nezardousit se syntetickou mlhou. Vystoupení Sunn O))) jsem měl potěšení poprvé dosvědčit na dvacátém ročníku Brutal Assaultu, kde dronové plochy obohatil svým eklektickým vokálem a psychedelickým laserovo-zrcadlovým mundúrem Attila Csihar.

  • Phurpa, The Nent, Skrei

    4.2.2019

    H.

    Phurpa

    Phurpa se na svém nedávném vystoupení neobjevila v České republice ani zdaleka poprvé. Zároveň se tu ale neobjevuje tak často, aby to už nestálo za pozornost. Zvlášť když po minulé performanci na festivalu Brutal Assault, kde podle mě taková záležitost nemohla dostatečně vyniknout, došlo na koncert v malém prostoru Vily Štvanice. Vstupenek šlo do prodeje pouhých osmdesát (všechny se prodaly už v předstihu), tudíž se dalo předpokládat, že půjde o komorní akci, kam se dostaví jen zasvěcení, kteří moc dobře ví, na co jdou. Bohužel tenhle předpoklad nevyšel na 100 %, protože i za dané konstelace se objevily blbci, co si to museli vyfotit s bleskem. Ještě před hlavním programem se objevily dva předkrmy, oba z Itálie. Skrei byl jeden týpek v kapuci, který zády k publiku pokroutil pár čudlíků a do repráků pouštěl vcelku standardní drone ...

  • Zhrine, Ulsect

    16.12.2018

    Cnuk

    Zhrine, Ulcest

    V klubu Underdogs’ jsem byl vůbec poprvé a musím říct, že je to teda pořádnej punk. Malé dobrodružství začalo už samotným hledáním klubu, kdy jsem to nejprve přešel, pak zkoušel brát za jiné dveře, až jsem nakonec odevzdal svůj osud do rukou neznámého kolemjdoucího, který vypadal, že se na koncert vydal také. Před nijak označenými dveřmi jsme se poté ve skupince pár jedinců shodli na tom, že toto asi bude ono, a hned po jejich otevření nám byla poskytnuta další nápověda, že máme jít úplně dolů. S každým schodem se stále více zintenzivňoval závan sava a z vchodu se linul dým. Sláva, jsme tu správně. Ve stejném duchu je i celý interiér, ale má to svoje kouzlo. Malý prostor byl nakonec tak akorát, nebylo zde ...

  • Idles, John

    23.11.2018

    Cnuk

    Idles poster 2018

    Koncert Idles, to pro mě byla povinnost. Jestli nějakou novou kapelu fakt žeru, tak právě je. Desky „Brutalism“ a „Joy as an Act of Resistance“ představují to nejlepší, co se v punku v tomto století odehrálo, a Idles přerostli během dvou let z lokální bristolské partičky v globálně vyhledávanou záležitost. Ostatně o jejich narůstající popularitě svědčí i vystoupení ve Futurum Music Baru, kdy se tak týden před samotným koncertem objevil na události akce štempl „Sold Out“, tedy vyprodáno. No a já vůl samozřejmě zase neměl lístek. Takže jsem začal shánět všude možně, až se nakonec zadařilo. Očekávání jsem měl veliká, tomu se prostě nedalo ubránit, ale poučen z předchozích zklamání jsem si od hudby Idles dal na nějaký čas pokoj, abych nebyl úplně přesycen, což vedlo také ...

  • Never Surrender Fest Volume I (sobota)

    14.11.2018

    Metacyclosynchrotron

    Never Surrender

    Nuclear Now War! Fest býval často nálepkován jako warmetalový festival. To hlavně z důvodu, že nejčastěji vystupující kapely zde byly jména jako Black Witchery, Revenge, Proclamation nebo Blasphemophagher. Never Surrender nabídl poněkud rozmanitější výběr kapel, ale pár nepříčetných námrdů se tu přeci jen našlo. Jako třeba Lihhamon. O existenci kapely jsem se dozvěděl až díky loňské re-edici jejich debutu NWN! Prod., ale k prvnímu regulérnímu seznámení došlo zde. „Solidní nájeb“, říkal jsem si, zatímco jsem trajdal sem a tam, zhlédl skladbu, šel pokecat na zahrádku, zase se vrátil. Ale brzy jsem začínal vnímat, jak je hudba Lihhamon v rámci striktních subžánrových omezení promyšlená do důsledku; opravdu to bylo intenzivní.

  • Never Surrender Fest Volume I (pátek)

    11.11.2018

    Metacyclosynchrotron

    Never Surrender

    Když jsem v první části reportu popisoval klub, záměrně jsem opomenul jednu drobnost, a to jak vlastně vypadalo pódium. Odposlechy byla „chráněny“ dřevěnými zátarasy obmotanými ostnatým drátem, ze kterého visely plynové masky, krucifixy a myslím, že jsem tam viděl i nějaké makety granátů. Na boku pódia stály červené zástavy s logy pořádajících vydavatelství a vzadu většinou visela plachta s festivalovým motivem, který můžete vidět na plakátu. Někdy si tam kapely hodily svůj vlastní backdrop, ale těch bylo minimum. Před bicími ještě stál stolek-oltář s naaranžovanými lebkami, femury, řetězy, nábojáky, dalšími „granáty“ a také dělostřeleckými nábojnicemi.

  • Never Surrender Fest Volume I (čtvrtek)

    9.11.2018

    Metacyclosynchrotron

    Never Surrender

    I když se jednalo o první ročník, nechci festival Never Surrender označovat za nový, protože přímo navazuje na Nuclear War Now! Fest, který se v posledních devíti letech konal v Berlíně celkem pětkrát. Jak napovídá název, americké vydavatelství Nuclear War Now! Productions zde představovalo „své“ kapely a v průběhu let tu došlo například na takové exkluzivity jako první a poslední koncert Conqueror nebo jediná evropská vystoupení Order from Chaos, Holocausto, Nuclearhammer či Bone Awl. Never Surrender se od svého předchůdce liší v tom, že se na soupisce objevují i kapely ze stáje vydavatelství Iron Bonehead, které se ovšem organizačně podílelo i na všech ročnících zmíněného Nuclear War Now! Festu. Čím se tedy první ročník Never Surrender mohl pyšnit?

  • Taake, Bölzer, One Tail, One Head

    21.10.2018

    Sicmaggot

    Taake

    Na Novou Chmelnici jsem se vydal vůbec poprvé. Překvapilo mě, že se jedná o docela veliký prostor, a ještě více to, že se ho blackmetalistům podařilo obstojně zaplnit. Nad účastí jsem dlouho váhal, ale když jsem si vybavil ten parádní koncert Bölzer na letošním Brutal Assaultu a zjistil, že lupeny budou k dostání i na místě, řekl jsem si, že teda jo. Samozřejmě lákavé pro mě byly i zbylé tři norské smečky, jelikož jsem žádnou z nich nikdy naživo neviděl. Vše začali Slegest, o jejichž existenci jsem doposud neměl ani potuchy. Protože jsem se fakt rozhodl až na poslední chvíli, žádné předkoncertní přípravy jsem nestihl, takže jsem ani pořádně nevěděl, co hrají. No když spustili, tak jsem docela čuměl. Čekal jsem všechno, jen ne ...

  • Hetroertzen, Sektarism, LvxCælis

    8.10.2018

    H.

    Hetroertzen

    „Černý havran vám vyklove bělmo,“ lákal pořadatel na vystoupení Hetroertzen v Praze. Nechápu, proč je nutné na koncerty lákat podobnými debilními výkřiky do tmy, které nemají prakticky žádné opodstatnění. Zvlášť když hned poté následuje informace o „postapokalyptickém black metalu“ (co je kurva na Hetroertzen post-apokalyptického, vysvětlí mi to někdo?) a gramatická chyba („Chilský“ namísto v kontextu správného „chilský“… velkoryse pomineme, že kapela už nějakých deset roků sídlí ve Švédsku). Docela bych byl rád, kdyby podobné sračky vymizely, protože to zbytečně degraduje hudbu na nějakou kolotočovou zábavu. U nějakých melodických sraček mám samozřejmě v píči, ale k tak magickému žánru jako black metal se tyhle agro-pindy fakt nehodí. Mnohem radši bych viděl, kdyby si organizátor lépe ošéfoval o dost důležitější harmonogram večera. Už dlouho před akcí ...

  • Voivod, Maggot Heart

    25.9.2018

    Onotius

    Voivod poster 2018

    Kanadské nestory progresivního thrash metalu Voivod jsem dosud pokaždé viděl na velké scéně. Poprvé to bylo v hale Folimaka, kde vystupovali tři roky nazpátek vedle Carcass, Napalm Death a Obituary a schytali poměrně mizerný zvuk, podruhé pak na jednadvacátém ročníku Brutal Assaultu, kde zase hráli poměrně krátce a už kolem čtvrté odpolední. Proto šance vidět je v poměrně komorní klubové atmosféře, s plnohodnotným setem a potenciálně tentokrát i se solidním zvukem, to byla šance, jíž jsem jednoduše nemohl ignorovat. Vždycky jsem měl v oblibě jejich punkovou špinavost, vypiplanou komiksovou estetiku a neskutečnou osobitost, charisma a elán, jímž jak nahrávky, tak koncerty přetékají. Proto nezbývalo než koupit lístky s předstihem – a na tuhle párty 7. září, která startuje evropské turné, se těšit ...

  • Aggressive Tyrants, Flashback, Teddy Bear Autopsy

    22.9.2018

    Cnuk

    Voices From the Castle poster 2018

    Je na čase zase jednou vypadnout z velkoměst a podívat se, co se děje na venkově. Tím nechci rozhodně urazit obyvatele Hořic v Podkrkonoší, ale pouze poukázat na fakt, že naše reporty pochází často z koncertně profláklejších destinací. V Hořicích se sice koná pár koncertních akcí (dokonce dva pravidelné festivaly větších rozměrů), ale většinou nic, co by stálo za řeč. Mimoto jsou na kulturním programu různé městské slavnosti, první máje a bůhví co všechno dalšího, zkrátka klasické akce na náměstí, kde rozhodně nehrozí, že by začal hrát chlívek typu Aggressive Tyrants. Právě ti byli asi největším jménem události nazvané Voices from the Castle, která proběhla na nádvoří zámku hraběte Strozziho. Jedná se tedy spíše o zámeček, takže prostor to není nijak veliký, ale pro účely podobně ...

  • Wrathprayer, Nahtrunar, Goatcraft

    8.9.2018

    Metacyclosynchrotron

    Wrathprayer

    Festivaly jsou sice fajn, ale asi se shodneme, že je lepší vyrazit večer někam do klubu a užít si jen pár kapel, které nejsou šibeničně omezeny časem na zvukovku ani hraní, a když se zadaří, atmosféře nacpaného vroucího klubu se vyrovná jen máloco. Na těch otevřených prostranstvích se to často nějak ztrácí (teda pokud nejste zrovna na Funkenfluagu například, ale to je fakt jiná liga). Bratislavský klub Randal se nachází pár minut chůze od hlavního nádraží a samotný sál je součástí příjemného podniku s venkovním posezením. To se později ukázalo jako zrádné, protože, když se zavřela vrata sálu, nějak jsem si nevšiml, že Devil‘s Poison už nezvučí, ale sází jeden song za druhým, a než jsem se uráčil zvednout, stihl jsem dva.


Od hudebních fandů pro hudební fandy