Reporty

  • Taake, Bölzer, One Tail, One Head

    21.10.2018

    Sicmaggot

    Taake

    Na Novou Chmelnici jsem se vydal vůbec poprvé. Překvapilo mě, že se jedná o docela veliký prostor, a ještě více to, že se ho blackmetalistům podařilo obstojně zaplnit. Nad účastí jsem dlouho váhal, ale když jsem si vybavil ten parádní koncert Bölzer na letošním Brutal Assaultu a zjistil, že lupeny budou k dostání i na místě, řekl jsem si, že teda jo. Samozřejmě lákavé pro mě byly i zbylé tři norské smečky, jelikož jsem žádnou z nich nikdy naživo neviděl. Vše začali Slegest, o jejichž existenci jsem doposud neměl ani potuchy. Protože jsem se fakt rozhodl až na poslední chvíli, žádné předkoncertní přípravy jsem nestihl, takže jsem ani pořádně nevěděl, co hrají. No když spustili, tak jsem docela čuměl. Čekal jsem všechno, jen ne ...

  • Hetroertzen, Sektarism, LvxCælis

    8.10.2018

    H.

    Hetroertzen

    „Černý havran vám vyklove bělmo,“ lákal pořadatel na vystoupení Hetroertzen v Praze. Nechápu, proč je nutné na koncerty lákat podobnými debilními výkřiky do tmy, které nemají prakticky žádné opodstatnění. Zvlášť když hned poté následuje informace o „postapokalyptickém black metalu“ (co je kurva na Hetroertzen post-apokalyptického, vysvětlí mi to někdo?) a gramatická chyba („Chilský“ namísto v kontextu správného „chilský“… velkoryse pomineme, že kapela už nějakých deset roků sídlí ve Švédsku). Docela bych byl rád, kdyby podobné sračky vymizely, protože to zbytečně degraduje hudbu na nějakou kolotočovou zábavu. U nějakých melodických sraček mám samozřejmě v píči, ale k tak magickému žánru jako black metal se tyhle agro-pindy fakt nehodí. Mnohem radši bych viděl, kdyby si organizátor lépe ošéfoval o dost důležitější harmonogram večera. Už dlouho před akcí ...

  • Voivod, Maggot Heart

    25.9.2018

    Onotius

    Voivod poster 2018

    Kanadské nestory progresivního thrash metalu Voivod jsem dosud pokaždé viděl na velké scéně. Poprvé to bylo v hale Folimaka, kde vystupovali tři roky nazpátek vedle Carcass, Napalm Death a Obituary a schytali poměrně mizerný zvuk, podruhé pak na jednadvacátém ročníku Brutal Assaultu, kde zase hráli poměrně krátce a už kolem čtvrté odpolední. Proto šance vidět je v poměrně komorní klubové atmosféře, s plnohodnotným setem a potenciálně tentokrát i se solidním zvukem, to byla šance, jíž jsem jednoduše nemohl ignorovat. Vždycky jsem měl v oblibě jejich punkovou špinavost, vypiplanou komiksovou estetiku a neskutečnou osobitost, charisma a elán, jímž jak nahrávky, tak koncerty přetékají. Proto nezbývalo než koupit lístky s předstihem – a na tuhle párty 7. září, která startuje evropské turné, se těšit ...

  • Aggressive Tyrants, Flashback, Teddy Bear Autopsy

    22.9.2018

    Cnuk

    Voices From the Castle poster 2018

    Je na čase zase jednou vypadnout z velkoměst a podívat se, co se děje na venkově. Tím nechci rozhodně urazit obyvatele Hořic v Podkrkonoší, ale pouze poukázat na fakt, že naše reporty pochází často z koncertně profláklejších destinací. V Hořicích se sice koná pár koncertních akcí (dokonce dva pravidelné festivaly větších rozměrů), ale většinou nic, co by stálo za řeč. Mimoto jsou na kulturním programu různé městské slavnosti, první máje a bůhví co všechno dalšího, zkrátka klasické akce na náměstí, kde rozhodně nehrozí, že by začal hrát chlívek typu Aggressive Tyrants. Právě ti byli asi největším jménem události nazvané Voices from the Castle, která proběhla na nádvoří zámku hraběte Strozziho. Jedná se tedy spíše o zámeček, takže prostor to není nijak veliký, ale pro účely podobně ...

  • Wrathprayer, Nahtrunar, Goatcraft

    8.9.2018

    Metacyclosynchrotron

    Wrathprayer

    Festivaly jsou sice fajn, ale asi se shodneme, že je lepší vyrazit večer někam do klubu a užít si jen pár kapel, které nejsou šibeničně omezeny časem na zvukovku ani hraní, a když se zadaří, atmosféře nacpaného vroucího klubu se vyrovná jen máloco. Na těch otevřených prostranstvích se to často nějak ztrácí (teda pokud nejste zrovna na Funkenfluagu například, ale to je fakt jiná liga). Bratislavský klub Randal se nachází pár minut chůze od hlavního nádraží a samotný sál je součástí příjemného podniku s venkovním posezením. To se později ukázalo jako zrádné, protože, když se zavřela vrata sálu, nějak jsem si nevšiml, že Devil‘s Poison už nezvučí, ale sází jeden song za druhým, a než jsem se uráčil zvednout, stihl jsem dva.

  • Inner Awakening X (sobota)

    30.8.2018

    Metacyclosynchrotron

    Inner Awakening X

    Po nezbytné návštěvě centra Budapeště a paprikáši se trochu zapomnělo na čas a z prvních Niedergang, další to kapely napojené na organizátory, stíhám fakt jenom kousek, kdy jsem si říkal, že ten-a-ten riff mi připomíná starou polskou blackovou školu, ale pak už byl konec. Moc toho nenapíšu ani k následujícím, opět maďarským Dunkelheit. Ano, vevnitř byl hic jak v pátek, takže se hodně času trávilo venku, ale důvodem bylo hlavně to, že bych je označil za tu nejméně zajímavou kapelu na celém festivalu. V přední řadě se to docela hýbalo, ale já slyšel jen generické riffy, nic víc.

  • Inner Awakening X (pátek)

    28.8.2018

    Metacyclosynchrotron

    Inner Awakening X

    Inner Awakening je malý, ryze blackmetalový festival konaný v maďarské metropoli. Neznám samozřejmě nazpaměť soupisky všech předchozích deseti ročníků, ale z posledních let si vybavuji, že zde kromě pár lokálních či spřízněných kapel vystupovaly i velice respektované spolky undergroundového blacku z Evropy. Nejvíce napoví právě současný ročník, kde jako headlineři figurovali Hell Militia, Mortuus, Head of the Demon a Inferno. Na dřívějších ročnících se objevili například Blaze of Perdition, 13th Moon nebo Acherontas. A samozřejmě tu nehrozí, že by na vás z pódia vybafla sračka typu Buer. Festival se třetím rokem koná v příznačně pojmenovaném klubu Blue Hell. Ten je součástí většího komplexu, takže z místa, kde se prodával merch šlo například slyšet produkci z prostorů výše.

  • Brutal Assault 23 (zúčtování)

    25.8.2018

    Sicmaggot

    Brutal Assault 23

    Svůj v pořadí čtvrtý Brutal Assault jsem si, jak již předchozí části reportu myslím poměrně obsáhle naznačují, užil do sytosti. Velmi si vážím toho, že se organizátoři ani letos nespokojili jen s ohranými jmény, které jsou v line-upu ob rok a představují po dramaturgické i komerční stránce jistotu, ale přidali i nejednu podzemní specialitku. Většinou se totiž právě tyhle specialitky ve výsledku postaraly o ty nejlepší zážitky – ať už jde o avantgardní borce z Dodecahedron, mé srdeční okultní psychedeliky Aluk Todolo či tuzemské Lvmen. A vůbec, když o tom tak přemýšlím, docela většina toho, co jsem viděl na Oriental Stage stála za to. Z těch velkých pódií jsem si pak odnesl silný zážitek zejména z progresivců Pain of Salvation, hutných Obscure Sphinx a navzdory únavě i z mathcorových harcovníků Converge.

  • Brutal Assault 23 (sobota)

    24.8.2018

    Sicmaggot

    Brutal Assault 23

    Psát report o kapele, kterou jsem slyšel jen tak ze stanu při snaze si ještě na chvíli zdřímnout, mi přijde za hranou, ale za Coffins musím pár slov ztratit. Death metal, který Japonci hráli byl neskutečně „heavy“, bez jediné sypačky a prostoupený ohavnou aurou Hellhammer a Celtic Frost. Těch riffů, kterých jsem se při poslechu nemohl nabažit, tam bylo požehnaně, tudíž za mě výborná věc, kterou si musím brzy opatřit. Což už nemůžu říct o následujících Angelmaker, o kterých jen krátce: Děcka, deathcore je mrdka (i když tohle bylo teda podstatně nápaditější než mega-sračky typu Carnifex). | Svůj sobotní program opět navzdory plánům započínám až po poledni, a tak Coffins stejně jako včera Depresy padají holt za oběť mé proklaté pohodlnosti. Nemá smysl ale fňukat ...

  • Brutal Assault 23 (pátek)

    22.8.2018

    Sicmaggot

    Brutal Assault 23

    Na pátku bylo super, že se příjemně ochladilo a deštíčku bylo tak akorát. Nemusel jsem se tedy jen schovávat ve stínu, ale zkrátit si čekání sledováním prvních kapel. Když na pódiu stáli Cutterred Flesh, vůbec mě nenapadlo, že to je vlastně česká kapela. Jednak díky jejich zámořskému pojetí žánru, no a borci byli taky dost opálení, haha. Hlavně to byl ale násilný brutal death s decentními riffy a nejenom ugrcaný sekec-mazec, takže proto mělo smysl postávat na gumě s menším hloučkem podstatně dedikovanějších fans. Bylo to fajn a rád bych vypíchnul jak láskyplně se basák mazlil se svým nástrojem. Slovenské Depresy přivítal o něco větší a snad i nadšenější dav. Ruku do ohně bych za to nedal, ale začínalo se myslím se songem z letošního EP, ...

  • Brutal Assault 23 (čtvrtek)

    19.8.2018

    Sicmaggot

    Brutal Assault 23

    Ve čtvrtek mne čeká rozsáhlý program čítající od death metalu přes roztančený okultní post-punk až po mathcore. Netřeba tedy dlouze filozofovat a hurá na kapely: Na lámání chleba z hlediska line-upu stěží dojde, na lámání nadějí ale každopádně, navíc v patřičně smrtícím balení. Američtí drtiči Broken Hope rozjedou věru masivní ušní očistu, a to poměrně vehementně, byť stále v žánrových mantinelech. Začínají čtvrt hodiny po poledni a vkládají do toho nemálo energie i soustředění, pokud jde o instrumentální obratnost, přesto se tento brzký čas zkrátka odrazí na celkovém prožitku. Člověk se ještě pořád tak trochu probouzí a slunce ho oslepuje na každém kroku, tudíž na nějaké fanatické paření nemá náladu a jen tak postává a pokyvuje – ale k takovéhle pasivitě tenhle death metal prostě není. Snad příště ...

  • Brutal Assault 23 (středa)

    17.8.2018

    Sicmaggot

    Brutal Assault 23

    Brány Josefovské pevnosti se opět otevírají, aby odhalily každoroční bohatou porci extrémní muziky těch nejrůznějších odstínů. Úterní warm-up šel víceméně mimo mne – o těch dvou skladbách Suicidal Tendencies, z nichž jsem usoudil, že tohle nebude můj šálek piva, asi nemá moc smysl se rozepisovat a milerád to ponechám na povolanějším kolegovi. Festival tedy plnohodnotně v mých očích otevírají až středeční post-metaloví Obscure Sphinx, které jsem si za poslední rok neuvěřitelně oblíbil. Velkou zásluhu na tom mělo jejich loňské vystoupení na Žižkovské noci, jež o špetku trumflo i Swans a zaslouženě získalo u mne příčku „koncert roku“. Byla tedy na místě velká očekávání, i když zároveň značná skepse, vzhledem k tomu, že jejich set má začínat v brzkých odpoledních hodinách. Zatímco pro svou speciální ambientní show mají ...

  • Brutal Assault 23 (úterý)

    16.8.2018

    Cnuk

    Brutal Assault 23

    Do areálu festivalu se se dostávám něco po šesté. Odbavení a projití bránou bylo bez front, takže vše šlo krásně hladce. Trochu jsem se porozhlédl, abych zjistil, že do zadních prostor se ještě nedá během zahřívacího kola jít. To už spustili Root a já se odebral občerstvit. Nakonec jsem se zašel podívat na posledních pár písniček, takže jsem viděl část BigBossova kázání s obligátními řečmi o Vatikánu a zakončení s klasikami „Píseň pro Satana“ a „666“. Po malé pauze se na pódiu objevili jihočeští patroni Gride. O moudra se tu staral namísto BigBosse Otec Inyus, tak nějak po vzoru Napalm Death. Vystoupení mě bavilo, lidí oproti Root dost ubylo, ale za tu chvilku, co Gride měli, do nás stihli napumpovat dost prověřených fláků. Tenhle grindcore se povedl.

  • Oraculum, Malthusian, Vircolac

    8.8.2018

    Onotius

    Je podvečer a já zrovna přebíhám most přes řeku Liffey zatímco mne míjí jeden obludný dvoupatrový autobus za druhým. Proplétám se davy ostatních turistů a začínám být trochu nervózní, protože jsem si nechal mnohem menší rezervu na bloudění, než jsem původně plánoval. Centrum Dublinu je touhle dobou „very busy“, což není žádné překvapení – je víkend, takže i spousta lidí, co jinak během týdne přebývali někde na předměstí, vyrazili rozverně zaclánět. Naštěstí po pár bezradných špatných odbočeních nakonec nacházím klub On the Rox – a posléze i jeho hlavní vchod hned naproti řece. Vybíhám po schodech, platím vstupné, předražené pivo, propluji podlouhlou hospůdkou a zakotvím u pódia. Hýbou mnou očekávání – Invictus Productions sestavilo line-up plný lokálních metalových kapel ...

  • Nytt Land, Nemuer

    5.8.2018

    H.

    Nytt Land, Nemuer

    Dnešní koncertní reportáž přichází s menším zpožděním, poněvadž budeme vzpomínat na akci, jež proběhla už před třemi týdny. Na vině ovšem není má lenost, nýbrž čas, protože je to prašivý hajzl, co ubíhá moc rychle! Sáhodlouhé úvody si však pro dnešek odpustím. Stejně mě to moc nebaví psát a vás to určitě nebaví číst. Jestli jste totiž kliknuli na tenhle odkaz, nejspíš vás bude zajímat, jak 15. července v Praze hráli Nytt Land a Nemuer, nikoliv zbytečné tlachy okolo. Pojďme tedy na věc. České duo Nemuer mě tedy nijak zvlášť nezaujalo. O téhle skupině sice vím už nějakou dobu, ale doposud jsem jí příliš pozornosti nevěnoval. Koncert mě nepřesvědčil o tom, že to byla chyba, protože živě mi to znělo dost ...

  • Iron Maiden, Killswitch Engage, The Raven Age

    23.6.2018

    H.

    Iron Maiden

    Na posledních dvou svých pražských koncertech se heavymetalová legenda Iron Maiden představila ve Vršovicích na stadionu fotbalové Slavie. Tentokrát Britové zahráli na letišti v Letňanech, kam na ně dorazilo, jak Bruce Dickinson prohlásil v samém závěru setu, celkem třicet tisíc lidí. Což je úctyhodné číslo a docela by se mu i dalo věřit, protože když se na promítacích obrazovkách sem tam objevil záběr na zaplněnou plochu, byly to opravdu mraky lidu. Což se jenom potvrdilo v metru po konci koncertu, kde to bylo dost brutální bukkake. Jako předskokané se rozpálené letištní ploše představili The Raven Age. Jméno, které pravidelným návštěvníkům koncertů Iron Maiden asi nebude neznámé, protože pro metalové titány otvírali i před dvěma lety na turné k tehdy aktuálnímu albu „The Book of Souls“. Hádám, že asi nepůjde o důsledek vysokých ...

  • Neurosis, Deaf Kids

    21.6.2018

    Onotius

    Neurosis poster 2018

    Již při pohledu na MeetFactory z druhé strany kolejí je jasné jedno. Oproti poslednímu pražskému vystoupení Neurosis v Lucerna Music Baru tohle bude o poznání masovější událost. Zbývá ještě tak tři čtvrtě hodiny do začátku předkapely a lidí před vchodem zdobeným oním ikonickým rozteklým autem je už tolik, že by to bez problému zasytilo takovou přinejmenším strahovskou Sedmičku. Často slyším i angličtinu a další jazyky, je zřejmé, že tentokrát se do Prahy sjela pestrá paleta fanoušků. A ne proč, že? Neurosis jsou zkrátka kult, který zanechal na pomezí post, sludge, doom metalu ba hardcoru nesmazatelnou stopu, k níž se stále obrací nejedna současná sebranka náladově spadající do daných vod. Vloni vydali v pořadí již dvanáctou nahrávku „Fires Within Fires“, jež ač zprvu působila o něco nenápadněji, než ...

  • Judas Priest, Megadeth

    16.6.2018

    Cnuk

    Judas Priest poster 2018

    Má vůbec cenu k veličinám Judas Priest a Megadeth psát nějaké průvodní slovo? Myslím, že každý ví, o co se jedná. To, co první znamená pro heavy metal, druhá znamená totéž pro thrash metal. Jejich kariéry mají vlastně podobný průběh; stvořili několik stylotvorných alb, svůj opus magnum vydali v roce 1990 (i když v případě Judas Priest by mohl leckdo namítnout i jiné roky), prošli si strastmi na přelomu tisíciletí, vrátili se do starých kolejí kolem roku 2004 a jejich poslední desky „Firepower“, respektive „Dystopia“ jsou obecně kladně přijímány. Hlavní hvězdou večera jsou Judas Priest, kteří byli hlavním tahákem i pro mě, a to především díky výbornému „Firepower“, jenž je návratem na metalové výsluní, takže skvělá příležitost vidět tuto legendu také naživo. S Megadeth jsem měl ...

  • Suicide Commando, Siva Six, Blood Pact

    12.5.2018

    H.

    Suicide Commando

    Už v květnovém koncertním eintopfu jsem avizoval, že kombo Suicide Commando a Siva Six není koncert, který byste měli projebat. A jakkoliv to může znít jako klišé, hned na začátek mohu předeslat, že kdo nebyl, přišel o parádní večer plný temné elektroniky…. Nic ovšem nemůže být dokonalé. Sanctuary na svých akcích pravidelně dávají prostor i domácím kapelám, což je nesporně chvályhodná činnost, ale ne vždy jde o něco, bez čeho by se návštěvník nemohl obejít. Dvojice Blood Pact z Brna možná nepředvedla nějaký zásadní fail, ale bylo evidentní, že s následujícími kapelami se nemůže rovnat hudebně ani pódiovou prezentací (to neberte vyloženě jako výtku, protože by šlo trochu o ránu pod pás vzhledem k tomu, jaký kalibr následoval), a navrch se k nim ani stoprocentně ...

  • The Body, Uniform

    5.5.2018

    Onotius

    The Body

    Strop nám možná spadne na hlavu, ale bude to hezká smrt, glosuji v duchu a vcházím zase jednou do katakomb smíchovského klubu Underdogs’. Není to ani měsíc, co zdejší statiku zdatně drolili Thaw, a přijela sem další kapela slibující věru nadměrnou zvukovou robustnost. Tělo – The Body. Kapela libující si v bahnitých riffech, industriálních rámusech, úderné rytmice a především tisíci a jednom způsobu, jak tento hutný základ neustále posouvat do nejrůznějších možných i zdánlivě nemožných směrů. Za zatím poslední dobrý důkaz toho, jak až vizionářky může něco takového znít, může posoužit například jejich poslední kolaboraračka s grindovými Full of Hell, o níž jsem koneckonců referoval i ve svém ročním eintopfu za loňský rok. Elektro, saxofony, meditace, drtičky,… To vše v uceleném balení, jak ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy