Reporty

  • Iron Maiden, Killswitch Engage, The Raven Age

    23.6.2018

    H.

    Iron Maiden

    Na posledních dvou svých pražských koncertech se heavymetalová legenda Iron Maiden představila ve Vršovicích na stadionu fotbalové Slavie. Tentokrát Britové zahráli na letišti v Letňanech, kam na ně dorazilo, jak Bruce Dickinson prohlásil v samém závěru setu, celkem třicet tisíc lidí. Což je úctyhodné číslo a docela by se mu i dalo věřit, protože když se na promítacích obrazovkách sem tam objevil záběr na zaplněnou plochu, byly to opravdu mraky lidu. Což se jenom potvrdilo v metru po konci koncertu, kde to bylo dost brutální bukkake. Jako předskokané se rozpálené letištní ploše představili The Raven Age. Jméno, které pravidelným návštěvníkům koncertů Iron Maiden asi nebude neznámé, protože pro metalové titány otvírali i před dvěma lety na turné k tehdy aktuálnímu albu „The Book of Souls“. Hádám, že asi nepůjde o důsledek vysokých ...

  • Neurosis, Deaf Kids

    21.6.2018

    Onotius

    Neurosis poster 2018

    Již při pohledu na MeetFactory z druhé strany kolejí je jasné jedno. Oproti poslednímu pražskému vystoupení Neurosis v Lucerna Music Baru tohle bude o poznání masovější událost. Zbývá ještě tak tři čtvrtě hodiny do začátku předkapely a lidí před vchodem zdobeným oním ikonickým rozteklým autem je už tolik, že by to bez problému zasytilo takovou přinejmenším strahovskou Sedmičku. Často slyším i angličtinu a další jazyky, je zřejmé, že tentokrát se do Prahy sjela pestrá paleta fanoušků. A ne proč, že? Neurosis jsou zkrátka kult, který zanechal na pomezí post, sludge, doom metalu ba hardcoru nesmazatelnou stopu, k níž se stále obrací nejedna současná sebranka náladově spadající do daných vod. Vloni vydali v pořadí již dvanáctou nahrávku „Fires Within Fires“, jež ač zprvu působila o něco nenápadněji, než ...

  • Judas Priest, Megadeth

    16.6.2018

    Cnuk

    Judas Priest poster 2018

    Má vůbec cenu k veličinám Judas Priest a Megadeth psát nějaké průvodní slovo? Myslím, že každý ví, o co se jedná. To, co první znamená pro heavy metal, druhá znamená totéž pro thrash metal. Jejich kariéry mají vlastně podobný průběh; stvořili několik stylotvorných alb, svůj opus magnum vydali v roce 1990 (i když v případě Judas Priest by mohl leckdo namítnout i jiné roky), prošli si strastmi na přelomu tisíciletí, vrátili se do starých kolejí kolem roku 2004 a jejich poslední desky „Firepower“, respektive „Dystopia“ jsou obecně kladně přijímány. Hlavní hvězdou večera jsou Judas Priest, kteří byli hlavním tahákem i pro mě, a to především díky výbornému „Firepower“, jenž je návratem na metalové výsluní, takže skvělá příležitost vidět tuto legendu také naživo. S Megadeth jsem měl ...

  • Suicide Commando, Siva Six, Blood Pact

    12.5.2018

    H.

    Suicide Commando

    Už v květnovém koncertním eintopfu jsem avizoval, že kombo Suicide Commando a Siva Six není koncert, který byste měli projebat. A jakkoliv to může znít jako klišé, hned na začátek mohu předeslat, že kdo nebyl, přišel o parádní večer plný temné elektroniky…. Nic ovšem nemůže být dokonalé. Sanctuary na svých akcích pravidelně dávají prostor i domácím kapelám, což je nesporně chvályhodná činnost, ale ne vždy jde o něco, bez čeho by se návštěvník nemohl obejít. Dvojice Blood Pact z Brna možná nepředvedla nějaký zásadní fail, ale bylo evidentní, že s následujícími kapelami se nemůže rovnat hudebně ani pódiovou prezentací (to neberte vyloženě jako výtku, protože by šlo trochu o ránu pod pás vzhledem k tomu, jaký kalibr následoval), a navrch se k nim ani stoprocentně ...

  • The Body, Uniform

    5.5.2018

    Onotius

    The Body

    Strop nám možná spadne na hlavu, ale bude to hezká smrt, glosuji v duchu a vcházím zase jednou do katakomb smíchovského klubu Underdogs’. Není to ani měsíc, co zdejší statiku zdatně drolili Thaw, a přijela sem další kapela slibující věru nadměrnou zvukovou robustnost. Tělo – The Body. Kapela libující si v bahnitých riffech, industriálních rámusech, úderné rytmice a především tisíci a jednom způsobu, jak tento hutný základ neustále posouvat do nejrůznějších možných i zdánlivě nemožných směrů. Za zatím poslední dobrý důkaz toho, jak až vizionářky může něco takového znít, může posoužit například jejich poslední kolaboraračka s grindovými Full of Hell, o níž jsem koneckonců referoval i ve svém ročním eintopfu za loňský rok. Elektro, saxofony, meditace, drtičky,… To vše v uceleném balení, jak ...

  • Eivør, Konni Kass

    1.5.2018

    H.

    Eivør, Konni Kass

    Není čas ztrácet čas, tudíž se nebudeme zdržovat zbytečnými úvody a rovnou se vrhneme na to, co se 20. dubna dělo v holešovickém klubu La Fabrika. Na prvním koncertě faerské zpěvačky Eivør Pálsdóttir v České republice se v roli předskokana – nebo lépe řečeno předskokanky – představila taktéž faerská hudebnice Konni Kass. O žádnou velkou hitparádu se ovšem nejednalo… Holka sice byla hezká, ačkoliv na sobě měla nějaké fialové pyžamo, ale co do muziky to zázrak rozhodně nebyl. Konni Kass nabízela vcelku fádní kvazi-chytrý rádoby-procítěný indie pop, jaký se v severských zemích poslední roky hojně hraje. Sice se tu a tam blýskla i hrou na saxofon, ale že by to člověka nějak zásadně vytrhlo? Rozhodně ne. Celé to na mě bylo příliš sladké a nějaký hudebně zajímavější moment jsem za celý ...

  • Furia, Thaw, Au-dessus

    10.4.2018

    Onotius

    Furia, Thaw, Au-dessus

    Týden po závěru Žižkovské noci, již Heartnoize Promotion pomáhali spoluorganizovat, přišla na řadu další akce – nyní čistě pod jejich taktovkou. A to událost, jíž skutečně nebylo radno si nechat ujít. Moderní black metal s v různé míře namíchanými elementy progresu, sludge, postu, noisu, dronu, ba i art rocku si to namířil do sklepa smíchovského. Na jednom pólu line-upu návyková progresivní Furia, jež i v rámci pestré polské scény platí za poměrně unikátní uskupení, na druhém pak hrubozrnná natlakovaná šlehačka uší v podobě jejich krajanů Thaw. Někde mezi tím pak post-blackmetaloví Au-dessus z Litvy, kteří jako první významně nahodili Bílou sobotu do o poznání ponuřejších barev. Hned u Au-dessus mnozí lamentují nad neuvěřitelně nahuleným zvukem – sklepní prostor Underdogs’, tedy klub s takovým tím správným malebným undergrounodvým ...

  • Trivium, Power Trip, Venom Prison

    6.4.2018

    Cnuk

    Trivium 2018

    O koncertu těchto tří kapel jsem věděl poměrně dlouhou dobu, ale po zveřejnění ceny vstupného jsem neustále váhal, zdali se zúčastním, nebo ne. Čas plynul a vstupné postupně vzrostlo na částku lehce přes sedm stovek, což se mi už vůbec nechtělo dát. Hlavním důvodem bylo samotné seskupení kapel, jelikož můj zájem spočíval pouze v jedné, a sice Power Trip. A dát za jednu kapelu tolik peněz se mi prostě nechtělo, navíc jsem si říkal, a vlastně stále v to doufám, že sem jednou přijedou s vlastním turné a budou obklopeni zajímavějšími interprety. Několik protočení desek „Manifest Decimation“ a „Nightmare Logic“ mě celkem lehce přemluvilo, a tak jsem zhruba týden před koncertem začal pokukovat po události na Facebooku, kde se začaly kupit nabídky s prodejem ...

  • Žižkovská noc 2018 (sobota)

    4.4.2018

    Onotius

    Žižkovská noc 2018

    A je tu sobota a ve vzduchu visí otázka – nastane velkolepé finále festivalu, nebo nás už jen čeká taková dohra? Únava se dostavuje, ale program drží v rukou ještě pár es. Takže špendlík do klopy a hurá opět do Stínadel pod vysílací věží. Svůj program otvírám v Bike Jesus a se zpožděním. Když se v půl osmé bezradně snažím prodrat se návaly lidí, svůj set už rozbalují tuzemští post-punkoví ±0. Lidí je tu takový nával, že půlku setu trávím u vstupu do prostoru a marně kroutím krkem za roh, abych vůbec viděl něco z pódia. No jo, ±0 jsou evidentně mezi pražskými alternativci populární – a navíc je víkend. Postupně se naštěstí propracovávám dále, a tak mám šanci si užít alespoň část setu, ...

  • Oration MMXVIII (pátek)

    1.4.2018

    Metacyclosynchrotron

    Oration MMXVIII

    Celý festival se měl původně odehrát v klubu Gamla Bíó, avšak kvůli nějaký právním sračkám, za které pořadatelé nemohli, se první dva dny musely odehrát v dějišti předchozích dvou ročníků a na poslední den byla pronajata galerijní budova Listasafn Reykjavíkur – Hafnarhús, která byla od Húrra vzdálená snad jen pár set metrů. Festivalový prostor byl obrovský, zvláště strop byl vysoký opravdu fest. Cca třetina sálu byla vyhrazena kapelám, ale pro publikum a pódium stále zbylo mnoho místa, i přesto že se na poslední den prodávalo více lístků. Zřejmě bylo myšleno na domácí, aby mohli vidět ty největší pecky festivalu, avšak ani s příchodem dalšího kvanta lidí, které se nezúčastnilo předchozích dní, zaplněno nebylo. Přesto si myslím, že každá z kapel třetího dne měla před sebou velice ...

  • Žižkovská noc 2018 (pátek)

    30.3.2018

    Onotius

    Žižkovská noc 2018

    Srdce žižkovského festivalu dále tepe a já ani v pátek nevydržím opodál. Chvíli po šesté večerní už opět bloudím labyrintem uliček a hledám místo, které jsem měl celou dobu před nosem. Přímo kousek od zastávky Tachovské náměstí se totiž nachází Bar Maršál, v němž má probíhat večer studentských kapel v rámci tzv. Scream for Fame Stage. A důvodem, proč sem mířím, je mladičká – a to není žádná planá fráze, neboť skutečně všichni členové jsou zatím ještě stále středoškoláci – pražská kapela Michalovy děti, jejichž styl by se dal popsat jako melodický progresivní a psychedelický rock s inspirací v sedmdesátkách s ženskými vokály. Nakonec kvůli své nedochvilnosti stíhám bohužel jen závěrečnou desetiminutovou dvouskladbu disponující velmi solidními technickými sóly a propracovanou strukturou, nicméně ...

  • Oration MMXVIII (čtvrtek)

    29.3.2018

    Sicmaggot

    Oration MMXVIII

    Na první kapely čtvrtku, Mannveira a Devouring Star, jsem se těšil hodně, avšak nestihl jsem je. Čtenář jistě odpustí, ale na cestě jsme se setkali s jistými problémy a navíc při obdivování například vodopádu Skógafoss nebo černých pláží se snadno zapomínalo na čas. Jako bonus mě trochu oblilo moře, takže než jsem dorazil na pokoj, převlíkl se, narval něco do žaludku, přelil aperitiv a dorazil znovu do Húrra, tak už končili Abominor. I když EP „Opus Decay“ ve mně zanechalo zcela mizivý dojem, tak i v těch několika závěrečných minutách setu bylo cítit něco, co mě přinutilo později uvěřit Kubáncovo nadšeným řečem. No nic. | Na místo dění docházím cca v půlce setu Mannveira. Měl jsem možnost je vidět spolu s Wormlust v Praze v hospodě nad nebo pod ...

  • Žižkovská noc 2018 (čtvrtek)

    27.3.2018

    Onotius

    Žižkovská noc 2018

    Pokud byl v loňském roce čtvrteční program Žižkovské noci spíš taková rozehřívačka před hlavním dvoudenním maratonem, letos už měl formát naprosto plnohodnotný. A tak v podvečer započaly po celém Žižkově kulturní žně – v čele s hudebním programem, jehož specifickým výsekem vás nyní provedu. Zprvu zamíříme do Paláce Akropolis, kde chvíli po sedmé spouští tuzemský indie pop Ille. Každý rok přibírám v rámci programu Žižkovské noci nějakou tuzemskou dobře poslouchatelnou a vstřebatelnou alternativní popovku a zatímco vloni jsem se vrhnul na Květy, letos tip padl právě na toto kvarteto. Vystoupení proběhlo ve velmi příjemné atmosféře s pochopitelně skvělým nazvučením. Hrálo se převážně z nové desky „Pohádky“, což je materiál celkem intimní, čitelný a naživo byl odprezentován velmi precizně. Zpěvačka a klávesačka Olga ovládala své vokály bez škobrtnutí ...

  • Oration MMXVIII (středa)

    25.3.2018

    Sicmaggot

    Oration MMXVIII

    V poslední cca dekádě jsme mohli v Evropě vidět hromadu festivalů, které nabízely vystoupení toho nejlepšího, co blackmetalový, potažmo extrémně metalový svět nabízí. Festivaly, které dotáhly několik set lidí a okolo dvou desítek kapel z celého světa, jako například Deathkult, Nidrosian Black Mass, Beyond the Gates, Arosian Black Mass, Prague Death Mass a také například islandský festival Oration. Jeho hlavní organizátor, Stephen „Wann“ Lockhart, jej pojal jako předváděčku kapel, se kterými pracoval ve svém studiu Emissary a také vždy pozval několik jmen navíc. V případě letošního ročníku například Virus, Vemod, Sortilegia nebo britské Abyssal, kteří zde navíc odehráli svůj zcela první koncert. Když se začala rýsovat soupiska finálního třetího ročníku, zbystřil jsem pozornost. Ovšem jakmile vyšlo ...

  • Amenra, Boris

    3.3.2018

    Onotius

    Amenra, Boris

    Není to ani pět měsíců, co se u nás belgická post-metalová hydra Amenra ukázala naposledy. Tehdy poskytovala svou tradiční masu riffů ku prospěchu diverzity klubového festivalu Alternativa, v rámci něhož vystoupila v klubu La Fabrika po boku tuzemkých melancholiků Kalle. Jejich vystoupení jsem si nicméně nechal ujít, neboť podzimní nabídka byla tradičně tak přeplněná, že zkrátka bylo třeba něco vynechat – a na Amenru holt zrovna padl ten Černý Petr. Podobně mi v loňském roce utekli i japonští experimentátoři Boris, které jsem měl sice šanci vidět v rámci Brutal Assaultu, nicméně se kryli s Master’s Hammer, a poněvadž ty jsem do té doby ještě neviděl, dal jsem přednost tuzemskému kultu. Proto když se ukázalo, že v neděli v Praze obě kapely zahrají, kvitoval jsem to ...

  • Sortilegia, Sinmara, Almyrkvi

    2.12.2017

    H.

    Sortilegia

    Nebudeme se zdržovat žádnými formalitami a pustíme se rovnou do díla. Jako první se 1. prosince v klubu Underdogs‘ ujali pódia němečtí I I alias Infernal Invocation. Tahle banda mě z dosavadních nahrávek, jichž není mnoho, příliš nezaujala. Ani v živém podání to nebyl nějaký zásadní zázrak, ale už to znělo lépe, agresivněji a příjemně to sypalo. Určité pasáže byly nasrané až běda, o tom žádná, ale slušelo by tomu ještě víc bestiality a té se držet, protože po chvilce vždycky přišlo nějaký povolení. Nejvíce pekla rozséval zpěvák a kytarista A., který se nijak nešetřil a nejen díky náhrdelníků z kostí kolem krku poutal nejvíce pozornosti. Zbylá trojice muzikantů mu dělala spíš křoví. Nakonec docela oukej, ale palici mi to zase neurvalo. Následovalo islandské pásmo, ...

  • Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre

    14.11.2017

    Onotius

    Ulcerate

    Není to tak dlouho, co jsem si tu pochvaloval výtečné vystoupení The Ruins of Beverast, a do Modré Vopice opět zabloudila další významná jména z ponurých a extrémních metalových vod. Novozélandští Ulcerate stojí na žánrové mapě hrdě mezi Gorguts či mladými nadějnými Ad nauseam – a chrlí do světa svůj hutný nehorázně technický death s blackově temnou atmosférou a neotřelými riffy. Na kontě už mají pět alb, z nichž nejnovější je loňské „Shrines of Paralysis“, které sice schytalo trochu podivnou zvukovou produkci, nicméně kompozičně je to opět lahůdka. Na akci, jež se odehrála v pátek, jim předskakovali výteční polští blackeři Blaze of Perdition – a nepopírám, že na ty jsem se těšil asi ještě více než na Ulcerate, zvlášť poté, co jsem poslechl jejich ...

  • Black Witchery, Possession, Nyogthaeblisz

    6.11.2017

    Metacyclosynchrotron

    Black Witchery, Possession, Nyogthaeblisz

    Black Witchery, které lze směle postavit naroveň nestorům žánru jako Blasphemy, Beherit a Sarcófago, snad není nutné představovat. Jejich tři nemilosrdné desky s přehledem obstály test času a svou vzteklou intenzitou stále válcují i objektivně extrémnější mladší spolky. Američané v Evropě v posledních letech vystupovali primárně na festivalech, od posledního tour s Deiphago uběhlo snad už sedm roků, a co je nejdůležitější, v rámci současné koncertní šňůry Abhorrent Desecration Tour se Black Witchery zastavili vůbec poprvé v České republice. Není překvapením, že se k turné připojili extrémisté z Nyogthaeblisz, i přestože kapela stále nevydala dlouhohrající titul, který by potvrdil renomé kolem nich panující. Vazby mezi oběma skupinami jsou hluboké, jak lze vidět nejen na působení baskytaristy a vokalisty Nyogthaeblisz Alal’Xhaasztura v řadách Black Witchery, čímž nahradil ...

  • King Dude, The Ruins of Beverast, (Dolch)

    4.11.2017

    Onotius

    King Dude, The Ruins of Beverast

    Pokud mě nešálí paměť, němečtí velmistři undergroundového black / doomu The Ruins of Beverast se naší republice donynějška vyhýbali. Proto pro mě bylo velmi příjemným překvapením, když se před pár měsíci rozkřikla informace o jejich pražském vystoupení po boku v metalové komunitě poměrně oblíbeného folkaře Kinga Duda. Zatímco Němci mají na kontě od května výtečnou desku „Exuvia“, americký temný písničkář přijel podpořit svou rok starou nahrávku „Sex“. Na turné je doprovodily ponuří (Dolch), na jejichž účet jsem slyšel celkem chválu, nicméně sám jsem od ní slyšel tak málo, že pro mě zůstávali obestřeni aurou tajemna, a pak mně do té doby neznámí sludge/doomoví Caronte. Akce se odehrála v neděli 29. října v Modré Vopici. Jaké dojmy s odstupem přetrvaly? Do klubu dorážím chvíli před sedmou a netrvá dlouho a spouští první ...

  • Ufomammut, Usnea

    28.10.2017

    Onotius

    Ufomammut

    Podél strahovských kolejí a fotbalových hřišť klopýtám k budově nadepsané sedmičkou, s myšlenou, že konečně naživo okusím „Osmičku“. V hlavě se mi přehrávají vybrané riffy z této návykové špinavosti z dílny italských Ufomammut a zatímco se stmívá, já vstupuji do dveří klubu, šermuji hotovostí a následně cupitám po schodech do starých známých prostor. Dýchají na mě vzpomínky. Je to jako včera, kdy tu v pekelném dusnu během zpěvu crowdsurfoval George Clarke z Deafheaven až nohama mlátil o nízký strop, je to jako včera, kdy mě zde fascinoval rozlučkový koncert Altar of Plagues. A přitom jsou to v prvním případě tři, v druhém dva roky nazpět. Nic se nezměnilo – pivko stále jen lahvové, pódium oblepené nánosem různých antifašistických a hardcorařských nálepek a v centru pozornosti nepříliš vyvýšená scéna. ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy