Redakční eintopf

Žádné blafy, přátelé! Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! V pravidelném měsíčním intervalu vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si průběhu následujícího měsíce neměli nechat projít mezi prsty, a také sérii koncertů, na něž se chystáme se vypravit a u nichž bychom skoro vsadili i pohlavní orgány na to, že se vám vyplatí jít také! Jaké vypečené delikatesy tedy skrývá hudební rendlík…?

  • Redakční eintopf – duben 2017

    1.4.2017

    Sicmaggot

    Nightbringer - Terra damnata

    V dubnu není vůbec o čem – největším tahákem je suverénně „Women“ od Ides of Gemini. První dvě alba téhle skupiny mi dala přesně to, co na hudbě vyhledávám. Jistě znáte ten pocit, když tam je něco víc než pouhé „líbí se mi to“, když vás tóny skutečně zasáhnout a rozvibrují spodní proudy v zákrutech duše. Vím, že mnozí Ides of Gemini takhle vysoko necení, ale já si „Constantinople“ i „Old World | New Wave“ jednoduše zamiloval. „Women“ má tedy sakra co dorovnávat a optika bude o to přísnější, že proběhly personální změny a bubenice Kelly Johnston už v sestavě není. Přesto doufám, že zklamán nebudu – kdybych byl, bolelo by to hodně. Finové Celestial Grave na svém loňském demosnímku „Burial Ground Trance“ předváděli black metal vysokých kvalit, vlastně ...

  • Koncertní eintopf – duben 2017

    31.3.2017

    Sicmaggot

    Chelsea Wolfe poster 2017

    V dubnu se to sešlo a koncertů je prostě moc. Těch, kam by se vyplatilo zajít, je víc než dost, což by papírově mělo být jenom dobře, ale v reálu to znamená, že bude nutno vybírat a některé večery bude nutno oželet. Obzvlášť když mnohé akce připadají na všední dny, což je při vstávání do práce a nežití v metropoli vždycky maso. Každopádně, abych si jen nevyléval srdíčko jak nějaká buzna, tak to zkrátím a prostě sem napíšu ten jediný koncert, na nějž jsem si už koupil lístek, pročež je takřka jisté, že tam půjdu, poněvadž jsem příliš líný na to, abych lupen jak nějaký chuj kdesi prodával. Onou vyvolenou je Chelsea Wolfe… k čemuž vlastně není moc co dodávat. Temnou královnu tu máme rádi, nejednou jsme o ní už psali, ...

  • Redakční eintopf – březen 2017

    2.3.2017

    Sicmaggot

    Netra - Ingrats

    Samozřejmě, že za normálních okolností by v eintopfu suverénně vyhrál francouzský projekt Netra, jehož minulé album „Sørbyen“ (a o následné experimentálně hip-hopové kolaboraci „Dreading Consciousness“ to vlastně platí taktéž) bylo jednoduše unikátní a nadpozemské. Nicméně skutečnost, že už mám novinku „Ingrats“ v předstihu pečlivě naposlouchanou a vím, že na svého předchůdce nemá, trochu zamíchala kartami. Nakonec tedy stejně jako v koncertní verzi eintopfu dosazuji na vrchol maďarskou folkovou perlu The Moon and the Nightspirit respektive tedy její nadcházející album „Metanoia“. V tomto případě se totiž skutečně a upřímně těším, jak to dopadne, a věřím tomu, že to dopadne skvěle. První ukázka „Az első tündér megidézése“ je – vlastně již tradičně – božská, a tak nemám sebemenšího důvodu neočekávat pořádný kus krásné atmosféry.

  • Koncertní eintopf – březen 2017

    28.2.2017

    Sicmaggot

    Hellenic Darkness 2017

    V březnu se rýsuje hned několik akcí, na něž bych se rád vypravil, ale i navzdory jejich zajímavosti mám u většiny z nich aktuálně jen otazníky, pročež si je zatím nechám pro sebe a udělám reklamu pouze jedné „bezotazníkové“. A koho že se jedná? Těmi vyvolenými jsou maďarští The Moon and the Spirit, kteří se do Prahy vrátí hned zkraje měsíce a rovnou s novým albem „Metanoia“ (to však vychází až dva týdny po pražském koncertě). Nebude to jejich první návštěva v naší zemi, ale já jsem u těch předchozích nebyl. Tím větší je ovšem důvod tentokrát nevynechat a přijít zjistit, jestli jim ta jejich folková magie funguje stejně nádherně i v živém podání. A co vám budu povídat, samozřejmě věřím, že fungovat bude, jinak bych tam vůbec nelezl, to dá rozum. Určitě se ale těším, až ...

  • Redakční eintopf – únor 2017

    1.2.2017

    Sicmaggot

    Blackfield – Blackfield V

    Únor se tentokrát netváří špatně. Když ovšem půjdu do hardcore verze eintopfu a frajersky si zakážu psát všechno, co už nám v předstihu přistálo v redakci a měl jsem možnost to slyšet předem, zas tolik věcí, které by mě zajímaly, tu nezbude. Něco málo se však přece jenom najde a přinejmenším v případě prvního místa mohu s jistotou tvrdit, že by tahle placka byla v očekávání hodně vysoko i v plné „neproškrtané“ konkurenci. Samozřejmě tím mám na mysli syrový severský black metal v podání kontroverzního finského projektu Goatmoon. Hajlovačky na koncertech jsou mi vcelku u prdele, hudebně je Goatmoon zasraný kult a fest mě to baví. Od novinky „Stella Polaris“ tedy neočekávám nic menšího, než že vysokou formu kapely opětovně potvrdí a půjde o důstojného nástupce starší tvorby. Akorát teda jen ten obal mohl být o něco ...

  • Koncertní eintopf – únor 2017

    31.1.2017

    Sicmaggot

    Inferno Kzohh poster 2017

    Organizátoři koncertů se v únoru zatraceně činí, což mimo jiné znamená i to, že nejednu parádní akci budu nucen oželet (což v některých případech zatraceně bolí, ale holt se nedá nic dělat). Kam se ale určitě plánuji vydat, je pražská zastávka turné Svlékni tmu, kde se objeví tři nadějné tuzemské bandy Heiden, Somnus Aeternus a Dying Passion (resp. „nadějné“ jsem vztahoval k prvním jmenovaným, tvorbu Dying Passion neznám, takže tam těžko posoudím). Ani jednu z těchto kapel jsem zatím naživo ještě neviděl, takže jsem celkem zvědav, jak se nakonec tenhle večírek vydaří. Nejvíc se ale v únoru těším na to, až konečně naživo uvidím Between the Buried and Me, a ještě stejný večer i charismatického progového šílence Devina Townsenda, kteří po boku Leprous (ty jsem viděl sice už dvakrát, ale pokaždé mě dostali) navštíví pražský ...

  • Redakční eintopf – speciál 2016 (Skvrn)

    21.1.2017

    Skvrn

    Ulver

    Úchvatný kosmos, tajnosnubný, leč neskonale uklidňující. „ATGCLVLSSCAP“ plynule vede mysteriózní temnotou a s lehkostí předkládá chytře vypracované vrcholy. Ten největší přichází na konci v momentě, kdy doposud hlasivkově mlčící proud předkládá své vokální finále. Svítá. Na fantastické cestě, již jsem nechal vysvitnout už tolikrát. Srdcová záležitost pro výjimečné chvíle, a abych nezapomněl, také dvanácté řadové zastavení Ulver, kteří po letech vykročili jasně kupředu. Přesně tak, jak jsem si to přál. | Vesmír jinak, a přesto vesmír. Mou lhostejnost k Dysrhythmii ukončil až blackmetalový vizuál, který vzhledem k povaze předložené hudby úspěšně boří mantinely. „The Veil of Control“ není nordickým chrastěním, ale technicky vybroušeným prog metalem, jenž ovšem nevznikl jako demonstrace hráčského sebeukájení. Instrumentální průběh nabubřele nekřičí a mnohem raději čeká na své trpělivé – na ty, kteří si umí vážit ...

  • Redakční eintopf – speciál 2016 (Metacyclosynchrotron)

    18.1.2017

    Metacyclosynchrotron

    Void Meditation Cult

    Už jsem to sice předeslal v recenzi, ale opáčko neuškodí. „Utter the Tongue of the Dead“ je negativní, temná, zlá a majestátní deska bez (téměř) jakýchkoliv lapsů. Co jsem očekával, to jsem dostal. Možná jinak, než jsem si ve své choré hlavě maloval, ale to je koneckonců dobře. Nepochybuji, že se k tomuhle svinstvu budu vracet i za několik let, což se dá s jistotou tvrdit jen o minimálním počtu desek. | Cultes des ghoules jsou bez debat top kapela metalového undergroundu a „Coven“ tuhle pozici potvrdilo. Nemám pocit, že by novinka patřila k tomu nejlepšímu, co Poláci stvořili, a v plánované recenzi bude taky co sepsut. Ale když ono tu je tolik pasáží, kdy jsem hudbou naprosto unešen! S víc jak jeden-a-půl-hodinovou black/doommetalovou „operetou“ si Cultes des ghoules možná nabrali příliš velké sousto, ...

  • Redakční eintopf – speciál 2016 (Onotius)

    15.1.2017

    Onotius

    Oranssi Pazuzu

    Uplynulý rok byl v mých očích jednoznačně rokem finských blackmetalistů na psychedelických vlnách, kteří vydali desku nazvanou jako erotická pomůcka. Oranssi Pazuzu nahráli fenomenální dílo, které na první pohled upoutá skvělým obalem, zejména pak samotnou hudební náplní, která je fascinující jak skladatelským umem, tak schopností působit autenticky a vytvořit neuvěřitelně pohlcující atmosféru. Finové jsou věrni svému stylu, ale posouvají ho zase o kapku blíže mystičnosti a obrazotvornosti samotných hlubin vědomí. Šmakující a velmi propracovaná hudební drogárna, která, jak jsme si mohli v pražské Nové Chmelnici ověřit, funguje i naživo opravdu neskutečně. | V dobovém hodnocení v recenzi jsem ještě držel trochu při zemi, neboť v záplavě vjemů jsem si stále nebyl jist, jestli novinka nakonec zamíří na úplnou špici žebříčku. Ale průběžné poslechy ve mně postupně začaly budit čím dál tím větší ...

  • Redakční eintopf – speciál 2016 (Kaša)

    12.1.2017

    Kaša

    Opeth

    Mikael Åkerfeldt je svým způsobem vizionář. A myslím to i navzdory tomu, že ve své aktuální tvorbě čerpají Opeth hluboko v 70. letech. Když před několika lety zavelel k vypuštění deathmetalových prvků z tvorby svého dítka, netušil jsem, o jak chytré rozhodnutí se jedná. Opeth se díky „Sorceress“ dostali se do stádia, kdy se můžou na dalším počinu posunout skoro kamkoli, a to je pro mě aktuálně mnohem cennější než lpění na starých pořádcích jenom proto, že si to většina posluchačstva žádá. „Sorceress“ stojí nejen na působivé atmosféře, ale hlavně na hudebně nosných nápadech, díky nimž tato nahrávka od svého vydání ještě neopustila hudební přehrávač, a věřím, že dlouho neopustí. Nádherně podmanivá záležitost. | Dlouho jsem nevěděl, jestli na první místo dosadit Opeth a jejich „Sorceress“, nebo Devinovo „Transcendence“. A přestože jsem se rozhodl přisoudit Devinovi stříbrnou příčku, tak si nemyslím, ...

  • Redakční eintopf – speciál 2016 (H.)

    9.1.2017

    H.

    Urfaust

    Jak jinak lze „Empty Space Meditation“ shrnout, než že Urfaust opětovně potvrdili svou výjimečnost? Za krále roku 2016 je však nevolím kvůli tomu, že dlouhodobě patří mezi mé oblíbence, nýbrž kvůli tomu, že se svou nejnovější deskou jasně ukazují, proč do téhle elity patří. Netvrdím, že je novinka jako celek vrcholem celého snažení Urfaust, ale ohromnou sílu to bezesporu má a nelze popírat, že minimálně „Meditatum IV“ patří k jejich nejpůsobivějším skladbám. Koňská dávka nihilismu i ve vašem obýváku! | Přesně kvůli hudbě, jako je tato, se člověk prohrabává tou ohromnou masou bezejmenných skupin – aby mezi nimi našel perlu typu House of Rabbits. „Song of Charivari“ je mimořádně hravá a po všech směrech neskutečně zábavná záležitost, v níž se mísí vagón různých vlivů do expresivního kabaretního celku, pro nějž jsou klišé ...

  • Redakční eintopf – leden 2017

    1.1.2017

    Sicmaggot

    The Great Old Ones - EOD: A Tale of Dark Legacy

    Začátek roku tedy žádná velká sláva… jistě je tu pár alb, která si pustím docela s chutí (alespoň tedy doufám, že to bude s chutí), ale zatím se nerýsuje žádná pecka, kvůli jejímuž vydání bych nemohl dospat. Ale jak se říkává, furt lepší než drátem do voka… Na vrchol možná nominuji vcelku nečekané jméno. Jenže si nemohu pomoct, debut Laster mě opravdu bavil a rád si jej připomínám i s odstupem. Novinka „Ons vrije fatum“ se tedy bude muset snažit, aby svého předchůdce dorovnala, ale pokud Nizozemci laťku nastavenou „De verste verte is hier“ nepodlezou, rád jim zatleskám. Možná i druhé místo leckoho překvapí, protože s ním zamířím do Norska za EBM formací Kant Kino. Severská dvojice nehraje žádné velké divočiny a produkuje spíše usedlejší formu žánru, ale to mi v jejich případě nijak ...

  • Koncertní eintopf – leden 2017

    31.12.2016

    H.

    Grausame Töchter

    V prvním koncertním eintopfu pro roku 2017 jsem osiřel. Všichni ostatní na to buď jebou a na žádné koncerty se nechystají, anebo si ještě nejsou natolik jistí svou účastí na nějaké akci, aby se tím veřejně chlubili. No, já je tak úplně nechápu, protože po konci roku, kdy se neodehrávalo nic natolik zásadního, abych kvůli tomu musel ponocovat v nějakém hnusném zahuleném pajzlu, se leden tváří hodně slibně. Vzhledem k oběma těmto skutečnostem si v tomto vydání eintopfu dám výjimečně hned tři koncerty namísto dvou… Popravdě řečeno, hned leden nabídne akci, jakou bude z hlediska očekávanosti těžké do konce roku překonat. Samozřejmě tím mám na mysli zvrhlé německé fetish-commando Grausame Töchter. Minulé vystoupení v Hostivaři bylo absolutní arcikult a historku se chcaním z pódia dodnes vykládám každému na potkání včetně svojí mámy (a skoro všichni závidí, panč oni to ...

  • Redakční eintopf #96 – prosinec 2016

    3.12.2016

    Sicmaggot

    Gnaw Their Tongues – Hymns for the Broken, Swollen and Silent

    Obvyklé tlachy o tom, jak je to v prosinci ohledně vydávaných desek absolutně na píču, letos nejsou úplně na místě. Jistě, byly už silnější měsíce, přesto není problém i v poslední dvanáctině roku lehce poskládat trojičku alb, u nichž mohu říct, že si je poslechnu rád. První místo budiž rezervováno pro Gnaw Their Tongues. Nepředpokládám, že by „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ po hudební stránce nějak překvapilo, ale myslím, že v tomto případě to snad ani není nutné. Standardní dávka ultra-hnusu mi ke štěstí zcela postačí. Možná to zní trochu nenáročně, ale když si člověk uvědomí, v čem tkví síla Gnaw Their Tongues, tak pouhý požadavek na ohavnou desku začne dávat smysl. Dost jsem zvědavý i na to, co na svém druhém albu „Narrator and Remains“ předvede turecký projekt Acrosome. Narůžovělý obal mě příliš ...

  • Koncertní eintopf #18 – prosinec 2016

    30.11.2016

    Sicmaggot

    Possessed poster 2016

    Pokud byl průběh podzimu z mojí strany chudší, jeho samý závěr před kalendářním začátkem zimy je jiná písnička. Zatímco si přelom listopadu a prosince užívám v Pobaltí, jen pár hodin po návratu do Stověžaté matky měst mě čekají kultovní Lvmen. Domácí průkopníci post-metalu se na dlouho odmlčeli po smrti kytaristy Dády, letošní podzim se však v Táboře vrátili na pódia a v Praze pro bleskurychlé vyprodání první akce zahrají v neděli 4. na Sedmičce hned dvojkoncert. Mě potkáte na tom pozdějším. Druhou akcí je neméně zajímavé uskupení. Norové Okkultokrati nás letos v pravidelném dvouletém taktu zásobili již čtvrtou řadovkou, a pokud v neděli nezbourají Sedmičku Lvmen, tihle pošukaní maníci to nejspíš ve čtvrtek zvládnou s přehledem. Pod náporem energie čekám zvuk lámajících se kostí v bujarém tanci a crowdsurfery hoblující držkou proklatě nízký strop klubu!

  • Redakční eintopf #95 – listopad 2016

    1.11.2016

    Sicmaggot

    Deathspell Omega – The Synarchy of Molten Bones

    Když jsem svého času psal říjnový eintopf a předběžně se juknul i na listopadový seznam, říkal jsem si, že tentokrát už to taková sláva nebude. Nicméně v mezičase přibylo pár dost zajímavých oznámení, případně jsem si konečně všiml něčeho, co již oznámeno bylo a dříve jsem to nezaregistroval, takže nakonec mohu opět s klidem vyhlásit, že i tento měsíc rozhodně bude co poslouchat! O prvním místě není sporu ani pochyb. Mě osobně ohlášení nové desky Deathspell Omega nepřekvapilo, jelikož jsem díky informacím z jistých insider kanálů tušil, že se něco blíží a že to bude hodně brzo, ale to neznamená, že by mě oficiální potvrzení „The Synarchy of Molten Bones“ nepotěšilo. Bohové francouzské avantgardy, kteří společně s Blut aus Nord odstartovali onu profláklou vlnu disharmonického chaotického black metalu, se po menší přestávce ...

  • Koncertní eintopf #17 – listopad 2016

    31.10.2016

    Sicmaggot

    Sice ani zdaleka nejsem nějaký hardcore fanoušek, přesto mám tvorbu Celeste rád a kapelu sleduju už dlouho – kdo mi nevěří, tomu někdy klidně ukážu svojí sbírku elpíček kolem písmena C. Není tedy divu, že pro mě není moc co k řešení, když se má taková skupina podívat do České republika. Neříkám, že už roky umírám touhou Celeste vidět, to bych vás zase tahal za fusekli, ale to neznamená, že si tenhle večer hodlám nechat ujít nebo že nejsem zdravě zvědavý. A navíc – zajímavější koncert v listopadu jsem prozatím nezaznamenal, tak tím spíš by byla hovadina zůstat sedět doma. | Russian Circles – víc říkat netřeba. Ačkoliv zajímavých akcí ani v listopadu není málo, nejspíš budu mít jen pár možností, kam se podívat, a návštěva pražské Lucerny ...

  • Redakční eintopf #94 – říjen 2016

    1.10.2016

    Sicmaggot

    Wardruna - Runaljod - Ragnarok

    První místo je v říjnovém eintofpu je naprosto zřejmé. Jasně, já vím, že na „Empty Space Meditation“ díky protekci ujíždím už nějaký ten pátek a nejednou jsem s tím už veřejně machroval (a zas to zopakuju: je to kurva mocné!), ale Urfaust je prostě vyjebaný kult a nová deska po dlouhých šesti letech je – přinejmenším pro mě – událost a jedno z nejočekávanějších alb roku. Tudíž je více než záhodno to tu klidně zmínit a klidně rovnou na prvním místě, protože přesně taková pozice odpovídá tomu, jak jsem se těšil (resp. jak bych se těšil, kdybych to nedostal dřív, chcete-li). Mimochodem, už jsem vám říkal, že je to album fenomenální? Druhou příčku pak přiklepávám debutující formaci Void Meditation Cult. Na co že se těším u debutující formace? Inu, demosnímek téhle zámořské ...

  • Koncertní eintopf #16 – říjen 2016

    29.9.2016

    Sicmaggot

    Wormlust poster 2016

    Navštěvování koncertů začátkem října a navíc ještě ve všední den se mi popravdě řečeno kurevsky nehodí, ale jsou akce, jaké nelze vynechat i navzdory nepříliš příznivé konstelaci okolností. Povím vám to asi takto: Když Wormlust svého času měli vydávat debut „The Feral Wisdom“, každý den jsem poctivě kontroloval stránku labelu Demonhood Productions, abych neminul začátek předobjednávek a mohl se stát jedním z pouhých padesáti hrdých majitelů splatter LP verze. Asi je jasné, že když taková kapela konečně přivalí do České republiky, tak u toho nehodlám chybět. A skutečnost, že společnost Wormlust dělají další Islanďané Mannveira, jimž mnozí věští slibnou budoucnost, je jenom a pouze plus! Nicméně je z čeho vybírat i v dalším průběhu měsíce, kde se nachází hned několik potenciálně zajímavých koncertů. U mnohých z nich však bude záležet právě na oněch jmenovaných ...

  • Redakční eintopf #93 – září 2016

    1.9.2016

    Sicmaggot

    Thy Catafalque - Meta

    Každoroční klišé silného září po suchém létě se opakuje i tentokrát. V podstatě všichni máme tenhle měsíc vícero želízek v ohni, ale vybrat ta, u nichž kvalitní těšing dosahuje nejvyšších hodnot, problém nakonec není. Když se totiž chystá něco nového u Thy Catafalque, je ten výběr hned jednoduší. Ale pozor, zas tak suverénní to není, protože v těsném závěsu se drží i Opeth a Neurosis. | V září to bude docela nátřesk, ale volba do eintopfu zas tak těžká není. První flek je vlastně zcela zřejmý. Tamás Kátai zažívá na své poměry tvůrčí přetlak a v září nabídne již čtvrtou dlouhohrající desku za 11 měsíců. Tentokráte opět pod hlavičkou svého hlavního projektu Thy Catafalque. A jako vždy samozřejmě očekávám tu nejvyšší možnou kvalitu. Však Tamás Kátai ještě nezklamal, tak proč by se tak mělo stát nyní v případě ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy