Redakční eintopf

Žádné blafy, přátelé! Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! V pravidelném měsíčním intervalu vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si průběhu následujícího měsíce neměli nechat projít mezi prsty, a také sérii koncertů, na něž se chystáme se vypravit a u nichž bychom skoro vsadili i pohlavní orgány na to, že se vám vyplatí jít také! Jaké vypečené delikatesy tedy skrývá hudební rendlík…?

  • Redakční eintopf – prosinec 2017

    2.12.2017

    Sicmaggot

    Morbid Angel - Kingdoms Disdained

    Letošní prosinec sice vyloženě slabý není, ale nevyhlížím tu nic, co by mě vyloženě zvedalo ze židle, jako tomu bylo třeba v listopadu. Asi nejzajímavější mi přijde novinka komanda Iperyt. Poláci svými nahrávkami dost šetří, ale „Particular Hatred“ a „Totalitarian Love Pulse“ jsou památné zlo-náser. „No State of Grace“ bylo svého času zklamání, protože se zde Iperyt vydali přístupnější cestou, ale postupem času jsem si i k téhle fošně našel cestu a dnes ji vlastním na LP i CD. Poslech „The Patchwork Gehinnom“ mě rovněž nemine, tím jsem si docela jist. Na druhé místo mohu s klidným srdcem jebnout druhou desku norského projektu Deathcult, v němž se angažují Hoest, Skagg a Thurzur. Debut „Cult of the Dragon“ byl, vzpomínám-li si dobře, v cajku. Po „Kultu draka“ přichází „Kult kozy“, tak snad to nebude ...

  • Koncertní eintopf – prosinec 2017

    30.11.2017

    Sicmaggot

    Sortilegia

    Dámy a pánové, má vůbec cenu o tom psát? Zásadní akce prosince přijde hned zítra, a kdo tvrdí, že ne, tak je píča. Sortilegia je dost dobře možná nejlepší koncertní blackmetalová kapela… a jestli ne nejlepší, tak přinejmenším jedna z nejlepších. Syrové kanadské duo jsem doposud viděl dvakrát – poprvé to nebyl koncert, nýbrž černá magie, podruhé to bylo také silné jako svině. Není co řešit, musím vidět znova! Dost v cajku by měl být support, i když zrovna u Sortilegie je to úplně šumák, panč bych na ni šel, i kdyby jí předskakoval Michal David. Z trojice Sinmara, Almyrkvi a I I jsou pro mě nejzajímavější Islanďané Almyrkvi a nejnezajímavější Němci I I, nicméně ani na ně nemám v plánu chybět. Výběr místa konání je taky v pohodě a mohl by podobně laděné akci ...

  • Filmový eintopf – prosinec 2017

    29.11.2017

    H.

    Another WolfCop

    Poslední měsíc roku je v kinech (a vlastně nejen tam) tradičně vyhrazen píčovinám, takže našinec prahnoucí po extrémnější části kinematografie si moc neužije. Nějaký pořádný horor aby jeden pohledal mezi těmi pohádkami, rodinnými komediemi a filmíčky pro celou rodinku. Mrdat cecky. Z toho mála, co by se mělo objevit, vypadá nejlákavěji pokračování vypalováku „WolfCop“ z roku 2014. O tomhle bijáku už nějakou dobu vím, ale doposud jsem se nedostal k tomu, abych se na něj podíval, tak snad mě nadcházející dvojka s názvem „Another WolfCop“ donutí k tomu, abych si dostudoval i první díl. Každopádně to vypadá na hodně nevázanou zábavu plnou krve, sexu a vulgarit. Vlkodlačí policajt s nadměrnou zálibou v alkoholu mi připadá jako dost cool záležitost. Pobavil mě i jeden z plakátů parodující „Cobru“ se Sylvesterem Stallonem, což také značí, že tahle záležitost se prostě nebude brát vážně ...

  • Redakční eintopf – listopad 2017

    1.11.2017

    Sicmaggot

    Converge – The Dusk in Us

    V listopadu není o čem. Hned na prvním místě se nachází obrovsky silný hráč. Jak bych mohl hlasovat pro něco jiného než novou nahrávku (Dolch)? Minialbum „III: Songs of Happiness… Words of Praise“ už sice hraju nějakou dobu, protože jsem to jak správná novinářská kurva dostal předem, ale oficiální datum vydání je až 10. listopadu a tahle mimořádná kapela si speciální vypíchnutí rozhodně zaslouží. I na druhém místě se ovšem nachází obrovsky silný hráč. Sortilegia je v koncertním podobě regulérní černá magie, ale i ve studiové formě mě tahle kanadská dvojice vysoce baví. Debutová deska „Arcane Death Ritual“ byla bravurní, takže od jejího pokračování „Sulphurous Temple“ neočekávám nic menšího než další syrový skvost.

  • Koncertní eintopf – listopad 2017

    31.10.2017

    Sicmaggot

    Ulcerate

    Podzimní salva zajímavých koncertů pokračuje. Pravda, říjen byl ještě o poznání extrémnější, přesto je pořád těch akcí tolik, že člověk musí pečlivě vážit, kam se vydat a co oželet. Hlavním středobodem měsíce je pro mě koncert Ulcerate, Blaze of Perdition a Outre. Ačkoliv první jmenované, novozélandské mistry technického deathu, jsem už jednou letos viděl, tak vzhledem k tomu, že festivalový set měl poměrně špatný zvuk, milerád si dám čitelnější opáčko s rozsáhlejším setlistem. Na co se ale těším asi ještě víc, to jsou polští Blaze of Perdition, jejichž poslední „Near Death Revelations“ je výtečná záležitost a v době koncertu bude už venku i jejich novinka „Conscious Darkness“, v níž vkládám nemalá očekávání.

  • Filmový eintopf – listopad 2017

    30.10.2017

    H.

    Seven Sisters (2017)

    V listopadu mezi filmy neočekávám žádnou zásadní pecku, kvůli níž bych nemohl dospat, ale že by nebylo nic k mání, to zase ne… Docela jsem zvědav na snímek „Seven Sister“ (nebo také „What Happened to Monday“; v české distribuci vtipně překřtěno na „7 životů“), který měl sice v zahraničí premiéru už dříve, ale do našich kin doputuje až koncem listopadu. Letmo jsem přečetl nástin děje o sedmi identických sestrách, které žijí spolu a každá chodí ven jeden den v týdnu, a potom jsem se od dalších informací, trailerů nebo obrázků záměrně odstřihnul, abych si to náhodou nezkazil. Tváří se to zajímavě, tak snad se bude dařit a vyleze z toho docela chytrý film. Dost zvláštně se na první pohled tváří také „Zabití posvátného jelena“ od řeckého režiséra Yorgose Lanthimose.

  • Redakční eintopf – říjen 2017

    2.10.2017

    Sicmaggot

    Blut aus Nord - Deus salutis meæ

    V říjnové nadílce nemám album, které bych vyhlížel nedočkavě v tom pravém slova smyslu, ale i přesto nemám potíže nalézt hned několik počinů, jejichž vydání rozhodně nehodlám minout. Jako nejzajímavější mi připadá debut španělské entity Noktifer s prapodivným názvem „Ŧęr̥r̥ѳr̥ęş Ňѳķt̷ůr̥ŋѳş“. Krásně zhovadilé pojmenování ovšem není tím důvodem, proč chci desku zmínit. Za projektem totiž stojí Emesis z Conjuro nuclear a zde se pouští na pole experimentální lo-fi elektronické muziky. Věřím, že to bude paráda. Zato u druhého místa myslím příliš velké překvapení nevzbudím – „Nordkarpatenland“. Slovenští Malokarpatan jdou aktuálně hodně nahoru, o čemž ostatně svědčí i skutečnost, že novinku budou vydávat firmy jako Invictus Productions a The Ajna Offensive, tak doufejme, že chalani přinejmenším dorovnají laťku skvělého debutu „Stridžie dni“.

  • Filmový eintopf – říjen 2017

    1.10.2017

    H.

    Blade Runner 2049

    V říjnu lze jen velice těžko dosadit na pozici nejočekávanějšího filmu cokoliv jiného než pokračování kultovního „Blade Runnera“. Myslím, že nebudu vůbec přehánět, když původní film z roku 1982 označím jako jeden z nejlepších sci-fi snímků vůbec, takže očekávání a především nároky nemohou být nízko. S odstupem 35 let bych od Hollywoodu čekal pomalu spíš remake než klasické pokračování, ale ještěže tak, tohle je ještě ta příjemnější varianta. Přesto nemohu tvrdit, že bych od „Blade Runner 2049“ očekával nějaké velké zázraky, radši se snažím vyhlížet střízlivě, abych pak nebyl o to víc zklamán, neřkuli rovnou znechucen. Už za pár dnů se v kinosálech dozvíme, jak to dopadlo. Vedle toho říjen nabídne další díly hned tří dlouhých a známých hororových sérií, ale dva z těchto filmů se bohužel do kina vůbec nepodívají a jdou rovnou ...

  • Koncertní eintopf – říjen 2017

    30.9.2017

    Sicmaggot

    King Dude, The Ruins of Beverast

    Největší tahák října je naprosto jednoznačný. Sestava King Dude, The Ruins of Beverast, (Dolch) a Caronte patří k těm, které prostě nelze vynechat. Absence lze být omluvena pouze smrtí anebo nespoutaným sexuálním stykem s Dillion Harper v tom samém termínu. Nicméně vzhledem k tomu, že předpokládám, že mi Dillion na moje perverzní návrhy opět neodpoví, asi nebudu chybět, poněvadž přesun na onen svět také v nejbližší době neplánuju. Nicméně – nejspíš na rozdíl od většiny ostatních návštěvníků – pro mě budou největším tahákem (Dolch), jejichž muzika je ze studiových nahrávek kurevsky geniální. V říjnu mám ovšem v hledáčku víc akcí. Jestli se nic nezesere, asi se objevím i na pražském koncertu Igorrra. Letošní album „Savage Sinusoid“ mi sice nepřijde tak dobré jako předchozí věci, ale ani to mi snad nezabrání, abych 27. v Nové Chmelnici otravoval vzduch svojí přítomností.

  • Redakční eintopf – září 2017

    2.9.2017

    Sicmaggot

    Chelsea Wolfe - Hiss Spun

    Letošní září není nijak zásadně našlapané a nevidím v něm žádnou nahrávku, kvůli níž bych nemohl dospat. Pár zajímavých kousků ale očekávám – asi nejvíce jsem zvědav na debut „Unhallowed Blood Oath“ australského projektu Runespell, jehož letošní demosnímek „Aeons of Ancient Blood“ mě hodně bavil. Originalitu nečekám, ale pokud se podaří udržet úroveň dema, spokojen myslím budu. Na druhé místo samozřejmě musím fláknout Arckanum – zvlášť když „Den förstfödde“ má být poslední deskou kapely vůbec. Tenhle švédský projekt mám hodně rád a první tři alba jsou dle mého skromného názoru zkurvený kult. Kdo neuctívá klasiky jako „Kostogher“ či „Kampen“, ať si vylíže hnědku! Novější tvorba se sice na devadesátkové věci nedotahuje, ale důstojná rozhodně je a lze v ní také najít výborné věci.

  • Koncertní eintopf – září 2017

    31.8.2017

    Sicmaggot

    Bolzer, Svartidaudi

    V září mám v hledáčku jednu povinnou akci, jež se odehraje 27. září na Nové Chmelnici. Ačkoliv z akce vypadli finští zvrhlíci Archgoat, kteří pro mě trochu nepochopitelně hodlají vynechat první tři koncerty z turné včetně Prahy, pořád se jedná o silnou sestavu. Bölzer a Svartidauði jsou sami o sobě silné lákadlo. První jmenovaní na svých studiových nahrávkách bodují a živě mě už také přesvědčili o svých kvalitách, ačkoliv hrají jen ve dvou. Svartidauði jsem ještě neviděl se zvukem, který by se dal poslouchat, tak doufejme, že tentokrát to dopadne lépe. Slovenští Malokarpatan, jimž v říjnu vyjde druhá deska „Nordkarpatenland“, jsou důstojnou a zajímavou náhradou za Archgoat, takže ani zde není od věci se těšit.

  • Redakční eintopf – srpen 2017

    1.8.2017

    Sicmaggot

    Steven Wilson - To the Bone

    Srpen pro mě krom jedné výjimky žádné zásadní desky nenabízí, takže tím spíš mám rozhodování v aktuálním vydání eintopfu lehčí. Jestli něco v žádném případě nesmím minout, tak je to comebacková deska „Renaissance in Extremis“ od britských satanistů Akercocke. Formace okolo Jasona Mendonçy a Davida Graye má rozhodně na co navazovat, protože má ve svém portfoliu řádku velmi kvalitních nahrávek. Já osobně si nejvíc cením „Words That Go Unspoken, Deeds That Go Undone“, kterážto pro mě představuje takřka dokonalý prototyp toho, jak by měl znít progresivní death / black metal. Laťka je nastavena vysoko, a „Renaissance in Extremis“ tedy bude nutně posuzováno velmi přísně, ale těším se jak čert! Vedle toho si nenechám ujít ani třetí a prý poslední z aktuální série splitek Drudkh.

  • Koncertní eintopf – srpen 2017

    31.7.2017

    Sicmaggot

    Brutal Assault 22

    Srpen a jeho koncertní jistota je tu. Josefovský Brutal Assault láká stejně jako v minulých letech na solidně vyváženou směsici tvrdě metalového mainstreamu, undergroundu i žánrových přesahů. Nebude chybět orientální stage, ambientní sál a samozřejmě tradicí zocelená pódia, bez nichž by to snad ani nešlo. Jako každý rok toho bude i letos moře. Spoustu věcí nestihnu, spousta věcí mě naštve (lidi, zvuk, lidi), ale co naplat, line-up je opět silný argument. O Emperorech a Mayhemech víte, takže ode mě spíš pár skrytějších tipů – jmenovitě The Great Old Ones, Igorrr, Oathbreaker, Zhrine, Gnaw Their Tongues, Treha Sektori, ARRM, Troum. Josefovskou monstrozitu je však třeba neutralizovat a dvoudenní Beseda u Bigbítu v jižních Čechách se zdá být ideálním lékem. Na co se těšit? Z tónů zahraničních na tajemno finského klanu K-X-P, na Annu von Hausswolff, ...

  • Redakční eintopf – červenec 2017

    1.7.2017

    Sicmaggot

    Lana Del Rey - Lust for Life

    Červencový výběr není nijak rozsáhlý, ale spokojen s ním jsem. Vlastně mě zajímají jen tři alba, ale každé z nich opravdu hodně. Na první místo samozřejmě nemohu nominovat nic jiného než Suicide Commando. To je kapela, jejíž muzika mě chytila pod krkem a snad už nikdy se mi neoposlouchá, a i když nepochybuji o tom, že se najdou tací, kdo se mnou nebudou souhlasit, pro mě osobně je projekt Johana Van Roye aggrotechový strop. Minulá deska „When Evil Speaks“ možná byla o něco slabší než předchozí majstrštyky „Implements of Hell“ a „Bind, Torture, Kill“, ale i tak – na novinku „Forest of the Impaled“ se těším zkurveně zasraně moc. Popravdě je to pro mě jeden z nejočekávanějších počinů letoška! Snad dostatečným důkazem toho, jak jsem na novinku Suicide Commando zvědavý, je i skutečnost, že tato odsunula na druhé ...

  • Koncertní eintopf – červenec 2017

    30.6.2017

    Sicmaggot

    Sol Sistere, Sorath, Goatcraft

    Ačkoliv pár zajímavých festiválků by se tu našlo, vyjíždět se nechystám a v tomhle ohledu budu sbírat síly na srpen. Pokud jde o klubové akce, je červenec sice slušná slabota, ale příležitost vytáhnout paty z domu se přeci jen najde. Devětadvacátého bude večírek plný správného špinavého nathrashovatělého black metalu v podání Angrepp po boku německých Nornír a českých Mornavas a Sekmeth. Čekám pravé undergrounodvé zlo, z něhož bude tuhnout krev v žilách a černě odění fanoušci pod pódiem utvoří pravý nihilistický bordel. | Bla, bla, bla, začíná festivalová sezóna, a tak dále a tak dále. Každopádně koncerty budou a jeden zajímavý bude například v Praze v Modré Vopici. V neděli 9. července tam zahrají Goatcraft ze Slovenska, domácí Sorath a Sol Sistere z Chile. S Goatcraft jsem se vlastně na Sicmaggot poprvé uvedl a už dlouho jsem si vyčítal, že ...

  • Redakční eintopf – červen 2017

    1.6.2017

    Sicmaggot

    Impetuous Ritual - Blight Upon Martyred Sentience

    Červen bude zajímavou přehlídkou death metalu – jak těch známějších jmen, tak i méně nápadného podzemního hnusu. Asi tam budou i jiné pozornosti-hodné kousky, mě však v tomto ranku nejvíce láká australské peklo Impetuous Ritual se členy Portal nebo Grave Upheaval. Starší alba jsou zasraná bestialita, z níž by se většina průměrných metlošů asi rozbrečela, a myslím, že „Blight Upon Martyred Sentience“ laťku nesníží. Přesto všechno jsou u mě Impetuous Ritual až na třetím místě. Druhý flek totiž patří Italům In tormentata quiete. Jejich tvorba vždy bývala velmi chytrá, podmanivá a plná nevšední atmosféry – a věřím a doufám, že něco podobného půjde říct i o novince „Finestatico“. Shodou náhod i jméno posledního (respektive v pořadí prvního) interpreta začíná na písmeno I. Impetuous Ritual i In tormentata quiete se musejí sklonit před francouzským zvířetem Igorrrem, jehož ...

  • Koncertní eintopf – červen 2017

    31.5.2017

    Sicmaggot

    Master’s Hammer

    Hned na začátek musím říct, že mi návrat Master’s Hammer na koncertní pódia nepřijde jako dobrý nápad a asi bych byl radši, kdyby František Štorm a spol. zůstali věrní tomu, co tvrdili první roky po svém studiovém znovuzrození – žádné živé vystupování. Před nějakou dobou jsem se nechal slyšet, že na Brutal Assault by mě vytáhl snad už jedině reunion Master’s Hammer, ale když byla jejich účast na letošní rok potvrzena, zjistil jsem, že mě to neláká zas až tolik, abych byl ochoten kvůli tomu jet na festival a byl tam čtyři dny jak dobytek. Nicméně klubový koncert je jiný level a ten mě z domova vytáhne i navzdory mému skeptickému postoji vůči Master’s Hammer na pódiu. Navíc nepopírám, dokonce bych i lhal, kdybych tvrdil, že nejsem zvědav, jak si allstar sestava ...

  • Redakční eintopf – květen 2017

    1.5.2017

    Sicmaggot

    The Ruins of Beverast - Exuvia

    V květnu mě zas tolik věcí nerajcuje, takže není žádný problém najít útočiště u The Ruins of Beverast. Mluvit o působivosti téhle atmosférické lahůdky z Německa je skoro plýtvání slovy, protože to všichni s dobrým vkusem už dávno vědí. Obal novinky „Exuvia“ mi sice připadá mírně dementní, ale po hudební stránce očekávám další monument, a jestli to tak nebude, budu hodně, hodně zklamán. Na sklonku měsíce nehodlám minout ani druhé album kosmických průzkumníků Progenie terrestre pura. Debut „U.M.A.“ byl výborný, ale až následující elektronické EP „Asteroidi“ bylo bez přehánění fenomenální. Novinka „oltreLuna“ se jistě vrátí zpět k blackmetalovému zvuku, ale i tak doufám, že Italové nezklamou a poskytnou další působivou dávku sci-fi atmosfér. Obálka je stejně jako na prvotině ohromně lákává, snad taková bude i hudba.

  • Koncertní eintopf – květen 2017

    30.4.2017

    Sicmaggot

    Oranssi Pazuzu

    Koncert Grausame Töchter už letos dávám do eintopfu podruhé, ale lednový termín nakonec krachnul. Náhradní vystoupení proběhne koncem května, tak snad se tentokrát nic nevysere a německá zvhrlice Aranea Peel se svou bandou skutečně dorazí. Pokud ano, pak myslím nebude třeba pochybovat o tom, že to bude zasraně dobré, ale není jisté, zdali se podaří vyrovnat předchozí koncert v Hostivaři. Laťka byla nastavena vysoko a bez chcaní z pódia na ni půjde dosáhnout jen horko těžko, haha. Druhý koncert je takový můj splacený dluh. Rammstein jsem začal poslouchat už straaašně dávno a mocně jsem je žral… i když, ten minulý čas možná není na místě, pořád mě ta muzika hodně baví, ačkoliv už si je nepouštím ani zdaleka tak často jako kdysi. Čas od času ale nějakou placku (nejlepší jsou beztak první ...

  • Redakční eintopf – duben 2017

    1.4.2017

    Sicmaggot

    Nightbringer - Terra damnata

    V dubnu není vůbec o čem – největším tahákem je suverénně „Women“ od Ides of Gemini. První dvě alba téhle skupiny mi dala přesně to, co na hudbě vyhledávám. Jistě znáte ten pocit, když tam je něco víc než pouhé „líbí se mi to“, když vás tóny skutečně zasáhnout a rozvibrují spodní proudy v zákrutech duše. Vím, že mnozí Ides of Gemini takhle vysoko necení, ale já si „Constantinople“ i „Old World | New Wave“ jednoduše zamiloval. „Women“ má tedy sakra co dorovnávat a optika bude o to přísnější, že proběhly personální změny a bubenice Kelly Johnston už v sestavě není. Přesto doufám, že zklamán nebudu – kdybych byl, bolelo by to hodně. Finové Celestial Grave na svém loňském demosnímku „Burial Ground Trance“ předváděli black metal vysokých kvalit, vlastně ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy