Redakční eintopf

Žádné blafy, přátelé! Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! V pravidelném měsíčním intervalu vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si průběhu následujícího měsíce neměli nechat projít mezi prsty, a také sérii koncertů, na něž se chystáme se vypravit a u nichž bychom skoro vsadili i pohlavní orgány na to, že se vám vyplatí jít také! Jaké vypečené delikatesy tedy skrývá hudební rendlík…?

  • Redakční eintopf – říjen 2020

    1.10.2020

    Sicmaggot

    Lamp of Murmuur - Heir of Ecliptical Romanticisim

    Pro říjen nejvíc vyhlížím polské splitko „Konflikt“. Magory z Gruzja snad není třeba pravidelným čtenářům představovat. Oběma jejich deskám „I iść dalej“ a „Jeszcze nie mamy na was pomysłu“ jsme zde věnovali pochvalné recenze, za nimiž si mohu pořád stát. Obzvlášť druhé album furt maká jako čuně. Známé uličníky doplní debutující Neon Scaffold a můžu vám vyspoilerovat, že ani oni zrovna nepředstavují vrchol normálnosti a průměru. Nahrávku jsem začal zčerstva hustit z promo kopie a zatím mi přijde kurevsky zajímavá, takže si na ni určitě počíhejte! Povinností samozřejmě bude také novinka švédských klasiků Necrophobic. Nepředpokládám, že by severští veteráni na „Dawn of the Damned“ vymýšleli něco neobvyklého, ale standardní nášup skvělých riffů, hřebů a kožených kaťat pod obalem od Necrolorda nemůže zklamat.

  • Filmový eintopf – říjen 2020

    1.10.2020

    Sicmaggot

    Bullets of Justice

    Říjen je klasicky natřískaný horory až po okraj, protože se jedná o měsíc Halloweenu, což za oceánem strašně prožívají. A protože se tohle období pojí s bubáky a strašidly, tradičně v říjnu vychází hodně hororových počinů. Já mám samozřejmě nějaké svátky úplně v piči, ale palbu nových hororů si vždycky nechám líbit. Přesto nemám žádný velký problém s volbou číslo jedna. Na „Bullets of Justice“ se těším už dlouho. Film sice už loni festivaloval, ale až nyní konečně dorazí i na VOD, takže se na něj budem moct podívat i my lenoši, co furt sedíme doma. Post-apo budoucnost plná zmutovaných prasolidí se tváří fakt dobře, takže očekávanou ujetou béčkovou jízdu těch nejpokleslejších kvalit!

  • Filmový eintopf – září 2020

    2.9.2020

    H.

    Let It Snow (2020)

    V září se konečně začíná v českých kinech něco dít, ale já jsem si svoje číslo jedna pro tenhle měsíc stejně našel jinde. Ledový slasher „Let It Snow“ se podle mě tváří docela slibně. Prostředí opuštěných zasněžených hor se pro podobný biják vcelku hodí, tak doufám, že zdejší vrah udělá se sekerou a sněžným skútrem nějakou parádu. Neočekávám sice vysoký body count, ale doufám, že atmosféru by to mohlo mít slušnou. V „Unhinged“ bude vyžraný Russell Crowe předvádět současnou variaci na Douglasovu klasiku „Falling Down“. Nepředpokládám, že se bude jednat o nějakou pecku, ale na jedno podívání to snad poslouží. Do kina se pravděpodobně vydám, pokud tam nebudu muset sedět hodinu a půl s rouškou jak kokot.

  • Redakční eintopf – září 2020

    1.9.2020

    Sicmaggot

    Ordinance

    Musím přiznat, že po pár měsících mám konečně pořádný problém se rozhodnout, co bych měl do eintopfu napsat dřív, poněvadž v září těch zajímavých desek vychází poměrně dost. Jestli mám něco jasné, tak jde o první flek. Přístup Häxenzijrkell k black metalu mi krutě sednul a všechny jejich dosavadní neřadovky jsem si užil jako prase. Dlouhohrající debut „Die Nachtseite“ tedy vyhlížím nedočkavě a pevně věřím, že půjde o další čarodějnický sabat s působivou atmosférou, jak se patří. Zklamání by v tomhle případě bolelo dvojnásob.

  • Koncertní eintopf – září 2020

    1.9.2020

    Sicmaggot

    Cult of Fire

    Tak nějak z povinnosti – a aby tu chudák kolega Metacykloatd. nebyl sám (edit: kolega Cnuk svůj příspěvek poslal až později a mně se nechce tohle přepisovat) – sem mrdnu koncert Cult of Fire a Malokarpatan. Ten se měl původně konat už 21. března, ale tu pohádku o koronce a rušených koncertech už určitě znáte, tak to snad nemusíme rozebírat. Nad letošním dvojalbem Cult of Fire jsem si sice zrovna nepohoňkal, ale minimálně vizuálně kapela na koncertech obvykle vypadá působivě a ani obměněná podoba na tom myslím nic nezmění. Staré pecky také zafungují spolehlivě. A i kdyby ne, tak po hudební stránce večer jistí Malokarpatan, jejichž aktuální placka „Krupinské ohne“ se naopak hodně povedla.

  • Redakční eintopf – srpen 2020

    1.8.2020

    Sicmaggot

    Vassafor - III – To the Death

    Číslem jedna pro srpen je docela jednoznačně Vassafor. Obal novinky „To the Death“ se mi sice příliš nelíbí, ale zkušenost s předešlými deskami byla moc dobrá na to, aby mě to odradilo. Novinku u se nějakou dobu snažím valit a z hudebního hlediska se zatím tváří slibně, ale cítím, že ještě potřebuju poslouchat dál. Tak či onak, minout byste to neměli. „Ekpyrosis“ od britského projektu Decoherence mi zpočátku připadalo jako docela nenápadná a nijak zvláštní záležitost, ale postupně si mě ta deska získala. Na druhé album „Unitarity“ už se tedy vcelku těším a čekám od něj kvalitní poslech.

  • Filmový eintopf – srpen 2020

    30.7.2020

    H.

    Tenet (2020)

    Filmový eintopf jsme posledních pár měsíců z očividných důvodů vynechávali. Kdybychom hodně chtěli, tak jsme mohli nějaká vydání udělat, protože sem tam se něco z digitální distribuce vyzobat asi dalo, ale okázale jsme se na to vydlabali. Nyní se zdá, že pomalu začíná doba, kdy opět bude možné pohodlně psát filmové přehledy, tak snad to nebude jen dočasně… Očekavané sci-fi „Tenet“ Christophera Nolana ví o odkladech kvůli koronce svoje. Dle čerstvých informací se snímek dočká rozkouskované premiéry lišící se na základě oblasti. Do celé Evropy a tudíž i k nám by měl dorazit 27. srpna. Už nějakou dobu se mluví o tom, že „Tenet“ chce být prvním velkým filmem na plátně po otevření kin a že chce opět přitáhnout diváky do sálů.

  • Redakční eintopf – červenec 2020

    1.7.2020

    Sicmaggot

    Obskuritatem – Hronika iz mraka

    Bosenské zlo Obskuritatem bude samozřejmě povinnost. Minulá deska „U kraljevstvu mrtvih…“ se mi zdála skvělá a její vinylovou verzi jsem svého času docela intenzivně sháněl, takže s poslechem „Hronika iz mraka“ nebudu moc otálet. Vypuštěný song slibuje, že novinka by měla taky stát za to, takže volba číslo jedna je tentokrát jasná. K poslechu „Æequiizoiikum“ od Khthoniik Cerviiks jsem se ještě nedokopal, přestože promo verze se mi na disku válí už nějakou dobu, ale ujít si to nenechám, to je snad jasné. Kór když předešlá řadovka vyšla už před pěti roky. Na závěr to střelím trochu od boku a pošlu hlas katalánskému projektu Amargor.

  • Redakční eintopf – červen 2020

    1.6.2020

    Sicmaggot

    Paysage d'hiver - Im Wald

    Volbu nejočekávanějšího alba pro červen 2020 mám dost jednoduchou. Tvorba maďarských The Moon and the Nightspirit se mi líbí strašně moc a nepředpokládám, že by na tom „Aether“ mělo cokoliv změnit. Minulou desku „Metanoia“ jsem nakonec vyhlásil jedním z nejlepších alb roku 2017, takže očekávání jsou rozhodně vysoko. Nadšení sice trochu kalí dost nepovedený obal, ale první vypuštěná skladba „Kaputlan kapukon át“ naznačuje, že po hudební stránce by mělo být vše v pořádku. Zvědavý jsem rovněž na „Éons“ od belgického avantgardního kolektivu Neptunian Maximalism.

  • Redakční eintopf – květen 2020

    1.5.2020

    Sicmaggot

    Revenge - Strike.Smother.Dehumanize

    Live alba mě obecně vzato nezajímají, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Za prvé, Triptykon je výjimečná formace. Kdo si myslí opak, ví akorát tak piču. Za druhé, „Requiem (Live at Roadburn 2019)“ není standardní live album, kde prostě kapela přehraje svoje normální songy, pak to nějak zmixuje a s velkou slávou mrdne na trh. Jedná se o záznam legendárního triptychu „Requiem“, jehož první část vyšla už v roce 1987 na desce „Into the Pandemonium“ od Celtic Frost a jehož finální třetina se objevila na nahrávce „Monotheist“ z roku 2006. Loni se „Requiem“ konečně dočkalo i své prostřední, více jak půlhodinové části a celé dílo pak bylo zahráno živě za doprovodu orchestru.

  • Redakční eintopf – duben 2020

    1.4.2020

    Sicmaggot

    Black Curse – Endless Wound

    Protože jsem si jako jediná buznička v redakci ještě nepustil Black Curse, tak tu nad nimi nemůžu masturbovat jako kolegové níže (spoiler!). Zase ale díky tomu můžu zmínit taky nějaké jiné nahrávky. Hodně slibně se mi zatím tváří první nahrávka „Through Doors of Moonlight“ od At the Altar of the Horned God, což je nový projekt Heolstora z Mystagos. Máte-li chuť na podmanivou atmosférickou muziku, určitě zkuste. Oranssi Pazuzu jsou trochu „povinnost“. Ve stáji hnoje jako Nuclear Blast to kapele sice nesluší, ale první ukázka „Uusi teknokratia“ zatím napovídá, že Finové se na „Mestarin kynsi“ dokurvit nehodlají. Snad tentýž dojem zůstane také po poslechu celého alba.

  • Redakční eintopf – březen 2020

    1.3.2020

    Sicmaggot

    Adaestuo – Manalan virrat

    Tak jako tentokrát není s prvním místem moc co řešit. Adaestuo na „Tacent semitae“ i „Krew za krew“ zajebali vysokou kvalitu a „Manalan virrat“ by to mělo stvrdit. Cokoliv menšího by bylo veliké zklamání, ale věřím tomu, že tady k němu nedojde. O stěžejní desce března mám jasno. Hodně mě zajímá také řadový debut francouzských Amnutseba. První demo bylo přinejmenším zajímavé a to druhé už bylo hodně dobré. Kompilaci, která oba demáče spojila na jeden vinyl, jsem si koupil docela rád. „Emanatism“ se zatím tváří také slibně.

  • Koncertní eintopf – březen 2020

    29.2.2020

    Sicmaggot

    Mallephyr, Nektesm, Olovan

    V březnu mi tedy z metalů přijde suverénně nejzajímavější norské kombo Taake a Kampfar. Obě formace se na českých pódiích daly zachytit už nevím kolikrát, takže určitě nejde o nic vyloženě exkluzivního nebo speciálního, ale obě kapely jsou pořád fajn (minimálně Kampfar už sice nemají takovou kvalitu jako kdysi, ale nebál bych se o to, že by snad vynechali nějaké starší fláky) a zahrát umí. Na Sargeist v Plzni samozřejmě jebu, ale vy byste neměli, pokud bydlíte někde okolo nebo přímo tam. A to i navzdory zbytečně početnému a nepříliš vzrušujícímu supportu. Cože? Těch kapel tam je tolik, protože to má být něco jako festival…?

  • Filmový eintopf – březen 2020

    28.2.2020

    H.

    The Invisible Man (2020)

    V březnu se nejslibněji tváří „The Invisible Man“. Někdejší plány na vytvoření propojeného universa rebootů klasických universalovských monster vzalo za své po failu „The Mummy“ s Tomem Cruisem. Namísto toho se přešlo ke strategii vzájemně nesouvisejících adaptací, což je právě případ „The Invisible Man“. Důvěru v projekt dává především účast Leigha Whannella, což sice není žádná hvězda, ale rozhodně dělá zajímavé věci, viz třeba „Upgrade“ nebo scénáře k prvním dílům „Saw“. Možná jsem na to zvědavý víc, než bych měl být, tak snad to nebude propadák. Jo a nečumte na trailer – podle mě toho ukazuje zbytečně moc!

  • Redakční eintopf – únor 2020

    1.2.2020

    Sicmaggot

    Nawaharjan – Lokabrenna

    Původně jsem si říkal, že toho v únoru moc není, ale když jsem začal pořádně přemýšlet, co by sem šlo napsat, došlo mi, že tenhle měsíc je ve skutečnosti hodně silný. Největší očekávání mám každopádně směrem k debutu „Lokabrenna“ od Nawaharjan. První dojmy míří hodně vysoko. Další podrobnosti už nechám kolegovi pode mnou. V dalších dvou případech zvolím první alba „superkapel“. Full of Hell neposlouchám vůbec, The Body jen okrajově a až Lingua ignota mě baví, ale úvodní ukázka z „Grave of a Dog“, debutu projektu Sightless Pit spojujícího muzikanty ze zmíněných skupin, zní dost krutě. Tohle si pohlídám.

  • Filmový eintopf – únor 2020

    31.1.2020

    Sicmaggot

    VFW (2020)

    V únoru to nebude žádná velká sláva, ale pár snad i zajímavých věcí se jako vždy někde vyšťourá. Asi nejvíc mě zaujal nový nářez od Joea Begose, jehož nafetovaná upířina „Bliss“ patřila k filmům, které mě v loňském roce zaujaly nejvíce. Biják s podivným názvem „VFW“ slibuje další psychedelický vizuál a hutnou dávku gore, což je kombinace, na jakou se prostě neříká ne. Snímek dorazí v polovině měsíce na VOD. Dále už se podíváme do českých kin. Za pozornost bude stát další severský (tentokrát finský) film „Koirat eivät käytä housuja“, který by mohl bavit diváky, jimž se líbí S/M praktiky. Ale snad nejen ty.

  • Koncertní eintopf – únor 2020

    31.1.2020

    Sicmaggot

    Napalm Death, Eyehategod, Misery Index, Rotten Sound

    Na únor doporučím především vystoupení nizozemských Turia. Spřízněné kapely okolo labelu Haeresis noviomagi tu recenzujeme pravidelně, což bychom u nějakých vyložených píčovin určitě nedělali, takže je asi jasné, že by to minimálně za zvážení stát mělo. Support obstarají francouzší Iffernet a domácí Náv. | Svart Crown jsem viděl za víc jak deset let asi pětkrát a pokaždé to byl výtečný námrd, proto si myslím, že jejich koncert stojí za zmínku. Zvlášť v pidi-prostoru Modré Vopice by to mohlo být zajímavé. Proč se ale na turné vypravili s GosT, mi nejde do hlavy, protože synthwave je retro-mrdka vhodná akorát jako soundtrack k orgii plastikových zrůd plné fistingu a prolapsů. Pokud se bude někdo čertit, že Pertubátory, GosTy atd. jsou strašně fajn a já nevím co, tak budu argumentovat tím, že se na tenhle ...

  • Redakční eintopf – speciál 2019: Dantez

    21.1.2020

    Dantez

    Lingua ignota

    „Caligula“ se těší úspěchu v mnoha sumářích; dokonce i v těch, které explicitně zavání hipsternem. Není se vlastně čemu divit. Lingua ignota je na poli hudebního extrému na podobné pozici jako Pharmakon. Obě umělkyně tvoří nepříjemnou hudbu, která po několika rotacích ukazuje, že zase tak nestravitelná není. Lingua ignota je nicméně v tomto ohledu originálnější. Začlenění sludgové mizérie a hlukové abraze do klasičtější – místy až operně-divadelní – hudební polohy je něčím, co bylo již některými testováno. Nikde však jednotlivé prvky do sebe nezapadly tak ladně a efektivně jako právě na „Caligula“. Toto unikum nicméně není jediným aspektem, který z desky dělá tak zásadní počin. V přední linii stojí podobně extrémní emoční vypjatost a hudební nápaditost. Nic letos netnulo do živého tolik jako „Caligula“, ať už zvukem nebo obsahem. Proto je časté umístění na přední příčky ...

  • Redakční eintopf – speciál 2019: Cnuk

    19.1.2020

    Cnuk

    Tomb Mold

    Už od prvních poslechů mi bylo jasné, že tohle album mi bude sedět na výsost dobře. Předešlé „Manor of Infinite Forms“ se mi do top pětky tenkrát nevešlo, ale s „Planetary Clairvoyance“ už není důvod váhat. Jde rovnou na první místo. Tomb Mold mají všechny potřebné aspekty deathmetalového žánru, díky nimž se dotýkají jeho nejvyšších pater. Plno skvělých nápadů, zničující riffy a nebývalá vyváženost. Na „Planetary Clairvoyance“ přibylo více technických fines, což bylo právě tím, co dotáhlo kulervoucí smrt předchozích desek na ještě vyšší úroveň. Výborná záležitost a povinnost pro všechny milovníky prohnilých tónů. | Podobný osud potkal také žánrově spřízněné Blood Incantation. Jejich prvotina „Starspawn“ je skvělá, ale novinka jde ještě dál. Dá se říci, že se jedná o výběr toho nejlepšího ze všech deathmetalových podžánrů, protože je tu takřka všechno. Progresivní dílo ...

  • Redakční eintopf – speciál 2019: Metacyclosynchrotron

    17.1.2020

    Metacyclosynchrotron

    Teitanblood - The Baneful Choir

    Původně jsem chtěl první příčku věnovat „Achatius“, ale „The Baneful Choir“ mě prostě posedlo víc a nemám problém jej dosadit téměř na roveň dvěma předchůdcům, které poslouchám pravidelně od jejich vydání. K albu jsem se vyjádřil víc než bohatě, i když s odstupem bych to napsal zase jinak, a nejen protože už jsou k dispozici klasicky výborné texty a šílený artwork. Pokud přirovnám deathmetalový kánon k „Doom“ 1 a 2, tak Teitanblood představují asi „Brutal Doom – Hell On Earth“ / „Extermination Day“. Modří již vědí, jak si asi stojí „Doom 4“ / „Doom: Eternal“ a jakože ty „dobré“ deathmetály. Ale není death jako DEATH a přiteplené „Halo“ barvičky do „Doomu“ taky nepatří. | Láskyplná úlitba ďáblově muzice s hromadou kulervoucích motivů a velkou osobitostí. Za necelý rok se mi album trochu ...