Redakční eintopf

Žádné blafy, přátelé! Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! V pravidelném měsíčním intervalu vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si průběhu následujícího měsíce neměli nechat projít mezi prsty, a také sérii koncertů, na něž se chystáme se vypravit a u nichž bychom skoro vsadili i pohlavní orgány na to, že se vám vyplatí jít také! Jaké vypečené delikatesy tedy skrývá hudební rendlík…?

  • Redakční eintopf – červenec 2019

    1.7.2019

    Sicmaggot

    Lingua Ignota –  Caligula

    V červenci toho zas tolik není, ale zajímavé to být rozhodně může. Dost čekám od debutu „Secular Flesh“ finských Celestial Grave, jejichž první demosnímek „Burial Ground Trance“ mě bavil fest. Následné EP „Pvtrefactio“ už tak strhující nebylo, ale pořád šlo o slušnou práci, takže doufám, že řadovka kurva nezklame. Zvědavý jsem i na novou desku Lingua Ignota. Starší, nezávisle vydaná alba neznám, ale ukázky z třetího dlouhohrajícího počinu „Caligula“, který už vyjde pod hlavičkou Profound Lore Records, znějí sakra podmanivě. Novinářskou kopii už mám, tudíž se chystám začít s náslechem co nejdříve.

  • Koncertní eintopf – červenec 2019

    30.6.2019

    Sicmaggot

    Impetuous Ritual

    V červenci není vůbec co řešit. Impetuous Ritual jsou naprostá povinnost. Australské deathmetalové arci-zlo konečně živě. I když mě poslední dobou už moc nebaví chodit na koncerty, výjimečně se najdou akce, kde se prostě nedá vynechat, a tahle k nim jednoznačně patří. Kdo nepřijde, tak je zpocená buzna. Slušný bordel by mohl být i osmého v Modré Vopici, kde svoje extrémní umění předvedou Full of Hell a The Body, což jsou ostatně kapely, které se navzájem znají i ze společné kolaborace „Ascending a Mountain of Heavy Light“. Asi tedy nebude od věci očekávat i nějaké společné věci. Jinak pro mě osobně jsou výrazně zajímavější The Body a celkově to s největší pravděpodobností vynechám.

  • Filmový eintopf – červenec 2019

    29.6.2019

    H.

    Crawl (2019)

    Červenec a srpen většinou zrovna nebývají přehlídkou zajímavých filmů v kinech, protože tohle období stříbrné plátno většinou okupují letní blockbustery, což jsou zpravidla píčoviny, ale letošek se v tomhle ohledu tváří překvapivě slibně. Tentokrát totiž bude z čeho vybírat… Francouzského režiséra Alexandre Aju mám v hledáčku od doby, kdy ve svých začátcích naservíroval dva parádní nářezy „Haute tension“ a remake „The Hills Have Eyes“. Jeho následující věci už tak zázračné nebyly a s posledními filmy se navíc odklonil od hororu. Návrat ke královskému žánru prostřednictvím „Crawl“ je tím pádem vítaný, tak snad se Aja pochlapí i co se kvality týče.

  • Redakční eintopf – červen 2019

    1.6.2019

    H.

    The Devil and the Universe – Endgame 69

    Na první pohled se červen tvářil dost nenápadně, ale při bližším pátrání jsem zjistil, že těch zajímavých alb se chystá dost na to, aby se člověk měl na co těšit. Pojďme tedy na věc. První místo přepustím rakouským okultistům The Devil & the Universe. Jejich minulé album „Folk Horror“ mě fest baví a ukázky z novinky „:Endgame 69:“ znějí také dobře, tudíž není moc co řešit. Věřím, že i tentokrát to bude oko(u)zlující párty. Nemalé naděje „nečekaně“ vkládám i do čtvrté desky Abyssal. Jejich poslední výtvor v podobě splitka „Apanthropinization“ s Carcinoma mě sice úplně na prdel neposadil, ale pořád jim věřím, protože řadovka je prostě řadovka.

  • Koncertní eintopf – červen 2019

    1.6.2019

    Sicmaggot

    King Dude

    Na červen mám prozatím pevně naplánovaný jediný koncert, kterýmžto je King Dude na Sedmičce. Živě jsem borce ještě neviděl, jeho studiovky mě baví a v malém klubu mi to přijde ideální. Není co řešit, jde se! Určitě stojí za zmínku Metalgate Czech Death Fest, a to z jednoduchého důvodu – poprvé na našem území vystoupí A Forest of Stars. Osobně jsem je kdysi viděl v Reichu a byla to kurva magie, takže byste měli zauvažovat, i když pouhých 45 minut a umístění na druhou stage dost bolí. Ze zbytku sestavy jsou každopádně trochu zajímaví snad jen Melechesh a Panzerfaust, ale ani v jednom případě nejde o kapely, kvůli nimž by člověk musel srát maggi v kostkách. Zbytek vesměs nuda.

  • Filmový eintopf – červen 2019

    1.6.2019

    H.

    I Am Mother

    Zatímco letošní filmové léto se tváří až nezvykle slibně (o čemž se podrobněji pobavíme příště a přespříště), jeho předvoj v podobě června nenabízí mnoho lákavého. Přesto se pokusme z té slaboty vydolovat alespoň tři snímky. O úrovni letošního června ostatně svědčí i to, že sem musím napsat další přírůstek do univerza „The Conjuring“ v podobě „Annabelle Comes Home“, což je už třetí díl ve spin-offové větvi s jednou fakt ošklivou panenkou (furt si nedokážu představit, že by někdo chtěl mít doma takhle hnusný krám). Duchařiny moc nemusím, ale první dva díly „The Conjuring“ docela respektuji jako to lepší, co tahle hororová odnož nabízí. Spin-offy „The Nun“ i obě „Annabelle“ mě nicméně spíš nudily („The Curse of La Llorona“ z téhož vesmíru jsem ještě neviděl), takže ani od třetího dostaveníčka s panenkou si toho moc neslibuji. Návštěvu ...

  • Redakční eintopf – květen 2019

    2.5.2019

    Sicmaggot

    Misþyrming – Algleymi

    Určitě doporučím novou desku Big|Brave s názvem „A Gaze Among Them“. Osobně ji točím už nějakou chvíli a můžu vám říct, že je výborná. Pokud hledáte zvláštní zvuk, který je hutný a éterický zároveň, rozhodně byste tuhle parádu neměli minout. Pozornosti bude hoden i druhý zářez španělských Suspiral, jejichž prvotina „Delve into the Mysteries of Transcendence“ se mi dost líbila. Novinka „Chasm“ zní na první poslech také slibně, ale ještě jsem ji neslyšel tolikrát, abych mohl pouštět na veřejnost nějaké zasvěcené soudy. Už teď si ale dovolím tvrdit, že za poslech to stojí. Do třetice zmíním francouzský projekt Esoctrilihum, který sice nasadil podezřele vysokou kadenci (loni dvě řadovky a teď už další), ale první ukázka z „The Telluric Ashes of the Ö Vrth Immemorial Gods“ zní hodně zajímavě.

  • Filmový eintopf – květen 2019

    1.5.2019

    H.

    John Wick: Chapter 3 - Parabellum

    Po trochu zajímavějším dubnu tu je opět o trochu slabší měsíc. V květnu vzbuzuje nějaké očekávání snad jenom jeden film a zbytek je takový, že se na to člověk možná podívá, ale možná taky ne, a jestli ne, tak se nejspíš nic nestane. Vzhledem k okolnostem si tentokrát dovolím napsat čtyři bijáky, protože vyčnívá jen ten první jmenovaný a zbytek mě zajímá / je mi volný úplně stejně. Oním jediným očekávaným filmem je samozřejmě třetí díl „John Wicka“. Keanu Reeves je frajer a upoutávky vypadají dost nabušeně, takže věřím, že opět půjde o pořádnou akční pecku.

  • Koncertní eintopf – květen 2019

    1.5.2019

    Sicmaggot

    Mgła, Revenge, Mallephyr

    Na poslední chvíli potvrzený koncert Mgła a Revenge nakonec s přehledem válcuje všechny ostatní květnové akce. Hon na kvazi-NS čarodějnice v Německu byl nakonec dobrý k tomu, že se akce přesunula do Prahy, ale ani tady nemá na růžích ustláno, poněvadž původně potvrzený klub Underdogs’ po „vzájemné dohodě“ padnul, tudíž se vystoupení přesunulo do Nové Chmelnice, a aby toho nebylo málo, pořadatel po „zralé úvaze“ vyškrtnul polské Deus mortem, jejichž místo zaujmou domácí Mallephyr. Ale i bez Deus mortem to za návštěvu stát bude. Osobně se chystám i 19. května na loď Altenburg 1964, kde vystoupí Big|Brave (nová deska je skvělá) a Brutus („Opijem se“!). Zbylé tři formace My Disco, Five Seconds to Leave a Tosiro mě nijak zásadně nezajímají a radši bych viděl menší počet vystupujících, ale hodlám na ně mrknout taky a třeba budu překvapen.

  • Redakční eintopf – duben 2019

    1.4.2019

    Sicmaggot

    Óreiða - Óreiða

    Duben je po všech směrech natřískaný. Ať už jde o filmy, koncerty anebo alba. Tentokrát bych klidně dokázal vybrat i deset fakt zajímavých desek, které budou stát za slyšení, takže následující tři jména berte tak, že by to podle mě mělo být dost husté. Johnny Hollow mě uhranuli se svou minulou deskou „A Collection of Creatures“. Ta ale vyšla už před pěti lety, což je sakra dlouhé čekání. Tím spíš od novinky „The Old Gods of New Berlin“ chci opravdu hodně. Zrovna nedávno jsem si „A Collection of Creatures“ připomínal a je to skutečně kouzelná záležitost, tak doufám, že „The Old Gods of New Berlin“ naváže důstojně. Tentokrát by to mělo být jen o pěti skladbách, které budou předpokládám delší, což by mi vyhovovalo a stylu Johnny Hollow ...

  • Filmový eintopf – duben 2019

    1.4.2019

    Sicmaggot

    Pet Sematary

    V dubnu se snad už konečně bude dát koukat na něco pořádnějšího. Zvědavý jsem na středověký horor „The Head Hunter“. Horory z minulosti se už v posledních letech prakticky netočí, což mi přijde jako ohromná škoda, protože konkrétně třeba středověká špína by mohla být živnou půdou pro pěkně hutnou atmosféru. Buďme tedy rádi alespoň za to málo, snad nepůjde o břečku. Určitě mrknu i na nové zpracovaní „Pet Sematary“. Hádám, že adaptací Stephena Kinga se po masivním úspěchu „It“ vyrojí víc, tohle budiž první. Předloha je parádní, takže se film bude muset snažit, aby byl přinejmenším důstojnou adaptací. Produkčně to jistě bude zvládnuté výborně, o tom nemá cenu pochybovat, tak snad z toho nebude další moderní sterilní horor pro masy, kde o krev nezakopneš a strašení suplují dementní jump scary.

  • Koncertní eintopf – duben 2019

    31.3.2019

    Sicmaggot

    Marduk

    Deska „No Trail and Other Unholy Paths“ byla jedním z černých koňů loňska a nakonec mě strhla takovým způsobem, až jsem ji umístil i na čtvrté místo celoročního shrnutí. Za čímž si vlastně stále stojím. Návštěva pražského koncertu na strahovské Sedmičce je tedy prakticky povinnost. Když prohlásím, že v tomhle vidím jeden z nejočekávanějších koncertů dosavadního průběhu roku i toho, co už je potvrzené do nejbližší budoucnosti, asi bude jasné, že čekám hodně. Ujít si určitě nenechám ani Author & Punisher. Jednou už jsem tuhle industriální rychtu viděl a bylo to skvělé, takže s opáčkem nebudu váhat a vám bych radil to samé. Sice bych byl radši, aby se za vstup platilo, aby dorazili pouze ti, které to skutečně zajímá, ale na druhou stranu, steampunkové prostředí holešovického Crossu by mohlo s tvorbou Tristana Shonea ...

  • Redakční eintopf – březen 2019

    1.3.2019

    Sicmaggot

    Drastus - La croix de sang

    Když jsem začal reálně přemýšlet, co do nového eintopfu napíšu, skoro jsem zhrozil, protože na první pohled jsem neviděl snad ani jednu fošnu, jejíž vydání by ve mně vzbuzovalo alespoň nějaké emoce. Druhý pozornější pohled už naštěstí nechal odhalit pár méně profláklých kusů, které za pozornost stát určitě budou. Jako první musím upozornit na Drastus. Vlastně jsem o té kapele donedávna prakticky ani nevěděl, nicméně na doporučení kolegy Metacyclosynchrotrona jsem to koštnul a musím uznat, že je to kurevsky kruté. I novinka „La croix de sang“ zní zatím výborně, tak neváhejte a naperte to tam. Velice slibně se prozatím jeví i debut „Gods Without Name“ od Aoratos. Kapela sice na fotkách vypadá jak banda morových farmářů, ale hudební náplň je dost zajímavá, tudíž i zde rád vystavím doporučení.

  • Koncertní eintopf – březen 2019

    28.2.2019

    H.

    Acherontas, Inferno, Djevelkult

    Povinností číslo jedna v březnu jsou Sunn O))). Jejich poslední samostatný koncert u nás jsem úspěšně projebal a na Brutal Assault už dávno nejezdím, takže je uvidím prvně. Ale o to víc se těším. Chci krvácení uší, jinak nehraju! Pro příznivce black metalu bude tenhle měsíc asi nejzajímavější sešlost Acherontas, Inferno a Djevelkult v Praze. Pro mě se nejedná o koncert, který bych nemohl minout, ale minimálně o něm budu uvažovat. Uvidím spíš dle aktuální situace. Pokud se ale nedosere zvuk, jak se na Nové Chmelnici občas stává, tak určitě o zklamání nepůjde, protože Acherontas i Inferno jsou živě docela záruka.

  • Filmový eintopf – březen 2019

    28.2.2019

    H.

    Us (2019)

    Začátek roku 2019 pro mě není co do filmového vyžití nějaká velká hitparáda. Zatím se neobjevil jediný biják, u nějž bych si v předstihu říkal, že to prostě musím vidět, ani jsem ještě neměl potřebu jít letos do kina. Což je docela zvláštní, protože když se podívám na chystané počiny po zbytek roku, pár relativně očekávaných kousků vidím. Následující měsíce to tedy snad bude lepší, ale zrovna březen mě ještě nespasí. Asi nejviditelnějším a obecně nejočekávanějším hororem března bude „Us“ / „My“, což tak bude jediná věc ve standardní distribuci v České republice, co tu dneska zmíním. Film má na svědomí Jordan Peele, jenž se v poslední době přesunul z pozice YouTube baviče do filmového světa, kde slavil úspěch se svým debutem „Get Out“ a z producentské pozice i s „BlacKkKlansman“.

  • Redakční eintopf – únor 2019

    1.2.2019

    Sicmaggot

    Funereal Presence – Achatius

    Nejdřív jsem si prakticky ani nevšimnul, že má v únoru vyjít nová fošna Candlemass. Vypuštěné ukázky mě ale baví fakt mocně, takže jsem na poslední chvíli musel přehodnocovat svůj eintopfový výběr. Obálka „The Door to Doom“ sice možná až moc odkazuje na debut, asi aby opravdu nikdo nepřehlédnul, že se do kapely vrátil Johan Längquist, ale pokud bude zbytek alba stejně dobrý jako „Astorolus – The Great Octopus“ a „The Omega Circle“, jsem ochoten s tím žít. Dost jsem zvědavý i na debut „Antichrist Rise to Power“ mezinárodního projektu Departure Chandelier, který se v textech věnuje napoleonským válkám. Kapela mě dost zaujala na splitku s Blood Tyrant z roku 2017, ale ceněný je i její demosnímek „The Black Crest of Death, the Gold Wreath of War“ (2011), jejž jsem ale já osobně doteď neslyšel, ...

  • Koncertní eintopf – únor 2019

    31.1.2019

    Sicmaggot

    Necros Christos

    Osobně asi v únoru nedám žádný koncert, ale pár akcí za doporučení rozhodně stojí. Podobně jako kolegové pode mnou musím upozornit na Necros Christos, Ascension a Venenum. Sestava je papírově silná, takže to za návštěvu určitě bude stát. Trochu větší obavy vzbuzuje místo konání, protože si nejsem jistý, jestli prostory Modré Vopice budou vhodné zrovna pro takové kapely, ale na druhou stranu, něco podobného jsem si kdysi říkal o Sortilegii a stejně to tenkrát stálo kurva za to. Tak snad jen aby počet zájemců nebyl vyšší, než je pohodlná kapacita klubu, což by se tady podle mě klidně mohlo stát. Za vypíchnutí nesporně stojí i avantgardní legenda The Residents. Sám jsem sice tuhle zvláštní formaci nikdy neposlouchal skutečně intenzivně, ale některé jejich kusy mám dost rád a myslím si, že v živém ...

  • Filmový eintopf – únor 2019

    30.1.2019

    H.

    Happy Death Day 2U

    Letošní leden mě z hlediska filmového očekávání zrovna dvakrát neuspokojil. A vypadá to, že únor na tom bude podobně. Říkám to skoro nerad, ale jako asi to nejzajímavější se mi jeví první pokračování „Happy Death Day“. „Happy Death Day“ nebyl zrovna horor. Pokud se na něj člověk koukal hororovou optikou, pak film nemohl dost dobře obstát. Ve své podstatě to totiž byla záležitost cílená na náctileté publikum, což na tom bylo dost znát… a to je vždycky víc mínus než plus. Nicméně díky nadhledu, občas docela povedenému humoru a slušnému konceptu (byť ne zas tak originálnímu) se jednalo o vcelku zábavou kravinku na jedno podívání. Zdá se mi, že dvojka se pokusí ždímat vítězný recept a nebude chtít přijít s ničím vlastním, takže se trochu bojím nastavované kaše.

  • Redakční eintopf – speciál 2018: Cnuk

    24.1.2019

    Cnuk

    Idles

    Minulý rok jim první příčka mé top pětky o kousek utekla, avšak tentokrát si to s albem „Joy as an Act of Resistance“ už plně zaslouží. Energií nabitý post-hardcore punk plný trefných sloganů a okázalé nápaditosti. To jsou poslední Idles. Čtrnáct písní, které fungují jak samostatně, tak dohromady. Pohledy na problémy současné Británie, svazující společenské tendence i osobní vypořádání se se životem. Jedna z nejlepších kytarových nahrávek posledních let, dost možná budoucí klasika. Neuvěřitelná je rovněž skutečnost, že minulá (loňská!) deska „Brutalism“ nebyla o nic horší, ba naopak, nezaostává vůbec v ničem. Idles se zkrátka vyplatí sledovat. | Co dodat k Voivod. Vždy to byla naprosto svá kapela, s vlastními pravidly a originálním rukopisem, na hony vzdáleným všem ostatním. „The Wake“ je opět zastihlo v prvotřídní formě. Psychedelický, progresivní metal punk vyprávějící téměř hodinový ...

  • Redakční eintopf – speciál 2018: Metacyclosynchrotron

    21.1.2019

    Metacyclosynchrotron

    Altar of Perversion

    Za uplynulé měsíce vnímám nedostatky a plané pasáže desky výrazněji než v čase psaní článku a z elitní pětky je také nejméně poslouchaná. Avšak v recenzi jsem psal, že na mě deska působí jinak než většina hudební produkce, takže když už si na „Intra naos“ vyhradím čas a pozornost, bývá to natolik VELKÉ, až jsem album začal subjektivně vnímat jako blackmetalovou (nebo prostě hudební) odpověď na Jungovu „Červenou knihu“. Ostatně za svými slovy, že se jedná o vznešené a hluboké dílo až numinózních kvalit, si stále stoprocentně stojím. | Z formálního hlediska je debut Adaestuo takový, jaký jsem očekával, avšak obsah svou silou a velkolepostí moje krotké fantazie překonal. Trojice má mimochodem skutečně natočený materiál pro další dlouhé desky a k tomu ještě dále nahrává a tvoří, takže sledovat další kroky Adaestuo ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy