Redakční eintopf

Žádné blafy, přátelé! Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! V pravidelném měsíčním intervalu vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si průběhu následujícího měsíce neměli nechat projít mezi prsty, a také sérii koncertů, na něž se chystáme se vypravit a u nichž bychom skoro vsadili i pohlavní orgány na to, že se vám vyplatí jít také! Jaké vypečené delikatesy tedy skrývá hudební rendlík…?

  • Redakční eintopf – srpen 2020

    1.8.2020

    Sicmaggot

    Vassafor - III – To the Death

    Číslem jedna pro srpen je docela jednoznačně Vassafor. Obal novinky „To the Death“ se mi sice příliš nelíbí, ale zkušenost s předešlými deskami byla moc dobrá na to, aby mě to odradilo. Novinku u se nějakou dobu snažím valit a z hudebního hlediska se zatím tváří slibně, ale cítím, že ještě potřebuju poslouchat dál. Tak či onak, minout byste to neměli. „Ekpyrosis“ od britského projektu Decoherence mi zpočátku připadalo jako docela nenápadná a nijak zvláštní záležitost, ale postupně si mě ta deska získala. Na druhé album „Unitarity“ už se tedy vcelku těším a čekám od něj kvalitní poslech.

  • Filmový eintopf – srpen 2020

    30.7.2020

    H.

    Tenet (2020)

    Filmový eintopf jsme posledních pár měsíců z očividných důvodů vynechávali. Kdybychom hodně chtěli, tak jsme mohli nějaká vydání udělat, protože sem tam se něco z digitální distribuce vyzobat asi dalo, ale okázale jsme se na to vydlabali. Nyní se zdá, že pomalu začíná doba, kdy opět bude možné pohodlně psát filmové přehledy, tak snad to nebude jen dočasně… Očekavané sci-fi „Tenet“ Christophera Nolana ví o odkladech kvůli koronce svoje. Dle čerstvých informací se snímek dočká rozkouskované premiéry lišící se na základě oblasti. Do celé Evropy a tudíž i k nám by měl dorazit 27. srpna. Už nějakou dobu se mluví o tom, že „Tenet“ chce být prvním velkým filmem na plátně po otevření kin a že chce opět přitáhnout diváky do sálů.

  • Redakční eintopf – červenec 2020

    1.7.2020

    Sicmaggot

    Obskuritatem – Hronika iz mraka

    Bosenské zlo Obskuritatem bude samozřejmě povinnost. Minulá deska „U kraljevstvu mrtvih…“ se mi zdála skvělá a její vinylovou verzi jsem svého času docela intenzivně sháněl, takže s poslechem „Hronika iz mraka“ nebudu moc otálet. Vypuštěný song slibuje, že novinka by měla taky stát za to, takže volba číslo jedna je tentokrát jasná. K poslechu „Æequiizoiikum“ od Khthoniik Cerviiks jsem se ještě nedokopal, přestože promo verze se mi na disku válí už nějakou dobu, ale ujít si to nenechám, to je snad jasné. Kór když předešlá řadovka vyšla už před pěti roky. Na závěr to střelím trochu od boku a pošlu hlas katalánskému projektu Amargor.

  • Redakční eintopf – červen 2020

    1.6.2020

    Sicmaggot

    Paysage d'hiver - Im Wald

    Volbu nejočekávanějšího alba pro červen 2020 mám dost jednoduchou. Tvorba maďarských The Moon and the Nightspirit se mi líbí strašně moc a nepředpokládám, že by na tom „Aether“ mělo cokoliv změnit. Minulou desku „Metanoia“ jsem nakonec vyhlásil jedním z nejlepších alb roku 2017, takže očekávání jsou rozhodně vysoko. Nadšení sice trochu kalí dost nepovedený obal, ale první vypuštěná skladba „Kaputlan kapukon át“ naznačuje, že po hudební stránce by mělo být vše v pořádku. Zvědavý jsem rovněž na „Éons“ od belgického avantgardního kolektivu Neptunian Maximalism.

  • Redakční eintopf – květen 2020

    1.5.2020

    Sicmaggot

    Revenge - Strike.Smother.Dehumanize

    Live alba mě obecně vzato nezajímají, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Za prvé, Triptykon je výjimečná formace. Kdo si myslí opak, ví akorát tak piču. Za druhé, „Requiem (Live at Roadburn 2019)“ není standardní live album, kde prostě kapela přehraje svoje normální songy, pak to nějak zmixuje a s velkou slávou mrdne na trh. Jedná se o záznam legendárního triptychu „Requiem“, jehož první část vyšla už v roce 1987 na desce „Into the Pandemonium“ od Celtic Frost a jehož finální třetina se objevila na nahrávce „Monotheist“ z roku 2006. Loni se „Requiem“ konečně dočkalo i své prostřední, více jak půlhodinové části a celé dílo pak bylo zahráno živě za doprovodu orchestru.

  • Redakční eintopf – duben 2020

    1.4.2020

    Sicmaggot

    Black Curse – Endless Wound

    Protože jsem si jako jediná buznička v redakci ještě nepustil Black Curse, tak tu nad nimi nemůžu masturbovat jako kolegové níže (spoiler!). Zase ale díky tomu můžu zmínit taky nějaké jiné nahrávky. Hodně slibně se mi zatím tváří první nahrávka „Through Doors of Moonlight“ od At the Altar of the Horned God, což je nový projekt Heolstora z Mystagos. Máte-li chuť na podmanivou atmosférickou muziku, určitě zkuste. Oranssi Pazuzu jsou trochu „povinnost“. Ve stáji hnoje jako Nuclear Blast to kapele sice nesluší, ale první ukázka „Uusi teknokratia“ zatím napovídá, že Finové se na „Mestarin kynsi“ dokurvit nehodlají. Snad tentýž dojem zůstane také po poslechu celého alba.

  • Redakční eintopf – březen 2020

    1.3.2020

    Sicmaggot

    Adaestuo – Manalan virrat

    Tak jako tentokrát není s prvním místem moc co řešit. Adaestuo na „Tacent semitae“ i „Krew za krew“ zajebali vysokou kvalitu a „Manalan virrat“ by to mělo stvrdit. Cokoliv menšího by bylo veliké zklamání, ale věřím tomu, že tady k němu nedojde. O stěžejní desce března mám jasno. Hodně mě zajímá také řadový debut francouzských Amnutseba. První demo bylo přinejmenším zajímavé a to druhé už bylo hodně dobré. Kompilaci, která oba demáče spojila na jeden vinyl, jsem si koupil docela rád. „Emanatism“ se zatím tváří také slibně.

  • Koncertní eintopf – březen 2020

    29.2.2020

    Sicmaggot

    Mallephyr, Nektesm, Olovan

    V březnu mi tedy z metalů přijde suverénně nejzajímavější norské kombo Taake a Kampfar. Obě formace se na českých pódiích daly zachytit už nevím kolikrát, takže určitě nejde o nic vyloženě exkluzivního nebo speciálního, ale obě kapely jsou pořád fajn (minimálně Kampfar už sice nemají takovou kvalitu jako kdysi, ale nebál bych se o to, že by snad vynechali nějaké starší fláky) a zahrát umí. Na Sargeist v Plzni samozřejmě jebu, ale vy byste neměli, pokud bydlíte někde okolo nebo přímo tam. A to i navzdory zbytečně početnému a nepříliš vzrušujícímu supportu. Cože? Těch kapel tam je tolik, protože to má být něco jako festival…?

  • Filmový eintopf – březen 2020

    28.2.2020

    H.

    The Invisible Man (2020)

    V březnu se nejslibněji tváří „The Invisible Man“. Někdejší plány na vytvoření propojeného universa rebootů klasických universalovských monster vzalo za své po failu „The Mummy“ s Tomem Cruisem. Namísto toho se přešlo ke strategii vzájemně nesouvisejících adaptací, což je právě případ „The Invisible Man“. Důvěru v projekt dává především účast Leigha Whannella, což sice není žádná hvězda, ale rozhodně dělá zajímavé věci, viz třeba „Upgrade“ nebo scénáře k prvním dílům „Saw“. Možná jsem na to zvědavý víc, než bych měl být, tak snad to nebude propadák. Jo a nečumte na trailer – podle mě toho ukazuje zbytečně moc!

  • Redakční eintopf – únor 2020

    1.2.2020

    Sicmaggot

    Nawaharjan – Lokabrenna

    Původně jsem si říkal, že toho v únoru moc není, ale když jsem začal pořádně přemýšlet, co by sem šlo napsat, došlo mi, že tenhle měsíc je ve skutečnosti hodně silný. Největší očekávání mám každopádně směrem k debutu „Lokabrenna“ od Nawaharjan. První dojmy míří hodně vysoko. Další podrobnosti už nechám kolegovi pode mnou. V dalších dvou případech zvolím první alba „superkapel“. Full of Hell neposlouchám vůbec, The Body jen okrajově a až Lingua ignota mě baví, ale úvodní ukázka z „Grave of a Dog“, debutu projektu Sightless Pit spojujícího muzikanty ze zmíněných skupin, zní dost krutě. Tohle si pohlídám.

  • Filmový eintopf – únor 2020

    31.1.2020

    Sicmaggot

    VFW (2020)

    V únoru to nebude žádná velká sláva, ale pár snad i zajímavých věcí se jako vždy někde vyšťourá. Asi nejvíc mě zaujal nový nářez od Joea Begose, jehož nafetovaná upířina „Bliss“ patřila k filmům, které mě v loňském roce zaujaly nejvíce. Biják s podivným názvem „VFW“ slibuje další psychedelický vizuál a hutnou dávku gore, což je kombinace, na jakou se prostě neříká ne. Snímek dorazí v polovině měsíce na VOD. Dále už se podíváme do českých kin. Za pozornost bude stát další severský (tentokrát finský) film „Koirat eivät käytä housuja“, který by mohl bavit diváky, jimž se líbí S/M praktiky. Ale snad nejen ty.

  • Koncertní eintopf – únor 2020

    31.1.2020

    Sicmaggot

    Napalm Death, Eyehategod, Misery Index, Rotten Sound

    Na únor doporučím především vystoupení nizozemských Turia. Spřízněné kapely okolo labelu Haeresis noviomagi tu recenzujeme pravidelně, což bychom u nějakých vyložených píčovin určitě nedělali, takže je asi jasné, že by to minimálně za zvážení stát mělo. Support obstarají francouzší Iffernet a domácí Náv. | Svart Crown jsem viděl za víc jak deset let asi pětkrát a pokaždé to byl výtečný námrd, proto si myslím, že jejich koncert stojí za zmínku. Zvlášť v pidi-prostoru Modré Vopice by to mohlo být zajímavé. Proč se ale na turné vypravili s GosT, mi nejde do hlavy, protože synthwave je retro-mrdka vhodná akorát jako soundtrack k orgii plastikových zrůd plné fistingu a prolapsů. Pokud se bude někdo čertit, že Pertubátory, GosTy atd. jsou strašně fajn a já nevím co, tak budu argumentovat tím, že se na tenhle ...

  • Redakční eintopf – speciál 2019: Dantez

    21.1.2020

    Dantez

    Lingua ignota

    „Caligula“ se těší úspěchu v mnoha sumářích; dokonce i v těch, které explicitně zavání hipsternem. Není se vlastně čemu divit. Lingua ignota je na poli hudebního extrému na podobné pozici jako Pharmakon. Obě umělkyně tvoří nepříjemnou hudbu, která po několika rotacích ukazuje, že zase tak nestravitelná není. Lingua ignota je nicméně v tomto ohledu originálnější. Začlenění sludgové mizérie a hlukové abraze do klasičtější – místy až operně-divadelní – hudební polohy je něčím, co bylo již některými testováno. Nikde však jednotlivé prvky do sebe nezapadly tak ladně a efektivně jako právě na „Caligula“. Toto unikum nicméně není jediným aspektem, který z desky dělá tak zásadní počin. V přední linii stojí podobně extrémní emoční vypjatost a hudební nápaditost. Nic letos netnulo do živého tolik jako „Caligula“, ať už zvukem nebo obsahem. Proto je časté umístění na přední příčky ...

  • Redakční eintopf – speciál 2019: Cnuk

    19.1.2020

    Cnuk

    Tomb Mold

    Už od prvních poslechů mi bylo jasné, že tohle album mi bude sedět na výsost dobře. Předešlé „Manor of Infinite Forms“ se mi do top pětky tenkrát nevešlo, ale s „Planetary Clairvoyance“ už není důvod váhat. Jde rovnou na první místo. Tomb Mold mají všechny potřebné aspekty deathmetalového žánru, díky nimž se dotýkají jeho nejvyšších pater. Plno skvělých nápadů, zničující riffy a nebývalá vyváženost. Na „Planetary Clairvoyance“ přibylo více technických fines, což bylo právě tím, co dotáhlo kulervoucí smrt předchozích desek na ještě vyšší úroveň. Výborná záležitost a povinnost pro všechny milovníky prohnilých tónů. | Podobný osud potkal také žánrově spřízněné Blood Incantation. Jejich prvotina „Starspawn“ je skvělá, ale novinka jde ještě dál. Dá se říci, že se jedná o výběr toho nejlepšího ze všech deathmetalových podžánrů, protože je tu takřka všechno. Progresivní dílo ...

  • Redakční eintopf – speciál 2019: Metacyclosynchrotron

    17.1.2020

    Metacyclosynchrotron

    Teitanblood - The Baneful Choir

    Původně jsem chtěl první příčku věnovat „Achatius“, ale „The Baneful Choir“ mě prostě posedlo víc a nemám problém jej dosadit téměř na roveň dvěma předchůdcům, které poslouchám pravidelně od jejich vydání. K albu jsem se vyjádřil víc než bohatě, i když s odstupem bych to napsal zase jinak, a nejen protože už jsou k dispozici klasicky výborné texty a šílený artwork. Pokud přirovnám deathmetalový kánon k „Doom“ 1 a 2, tak Teitanblood představují asi „Brutal Doom – Hell On Earth“ / „Extermination Day“. Modří již vědí, jak si asi stojí „Doom 4“ / „Doom: Eternal“ a jakože ty „dobré“ deathmetály. Ale není death jako DEATH a přiteplené „Halo“ barvičky do „Doomu“ taky nepatří. | Láskyplná úlitba ďáblově muzice s hromadou kulervoucích motivů a velkou osobitostí. Za necelý rok se mi album trochu ...

  • Redakční eintopf – speciál 2019: H.

    15.1.2020

    H.

    Wędrowcy~tułacze~zbiegi - Marynistyka suchego lądu

    Od začátku jsem tušil, že „Marynistyka suchego lądu“ do první pětky zamíří a že to bude spíš výš než níž. S odstupem jsem si ale uvědomil, že druhá dlouhohrající deska Wędrowcy~tułacze~zbiegi si zaslouží tu čest být na nejvyšší příčce. Rok 2019 mi zas tolik odzbrojujících zážitků nenabídl, ale zrovna „Marynistyka suchego lądu“ k těm několika málo magickým p(r)ožitkům rozhodně patří. Už v recenzi jsem se nechal slyšet, že tohle album je skvost, což bezezbytku stále platí. | Může se zdát, že Óreiða je dalším z mnoha v posledních letech tolik ceněných a také populárních islandských black metalů, ale přístup tohoto projektu je docela o něčem jiném. Zdánlivě se jedná o více všední záležitost, ale mě osobně tohle zasáhlo násobně víc než nahrávky proslulejších krajanů. „Óreiða“ je syrové, monotónní, mlhavé, chladné a také ...

  • Redakční eintopf – leden 2020

    1.1.2020

    Sicmaggot

    Thy Catafalque

    Leden 2020 za mě skýtá překvapivě lákavou hudební nabídku. Mám tu tři hodně vyrovnaná želízka v ohni, která seřadím trochu nahodile. Na první místo z „povinnosti“ pošlu Thy Catafalque, a to i přestože dvě ze tří doposud vypuštěných ukázek značí, že asi půjde o trochu slabší album podobně jako třeba „Meta“. Na druhou stranu, „Tsitsushka“ je bez keců excelentní a u Thy Catafalque znamená „slabší“ pořád skvělý poslech. Moc nepochybuji o tom, že „Naiv“ bude v lednu patřit k mým nejprotáčenějším deskám. Ukázky mě moc nezaujaly ani v případě „The Outskirts of Reality“ od Yuri Gagarin, ale nepřikládám tomu velkou váhu, poněvadž šlo jen o krátké úryvky z jednotlivých songů.

  • Koncertní eintopf – leden 2020

    31.12.2019

    Sicmaggot

    Magadan

    Já si v lednu hodlám válet koule a na koncerty seru, ale abyste neřekli, aspoň jeden tu doporučím. Poslední deska Poláků Entropia s názvem „Vacuum“ je vesměs povedená a moc nepochybuju o tom, že bude fungovat i živě. Pokud tedy nejste lenoši jako já, mohlo by vám to stát za zvážení. Fanoušci hlukových kejklí a mystérií by mohli vzít za vděk koncertem, který se odehraje v prostorech ostravského Docku, což je bar u Sýkoráku nacházející se pod známějším Barrákem. Háčko se o létajícím cirkusu v recenzi „Stalinist God“ vyjádřil jako o nejzajímavější tuzemské hlukové formaci a Magadan je power electronics zlo s posedlým ženským vokálem. Stačí to jako doporučení?

  • Filmový eintopf – leden 2020

    31.12.2019

    H.

    Underwater (2020)

    H.: 1. Underwater 2. Héraðið 3. The Grudge Dantez: 1. Cats 2. The Gentlemen H.: Začátek roku bývá vždycky vlažnější, což platí i tentokrát, ale tenhle leden to až taková tragédie není, protože dokonce bude možné jít na něco do kina, aniž by se za to člověk musel sám před sebou stydět. Asi nejvíc mě zaujalo „Underwater“, což vypadá na podmořské béčko à la „Deep Star Six“ nebo „Leviathan“. Osobně mě tyhle podvodní kraviny baví a v kinech se to poslední roky vidí fakt kurevsky vzácně, takže tohle určitě nevynechám. Do oka mi padl také islandský snímek „Héraðið“. Taková trochu absurdní a místy trochu úsměvná severská dramata bývají fajn, ať už je ta úsměvnost, absurdita nebo dramatičnost namíchána prakticky v jakémkoliv poměru. Snad ani tahle story o nasrané farmářce nezklame. Nějakým velkým fandou japonské duchařské série „Ju-on“ jsem nikdy nebyl a ...

  • Redakční eintopf – prosinec 2019

    1.12.2019

    H.

    Mosaic – Secret Ambrosian Fire

    Arkona se ještě nikdy nesekla a prozatím si drží čistý štít – každá dosavadní deska je skvělá. Platí to i o posledních dvou počinech „Chaos.Ice.Fire“ a „Lunaris“, které Poláci vydali po dlouhé odmlce. Můžeme jenom doufat, že novinka „Age of Capricorn“ jejich renomé neublíží. Myslím si ale, že navzdory nudnému obalu si Arkona kvalitu tradičně pohlídá a na finále roku půjde o jednoho z favoritů na poslech. Moc nebudu váhat ani u Mosaic a jejich předlouho slibované první řadové desky „Secret Ambrosian Fire“. Dříve vypuštěný sedmipalec „Cloven Fires“ dokázal příjemně namlsat, tak snad album velká očekávání naplní. A nezapomeňte na to, že souběžně s řadovkou vychází také nové EP „Fensterverse und Nachtgespinste“.