Redakční eintopf

Žádné blafy, přátelé! Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! V pravidelném měsíčním intervalu vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si průběhu následujícího měsíce neměli nechat projít mezi prsty, a také sérii koncertů, na něž se chystáme se vypravit a u nichž bychom skoro vsadili i pohlavní orgány na to, že se vám vyplatí jít také! Jaké vypečené delikatesy tedy skrývá hudební rendlík…?

  • Redakční eintopf – květen 2018

    1.5.2018

    Sicmaggot

    Thy Catafalque - Geometria

    Nejdůležitější deskou měsíce května pro mě bude jednoznačně „Geometria“ od Thy Catafalque. Oblibou tohoto původem maďarského projektu jsem se nikdy netajil, takže pravidelného čtenáře by má volba nejočekávanějšího alba tentokrát neměla překvapit. Minulé „Meta“ sice bylo lehce slabší než předešlé počiny, ale pořád šlo o moc dobrou hudbu, jejímž prostřednictvím si Tamás Kátai ostudu rozhodně neuříznul. Od „Geometria“ čekám, že bude pokračovat v charakteristickém soundu Thy Catafalque a že se opětovně bude jednat o důstojný příspěvek do diskografie. To mi ke štěstí postačí. Obal novinky se mi opravdu líbí, předobjednáno dávno mám, tak už zbývá jen vyčkat… Hlad po extrémním námrdu by doufám mohlo ukojit EP „Death Monolith“ německých Subduer. Kapela toho za sebou nemá příliš, ale ukázky znějí dost násilně a dávají tušit, že Subduer nehodlají jen vyznávat okoukanou kombinaci black a ...

  • Koncertní eintopf – květen 2018

    30.4.2018

    Sicmaggot

    Suicide Commando

    Nepřijde mi, že by se v květnu konalo nějak zásadní množství zajímavých koncertů. Naopak se mi zdá, že tentokrát docela zdechnul pes, což je vcelku s podivem, poněvadž v květnu obyčejně vrcholí jarní klubová sezóna. Přesto je tu minimálně jedna akce, která za návštěvu rozhodně stát bude a která je pro mě osobně dokonce jedním z nejočekávanějších koncertů celého roku… Samozřejmě mluvím o vystoupení Suicide Commando. Belgická aggrotechová úderka v čele s Johanem Van Royem se do České republiky vrátí po čtyřech letech, kdy vystoupila v MeetFactory. Tenkrát to byla paráda, tudíž doufám, že i letos to bude stát za to. Očekávání jsou nicméně ještě výš i díky tomu, že tentokrát se před Suicide Commando představí také exkluzivní support – původem řecká formace Siva Six, jejíž tvorbu mám taky moc rád. Tuhle kapelu chci vidět živě už delší dobu a ...

  • Filmový eintopf – květen 2018

    29.4.2018

    H.

    Future World

    Tuším, že snad o každém dosavadním měsíci letošního roku jsem ve filmovém eintopfu tvrdil, že nás žádné velké zázraky nečekají. V květnu snad poprvé mohu říct, že tu je víc bijáků, které by teoreticky mohly být zajímavé. Ani jeden z nich sice nepatří k těm, kvůli nimž bych nemohl dospat, ale doufám, že tentokrát se na novinky budu koukat s chutí. Na první místo jsem se rozhodl fláknout sci-fi „Future World“, přestože už od pohledu vypadá malinko „hloupě“… ale v tom dobrém slova smyslu. Vypadá to, že by se mohlo jednat o sympaticky béčkovou jízdu – vzhledem k tomu, že si snímek evidentně bere inspiraci z „Mad Maxe“ (anebo třeba „Cyborga“), snad i doslovně. Pokud by se jednalo o podobně zábavnou kravinu jako třeba deset let starý „Doomsday“, který slouží jako důkaz, že i ve 21. století lze natočit parádně nařáchlé béčko, byl ...

  • Redakční eintopf – duben 2018

    1.4.2018

    H.

    Altar of Perversion - Intra naos

    V dubnu je to jasná věc, vážení. Po dlouhých sedmnácti letech konečně druhá řadovka italského kultu Altar of Perversion. Na první pohled se může zdát, že „Intra naos“ je se svými 114 minutami na ploše pouhých šesti písní přespříliš ambiciózní, ale já se toho nebojím. První ukázka v podobě „She Weaves Abyssal Riddles and Eorthean Gates“ dosahuje takových kvalit, že jsem začal věřit, že si Altar of Perversion s takhle obrovskou plochou poradí jak nic. Druhé místo – a taktéž bez většího zaváhání – putuje za Borgne. Bornyhake / Ormenos je fest aktivní tejpek, ale právě Borgne je dle mého jeho nejzajímavější projekt. Tahle věc mě baví dlouhodobě, tudíž asi nepřekvapí, že ani „“ nehodlám minout – zvlášť když i v tomhle případě znějí ukázky nanejvýš slibně!

  • Koncertní eintopf – duben 2018

    31.3.2018

    Sicmaggot

    Inferno, IXXI, The Stone, Silva Nigra, Sekhmet

    Jediný dubnový koncert, na nějž jsem si prozatím koupil lístek, a u nějž lze tudíž předpokládat, že se takřka s jistotou dostavím na místo, je vystoupení faerské zpěvačky Eivør Pálsdóttir. Abych řekl pravdu, asi mám její tvorbu naposlouchanou o dost méně, než by si zasloužila, ale to, co z ní znám, se mi líbí opravdu hodně. Dost na to, aby mi to za to stálo za zvednutí ánusu a vyražení do koncertního víru, což je činnost, jejíž obliba mě dávno opustila. Mám pro vás ale jednu špatnou zprávu – pokud byste chtěli jít také a ještě nemáte lupen, nejspíš si můžete nechat zajít chuť, protože je už nějakou dobu vyprodáno. V těsném závěsu bych pak doporučil 15. duben, kdy se v pražském klubu Underdogs‘ objeví kanadské trio Big|Brave. Jestli vám to nic neříká, neváhejte si zde nalistovat ...

  • Filmový eintopf – duben 2018

    30.3.2018

    H.

    Scream for Me Sarajevo (2017)

    Musím říct, že dubnový filmový výběr je dost slabý. Což o to, ani první čtvrtletí letošního roku pro mě nenabídlo žádné vyložené pecky, ale tentokrát je to fakticky totální bída. Jediné, co dle mého názoru bude skutečně stát za zhlédnutí, je dokumentární snímek „Scream for Me Sarajevo“, který byl sice uveden již v loňském roce na některých filmových festivalech, ale až teď v dubnu se ukáže v českých kinech. Jedná se o dokument vyprávějící, jak Bruce Dickinson, frontman legendárních Iron Maiden toho času na sólové dráze, odjel v roce 1994 do obléhaného Sarajeva a uprostřed bosenské války za nezávislost zde pro místní příznivce odehrál koncert. A to je rozhodně příběh hodný filmového pomníku a zároveň jediná věc, na niž se v letošním dubnovém kině těším.

  • Redakční eintopf – březen 2018

    2.3.2018

    Sicmaggot

    Grave Upheaval – (untitled)

    Co jiného lze v březnu dosadit na první flek než Grave Upheaval? Mám pocit, že tohle by měla být jediná zásadní nahrávka, která se tenhle měsíc objeví. Pár dalších kousků, jimž budu nějakou pozornost věnovat, se sice najde, ale arci-ohavný death metal z Austrálie má nejvyšší prioritu, o tom kurva žádná! Jedna uvolněná ukázka zní setsakra dobře, takže jsou očekávání hodně vysoko. Vcelku fajn je novinka „Vacvvm“ španělských pekelníků Balmog. Album už nějakou chvíli točím a musím říct, že zatím mě to docela baví, tudíž se doufám nemusím stydět za to, když tady vytáhnu své doporučení. Do třetice to bude klasika. Od Drudkh se asi žádná překvapení čekat nedají, ale nepochybuji o tom, že „Їм часто сниться капіж“ standard kapely nepodleze. Minulé „Борозна обірвалася“ se mi líbilo a následná splitová trilogie taktéž, důvěru ...

  • Koncertní eintopf – březen 2018

    28.2.2018

    Sicmaggot

    The Spiritual Bat

    Do rubriky koncertního eintopfu přispívám pravidelně, ale samotné chození na koncerty už mi jde o poznání hůře. Na březen jsem si připravil rovnou dvě akce, tak schválně, jestli to tentokrát skutečně klapne (což je samozřejmě zatím v plánu, jinak bych to sem nepsal), poněvadž dva gigy za měsíc jsem nedal už ani nepamatuju. Pokus číslo jedna by se měl odehrát 9. března, kdy na strahovskou Sedmičku dorazí italští The Spiritual Bat. Jejich studiová tvorba mě hodně baví a minulé vystoupení v dnes již nefungujícím Basementu bylo hodně fajn. Divoženka za mikrofonem a slepý kytarista si nějaké publikum určitě zaslouží, takže neváhejte přijít.

  • Filmový eintopf – březen 2018

    27.2.2018

    H.

    You Were Never Really Here (2017)

    Z březnové nabídky se mi jako nejzajímavější jeví snímek „You Were Never Really Here“, někdy též jako „A Beautiful Day“, v české distribuci překřtěný na „Nikdys nebyl“. Film se tváří jako drsný thriller, který se hodlá hrabat v hnusu lidské spodiny a nemá v plánu si brát servítky. Pokud se to potvrdí, budu jenom rád, poněvadž nekonfliktní zábavy takzvaně pro každého (kromě mě) je v kinech více než dost. Zarostlý Joaquin Phoenix v hlavní roli se tváří, že svým kladívkem (kdo si vzpomněl na korejského „Oldboye“?) hodlá rozmlátit na kaši pěkných pár parchantů, kteří rádi sex s dětmi. Zároveň to ale vypadá, že snímek nechce být jen krvavou rubačkou, naopak že se pokusí o serióznější přístup. Snad se podaří…

  • Redakční eintopf – únor 2018

    1.2.2018

    Sicmaggot

    Gnaw Their Tongues - Genocidal Majesty

    Únorová jednička je nad slunce jasná. Tenhle měsíc nevidím nic, co by mě mohlo nebo dokonce mělo zajímat víc než nová deska Gnaw Their Tongues. Nepředpokládám, že by snad na „Genocidal Majesty“ Mories jakkoliv uhýbal z dávno nastolené cesty nadstandardně ohavného black metalu potaženého hromadou hnusného noisu a dronu, ale to mi nevadí. Dokavaď tenhle nizozemský maniak dokáže sypat dostatečně zvrhlou muziku, budu spokojen. Minulé „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ bylo skvělé, tak snad se nyní laťka nebude snižovat. Deströyer 666 mám dost rád a považuji je za elitu black / thrash metalu, takže dalším materiálem rozhodně nepohrdnu, byť se tentokrát bude jednat jen o EP se třemi novými songy a jedním starším v novém kabátku.

  • Redakční eintopf – speciál 2017: Mythago

    1.2.2018

    Mythago

    Saiva

    Kdo někdy slyšel o Lönndom případně LIK, tomu by ani jméno Saiva nemuselo být tolik cizí. Ano, jedná se o sólový projekt Andrease Pettersona, který se na prvních dvou zmíněných v minulosti podílel. A po poslechu „Markerna bortom“ musí být každému jasné, kdo byl tažnou silou Lönndom, minimálně na „Viddernas tolv kapitel“. Dalo by se skoro říct, že debutová deska Saiva je převedením „Viddernas tolv kapitel“ do metalové podoby. Ale hlavně – i přes poklidnější tempo, značně čistý a téměř jemný zvuk kytar s minimem zkreslení a výrazně převažující čisté vokály (dokonalé dvojhlasy!) zde byl Petterson ani ne tak za pomocí hudby, nýbrž atmosféry z ní plynoucí schopen stvořit uzavřený svět nasáklý přesně tou ponurostí a melancholií, kvůli níž black metal vyhledávám nejvíce. Ostatně to je důvod proč se v tomhle shrnutí Saiva nenachází jednou, ale ...

  • Koncertní eintopf – únor 2018

    31.1.2018

    Sicmaggot

    Master's Hammer

    Zatím pokaždé, kdy tu The Moon and the Nightspirit hráli, se mi nějakým způsobem podařilo nepřijít. Doufám, že tentokrát už to snad vyjde a 25. února se v pražském klubu Vagon zjevím, abych konečně zjistil, zdali jsou maďarští folkaři i v živém provedení tak podmaniví jako ve své studiové inkarnaci. Asi je zřejmé, že kdybych nedoufal, že tomu tak bude, jen těžko bych se vůbec obtěžoval o návštěvě koncertu přemýšlet… | Po stránce koncertů únor není bůhvíjak přeplněný, na druhou stranu ale ani nezeje prázdnotou. Pár akcí budu muset kvůli nevhodnému termínu bohužel odepsat, nicméně na té, na kterou nejspíš bez výmluv dovalím, vystoupí post-metalová Amenra a japonští experimentátoři Boris. Obě kapely mají na kontě z loňska nové desky, od obou také očekávám pohlcující koncertní prezentaci. Především u Boris by mě hodně potěšilo, kdyby hojně hráli z loňské „Dear“, ...

  • Filmový eintopf – únor 2018

    30.1.2018

    H.

    Annihilation (2018)

    Podobně jako v lednu ani v únoru nečekám žádné velké věci, kvůli nimž bych nemohl dospat, ale něco málo se z filmové nabídky vybrat dá. Tentokrát jsem se rozhodl vypíchnout jednu science-fiction a dva hororové kousky. Z únorové filmové nabídky mě asi nejvíc zaujal počin s názvem „Annihilation“ natočený podle stejnojmenné novely z roku 2014 od Jeffa VanderMeera. Oblast postižená neznámou přírodní katastrofou požírá expedice do ní vyslané. Když se odsud vrátí její manžel v žalostném stavu, rozhodne se bioložka (Natalie Portman) do bubliny ze světélkující hmoty vstoupit v rámci další výpravy, aby zjistila, co se uvnitř děje a co se stalo jejímu muži. Upoutávky se tváří relativně zajímavě, takže jestli se výsledek zdaří, mohlo by se jednat o dobrou podívanou. Snad nepřijde zklamání.

  • Redakční eintopf – speciál 2017: Cnuk

    28.1.2018

    Cnuk

    Power Trip

    Jedničkou uplynulého roku je pro mě album „Nightmare Logic“. Power Trip s ním zaslouženě uspěli a konečně se dostali do vyšších příček metalové hierarchie. Trochu mě to samotného překvapilo, jelikož už debut „Manifest Decimation“ byl vysoce kvalitní a není rozhodně o nic horší než letošní placka. Je pravda, že ta má o něco jasnější produkci a písně mají větší hitový potenciál, takže to dohromady leze lépe do ucha a funguje to takřka na první dobrou. Jejich thrash říznutý hardcorem na mě zkrátka funguje a lehce rozemlel všechno ostatní na padrť. Je to zároveň jediné album roku 2017, které vnímám jako něčím výjimečné a zarylo se ve mně opravdu hluboko. Power Trip vůbec navrátili mou víru v thrash a ukazují, že i dnes má co nabídnout.

  • Redakční eintopf – speciál 2017: Metacyclosynchrotron

    23.1.2018

    Metacyclosynchrotron

    Rebirth of Nefast - Tabernaculum

    Recenze hovořila jasně, „Tabernaculum“ je prvotřídní dílo; blackmetalové mistrovství, které po všech směrech překonalo mé představy, a tedy jasná letošní jednička. Nadšení samozřejmě s postupem času trochu zesláblo a desku si nepouštím tak často, ale soustředěný poslech je stále radostí a digipak se mi v posledních měsících obvykle válel v bezprostřední blízkosti věže. | Kruté obětiny a úlitby krve mimozemským bohům v hlubokých kamenných útrobách prehumánní svatyně zčernalé mastným dýmem nevyhasínajících ohňů. Osvícení skrze degradaci těla, mysli i ducha. Červená tma. Fialový dým. Paralyzující strach. Extatické zhnusení. Tvary, plameny, křeče. Hlasy. Smrt příčetnosti, sláva halucinogenům! Těm hudebním (jako je tenhle) zvlášť.

  • Redakční eintopf – speciál 2017: Onotius

    20.1.2018

    Onotius

    Ulver

    Troufnu si říci, že pramálo kapel se může pyšnit tak ambiciózní poutí napříč všemožnými hudebními žánry jako norští Ulver. Netřeba asi dlouze rozebírat, jak se z osidel black metalu vydali vstříc zákrutům neofolku, psychedelického rocku, elektroniky, neoklasické hudby a tak dále. To proč tohle vše zmiňuji, je pochopitelně z toho důvodu, že jejich poslední výpad směrem do synthpopu mě uhranul. A to do té míry, že jsem se nakonec rozhodl po zvážení mu přenechat výsostnou pozici na špici svého hudebního žebříčku za rok 2017. Ulver zde na rozdíl od předloňského „ATGCLVLSSCAP“ jdou na věc o poznání přímočařeji, neztrácejí ale nic ze svého kreativního ducha a citu pro kompozici. Jejich zhudebnění slavné vraždy Julia Caesara přenáší na pozadí úderných beatů typickou tajemnou a neopakovatelnou melancholickou atmosféru prostřednictvím podmanivých melodií, které ale rozhodně nesklouzávají do plané líbivosti a připitomělé banality. ...

  • Redakční eintopf – speciál 2017: Zajus

    17.1.2018

    Zajus

    Der Weg einer Freiheit

    „Finisterre”, konec světa, ne v onom apokalyptickém, nýbrž geografickém významu, hlásají Der Weg einer Freiheit, ovšem já hrubě nesouhlasím. Tak jako bylo pro cestovatele z východu Finisterre koncem světa, mohlo být pro potenciální cestovatele ze západu jeho začátkem, a přesně tak je třeba se na desku dívat. Ano, je to atmosferický black metal, ale nemá v sobě ani špetku deprese či nihilismu, naopak překypuje nečekaně pozitivní energií i ve chvílích největších bouří. „Finisterre” není ani přehnaně zapamatovatelné, vlastně nyní, když jsem ho už dobrý týden neslyšel, si toho z něj mnoho nevybavuji, a přesto vím, že stačí ho spustit, a vše se okamžitě vrátí na své místo. Chtělo to pár poslechů, nakonec si mě však album získalo.

  • Redakční eintopf – speciál 2017: H.

    15.1.2018

    H.

    Black Cilice

    V uplynulém roce mě nejvíce bavil raw black metal a v jeho rámci mě nejvíce položila deska „Banished from Time“ od portugalského zla Black Cilice. Již v červencové recenzi jsem psal, že dané album je dokonalou ukázkou toho, jak by měl dle mého názoru black metal ve své nejčistší podobě znít, a za tímto tvrzením si bez obav stojím i nyní. Podobně jako za dalšími silnými verdikty, jako například že „Banished from Time“ plnými hrstmi rozhazuje to, díky čemu se pro mne stal black metal nejvyšší prioritou mezi všemi hudebními žánry. Ani nyní, již téměř rok od vydání alba, ze mě nadšení nevyprchalo, a když to teď při psaní těchto řádků opět poslouchám, nemám o volbě nejlepší dlouhohrající nahrávky roku 2017 pochybností. Možná může vypadat zvláštně, když na piedestal dosazuji desku, jejíž podstata je vlastně ...

  • Redakční eintopf – leden 2018

    1.1.2018

    Sicmaggot

    Portal - Ion

    Rok s pořadovým číslem 2018 se rozjede docela příjemně. V lednu vyjde hned několik alb, jejichž poslech rozhodně nevynechám, ale do eintopfu se mi prostě nevejdou. Eintopfová pravidla jsou však neúprosná a i já bych je měl dodržovat (kór když jsem je vymýšlel), takže se nemůžu ani zmínit. Pojďme radši na mou vítěznou trojici. Navzdory slušnému výběru je první místo jasné jak facka. Švédský projekt Panphage mě s minulou deskou „Drengskapr“ odstřelil jako svině (vždyť z toho nakonec bylo čtvrté místo v ročním žebříčku), takže „Jord“ bude povinnost. Tím spíš, že půjde o finální album Panphage, protože kapela již svou činnost ukončila a novinka vychází až posmrtně.

  • Koncertní eintopf – leden 2018

    31.12.2017

    Sicmaggot

    Wardruna

    Na Wardrunu v České republice se čekalo dlouho a myslím, že v určitých kruzích i dost toužebně. A po letech čekání se tu Einar Selvik, který zde vystoupil jen jednou sólově v Olomouci, se svou družinou příští rok objeví hned třikrát – na dvou samostatných koncertech v lednu v Praze a potom na Brutal Assaultu. Já osobně jsem to vyhlížení Wardruny v České republice zas až tak neprožíval, poněvadž už jsem kapelu viděl před pár lety v Polsku na Castle Party. Ale bylo to hodně super (nějaké slinty o koncertu a celém festivalu, respektive jeho ročníku 2015, si můžete zpětně přečíst tady – jde jen tak mimochodem o jeden z hrstky článků, které jsem kdy napsal mimo Sicmaggot), takže mě vlastně ani nebolelo pomyslně vysázet škváru na pomyslný pult a vyboxovat si místo na první vystoupení 17. ledna.


Od hudebních fandů pro hudební fandy