Redakční eintopf

Žádné blafy, přátelé! Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! V pravidelném měsíčním intervalu vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si průběhu následujícího měsíce neměli nechat projít mezi prsty, a také sérii koncertů, na něž se chystáme se vypravit a u nichž bychom skoro vsadili i pohlavní orgány na to, že se vám vyplatí jít také! Jaké vypečené delikatesy tedy skrývá hudební rendlík…?

  • Redakční eintopf – březen 2019

    1.3.2019

    Sicmaggot

    Drastus - La croix de sang

    Když jsem začal reálně přemýšlet, co do nového eintopfu napíšu, skoro jsem zhrozil, protože na první pohled jsem neviděl snad ani jednu fošnu, jejíž vydání by ve mně vzbuzovalo alespoň nějaké emoce. Druhý pozornější pohled už naštěstí nechal odhalit pár méně profláklých kusů, které za pozornost stát určitě budou. Jako první musím upozornit na Drastus. Vlastně jsem o té kapele donedávna prakticky ani nevěděl, nicméně na doporučení kolegy Metacyclosynchrotrona jsem to koštnul a musím uznat, že je to kurevsky kruté. I novinka „La croix de sang“ zní zatím výborně, tak neváhejte a naperte to tam. Velice slibně se prozatím jeví i debut „Gods Without Name“ od Aoratos. Kapela sice na fotkách vypadá jak banda morových farmářů, ale hudební náplň je dost zajímavá, tudíž i zde rád vystavím doporučení.

  • Koncertní eintopf – březen 2019

    28.2.2019

    H.

    Acherontas, Inferno, Djevelkult

    H.: 1. Sunn O))), Puce Mary – Praha, 3.3. (event) 2. Acherontas, Inferno, Djevelkult – Praha, 27.3. (event) 3. Dylan Carlson – Praha, 31.3. (event) Metacyclosynchrotron: 1. Acherontas, Inferno, Djevelkult – Praha, 27.3. (event) 2. Incantation, Defeated Sanity, Skinned – Praha, 26.3. (event) 3. Gaahls Wyrd, Tribulation, Uada, Idle Hands – Praha, 2.3. (event) Cnuk: 1. Gaahls Wyrd, Tribulation, Uada, Idle Hands – Praha, 2.3. (event) 2. Pestilence, Bleeding Gods, Grimaze – Praha, 10.3. (event) 3. Incantation, Rotten Sound, Defeated Sanity – Praha, 26.3. (event) H.: Povinností číslo jedna v březnu jsou Sunn O))). Jejich poslední samostatný koncert u nás jsem úspěšně projebal a na Brutal Assault už dávno nejezdím, takže je uvidím prvně. Ale o to víc se těším. Chci krvácení uší, jinak nehraju! Pro příznivce black metalu bude tenhle měsíc asi nejzajímavější sešlost Acherontas, Inferno a Djevelkult ...

  • Filmový eintopf – březen 2019

    28.2.2019

    H.

    Us (2019)

    Začátek roku 2019 pro mě není co do filmového vyžití nějaká velká hitparáda. Zatím se neobjevil jediný biják, u nějž bych si v předstihu říkal, že to prostě musím vidět, ani jsem ještě neměl potřebu jít letos do kina. Což je docela zvláštní, protože když se podívám na chystané počiny po zbytek roku, pár relativně očekávaných kousků vidím. Následující měsíce to tedy snad bude lepší, ale zrovna březen mě ještě nespasí. Asi nejviditelnějším a obecně nejočekávanějším hororem března bude „Us“ / „My“, což tak bude jediná věc ve standardní distribuci v České republice, co tu dneska zmíním. Film má na svědomí Jordan Peele, jenž se v poslední době přesunul z pozice YouTube baviče do filmového světa, kde slavil úspěch se svým debutem „Get Out“ a z producentské pozice i s „BlacKkKlansman“.

  • Redakční eintopf – únor 2019

    1.2.2019

    Sicmaggot

    Funereal Presence – Achatius

    Nejdřív jsem si prakticky ani nevšimnul, že má v únoru vyjít nová fošna Candlemass. Vypuštěné ukázky mě ale baví fakt mocně, takže jsem na poslední chvíli musel přehodnocovat svůj eintopfový výběr. Obálka „The Door to Doom“ sice možná až moc odkazuje na debut, asi aby opravdu nikdo nepřehlédnul, že se do kapely vrátil Johan Längquist, ale pokud bude zbytek alba stejně dobrý jako „Astorolus – The Great Octopus“ a „The Omega Circle“, jsem ochoten s tím žít. Dost jsem zvědavý i na debut „Antichrist Rise to Power“ mezinárodního projektu Departure Chandelier, který se v textech věnuje napoleonským válkám. Kapela mě dost zaujala na splitku s Blood Tyrant z roku 2017, ale ceněný je i její demosnímek „The Black Crest of Death, the Gold Wreath of War“ (2011), jejž jsem ale já osobně doteď neslyšel, ...

  • Koncertní eintopf – únor 2019

    31.1.2019

    Sicmaggot

    Necros Christos

    Osobně asi v únoru nedám žádný koncert, ale pár akcí za doporučení rozhodně stojí. Podobně jako kolegové pode mnou musím upozornit na Necros Christos, Ascension a Venenum. Sestava je papírově silná, takže to za návštěvu určitě bude stát. Trochu větší obavy vzbuzuje místo konání, protože si nejsem jistý, jestli prostory Modré Vopice budou vhodné zrovna pro takové kapely, ale na druhou stranu, něco podobného jsem si kdysi říkal o Sortilegii a stejně to tenkrát stálo kurva za to. Tak snad jen aby počet zájemců nebyl vyšší, než je pohodlná kapacita klubu, což by se tady podle mě klidně mohlo stát. Za vypíchnutí nesporně stojí i avantgardní legenda The Residents. Sám jsem sice tuhle zvláštní formaci nikdy neposlouchal skutečně intenzivně, ale některé jejich kusy mám dost rád a myslím si, že v živém ...

  • Filmový eintopf – únor 2019

    30.1.2019

    H.

    Happy Death Day 2U

    Letošní leden mě z hlediska filmového očekávání zrovna dvakrát neuspokojil. A vypadá to, že únor na tom bude podobně. Říkám to skoro nerad, ale jako asi to nejzajímavější se mi jeví první pokračování „Happy Death Day“. „Happy Death Day“ nebyl zrovna horor. Pokud se na něj člověk koukal hororovou optikou, pak film nemohl dost dobře obstát. Ve své podstatě to totiž byla záležitost cílená na náctileté publikum, což na tom bylo dost znát… a to je vždycky víc mínus než plus. Nicméně díky nadhledu, občas docela povedenému humoru a slušnému konceptu (byť ne zas tak originálnímu) se jednalo o vcelku zábavou kravinku na jedno podívání. Zdá se mi, že dvojka se pokusí ždímat vítězný recept a nebude chtít přijít s ničím vlastním, takže se trochu bojím nastavované kaše.

  • Redakční eintopf – speciál 2018: Cnuk

    24.1.2019

    Cnuk

    Idles

    Minulý rok jim první příčka mé top pětky o kousek utekla, avšak tentokrát si to s albem „Joy as an Act of Resistance“ už plně zaslouží. Energií nabitý post-hardcore punk plný trefných sloganů a okázalé nápaditosti. To jsou poslední Idles. Čtrnáct písní, které fungují jak samostatně, tak dohromady. Pohledy na problémy současné Británie, svazující společenské tendence i osobní vypořádání se se životem. Jedna z nejlepších kytarových nahrávek posledních let, dost možná budoucí klasika. Neuvěřitelná je rovněž skutečnost, že minulá (loňská!) deska „Brutalism“ nebyla o nic horší, ba naopak, nezaostává vůbec v ničem. Idles se zkrátka vyplatí sledovat. | Co dodat k Voivod. Vždy to byla naprosto svá kapela, s vlastními pravidly a originálním rukopisem, na hony vzdáleným všem ostatním. „The Wake“ je opět zastihlo v prvotřídní formě. Psychedelický, progresivní metal punk vyprávějící téměř hodinový ...

  • Redakční eintopf – speciál 2018: Metacyclosynchrotron

    21.1.2019

    Metacyclosynchrotron

    Altar of Perversion

    Za uplynulé měsíce vnímám nedostatky a plané pasáže desky výrazněji než v čase psaní článku a z elitní pětky je také nejméně poslouchaná. Avšak v recenzi jsem psal, že na mě deska působí jinak než většina hudební produkce, takže když už si na „Intra naos“ vyhradím čas a pozornost, bývá to natolik VELKÉ, až jsem album začal subjektivně vnímat jako blackmetalovou (nebo prostě hudební) odpověď na Jungovu „Červenou knihu“. Ostatně za svými slovy, že se jedná o vznešené a hluboké dílo až numinózních kvalit, si stále stoprocentně stojím. | Z formálního hlediska je debut Adaestuo takový, jaký jsem očekával, avšak obsah svou silou a velkolepostí moje krotké fantazie překonal. Trojice má mimochodem skutečně natočený materiál pro další dlouhé desky a k tomu ještě dále nahrává a tvoří, takže sledovat další kroky Adaestuo ...

  • Redakční eintopf – speciál 2018: Onotius

    18.1.2019

    Onotius

    Abigor

    Pravěká syrovost otců zakladatelů se zde střetává s nápaditostí současných blackových avantgard a utváří tak koktejl, který není radno ponechat bez okoštování. Z nějakého mně docela neznámého důvodu nahrávka schytala docela rozporuplná hodnocení, nicméně já na ni ani s odstupem roku nemohu dát dopustit. Pravda, není to žádná revoluce, ale jde o velmi kompaktní a neuvěřitelně povedenou fúzi starého a nového, jež disponuje výtečným songwritingem, pohltivou atmosférou (ke které i ten prasácký zvuk prostě patří) a především jakousi těžko popsatelnou živočišnou esencí, jež mne nutí se k ní opět vracet. Skvost. | Doomovější a tajemnější než kdy dříve. Pravda, o špetku méně vyrovnané než výtečný předchůdce „Empty Space Meditation“, přesto odzbrojující a neustále bavící. Podmanivé kompozice člověka v klidných ambientních momentech přivedou do klidu, aby jej pak v těch vygradovaných pasážích dovedly nadobro zničit. Hypnóza. ...

  • Redakční eintopf – speciál 2018: H.

    15.1.2019

    H.

    H E X

    Přesně tohle mám strašně rád a nikdy mě to nepřestane bavit. Neznámé jméno, očekávání na nule, poslech jen tak na zkoušku – a prásk! Člověk má hubu dokořán, čelist hledá někde pod stolem, neví, co má dělat, jestli šílet radostí anebo se zakonzervovat do nejvyššího stádia pozornosti, aby mu neunikla ani vteřinka. Nestává se to často, že bych narážel na muziku, o níž mohu bez obav říct, že je naprosto fenomenální a fantastická, ale to je vlastně dobře, protože pak ten pocit a dětská radost z objevu nezevšední. Já jsem tohle všechno našel u švýcarských H E X. Naprosté posluchačské uspokojení, dokonalost, nádherná věc. | V jistých ohledech vlastně nejsem tak náročný. Stačila by mi jedna geniální deska za rok, abych byl spokojen. Zatímco v roce 2017 se mi nepodařilo nalézt ani jednu, rok ...

  • Redakční eintopf – leden 2019

    1.1.2019

    Sicmaggot

    Saqra's Cult - The 9th King

    V lednu (no, vlastně minimálně celý první kvartál, ne-li rovnou dva) budu spíš dohánět resty z loňska, jak je tomu ostatně každým rokem, takže mě zas až tolik nepálí, že se v lednu nechystá žádná velká pecka, o níž bych musel psát domů mamince. Pár desek nicméně v hledáčku mám a pustím si je, dokonce jich je víc, než zde uvedu. Ale všechny čekám +/- nastejno, takže pořadí tentokrát nehraje úplně valnou roli. Určitě si počíhám na belgické Saqra’s Cult, kteří se ve své tvorbě věnují zajímavé tématice – incké kultuře. Jejich debut „Forgotten Rites“ jste nejspíš zachytili, druhé album „The 9th King“ je za rohem.

  • Koncertní eintopf – leden 2019

    1.1.2019

    Sicmaggot

    Phurpa

    V lednu se chystám jen na jeden koncert a ani žádný další vyloženě zajímavý nevidím, takže mám dnešní eintopfování dost lehké. 16. ledna se ve Vile Štvanice představí Phurpa. Už jen tohle by mělo být dostatečně důslednou pozvánkou, protože Phurpa v takhle malém prostoru – to prostě kurva chceš. Očekávám divnost, hypnózu a atmosféru. Dva předskokani z Itálie snad budou příjemným zpestřením. | Jakkoliv jsem se u aktuální desky nudil tak nehorázně, že jsem zatím nesebral odvahu k reparátu, stále si říkám, že vidět plnohodnotné vystoupení polských Behemoth by mělo mít svůj půvab. Jistě, doby, kdy udávali žánrový směr, jsou už zřejmě nenávratně pryč, přesto všechno se ale v setlistech ukrývají občas klasiky, u kterých ta husina prostě naskočí. A protože jsem je na letošním Brutal Assaultu odflákl, jak jen to šlo, do Fóra Karlín ...

  • Filmový eintopf – leden 2019

    30.12.2018

    H.

    Iron Sky: The Coming Race

    Nový rok se tradičně rozjíždí spíše pozvolna, ale něco málo se najít dá. To asi nejvýraznější je „Iron Sky: The Coming Race“, pokračování „Iron Sky“ z roku 2012. „Iron Sky“ byl takový zvláštní film. Mělo to miliónový nápad. Ta myšlenka, že náckové od 2. světové války číhají na odvrácené straně Měsíce a čekají na úder, se mi strašně líbila. Vizuálně to taktéž bylo moc pěkné. Tvůrci se nicméně rozhodli jít cestou komedie, což by mi nevadilo, kdyby to bylo skutečně vtipné. Opravdu povedených vtípků se nicméně našlo jen minimum a s postupujícími minutami snímek zabředával až k nudě. Což mi přišlo jako ohromná škoda, protože z takového tématu šlo vytřískat mnohem víc, kór když vám soundtrack skládají Laibach. „Iron Sky“ si každopádně během těch pár let začalo žít vlastním životem a už skoro ...

  • Redakční eintopf – prosinec 2018

    1.12.2018

    Sicmaggot

    Svartidauði – Revelations of the Red Sword

    Na prvním místě z hlediska očekávání jednoznačně trůní „Krew za krew“ od Adaestuo. Pilotní minialbum „Tacent semitae“ z roku 2016 bylo výborné, tak snad dlouhohrající debut naváže přinejmenším ve stejné kvalitě. Jestli ne, bylo by to kurva nemilé. Dost jsem zvědavý na fošnu s roztomilým názvem „Retarded Necro Demential Hole“ od portugalského hnusu Vetala. Až donedávna jsem tuhle smečku neznal, ale takováhle muzika mě obecně dost baví. Navrch zněla ukázka z novinky fakt přísně – tak syrově, primitivně, zpátečnicky a neumětelsky, až to byla skoro avantgarda, haha. Album si určitě nenechám ujít.

  • Koncertní eintopf – prosinec 2018

    30.11.2018

    Sicmaggot

    Zhrine, Ulcest

    Na loňském Brutal Assaultu dovedli s přehledem obhájit, že i v rámci poměrně hojné konkurence vzmáhající se islandské blackmetalové scény nejsou žádnými amatéry. Že dovedou mocně strhnout, ba navodit skutečné mrazení. Řeč je o Zhrine, kteří vystoupí 11. v pražském klubu Underdogs’ vedle neméně zajímavých Ulsect, kapely ať už personálně, tak ale i hudebně v sobě mísící vlivy Dodecahedron a Textures. Na pro změnu letošním Brutal Assaultu taktéž dovedli velmi zaujmout. Očekávání tedy nedovedu ani nehodlám skrývat a tuhle akci, již spoluorganizují Obscure s Heartnoize, mohu s klidem doporučit. Další akce, jež rozhodně stojí za zmínku, je koncert Tobyho Drivera, skladatele a multiinstrumentalisty známého díky svým aktivitám v Kayo Dot či Maudlin of the Well, kterému letos vyšla parádní neoklasicky art rocková deska „They Are the Shield“.

  • Filmový eintopf – prosinec 2018

    30.11.2018

    H.

    Black Sabbath: The End of The End (2017)

    Prosinec je v kinech již tradičně o hovně. Samá usraná pohádka a jakýkoliv zajímavější biják abys hledal lupou. A možná ani tak nenajdeš. To si jako distributoři myslí, že v prosinci všichni dospělí diváci zmizí z povrchu zemského? Kdo ví… V té bídě je suverénně nejzajímavější promítání koncertu / hudebního dokumentu „Black Sabbath: The End of The End“ zachycujícím rozlučku jedné z největších metalových kapel. Snímek je sice v domácích kinech uváděn již podruhé (poprvé se tak stalo v září 2017), ale vzhledem k nijaké konkurenci nic moc lepšího na českých plátnech v prosinci nenajdete.

  • Redakční eintopf – listopad 2018

    1.11.2018

    H.

    Paragon Impure – Sade

    V listopadu nečekám žádnou extázi, takže je vcelku jednoduché na prvním místě doporučit Paragon Impure. Nakonec už jen z toho důvodu, že v případě „Sade“ jde o první fošnu po třinácti letech. Víc snad k motivaci není co dodávat. Nachtmystium spousta lidí nenávidí, protože Blake Judd je trochu dobytek, když dojde na odesílání zaplaceného merchandisu, ale hudebně mě to vždycky bavilo. Poslední roky byly trochu vachrlaté a několikeré ukončování činnosti a její následné obnovování působí, diplomaticky řečeno, nepříliš sympaticky. Snad EP „Resilient“ ukáže, že ta obnova smysl měla. Jestli ne, aspoň bude důvod k nějakému pojebu.

  • Koncertní eintopf – listopad 2018

    31.10.2018

    Sicmaggot

    Watain, Rotting Christ a Profanatica

    Doporučovat zrovna koncert Watain asi není ukázka nějakého zásadně vytříbeného vkusu. Sám už je příliš neposlouchám a poslední album „Trident Wolf Eclipse“ bylo poměrně slabé. Nicméně živě to se vším tím divadélkem bývá dost zábava, která asi moc nemůže zklamat. O něco větším lákadlem je nicméně zámořský kult Profanatica, takže jestli tam kvůli něčemu půjdu, bude to hlavně kvůli nim. I když asi nepůjdu. Rotting Christ mě každopádně neurážejí, ale jsme je už všichni viděli tolikrát, že to není kapela, kvůli jejímuž koncertu bychom nemohli dospat. Docela nenápadný koncert bez větší pozornosti se rýsuje na 24. listopadu. Švédové Naglfar jsou v poslední letech docela zdechlí a hrají spíš svátečně, takže když tu budou a navíc v klubu, asi to bude stát za úvahu. Vždyť jejich muzika je vlastně dost fajn, ...

  • Redakční eintopf – říjen 2018

    1.10.2018

    Sicmaggot

    Author & Punisher – Beastland

    Mojí jedničkou pro říjen je „Beastland“ od zámořského projektu Author & Punisher. Těším se na další masáž nekompromisního industrialu, mechanických úderu a odlidštěné atmosféry. Věřím, že se všeho dočkám v míře vrchovaté, a také věřím, že Tristan Shone ani tentokrát nezklame ani skladatelsky. Minulé „Melk En Honing“ bylo skvělé, tak proč by taková neměla být i novinka? Určitě zmíním i novou desku Agrypnie. Tuhle německou formaci sice v přehrávači netočím pravidelně, ale když už se do poslechu pustím, užívám si ten jejich skladatelsky vytříbený black metalu opravdu hodně. Formace kolem Torstena Hirsche (dále Nocte obdcuta) si dlouhodobě drží vysokou kvalitu, což doufám potvrdí také nadcházející „Grenzgænger“.

  • Koncertní eintopf – říjen 2018

    30.9.2018

    Sicmaggot

    Hetroertzen

    V říjnu se chystají hned dvě hodně zajímavé blackmetalové akce, které si nenechám ujít. O kousek více se asi těším na kombo Taake, Bölzer, One Tail, One Head a Slegest. Sice jde o formace, které jsou u nás k vidění relativně často, nicméně dohromady jde o kurevsky lákavé kombo. Tady mě zajímají vlastně úplně všechny kapely, tudíž rozhodně nehodlám přijít pozdě. V těsném závěsu následují Hetroertzen, Sektarism a LvxCælis. První jmenovaní jsou živě hodně silní a vizuálně působiví, takže se vyplatí přijít, i když nemáte dopodrobna naposloucháno. Věřte mi, že to bude fungovat i tak. Zato Sektarism mě z alb doposud nijak zásadně neoslovili a LvxCælis jsem prozatím věnoval méně pozornosti, než by si nejspíš zasloužili.


Od hudebních fandů pro hudební fandy