Redakční eintopf

Žádné blafy, přátelé! Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! V pravidelném měsíčním intervalu vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si průběhu následujícího měsíce neměli nechat projít mezi prsty, a také sérii koncertů, na něž se chystáme se vypravit a u nichž bychom skoro vsadili i pohlavní orgány na to, že se vám vyplatí jít také! Jaké vypečené delikatesy tedy skrývá hudební rendlík…?

  • Redakční eintopf – listopad 2018

    1.11.2018

    H.

    Paragon Impure – Sade

    V listopadu nečekám žádnou extázi, takže je vcelku jednoduché na prvním místě doporučit Paragon Impure. Nakonec už jen z toho důvodu, že v případě „Sade“ jde o první fošnu po třinácti letech. Víc snad k motivaci není co dodávat. Nachtmystium spousta lidí nenávidí, protože Blake Judd je trochu dobytek, když dojde na odesílání zaplaceného merchandisu, ale hudebně mě to vždycky bavilo. Poslední roky byly trochu vachrlaté a několikeré ukončování činnosti a její následné obnovování působí, diplomaticky řečeno, nepříliš sympaticky. Snad EP „Resilient“ ukáže, že ta obnova smysl měla. Jestli ne, aspoň bude důvod k nějakému pojebu.

  • Koncertní eintopf – listopad 2018

    31.10.2018

    Sicmaggot

    Watain, Rotting Christ a Profanatica

    Doporučovat zrovna koncert Watain asi není ukázka nějakého zásadně vytříbeného vkusu. Sám už je příliš neposlouchám a poslední album „Trident Wolf Eclipse“ bylo poměrně slabé. Nicméně živě to se vším tím divadélkem bývá dost zábava, která asi moc nemůže zklamat. O něco větším lákadlem je nicméně zámořský kult Profanatica, takže jestli tam kvůli něčemu půjdu, bude to hlavně kvůli nim. I když asi nepůjdu. Rotting Christ mě každopádně neurážejí, ale jsme je už všichni viděli tolikrát, že to není kapela, kvůli jejímuž koncertu bychom nemohli dospat. Docela nenápadný koncert bez větší pozornosti se rýsuje na 24. listopadu. Švédové Naglfar jsou v poslední letech docela zdechlí a hrají spíš svátečně, takže když tu budou a navíc v klubu, asi to bude stát za úvahu. Vždyť jejich muzika je vlastně dost fajn, ...

  • Redakční eintopf – říjen 2018

    1.10.2018

    Sicmaggot

    Author & Punisher – Beastland

    Mojí jedničkou pro říjen je „Beastland“ od zámořského projektu Author & Punisher. Těším se na další masáž nekompromisního industrialu, mechanických úderu a odlidštěné atmosféry. Věřím, že se všeho dočkám v míře vrchovaté, a také věřím, že Tristan Shone ani tentokrát nezklame ani skladatelsky. Minulé „Melk En Honing“ bylo skvělé, tak proč by taková neměla být i novinka? Určitě zmíním i novou desku Agrypnie. Tuhle německou formaci sice v přehrávači netočím pravidelně, ale když už se do poslechu pustím, užívám si ten jejich skladatelsky vytříbený black metalu opravdu hodně. Formace kolem Torstena Hirsche (dále Nocte obdcuta) si dlouhodobě drží vysokou kvalitu, což doufám potvrdí také nadcházející „Grenzgænger“.

  • Koncertní eintopf – říjen 2018

    30.9.2018

    Sicmaggot

    Hetroertzen

    V říjnu se chystají hned dvě hodně zajímavé blackmetalové akce, které si nenechám ujít. O kousek více se asi těším na kombo Taake, Bölzer, One Tail, One Head a Slegest. Sice jde o formace, které jsou u nás k vidění relativně často, nicméně dohromady jde o kurevsky lákavé kombo. Tady mě zajímají vlastně úplně všechny kapely, tudíž rozhodně nehodlám přijít pozdě. V těsném závěsu následují Hetroertzen, Sektarism a LvxCælis. První jmenovaní jsou živě hodně silní a vizuálně působiví, takže se vyplatí přijít, i když nemáte dopodrobna naposloucháno. Věřte mi, že to bude fungovat i tak. Zato Sektarism mě z alb doposud nijak zásadně neoslovili a LvxCælis jsem prozatím věnoval méně pozornosti, než by si nejspíš zasloužili.

  • Filmový eintopf – říjen 2018

    29.9.2018

    H.

    Halloween (2018)

    Nejočekávanější film října a možná i celého roku je jasný. Jedna z největších hororových legend se po devíti letech vrací na velká plátna a žádný fanda by u toho samozřejmě neměl chybět. Nový „Halloween“ bude už třetí snímek s tímto názvem (po originálu z roku 1978 a remaku z roku 2007), což mi přijde trochu dementní, protože se nejedná o žádný remake nebo reboot, nýbrž o pokračování klasiky z konce sedmdesátých let. Novinka maže všechno kromě původního bijáku, na nějž přímo naváže a bude se odehrávat o čtyřicet let později. Něco podobného, akorát „o dvacet let později“, zkusil už „Halloween: H20“ v roce 1998, který mi ovšem přijde zbytečně přeceňovaný. Nicméně doufám, že tentokrát už to klapne a Michael Myers se dočká důstojného pokračování. Když ne teď a za účasti Johna Carpentera, Jamie Lee Curtis a Nicka Castlea, tak už ...

  • Redakční eintopf – září 2018

    2.9.2018

    Sicmaggot

    Voivod – The Wake

    Na prvním místě, samozřejmě, ty vole, nejde jinak – A Forest of Stars. Britský klub gentlemanů už sice na pozdějších nahrávkách nedosahuje geniality prvních dvou desek, přesto je jejich hudba v porovnání prakticky se vším okolo stále nadpozemská. „Grave Mounds and Grave Mistakes“ už u nás v redakci nějakou dobu zodpovědně točíme a můžu bez obav říct, že komu seděla cesta nastolená „A Shadowplay for Yesterdays“ a „Beware the Sword You Cannot See“, toho ani novinka ani v nejmenším nezklame. Atmosféra je stále unikátní, rukopis stále nezaměnitelný a fantastických momentů opět požehnaně. Rozhodně se máte na co těšit!

  • Filmový eintopf – září 2018

    1.9.2018

    H.

    The Predator (2018)

    H.: 1. The Predator 2. Hell Fest 3. The Nun H.: Číslo jedna pro září je jasné. „Predator“ je kult jak noha. Doposud žádné pokračování mě ani zdaleka neoslovilo tolik jako legendární klasika s Arnoldem z roku 1987 a ani nepředpokládám, že by se to čtvrtému přírůstku do série („Alien vs. Predator“ do toho samozřejmě nepočítám, to stojí trochu samostatně) povedlo. Přesto je „The Predator“ povinnost a do kina půjdu jak sviň. Od „Hell Fest“ žádné veliké zázraky nečekám, ale slasherů (a vlastně obecně hororů) je v poslední dobou v našich kinech jako šafránu, takže je docela pravděpodobné, že tenhle kousek nevynechám. Má jít o zabijáka, který kuchá lidi na pouti a těla schovává do domu hrůzy, kde si o nich všichni budou myslet, že jsou to kulisy. Nápad docela fajn. Trailer s vyšším ratingem odhalil i nějaký krvavý záběr, ...

  • Koncertní eintopf – září 2018

    1.9.2018

    Sicmaggot

    Spectral Voice

    V září považuji za nejdůležitější akci pražský koncert Voivod, avantgardně thrashové klasiky, která zároveň chystá v nastávajícím měsíci i novou desku „The Wake“. Viděl jsem je sice už dvakrát, ale tohle je zkrátka záležitost, která jen tak neomrzí. Předkapelu jim budou dělat jistí Maggot Heart a akce proběhne 7. září ve Futuru. Dále by byl hřích nezmínit dvojici pražských vystoupení Lvmen, kteří budou hypnotizovat hned dvakrát na palubě Lodi Tajemství bratří Formanů. Jednou po boku Povodí Ohře, podruhé pak s uskupením Tomáš Palucha, což jsou obojí kapely, jež letos vydaly nový materiál. Zatímco ten Povodí Ohře, což je vlastně formálně debut téhle jinak už, pokud vím, docela hojně vystupující tuzemské „gothic country“ bandy, jsem zatím ještě nestihl prohnat zvukovody, novinka Tomáše Paluchy nazvaná „Čaro“ je rozhodně výtečný materiál.

  • Redakční eintopf – srpen 2018

    1.8.2018

    Sicmaggot

    Mare – Ebony Tower

    Co může být v srpnu víc než kurva Mare?! Po tolika letech čekání a odkladů konečně vyjde toužebně vyčkávaný debut a očekávání jsou tak vysoká, až není jisté, jestli je vůbec „Ebony Tower“ může naplnit. Přesto se nepochybně jedná o nejvyhlíženější srpnovou desku. Což ovšem neznamená, že tu není jiného, na co by se dalo těšit. Hodně zvědavý jsem i na novinku Psyclon Nine. Historie a spolehlivost téhle kapely jsou podobně turbulentní jako feťácké eskapády Nero Belluma, ale hudebně to byl vždycky námrd až za roh, takže doufám, že „Icon of the Adversary“ nezklame. Žádná jiná skupina totiž dle mého nedokáže tvrdou elektroniku a metal propojit s takovou přesvědčivostí a úderností jako právě Psyclon Nine, tak snad se to potvrdí i tentokrát.

  • Koncertní eintopf – srpen 2018

    31.7.2018

    Sicmaggot

    Brutal Assault 23

    Osobně se v srpnu na žádnou akci nechystám, ale dovolím si pár menších tipů nadhodit. Už jen proto, aby tu zaznělo i něco jiného než jistý nejmenovaný festival, jejž netřeba doporučovat, protože o něm všichni dávno víte. Zmínku si rozhodně zaslouží předposlední srpnový den, kdy v Lucerna Music Baru vystoupí našlapané kombo Die Krupps a Front Line Assembly. Jestli se někam vyplatí v srpnu zajít, tak kurva na tohle. Pro slovenské čtenáře můžu dodat, že o dva dny později, tedy 1. září, se obě industriální legendy podívají i do Bratislavy. Pokud máte natolik temnou duši, že z toho pravidelně serete netopýry, pak byste nejspíš neměli minout již tradiční gotickou seanci Prague Gothic Treffen.

  • Redakční eintopf – červenec 2018

    1.7.2018

    Sicmaggot

    Daron Malakian and Scars on Broadway - Dictator

    Nezvykle silný červenec! Letní prázdniny většinou bývají obdobím slabší vydavatelské činnosti a zajímavých nahrávek vychází spíš méně než více, ale letošní červenec představuje výjimku, poněvadž nabízí hned několik vysoce zajímavých počinů… Velké naděje vkládám do druhé fošny australského projektu Runespell. Nightwolfova tvorba mě baví, ať už v rámci Blood Stronghold, tak i právě v Runespell. Demo „Aeons of Ancient Blood“ i první deska „Unhallowed Blood Oath“ se mi hodně líbily, takže mám rozhodně důvod se těšit i na „Order of Vengeance“. Snad půjde o další kvalitu, kterou s radostí přihodím do vinylové sbírky.

  • Koncertní eintopf – červenec 2018

    30.6.2018

    Sicmaggot

    Dälek

    V červenci mě prakticky zajímá jen jeden koncert, takže nemám žádné velké dilema, co sem tentokrát napsat. Přesně v půlce měsíce se zajdu podívat na ruské Nytt Land, kteří dorazí s letošním albem „Odal“. Společnost jim budou dělat domácí Nemuer. Kdo bude mít náladu se v létě zchladit trochou folku ze Sibiře, nechť ráčí dorazit. | Vzhledem k tomu, že budu velkou část července v zahraničí, zřejmě toho moc neuvidím. Nicméně i tak bych rád pár událostí doporučil – bez ohledu na to, zda sám nakonec zvládnu dovalit, či nikoliv. V první řadě je to vystoupení sludgově blackmetalových Hexis a tuzemských post-blackových Dærrwin v Café Na půl cesty. Pohodové prostředí a hutná temná špinavá muzika, navíc – jak je na daném místě dobrým zvykem – za dobrovolné vstupné. To chceš.

  • Filmový eintopf – červenec 2018

    30.6.2018

    H.

    The Man Who Killed Don Quixote (2018)

    „Muž, který zabil Dona Quijota“ je povinnost. Jde o vysněný projekt Terryho Gilliama, jenž se o jeho realizaci pokusil na začátku aktuálního tisíciletí, ale natáčení dopadlo naprostým fiaskem. Trvalo pouhých šest dní, během nichž realizační tým stíhala jedna katastrofa za druhou, až projekt nakonec zkrachoval. To vše zachycuje dokument „Ztracen v La Mancha“ z roku 2002, do nějž byly použity záběry původně zamýšlené jako film o filmu. Ale to už je minulost. Nyní, po mnoha letech se Gilliamovi podařilo napodruhé připravit novou verzi, která se v červenci dostane do kin. Od boku bych řekl, že přenos slavného španělského románu do současnosti v hodně volné adaptaci nevypadá zrovna lákavě, ale se jménem takového formátu na pozici režiséra se nejde netěšit. Jasně, že měl ve své tvorbě i slabší chvilky, přesto věřím, že jediný americký Monty Python stvořil další výraznou věc. Největší lákalo letních ...

  • Redakční eintopf – červen 2018

    2.6.2018

    Sicmaggot

    Ghost – Prequelle

    Tentokrát to zkusím vzít stručně… Velkým červnovým tahákem jsou Black Crucifixion. Finská kultovka má novou fošnu po pěti letech a vzhledem k tomu, že „Coronation of King Darkness“ bylo skvělé, mám velká očekávání i k novince „Lightless Violent Chaos“. Hodně jsem zvědav i na debut „Thermogravimetry Warp Continuum“ indicko-ruského tria Jyotiṣavedāṅga se členy Tetragrammacide nebo Goatpsalm. Očekávám zlo. Na poslední flek pak hodím italské Progenie terrestre pura, kteří si zatím vždy dokázali udržet vysokou kvalitu, tak snad ani nové EP „starCross“ nezklame.

  • Koncertní eintopf – červen 2018

    1.6.2018

    Sicmaggot

    Nachash

    Já tentokrát půjdu jen na jeden koncert, ale o to větší legenda to bude. Iron Maiden jsou povinnost, to se nedá svítit. Moje první oblíbená kapela, která se ve velké míře podepsala na tom, že jsem propadnul metalové muzice. Tentokrát přijede s výběrem hitů převážně z 80. let doplněných o několik novějších kousků a zdá se, že dojde i na některé méně očekávané fláky – osobně se těším zejména na „Sign of the Cross“. Každopádně, budu tam, protože tahle britská klasika nikdy neomrzí. Pro úplnost doplním dvě blackmetalové akce. Ta první bude o gigu Nachash a Kringa, které v Modré Vopici doplní domácí Pergamen. I když je to trochu na hraně, jestli si něco zaslouží propagaci s takhle ohavným plakátem, ten font je snad nějaký humor, ty vole…

  • Filmový eintopf – červen 2018

    31.5.2018

    H.

    Ghost Stories (2017)

    Květen se do nových bijáků tvářil vcelku oukej, zato červen už je zas malinko slabší. Pár kousků, které by teoreticky mohly být koukatelné bez újmy na zdraví, se však naštěstí najde, tak pojďme na věc… Na prvním místě „Ghost Stories“ už jen z titulu jediného hororu v červencových českých kinech. Sice to bude duchařina, což ani zdaleka není můj nejoblíbenější hororový subžánr, vlastně spíš nejneoblíbenější, ale zrovna tenhle film se tváří, že nemusel být jenom zbytečná hovadina, kde se posouvání židle a vrzání dveří vydává za strašení. Snad to tak opravdu bude a nepůjde o další sterilní kvazi-strašení o ničem. Mimochodem, ještě nesmím zapomenout zmínit, že „Ghost Stories“ má fakt pěknou sérii psychedelických plakátů, to se mi dost líbí!

  • Redakční eintopf – květen 2018

    1.5.2018

    Sicmaggot

    Thy Catafalque - Geometria

    Nejdůležitější deskou měsíce května pro mě bude jednoznačně „Geometria“ od Thy Catafalque. Oblibou tohoto původem maďarského projektu jsem se nikdy netajil, takže pravidelného čtenáře by má volba nejočekávanějšího alba tentokrát neměla překvapit. Minulé „Meta“ sice bylo lehce slabší než předešlé počiny, ale pořád šlo o moc dobrou hudbu, jejímž prostřednictvím si Tamás Kátai ostudu rozhodně neuříznul. Od „Geometria“ čekám, že bude pokračovat v charakteristickém soundu Thy Catafalque a že se opětovně bude jednat o důstojný příspěvek do diskografie. To mi ke štěstí postačí. Obal novinky se mi opravdu líbí, předobjednáno dávno mám, tak už zbývá jen vyčkat… Hlad po extrémním námrdu by doufám mohlo ukojit EP „Death Monolith“ německých Subduer. Kapela toho za sebou nemá příliš, ale ukázky znějí dost násilně a dávají tušit, že Subduer nehodlají jen vyznávat okoukanou kombinaci black a ...

  • Koncertní eintopf – květen 2018

    30.4.2018

    Sicmaggot

    Suicide Commando

    Nepřijde mi, že by se v květnu konalo nějak zásadní množství zajímavých koncertů. Naopak se mi zdá, že tentokrát docela zdechnul pes, což je vcelku s podivem, poněvadž v květnu obyčejně vrcholí jarní klubová sezóna. Přesto je tu minimálně jedna akce, která za návštěvu rozhodně stát bude a která je pro mě osobně dokonce jedním z nejočekávanějších koncertů celého roku… Samozřejmě mluvím o vystoupení Suicide Commando. Belgická aggrotechová úderka v čele s Johanem Van Royem se do České republiky vrátí po čtyřech letech, kdy vystoupila v MeetFactory. Tenkrát to byla paráda, tudíž doufám, že i letos to bude stát za to. Očekávání jsou nicméně ještě výš i díky tomu, že tentokrát se před Suicide Commando představí také exkluzivní support – původem řecká formace Siva Six, jejíž tvorbu mám taky moc rád. Tuhle kapelu chci vidět živě už delší dobu a ...

  • Filmový eintopf – květen 2018

    29.4.2018

    H.

    Future World

    Tuším, že snad o každém dosavadním měsíci letošního roku jsem ve filmovém eintopfu tvrdil, že nás žádné velké zázraky nečekají. V květnu snad poprvé mohu říct, že tu je víc bijáků, které by teoreticky mohly být zajímavé. Ani jeden z nich sice nepatří k těm, kvůli nimž bych nemohl dospat, ale doufám, že tentokrát se na novinky budu koukat s chutí. Na první místo jsem se rozhodl fláknout sci-fi „Future World“, přestože už od pohledu vypadá malinko „hloupě“… ale v tom dobrém slova smyslu. Vypadá to, že by se mohlo jednat o sympaticky béčkovou jízdu – vzhledem k tomu, že si snímek evidentně bere inspiraci z „Mad Maxe“ (anebo třeba „Cyborga“), snad i doslovně. Pokud by se jednalo o podobně zábavnou kravinu jako třeba deset let starý „Doomsday“, který slouží jako důkaz, že i ve 21. století lze natočit parádně nařáchlé béčko, byl ...

  • Redakční eintopf – duben 2018

    1.4.2018

    H.

    Altar of Perversion - Intra naos

    V dubnu je to jasná věc, vážení. Po dlouhých sedmnácti letech konečně druhá řadovka italského kultu Altar of Perversion. Na první pohled se může zdát, že „Intra naos“ je se svými 114 minutami na ploše pouhých šesti písní přespříliš ambiciózní, ale já se toho nebojím. První ukázka v podobě „She Weaves Abyssal Riddles and Eorthean Gates“ dosahuje takových kvalit, že jsem začal věřit, že si Altar of Perversion s takhle obrovskou plochou poradí jak nic. Druhé místo – a taktéž bez většího zaváhání – putuje za Borgne. Bornyhake / Ormenos je fest aktivní tejpek, ale právě Borgne je dle mého jeho nejzajímavější projekt. Tahle věc mě baví dlouhodobě, tudíž asi nepřekvapí, že ani „“ nehodlám minout – zvlášť když i v tomhle případě znějí ukázky nanejvýš slibně!


Od hudebních fandů pro hudební fandy