Redakční eintopf

Žádné blafy, přátelé! Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! V pravidelném měsíčním intervalu vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si průběhu následujícího měsíce neměli nechat projít mezi prsty, a také sérii koncertů, na něž se chystáme se vypravit a u nichž bychom skoro vsadili i pohlavní orgány na to, že se vám vyplatí jít také! Jaké vypečené delikatesy tedy skrývá hudební rendlík…?

  • Redakční eintopf #77 – červen 2015

    1.6.2015

    Sicmaggot

    Paradise Lost – The Plague Within

    Některé měsíce se stane, že v našem redakčním eintopfu nějaké album zvítězí zcela jednoznačně a s naprosto suverénním náskokem si pro sebe uzme titul nejočekávanější desky měsíce našeho bezvýznamného plátku. Pak jsou ale měsíce, kdy je tomu přesně a je pomalu problém najít nahrávku, kterou v naší eintopfové rubrice zmínil víc než jeden člověk. Červen 2015 naprosto ukázkově spadá do té druhé kategorie. Každý pes, jiná ves a každý redaktor, jiná alba a mnohdy dokonce i úplně odlišné žánry. V červnovém eintopfu tím pádem najdete tipy na vše od extrémních metalových žánrů, přes industriální humus, odbočky k hip-hopu či punku až po indie pop. Tak jako tak to vypadá, že asi bude co poslouchat (což je ale ostatně každý měsíc vzhledem k tomu, kolik toho v dnešní době vychází, to si zase nalijme čistého vína). ...

  • Koncertní eintopf #3 – červen 2015

    31.5.2015

    Sicmaggot

    Hell Fast Attack IX

    „Červen je měsícem, kdy jarní koncertní sezóna předává žezlo letním festivalům,“ píše Ježura ve svém příspěvku do třetího dílu koncertního eintopfu – a má pravdu, protože to tak skutečně je. Klubových akcí znatelně ubude, zato se však klasicky objeví několik halových akcí (všimli jste si, že právě v červnu u nás ty kapely, které naplní O2 Arenu, hrávají každoročně nejčastěji?) a především se začnou rojit open air festivaly. Na ty se samozřejmě vždy chystá nejvíce lidí a to platí i pro naši rozmilou redakci, tudíž nebude žádným velkým překvapením, že v letních měsících budou v našich koncertních eintopfech převládat právě festivaly. A co si budeme povídat, hned červen 2015 to do punítku potvrzuje, neboť nejočekávanější akcí měsíce se stal brněnský Hell Fast Attack.

  • Redakční eintopf #76 – květen 2015

    1.5.2015

    Sicmaggot

    Arcturus - Arcturian

    Staré kapely táhnou. Ať už je to z nostalgie, z úcty k dřívějším úspěchům, nebo jsou skutečně staré páky o tolik zajímavější než nové dravé štiky, jinému pocitu se po přečtení 76. dílu redakčního eintopfu ubránit nelze. Už dlouho si nepamatuju, že by se v téhle rubrice objevilo tolik nahrávek, které lze bez ostychu označit jako návratové… první desky po spoustě let, po dlouhých přestávkách v činnosti a od kapel, které ve svých žánrech něco znamenají. Právě tyhle formace květnový eintopf ovládají, přičemž úplně nejvíc naši redakci dráždí comeback avantgardních Norů Arcturus, kteří s novinkou „Arcturian“ začnou opětovně úřadovat po dekádě studiového mlčení. Legendární Faith No More se však za nimi nijak nekrčí a jejich první album po 18 letech, které se jmenuje „Sol Invictus“, si nemalou dávku pozornosti taktéž zaslouží. Jedinou mladší a „necomebackovou“ skupinou, jež dokázala proklouznout do první trojky ...

  • Koncertní eintopf #2 – květen 2015

    30.4.2015

    Sicmaggot

    Dalek poster 2015

    Přesně před měsícem jsme poprvé spustili novou rubriku koncertní eintopf, který je vlastně takovým koncertním ekvivalentem již dávno zavedeného redakčního (albového) eintopfu, přičemž onen první měsíc měl naprosto jednoznačného vítěze v podobě čtveřice Kayo Dot, ?Alos, Botanist a Nod Nod (zasvěcený a maximálně duchaplný, smysluplný a čert ví čeho všeho ještě plný report tady, jen tak mimochodem). Jenže ona se situace opakuje i ve druhém díle, protože i tentokrát se redakce – a dokonce téměř jednohlasně – shoduje na nejočekávanější akci měsíce. Oním suverénním vítězem není nikdo jiný než kultovní hip-hopová formace Dälek, jež 11. května ovládne pražský Podnik. Na její vystoupení jsou natěšeni hned čtyři redaktoři, což je celá polovina naší rozmilé redakce. Jedinou černou ovcí, která nadvládu Dälek nabourává, je H. – a ta černá ovce platí doslova, ...

  • Redakční eintopf #75 – duben 2015

    1.4.2015

    Sicmaggot

    Minsk - The Crash and the Draw

    Výsledky redakčního eintopfu jsou občas docela zajímavé – ne, že by snad Minsk byli nějací amatéři, to v žádném případě, přesto bych si asi nevsadil na to, že se svou novinkou “The Crash & the Draw” ovládnou eintopf se vcelku suverénním náskokem. Přesto tito Američané a jejich návratová deska táhnou takovým způsobem, že to v naší redakci dotáhli na první místo v očekávání. A vzhledem k tomu, že s výjimkou Minsk stříleli všichni redaktoři do úplně jiných koutů, dalším albům stačilo na stupně vítězů jen to, aby je zmínili alespoň dva lidi, což se stalo ještě v případě Finů Apocalyptica s albem “Shadowmaker”

  • Koncertní eintopf #1 – duben 2015

    31.3.2015

    Sicmaggot

    Kayo Dot poster 2015

    Přesně jak jsme při spuštění nového webu vyhrožovali, tak se také děje – protřelého vetrána redakčního eintopfa (více jak 70 dílů a více jak čtyři roky existence už není úplně málo) doplňuje jeho mladší bratříček koncertní eintopf. Jeho princip je vlastně jednoduchý – je to úplně to stejné jako původní verze, akorát se namísto albům věnuje koncertům. Na rozdíl od redakčního eintopfu se však toho koncertního nemusí každý měsíc účastnit celá redakce, jelikož mezi sebou máme i frajery, kteří živé akce doslova bojkotují (třeba Zajus – važte si toho, že v pvním díle je, protože na další koncert půjde zase nejdřív tak za pět let!).

  • Redakční eintopf #74 – březen 2015

    1.3.2015

    Sicmaggot

    Enslaved - In Times

    Přijde mi to, jako kdyby nový rok sotva začal, a o on už je tu jeho třetí měsíc známý pod kódovým označením březen. Tak jako tak, je nutno uznat, že letošní rok je v něčem skutečně výjimečný – snad poprvé v životě se mi nestalo, abych si při psaní data pletl letopočty a psal tam předchozí verzi, naopak jsem si na 2015 zvykl takřka okamžitě. Uznejte sami, že tohle je informace, bez níž byste se skutečně neobešli! Dosti vtipů, pojďme radši na to, kvůli čemu jsme se tu dnes sešli, čímž samozřejmě nemám na mysli nic jiného než nový eintopf. Redakce tentokrát pro tento měsíc vypíchla celkem desítku počinů, přičemž tři nejočekávanější pocházejí ze severní Evropy

  • Redakční eintopf #73 – únor 2015

    1.2.2015

    Sicmaggot

    A Forest of Stars - Beware the Sword You Cannot See

    Únor léta Páně 2015 se již s velkým předstihem tvářil jako vysoce zajímavý měsíc, což náš skromný redakční eintopf jen potvrzuje. U nejednoho redaktora totiž natěšenost atakuje nejvyšší meze a u některých z nás to dokonce platí i pro víc než jedno album. Nicméně vítěz prestižního ocenění (ehm) nejočekávanější desky měsíce v redakci Sicmaggot může být jen jeden a v tomto případě jsou jím britští gentlemani A Forest of Stars, jejichž čtvrtý retrospektivní výlet do avantgardní viktoriánské Anglie v podobě “Beware the Sword You Cannot See” nedočkavě vyhlíží hned šest redaktorů ze sedmi. Dost vysoko v očekávácích indexech však vystoupal i britský progresivní velikán Steven Wilson se svou čtvrtou sólovou nahrávkou “Hand. Cannot. Erase.” nebo norská avantgardní stálice Solefald se svou novinkou “World Metal. Kosmopolis sud”.

  • Redakční eintopf #72.1 – speciál 2014 (H.)

    25.1.2015

    H.

    Lux Occulta - Kolysanki

    Tady není absolutně o čem diskutovat… Lux Occulta jsem měl rád vždycky, ale tomu, že by jejich comebacková deska dala zapomenout na všechnu starší tvorbu a doslova ponížila všechna ostatní alba široko daleko, jsem zase nevěřil. Jenže “Kołysanki” je něco jako hudba z jiného světa… tvrdit, že je to deska roku, by bylo málo, protože tohle je jedno z nejlepších alb za dlouhé roky, jedna z nejlepších nahrávek aktuálního tisíciletí – zcela vážně. Naprosto dokonalý, uhrančivý, dechberoucí a – nebojím se to říct – skutečně geniální kus umění, na němž není jediná vteřinka špatně. Absolutní hudební fantazie. Nečekal jsem nic a dostal jsem neuvěřitelně zmagořenou, zdrogovanou a naprosto nezařaditelnou směsici black metalu, punku, ujetých melodií, kláves, psychedelie a asi dalších padesáti věcí. Výsledkem je naprosto originální koktejl, který ...

  • Redakční eintopf #72.2 – speciál 2014 (Ježura)

    25.1.2015

    Ježura

    Lux Occulta - Kolysanki

    Deska “Kołysanki” byla mým prvním setkáním s Lux Occulta a hned je z toho album roku. To je docela slušné, co? To teda… Je to asi jediná loňská deska, která mi nabídla materiál velmi těsně blízký genialitě a zážitek je to i teď s každým dalším poslechem opravdu mimořádný. Pořád se ani náznakem neoposlouchala, pořád mě podněcuje k hledání dalších detailů, které by její kontury ještě trochu zpestřily, a pořád v ní doutnají uhlíky čiré esence umění. Ne, tady prostě není o čem, a ta známka vážně není přestřelená. Opeth jsem vždycky hodně respektoval. Přesto je to z jejich bohatého repertoáru až “Pale Communion”, které mě dokonale uzemnilo. Moc nevím, co o něm napsat, abych neopakoval svoje nadšené hodnocení pod recenzí, ale věřte mi, že tohle je prostě prvotřídní skvost. ...

  • Redakční eintopf #72.3 – speciál 2014 (Kaša)

    25.1.2015

    Kaša

    Triptykon - Melana Chasmata

    Upřímně řečeno, o nejlepší desce minulého roku jsem nemusel nijak dlouho přemýšlet. Thomas Gabriel Fischer si od návratového alba Celtic Frost, “Monotheist”, udržuje famózní formu a “Melana Chasmata” démonických Triptykon budiž dalším důkazem. Obskurní atmosféra funguje ruku v ruce s kompozičně skvěle vybalancovanými skladbami naprosto výtečně a výsledkem je fantastické album, které za svým předchůdcem možná lehce zaostává, ale na první místo v mém skromném žebříčku to suverénně stačí. Zřejmě nejlepší zpěvák rockové historie se letos připomněl s albem, které podtrhuje jeho hudební vizionářství a nespoutanost. “Lullaby and… The Ceaseless Roar” směle přechází od rocku k anglickému folku, country, blues až k africké world music a vůbec nepůsobí roztříštěně. Naopak; vše je vybalancováno do nejmenšího detailu a já bych neměnil jedinou vteřinu. Pokud bych měl vybrat jedno loňské album, o kterém se dá říct, že ...

  • Redakční eintopf #72.4 – speciál 2014 (nK_!)

    25.1.2015

    nK_!

    Benighted - Carnivore Sublime

    O zlaté medaili jsem letos nemusel ani dlouho přemýšlet. Benighted snad nikdy nešlápli vedle a “Carnivore Sublime” není výjimkou. Podobně brutální, energickou a zároveň smysluplnou podívanou dokážou vykouzlit jedině Frantíci. A song “Experience Your Flesh” je neuvěřitelná bomba. Mám trochu pocit, že v domě už žiju sám a všichni sousedé se odstěhovali. Hehe. Druhé místo obsadili Latinoameričané Ill Niño, jejichž muziku jsem žral před lety. Pozdější tvorba mě už moc neoslovila, ale “Till Death, La Familia” vrátila Ill Niño zpátky mezi mé oblíbence. Kombinuje novodobou agresivnější tvorbu s melodičtějšími pasážemi prvních desek, což oceňuji. Původně jsem ani nečekal, že by si “Till Death, La Familia” vysloužila více než dva poslechy, ale o to více jsem byl překvapen. Mám rád milá překvapení. Naopak u Linkin Park jsem ...

  • Redakční eintopf #72.5 – speciál 2014 (Atreides)

    25.1.2015

    Atreides

    Lux Occulta - Kolysanki

    Polská Lux Occulta platí za jedno ze synonym pro avantgardu, což s přehledem dokázala i po probuzení z téměř desetiletého spánku. Neuchopitelná atmosféra těchhle něžných a zároveň neskutečně zvrácených ukolébavek mě chtě nechtě neustále přitahuje. Poslech směsi jednotlivých momentů, výjevů tradic misících se s útržky moderny a postmoderny je natolik nepřenositelná zkušenost, že ji nejde popsat slovem. “Kołysanki” jsou natolik výjimečné, že na ně mám náladu jen velmi zřídka, počin je to ale naprosto dokonalý. Návrat ve velkém stylu. I tady čekání stálo za to. Po sedmi letech od “How the World Came to an End” přišli Manes s nahrávkou rovněž velmi osobitou a velmi těžko uchopitelnou. Jemný, často až intimní nádech skladeb jde ruku v ruce s čirou energií. K silnému pocitovému podloží se člověk musí dostat sám, a ačkoliv není “Be All End All” k posluchači zlá, zadarmo své ...

  • Redakční eintopf #72.6 – speciál 2014 (Zajus)

    25.1.2015

    Zajus

    Ne Obliviscaris - Citadel

    I když jsem tomu zpočátku nevěřil, Ne Obliviscaris dokázali překonat vlastní perfektní debut a jejich “Citadel” se tak pro mě stalo nejlepším albem roku. Koncentrace úžasných momentů je na něm totiž nepřekonatelná. Ne Obliviscaris precizně kombinují tvrdé metalové momenty s jemnější prací, v níž dominují nádherné housle, to vše s bezchybnou rytmickou sekcí v zádech. V extatických momentech největší vřavy kladou jednu melodii přes druhou a ty do sebe zapadají tak lehce, jako by to bylo to nejjednodušší na světě. Počínaje letoškem není Ne Obliviscaris radno přehlížet. Zařazuji si je vedle In Vain a Between the Buried and Me mezi nejlepší mladé představitele progresivního extrémního metalu. Jestliže jsou Ne Obliviscaris v mnoha ohledech nováčky na hudební scéně, Swans mají to své již odslouženo. Přesto však po svém znovuobnovení ve třetím tisíciletí vydávají samá skvělá ...

  • Redakční eintopf #72.7 – speciál 2014 (Skvrn)

    25.1.2015

    Skvrn

    Lux Occulta - Kolysanki

    O nejlepším albu roku jsem od vydání návratového experimentu Lux Occulta neměl pochyb. Očekávat nějakou konzervativinu by bylo naivní, ale že se za těch uplynulých 13 let od vydání “The Mother and the Enemy” tvorba kapely změní tak radikálně, nemohl čekat nikdo. Polští vizionáři do své hudby dokázali zakomponovat neskutečné množství žánrově odlišných prvků s velkou grácií a utvořili dokonalý celek, jenž přichází s jedinečnou tváří. Trip-hop, elektronika, rock i polská vesnice v podání ukecaných stařen si k sobě nikdy nebyly blíž. Je těžké to popsat slovy. Je to všude kolem, je to hutné a útočí to ze všech stran, přesto nás to svou nekonečnou silou přitahuje. Tím “ten” mám samozřejmě na mysli vesmírné dálavy v podání švýcarského tělesa Darkspace. Famózní záležitost, která je stále (nepochopitelně) opomíjena a jen zřídkakdy vnímána jako vrchol ...

  • Redakční eintopf #71 – leden 2015

    1.1.2015

    Sicmaggot

    Napalm Death - Apex Predator - Easy Meat

    Rok se s rokem sešel a máme tady tradiční vydání našeho redakčního jednohrnce. Přestože lednový seznam chystaných alb skýtá daleko širší možnost výběru, než jako tomu bylo v posledním měsíci právě skončivšího roku, tak i přesto má naše mlsná redakce nejednou problém najít si v té hromadě alb svá želízka v ohni. Celkem jednoznačně si tak vítězství uzmuli birminghamští grindeři Napalm Death, jejichž novinku “Apex Predator – Easy Meat” zmiňují ve svých textech hned tři redaktoři. Svou míru pozornosti si však vysloužily i legendy Blind Guardian, Hate či Venom ve společnosti méně tradičních jmen jako The Crown a Panda Bear.

  • Redakční eintopf #70 – prosinec 2014

    1.12.2014

    Sicmaggot

    Cult of Fire - Čtvrtá symfonie ohně

    Rubrika redakční eintopf je tu s námi přesně pět let a jeden měsíc… vážně, úplně první díl totiž připadl na listopad 2009. Sice by bylo vhodnější to zmínit minulý měsíc, kdy to bylo rovných pět roků, ale nevadí, protože nyní se mi to stejně k úvodníku hodí lépe. Jestli jste dobří počtáři, jistě jste si už spočítali, že to znamená, že nyní se v eintopfu objevuje už šesté prosincové vydání. Ve všech pěti předchozích se objevovaly hemzy na to, jak poslední měsíc roku skoro nic nevychází – vlastně se z toho stala už taková tradice, že vánoční stromeček, sváteční obžerství a silvestrovské ožralství jsou proti tomu úplné nic. Tím pádem je zcela zřejmé, že něco takového nelze přerušit – a také jsme si nic takového nedovolili, takže ano, opětovně si většina ...

  • Redakční eintopf #69 – listopad 2014

    1.11.2014

    Sicmaggot

    Primordial - Where Greater Man Have Fallen

    Je pravda, že paměť už mi neslouží tolik jako zamlada (ještě před týdnem to bylo lepší než dneska!), takže možná budu trochu kecat, ale takhle na první dobrou si nevzpomínám, kdy naposledy nějaké album v eintopfu zvítězilo podobně drtivým rozdílem. Listopad totiž v naší redakci ovládnou těžké mraky, melancholie a irské chmury v podání Primordial, jejichž novinka “Where Greater Men Have Fallen” si uzmula titul nejočekávanější desky měsíce s náskokem několika koňských délek. V jejich konkurenci se pak přes deset očekávacích bodů dokázali těsně vyškrábat pouze progresivní Australané Ne Obliviscaris, kteří budou s deskou “Citadel” navazovat na svůj vysoce ceněný debut “Portal of I”. Zbytek nahrávek už pak zdánlivě paběrkoval, nicméně opravdu jenom zdánlivě, protože už jen to, že si na ně někdo z naší redakce vzpomněl a do eintopfu je zařadil, je ...

  • Redakční eintopf #68 – říjen 2014

    1.10.2014

    Sicmaggot

    Devin Townsend - Z2

    Před časem jsme v eintopfu trochu nenápadně zavedli takové zajímavé pravidlo, že při počítání indexů pro jednotlivá alba se začaly započítávat i desky, jež každý redaktor zmíní, a to za poloviční počet bodů oproti té hlavní nahrávce, kterou si ten který redaktor vybere. Když si tedy jako nejočekávanější album měsíce zvolí X a dá index třeba 9/10, ale v textu zmíní, že se těší i na Y a Z, pak X dostane 9 bodů a Y i Z každé 4,5 bodu. Jednoduché. Zdánlivě to vypadá jako kravinka, ale v říjnu toto pravidlo poprvé ukázalo svůj smysl. “Be All End All” od norských experimentátorů Manes si hned tři redaktoři zvolili jako nejočekávanější album měsíce. Přesto nakonec v součtu celé redakce vyhrálo “Z2” od Devina Townsenda, ačkoliv to si jako nejočekávanější zvolil jediný redaktor. Nicméně nové dvojalbum legendárního ...

  • Redakční eintopf #67 – září 2014

    1.9.2014

    Sicmaggot

    Darkspace - Dark Space III I

    Vzhledem k tomu, že se nám eintopfová rubrika začala v jistém slova smyslu vymykat z rukou, zavedli jsme od tohoto dílu nové omezení. Protože se občas nějaký text zvrhl ve vypisování půlky seznamu vydávaných alb, čímž pak příslušný jednohrnec podle mého skromného názoru začal trochu postrádat smysl, rozhodli jsme se, že od nynějška může každý redaktor ve svém textu zmínit maximálně tři desky (jedno, jestli v pozitivním nebo negativním smyslu) včetně té, již si zvolil jako tu hlavní. Důvod je jednoduše ten, aby to byl trochu boj a aby tam všichni psali opravdu jen to, na co se těší, ne vypisovali padesát věcí, aby nevypadali jak vidláci jen díky tomu, že nezmínili nové Blut aus Nord, ačkoliv tu kapelu vlastně neposlouchají… Pojďme už však k měsíci září, jehož hlavní dění se evidentně odehraje v hlubokém ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy