Minulost

  • Silencer – Death – Pierce Me (2001)

    26.6.2018

    H.

    Silencer – Death – Pierce Me

    V dnešním výletu do minulosti si budeme povídat o skupině, která je svým způsobem mimořádně zajímavá a zvláštní. Nepochybuji o tom, že pro většinu z vás nepůjde o neznámý pojem, protože on to není až takový problém na Silencer narazit. Vlastně jde asi o jednu z prvních formací, které člověk potká, jakmile se pokusí nakouknout do šuplíku s depressive black metalem, protože Silencer předchází cosi jako kultovní status a pověst vysoce kontroverzní formace. Nic z toho nám ale nevadí, i vzpomínání na známější jména je důvodem, proč tu máme sekci s retrospektivními recenzemi. Navzdory jakémusi všeobecnému přesvědčení, že hlavní postavou Silencer je Nattramn, který se posléze stal hlavní tváří, kapelu v roce 1995 založil Andreas Casado alias Leere.

  • Algor – Úder pohanského hnevu (2003)

    29.4.2018

    H.

    Algor - Úder pohanského hnevu

    Při dnešním putování do hudební minulosti si zavzpomínáme na nahrávku, které se během těch let od vydání na československé blackmetalové scéně dostalo kultovního statusu. A to možná hodnotím ještě docela střízlivě. Nač chodit kolem horké kaše – „Úder pohanského hnevu“ je s odstupem jedno z nejvíc zásadních děl slovenského black metalu a jedno z nejvýraznějších alb syrového black metalu, která po roce 2000 ve střední Evropě vyšla. Existence Algor – což v překladu z latiny znamená „chlad“ anebo „zima“ – se začala psát již na konci devadesátých let. Na nejstarších fotografiích jsou k vidění tři muzikanti, ale skupina je známá především jako dvoučlenná – Slavfist (dále Krolok, Malokarpatan nebo ex-Hromovlad) za bicími a Aldaron na strunných nástrojích a zpěvu. A právě v takové sestavě Algor také natočili svůj dlouhohrající debut „Úder pohanského hnevu“.

  • Bathory – Nordland II (2003)

    8.4.2018

    H.

    Bathory – Nordland II (2003)

    Prostřednictvím „Nordland I“ se Quorthon konečně naplno vrátil k tomu, co mu šlo nejlépe a co tak trochu naznačovalo už několik skladeb na „Destroyer of Worlds“, tedy k epickému viking metalu. A ve stejném duchu samozřejmě pokračuje i jeho přímý následovník „Nordland II“, což dá samozřejmě rozum s ohledem na to, že jde o dvě vzájemně provázané desky, které byly zamýšleny jako první polovina rozsáhlé tetralogie „Nordland“. Tímhle však bylo o „Nordland II“ řečeno prakticky vše podstatné, protože jinak bych musel z velké části opakovat to samé, co jsem psal již před nějakou dobou o „Nordland I“. To je sice nepříjemná situace pro jednoho bezvýznamného pisálka, ale v konečném důsledku na tomhle vůbec nesejde. Důležité totiž je, že z hudebního obsahu se opětovně jedná o výtečnou desku, jejíž kvality jsou hodny metalového titána, jenž na žánrové mapě zanechal tak výraznou ...

  • Bathory – Nordland I (2002)

    18.3.2018

    H.

    Bathory - Nordland I

    Pouhý rok po rozpačitém a stylově rozhádaném „Destroyer of Worlds“ se Quorthon vrátil do stylových vod, které mu slušely asi ze všeho nejvíc. Tedy alespoň dle mého skromného osobního názoru, protože tohle je přesně ta tvář Bathory, kterou poslouchám ze všech nejraději. „Nordland I“, první část původně zamýšlené tetralogie, se plně vrací k výpravnému vikinskému metalu. Už žádné žánrové přeskoky jako posledně, nýbrž epický opus se severskou atmosférou, která navazuje na tradici desek „Hammerheart“, „Twilight of the Gods“ a „Blood on Ice“. Jejich velikosti – myšleno tedy především prvních dvou jmenovaných – sice „Nordland I“ nedosahuje, přesto se jedná o vysoce důstojnou práci hodnou jména Bathory. Na rozdíl od jiných dalších alb, která jsou v diskografii kapely spíše do počtu.

  • Bathory – Destroyer of Worlds (2001)

    11.3.2018

    H.

    Bathory - Destroyer of Worlds (2001)

    Po vydání „Blood on Ice“ se Quorthon v rámci Bathory na nějakou dobu opět odmlčel. Rok po zmiňované desce pustil do světa ještě druhý sólový počin s názvem „Purity of Essence“, který byl dokonce dvojalbem, nicméně na další desku Bathory se čekalo až do dalšího tisíciletí. Quorthon po sobě zanechal nahrávky, na něž všichni bez výhrad a bez keců přísaháme, ale i několik takových, na něž se názory různí, mnohdy i dost zásadně. Řekl bych, že „Destoyer of Worlds“ spadá jednoznačně do druhé jmenované kategorie. Tak si jej pojďme připomenout. Předpokládejme na chvíli, že se někdo diskografií Bathory teprve postupně proposlouchává v rámci dohánění znalostí z metalové historie a že v této chvályhodné činnosti postupuje chronologicky. Začátek „Destroyer of Worlds“ se nese ve velmi slibném duchu a člověk v takové situaci může být z prvních skladeb až nadšený. Vše totiž nasvědčuje, že „Destroyer of Worlds“ nechá zapomenout ...

  • Bathory – Blood on Ice (1996)

    4.3.2018

    H.

    Bathory - Blood on Ice (1996)

    Po thrashmetalové epizodě prostřednictvím alb „Requiem“ a „Octagon“, z nichž přinejmenším to druhé se příliš nepovedlo, přišel v roce 1996 konečně návrat k tomu, co šlo Quorthonovi ze všeho nejlépe – k epickému vikinskému metalu. Nejspíš všichni ale víme, že tohle tvrzení je trochu zavádějící, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, „Blood on Ice“ sice formálně zapadá do stejné žánrové škatulky jako „Hammerheart“ a „Twilight of the Gods“ a rozhodně lze mezi nimi a devátou dlouhohrající deskou Bathory najít nejeden společný jmenovatel, svou náladou je ale tohle album trochu jinde. Zadruhé je poněkud zvláštní mluvit o návratu k předešlému stylu i z toho důvodu, že základy „Blood on Ice“ byly položeny prostřednictvím demo nahrávek již v roce 1989. Tehdy ovšem desku nedokončil. Na světlo pak materiál vytáhl až v polovině devadesátých let, kdy jej ...

  • Bathory – Octagon (1995)

    25.2.2018

    H.

    Bathory - Octagon (1995)

    Na „Requiem“ se hudba Bathory stočila směrem ke staroškolskému archaickému thrash metalu, což byla oproti dřívější tvorbě obrovská změna. Následující deska „Octagon“ z října 1995 v myšlence započaté svým přímým předchůdcem pokračuje, ale z jistého úhlu pohledu ji dotahuje ještě dále. Oním jistým úhlem je především zvuk. Kytara zní na „Octagon“ primitivně, neotesaně, snad jako by kdyby vylezla až z pravěku. Zač je toho loket, se ukáže už s prvními riffy úvodního songu „Immaculate Pinetreeroad #930“. Jakási zvuková pravěkost nakonec svým způsobem koresponduje i s obálkou alba, jež ovšem v konečném důsledku patří k jeho nejsilnějším stránkám, ale k tomu se ještě dostaneme.

  • Bathory – Requiem (1994)

    18.2.2018

    H.

    Bathory - Requiem (1994)

    Přinejmenším jedna věc se Quorthonovi musí nechat – vždycky si dělal věci po svém a nijak zásadně se neohlížel na to, co se zrovna hraje nebo co od něj očekává okolí. Důkazů tohoto tvrzení napříč jeho tvorbou najdeme mnoho. Ostatně jen těžko by dokázal položit základy hned dvě metalovým subžánrům, kdyby tomu tak nebylo. Stejně tak bychom ale mohli poukázat i třeba na rok 1994, kdy Quorthon vydal nemetalovou sólovku „Album“ a po třech letech také novou desku Bathory, na níž se opětovně vydal úplně jiným směrem než na jakémkoliv předchozím počinu. Po éře rozmáchlých epických eposů se Quorthon prostřednictvím „Requiem“ navrátil k metalovému primitivismu a nespoutanosti. Přesto se nejedná o návrat ke kořenům, poněvadž na rozdíl od raných blackmetalových alb k tomu nyní využívá thrash metal.

  • Quorthon – Album (1994)

    4.2.2018

    H.

    Quorthon - Album

    Tvorbu Bathory osobně vnímám jako rozparcelovanou na různé éry, přičemž s „Twilight of the Gods“ z roku 1991 se uzavřela ta druhá. A zároveň s ní i to nejzajímavější, co Quorthon metalovému světu věnoval. Jsou to totiž právě první dvě pomyslné epochy, blackmetalová a (první) vikinská, díky nimž je Bathory uctívána jako kultovní formace. Symbolické v tomto případě je, že „Twilight of the Gods“ bylo původně zamýšleno jako poslední deska Bathory. Po jejím vydání se Quorthon na chvíli odmlčel a následující dva roky, tedy ty s pořadovými čísly 1992 a 1993, vyplnily první dva díly kompilace „Jubileum“, které obsahovaly různě namíchané skladby z předcházejících alb doplněné o několik málo nevydaných tracků (celkem se jich na obou kompilačkách objevilo pět). Další regulérní studiové album se objevilo až v roce 1994, ale na druhou stranu, vyšly zde hned dvě řadové ...

  • Bathory – Twilight of the Gods (1991)

    21.1.2018

    H.

    Bathory - Twilight of the Gods (1991)

    Veškerá alba Bathory do téhle doby přinesla nějaký citelný posun v tvorbě skupiny. „The Return……“ oproti debutu omezilo punkové vlivy a přineslo možná první skutečnou a ryzí blackmetalovou černotu. Na „Under the Sign of the Black Mark“ již byl cítit příklon k větší skladatelské rozmanitosti a „Blood Fire Death“ bylo první deskou, která se odpoutala od dřívějších témat a vnesla do světa Bathory nordickou atmosféru. Počin „Hammerheart“ pak okovy black metalu, které na „Blood Fire Death“ stále doznívaly, shodil úplně a definoval podobou takzvaného viking metalu. Řekl bych, že „Twilight of the Gods“ je tím pádem první nahrávkou Bathory, která citelný posun nepřináší. Oproti „Hammerheart“ se toho totiž změnilo jen minimum, snad jen přibylo víc akustických kytar a „sborů“, ale co do atmosféry „Twilight of the Gods“ pokračuje ve šlépějích svého ...

  • Bathory – Hammerheart (1990)

    14.1.2018

    H.

    Bathory - Hammerheart

    Dnes, když se na vše můžeme podívat zpětně a s velkým odstupem, už je docela lehké hodnotit vývoj Bathory a analyzovat žánrový oblouk, jejž tato švédská metalová legenda během své historie opsala. S lehkým srdcem tedy můžeme říct, že pátá dlouhohrající deska „Hammerheart“ z dubna roku 1990 plně dotahuje to, co naznačil již předešlý opus „Blood Fire Death“ z října 1988. Již v minulé vzpomínkové recenzi padlo, že „Blood Fire Death“ stojí rozkročeno mezi dvěma érami Bathory – zatímco střed alba se ještě ohlížel za dřívějším obdobím agresivního black metalu, začátek a konec vytyčený skladbami „A Fine Day to Die“ a titulní „Blood Fire Death“ jasně naznačil, kam budou Quorthonovy hudební kroky směřovat dál. Není žádným tajemstvím – naopak by mělo jít o jednu z povinných znalostí každého příznivce metalové muziky ...

  • Zaum – Eidolon (2016)

    7.1.2018

    H.

    Zaum - Eidolon

    Kanadské duo Zaum patří ke kapelám, které si přímo libují v hudebním vypravěčství. Dlouhé skladby – to je jejich parketa. Zatímco debutové album „Oracles“ z roku 2014 nabídlo čtyři písně, z nichž ta nejdelší se vyšplhala na 14 minut, druhé album „Eidolon“ jde v tomto ohledu ještě dál. Na posluchače zde čekají pouhé dvě kompozice, z nichž každá trvá rovnou jednadvacet minut (přibližně… Metal-Archives uvádí necelých 21, Bandcamp kapely na vteřinu přesně 21 a na oficiální promo kopii trvají oba tracky necelých 22 minut). To už je pořádná porce muziky, ale s radostí mohu říct, že v případě Zaum se není čeho obávat – Kyle Alexander McDonald a Christopher Lewis s takhle ambiciózními stopážemi zacházet umějí a servírují na nich poutavý poslech. Druhým atributem, jejž Zaum vzývají, je setsakra velká hutnost a zatěžkanost. Páteř jejich muziky tvoří doom ...

  • 刺眼光芒 – Blood and Honour (2007)

    31.12.2017

    H.

    Ci yan guang mang - Blood and Honour

    Asi jste si všimli, že jsme si zvykli vydávat nedávno zavedené historické recenze v neděli. A v letošním roce to náhodou vyšlo tak, že Štědrý den i Silvestr, tedy dva pro většinu lidí v našich zeměpisných šířkách docela zvláštní dny, přišly právě na neděli. A tím spíš, že se tahle situace bude příště opakovat až v roce 2023, bylo jasné, že oba dny musíme oslavit nějakým speciálním výletem do minulosti, jenž by mohl parádně nasrat hromadu lidí. Na Štědrý den jsme si tu povídali o negro-bijcích Slave Whipping Blapshemy a jejich jediné desce „A Kall to Whips“, dnes na to navážeme dalším podobným bizárem. A že formace s názvem 刺眼光芒 bizarní opravdu je. Kontroverze a zároveň ona bizarnost 刺眼光芒 (někdy též můžete kapelu najít pod anglickým překladem Aglare Light) tkví v kombinaci tématu textů ...

  • Slave Whipping Blasphemy – A Kall to Whips (2005)

    24.12.2017

    H.

    Slave Whipping Blasphemy - A Kall to Whips

    Jestli vás všechny ty vánoční slinty o klidu, míru a podobných píčovinách serou a stejně tak miliarda zkurevných ohraných pohádek a nekonečné zástupce kýče, určitě vám přijde k chuti představení dnešní perly. Na Štědrý den léta Páně 2017 totiž nabízíme výlet do minulosti, který je kurevsky nenávistný a doslova anti-korektní. Zasvěcení již samozřejmě dávno vědí, ale ani pro ty z vás, kdo se se Slave Whipping Blasphemy doposud nesetkali, nebudeme chodit kolem horké kaše. Co si budeme povídat, právě texty jsou tím hlavním důvodem, proč si Slave Whipping Blasphemy dodnes někdo všímá a ostatně i proč zde „A Kall to Whips“ hodláme recenzovat, abychom tím poslali pozdrav všem Mirkům Dušínům. Zkrátka a jednoduše, Slave Whipping Blasphemy jsou rasismus nejhrubšího zrna. V textech se to jen hemží otroky, plantážemi, negry a jejich ...

  • Bathory – Blood Fire Death (1988)

    17.12.2017

    H.

    Bathory - Blood Fire Death (1988)

    Pokud první tři desky Bathory představují blackmetalovou éru skupiny a alba ze začátku devadesátých let zase definují viking metal, pak čtvrtou dlouhohrající nahrávku „Blood Fire Death“ lze chápat jako určitý mezičlánek mezi oběma obdobími. Blíže má sice stále k tomu prvnímu, ale co lehce naznačila skladba „Enter the Eternal Fire“ z „Under the Sign of the Black Mark“, to se v jistých částech „Blood Fire Death“ začíná projevovat již mnohem zřetelněji. Samozřejmě mluvím o směřování do stavu, kdy špinavou agresi vystřídalo vyprávění monumentálních hudebních ság. Příklon k severské mytologii je na „Blood Fire Death“ patrný již ze samotného přebalu, na němž se nachází výřez obrazu „Asgårdsreien“ z roku 1872 od norského malíře Petera Nicolaie Arba (1831-1892). Tříminutové intro „Odens Ride Over Nordland“ nastolí mystickou severskou atmosféru, na niž posléze naváže začátek první regulérní skladby „A ...

  • Nivathe – Enveloped in a Diseased Abyss (2008)

    10.12.2017

    Metacyclosynchrotron

    Nivathe - Enveloped in a Diseased Abyss

    V recenzi reedice dema Vpaahsalbrox jsem zmínil existenci Nivathe a nyní když mám v rámci nové sekce možnost vytáhnout nějakou tu přehlíženou obskuritu, tak rovnou začnu s hnusem největším: „Enveloped in a Diseased Abyss“. Mozek a jediný člen kapely, Plague, se v letech své aktivní tvorby asi necítil úplně v pohodě, a tak ventiloval vnitřní temno všelijak. Zkazky, jak se členové doomových Senthil, mezi které patřil i výše jmenovaný, škrtili při nahrávání svého dema řetězy, jsou legendární a domnívám se, že „Septisemesis“ a „Crypticorifislit“ neupadly mezi vyznavači žánru v úplné zapomnění. Další z Plagueových kapel jako Khimaat, Triphane, Thra’el nebo již představení Vpaahsalbrox se prezentovaly psychotickým blackmetalovým nářezem a nejaktuálnější z projektů Abduct, s dosavad jedinou kazetou „God Complex“ z roku 2012, spadá do žánru power electronics / death industrial.

  • Bathory – Under the Sign of the Black Mark (1987)

    3.12.2017

    H.

    Bathory - Under the Sign of the Black Mark

    Tvorba Bathory se vcelku lehce nechá rozdělit do několika etap, z nichž ta první, ryze blackmetalová, je vymezena první trojicí desek. „Bathory“, „The Return……“ a „Under the Sign of the Black Mark“ tvoří triumvirát definující black metal. První představila jeho zběsilost vycházející z punku, kteroužto druhá dovedla k dokonalosti formulaci žánru a dotáhla ji do konečného důsledku. Právě první dvě jsou ty skutečně stylotvorné, na jejichž základech vše stojí, ale až ta třetí představuje nejpropracovanější skladatelskou stránku a stává se korunním drahokamem extrémního metalu. Krátce po vydání „The Return……“ se nyní už dvoučlenná formace Bathory vrátila do domovského studia Heavenshore, aby zde pracovala na dalším materiálu pro eventuální třetí dlouhohrající desku. Nahrávka vznikala pod pracovním názvem „Occulta“ případně „Okkulta“ a bylo pro ni natočeno celkem sedm písní (jednou z nich byla i raná verze „Call from ...

  • Bathory – The Return…… (1985)

    26.11.2017

    H.

    Bathory - The Return……

    Originální vydání „The Return……“, druhé desky Bathory, na zadní straně gramofonové desky neuvádělo seznam skladeb. Na jeho místě se nacházela výše citovaná báseň, v níž se objevují názvy všech písní na albu. Původně byl záměr dokonce takový, že báseň bude přednesena během intra „Revelation of Doom“, ale z toho nakonec sešlo, jelikož se ani s přidávanými efekty nepodařilo najít hlas, jenž by k ní pasoval. Navíc již bylo rozhodnuto, že nahrávku otevře song „Total Destruction“, zatímco verše zněly spíš jako úvod k „The Return of the Darkness and Evil“, která se nachází až na konci desky. Ze všech těchto důvodů nakonec se nakonec nápad neuskutečnil a slova se objevují jen na zadní straně. Tak či onak, „The Return……“ se pro skupinu stalo zlomovou deskou, která Bathory vyslala nahoru a zajistila jim (zde je skutečně ještě pořád na místě množné číslo – ...

  • Bathory – Bathory (1984)

    19.11.2017

    H.

    Bathory - Bathory

    Je mnoho kapel, které promluvily do vývoje metalu, je i mnoho skupin, jimž můžeme bez obav přiřknout tituly jako legendární – a ještě mnohem víc si jich tento titul uzurpuje, aniž by na něj reálně měly nárok. Existuje i množství kultovních formací, jejichž tvorbu uctívá relativně málo lidí, ale o to víc fanaticky. Je však jen hrstka skutečných metalových titánů, bez jejichž vlivu by celý žánr nemohl vypadat tak, jak dnes vypadá. K takovým „nadlegendám“ a metalovým bohům zcela nesporně patří i švédský projekt Bathory, jenž stál u zrodu pravého black metalu a později definoval i viking metal s nordickou atmosférou. Jak už tomu tak mnohdy bývá, začátky Bathory v roce 1983 asi nenapovídaly tomu, že se právě rodí jedna z největších metalových legend historie. Založil ji tehdy 17letý Tomas Börje Forsberg alias Quorthon společně ...

  • ionnsaich – va. and vn. learn, teach (2012)

    5.11.2017

    Mythago

    ionnsaich – va. and vn. learn, teach

    Při bloudění temnými hlubinami internetu může člověk narazit na všelijakou divnou potvoru. Přízvisko ‚divné‘ sice ionnsaich (ve skotské gaelštině slovo pro učení (se)) příliš nevystihuje, zato ‚zajímavé‘ je už přiléhavější. Tahle, s mírnou nadsázkou řečeno, kapela totiž hraje black folk (tím není myšleno klasický nenápaditý black metal, který se někdo pokusil obohatit o rádoby tradiční melodie – čest výjimkám – nýbrž black hraný jen a pouze na akustickou kytaru), což je pro mne jakožto člověka holdujícího primárně (dark) folku a black metalu lákavé již samo o sobě. Již po prvním poslechu je jasné, že tahle nahrávka je naprosto domácká, ať už co se týká zvuku, tak občasných přehmatů a chyb, což je ale spíše sympatické než rušivé. Je vidět, že někdo měl prostě pár dobrých nápadů, popadl první nahrávací zařízení, co ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy