Site News

  • Omezený provoz

    4.3.2017

    H.

    Jak jste si asi všimli, aktuálně nefungujeme úplně na sto procent. Důvod je jednoduchý – šéfredaktor se právě přestěhoval a zatím je bez internetu. Někdy během příštího týdne bychom snad mohli začít jet v obvyklé kadenci, teď zatím ještě pár dnů budou vycházet jen recenze (snad).

    EDIT 6.3.2017: Už jedeme zase v tradičním režimu.


  • Roční bilance a (staro)nový redaktor

    8.1.2017

    H.

    Přelom roku s sebou vždy nutně přináší i čas pro bilancování. A jak se již stalo tradicí, ani my v tomto ohledu nebudeme vymýšlet nic zvláštního a přispějeme svou troškou do mlýnice seznamů toho nej, co se loni v hudebním světě objevilo. Jinými slovy, obligátní roční eintopf je za dveřmi. Většina redaktorů už má své příspěvky odevzdané a zítra v podvečer to odpálíme první částí, jíž se sebestředně ujme má maličkost. Další díly by pak měly následovat v rozmezí tří dnů.

    Pokud půjde vše dle očekávání, čeká nás protentokrát jen pět žebříčků, o něž se kromě mě postarají Kaša, Skvrn, OnotiusMetacyclosynchrotron. Kolega Cnuk nastoupil čerstvě a po drtivou většinu loňského roku součástí redakce nebyl, tudíž jsme se dohodli, že roční shrnutí psát ještě nebude. Podobně je na tom i další „nováček“, čímž se dostáváme ke druhému důležitému sdělení tohoto textu:

    Jsme rádi, že mezi sebou můžeme opět přivítat kolegu Zajuse, jenž si dal koncem roku 2015 přestávku od psaní. Nyní se nám vrací jako bumerang a opět začne tu a tam přispívat. A vše napovídá tomu, že po dobu, kdy jsme ho nehlídali, jeho vkus ještě více zvlčil a utekl od metalu, takže se určitě máte na co těšit! Zajusův aktualizovaný profil již naleznete na příslušné redakční stránce, jeho první po-návratovou recenzi na desku „The Impossible Kid“ od Aesop Rocka čtěte tady.

    Aesop Rock – The Impossible Kid


  • Novoroční změny

    1.1.2017

    H.

    S novým rokem jsme se rozhodli udělat pár menších změn či novinek, k nimž by asi bylo záhodno říct pár slov.

    Předně jsme již na konci letopočtu s pořadovým číslem 2016 přijali nového kolegu, jenž si říká Cnuk. Pár drobností o jeho vkusu najdete na příslušném místě v informacích o webu a venku už má i svou první recenzi – na desku „Životy těch druhých“ od Kovadliny. Jak vidno, jedná se o žánr, který u nás zrovna nefrčel, ale tak je to správně, protože k čemu by nám byl, kdyby to tu nijak neobohatil, haha. Snad se mu bude prášit od klávesnice a snad se vám jeho výtvory budou aspoň trochu zamlouvat.

    Kovadlina – Životy těch druhých

    Nyní už ale ke změnám na samotném webu. Předně došlo k překopání úvodní stránky, kde se navýšil počet recenzí, minirecenzí a článků a v neposlední řadě se sem přesunuly novinky. Dovolíme si neskromně tvrdit, že skladba našich novinek je zajímavá a vcelku neobvyklá, protože sereme na spoustu áčkových kapel (o těch si přečtete všude jinde) a namísto toho tam radši cpeme podzemní hnusy. A tím pádem si myslíme, že si tahle sekce zaslouží být víc na očích, když jí věnujeme nemalou péči.

    Dále přibyla nová rubrika filmový koutek, jejíž název snad hovoří za vše. Už teď byla možnost psát o filmech s tím, že takové věci se budou objevovat v Tématických článcích. Jenže jsme líná hovada a vesměs jsme na to dlabali, takže toho moc nebylo. Od nynějška bych ale rád psal o filmech systematičtěji a častěji, a tudíž jsem se rozhodl vyčlenit jim vlastní rubriku.

    V souvislosti s filmovým koutkem by asi stálo zmínit ještě něco. Neočekávejte, že jeho náplní budou recenze velkých blockbusterů, které zrovna frčí v kinech. Na to jistě najdete množství jiných stránek, na nichž se to točí jen okolo filmu. Hodláme se soustředit spíše na starší věci a různé lahůdky. Spíš tedy čekejte céčkové horory, zapadlé fantasy braky, oldschoolové akčňáky, němé snímky, nezávisláky a různé další divnofilmy a zhůvěřilosti, sem tam i pocta nějaké legendě. To zní zajímavě, ne? První kousek už je tady!

    Deathstalker I

    V dohledné době by pak měla přibýt ještě jedna rubrika, jejíž název je taktéž výmluvný – minulost. Půjde o jakýsi střet filmového koutku (zaměření na starší věci) a klasických recenzí (tedy hudba). K tomu snad není příliš co dodávat – snad kromě přiznání, že tenhle nápad tu visel už roky, tak by to konečně chtělo uskutečnit. Ale znáte nás, jsme líná hovada… tak držte palce, ať to nakonec nevyhnije jako spousta jiných nápadů!

    No, a dál už jen nějaké píčovinky. Do levého sloupce přibyl náhodný článek, kde se – a teď pozor, bude to nečekané – zobrazuje jeden náhodný článek. Vcelku fajn fíčurka, taky mě to mohlo napadnout dřív. Pak je trochu poštelované hledání a zobrazení štítků.

    Nějaké další kraviny mám ještě v hlavě, tak to třeba ještě nebude všechno. Ale znáte to, jsem líné hovado… Kdybyste ovšem měli nějaký nápad, co by šlo předělat nebo zlepšit, klidně se ozvěte, třeba si to i vezmeme k srdci…


  • Reportová nálož v příštích dnech

    22.10.2016

    H.

    V blízké době nás čeká dost reportů. Už včera vyšlo povídání o koncertu Christian Death a Whispers in the Shadow (viz http://sicmaggot.cz/dLou1u). Dále budou následovat reportáže z vystoupení Enslaved / Ne Obliviscaris (Praha), Swans / Anna von Hausswolff (Praha) nebo Venom Inc. / Vital Remains / Mortuary Drape (Ostrava).

    Aby toho nebylo málo, tak rovněž chystáme povídání o jednom koncertu, který již není úplně aktuální, ale zrovna za Priessnitz hrajících v Priessnitzových léčebných lázních stojí za to se ohlédnout i s odstupem. A jestli všechno půjde dle plánu, objeví se u nás kecy také o nějaké nehudební akci a případně ještě něco dalšího, u čeho si nejsme jisti napsáním, tudíž se o tom zatím nebudeme šířit.

    A než tohle všechno stačí vyjít, tak už budeme budit veřejné pohoršení na dalších koncertech, tudíž příznivci reportů mezi vámi rozhodně nebudou strádat!

    Swans


  • Deset let Sicmaggot

    30.7.2016

    H.

    Já osobně jsem si nikdy nepotrpěl na nějaké patetické kecy a bilancování nebo abych každý rok psal, že zrovna slavíme narozeniny. Však i na nějaká vánoční přání a hodně štěstí do nového roku mám dlouhodobě na párku a nepíšu to, protože mi to přijde jako sračka a jistě to každoročně slyšíte všude možně, tak aspoň tady ten vyjebaný patos číst nemusíte. Nicméně dekáda fungování už není jen tak něco a před něčím takovým se musí poklonit i takový cynický zmrd jako já.

    Je to tak, na chlup přesně před deseti lety na Sicmaggot – tehdá samozřejmě ještě na Sicmaggot blogu – vyšel krátce před půl devátou večerní historicky první článek (čtěte tady), u něhož to vlastně celé začalo.

    Od té doby se stránka hodně proměnila a třeba u vydání inkriminovaného prvního článečku nikdo z nás z aktuální sestavy ještě nebyl. Zakladatel dávno odešel a postupně jsem to po něm převzal já, který se připojil před více jak osmi lety (safra, ono to fakt letí). Zaměřením jsme se stočili úplně jinam a o žánry, jaké v oné úvodní éře ještě před mým nástupem dominovaly, už zde nyní takřka nezakopnete (jakkoliv výjimky potvrzují pravidlo). A naopak hudba, o níž si tehdejší čtenáři mohli nechat leda tak zdát, je teď na denním pořádku. To společně s přesunem z blogu na vlastní doménu považuji asi za největší změnu, vedle níž je skutečnost, že vzhledově jsme dnes úplně jinde, docela marginální.

    Sicmaggot

    Za tu dekádu jsme stihli napsat takřka 2000 recenzí, dalších osm stovek malých recenzí, více jak tři stovky koncertních reportáží a hafo dalších článků. Na tom všem se podílelo více jak 40 lidí, z nichž (vynecháme-li aktuální redaktory) asi nejvíce do podoby stránky promluvili Corey(8) (ten už samozřejmě jen tím, že to celé založil), Ježura, Zajus, nK_! nebo Stick. V prvních letech po mém příchodu tu s tím ovšem docela hýbali i človíčci jako Earthworm či Seda. Dík ale patří všem, kteří měli ochotu sem v minulosti přispět (bez ironie) – čestný pomník s jejich jmény najdete tady.

    No, a pak je tady samozřejmě současná sestava. Možná nejsme dokonalí, ale i tak věřím tomu, že lidé, kteří sem nyní píšou, tvoří texty, jejichž úroveň je o nějakou tu třídu výš než to, co zde vycházelo třeba v první pětiletce. Akorát teda já jim to trochu kurvím, ale to je holt ta nevýhoda, že mě nikdo vyhodit nemůže, haha! Sice nás není mnoho, ale to podle mě vůbec nevadí, protože mi přijde lepší mít malý kolektiv zapálenců se zajímavým vkusem a chutí psát víceméně pravidelně, než udržovat redakci o pár desítkách bezejmenných lidí, kde každý napíše jednu věc za pár měsíců. Tím pádem ani nadále nehodláme aktivně nikoho shánět… leda kdyby se někdo hodně zajímavý sám od sebe ozval, tak bych byl ochoten redakční řady rozšířit.

    Sicmaggot

    Ale i kdyby čistě teoreticky došlo k opačnému trendu a redakční stavy ještě prořídly (což už se doufám nestane), není se čeho bát. I v případě, že bych nakonec zůstal sám, to tu pořád bude fungovat dál a pořád budu s radostí vedle sebe vydávat recenze na okultní black metal, agro rap, popové škváry i neposlouchatelný noise. No, a to je vlastně všechno… a pak že je ta desítka nějaké terno, ha! Příští podobný canc očekávejte za dalších deset roků.

    Mimochodem, kdybyste měli nějaké postřehy nebo tak cosi, ať už k obsahu nebo funkčnosti stránky, klidně napište (komentáře, mail, fejsíček, je to jedno)…


  • 3× smrtící španělské zlo

    11.4.2016

    H.

    Španělsko možná nepatří mezi metalové velmoci, ale dozajista i zde bují extrémní underground a nachází se tu množství vysoce zajímavých smeček. Aktuální situace toho budiž důkazem. Pyrenejský vřed puknul a během pouhého měsíce na svět vyzvracel hned trojici debutových deathmetalových zvěrstev, do jejichž útrob se v blízké budoucnosti podíváme v rámci tří recenzí.

    Hned úvod našeho iberského smrtícího miniseriálu se ponese v nekompromisním duchu. Už zítra nás totiž čeká recenze na „Nihl“ od bestie Altarage (loňské demo „MMXV“ jsme také recenzovali – kdybyste si chtěli připomenout, tak zde). Krátce nato bude následovat povídání o „Delve into the Mysteries of Transcendence“ od dua Suspiral. Triumvirát zla poté završí recenze na „Cursed Blood of Doom“ z dílny Arkaik Excruciation.

    Altarage


  • Den oranžové psychedelie

    15.3.2016

    H.

    Finové Oranssi Pazuzu u nás vždycky měli trochu výsadní postavení – přece jen není zas tolik kapel, jimž bychom zrecenzovali každou desku a každé museli napálit nejvyšší možné hodnocení. Jednoduše ten jejich psychedelický black metal máme tuze rádi, což samozřejmě nepřímo říká, že jsme nemohli minout ani jejich čerstvou novinku „Värähtelijä“. Ta už sice 10/10 nedostane, protože jsme v mezičase zrušili číselná hodnocení u recenzí, ale už předem snad mohu prozradit, že se na ni v článku sesype další kopec nadšených superlativů – žádný spoiler to není, stejně byste nic jiného ani nečekali.

    Jenže vedle „Värähtelijä“ jsme samozřejmě nemohli minout ani čerstvý koncert Oranssi Pazuzu v Praze, kam se vydala početná část naší redakce. Aby těch Finů tedy nebylo málo, dáme si oba příslušné články v jeden den – na zítřek oblékneme stránku do barvy oranžové psychedelie. Ráno se těšte na recenzi na „Värähtelijä“, k večeru očekávejte report z pražského vystoupení.

    Oranssi Pazuzu


  • Den (dny) severské atmosféry

    7.3.2016

    H.

    Minulý týden jsme vydali rozhovor s kanadskou neofolkovou skupinou Musk Ox (pokud jste jej nečetli, neváhejte to napravit tady – ta skupina určitě stojí za to, abyste si o ní něco přečetli), ale to neznamená, že jsme se tím vyčerpali a tenhle žánr tu odteď bude mít utrum. Právě naopak. Aktuálně bude na programu povídání s další stylovou perličkou. Tentokrát jsme odeslali otázky na sever, kde nám na ně odpovídal H. L. H. Swärd, hlavní mozek projektu Forndom.

    Zítra si ovšem dáme rovnou dvojitou dávku Forndom. Ráno totiž vyjde vyčerpávající recenze na novou desku „Dauðra dura“ (do článku se zapojili hned tři redaktoři) a večer pak bude následovat zmiňovaný rozhovor. Nebo lépe řečeno jeho první část. Vzhledem k počtu otázek a relativně obsáhlým odpovědím jsme povídání rozdělili na dvě části. Ta první (zítřejší) se bude týkat především muziky, zatímco v té druhé, již vydáme v sobotu, jsme se pustili spíš do nehudebních témat – ale samozřejmě takových, že má smysl se na to ptát kapely jako Forndom.

    Forndom


  • Jarní pojeb

    11.2.2016

    H.

    Sice jsme to nikdy nějak explicitně nezdůrazňovali (už jen proto, že mi připadá trochu povrchní argumentovat zrovna tímhle, když se někde něco nepovede nebo se objeví nějaká chyba), ale i bez toho je vám asi všem jasné, že Sicmaggot vyrábíme jen ve volném čase a pro zábavu, a tudíž pro nás není existenciální záležitostí (byť by bylo hezké, kdyby byl). To jinými slovy znamená, že občas nastane stav, kdy se ten který redaktor musí přednostně věnovat trochu jiným a (říkám to nerad) důležitějším záležitostem, díky čemuž třeba na nějaký čas vypadne ze psaní recenzí a dalších článků.

    Nyní ale k důvodu, proč o tom píšu – nadcházející jaro nám nastane trochu svízelná situace, protože se to sešlo tak blbě, že na všechny redaktory čekají důležitější povinnosti než psaní recenzí. Tři z nás budou dopisovat bakalářky a diplomky a posléze půjdou ke státnicím, dva redakční benjamínci už se těší na maturitu a ten poslední, kdo má jako jediný už kompletně a zdárně dostudováno, se zase bude ženit.

    I přes tenhle celoredakční „jarní pojeb“ se budeme snažit i nadále držet nastavené tempo ve vydávání článků, ale možná se to nemusí podařit. A to je vlastně i smysl tohohle textíku – kdyby se někdy v následujících měsících náhodou stalo, že třeba jeden, dva dny nevyjde recenze, vůbec se toho nelekejte, rozhodně to neznamená konec nebo tak něco. Znamená to leda tak to, že jsme pilní studentíci, eventuálně se v jednom případě pilně chystáme na dráhu profesionálního podpantofláka.

    Berme to ale z té lepší stránky – pokud jaro přežijeme a všechno půjde podle plánu, budeme mít na začátku léta redakci oficiálně mnohem chytřejší a vzdělanější! A to včetně ženáče, jelikož ženská ví všechno nejlíp, takže i jeho to dozajista intelektuálně obohatí…


  • Den s Mortal Cabinet

    30.11.2015

    H.

    Pokud se alespoň okrajově zajímáte o undergroundové žánry a pokud jste posledních pár měsíců nestrávili v hibernaci, jméno Mortal Cabinet jste již museli zaznamenat. O hvězdné kolaboraci Samira Hausera (Vanessa), Františka Štorma (Master’s Hammer) a Řezníka (Sodoma Gomora) se mluvilo a pořád mluví zkrátka všude (skoro).

    Ani my samozřejmě nesmíme zůstat pozadu, tudíž na pozítří (tedy 2. prosince) vyhlašujeme den s Mortal Cabinet. Ráno se objeví recenze na debutovou desku „Necrotica“ (nabídneme pohledy dvou redaktorů), večer ji pak bude následovat reportáž z pražského křtu alba a zároveň prvního živého vystoupení projektu vůbec.

    Mortal Cabinet


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Od hudebních fandů pro hudební fandy