Země: Švédsko Žánr: ambient Datum vydání: 13.11.2020 Label: Vidfare Productions Tracklist: 01. Övergång 02. Andrum 03. Dödsdans 04. Gravrost 05. Järn 06. Farsot 07. Undergång Hrací doba: 47:45 Odkazy: bandcamp

Mortuus z Marduk / Arioch z Funeral Mist (vyberte si) se loni na jaře blýsknul debutovým albem svého ambientního vedlejšáku DomJord. „Sporer“ mně osobně zachutnalo fakt hodně, a dokonce jsem desku nakonec umístil i do nejlepší pětky za rok 2020. Po tomhle asi nemusím dodávat, že se mi nahrávka dost líbila.

Trochu mě každopádně překvapilo, že vydání jejího pokračování s názvem „Gravrost“ netrvalo ani půlroku. Kdo by si ale myslel, že Daniel Rostén, jak zní Mortuusovo občanské jméno, dal nový materiál dohromady takhle rychle, ten se mýlí. Už „Sporer“ vznikalo průběžně mezi lety 2012 a 2019. „Gravrost“ je nemlich ten samý případ. Rostén desku nahrával průběžně mezi lety 2013 až 2020. O nějaké uspěchanosti tedy nemůže být ani řeč, vlastně spíš naopak.

Základní směřování „Gravrost“ zůstává oproti „Sporer“ neměnné. Opět se tedy jedná o minimalistickou ambientní muziku, kde skladby typicky stojí na jednom opakujícím se motivu. Docela by mě ale zajímalo, jakým způsobem probíhalo rozdělování skladeb mezi oběma nahrávkami, když materiál zjevně vznikal souběžně. Nevím, jestli se jednalo jen o pocitové rozřazování nebo se za každým albem skrývá nějaký hlubší koncept a jednotlivé kompozice měly už při svém vzniku jasně dané, na jakém počinu skončí.

K téhle otázce mě přivedl primárně dojem, že obě nahrávky jsou navzdory podobnému přístupu trochu odlišné – z pocitového hlediska. „Sporer“ mi přišlo ještě minimalističtější, temnější a také hypnotičtější. A proč to zastírat – v konečném důsledku také lepší. Zatímco debutu jsem se nemohl doposlouchat, v „Gravrost“ jsem tak veliké zalíbení nenašel.

Znamená to, že se tedy bavíme o zklamání a že se „Gravrost“ stalo střelou vedle? Docela jednoznačně ne. Ačkoliv ze srovnání se „Sporer“ vyjde druhé album jako poražené, obecně se pořád jedná o povedenou a příjemnou desku, která má co říct a dokáže oslovit. Sice jsem se v jejích převalujících se tónech neztrácel tak ochotně jako u prvotiny, ale poslech mě baví. Navíc lze „Gravrost“ přičíst k dobru, že tentokrát už z toho tolik netáhne ambientní Vikernes z devadesátek. Občas pořád ano („Järn“), ale už to není tak okaté. Všehovšudy se pořád jedná o natolik dobrý titul, aby mi to stálo za koupi vinylu stejně jako v případě „Sporer“.

Z dlouhodobého hlediska u mě skvěle obstály ty nejminimalističtější kompozice, tedy „Andrum“ a titulní „Gravrost“. Snad to bude i tím, že jejich motivy nejsou tak výrazné, tudíž se ohrávají o poznání pomaleji. Pozitivní kredit ale musím připsat také na adresu posledních dvou tracků – devítiminutová „Farsot“ se mi zdá jako vrchol celé kolekce a finální „Undergång“ má v rámci desky docela unikátní náladu a skvělou atmosféru.

Zbytek je fajn a nechci vzbudit dojem, že se tu hraje nějaká nižší liga. „Dödsdans“ a „Järn“ nicméně mají docela výrazné motivy a pracují i s rytmikou, byť vcelku triviální, díky čemuž se nejdříve zajedly. „Övergång“ podobný osud potkal hlavně kvůli tomu, že se nachází na první pozici. To se ovšem stalo až po velkém počtu poslechů – a skutečnost, že jsem měl chuť i potřebu s „Gravrost“ takovou dobu strávit, je vlastně dobrým znamením. Spokojenost tedy panuje, jen říkám, že se nedostavilo takové nadšení jako u „Sporer“.

Země: Švédsko Žánr: ambient Datum vydání: 13.3.2020 Label: Vidfare Productions / The Ajna Offensive Tracklist: 01. Fornblod 02. Sporer 03. Avgrund 04. Ande 05. Natt Hrací doba: 42:56 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Norma Evangelium Diaboli

DomJord je nový projekt švédského muzikanta Daniela Hanse Johana Rosténa. Nebudu vám kecat, tohle jméno mu zrovna nezávidím. Vejít se do chlívků ve formulářích na úřadě pro něj musí být učiněné peklo. Mimoto – kdo z nás by si chtěl pamatovat čtyři slova kvůli jednomu švédskému kořenovi. Není tedy divu, že Rostén pro svou hudební tvorbu používá pseudonymy, a já jsem přesvědčený, že jestli vám nic neřeklo to, co má frajer v občance, jeho umělecká jména znát rozhodně budete.

Nejde to totiž o nikoho jiného než Mortuuse ze švédské kultovky Marduk anebo také Ariocha z Funeral Mist a Triumphator. DomJord je jeho poněkud skrytým projektem, v němž se Rostén věnuje diametrálně odlišné muzice, než na jakou jsme od něj zvyklí díky třem zmiňovaným formacím.

Ona skrytost nicméně podle mě neplyne ze žánrové výhybky. Myslím si, že množina posluchačů black metalu a množina posluchačů ambientu se v nějaké míře překrývá, byť třeba Marduk asi nepatří ke skupinám, jejichž fanouškovská základna by se pyšnila vysokou mírou otevřenosti. Řekl bych, že Funeral Mist jakožto „elitářtější“ projekt, jehož objevení musí jít posluchač víc naproti, je na tom v tohle ohledu pravděpodobně o něco lépe. Spíš jde ale o to, že Rostén si muziku DomJord doposud kutil jen pro soukromé účely jako osobní ventil či touhu po změně a původně ani neměl v plánu jít s výsledkem svého snažení na veřejnost. Nakonec se ale prý rozhodl pustit hudbu DomJord do světa. A tím už se dostáváme k první desce „Sporer“, již zaštítilo kombo Vidfare Productions (nová divize elitního francouzského labelu Norma Evangelium Diaboli) / The Ajna Offensive.

DomJord nepochybně nabízí hudbu, na niž posluchači nejsou od Mortuuse / Ariocha zvyklí, ale to není vůbec špatně. Vlastně možná spíš naopak. A obzvlášť ve světle toho, že „Sporer“ je násobně záživnější a poutavější než poslední řadovky Marduk. Samozřejmě podle mého názoru, ale to je snad jasné, protože ničí jiné názory než jen ty svoje v recenzích neprezentuji a ani nemám v plánu na daném stavu věcí cokoliv měnit.

Každopádně, u DomJord se můžete těšit čistě ambientní hudbu. Nejedná se však o plytké klávesové pidlikání nebo neinspirativní klapkové rádobyrozjímání, jichž se všude po internetu válejí desítky. Na „Sporer“ se podařilo stvořit zvláštní a svébytný sound (a tím nemyslím přímo zvuk alba, nýbrž v obecnějším smyslu zvuk interpreta / jeho muziky, celkový feeling). Jedná se o pulzující jemně elektronickou matérii s podmanivou primordiální atmosférou.

„Sporer“ staví na tepajících repetitivních beatech a do určité míry snad i minimalismu. Nebo spíš výrazové úspornosti. Jistě se ale shodneme na tom, že dobrá hudba nutně nepotřebuje přehršel nápadů a instrumentálních kejklí. „Sporer“ to ostatně dokazuje. Skladby stojí na jednom motivu či melodii, s nímž se trpělivě pracuje, objevují se jeho variace a alternace, celé se to pomaluje sune kupředu a s jistotou namotává svého posluchače do transu způsobem ne nepodobným psychedelickým žánrům. Debut DomJord je nevtíravě hypnotické album, v jehož útrobách se dá krásně ztratit.

„Sporer“ osobně považuji za excelentní desku, a dokonce bych si dovolil říct, že už uběhl nějaký pátek, co jsem se takhle zažral do čistě ambientní nahrávky. U mě tedy první počin DomJord zabodoval na celé čáře a jsem si jistý, že bude mít význam se k tomuhle vracet i v budoucnosti. Poslech vám tedy mohu jenom doporučit.