 |
|
Země: Švédsko Tracklist: Hrací doba: 35:14
|
Švédský muzikant H. L. H. Swärd vystupující pod hlavičkou projektu Forndom dokázal zaujmout již na svém debutovém minialbu „Flykt“ z roku 2015 a svůj talent potvrdil i na o rok mladší dlouhohrající nahrávce „Dauðra dura“. Poté se Forndom na chvíli odmlčel a vlastně to není úplně špatně. Přijde mi rozumnější si dát na chvíli oddech, radši nechat nový materiál uzrát a poté přijít s deskou, která svým předchůdcům nedělá ostudu…
Nehledě na to, že Forndom v mezičase úplně nezahálel. H. L. H. Swärd své původně jen studiové dítko přenesl i na koncertní pódia. V neposlední řadě pak došlo i k citelnému posunu ve vlastním hudebním přednesu, takže lze asi tvrdit, že ona čtyřletá prodleva nebyla jen pro nic za nic.
Navzdory jasnému progresu, s nímž letošní album „Faþir“ vyrazilo do éteru ulovit pozornost posluchačů, však stále přetrvává jeden výrazný neduh, který se s Forndom táhne už od dob „Flykt“. A myslím, že projekt tohle srovnání asi jen tak setřást nedokáže:
Neřekl bych, že se dá Forndom vyčítat absence kompozičních kvalit nebo citu pro atmosféru. V tomhle ohledu nahrávky skupiny nestrádají a v určité míře to platí také pro „Faþir“, ačkoliv mám pocit, že se letošní počin obehrál o dost rychleji než „Dauðra dura“. Ale to možná bude dáno i laděním materiálu souvisejícím s oním posunem, k němuž se ještě dostaneme. Jestli se ale Forndom něco vyčítat dá, je to zcela jistě okatá podobnost s norskou Wardunou.
Sám Swärd tuto inspiraci nepopírá, což je svým způsobem sympatické, protože mě vždycky rozesmívá, když někdo hraje fádní zaměnitelnou pičovinku a všude rozhlašuje, že se u té kapely, jejíž muzika zní prakticky totožně, vůbec neinspiroval, ačkoliv ji poslouchá. Nic to ale nemění na tom, že se u Forndom přes tuhle skutečnost musíte přenést a počítat s ní, abyste si hudbu užili. Na druhou stranu, těch kopírek Wardruny všude okolo běhá hromada, ale Forndom pořád patří k těm důstojnějším.
Co se týče samotného „Faþir“, to je oproti „Dauðra dura“ i „Flykt“ o něco výpravnější, s trochou nadsázky „rozmáchlejší“ a písničkovější. Samozřejmě to berte s rezervou, protože ani „Faþir“ nenabízí žádné epické kejkle, fantasy cvrlikání nebo pouťovou rozjuchanost. Starší věci nicméně byly introvertnější a pokornější. Novinka se tak vydává víc směrem čistokrevného nordického folku a omezila dřívější vlivy dark ambientu. Nepochybuji o tom, že mnozí posluchači tuhle změnu ocení a bude jim po chuti, mně osobně seděl o něco víc ten dřívější přístup.
Netvrdím ovšem, že by snad „Faþir“ mělo být špatným albem. Pořád se jedná o umně provedený náhled na zhudebněný severský folklór (s rezervou). Většinu písniček provází nějaký poměrně výrazný ústřední motiv, díky čemuž se od sebe dají lehce odlišit, takže „Faþir“ ve finále nepůsobí dojmem celistvé poutě do hlubin lesů opředených ranní mlhou jako minulé nahrávky. Opět se pro mě jedná o krok zpátky a navíc právě kvůli tomu není nahrávka tak trvanlivá. Skladby „Jakten“, „Yggdrasil“ nebo „Finnmarken“ (asi nejlepší kus celé kolekce) se ovšem povedly a baví mě.
I ostatní písně mají také svou kvalitu a přinejmenším ze začátku fungovaly naprosto bezproblémově. „Fostersonen“ a „Hemkomst“ však po více posleších trochu začal docházet dech a nejdelší „Hel, jag vet mig väntar“ do jisté míry rovněž. Minutu a půl dlouhá mezihra „Munin“ se mi pak zdá docela zbytečná od začátku.
Všehovšudy se tedy nejedná o tak dobrou věc jako „Flykt“ a „Dauðra dura“, ale pořád je to fajn, a jak už jsem zmiňoval, na první poslechy to dokáže zapůsobit bez většího zaváhání. Komu se tedy ten sound nordického folku ještě nezajedl, nemusí se bát „Faþir“ vyzkoušet, protože nějakou chvilku s ním lze strávit. Komu se ten sound už zajedl, ten pravděpodobně přestal číst už dávno…
