 |
|
Země: Švédsko Tracklist: Hrací doba: 40:20 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Smrťáka v kápi a s kosou v ruce má metalová scéna spojeného primárně s finskými Children of Bodom, kteří to loni kvůli právním záležitostem zabalili. Ne snad, že by mě to zrovna v tomhle případě mrzelo. Tak či onak, chtěl jsem říct, že známější finská partička na smrťáka rozhodně patent nemá. O tom, že lze jeho estetiku zkombinovat i se seriózně míněným black metalem, se nás pokusí přesvědčit švédské seskupení Lifvsleda.
Švédové celé své působení stavějí okolo symboliky kosy, kteroužto si ostatně vetkli i do svého loga. Vydání debutového alba „Det besegrade lifvet“ provázejí fotky frajera v hábitu s kosou v zasněžené krajině a tytéž také zdobí obaly singlů předcházejících desce a nakonec i artwork samotné řadovky, byť tady už v upravené formě. Jednoduché, leč efektní. Za mě v pořádku.
Co se hudby týče, Lifvsleda o sobě tvrdí, že se pokoušejí o zachycení nálad raného nordického black metalu a že kapelu tvoří lidé, kteří jsou v severském black metalu nějakým způsobem zapojeni už od jeho počátků. Že by se ale chlapci pochlubili, o koho přesně se jedná, to né…
Takhle se trochu špatně odhaduje, co přesně Lifvsleda mají na myslí oním nordickým black metalem a jeho počátky, ale jako na Bathory jsem si teda fakt nevzpomněl. Mnohem blíž se ocitneme v momentě, pokud budeme myslet na jména jako Dissection, Necrophobic nebo Lord Belial. Musím říct, že při některých konkrétních melodiích mi na mysli vytanuli i Poláci Mgła, ale hádám, že půjde o podobnost čistě náhodnou.
Dle zmíněných formací už byste mohli mít nějakou hrubou představu, co konkrétně Lifvsleda na „Det besegrade lifvet“ hrají. Jedná se o black metal, jemuž rozhodně nelze upírat švédský sound. Melodický black metal bych tomu určitě neříkal, ale black metal s melodiemi rozhodně sedí.
Lifvsleda pro nějakou kytarovou vyhrávku nejdou daleko a některé z nich považuji za poměrně povedené. Tenhle přístup má za následek hned několik věcí. „Det besegrade lifvet“ například leze do ucha strašně dobře a naposlouchává se úplně samo – naštěstí se ale daří melodiku držet na uzdě, takže výsledek nepůsobí nijak vlezle, ani mi to nepřišlo přehnaně melodické. Spíš tak nějak fajnové.
Na druhou stranu, právě na melodické stránce „Det besegrade lifvet“ do velké míry stojí a právě tohle si z alba pravděpodobně zapamatujete, ale o moc víc deska nenabízí. Nějaký riff, bicí přechod nebo podobnou záležitost si prakticky nevybavím; vokál také jen proplouvá a nezanechá hlubší stopu. Atmosféru, která by stála za řeč, jsem zde rovněž nenašel.
Problém nastává v momentě, kdy se ty melodie začnou ohrávat, k čemuž prostě nevyhnutelně dojde. Zpravidla jsou melodické desky méně trvanlivé než ty, které vsázejí na komplexnější vyznění, a debut Lifvsleda může posloužit jako důkaz. Nechápejte mě špatně – neříkám, že je album špatné. „Det besegrade lifvet“ pořád dokáže posloužit na několik velmi důstojných poslechů a i po nich ty vrcholné momenty pořád mají něco do sebe. Akorát jsem se po nějaké chvíli dostal do bodu, kdy mě to k poslechu přestalo táhnout a pomalu nastoupil faktor únavy materiálu.
Jednu věc nicméně „Det besegrade lifvet“ upřít nemohu – nikdy jsem se nedostal do stavu, kdy by mě poslech začal obtěžovat, a to ani co se konkrétních momentů týče. I to svědčí o tom, že Lifvsleda natočili solidní záležitost nad průměrem. Pokud tedy prahnete po black metalu, který se nezalekne výrazné melodie, desku byste si poslechnout měli.
