Archiv štítku: Naglfar

Koncertní eintopf – listopad 2018

Watain, Rotting Christ, Profanatica

H.:
1. Watain, Rotting Christ, Profanatica – Praha, 6.11. (event)
2. Naglfar, Schammasch, Anomalie – Praha, 24.11. (event)
3. Dark Buddha Rising, Fuoco Fatuo – Praha, 12.11. (event)

Onotius:
1. The Great Old Ones, Auðn – Praha, 5.11. (event)
2. Jedi Mind Tricks, Torture Boombox – Praha, 19.11. (event)
3. Ihsahn, Ne Obliviscaris, Astrosaur – Praha, 10.11. (event)

Cnuk:
1. Idles, John – Praha, 13.11. (event)
2. Zeal & Ardor, Nyos – Praha, 17.11. (event)
3. Armored Saint, Titanic – Praha, 7.11. (event)

H.

H.:

Doporučovat zrovna koncert Watain asi není ukázka nějakého zásadně vytříbeného vkusu. Sám už je příliš neposlouchám a poslední album „Trident Wolf Eclipse“ bylo poměrně slabé. Nicméně živě to se vším tím divadélkem bývá dost zábava, která asi moc nemůže zklamat. O něco větším lákadlem je nicméně zámořský kult Profanatica, takže jestli tam kvůli něčemu půjdu, bude to hlavně kvůli nim. I když asi nepůjdu. Rotting Christ mě každopádně neurážejí, ale jsme je už všichni viděli tolikrát, že to není kapela, kvůli jejímuž koncertu bychom nemohli dospat.

Docela nenápadný koncert bez větší pozornosti se rýsuje na 24. listopadu. Švédové Naglfar jsou v poslední letech docela zdechlí a hrají spíš svátečně, takže když tu budou a navíc v klubu, asi to bude stát za úvahu. Vždyť jejich muzika je vlastně dost fajn, tak proč by ne. Schammasch zrovna dvakrát najeté nemám, nicméně věřím, že pro někoho budou tahákem i oni. Zato Anomalie je pičovina, kterou můžete s klidem prokalit na baru.

Fans pořádně hutné psychedelie by pak určitě měli chtít vidět koncert Dark Buddha Rising, kteří živě umí fakt hodně.

Největší škoda listopadu je každopádně zrušený koncert Mirrors for Psychic Warfare. Ten by byl jinak jednoznačně na prvním místě.

Onotius

Onotius:

Ohledně listopadových akcí věru je z čeho vybírat – koncertní scéna jako tradičně vrcholí a snad i ten největší zmlsanec si najde aspoň nějaký ten favorizovaný večer, kdy vytáhne zadek z kanape a nakluše pod pódium. Pro mě prvním z takových večerů bude jednoznačně zastávka The Great Old Ones a islandských Auðn v Modré Vopici. Zatímco nahrávky druhých jmenovaných lze ještě přejít s mávnutím rukou a slovy „docela fajn atmosferický blekec“, možnost dát si naživo ty první je naprostá povinnost. A to taková, že je radno kvůli nim oželet i Beyond CreationGorod, kteří hrají ve stejný den v jiném klubu. Výtečný pos-tblack v podání The Great Old Ones bude jistě tak pohlcující zážitek, že hnilobný puch Cthulhu budeme vydýchávat ještě řádku dní.

Kdo by si chtěl odpočinout od těch všech siláckých metalových póziček, čas od času věru není nad to dát si nějaký pořádný hip-hop. 19. listopadu nám Jedi Mind Tricks přivezou ukázat jak se naživo vyjímá jejich novinka „The Bridge & The Abyss“ , tak doporučuji. Pro jejich zběsilé rapové kázání mám docela slabost – očekávání jsou proto nastavena na solidní míru, o to víc když si uvědomím, kdy jsem byl naposledy na nějakém pořádném hip-hopu. Přijďte taky, bude to jistě šleha.

Třetí příčku pak nemohu přenechat nikomu jinému než Ihsahnovi a Ne Obliviscaris. Jasně, oba interpreti mě s posledními alby příliš neuhranuli, ale zase chovám stále velkou úctu k jejich starší tvorbě. Zejména pak u Ihsahna, jehož nejednu starší nahrávku považuji vysloveně za srdcovku. Pokud zbudou prachy tak zaběhnu, pokud ne, alespoň zavzpomínám z přehrávače.

Cnuk

Cnuk:

Třináctého listopadu přijedou do pražského Futurum Music Baru britští punkáči Idles. To je pro mě zcela jistě koncertní událostí roku, protože nevím, jakou jinou kapelu bych chtěl v současnosti vidět více. Idles už dva roky představují absolutní strop punku, dost možná se nacházejí v životní formě a jejich koncertní prezentace nabírá kultovního významu. Očekávám hodně. Možná až příliš moc, takže doufám, že nebudu zklamán.

Dále vypadá zajímavě třeba Zeal & Ardor. Ty si můžete vychutnat na stejném místě jako Idles, jen o čtyři dny později. A aby toho Futura nebylo málo, čtyři dny před Idles tu vystoupí zase Armored Saint v rámci vzpomínkového turné k výbornému albu „Symbol of Salvation“ z roku 1991, takže to jistě bude stát za to.


Naglfar – Teras

Naglfar - Teras
Země: Švédsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 26.3.2012
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Téras
02. Pale Horse
03. III: Death Dimension Phantasma
04. The Monolith
05. An Externsion of His Arm and Will
06. Bring Out Your Dead
07. Come, Perdition
08. Invoc(H)ate
09. The Dying Flame of Existence
10. Tired Bones [bonus]

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Po roce 2000 byli švédští Naglfar dost na koni a nové desky vydávali v relativně rychlém sledu co dva roky, a to aniž by jakkoliv snižovali kvalitu svých nahrávek, právě naopak, poslední dvě alba “Pariah” a “Harvest” dozajista patřila k tomu nejlepšímu, co kdy pod hlavičkou téhle skupiny vyšlo (což je ale možná malinko sporné tvrzení, jelikož Naglfar podle mého názoru ještě žádný slabší počin nevydali, jedná se až o pozoruhodně vyrovnané věci). Nicméně po vydání “Harvest” se pánové trochu uložili k ledu, dokonce ani koncertní aktivity neprobíhaly, pět let bylo v táboře této švédské stálice v podstatě ticho. O další desce se sice již nějakou dobu hovořilo, ale výsledek – nikde! Jenže tak dlouho se chodí s hrníčkem pro vodu, až se ucho utrhne, a tak se i ucho nečinnosti Naglfar konečně utrhlo a nová deska s názvem “Teras” již vyšla.

Hned na první poslech je patrná jedna věc, která – nutno zdůraznit – je velice potěšující – i přes znatelné zredukování sestavy a poněkud delší přestávku zůstal zachován charakteristický sound kapely, který měli všichni posluchači Naglfar (mě nevyjímaje) tak v oblibě. Opět tedy máme co dočinění s black metalem, který je příliš melodický na to, aby mohl být zařazen do pravověrného šuplíčku pro ortodoxní, ale příliš málo melodický na to, abychom ho mohli označit jako melodic black metal. Samozřejmě by někdo hned mohl namítnout cosi o nepříliš velkém progresu a já chtě nechtě musím říct, že do jisté míry by ten člověk měl i pravdu, je tu ovšem pár záležitostí, které hrají Naglfar do karet i přes tento mírný handicap.

Zaprvé, o nějak velkém posunu v rámci celé diskografie Naglfar sice mluvit nelze, nicméně stejně tak se jejich produkce nedá nazvat vykrádáním sebe sama, vařením z vody nebo omíláním pořád toho stejného. V tomto případě bych já osobně spíše tvrdil, že kapela se prostě po celou dobu drží ve svých zajetých kolejích, tu a tam je nějaké album plnější agresivnějších songů, támhle je zase víc válů ve středním tempu, ale vždy v rámci daných mezí. Zadruhé, muzika Naglfar má jedno nesporné eso v rukávu – je opravdu skvělá a jen těžko se dá oposlouchat, čili – téhle hudby není nikdy dost (zatím). Hlavně z toho důvodu to kapele prozatím stále ještě funguje – a to se nyní bavíme již o šesté velké desce.

“Téras” zahajuje stejnojmenné intro s poněkud epičtější náladou, což posluchače patřičně navnadí na věci příští. Otvírák “Pale Horse” patří k těm agresivnějším věcem, obzvláště zpočátku a obzvláště v člověku, jenž s Naglfar prozatím nemá žádné zkušenosti, může song vyvolat dojem obyčejné blackovky. Netrvá to však dlouho a vykoukne ona typická švédská melodika, která dá ihned vědět, že jsme doma.

Celkově se dá říct, že je “Teras” (opět) velice vyrovnanou kolekcí a všechny písničky jsou opravdu dobré, zábavné, nemají hluchých míst a bez výjimky obsahují poutavé momenty, přesto bych jako nejpamětihodnější pasáž desky vyzdvihl její střed. “The Monolith” se rozjíždí docela dramaticky a po zbytek svého hracího času se nese ve středním monotónnějším tempu, ale s postupem času dokáže hezky gradovat, což z ní rozhodně dělá dobrou záležitost. Singlová “An Extension of His Arm and Will” zdárně kombinuje všechny pro Naglfar charakteristické ingredience jako výrazná, ale nevtíravá melodika, black metalový odér a obligátní krkavčí křik.

“Bring Out Your Dead” s povedeným textem o morové epidemii patří k nejhitovějším kusům “Teras”. Hned ze začátku se objeví chytlavý riff, poté špetka atmosféry, ještě chytlavější riff a zejména kulervoucí refrén s opakováním fráze v samotném názvu. Poslední skladbou z tohoto výborného prostředku je “Come, Perdition”, kterou bych možná mohl označit jako úplný vrchol “Teras”, kdyby na to přišlo. Song má vlastně úplně všechno, co člověk od pořádné písničky od Naglfar vůbec může chtít – naprosto drtivé pasáže (zkuste to pořádně ohulit na nějaké kvalitnější repro soustavě – bouchá to opravdu mocně, a to nejen v případě “Come, Perdition”, ale i po celou desku… tohle je přesně ten typ alba, za které vás budou sousedi nenávidět (smích)), neustále omílané melodie a trocha té působivější atmosféry navrch. Prostě paráda!

Celkově se dá říct, že se na “Teras” čekat rozhodně vyplatilo, ačkoliv nahrávka ve výsledku nic extra nového do rybníčku, po němž nehtová loď Naglfar pluje, nepřináší. Nicméně jen to, že “Teras” beze zbytku naplňuje vysoký standard této podle mého názoru pohříchu nedoceněné skupiny, je plně dostačující na to, aby se jednalo skvělou nahrávku, kterou stojí za to slyšet.