Archiv štítku: Profanatica

Koncertní eintopf – listopad 2018

Watain, Rotting Christ, Profanatica

H.:
1. Watain, Rotting Christ, Profanatica – Praha, 6.11. (event)
2. Naglfar, Schammasch, Anomalie – Praha, 24.11. (event)
3. Dark Buddha Rising, Fuoco Fatuo – Praha, 12.11. (event)

Onotius:
1. The Great Old Ones, Auðn – Praha, 5.11. (event)
2. Jedi Mind Tricks, Torture Boombox – Praha, 19.11. (event)
3. Ihsahn, Ne Obliviscaris, Astrosaur – Praha, 10.11. (event)

Cnuk:
1. Idles, John – Praha, 13.11. (event)
2. Zeal & Ardor, Nyos – Praha, 17.11. (event)
3. Armored Saint, Titanic – Praha, 7.11. (event)

H.

H.:

Doporučovat zrovna koncert Watain asi není ukázka nějakého zásadně vytříbeného vkusu. Sám už je příliš neposlouchám a poslední album „Trident Wolf Eclipse“ bylo poměrně slabé. Nicméně živě to se vším tím divadélkem bývá dost zábava, která asi moc nemůže zklamat. O něco větším lákadlem je nicméně zámořský kult Profanatica, takže jestli tam kvůli něčemu půjdu, bude to hlavně kvůli nim. I když asi nepůjdu. Rotting Christ mě každopádně neurážejí, ale jsme je už všichni viděli tolikrát, že to není kapela, kvůli jejímuž koncertu bychom nemohli dospat.

Docela nenápadný koncert bez větší pozornosti se rýsuje na 24. listopadu. Švédové Naglfar jsou v poslední letech docela zdechlí a hrají spíš svátečně, takže když tu budou a navíc v klubu, asi to bude stát za úvahu. Vždyť jejich muzika je vlastně dost fajn, tak proč by ne. Schammasch zrovna dvakrát najeté nemám, nicméně věřím, že pro někoho budou tahákem i oni. Zato Anomalie je pičovina, kterou můžete s klidem prokalit na baru.

Fans pořádně hutné psychedelie by pak určitě měli chtít vidět koncert Dark Buddha Rising, kteří živě umí fakt hodně.

Největší škoda listopadu je každopádně zrušený koncert Mirrors for Psychic Warfare. Ten by byl jinak jednoznačně na prvním místě.

Onotius

Onotius:

Ohledně listopadových akcí věru je z čeho vybírat – koncertní scéna jako tradičně vrcholí a snad i ten největší zmlsanec si najde aspoň nějaký ten favorizovaný večer, kdy vytáhne zadek z kanape a nakluše pod pódium. Pro mě prvním z takových večerů bude jednoznačně zastávka The Great Old Ones a islandských Auðn v Modré Vopici. Zatímco nahrávky druhých jmenovaných lze ještě přejít s mávnutím rukou a slovy „docela fajn atmosferický blekec“, možnost dát si naživo ty první je naprostá povinnost. A to taková, že je radno kvůli nim oželet i Beyond CreationGorod, kteří hrají ve stejný den v jiném klubu. Výtečný pos-tblack v podání The Great Old Ones bude jistě tak pohlcující zážitek, že hnilobný puch Cthulhu budeme vydýchávat ještě řádku dní.

Kdo by si chtěl odpočinout od těch všech siláckých metalových póziček, čas od času věru není nad to dát si nějaký pořádný hip-hop. 19. listopadu nám Jedi Mind Tricks přivezou ukázat jak se naživo vyjímá jejich novinka „The Bridge & The Abyss“ , tak doporučuji. Pro jejich zběsilé rapové kázání mám docela slabost – očekávání jsou proto nastavena na solidní míru, o to víc když si uvědomím, kdy jsem byl naposledy na nějakém pořádném hip-hopu. Přijďte taky, bude to jistě šleha.

Třetí příčku pak nemohu přenechat nikomu jinému než Ihsahnovi a Ne Obliviscaris. Jasně, oba interpreti mě s posledními alby příliš neuhranuli, ale zase chovám stále velkou úctu k jejich starší tvorbě. Zejména pak u Ihsahna, jehož nejednu starší nahrávku považuji vysloveně za srdcovku. Pokud zbudou prachy tak zaběhnu, pokud ne, alespoň zavzpomínám z přehrávače.

Cnuk

Cnuk:

Třináctého listopadu přijedou do pražského Futurum Music Baru britští punkáči Idles. To je pro mě zcela jistě koncertní událostí roku, protože nevím, jakou jinou kapelu bych chtěl v současnosti vidět více. Idles už dva roky představují absolutní strop punku, dost možná se nacházejí v životní formě a jejich koncertní prezentace nabírá kultovního významu. Očekávám hodně. Možná až příliš moc, takže doufám, že nebudu zklamán.

Dále vypadá zajímavě třeba Zeal & Ardor. Ty si můžete vychutnat na stejném místě jako Idles, jen o čtyři dny později. A aby toho Futura nebylo málo, čtyři dny před Idles tu vystoupí zase Armored Saint v rámci vzpomínkového turné k výbornému albu „Symbol of Salvation“ z roku 1991, takže to jistě bude stát za to.


Watain, Rotting Christ a Profanatica v Praze

WATAIN (SWE), ROTTING CHRIST (GR), PROFANATICA (USA)
6. 11. 2018 – MeetFactory, Praha
www.obscure.cz

Nesvatá trojice Watain, Rotting Christ a Profanatica vyplení v listopadu Prahu! Tři blackmetalové ikony zamíří do smíchovského klubu MeetFactory!

Předprodeje startují v pondělí 18. 5. 2018 v 11:00. Nejlevnější vstupenky k dispozici na webu pořadatelské agentury www.obscure.cz.

[tisková zpráva]

Watain, Rotting Christ a Profanatica


Info o Black Candles of Death IV.

Black Candles of Death IV.

Thunder Art Booking predstavuje jedinú zastávku turné kultovej americkej black/death metalovej kapely PROFANATICA, ktorú organizuje pod hlavičkou koncertnej akcie Black Candles Of Death. Akcia sa uskutoční v banskobystrickom klube Tartaros v nedeľný večer 11. 3. 2018.

Profanatica je známa predovšetkým poslucháčom black metalu a extrémnych odnoží metalu svojou „kultivovanou“ show už od 90. rokov. Zaujímavou postavou kapely je predovšetkým Paul Ledney známy aj spoluprácou s G.G. Alinom v kapele The Connecticut Cocksuckers. Profanatica však nie je len o výstrednosti Ledneyho, ale o poriadne našlapanom black/death metale s ktorým prineisli niekoľko zásadných plnohodnotných albumov vo svojom žánri. Albumy „Profanatitas de Domonatia“ či „Thy Kingdom Cum“ sú excelentné kúsky, ktoré hovoria sami za seba. Black death metalovú smršť týchto Američanov podčiarkuje ich zreteľná a nazameniteľná basgitara!

Spolu s Profanaticou sa na turné predstavia žánrový súputnici z Kanady RITES OF THY DEGRINGOLADE, ktorí vydali svoje posledné dva albumy pod zvučným vydavateľstvom Nuclear War Now! Productions. Treťou kapelou na turné bude zámorská zostava AUROCH taktiež z Kanady s poriadne špinavou porciou death metalu.

Profanatica

Večer odštartuje slovenská black/death metalová mlátička z Bratislavy GOATCRAFT, ktorých EP album „Όλεθρος“ pod velehlasným vydavateľstvom Iron Bonehead Productions a druhá verzia u slovenského Hexencave Productions.

Miesto: Rock klub Tartaros
www.tartaros.sk

Dátum: 11. 3. 2018
Začiatok koncertu: 19:30

Vstupné: v predpredaji 18€, na mieste 20€ (info: thunderartbooking@gmail.com)

Facebook event

To však nie je všetko pretože na druhý deň: 12. 3. 2018 v pondelok sa bude kontať ešte menšia afterparty s dvoma zaujímavými kapelami. Black/thrash metalovú nádielku prídu predstaviť Brüdny Skürwiel z Poľska a black/death metalisti Necromorbid z Talianska.

Začiatok afterparty je o 19:30 a končí o 22:00. Samostatné vstupné na pondelok je 8€

Vstupné na obidva dni na mieste je 22€

[tisková zpráva]


Koncertní eintopf – březen 2018

The Spiritual Bat

H.:
1. Furia, Thaw, Au-dessus – Praha, 31.3. (event)
2. The Spiritual Bat, Fara – Praha, 1.3. (event)

Onotius:
1. Žižkovská noc – Praha, 22.-24.3. (facebook)
2. Furia, Thaw, Au-dessus – Praha, 31.3. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Oration MMXVIII – Reykjavík (Island), 7.-9.3. (event)
2. Nile, Terrorizer, Exarsis, Veins – Ostrava, 1.3. (event)
3. Profanatica, Rites of thy Degringolade, Auroch – Praha, 12.3. (event)

H.

H.:

Do rubriky koncertního eintopfu přispívám pravidelně, ale samotné chození na koncerty už mi jde o poznání hůře. Na březen jsem si připravil rovnou dvě akce, tak schválně, jestli to tentokrát skutečně klapne (což je samozřejmě zatím v plánu, jinak bych to sem nepsal), poněvadž dva gigy za měsíc jsem nedal už ani nepamatuju.

Pokus číslo jedna by se měl odehrát 9. března, kdy na strahovskou Sedmičku dorazí italští The Spiritual Bat. Jejich studiová tvorba mě hodně baví a minulé vystoupení v dnes již nefungujícím Basementu bylo hodně fajn. Divoženka za mikrofonem a slepý kytarista si nějaké publikum určitě zaslouží, takže neváhejte přijít.

Pokus číslo dva si schovám na poslední březnový den. Sestava Furia, Thaw a Au-dessus je hezká, ale upřímně řečeno, druhé dvě jmenované kapely by mě samy o sobě asi nenalákaly. Tahákem je pro mě hlavně Furia, s níž živě tu čest ještě neměl. Muzika těchto Poláků je výborná, takže ne, že bych si to nenechal líbit…

Onotius

Onotius:

Březen bude co do koncertů pestrý a nemalou zásluhu na tom má pražský multižánrový klubový festival Žižkovská noc, jenž letos opět přiveze řadu zajímavých jmen. Pro mne jsou velkým tahákem především němečtí brutal/technical deathmetaloví Cytotoxin a pak fascinující mix noisu a blacku v podání Gnaw Their Tongues. Program je ovšem velmi různorodý – lze se těšit Prago Union, Catastrofy, Lenku Dusilovou, Villages, Pacino, Hentai Corporation, The Corona Lantern… nemluvě o nezanedbatelném množství mimohudebních akcí typu divadel (bude tam například svérázná americká interpretace Kafkovy ProměnyMetamorphosis) či autorských čtení, filmů a výstav. Vzhledem k tomu, že je program rozházený po celém Žižkově, nedělám si iluze, že uvidím vše, co by mě mohlo zajímat. Nicméně se na tyto dobrodružné toulky Žižkovskými útrobami zatraceně těším.

Další akcí, u níž se nebojím dát na odiv svá poměrně velká očekávání, je koncert kapel Furia, Thaw a Au-dessus  To jsou všechno v rámci moderního blacku více jak solidní jména. S dvěma z nich jsem již naživo měl tu čest a byl jsem unesen, třetí jmenovaná skupina si u mne střihne premiéru, ale věřím, že taktéž nezklame.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Sám se tomu trochu divím, ale ještě jsem nikdy neviděl Nile naživo a to mi jejich muzika určitě není lhostejná. Hned prvního března se zastaví v Ostravě a jelikož setlist je zaměřený na ranou tvorbu, tak se dokonce začínám mírně těšit. Navíc lze předpokládat, že Terrorizer svůj setlist postaví na stylotvorném „World Downfall“ a to je víc než příjemný bonus. Rád bych vyrazil i do Prahy na Profanaticu, protože na vystoupení v rámci Prague Death Mass III stále vzpomínám rád. Hells Bells se loni osvědčilo jako vhodný prostor pro zlometalový koncert a taky to bude konečně bez rozmazlených skopčáckých píč. Plus Rites of Thy Degringolade a Auroch rozhodně nejsou žádná ořezávátka.

Ale povinností číslo jedna, kvůli které se možná vzdám i výše uvedených akcí, je festival Oration na Islandu, kde vystoupí například Aluk Todolo, Vemod, Virus, Abyssal, Sortilegia, snad všechen zásadní islandský export včetně Rebirth of Nefast, kteří přehrají komplet „Tabernaculum“, a pódiím dají na čas (a možná definitivně) vale. Pokud nezdechnu, tak slavnostně přísahám, že s reportem si dám záležet.


Prague Death Mass III (pátek)

Prague Death Mass III

Datum: 16.9.2016
Místo: Praha, Futurum
Účinkující: Batushka, Darvaza, Irkallian Oracle, Profanatica, Raventale, Sinmara

Do klubu vcházím během přestávky mezi Shrine of Insanabilis (prý výborný koncert) a Darvaza, kteří pomalu začínali zvučit a v mezičase pouštěli z repráků zacyklený sampl připomínající bzučení much (nejspíš prodloužené intro „A Hanging Sword“). V mezičase jsem si od přátel například vyslechnul, že Occultation zahráli super cover Death SS, ale nejčastější poznámkou bylo, jak na hovno byl zvuk a že jsem tedy o moc nepřišel.

Kmenové kapelní duo DarvazaOmega (Gionata Potenti z milionu kapel) & Wraath (One Tail, One Head, Celestial Bloodshed a další), samozřejmě na pódiu nestálo samotné. Nejsem si s tím sice jistý na 100 %, ale přišlo mi, že až na dvě výjimky stála na pódiu koncertní sestava Deathrow, což by pro někoho mohla být záruka kvalitně odehraného vystoupení. A první koncert Darvaza nepochybně takový byl a ještě víc. Hudba předvedená na dosud vydaných titulech EP „The Downward Descent“ a sedmipalci „The Silver Chalice“ není převratná. Prostě se jedná o jednoduchý, přímočarý true sekec a prohlášením „Tohle byl opravdový Black Metal“ by se dal snadno shrnout i samotný koncert.

Když se roztáhly zdobené závěsy clonící scénu, na pódiu stál čelem k bubeníkovi Omega s kytarou a pomalu rozehrával první riffy „A Hanging Sword“. Ostatní hudebníci došli na pódium postupně (přítomnost druhého kytaristy jsem třeba zaregistroval až u druhé skladby), ale nejvíce pozornosti na sebe po svém příchodu logicky poutal frontman Wraath. Jeho projev nebyl tak divoký, jako když stojí v čele One Tail, One Head, ale přesto měl tento „ďáblo-člověk“ nepopiratelné charisma a výborný hlas. Darvaza se postupně propracovali veškerým svým vydaným materiálem (vyjma „Tenebrae“) a set kulminoval s výbornou „Silver Chalice“, kterou vedl jednoduchým, ale poutavým zpěvem sám Omega, Wraath tentokrát jen sekundoval a tvářil se posedle. Velice dobrý set (pro některé mé známé dokonce festivalový top) trochu kazil jen přebuřený zvuk (v riffech se naštěstí dalo orientovat) a poměrně vlažná reakce publika. I když je nutné říci, že po neverbálním hecování Wraatha („tak se kurva trochu hýbejte“) se nějaký ten bordel strhnul.

Následující Sinmara špatný zvuk již doslova dojebal. Stál jsem vzadu, uprostřed i „vepředu“ (úplně vepředu jsem to z lásky pro svůj hluch raději neriskoval) a po většinu času jsem slyšel hlavně kombo vokálu, bicích a basy. Basák a bubeník Sinmara jsou sice super, ale kytary by zde dle mého názoru přeci jen měly hrát prim. Vokalista mi svým silným a srozumitelným hlasem dělal jen radost, jelikož kolikrát jsem se v skladbách zorientoval i díky textům. Ale pořádně se do hudby vcítit a užít si ji, byl prostě kurva problém. Nemýlím-li se, tak koncert Sinmara otevřela nová skladba a pak se postupně pokračovalo skrz „Aphotic Womb“. „Cursed Salvation“ a „Verminous“ jsem si ještě s notnou dávkou fantazie užil (ty parádní kytarové linky jsem si domyslel), ale když jsem prostě neslyšel onu výbornou, mrazivou pasáž v „Shattered Pillars“ (Radiaaaaate! Daaaaaarknesssss!), tak jsem na to vymrdal, šel se na chvíli zchladit a závěr setu s „Terratoid Crossbreed“ & „Mountains of Quivering Bones“ zhlédnul zpovzdálí s pivem v pracce. Koncert Sinmara pro mě kolísal někde mezi „meh“ a „ok“, ale vím, že opáčko (s lepším zvukem samozřejmě) bych si dal milerád.

Sinmara

Většinu Batushky jsem raději projedl, ale ze zvědavosti jsem se uráčil vypadnout od talíře trochu dříve a zhlédnout aspoň tři závěrečné skladby. Jejich koncert nebyl nijak špatný, vlastně mě pouze utvrdil v mém názoru, že se jedná o průměr se zajímavým nápadem. Mou pozornost rozhodně upoutal výborný bubeník a řekl bych, že vokální party byly také odzpívané velice dobře (alespoň se mi příjemně poslouchaly). Vizuálně byla Batushka rovněž fajn. Pominu, že se jedná z velké části o vykrádačku všeho možného, co je zrovna v kurzu, ale ty róby společně s maskami prostě hezké byly. Směšný ovšem byl onen hmatatelný nedostatek autentičnosti. No, když se hlavní vokalista pomalu sunul po okraji pódia a teatrálně fanouškům v předních řadách cpal do ksichtu obrázek zdobící jejich debut, tak jsem se prostě musel nahlas zasmát. Škoda, že jim to lidi tolik žerou, dle některých názorů stál největší dav právě na ně, což já ovšem nemohu potvrdit, ani vyvrátit. Víte, ale co byla největší prdel (alespoň pro mě osobně)? Ten brutální kontrast mezi strojenou „cool-occult“ pózou Batushka a skutečným peklem, které následovalo poté…

Batushka

Prvně trochu bokem. Mám rád texty Irkallian Oracle, rád si přečtu rozhovor s někým z kapely, protože pánové evidentně „ví a znají“, ale z desky mě hudba nikdy nedokázala oslovit, tak jak bych si přál. Kdysi zakoupený debut jsem pak věnoval někomu, koho Irkallian Oracle doopravdy baví. Ale po pátečním ZLU mám nutkání svůj postoj přehodnotit.

Pár dní před koncertem mě trochu zamrzela informace, že s kapelou nevystoupí na base VK (Vassafor, Terror Oath, Temple Nightside), což zapříčinilo, že Irkallian Oracle hráli jen s jednou kytarou. No ale veškeré pochyby apod. ze mě spadly asi už po první minutě úvodní skladby (myslím, že to byla „Conjuring the Expulsed“). Vzhledem k výše napsanému se nemohu zaručit za setlist, ale jistě nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že se kapela věnovala především (ne-li rovnou výhradně) novému albu „Apollyon“. Jistý jsem si ale pouze skladbami „Reflections“, „Apollyonic Enstasis“ a uvedenou „Conjuring the Expulsed“.

Irkallian Oracle

Absence jedné kytary nakonec Irkallian Oracle nijak neuškodila. Zvuk byl opět přebuřený, zde ovšem hlasitost hrála perfektně do karet. Kapela prostě drtila, ničila a hlavně emanovala dosti silnou auru, kterou bych možná ani nenazýval jako „temnou“. Že se ale momentálně ve Futuru dělo něco „nenormálního“, muselo být jasné každému, kdo viděl, slyšel a cítil. Sám jsem byl až na pár krátkých výjimek (díky insta-metalisti!) maximálně ponořen do vystoupení. Chvíli uhranut zelenými plameny svíček, jindy hrou kytaristů, ale nejvíce pozornosti na sebe strhával vokalista nejen se svým zvěrským, šíleným vokálem, ale i hrou na doprovodné nástroje. Pokud jste si dříve, třeba u fotek, kladli otázku, zda jsou ony extra instrumenty (vcelku klasický zvon, něco jako tamburína a tibetská mísa) naživo opravdu nutné, tak vězte, že dělají opravdu hodně. Jednoduchá, ale účelná image, společně s hudbou a dalšími aspekty, dávaly mnohdy zapomenout, že na pódiu stojí lidé z masa a kostí a já úspěšně zapomínal, že existuje něco jako realita kolem. Jeden ze čtyř osobních vrcholů festivalu a dost možná ten nejvyšší.

Profanatica byla rovněž výborná a bez keců jedna z nejlepších kapel festivalu. Nekrojeptišky s basou a kytarou se široce rozmachovaly svými nástroji, ale pozornost přítomných jistě strhávala hlavně Jeho Nesvatost Paul Ledney. Nevadilo, že působil, jako by ani neuměl hrát; Set Profanatica odtřískal a hlavně odeřval naprosto perfektně. Setlist se věnoval spíše starším skladbám (Vybavím si „As Tears of Blood Stain the Altar of Christ“, „Final Hour of Christ“, „Heavenly Father“ a samozřejmě „Weeping in Heaven“ a „I Arose“, mám dokonce pocit, že zazněla dokonce i „avantgardní“ „Nazarene Decomposing“, hehe), z novějších dostaly prostor hlavně songy ze „Sickened by Holy Host“, jeden nebo dva kousky zazněly i z „Profanatitas de domonatia“, ale z posledních třech regulérních desek kapela nezahrála nic, což je podle mého názoru škoda. No, ale i tak byl rouhavý primitivismus Profanatica naprosto megabrutální a skvělý. Ledney občas ohlásil song, jednou se rozpovídal o tom, jak se do Prahy přijeli rouhat, a bušil do lidí jeden song za druhým. Povzbuzeni pódiovým masakrem všeho hudebního se lidi pod ním mydlili o sto šest k viditelné otrávenosti některých citlivějších kousků, které na festival dorazily asi omylem. Závěr bych už přenechal slovům klasika: I VOMIT ON GOD’S CHILD!!!!!!!

Malá zajímavost: Byť byli slované na festivalu v menšině, hádejte, kdo dělal největší bordel? :-)

Profanatica

Raventale, kteří byli přesunuti z úvodu čtvrtka na závěr pátku z důvodu odřeknutí účasti Lamia Vox, se s nevděčnou pozicí poslední kapely dne rvali se ctí. Chvíli jsem kapelu sledoval a docela se mi líbila, ale odpočinek už byl naprosto nezbytný a neodkladný, takže jsem to vzdal.


Profanatica – The Curling Flame of Blasphemy

Profanatica - The Curling Flame of Blasphemy

Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 22.7.2016
Label: Hells Headbangers Records

Tracklist:
01. Ordained in Bile
02. March to Golgotha
03. Magic & Muhr
04. Black Hymna
05. Host Over Cup
06. Rotten Scriptures
07. Yahweh Rejected
08. Bleed Heavenly Kingdom
09. Vile Blessing
10. Curling Flame

Hrací doba: 36:20

Odkazy:
facebook / bandcamp

Pokud se lidé baví o blacku metalu, jeho tradici a historii, tak se obvykle zastaví nejdéle u severských klasik druhé vlny a na severu pak mnohdy zůstanou, i když se třeba řeč stočí na ty nejranější počátky. No ale všichni víme, že ta první vlna se probouzela takřka všude možně po světě (udělejte mi radost a znalecky přikyvujte) a k volání Ďábla nebyli hluší ani v hlavní baště křesťanského pokrytectví. Debata o tom, co byla první blackmetalová nahrávka v USA, by asi neměla jednoznačného konce, takže uveďme, že mezi ty první patřili Von, Demoncy a Profanatica, kteří jsou evidentně předmětem tohoto článku.

O historii Profanatica bych se rád otřel co nejstručněji. Ono by rozhodně bylo o čem psát, dokonce i o věcech, ze kterých by znejistěl i ten největší samozvaný neznaboh a nemrava. Ale to ať si v případě zájmu každý dostuduje sám. Důležité je, že v prvotní fázi (1990-1992) Profanatica vyprodukovala jen několik krátkých nahrávek a po nahrání svého prvního alba se kapela rozpadla. Oficiální debut tehdy dokonce ani nevyšel, protože finální záznam byl zničen a kdo ví, co by se s odkazem kapely stalo, kdyby ty nejkultovnější skladby nebyly zvěčněny na desce Havohej – „Dethrone the Son of God“. Ale pro nás je tím nejdůležitějším skutkem obnovení Profanatica bubeníkem/vokalistou/lídrem Paulem Ledneym v roce 2001. Po několika letech zdánlivého přešlapování na místě byl do kapely povolán John Gelso, jenž v počátcích kapely také přispěl svým nezanedbatelným dílem. Reuniony starých fotrů, co si zasteskli po mladých letech v kapele, jsou obvykle mor, protože až na těch pár koncertů, jimiž vezme zavděk asi každý fanda, pak s největší pravděpodobností dojde i na vydání dosti slabé desky. Což ale není případ Profanatica. Nejenže v roce 2007 vydali hodně dobré album „Profanatitas de domonatia“, ale dokonce jej o tři roky později trumfli s „Disgusting Blasphemies Against God“. A letos tu máme již desku čtvrtou „The Curling Flame of Blasphemy“, jež odkazu Profanatica rozhodně ostudu nedělá (o třetí „Thy Kingdom Cum“ se ještě otřu).

Na black metal v podání Profanatica je třeba si vypěstovat chuť. Asi jako na prcání pořádně macatých bab, což někdo zmlsaný kultem vychrtlé peroxidky (nebo vypiplaným, přeblástěným „norse-core“ blackem) nemusí chápat, ale o to větší zábava pak tohle vlnivé šukáníčko je. Profanatica vždy byla všechno jen ne melodická nebo progresivní (v klasickém slova smyslu). Regrese každým coulem, rouhavé dřevní riffy smrdící sírou a raným satanským  metalem à la Necrovore, Bathory („The Return……“, „Under the Sign of the Black Mark“), Hellhammer, Incantation či Possessed a nad tím vším ten nejostřejší, ohavný vokál Paula Ledneyho.

Profanatica

Co ovšem považuji za úctyhodné, je fakt, že Profanatica nestojí na místě, vyvíjí se a navzdory výše uvedenému, přistupuje ke své hudbě chytře. „The Curling Flame of Blasphemy“ je toho příkladem. Kapela už z rukávu netahá a snad ani nechce tahat nakažlivé „hity“ jako „Weeping in Heaven“, „I Arose“ nebo „As Tears of Blood…“. Reziduum raných devadesátek nejvíce přetrvávalo na debutu „Profanatitas de domonatia“ v podobě opravdu chytlavých a svým způsobem až zvráceně „veselých“ riffů, ale věci se záhy počaly zvrhávat v horší směr. Chuť přinést co nejprimitivnější, nejhnusnější zloblack vykrystalizovala v „geniálně tupé“ „Thy Kingdom Cum“.

Zatímco některé kapely se snaží vykreslit mocnosti pekla jako cosi romanticky-vznešeného a posvátného, Profanatica zplodili retardovaného, groteskního čorta, co se sadisticky-zvířecím potěšením týrá, mučí a bije. „Thy Kingdom Cum“ přesně takové bylo; ve své zvrácené pitvornosti až fascinující deska, ale jinak není vůle si ji připomínat a už vůbec po mně nechtějte, abych si z ní vybavil jediný riff…

No, a „The Curling Flame of Blasphemy“ lze shrnout celkem jednoduše. Stále se jedná o 100% Profanaticu, o tom žádná. Ale zároveň novinku považuji za „nejvážnější“ album v historii kapely. Ano, regrese a cílené diletantství jsou přítomny, stejně jako pokroucené riffy a stále skvělý vokál, ale zároveň se myslí za roh; každý song nabízí jistou přidanou hodnotu nebo něco v rámci kapely „nového“, což vybízí k opakovaným poslechům a nikoliv jen k občasnému „obveselení“. A nejvíce ctím „rozhodnutí“ zachovat ponurou náladu po celou hrací dobu desky. Zdá se, že jsou pryč zpívánky o cákajícím ptáku Krista, blití po jezulátku a mrdání Panny Marie do ánusu. Zůstalo už jen pohrdání vůči abrahámskému moru a touha po jeho definitivním zániku.

Nevím, jestli stále platí vyřčená myšlenka, že by Profanatica mohla po této desce ukončit činnost. Zdá se, že kytarista a riff-mistr John Gelso ji vzal vážně a s kapelou již nehraje, zatímco Paul Ledney se rozhodl aktivněji koncertovat. Co bude dál, nevím. Faktem zůstává, že „The Curling Flame of Blasphemy“ je ukázkové album Profanatica, které bych bez váhání postavil vedl „Disgusting Blasphemies Against God“ či „Dethrone the Son of God“.

P. S. Pusť si „Magic & Muhr“ a neříkej mi, že zvuk té basy není geniální!

Profanatica - The Curling Flame of Blasphemy


Profanatica: detaily o novince

Zámořský kult Profanatica má nachystané vydání nové desky. Fošnu vypustí Hells Headbangers Records na CD, LP i MC, a to 22. července. Obal se nachází zde, tracklist následuje níže. První track „Ordained in Bile“ poslouchejte na Bandcampu.

01. Ordained in Bile 02. March to Golgotha 03. Magic & Muhr 04. Black Hymna 05. Host Over Cup 06. Rotten Scriptures 07. Yahweh Rejected 08. Bleed Heavenly Kingdom 09. Vile Blessing 10. Curling Flame

Profanatica budou také jedním z účastníků festivalu Prague Death Mass III, který se odehraje ve dnech 15.-17. září.