Archiv štítku: Malokarpatan

Malokarpatan – Krupinské ohne

Malokarpatan - Krupinske ohne

Země: Slovensko
Žánr: black / heavy metal
Datum vydání: 20.3.2020
Label: Invictus Productions

Tracklist:
01. V brezových hájech poblíž Babinej zjavoval sa nám podsvetný velmož
02. Ze semena viselcuov čarovný koren povstáva
03. Na černém kuoni sme lítali firmamentem
04. Filipojakubská noc na Štangarígelských skalách
05. Krupinské ohne poštyrikráte teho roku vzplanuli

Hrací doba: 48:18

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Invictus Productions

První pohled (H.):

Malokarpatan jsou mi hodně sympatická kapela. Ne kvůli tomu, že jsou aktuálně žhavým zbožím a nejviditelněji prezentují slovenský black metal ve světě, nýbrž kvůli tomu, že se jedná o super muziku. Zdá se mi, že Malokarpatan dokázali zachytit unikátní esenci starého československého metalu a pracují s ní nad rámec pouhé důstojně podané nostalgie. Když totiž říkám, že ji dokázali zachytit, nemyslím tím neinvenční vykrádání starých kultů. Podobně jako mnohým klasikám československého / středoevropského metalu se Malokarpatan podařilo vzít charakteristický sound místního oldschool metalu a vtisknout mu svůj vlastní punc a svéráznou tvář.

Borci stojící za Malokarpatan evidentně moc dobře vědí, co dělají, ale mají dost talentu i soudnosti na to, aby netvořili pouhý revival. Inspirace letitými kapelami jako Master’s Hammer, Tormentor, Root nebo Törr je evidentní, stejně jako odkazy na světové legendy jako Bathory nebo Mercyful Fate, stejně jako vášeň ke klasickému heavy metalu.

Svůj vlastní pohled na danou věc navíc Malokarpatan ještě ozvláštňují fascinací v lokálních báchorkách, mýtech a folklóru, ale i zaujetím ve vesnickém životě a tendencemi hudebního ruralismu. Pod rukama jim vznikla svým způsobem unikátní záležitost, jakou je radost poslouchat. Platilo to o „Stridžie dni“„Nordkarpatenland“, platí to i o novince „Krupinské ohne“. A co se mi ještě dvojnásob líbí: Malokarpatan se neopakují a každé z jejich tří dosavadních alb je – navzdory jednotnému směřování a jasnému rukopisu – specifické v rámci diskografie.

Když bychom „Stridžie dni“ definovali jako neučesanou a syrovou podobu Malokarpatan a „Nordkarpatenland“ jako album, které kapelu v rozpoložení přímočarého songwritingu a citu pro silné riffy, pak „Krupinské ohne“ lze jednoznačně označit jako doposud nejambicióznější a nejvýpravnější desku.

Už rozmáchlý třináctiminutový otvírák „V brezových hájech poblíž Babinej zjavoval sa nám podsvetný velmož“ s pozvolným rozjezdem jasně ukáže, že Malokarpatan tentokrát nebudou sázet na kratší vypalovačky jako na „Nordkarpatenland“, ale epičtější kompozice. Patřičnou náladu navodí hned krátké intro, u něhož jsem si vzpomněl na atmosféru „Starých pověstí českých“ od Jiřího Trnky, což se vám může zdát jako hloupá asociace vzhledem ktomu, že Malokarpatan se věnují výhradně slovenským tradicím, ale snad to může posloužit pro představu, že lze v jejich hudbě zachytit jakýsi „dobový“ romantický feeling. Takové pojmenování může vypadat nepatřičně s ohledem na to, že se „Krupinské ohne“ svým konceptem točí okolo krupinské inkvizice a čarodějnických procesů. Nechápejte nicméně toto označení pejorativně. Nejedná se každopádně o jedinou takovou podobnou vsuvku – snad ještě víc jsem si oblíbil intro čtvrtého songu „Filipojakubská noc na Štangarígelských skalách“, které rovněž vzbuzuje silné nostalgické vibrace v tom nejlepším slova smyslu.

Malokarpatan

Hudebně Malokarpatan pokračují v oldschool black metalu se silnými heavymetalovými tendenci. Svým pojetím a náladou také „Krupinské ohne“ častokrát nechají vzpomenout třeba na „Jilemnického okultistu“ od Master’s Hammer. Ona zmiňovaná ambicióznost se však neprojevuje jen v delších stopážích jednotlivých skladeb a výpravnější kompozici desky. Jako důkaz mohu poukázat třeba na regulérně progovou pasáž ve třetí písni „Na černém kuoni sme lítali firmamentem“ nebo výrazný čistě odzpívaný moment v poslední stopě „Krupinské ohne poštyrikráte teho roku vzplanuli“.

Určitě by se dalo říct, že „Krupinské ohne“ by neměly zklamat příznivce předešlých alb, což je rozhodně pravda, ale mohlo by to naznačit opakování sebe sama. Novinka nezklamává právě tím, že je trochu jiná, avšak kvalitou nezůstává svým předchůdcům nic dlužna. Už jen tohle samo o sobě by vás snad mělo přesvědčit o tom, že „Krupinské ohne“ byste měli slyšet.


Druhý pohled (Cnuk):

„Krupinské ohne“ představují novou podobu Malokarpatan. Ambiciózní ladění, které sahá k praktikám progresivních kapel, se může zdát pro jejich tvorbu nadbytečné, a přestože jsem albu věnoval dostatek poslechů, stále mi v hlavě tato myšlenka hlodá a nejsem s to ji pevně zodpovědět. Například hned první opus mě doposavad nedokázal přesvědčit o nutnosti své rozsáhlé stopáže. Jednotlivé party, přestože dobré, mi dohromady nějak nelepí, což se neděje pouze tady. Výbornými zůstávají všechna ta intra a outra, to už je prostě značka Malokapratan, bez které by to nešlo, stejně jako folklórní tématika a vůbec celý koncept kapely. Také návykové NWOBHM riffy, další z jasných znamení, jsou tu stále ve formě, ale je tu jedno zásadní ale. Těch opravdu strhujících na nové desce bohužel není tolik, jako v případě předchozí „Nordkarpatenland“, což považuji za zklamání.

Malokarpatan

Možná, že při větším rozmělnění skladeb a zároveň jejich většímu počtu by se jich sem dokázalo vměstnat více. Zde jsou ale upozaděny na úkor výpravnosti, což písně trochu sráží. Jednotlivé stěžejní motivy každé ze skladeb prostě musí být silné, mají-li posluchače zabavit po celou svou délku. Naspeedované „Ze semena viselcuov čarovný koren povstáva“ a závěrečné halekačce „Krupinské ohne poštyrikráte teho roku vzplanuli“ se to daří. U ostatních mám mírné pochyby. Přestože se Malokarpatan snaží naplnit délku stop jak jen to jde – mezihry, akustické kytary, zvukové efekty – nepůsobí to na mě v rámci celistvosti skladeb zcela přesvědčivě. Někdy je těch vsuvek zbytečně moc, jindy zas nejsou až tak zajímavé. Příkladem může být trojka „Na černém kuoni sme lítali firmamentem“. Ačkoliv je tou nejpřímočařejší věcí z „Krupinských ohnov“, obsahuje přechod do klidné polohy, která je sama o sobě dobrá, ale její zasazení působí příliš strojeně a zbytečně skladbu zařízne.

Na druhou stranu, přestože mi ne všechno zcela sedí, stále to považuji za dobrý materiál a poslech „Krupinských ohnov“ mě baví. Atmosféra je i na tomto albu stále jedinečná, a i proto se vyplatí věnovat nové desce Malokarpatan nějaký čas. Ostatně pochybuji, že v tomto roce vyjde na tuzemské scéně moc lepších alb. Jenom jsem asi čekal silnější zářez. Jak zmínil kolega výše, je dobře, že se Malokapratan neopakují. Avšak k „Nordkarpatenland“ se budu vracet raději.

Malokarpatan


Koncertní eintopf – březen 2020

Mallephyr, Nektesm, Olovan

H.:
1. Taake, Kampfar, Necrowretch – Praha, 20.3. (event)
2. Panzer Storm Fest 12 – Plzeň, 14.3. (event)
3. Audiotrauma Fest 2k20 – Praha, 6.-8.3. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Inferno, Sator Marte, Dark Seal, Bohemyst – Brno, 21.3. (event)
2. Mallephyr, Nektesm, Olovan – Ostrava, 6.3. (event)
3. Panzer Storm Fest 12 – Plzeň, 14.3. (event)

Cnuk:
1. Cult of Fire, Malokarpatan – Praha, 21.3. (event)
2. Lidstvu smrt, koalám život IV – Praha, 7.3. (event)

Dantez:
1. Boy Harsher, Hide – Brno, 28.3. (event)
2. Chelsea Wolfe, Jonathan Hultén – Praha, 11.3. (event)
3. Mallephyr, Nektesm, Olovan – Ostrava, 6.3. (event)

H.

H.:

V březnu mi tedy z metalů přijde suverénně nejzajímavější norské kombo Taake a Kampfar. Obě formace se na českých pódiích daly zachytit už nevím kolikrát, takže určitě nejde o nic vyloženě exkluzivního nebo speciálního, ale obě kapely jsou pořád fajn (minimálně Kampfar už sice nemají takovou kvalitu jako kdysi, ale nebál bych se o to, že by snad vynechali nějaké starší fláky) a zahrát umí.

Na Sargeist v Plzni samozřejmě jebu, ale vy byste neměli, pokud bydlíte někde okolo nebo přímo tam. A to i navzdory zbytečně početnému a nepříliš vzrušujícímu supportu. Cože? Těch kapel tam je tolik, protože to má být něco jako festival…?

No a jestli máš chuť na nějakou elektroniku, tak festival Audiotrauma se zdá být jako sázka na jistotu. Letošní ročník bude úplně poslední, takže jestli jste někdy uvažovali o návštěvě, neměli byste to dál odkládat.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Lokální akce s domácími kapelami mě už pár let nebaví obcházet, ale Inferno a Mallephyr bych si vzhledem k vysoké úrovni jejich hudby a koncertů dal klidně zas. První jmenovaní zahrají v Brně na výročním koncertu Dark Seal, kde se taky objeví Sator Marte a Bohemyst, což by mohlo být fajn. Ostravský koncert Mallephyr je na tom se supportem trochu hůř, ale NektesmOlovan nezní úplně zoufale, takže to taky půjde. Tedy za předpokladu, že se ve Chlívu trochu vydaří zvuk, bo ten klub je strašná díra.

Jo a 14. je v Plzni Sargeist.

Cnuk

Cnuk:

V březnu se chystám na dvě akce. Ta první se bude konat v Underdogs’ hned první sobotu. Jmenuje se „Lidstvu smrt, koalám život“ a jedná se o čtvrté pokračování benefičního minifestivalu, tentokrát na podporu australské fauně. Sestava tam bude skutečně lákavá. Z kapel, co znám, se nejvíce těším na mnou dosud neviděné Lahar a The Tower. Zajímá mě ale i všechno ostatní, přestože jsem dobrou polovinu vystupujících nikdy neslyšel.

Třetí sobotu v měsíci vystoupí v paláci Akropolis Cult of FireMalokarpatan. Všichni dobře vědí, že obě kapely chystají vydat nové desky, takže předpokládám, že se bude dost hrát nová tvorba. V případě Malokarpatan jsem pro, u Cult of Fire už jsem trochu skeptičtější, protože narozdíl od „Krupinských ohňov“, mě „Moksha / Nirvana“ zatím moc nebere. Naživo však může být všechno jinak. Rozhodně se ale těším.

Dantez

Dantez:

Pražskou zastávku synthwavových Boy Harsher jsem loni v prosinci zadupal, a nakonec jsem za to rád. Duo se totiž vrací na konci března do brněnského Kabinetu Múz s lákavějším supportem, kterými jsou Hide. Ne, že bych si na hudbě doprovodu kdovíjak ujížděl, ale dosvědčit naživo zmítající se Heather Gabel do rytmu kovového lomozu oděnou ve skromných latexovo-nylonových svršcích a paprscích ze schizofrenického stroboskopu za to stát určitě bude. Od Boy Harsher pak čekám soundtrack k nejjasněji rozzářeným neonům amsterdamských bordelů. Co víc řešit.

Chelsea Wolfe se v Česku objevila naposledy před dvěma lety v Lucerně s plnohodnotnou kapelou za zády a zdrcujícím zvukem z aparatury. Nyní se chystá do prostor divadla Archa, kde svůj materiál nabídne v sólovém podání. Těm, kteří více hoví akustické poloze zpěvačky, a těm, kteří chtějí srovnat obě zvukové polohy, by neměla akce ujít.

No, a ze začátku prosince nahlédnu do ostravského Chlívu, který pohostí Mallephyr s pro mě neznámým doprovodem. Na Brutal Assaultu v poledních hodinách to rokycanským špatně nehrálo, takže si to v klubu dám rád.


Cult of Fire a Malokarpatan zahrají v Praze

CULT OF FIRE, MALOKARPATAN
21. 3. 2020 – Praha, Akropolis
FB event: https://www.facebook.com/events/417354842211786
e-TICKET: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/294

Po exkluzivních vystoupeních ve více než 30 zemích se v dubnu/květnu 2020 uskuteční první evropské turné CULT OF FIRE. Formát komplexního turné a ne jednorázových koncertů byl k novému albu, setlistu i pódiovému vizuálu zvolen speciálně pro toto turné, neb některé ze součástí dekorací by nebylo možno přepravovat letecky.

Nové dvojalbum CULT OF FIRE dostalo jméno „Moksha/Nirvana“ a vychází pod křídly Beyond Eyes Productions. Jedná se o dvě neoddělitelně spojená alba jako jsou paže a údy smrtonosné bohyně Kálí neoddělitelně spojené s jejím tělem. Jak už název desky napovídá, jedna část dvojalba je tematicky orientována na hinduismus, druhá na budhismus. Dvě části, jedno tělo – dvě cesty, jeden cíl.

Cult of Fire

Dvojalbum digitálně vychází právě dnes 20. února 2020, fyzické nosiče (double LP / double CD) vychází o měsíc později 21. března v den jejich nultého vystoupení ke zmíněnému evropskému turné v pražské Akropoli. Zde bude nejen první příležitost nové skladby slyšet živě v novém koncertním vizuálu, ale zároveň první příležitost zakoupit nosiče a nový merch.

Turné vč. pražského koncertu se jako speciální host budou účastnit slovenští MALOKARPATAN. I ti budou propagovat nové album – vyjde 20. března u Invictus Prod.

Koncert 21. března v pražské Akropoli a samotné turné bude jedinou – a tedy exkluzivní – příležitostí vidět CULT OF FIRE na evropských pódiích – nebudou žádné festivaly ani jiná vystoupení!

Předprodej viz výše, dále pak v síti Ticketmaster a na předprodejní kase v Lucerna Music Baru.

[tisková zpráva]


Redakční eintopf – únor 2020

Nawaharjan – Lokabrenna

H.:
1. Nawaharjan – Lokabrenna
2. Sightless Pit – Grave of a Dog
3. Not My God – Not My God

Metacyclosynchrotron:
1. Nawaharjan – Lokabrenna
2. Svart Crown – Wolves Among the Ashes
3. Terrifiant – Terrifiant

Cnuk:
1. Malokarpatan – Krupinské ohne
2. Raspberry Bulbs – Before the Age of Mirrors
3. Kvelertak – Splid

Dantez:
1. Sightless Pit – Grave of a Dog
2. Turia – Degen van Licht
3. Ygg – The Last Scald

H.

H.:

Původně jsem si říkal, že toho v únoru moc není, ale když jsem začal pořádně přemýšlet, co by sem šlo napsat, došlo mi, že tenhle měsíc je ve skutečnosti hodně silný. Největší očekávání mám každopádně směrem k debutu „Lokabrenna“ od Nawaharjan. První dojmy míří hodně vysoko. Další podrobnosti už nechám kolegovi pode mnou.

V dalších dvou případech zvolím první alba „superkapel“. Full of Hell neposlouchám vůbec, The Body jen okrajově a až Lingua ignota mě baví, ale úvodní ukázka z „Grave of a Dog“, debutu projektu Sightless Pit spojujícího muzikanty ze zmíněných skupin, zní dost krutě. Tohle si pohlídám.

Doufám, že nebudu litovat ani vypíchnutí projektu Not My God, v němž se dali dohromady Tim Sköld (sólová tvorba, ex-Marilyn Manson, ex-KMFDM) a Nero Bellum (Psyclon Nine). I tady se mi první ukázka „Fiction“ zamlouvá, tak snad si podobnou kvalitu udrží také celá deska.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

EP „Into the Void“ od německých Nawaharjan bylo docela slibné, ale první poslechy „Lokabrenna“ mě sestřelily nečekaným způsobem, a proto si myslím, že jejich debut je nejzásadnějším (nejen) blackmetalovým vydáním února. Než začnu recenzovat, musím album podrobit těm nejpřísnějším soudům, protože počáteční nadšení bývá zrádné, ale o jednu z raných myšlenek se podělit chci. Čekali jste od debutu Mare víc ohně? Štve vás, že Arckanum a Panphage skončili? Dejte šanci „Lokabrenna“.

Druhou a třetí desku Svart Crown mám rád doteď, protože zážitky s nimi spojené byly až výjimečně intenzivní. K poslední „Abreaction“ bych měl vícero námitek a z dosud vypuštěných nových skladeb mám rozpačité dojmy, každopádně „Wolves Among the Ashes“ si musím pustit. Třeba i z toho důvodu, že se do kapely vrátili dva staří členové.

Kvalitní heavy metal se na Sicu moc často neobjevuje a to je škoda. Demo belgických Terrifiant bylo fajn, skladba z debutu se mi líbí ještě víc, takže pokud chcete slyšet nějakou čerstvou heavy poctivost, zde nejspíš nesáhnete vedle. „Terrifiant“ mimochodem vydávají Gates of Hell Records, kteří zaštítili i povedená loňská vydání Chevalier nebo Vultures Vengeance.

Cnuk

Cnuk:

„Krupinské ohne“ od Malokarpatan už jsem párkrát protočil, a po prvotních rozpacích se v nich začínám dobře orientovat a užívat si je. Nebyla to láska na první pohled jako s „Nordkarpatenland“, ale vypadá to, že konečný dojem bude nakonec stejně pozitivní.

Své čtvrté řadové album vytasí punkáči Raspberry Bulbs. Ponese název „Before the Age of Mirrors“ a věřím, že nebude o nic méně lákavé než předešlé desky, alespoň dosavadní ukázky tomu napovídají. Jejich prašivý hardcore dozajista sedne i vyznavačům zašlého extrémního metalu.

Zvědavý jsem také na nové Kvelertak. Odchod zpěváka Erlenda Hjelvika se může zdát fatálním, avšak jeho nástupce Ivar Nikolaisen nevypadá naživo vůbec zle. Uvidíme co studiově. Dva vydané singly mě zatím bohužel moc nepřesvědčily, ale stále doufám, že pár pecek se na „Splid“ nakonec najde.

Sightless Pit

Dantez

Dantez:

Po nedávné adoraci druhé desky Lingua ignota nemůžu nebýt zvědavý na debut Sightless Pit. Na zbrusu novém projektu se Hayter spolčila s Dylanem WalkeremFull of Hell a Lee BufordemThe Body – lidmi, kteří loni vydali také velmi povedené desky. První ukázka naznačuje, že by mohlo jít o minimálně slušný bizár, který si vezme od jednotlivých umělců ty nejlepší atributy.

Novinku Turia už jsem měl možnost párkrát otočit a už teď mohu „Degen van Licht“ příznivcům atmosférického black metalu doporučit. Deska pracuje s podobnou aurou jako Paysage d’hiver. Produkce i muzikantství jsou však o poznání vytříbenější. Podobně laděný materiál očekávám i od nové desky Ygg. Kapele jsem dosud příliš času nevěnoval, ale po vydařeném loňském koncertě v Karviné si novinku rád poslechnu.


Koncertní eintopf – prosinec 2019

Spectral Voice, Sněť

H.:
1. Occvlta, Malokarpatan, Goatcraft, Sněť, The Tower – Písek, 7.12. (event)
2. Spectral Voice, Sněť – Praha, 20.12. (event)
3. Ygg, Ulvegr, Ym, Dark Seal – Karviná, 13.12. / Brno, 14.12. (event Karviná / event Brno)

Metacyclosynchrotron:
1. Spectral Voice, Sněť – Praha, 20.12. (event)
2. Ygg, Ulvegr, Ym, Dark Seal – Karviná, 13.12. / Brno, 14.12. (event Karviná / event Brno)

Cnuk:
1. Gwar, Voivoid, Childrain – Praha, 9.12. (event)
2. Spectral Voice, Sněť – Praha, 20.12. (event)

Dantez:
1. Ghost, All Them Witchers, Tribulation – Praha, 1.12. (event)
2. Ygg, Ulvegr, Ym, Dark Seal, Bloody Obsession – Karviná, 13.12. (event)
3. Belgrado, Mala Herba – Praha, 10.12. (event)

H.

H.:

Osobně už se v prosinci nikam nechystám, ale to neznamená, že na pár akcí nemůžu upozornit. Hodně sympaticky na mě působí sestava Occvlta, Malokarpatan, Goatcraft, Sněť a The Tower, která se sejde 7. prosince v Písku. Dohromady se to tváří dost lákavě, takže návštěvu určitě můžu doporučit. Pochvalu pak v předstihu posílám pořadatelům za super plakát!

Hniloba Spectral Voice za hřích rozhodně stojí, i když se u nás kapela nepředstavuje poprvé. Koncert, shodou náhod opět se Snětí, bude patřit k těm nejzajímavějším prosincovým metalům v českých klubech.

Příznivce ukrajinského black metalu by pak měl zajímat Apocalypsa Festival, kde se představí Ygg a Ulvegr za doprovodu Dark Seal a Ym, a to hned ve dvou městech: Karviná (plus Bloody Obsession) a Brno (plus Parom).

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Cajzli ať valí na Spectral Voice, Moraváci a obyvatelé zadýmené díry jménem Slezsko by zas měli vzít za vděk festivalem Apocalypsa. Headlineři Ygg a Ulvegr patří k těm lepším ukrajinským blackům a zvlášť album prvních jmenovaných se mi v době vydání docela líbilo; rozhodně povinnost pro fanoušky Walknut a Hate Forest. Na obou štacích se také představí Dark Seal a nová kapela Ym s pár členy zaniklých Žrec a Tears of Styrbjørn hrající údajně psychedelický folk metal. V Brně pro pobavení zahrají Parom (takový nevkusný rip-off Homovlad hraný pomýlenými primitivy), karvinským supportem jsou Bloody Obsession.

Cnuk

Cnuk:

Lístek na koncert Gwar mám již vzorně zakoupený, jelikož tohle si nechci nechat ujít. Ne snad, že bych jejich hudbu tak žral, to v žádném případě, ale jejich kultovní show je něčím, co chci alespoň jednou v životě zažít na vlastní kůži. Budou se řezat hlavy, budou lítat střeva, MeetFactory se bude topit v potocích umělé krve. To vše za zvuků funky/thrash/hard rocku. Z hudebního hlediska celý večer jistí Voivod, trochu překvapivě umístěni až jako support. Tady asi není třeba nic dodávat. Doufám, že mimo klasik dojde i na pecky z „The Wake“. Třetím do počtu jsou španělští deathmetalisté Childrain.

Dále se chystám na vystoupení Spectral Voice, které do Underdogs’ doprovodí Sněť. „Eroded Corridors of Unbeing“ je skvělá fošna vyučující vysokou školu prohnilého, vlhkými sklepeními taženého death metalu. Sice mě překvapila vyšší cena, ale neodradila. Navíc Sněť zní taky moc dobře a tu čest s nimi jsem rovněž dosud neměl.

Dantez

Dantez:

Nevím sice, kolik procent návštěvníků se veze na vlně hejtu Ghost, ale jejich pražskou zastávku zde stejně vypíchnu. Podle záznamů vypadá show solidně a kapela nešetří ani na setlistu, který se pohybuje okolo dvou hodin. Tribulation jako doprovod také nejsou zrovna logistickým přešlapem, takže proč ne.

A něco více do undergroundu. Slezští by mohli zvážit účast na karvinském Apocalypsa Festu. Line-up není zrovna kdovíco, ale minimálně Ulvegr by za to stát mohli. Pár dní předtím Praha pohostí španělské Belgrado, kteří hrají chladný taneční post-punk ctící žánrové fundamenty.


Malokarpatan, Vircolac, Sacrilegia, Goatcraft

Malokarpatan poster 2019

Datum: 23.11.2019
Místo: Praha, Underdogs’
Účinkující: Goatcraft, Malokarpatan, Sacrilegia, Vircolac

Slovensko-irské setkání kapel Malokarpatan, Vircolac, Sacrilegia a Goatcraft v díře Underdogs’ se mi už od samého začátku pozdávalo dosti lákavé, a přestože blíže znám pouze první dvě jména, kdy se navíc na Malokarpatan chystám také na jaře spolu s Cult of Fire, nahodilé poslechy Sacrilegia a Goatcraft mě přesvědčily, že tito méně známí by také mohli stát za viděnou. Po vstupu do klubu jsem bohužel zjistil, že podobně to příliš lidí zřejmě necítilo, protože účast byla slabá.

Jelo se téměř podle jízdního řádu, takže první Goatcraft nastoupili krátce po sedmé. Pódium zdobila výstavka v podobě svíček, lidských i zvířecích lebek a dalších propriet, a prostorem se táhla aromatická vůně. Occult black hadr. Upřímně jsem si myslel, že toto aranžmá si nachystaly všechny kapely dohromady, ale poté, co tito Slováci opustili stanoviště a začali výzdobu balit, bylo jasné, že se jedná o jejich soukromou sbírku. Každopádně to byl poutavé. Svíčky takřka nahradily zadní osvětlení, které bylo použito jen velice slabě, takže co se atmosféry týče, bylo všechno dobře našponované a projevu Goatcraft to výrazně pomáhalo.

Jejich neohrabané zlo znělo živě velice intenzivně. Bylo tu několik skvělých okamžiků, kdy se to správně zvrhlo do násilného mrdu, stejně jako rozvážnějších temp, ze kterých občas vylézala ne úplně jistá souhra. Ale docela to nahrávalo celkovému pojetí jejich metalu, i když ta falešně skřípající kytara v intru závěrečné „Horrendous Light“ trhala uši ne zrovna způsobem, jakým bylo žádáno. Podobné nedostatky však vyvažovali svým zápalem a až fanatickým nasazením, které jim i pod rouškou tmy zářilo z černě podmalovaných očí. Jejich vystoupení hodnotím velice kladně a určitě si je pečlivěji doposlouchám.

Druzí na řadě byli Sacrilegia z Dublinu. Ti už mají na kontě na rozdíl od Goatcraft i řadovku, tedy placku „The Triclavian Advent“. Tu jsem sice celou neslyšel, ale těch prvních pár pecek znělo fajn, avšak na neustálé domácí rotace to pro mě asi není. Vystoupení to bylo skromnější, klasičtější, stejně jako jejich hudba. Zvuk Sacrilegia putuje někde od kanálních začátků Sodom po první vlnu black metalu. Skladby byly hodně na první dobrou, výrazně se od sebe nelišily, ale obsahovaly i několik kulervoucích riffů, na něž byla povinnost minimálně zahrozit. Trojice si svoje sousto odsypala bez problémů a až překvapivě rychle. To jsem ještě netušil, že celá sestava Sacrilegia je i součástí následujících Vircolac, haha. Nedostatkem jejich koncertu byl notně přehulený zvuk, v němž bylo kolikrát sakra těžké rozeznat, co že se to vůbec hraje. Kytary často přehlušovaly vše ostatní, takže z toho byl slušný maglajz a konečnému dojmu z vystoupení to uškodilo.

Vircolac

Vircolac už na tom byl zvukově dobře. Jejich letošní fošna „Masque“ se povedla, takže tady už jsem měl jistá očekávání. A ta se povedlo naplnit. Poprvé za večer dostalo prostor také nějaké to technické hraní, kytarová sóla a promyšlenější kompozice. Tempa nebyla tak zběsilá, projev tak temný, ale přesto to nakládalo, jak má. Vircolac se může pyšnit docela originálním zvukem. Znějí svojsky, ten mix death/black metalu mají podepřený i o trochu experimentování, což se díky vyváženému zvuku povedlo přenést i na koncertní pódium. Vlkodlak mě tak bavil z úvodního trojlístku nejvíce, ale hlavní pozornost se upírala k poslednímu chodu – Malokarpatan.

Slovenský folklórní soubor Malokarpatan je v současnosti jedním z hlavních vývozních artiklů našich končin. Brzy dojde na vydání nového alba „Krupinské ohne“, které to po skvělém „Nordkarpatenland“ nebude mít vůbec lehké. Živě jsem s nimi měl tu čest už na jednom z nedávných Brutal Assaultů, kde zakončovali jeden z festivalových dnů, a moc dobře si pamatuji, že ten rok patřili k tomu nejlepšímu a i přes nepříznivou hodinu zvládli přilákat do stanu slušnou porci fanoušků. Stejně tak v Underdogs’ se před pódiem najednou zjevilo o něco více lidí, i když to bylo stále na úrovni větší rodinné sešlosti.

Malokarpatan

Co si budeme povídat, Malokarpatan je do jisté míry určitý fenomén. Jednak je to hudebně dobře propracovaný a vymyšlený heavy metal, na nějž slyší i příznivci extrémních žánrů, a zároveň také neuvěřitelná prdel s notnou dávkou nadhledu. Na málokoho sedí ono pověstné „hobluj pičo!“ tak, jako na tyto Jánošíky. Tato hláška a také spousta jiných („umaštěnec!“) probíhala mezi pódiem a publikem takřka bez ustání, a jak by taky ne. Málokdo se za zvuků chytlavých kytar ve stylu NWOBHM nezačal svíjet se svým air-guitarem či hrozit ke stropu. Zazněly všechny nejoblíbenější kusy, těžko si z jejich strany na něco stěžovat, jedině snad zvuk Asovi valašky mohl být výraznější, ale vystoupení to bylo jednoduše super.

Občasné zvukové problémy byly vlastně tak jediným výraznějším problémem tohoto večera v Underdogs’. Ta variabilita přístupů k extrémnímu žánru byla zajímavá – od primitivních, pudových forem, přes přemýšlivější a propracovanější pohled až po naprosto zpátečnické pojetí a oslavu samotné metalové podstaty. Povedené složení, povedená akce.


Koncertní eintopf – listopad 2019

Mayhem, Gaahl's Wyrd, Gost

H.:
1. Mayhem, Gaahl’s Wyrd, Gost – Praha, 15.11. (event)
2. Profanatica, Demonomancy, Bahratal – Praha, 21.11. (event)
3. Deströyer 666, Hour of Penance, Nocturnal Graves, Inconcessus lux lucis – Praha, 6.11. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Vulcano, Nifelheim, Asgard, Decision to Hate – Praha, 23.11. (event)
2. Black Winter Festival – Gliwice (Polsko), 21.-22.11. (event)
3. Harakiri for the Sky, Dødheimsgard, Bölzer, Blaze of Perdition, Matterhorn – Bratislava, 29.11. (event)

Cnuk:
1. Tropical Fuck Storm, RVG – Praha, 14.11. (event)
2. Malokarpatan, Vircolac, Goatcraft, Sacrilegia – Praha, 22.11. (event)

Dantez:
1. Mayhem, Gaahl’s Wyrd, Gost – Praha, 15.11. (event)
2. She Past Away – Brno, 6.11. (event)
3. Böhren & der Club of Gore – Praha, 8.11. (event)

H.

H.:

Tak dlouho jsem pindal, že u nás Mayhem strašně dlouho nehráli v klubu a jezdí jenom na Brutal Assault, až se to konečně zlomilo. Legendární norské neznabohy jsem v klubu ještě neviděl, takže určitě půjdu – ostatně se prozatím jedná o jediný listopadový koncert, na nějž už mám lupení, takže mě to asi nemine.

Za pozornost budou určitě stát i zámořští zvrhlíci Profanatica. Kapela zde v poslední době hrála hned několikrát, takže kdo chtěl vidět, ten už asi viděl, přesto se nejedná o něco, co bychom zde měli ignorovat. Čili kdo chce zlo, ať valí v příslušný den na Sedmičku.

Zmíním Deströyer 666 a spol., protože to je super kapela a vždycky, když jsem ji viděl živě, tak to byla kurevsky dobrá hoblovačka. Nicméně odpadnutí Dead Congregation fakt krutě zabolelo. Kór když byli nahrazeni Hour of Penance, což je pro mě úplně nudná kapela, která mě pranic nezajímá. Kombo Deströyer 666 + Dead Congregation by za hřích fakt stálo, ale takhle asi vynechám protože samotnou partu okolo K.K. Warsluta jsem viděl už několikrát.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Brazilští nestoři Vulcano objíždí Evropu v listopadu a kulťáci z Nifelheim zase v prosinci (společně s At the Gates). Důležité ale je, že se obě kapely exkluzivně sejdou 23. 11. v pražském klubu Chmelnice za doprovodu Asgard a Decision to Hate. Co dodat, bude (ultra) metal.

Ten bez debat koluje i v žilách Malokarpatan, Vircolac, Goatcraft a Sacrilegia, kteří rovněž objíždí Evropu a tuzemský fanoušek si může dokonce vybrat, zda se vypraví do Prahy (22. 11.), Bratislavy (24. 11.) anebo třeba i do slezských Gliwic na festival Black Winter (21. – 22.), kde se navíc zastaví Profanatica, Demonomancy (rovněž na turné a 21. v Praze) plus Azarath a zmiňovaní Vulcano. Všechno prověřené kapely, co stojí za vidění. Jen si vybrat.

Fanoušci špinavého, sirnatého zlometalu v listopadu zkrátka nepřijdou, ale akcí je teď pokokot a do třetice vybírám Dødheimsgard v Bratislavě. Na jejich koncert v Praze s Hetroertzen a Troll před šesti roky vzpomínám jako na povedenější. DHG předvedli parádní průřez tvorbou a VicotnikAldrahnem byli kouzelní. Tentokrát to sice bude bez druhého jmenovaného vokalisty, ale poté, co jsem slyšel Vicotnikův parádní výkon na debutu Dold Vorde Ens Navn, si myslím, že to utáhne s přehledem i sám. Dále zahrají Bölzer, Blaze of Perdition a Matterhorn, což by mohlo být taky fajn, na vrcholu soupisky jsou ovšem uvedení Harakiri for the Sky, o čemž si myslím své…

Cnuk

Cnuk:

Z listopadových akcí mám zakoupený lupen na Tropical Fuck Storm. Tito Australané patří do stáje Flightless Erica MooraKing Gizzard and the Lizard Wizard a jsou podobně divní. Možná ještě více. Jejich obě řadovky jsou povedené, a přestože nemohu tvrdit, že bych je vyloženě žral, jsou natolik působivé a lákavé, že mám chuť to zažít i naživo, protože právě to by mohl být ten finální krůček k jejich absolutnímu docenění. Stát se ale může, že to bude přesně naopak. Podpořit je přijedou RVG. Neznám, stejně jako prostory Café V lese, kde se to celé bude dít. Tenhle večer zkrátka bude ve znamení překvapení.

Dále mě láká koncert Malokarapatan a Vircolac. Prvně jmenování živě umí, o tom jsem se již sám přesvědčil, avšak Vircolac jsem ještě neviděl. Neznám je příliš dlouho, ale jejich letošní placka „Masque“ mi vryla ten jejich death/black metal do hlavy dost hluboko. Navíc nejde pouze o tyto dvě kapely, přidají se také Goatcraft a Sacrilegia, což už je docela dost solidní muziky na jeden večer v Underdogs’.

Malokarapatan

Dantez

Dantez:

„Daemon“ od Mayhem překvapil a jeho převedení do živé show by mohlo být více než zajímavé. To rozhodně přidalo pražskému vystoupení na atraktivitě i navzdory tomu, že support zrovna za moc nestojí. Minimálně pražským a okolním bych listopadovou zastávku evropského turné určitě doporučil.

Ti, kteří rádi křepčí do svižných rytmů darkwave, by si neměli ujít koncert tureckých She Past Way, kteří se dva dny před brněnskou zastávkou objeví i v pražské kasárně Karlín. Těm, kteří preferují temno v pomalejší a subtilnější podobě, nejlépe v konturách Lynche a Badalamentiho pak avizuji vystoupení jazz-noirových Böhren & der Club of Gore.


Malokarpatan: o nové desce

Malokarpatan v říjnu vstoupí do hostivařského studia Dark Ceremonies, aby zde nahráli své třetí dlouhohrající album „Krupinské ohně / The Fires of Krupina“, jež vyjde v Evropě u Invictus Productions na všech formátech 20. března. Malokarpatan pak s Cult of Fire vyrazí na evropské turné a společně představí své novinky v pražském Paláci Akropolis 21. března (event). Nové album Malokarpatan bude pojednávat o čarodějnických procesech ve slovenském městě Krupina, ke kterým došlo v 17. století, a hudebně bude kapelní black/heavy recept obohacen o ducha progresivních rockových nahrávek ze 70. let.

Malokarpatan


Info o Fire’s Burning I

Predstavujeme prvý ročník black metalového klubového festivalu pod názvom Fire´s Burning. ktorý sa bude konať v bratislavskom Randale. 4. mája potemnie celé mesto a brány podniku pohltia niekoľko black metalových spolkov z rôznych krajín. Priaznivci kvalitného undergroundu budú isto potešení.

Prvýkrát sa na Slovensku objaví poľský DOOMBRINGER, projekt ľudí z Cultes des Ghoules a Bestial Raids. Tento rok vydali pod vydavateľstvom Nuclear War Now! Productions poriadne prehnitú vec pod názvom „Walpurgis Fires“. Ak si vášnivý zberateľ kostí, chalani sa isto potešia ak prídeš!

Kapela, ktorá má na väčší ohlas v zahraničí ako na Slovensku a podľa „odborníkov“ na slovo vzatých je rozbitá a nezohratá. Kapela si starostlivo vyberá dátumy, aby doma odohrala nejaký ten koncert. MALOKARPATAN sa uviedli vo vynikajúcom svetle už s albumom „Stridžie dni“ a pokračovali aj druhotinou „Nordkarpatenland“. Jak si hustíš doma tieto nahrávky, isto prídeš!

KROLOK je vedľajší projekt tuto chlapcov z Malokarpatan, ale v tomto znení ich nemáte možnosť vidieť naživo. Netopíre a iné zvery budú vyletúvať z jaskýň až zaznejú prvé tóny „Flying Above Ancient Ruins“. Netopiere isto prídu, ty tiež?

Fire's Burning

Rakušania KRINGA mali už na Slovensku niekoľko uskutočnených koncertov a táto mladá black metalová zostava sa znovu vracia do hlavného mesta. Z Grécka sa predstaví akustický ambient THE DEAD CREED a ak máte radi blues z katakómb, toto je niečo pre vás. Toto tak ľahko už na Slovensku neuvidíte. Iron Bonehead Productions vydáva silné veci a výnimkou nie je ani rakúska HAGZISSA, primitívny, špinavý a surový black metal ako sa patrí. Ďalšou rakúskou zostavou bude heavy metalový EISENHAND, skúste hádať prečo sa tu objavia! Zostavu bude uzatvárať slovenská black/death metalová úderka GOATCRAFT.

Ešte raz si zopakujeme info:
Kedy sa koná festival? 4. 5. 2019
Kde sa koná festival? Bratislava, Randal club
Koľko stojí lístok a kde ho objednám? 15€ a píšte na tento email: tickets.ilwsprod@gmail.com

[tisková zpráva]


Koncertní eintopf – květen 2019

Mgła, Revenge, Mallephyr

H.:
1. Mgła, Revenge, Mallephyr – Praha, 1.5. (event)
2. Big|Brave, Brutus, My Disco, Five Seconds to Leave, Tosiro – Praha, 19.5. (event)
3. Svartidauði, Saturnalia Temple, Almyrkvi – Praha, 26.5. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Fire‘s Burning Festival I – Bratislava, 4.5. (event)
2. Mgła, Revenge, Mallephyr – Praha, 1.5. (event)
3. Krypts, Jupiterian, Sněť – Praha, 8.5. (event)

Cnuk:
1. Svartidauði, Saturnalia Temple, Almyrkvi – Praha, 26.5. (event)

Dantez:
1. Mgła, Revenge, Mallephyr – Praha, 1.5. (event)
2. Análes – U Ostravice pod D1, 17.5. (event)

H.

H.:

Na poslední chvíli potvrzený koncert Mgła a Revenge nakonec s přehledem válcuje všechny ostatní květnové akce. Hon na kvazi-NS čarodějnice v Německu byl nakonec dobrý k tomu, že se akce přesunula do Prahy, ale ani tady nemá na růžích ustláno, poněvadž původně potvrzený klub Underdogs’ po „vzájemné dohodě“ padnul, tudíž se vystoupení přesunulo do Nové Chmelnice, a aby toho nebylo málo, pořadatel po „zralé úvaze“ vyškrtnul polské Deus mortem, jejichž místo zaujmou domácí Mallephyr. Ale i bez Deus mortem to za návštěvu stát bude.

Osobně se chystám i 19. května na loď Altenburg 1964, kde vystoupí Big|Brave (nová deska je skvělá) a Brutus („Opijem se“!). Zbylé tři formace My Disco, Five Seconds to Leave a Tosiro mě nijak zásadně nezajímají a radši bych viděl menší počet vystupujících, ale hodlám na ně mrknout taky a třeba budu překvapen.

Za úvahu asi budou stát i Svartidauði, jejichž poslednímu albu „Revelations of the Red Sword“ jsem nakonec přišel dost na chuť. Support nicméně tentokrát není tak zajímavý. Saturnalia Temple mi jsou volní a Almyrkvi za žádnou pecku nepovažuji, navíc posledně v Praze byl jejich set docela slabý. V součtu tedy tenhle večer povinnost nebude, ale za zmínku určitě stojí.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

4.5. se v bratislavském Randalu uskuteční oslava undergroundového metalu zasvěceného ďáblu. Doombringer a Krolok jsou naživo vzácnost, kvůli které se údajně do Bratislavy sjedou lidi z různých koutů Evropy, a myslím, že ani zbytek soupisky nezklame. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že Malokarpatan, Goatcraft a Kringa jsou naživo strhující a zvlášť pozitivní zkazky jsem zaznamenal třeba ohledně koncertů Hagzissa. Takto silná soupiska je na Slovensku velkou vzácností a pokud místní stojí o případný další „ročník“, měli by rozhodně zvážit účast.

Kdo chtěl z Čechů vidět tour Mgła, Revenge a Deus mortem, musel vzít zavděk nějakým koncertem v sousedních státech; nejblíž to vypadá na Vídeň (3. května). Avšak vzhledem k hysterickému honu za fiktivními nacisty došlo k úpravě trasy a zmíněná trojice by se měla objevit hned prvního v Praze (pokud to na poslední chvíli taky nepadne, haha). Mgła po pauze jistě neztratili nic ze svých koncertních kvalit a je možné, že v setu zazní českým publikem dříve neslyšené skladby (třeba dokonce ty nové). Revenge pak patří k těm nejagresivnějším námrdům, co jsem měl to štěstí zažít.

Krypts tu sice s Jupiterian byli loni, ale první jmenovaní budou mít brzy venku nové album „Cadaver Circulation“. Promo jsem už párkrát sjel a prozatím bych novinku hodnotil jako silnější než předchozí „Remnants of Expansion“, což k doporučení stačí.

Cnuk

Cnuk:

Asi nebudu nikterak originální, když zde uvedu koncert Svartidauði, ale jiný podobně lákavý jsem na tento měsíc nezaregistroval. Svartidauði mají po nové, vydařené desce „Revelations of the Red Sword“ a do Modré Vopice je doprovodí stoneři Saturnalia Temple a žánrově příbuznější Almyrkvi. Koncert je za poměrně příjemný peníz, ale svoji účast budu ještě zvažovat.

Svartidaudi

Dantez

Dantez:

Vypadalo to, že v květnu se toho v Česku zase až tak moc neděje. Proto jsem chtěl hned zkraje doporučit varšavskou zastávku turné Mgła, Revenge a Doombringer. To jsem ale nakonec musel pozměnit, protože podobné uskupení (Doombringer vystřídají Deus mortem Mallephyr) poctí svou návštěvou z úplného kraje měsíce pražský klub Underdogs’. Roster nabízí tři odlišné pohledy na jeden žánr a všechny kapely ve svých diskografiích zatím vlastně signifikantně neklopýtly. Ideální místo na rozbití si držky nebo na pouhé zahrození. Pokud tato jména jako dostatečný tahák nestačí, můžeme přidat domněnku, že Mgła možná předvedou i něco z ohlašované nové desky.

Vtipnou a ujetou odpovědí na ostravský Majáles je příznačně pojmenovaná akce Análes, na jejíž organizaci se podílí třeba KinoBBYB. Jde o undergroundový (až santusácký) večírek, který se udá pod jedním z ostravských mostů dálnice D1. Hudbu obstará pár českých kapel a hrstka techno DJs. Světlo a teplo dodají archetypální bezdomovecké barely s plápolajícím ohněm. Koho teda serou vyprázdněné line-upy sterilních studentských slavností, ať neváhá, zabalí si svůj kus lepenky, pár lahváčů a dorazí se bavit s grácií k Ostravici.