Archiv štítku: Mallephyr

Hellhammer Festival 2017: Winter Edition – info

Šestý ročník neustále se rozvíjejícího Hellhammer Festivalu 2017 a jeho zimní edice je věnována temným stylům metalu jako Black metal, avantgardní metal, post black metal atd.

Tentokrát festival navštíví 3 největší města v ČR: Prahu, Brno a Ostravu! Jako headliner se představí unikátní post black metalisti Harakiri For The Sky z Rakouska, festivalová stálice ze Sibiře Welicoruss a avantgardní metalisti Lynchgate z Velké Británie! Kromě nich českou scénu budou reprezentovat metalové kapely z České republiky. Nepropásněte temný zimní večer plný metalové hudby ve vašem městě!

Potvrzené kapely:

HARAKIRI FOR THE SKY [AT, post black metal]
WELICORUSS [RU, symphonic black metal]
LYCHGATE [UK, avant-garde black metal]
SILVA NIGRA [CZ, black metal] pouze Ostrava
MALLEPHYR [CZ, black/death metal] pouze Praha
DESIRE OF SORROW [CZ, melodic black metal] pouze Brno
EMBRACE THE DARKNESS [CZ, melodic death/doom metal] pouze Brno
NEKTESM [CZ, black metal] pouze Ostrava
SORATH [CZ, black metal] pouze Praha

Hellhammer Festival 2017: Winter Edition

01/12 PRAHA:
https://www.facebook.com/events/1037416753057703/

02/12 OSTRAVA:
https://www.facebook.com/events/256757258065890/

03/12 BRNO:
https://www.facebook.com/events/438778653127204/

Předprodej vstupenek:
https://www.smsticket.cz/vstupenky/9955-hellhammer-festival-2017-winter-edition

Stranka festivalu:
http://hellblast-store.com/hellhammerfestival2017winter/

[tisková zpráva]


Mallephyr – Assailing the Holy

Mallephyr - Assailing the Holy

Země: Česká republika
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 21.10.2016
Label: Mad Lion Records

Tracklist:
01. The Service
02. Assailing the Holy
03. Raped by the Morbid Command
04. Inhaling the Nihilism
05. Anti-Human
06. Still Alive… But Dead
07. Crushing the Paradise, Destroying the World
08. A Hymn to the Darkest Horizon

Hrací doba: 35:07

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandzone

K recenzi poskytl:
Mallephyr

O Mallephyr se už napsalo hodně, dokonce i u nás. Možná jste se ptali, kde je recenze na „Assailing the Holy“, a věřte, že herr H. se mě na tohle vyptával taky celkem často, haha. Ale já si dal raději na čas. Když mám něco recenzovat, tak raději ignoruji články ostatních, ale v případě Mallephyr to nebylo tak snadné. Sami víte ještě lépe než já, co se o kapele napsalo a namluvilo. Všechny ty zkazky o naději české scény, kapele takřka světového formátu, nemluvě o vysokých a někdy až přifouknutých hodnoceních. Mám snad v plánu desku shodit a říct, že to zas taková pecka není? Čtěte dál!

Označení „moderní death / black metal“ Mallephyr sluší a je nutné uznat, že jej berou za správný konec. Hudba není ani zdaleka umělá nebo podbízivá, jak to už u různých načančaných rychlokvašek bývá, s čímž se dle mého názoru pojí největší plus desky a také jistý škraloup. Vezmu-li to tedy prvně za ten „negativní“ konec, tak musím přiznat, že jsem si zde nenašel natolik výrazné motivy, které by se mi nějak hluboce vryly do podvědomí a nutily mě k daným pasážím se vracet jako feťák k jehle. Tím ovšem nechci říct, že by zdejší riffy byly nekvalitní balast.

Dle mého názoru, který v dalším odstavci vysvětlím, jsou současní Mallephyr přinejlepším druholigová kapela, což se právě nejvíce odráží právě v riffech, jež neurazí, neodradí, ale zaujmou, jen pokud vy sami chcete. Kapela naštěstí sílu ryzího nápadu dohání zpracováním a důvtipem. Nic dle mého názoru nepokazí metalovou skladbu tolik jako prázdné pasáže bez špetky energie nebo unylé drhnutí jinak slušného motivu. Tomu se Mallephyr vyhýbají úspěšně. Snad je za to odpovědná píle a hodiny ve zkušebně (nebo doma u kytary), ale pokud je na „Assailing the Holy“ něco fakt povedeného, tak to jsou kompozice a zpracování riffů. Songy nestojí, pořád se něco děje, a i když jsem Mallephyr věnoval opravdu dost poslechů, stále se mi album nedokázalo omrzet. Kytaristé si s nápady umí pohrát, a podvědomě cítím, že struny atakují s nezbytnou vervou. Speciální pochvala patří bubeníkovi, s jehož hrou jsem měl na demu docela problém, ale na debutu exceluje a na efektivitě hudby má lví podíl.

A co tedy myslím tou druhou ligou? Nic hanlivého a navíc zde nemyslím na tuzemskou scénu, kde Mallephyr z pochopitelných důvodů vyčnívají. Myslím, že by se neztratili ani v Polsku, kde je konkurence přece jenom větší. Tam by asi patřili mezi kapely, které svou domácí fanouškovskou základnu mají, nejsou terčem posměchu (Poláci umí být opravdu škodolibé kurvy, co se týče domácích spolků), a kdyby náhodou v jejich tvorbě došlo k jistému kvalitativnímu skoku, nějaké pozornosti se jistě dočkají i venku. Celkově vzato mám z Mallephyr podobný pocit jako kdysi ze Svart Crown okolo vydání debutu „Ages of Decay“. A kde jsou Francouzi teď? Otázkou je, zda by byli Mallephyr také schopni tolik investovat do kapely jako oni…

Mallephyr prospívá, že neznějí moc česky a hlavně se vyhýbají nešvarům, jichž se domácí kapely dopouštějí velice rády (sebe-parodizace, umělost, levnost). Grafika desky je v pořádku, texty rovněž, „nedostatky“ nalezne jen velký hnidopich. Ale! O přidané hodnotě také nelze mluvit. Tu nepřidává vlastně ani zvuk, jenž je z mnoha úhlů pohledu v pořádku, ale jistá hutnost mu chybí. Věřím, že bicí by mohly hudbu táhnout ještě více a problém mám i s vokály, které mi na desce přijdou naprosto bez šťávy. Přitom naživo byl Opatův projev velice dobrý, takže kde je chyba? Do budoucna také očekávám, že z některých riffů už nebude tak strašně okatě vyčnívat záliba v Immortal a Inquisition.

Mallephyr

Celkově jsem s „Assailing the Holy“ spokojen a jsem rád, že mohu Mallephyr brát zcela vážně a vyjádřit jim svou podporu bez příslovečného přivření oka. Zlepšení by bylo na místě asi na všech frontách, osobně bych byl rád za více násilí a temnoty, ale již teď je základ kvalitní a globálně se jedná o lehký nadprůměr. Na nový materiál se těším.


Hellenic Darkness 2017

Hellenic Darkness 2017

Datum: 18.3.2017
Místo: Praha, Nová Chmelnice
Účinkující: Acherontas, Hail Spirit Noir, Mallephyr, Rotting Christ, Self-Hatred

Není to ani půlrok, co byli řečtí kovotepci Rotting Christ k vidění v Praze naposledy. Tehdy to bylo po boku svých amerických souputníků z Inquisition a vzmáhajících se Schammasch, přičemž já byl nucen zrovna tuhle lákavě znějící akci vynechat. Proto když se ke mně dostala informace, že se nyní rozhodli znovu zavítat na pražské pódium, říkal jsem si, že tentokrát už bych si je neměl nechat proklouznout mezi prsty. Fakt, který ale misky vah definitivně přechýlil do stádia „sem musím“, byl ten, že s sebou pod hlavičkou třetího ročníku Hellenic Darkness přivezli i pár svých velmi zajímavých žánrově spřízněných krajanů. Jednak okultní hromotluky z Acherontas a především psychedelií nasáklé Hail Spirit Noir, jejichž novinka z podzimu minulého roku se v poslední době v mém přehrávači vyskytovala s železnou pravidelností. Podobně jako u minulých ročníků (tj. dva a čtyři roky nazpátek) si na téhle akci přihřálo polívčičku i pár tuzemských kapel – jednak pilní Mallephyr (které jsem nyní viděl už potřetí, přičemž podruhé ve stejném klubu) a doommetaloví Self-Hatred. Takže, a koneckonců jsem to nastínil i v redakčním eintopfu, se dle mého názoru bylo rozhodně na co těšit. A dle solidní účasti hádám, že nejsem jediný, u koho tento názor zavládl.

Nechme však očekávání stranou a vrhněme se rovnou na to, jak vypadala realita (byť stále samozřejmě optikou jednoho člověka). Když pár minut po šesté vcházím do klubu, z hlavního sálu už se ozývají tóny první skladby Self-Hatred, a než se stihnu zařadit mezi diváky song končí, doomaři sbírají první ovace. Publikum mě celkem překvapuje svou početností, u první a navíc české předkapely bych čekal skromnější počty. Vraťme se ale zpět k samotné hudbě. Z mého pohledu se jedná o příjemný, ale ne nějak výrazně vyčnívající doom metal s veškerou majestátnosti i tajemností, jež k tomuto žánru neodmyslitelně patří.

Pulzující precizní rytmy, hutné kytary, táhlé klávesové melodie a hluboké growlingy z hrdla zpěváka Kaťase, který je navlečen do o číslo menšího kvádra, tvoří autentický, byť samozřejmě ne nějak přehnaně originální celek. Absenci originality ale celkem supluje upřímnost, s níž k muzice formace přistupuje, takže nemám důvod proč jejich vystoupení nějak shazovat. Osobně bych sice kytarám přidal trochu řezavější zvuk, ale jinak jejich hudba musela působit i pro méně zasvěcené jedince celkem příjemně a také relativně srozumitelně. Vizuálně kromě zmiňovaného zpěvákova obleku ještě stojí za zmínku charakteristická image klávesáka, který skrývá svou identitu maskou, a v kontrastu k němu zbytek skupiny, který z většiny vypadá naprosto civilně. Mimo písní z debutu „Theia“ zazní i trojice z právě chystané nahrávky „Hlubiny“. I když vystoupení trochu postrádá gradaci, celkem příjemně odsýpá a já jsem spokojen. Půl hodinka je tak akorát na to, aby jejich muzika zabavila, ale nestihla začít nudit.

Mallephyr

Mallephyr, jak jsem již zmiňoval, jsem viděl už potřetí a musím říct, že nyní mě kromě očekávaného nasazení potěšil i velmi dobrý zvuk. Zvlášť vzhledem k tomu, že Chmelnice zrovna v tomhle ohledu nemá bůhvíjaké renomé. Snad jen Opatově kytaře bych ještě malinko přidal na intenzitě, ale to je v podstatě maličkost. Samotná hudba fungovala patřičně. Riffy jak agresivně drtily, tak mrazivě kolébaly a vše zastřešovala precizní rytmika, takže zkrátka všechno bylo, jak má. Jako bonus oproti minulým vystoupením zazněla i dvojice nových skladeb. Je třeba ocenit, že oproti značnému množství známější konkurence si kapela dokáže udržet respekt i bez nějakých zbytečných kulis, patlání paintů na obličej či hecování publika (v tomhle by si hlavní hvězda večera mohla vzít klidně příklad). Mluví za ně samotná hudba, která je sakra fajn.

Pauza před Hail Spirit Noir, kapelou pro mě asi nejočekávanější, se kvůli zvučení celkem natahuje. Nicméně tohle pro někoho možná celkem otravné čekání je záhy vykoupeno naprosto famózním zážitkem. U téhle skupiny bylo pro mne do poslední chvíle opředeno tajemstvím, jak vlastně jejich živé vystoupení bude vypadat (čemuž ostatně přispívá i fakt, že polovina členů jsou jenom „live musicians“). Nu, a dopadlo to nad očekávání dobře. Sama hudba Hail Spirit Noir těží jak z chytlavosti, tak z psychedelické atmosféry, tvrdosti a temnoty – a všechny tyhle elementy jsou poskládány tak, aby z toho byl vyrovnaný celek, který mě zde naživo naprosto uhranul. Hned úvodní otvírák z nové desky „I Mean You Harm“ nás svou vkusnou vlezlostí naladí na lehce obskurní, ale ohromně příjemnou vlnu.

Zvuk sice místy trochu kolísá, ale vzhledem k tomu, že především poslední desku mám naposlouchanou celkem solidně, jsem schopen se v hudbě bez potíží orientovat. A pod pódiem se atmosféra krásně stupňuje. Zpěvák Cons Marg sice občas trochu kontraproduktivně hecuje, ale je to tak nějak v únosné míře a do těch rockovějších momentů to i relativně sedne. Jinak kapela působí koncentrovaně a své vystoupení si sama užívá. Při „Satan Is Time“ působí atmosféra zatraceně hypnoticky, zatímco závěrečná vypalovačka „Haire Pneuma Skoteino“ první řady pěkně vyburcuje. Čistě po hudební stránce pro mě nejlepší účinkující večera, co se týče atmosféry, též si nemohu stěžovat. Hail Spirit Noir byli takovou rockovější odpovědí na loňské vystoupení Oranssi Pazuzu na témž místě. A protože zmiňované Finy opravdu žeru, ani z těhle Řeků jsem pochopitelně neodcházel zklamán.

Čeká nás další solidně dlouhá pauza, kdy se pódium připravuje na vpád okultních potetovaných plešounů z Acherontas. Chystají se svíčky, lebky, zvučí se a diváci se zatím tradičně hemží. A nakonec se dočkáme, setmí se a na scénu přichází nechystané komando. Co se týče image, dávají najevo, že co pro klasický black znamená corpsepaint, to pro novější kapely znamenají šátky přes obličej. Člověk si zkrátka vzpomene trochu na Svartidauði, Mgłu a další. I když co se týče hudební stránky, v porovnání s nimi na mě působili Acherontas překvapivě tak nějak víc hrubě až humpolácky. Nevím, čím to je, asi jsem čekal poněkud zádumčivější okultní rituál (však jejich studiovky kromě agrese nabízí i značnou špetku atmosféry), ale nakonec působili možná až kontraproduktivně extrovertně. Především hecování a skandování mi sem naprosto nesedlo. Tak či tak, hudební stránka celkem fajně odsýpá. Jasně, samotná hudební kostra, která z toho naživo prosvítá asi nejvíc, je v podstatě klasický blackmetalový fundament, ale tak nějak to funguje. Jen opět mám pocit, že je vystoupení takové dost konstantní a opravdu překvapivých momentů je zde poskrovnu. Ale i tak jsem si to užil.

Acherontas

Rotting Christ představili pestrý setlist, v jehož první polovině se věnovali pouze stařičkému „Thy Mighty Contract“, v druhé pak přidali songy naopak ze dvou posledních nahrávek. Takže skladby z prostředních desek, tedy těch, které mně osobně sednou zdaleka nejvíce, jsou opomenuty. Alespoň jednou peckou z „Theogonia“ mě teda potěšit mohli. Ale tak nevadí. Horší je zvuk, z něhož vyčnívá především tepající rytmika, zbytek musím trochu lovit. Co ale dojem vyrovnává, je atmosféra v publiku. Nejednou se rozpoutá pořádný kotel a podobnou energii hýří i hudebníci, kteří do toho dávají opravdu mnoho. Opět si sice musím postěžovat na neustálé výzvy ke skandování, které působí spíš rušivě, ale přeci jen je ten koncík tak příjemná pařba, že i trochu tohohle kýčovitého rituálu jsem schopen unést. Rotting Christ přinesli až pozoruhodnou dávku energie, která postupně vyburcovala snad i největší kliďase.

Jednalo se tedy o zatraceně příjemnou akci, jež sice nějak astronomicky očekávání nepřekonala, ale pozitivní dojem z ní přesto přetrval až doteď. Self-Hatred večer příjemně načali, Mallephyr dali na odiv, s jakou vervou vyšplhali na scénu a že neplánují polevit ani nadále. Co se týče hlavních aktérů, v mých očích jednoznačně zvítězili Hail Spirit Noir – svým charismatem a samotnou podmanivou hudbou, která uzemnila i tvrdší a hutnější kolegy. Acherontas byli fajn, ale potenciál to podle mě mělo větší, a Rotting Christ byla hlavně mohutná pařba, zatímco hudební nuance byly trochu zadupány do země horším zvukem. Lidí se dostavilo vskutku hojně – údajně se lístky na místě dokonce dovyprodaly. V celkovém součtu jsou mé dojmy veskrze pozitivní.


Žižkův vraždící palcát XLV. – info

• První letošní pokračování Žižkova vraždícího palcátu již v pořadí 45. se uskuteční v sobotu 1. dubna 2017
• Klub otevřen od 17:30 hod.
• Začátek v 18:00 hod.
• Vstup: 199,- Kč do 17:30 hod. potom 249,- Kč
• Na místě již tradičně zajištěn velký výběr CD, MC, LP, triček a dalšího UG materiálu!
• Otevřeno až do rána(zájmu) odjezdu ranních vlaků!

Potvrzené kapely:

Ramchat (SK)
Ze slovenských hájů k nám přijedou pagan black metaloví Ramchat. Kapelu založil Pavel „Hirax“ Baričák (ex-Lunatic Gods, hrál zde od roku 1994 a stačil s nimi vydat 6 studiových alb). V roce 2013 odešel z Lunatic Gods a tehdy Slovanští bohové ožili. Ramchat se zaobírá slovanskou historií, našimi slovanskými předky, kteří byli moudří, měli v úctě matku zemi, byli mírumilovní, a když šlo o přežití, tak i bojovní! Přijďte poslechnout jejich hudební moudrost k nám na festival, kde představí své poslední CD „Atrana“, které budete moci u nás zakoupit (http://bandzone.cz/ramchat)

F.O.B.
F.O.B., každý si určitě pod tímto jménem vybaví energickou a brutální kapelu, která vždy dokáže rozvášnit fanoušky, že se konají kotle po většinu koncertu, takže je netřeba nějak extra přestavovat. Jsou na scéně už více jak 20 let, mají za sebou 6 studiových alb, 2 dema a jedno EP. V brzké době vydají nový videoklip ke skladbě „The Adult Toys“ z posledního alba „…and foes have become our masters“. Těšte se na extrémní masakr, který zajisté předvedou! (http://bandzone.cz/fob)

Žižkův vraždící palcát XLV

Mallephyr
Brutalita a melancholie, to jsou dvě slova, která představují Rokycanští Mallephyr. Vznikli v roce 2014 po rozpadu Gates of Illusions, hned v prosinci toho roku vydali nové EP, které můžete poslechnout na bandzone.cz. Během chvíle začali koncertovat a už byli nepřehlédnutelní, zahráli na tuzemských festivalech jako CDF, Brutal Assault a fanoušci pokaždé odcházeli spokojení. Představí u nás debutové album „Assailing the Holy“, které vyšlo 11. listopadu. Za zmínku určitě stojí, že v kapele hrají zkušení členové známých českých black metalových kapel jako jsou Stíny plamenů, Panychida, tak určitě zajděte! (http://bandzone.cz/mallephyr)

Murder Inc.
Máte rádi thrash metal? Tak to určitě přijďte poslechnout Murder Inc., kteří se hlásí ke klasikám nesmrtelného thrash metalu! Po několika nucených personálních změnách se sestava ustálila na line-upu: Petr – kytara, zpěv, Benjamin – basa, Lukáš – kytara, Fanda – bicí. Koncertují od května 2013 a během té doby stačili v Čechách a na Slovensku odehrát více jak 140 koncertů. Během této doby si stačili splnit sen a hráli na jedné stagi společně s něměckými S.D.I. V roce 2016 vydali nabušenou desku „Povolení Zabíjet“, kterou přijedou představit. Na konec za zmínku určitě stojí, že jejich bubeníkovi je pouhých 17 let!
(http://bandzone.cz/murderinc)

Scars of the Insane
Pokud vám název této kapely nic neřekne, nezoufejte! Oficiální vznik této kapely se datuje k lednu 2015, na kořenech severomoravské kapely INSANE (Pája, Venca, Marek), která byla na scéně od roku 1990. Nedávno jim vyšlo nové album „Searching for the Dead Sun“, pod hlavičkou undergroundového časopisu Pařát jako příloha v 72. čísle. Album zní, jak vždy chtěli, aby jejich kapela zněla. Tvrdě, melodicky, old schoolově a zároveň progresivně. (http://bandzone.cz/insane)

Panychida
Už více jak deset let brouzdá našimi končinami melodický mix black, death a heavy metalu Panychida. Během této doby stačili mít krátké turné po Mexiku, turné s kapelami jako INFEST, INFERNO, ARKONA, ARMADA a natočit 4 skvělá alba, to poslední z května loňského roku představí u nás. Album nese název „Haereticalia – The Night Battles“, pokud jste zatím neslyšeli, tak určitě poslechněte! Dle recenzí se trochu liší od předchozí tvorby tím, že tam nejsou folkové prvky, ale symfonické pasáže. A abychom nezapomněli, kluci z kapely se na Vás moc těší a určitě předvedou skvělou show, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat! (http://bandzone.cz/panychida)

Brewed and Canned (Aut)
Brutální masakr z Vídně, tak bychom mohli nazvat Brewed and Canned. Jejich největší inspirativní vliv můžeme najít v oldschoolových death metalových kapelách jako Death, Bolt Thrower nebo Cannibal Corpse. V průběhu let stihli vydat několik dem, ovšem v v roce 2014 vydali plnohodnotné album pod názvem „Execute the Innocent”, které sklízelo velmi dobrou kritiku, kapela byla dokonce unavená z recenzí jako: „No, musíte vědět, že tuto hudbu obvykle neposlouchám, ale velmi se mi líbí Vaše album a živá vystoupení.” Dle dostupných informací plánují vydat v brzké budoucnosti nové album, a několik nových songů už je na setlistu pro živáky! Brutální death se blíží! (http://www.brewedandcanned.com)

[tisková zpráva]


Infection Act Tour zasáhne také Plzeň

KZOHH 
Pestilent black metal ritual / Ukrajina
https://www.facebook.com/KZOHHband/

INFERNO
Lucid black metal arts / Karviná
https://www.facebook.com/Inferno-322975231147644/

MALLEPHYR
Anti-human black/death metal / Plzeň
https://www.facebook.com/mallephyr/

Datum: sobota 25. února 2017
Čas: 19:30
Vstupné: 200,- CZK

Inferno, Kzohh, Mallephyr

Infection act European tour ukrajinských KZOHH a karvinských INFERNO zasáhne hned dvakrát Českou republiku a na obou zastávkách doplní tuto dvojici plzeňští MALLEPHYR.

První rituál proběhne v pátek 24. února 2017 v Karviné v Hard Café, kde kromě těchto tří skupin vystoupí také polští BESATT a CHAOMEGA a domácí SILVA NIGRA. Druhá česká zastávka zahltí právě plzeňský Parlament!

KZOHH se českým fanouškům prezentovali v létě na Hell Fast Attacku, když celý festival svým pořádně ponurým vystoupením uzavřeli. V září jim vyšla třetí řadová deska “Trilogy: Burn out the Remains”.
https://www.youtube.com/watch?v=FxHEU2bVUXI

INFERNO asi nelze představit jinak než slovy česká black metalová legenda. Zatím poslední album “Omniabsence Filled by His Greatness” vyšlo před třemi lety, vydání nástupce “Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)” už se ale kvapem blíží.
https://www.youtube.com/watch?v=M5iuo4U9PiU

MALLEPHYR v říjnu vydali debutové album “Assailing the Holy” u polského labelu Mad Lion Records. Kromě dvou českých zastávek Infection Act European Tour vystoupí po boku KZOHH a RAWCULT také ve čtvrtek 23. února 2017 v Banské Bystrici v Rock Clubu Tartaros.
https://www.youtube.com/watch?v=0YwIgwGUs0I

FB event: https://www.facebook.com/events/1006328142805397/

[tisková zpráva]


Koncertní eintopf – únor 2017

Inferno, Kzohh, Besatt, Silva Nigra, Mallephyr, Chaomega

Onotius:
1. Devin Townsend Project, Between the Buried and Me, Leprous, – Praha, 16.2. (event)
2. Heiden, Dying Passion, Somnus Aeternus – Praha, 3.2. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Inferno, Kzohh, Besatt, Silva Nigra, Mallephyr, Chaomega – Karvinná, 24.2. (event)

Onotius

Onotius:

Organizátoři koncertů se v únoru zatraceně činí, což mimo jiné znamená i to, že nejednu parádní akci budu nucen oželet (což v některých případech zatraceně bolí, ale holt se nedá nic dělat). Kam se ale určitě plánuji vydat, je pražská zastávka turné Svlékni tmu, kde se objeví tři nadějné tuzemské bandy Heiden, Somnus Aeternus a Dying Passion (resp. „nadějné“ jsem vztahoval k prvním jmenovaným, tvorbu Dying Passion neznám, takže tam těžko posoudím). Ani jednu z těchto kapel jsem zatím naživo ještě neviděl, takže jsem celkem zvědav, jak se nakonec tenhle večírek vydaří.

Nejvíc se ale v únoru těším na to, až konečně naživo uvidím Between the Buried and Me, a ještě stejný večer i charismatického progového šílence Devina Townsenda, kteří po boku Leprous (ty jsem viděl sice už dvakrát, ale pokaždé mě dostali) navštíví pražský klub Roxy. To bude jistě progresivní nářez par excellence!

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Únorových koncertů nebude málo, ale s úplnou jistotou navštívím pouze ten, který se 24. února odehraje v karvinském Hard Café. Inferno zde totiž zahájí evropské tour po boku ukrajinských Kzohh. Ukroše jsem onehdy na Hell Fast Attacku zaspal, což jsem si kvůli kladným ohlasům trochu vyčítal, takže jsem rád za možnost reparátu. Nevadí mi ani, že Inferno uvidím snad už podvanácté, bude to přece jen nějaký ten rok, co jsem skladby z „Omniabsence Filled by His Greatness“ slyšel živě naposled a kdo ví, třeba zazní i něco z chystané nové desky. Mallephyr taky potřebuju konečně vidět live a věřím, že ani zbývající trojice Silva Nigra, Besatt a Chaomega nezklame. Už dávno nepotřebuji obrážet každou „lokální“ akci, ale tohle je pro mě povinnost. Snad nezklame klubové zázemí.


Inferno, Kzohh, Besatt a další v Karviné

Kdybyste nevěděli, co provádět k začátku příštího roku, tak v Karviné v klubu HARD CAFE se v pátek 24. 2. 2017 odehraje koncert ukrajinské naděje KZOHH, která svým vystoupením doslova smetla fanoušky na HELL FAST ATTACKU. Dále ji doplní polský kult BESATT, kteří momentálně pracují na nové desce, čeští velikáni INFERNO, již jsou ve znamení nového alba Gnosis Kardias, SILVA NIGRA propagující své aktuální album “Světlonoš” black/deathoví MALLEPHYR, kteří doslova zrají jak víno a poslední kapelou večera budou CHAOMEGA také z Polska. Jde o kapelu kde působí Armagog (ex Arkona, ex Taran, nyní také basák Throneum). Doufáme, že pro mnohé bude tento termín povinnost. Děkujeme za podporu.

https://www.facebook.com/events/1793048897643648/

INFERNO – Lucid Black metal arts /Czech/
KZOHH – Pestilent Black metal Ritual /Ukraine/
BESATT – Satanic Black metal cult /Poland/
MALLEPHYR – Black death metal /Czech/
SILVA NIGRA – Unholy black metal /Czech/
CHAOMEGA – Traditional raw black metal / Poland/

KZOHH VIDEO
https://www.youtube.com/watch?v=FxHEU2bVUXI

[tisková zpráva]

Inferno, Kzohh, Besatt


Na pátém Diabolical Festu zahrají slovenští INFER a tři tuzemské kapely

Po dvou letech se v plzeňském klubu Divadlo Pod Lampou uskuteční páté vydání Diabolical Festu a poprvé na něm vystoupí kapela z blízkého zahraničí. Roli headlinera přijala slovenská death metalová mlátička INFER, jež v Plzni vystoupila naposled před více než pěti lety! Dosud má čtveřice na kontě tři řadové desky + EP a splitko s tuzemskou smečkou Sepsis. V současnosti připravuje nové album, tak třeba i z něj něco v Lampě zazní.

INFER (http://bandzone.cz/infer) doplní tři tuzemské formace:

FEEBLE MINDED (http://bandzone.cz/feebleminded), kteří se na konci loňského roku vrátili s povedenou technickou záležitostí “The Perfect Suicidal Act”.

MALLEPHYR (http://bandzone.cz/mallephyr), kteří zde odehrají jediný plzeňský koncert v roce 2016 a před dvěma lety si na témže místě odbyli koncertní debut.

ERRANTES (http://bandzone.cz/errantes), nová smečka na tuzemském black/death metalovém poli z Prahy.

Diabolica Fest V

Začátek: 19:30
Vstup: 150,- (pouze na místě)
FB event: https://www.facebook.com/events/298815257130971/

Půjde o první metalovou akci v Lampě po prázdninové přestávce, buďte u toho!

[tisková zpráva]


Mallephyr (část 2)

Mallephyr - Assailing the Holy

Země: Česká republika
Žánr: black / death metal

Otázky: H., Metacyclosynchrotron
Odpovědi: Opat
Počet otázek: 10/22

PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU ZDE

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandzone

Některé skupiny se na scéně pohybují třeba i dvacet let, a přitom je málokdo zná a v obecném povědomí fanoušků nejsou. A pak jsou tu kapely, které jsou naopak vidět hned od začátku. V současné době zde má málokdo našlápnuto tak jako Mallephyr, kteří do metalové kotliny vletěli jak velký vítr a s pouhým jedním demosnímkem na kontě už mají na pažbě zářezy z pódií takových festivalů jako Brutal Assault, Phantoms of Pilsen nebo Eternal Hate Fest, další spoustu zajímavých akcí i nadšené ohlasy. I o tom, avšak nejen o tom jsme si povídali se zpěvákem a kytaristou Opatem…

Rozhovor byl rozdělen do dvou částí, přičemž tu první jsme vydali před několika dny (viz). Nyní navážeme s jejím pokračováním, které následuje níže:


Inu, pojďme teď na nějaké trochu jedovatější otázky. Nebál bych se říct, že se v posledních měsících okolo Mallephyr rozjel, jak se teď s oblibou říká, docela hype. O málokteré začínající formaci se za poslední roky mluvilo tolik a tak nahlas jako o vás. Nepochybně určitě pomáhá i fakt, že tebe lidé znají ze Stínů plamenů a že na baskytaru hraje Sinneral z Panychidy, ale i tak… nevzpomínám si na žádnou jinou skupinu, jež by si s jedním demosnímkem na kontě zahrála na Brutal Assaultu, Phantoms of Pilsen a předskakovala kapelám jako Nocturnal Depression, Vulture Industries nebo Oranssi Pazuzu. V neposlední řadě jsem snad ještě na adresu kapely nezaznamenal jediný negativní ohlas a skoro mi připadá, že někteří lidé už teď Mallephyr pomalu vynášejí do nebes. Cítíte se jako „nahajpovaná“ kapela? Nepochybně se najdou i lidé, pro něž může být takový raketový start spíš odrazující, leckdo si může pomyslet i něco o protekci a dobrých známých. Myslíš, že vám rychlý start může v jistém ohledu i uškodit?

Abych řekl pravdu, sám jsem neustále překvapen tím dosavadním ohlasem. Už jsem to říkal v jiném rozhovoru, že když jsme vstupovali na pódium při našem úplně prvním koncertu, tak jsem si v duchu říkal, že to třeba zaujme tak tři lidi z těch 70, kolik jich do plzeňské Lampy přišlo. S tím jsme do toho šli – od začátku se snažíme dělat věci pouze podle toho, jak je cítíme, s tím, že nás to musí opravdu naplňovat. A nikdo neví, jestli taková věc bude bavit i někoho dalšího. Ohlas překonal jakékoli naše představy, je to velmi potěšující a vážíme si toho. Přesto pokud by takový nebyl, dělali bychom věci se stejným přístupem.

Opravdu se necítíme jako „nahajpovaná“ kapela a ani si neumím moc dobře představit, co by to vlastně mělo znamenat. Jestli je pro někoho cokoliv o nás odrazující, jednoduchým řešením je si nás nevšímat. Něco o protekci si jistě leckdo může pomyslet, je mi to úplně jedno. Nikdy jsme se nikam nesnažili lacině vetřít a nabízet se, nikomu nelezeme do prdele, abychom si někde mohli zahrát. Samozřejmě, že pořadatelé některých koncertů jsou zároveň našimi dobrými známými, jsem si ale jist, že nás na svoji akci nevzali z důvodu jakéhosi „kamarádšoftu“, ale z  důvodů hudebních. Pořadatelé těchto akcí znají asi hodně muzikantů, proč by měli mít zrovna Mallephyr protekci? Naivní představa, tím vůbec nemá cenu se zabývat. Nevím, jestli nám „rychlý start“ může nějak uškodit, opravdu nad tím nepřemýšlím.

Mallephyr

Když už jsem zmínil ty ohlasy… prozatím se na Mallephyr ze všech stran sype jen chvála. Zaznamenali jste i nějaké negativní názory na svou tvorbu případně koncertní prezentaci?

Loni po Eternal Hate Festu na nějakém německém zinu vyšel report, kde jsme, pokud si dobře pamatuji, autora příliš nezaujali. Jinak nevím, co se týče reportů nebo recenzí dema, většinou šlo zatím o pozitivní ohlasy, ačkoliv my sami jsme se po nějakém koncertu třeba cítili jinak.

Pokud to vezmeme obecně, po vystoupení za tebou většinou přijdou lidi, které jsi třeba něčím zaujal, a ti, které to tolik nebavilo, ti to třeba říci nepůjdou. Přijde mi přehnané tvrdit, že se ze všech stran sype chvála, tak to určitě není a je to správně.

Speciálně bych se ještě zeptal na onen nedávný koncert Oranssi Pazuzu, jimž jste v Praze předskakovali vy a Desire for Sorrow. Za tenhle výběr předskupin se na pořadatele už předem sesypala nemalá vlna kritiky z vícera na sobě nezávislých stran, což jste, předpokládám, jistě zaznamenali. Přistupovali jste ke hraní na téhle akci díky vědomí toho, že tam na vás část návštěvníků není vůbec zvědavá a spíš je vaše přítomnost irituje, nějak jinak než k ostatním koncertům? A co mě hlavně zajímá – řešíte nějak, s kým budete na které akci hrát? Je nějaká hranice, ať už stylová nebo ideologická, za kterou byste už nešli a se skupinou takového ražení byste nehráli? Anebo berete všechny nabídky na akce a moc neřešíte, kdo tam hraje dál?

To jsme samozřejmě zaznamenali (úsměv). Vůbec ne, přistupovali jsme k tomuto koncertu tak, jako k jakémukoliv jinému. Proč by tomu mělo být jinak? Pokud někoho naše přítomnost iritovala, mohl se věnovat rozpravám s přáteli, lihovinám nebo prostě přijít později. Line-up byl známý dlouho dopředu včetně přesného harmonogramu, nevidím problém. Také mě na každém koncertě nezajímají předkapely, takže buď je přesto poslechnu a udělám si názor (bez toho, že si předem řeknu, že to bude určitě na píču, protože se to tam žánrově úplně nehodí), nebo je třeba vynechám. Dělat kolem toho ale takový humbuk, to opravdu nechápu a přijde mi to naprosto zbytečné. A troufám si tvrdit, že pokud by byl zvolen podobně žánrově odlišný support ze zahraničí, párkrát se někde řekne „jo nehodí/nehodilo se to tam, tak jsem si šel dát pivo“ a vůbec se to dál neřeší. Ale český kapely si přečtou český reporty, tak je potřeba to tam zmínit aspoň desetkrát, aby viděly, jaký vocasové to jsou, že tu nabídku vlastně přijali. (To berte s nadsázkou.)

Mallephyr

My jsme jedině rádi, že jsme si před výbornou kapelou, jakou jsou Oranssi Pazuzu, zahráli, byli jsme za tuto nabídku rádi a pokud bychom ji dostali znovu, neváhali bychom ji znovu vzít. A jedna věc mi přišla na tom všem trochu úsměvná. V několika reportech autor začal minimálně jedním, spíše vícero odstavci o tom, jak jsme tam společně s Desire for Sorrow absolutně nepasovali, jaký to byl fail atd., přitom následné hodnocení našeho koncertu bylo vesměs pozitivní. Pak opravdu nechápu ten humbuk. Asi to ale beru příliš ze svého pohledu, že kdyby mě jakákoli předkapela někde zaujala, tak je mi naprosto jedno, že nehraje stejný žánr, jako headliner. Nikomu ale jeho názor neberu a pořadatelům děkuji za odvahu, že přestože byli skoro lynčováni, nerozhodli se support na poslední chvíli vyměnit (smích).

Samozřejmě máme své hranice, přes které bychom nešli, zejména, co se týče ideologie. Kdo hraje na koncertech, kterých bychom se měli účastnit, samozřejmě řešíme. Co se týče stylového zaměření, hráli jsme jak na ryze blackových akcích, tak i po boku kapel různých metalových či core subžánrů, problém v tom nevidím.

Pro rozjíždějící se kapelu jsou koncerty zásadní, avšak neméně důležitá otázka je, jak často chcete hrát? I kdyby vás hraní bavilo sebevíc, asi nechcete být okoukaní a dokud nejsou koncertní nabídky zvenku normou, tak je asi blbost hrát každý víkend v jiném českém klubu. Kde tedy pro vás leží hranice? Dovolme si i malé fantazírování. Dokázali byste se hecnout jako například Heaving Earth, složit se v kapele na support-slot nějaké větší tour a strávit třeba měsíc na cestě?

Chceme hrát často, ale zároveň nechceme hrát každý měsíc v jednom městě. Minulý rok jsme třeba během tří měsíců hráli třikrát v Plzni nebo v Praze, nějak se to tak sešlo a objektivně je to moc. Proto například v Plzni letos odehrajeme první koncert až v září na našem Diabolical festu po boku slovenských Infer, Feeble Minded a Errantes. Jinak ale hrajeme poměrně dost, zatím hlavně různě po České republice, a pokud bude zájem, budeme v tom rádi pokračovat.

Jednu takovou možnost evropského turné po boku poměrně zásadní zahraniční kapely už jsme měli, nebylo to ale pro nás v tu dobu proveditelné. Vzhledem k tomu, že jsme z větší části stále studujícími parchanty s brigádami, bychom v současnosti nebyli schopni si něco takového dovolit. Zahraniční tour nás ale samozřejmě láká, uvidíme, co se v budoucnu naskytne.

Když už jsme nakousli to zahraničí… nedávno jste za hranice vyjeli poprvé, a sice do Německa. Jak se koncert vyvedl? Cítili jste u německého publika nějaké rozdílné přijetí oproti domácím fans? A co další štace mimo Českou republiku, rýsuje se už něco?

Z mého pohledu se koncert poměrně vydařil, uskutečnil se v příjemném klubu, na pódiu dobrý zvuk, takže spokojenost. Vzhledem k tomu, že jsme logicky večer otevírali a navíc jsme venku naprosto neznámá kapela, nebyl počet lidí příliš velký, s tím ale nikdy nemám problém. Nervózní jsem z prvního koncertu za hranicemi lehce byl, pocit z něj mám ale následně dobrý. Publikum se sice jevilo při samotném koncertu poměrně chladně, následně ale několik lidí vyjádřilo příjemný ohlas.

Rýsuje se něco na podzim, ale bližší informace zatím nemohu říci.

V loňském roce jste nafotili sérii promofotek, na nichž vám jako kulisa posloužila jakási zřícenina. Můžeš prozradit, na jakém místě fotky vznikly? Vybrali jste si jej jen proto, že vypadá takříkajíc „cool“, anebo k tomu místu máte nějaký vztah? A jen tak mimochodem – kde jste vzali takovou fešnou kosu?

Promofotky vznikly na zřícenině hradu Buben, který leží kousek od našeho bydliště v okrese Plzeň-sever. Je to chráněná kulturní památka. Při výběru rozhodovala asi blízká poloha a také to, že by fotky z Bubnu prostě mohly vypadat dobře. Autorem fotografií je Ivo „Oskar“ Osvald. Přeci jen ale nalezneme určitou spojitost Bubnu s black metalem – první písemná zmínka o tomto hradu údajně pochází z roku 1349! Kosu měl, bůh ví proč (smích), doma Sinneral, tak jsme si s ní trochu zařádili.

Mallephyr

Na závěr povídání čistě o Mallephyr bych se ještě zeptal na obligátní – co v následujících měsících chystáte? Hádám, že nás asi někdy bude čekat vydání „Assailing the Holy“… jak se hodláte věnovat propagaci alba?

Doufejme brzké vydání debutového alba a samozřejmě je v plánu koncertování, něco už je potvrzeno, něco ve fázi plánování a domlouvání (to se týká zejména podzimu). Propagovat album budeme právě zejména na koncertech, což už mimochodem nepřímo tak nějak děláme, neb většina skladeb z něj je součástí současného setlistu. Poté plánujeme nahrání několika skladeb na splitko, což už jsem zmínil dříve.

Nyní lehce změníme téma. Není žádným velkým tajemstvím, že se vedle hudebních aktivit věnuješ i redaktorské práci v rámci Fobiazinu. Nebál ses nikdy situace, že by sis tím někoho mohl teoreticky rozházet, když nějaké album v recenzi zkritizuješ, a dotyční se pak na tebe naserou a budou se ti to snažit vrátit skrz tvoje kapely? Přece jen, pomluvy kolikrát dokážou udělat svoje, byť ani nemusejí být opodstatněné…

Na začátku je třeba říci, že pokud mi někdo posílá nosič na recenzi s očekáváním, že jej automaticky pochválím, ať půjde o cokoliv, tak ať se na to raději vykašle. Na každé nahrávce se snažím hledat dobré stránky, nikdy nejdu do psaní recenze s cílem někoho bezdůvodně seprat, i kdyby mi třeba členové dané kapely byli absolutně nesympatičtí. Od recenze by ale daný interpret měl očekávat můj názor společně s pokusem o objektivnější hodnocení, nikoliv bezplatnou reklamu. Tak k tomu také přistupuji, nahrávky poctivě naposlouchávám (i proto taky napíšu tak deset recenzí za rok) a pak už záleží na tom, jak mě počin zaujme.

Mallephyr

Pokud je někdo kvůli možné kritice nasrán, nechápu důvod, proč vůbec album někam posílá. Už jsem pár takových případů na Fobii zažil (i u jiných recenzí, než mých) a vskutku je mi jedno, jestli mě pak bude uražený interpret někde pomlouvat. Posluchači mají svoje uši a posoudí sami, zda se jim kapely, ve kterých působím, líbí nebo ne. Co by mi měly takové pomluvy přinést špatného? Mám kvůli tomu automaticky přidávat dva body u každé recenze?

Jak se naopak díváš na recenze svých vlastních nahrávek? Jak moc recenze považuješ za relevantní? Mně přijde, že většina médií, českých i zahraničních, kolikrát přechvaluje, až to hezké není, všemu sypou hodnocení 8/10 nebo lepší a i těžce podprůměrná alba pak v podobných recenzích vypadají jako veledíla. Bereš takové články vážně, když na takovém webu tvoje album dostane vysoké hodnocení? Mimochodem, ty sám se považuješ za ostřejšího kritika, anebo se v recenzích snažíš zůstat spíš diplomatický?

Rád si je přečtu, zajímá mě, co si autor myslí, co mu třeba nahrávka evokuje. Nad konstruktivní kritikou se zamyslím, může člověka posunout dál. Ale zase to není tak, že by mě recenze výrazněji ovlivnila v tom, co dělám. Souhlasím, že se občas na zinech přechvaluje leccos, často si říkám, že bych nějaké ty dva bodíky leckde ubral, ale přisuzuji to spíše tomu, že prostě každý máme jiný vkus. Zároveň se ale najdou autoři, kteří zapškle strhají naprosto vše. Upřímně, já s tím zas takové zkušenosti nemám, na moc nahrávkách jsem se dosud nepodílel.

Sám se považuji za něco mezi. Pokud se mi něco nelíbí, napíšu to na rovinu, ale jak už jsem řekl v minulé odpovědi, na každé nahrávce se snažím najít dobré věci.

Nu, máme tu poslední otázku, a jak je u nás zvykem, závěr bude v trochu odlehčeném duchu. Vzpomínám si, že ses pár let nazpátek objevil v nějakém žebříčku nejpohlednějších metalových zpěváků v České republice. Zkus nám, ošklivému plebsu, popsat, jaké to je žít s pocitem, že jsi sexsymbol a fanynky (a možná i nějací fanoušci, ha!) masturbují nad tvými fotkami! Díky za rozhovor a za tvůj čas!

Black metal se dělá výhradně kvůli dvěma věcem: slávě a bohatství. Toho prvního jsem tímto docílil, z padesáti procent je moje mise tedy hotova. Ještě si tím Mallephyrem trochu nahrabem a serem na to. Takže pokud jste se probrali těmi asi tisíci řádky dosud, vězte, milí čtenáři, že to bylo úplně k hovnu, hahaha!

Děkuji za velmi zajímavé otázky. Závěrem jen zmíním, že veškeré novinky u Mallephyr jsou k nalezení na našem facebookovém profilu.(https://www.facebook.com/mallephyr)

Mallephyr


MALLEPHYR: Nová skladba venku, soupiska Diabolical Festu V kompletní

Mallephyr - Assailing the HolyČeská black/death metalová kapela MALLEPHYR zveřejnila skladbu „Still Alive…But Dead“ z chystaného debutového alba „Assailing the Holy“. Poslechnout ji můžete naYouTube (odkaz níže). Album bylo nahráno mezi červencem a zářím 2015 v KSV Studios v Praze pod dohledem Karla „Sheafraidha“ Švejnohy, který se postaral též o mix a mastering. Autorem obálky „Assailing the Holy“ je brazilský umělec Rafael Tavares (také obaly Azaghal či Rev 16:8).

Datum vydání „Assailing the Holy“ zatím není známo, neboť MALLEPHYR stále hledají label. V případě, že by někdo měl zájem o spolupráci, neváhejte se prosím ozvat na e-mail mark.opatrny@gmail.com, kapela obratem zašle podrobnosti a více materiálu.

Link na „Still Alive…But Dead“: https://www.youtube.com/watch?v=AaVMRBmH3rQ

Tracklist „Assailing the Holy“:
The Service
Assailing the Holy
Raped by the Morbid Command
Inhaling the Nihilism
Anti-Human
Still Alive… But Dead
Crushing the Paradise, Destroying the World
Hymn to the Darkest Horizon

MALLEPHYR zároveň informují o chystaném pátém ročníku Diabolical Festu, který se uskuteční 9. září 2016 v klubu Divadlo Pod Lampou v Plzni.

Potvrzené kapely:
INFER (Slovensko – blackened death metal)
FEEBLE MINDED (ČR – technical death metal)
MALLEPHYR (ČR – black/death metal)
ERRANTES (ČR – black/death metal).

Vstupné a další detaily budou zveřejněny brzy.

[tisková zpráva]