Minirecenze

  • Relinquished – Addictivities (Pt. 1)

    12.10.2019

    H.

    Relinquished - Addictivities (Pt. 1)

    Rakouští Relinquished jsou dalším z případů nevyžádaného promo CD, o které se nikdo neprosil a které nikdo z nás nemá zájem ani chuť poslouchat. Což o to, do internetové pošty takové záležitosti chodí po desítkách týden co týden, to už jsem se naučil okázale ignorovat, ale když něco přinese osobně paní pošťačka a hodí to do schránky, tak se obtěžuji si to alespoň pustit a případně o tom i něco vyblít sem na stránky, i když při tom poslechu hořce lituji toho, že jsem se uvolil dát někomu adresu kvůli jednom CD, a oni pak dál posílají nechtěné sračky jako právě „Addictivities (Pt. 1)“. „Addictivities (Pt. 1)“ potažmo Relinquished obecně se na první pohled tváří poměrně ambiciózně, ale můžete okamžitě zklidnit hormon, protože ve skutečnosti se jakýkoliv přesah nebo cokoliv hlubšího odehrává pouze ve vlhkých snech členů kapely.

  • Global Scum – Odium

    9.10.2019

    H.

    Global Scum - Odium

    Global Scum je rakouský jednočlenný projekt, za nímž stojí jistý Manuel Harlander. Ten údajně získával zkušenosti v nějakých jiných kapelách, ale nakonec prý dle přiložených promo materiálů zvítězila „touha poskytnout prostor své vlastní kreativitě“ v osobní kapele, kteroužto je právě Global Scum. Tyhle oslavné kecy v doprovodném lejstru mě na „Odium“ baví asi ze všeho nejvíc, protože jsou strašně vtipné. Třeba tenhle konkrétně je naprosto směšný s ohledem na to, jak strašně neinvenční a doslova anti-kreativní tohle album je. Nebudu vás lakovat. Téhle sračky bych se za normálních okolností nedotknul ani dvoumetrovou větví, protože hned na první pohled je vidět, že tohle bude píčovina jak mraky. Jako popravdě řečeno, nejspíš bych si Global Scum ani nikdy nevšimnul, protože groove metal mám totálně v prdeli, ale když mi nějací šulini pošlou CD na recenzi ...

  • Sterling Serpent – Sterling Serpent

    5.10.2019

    H.

    Sterling Serpent - Sterling Serpent

    Sterling Serpent sice fungují už pár let, ale letošní eponymní EP je jejich debutovou nahrávkou. Asi to však dává smysl, poněvadž sestava se rekrutuje ze současných či bývalých členů dalších aktivních skupin. Najdeme zde muzikanty napojené na Bell Witch nebo kapelu King Dudea. Pro mě do té doby neznámými pojmy už byla další spřízněná jména jako Serpentent (mohlo by zajímat milovníky akustické kytary a dámského zpěvu) nebo Terminal Fuzz Terror (improvizovaná nahrávka „Immersed in This World of Distortion“ zní dost slibně, zbytek už mě nijak nezaujal). Sterling Serpent se na svém pilotním počinu pustili do temného písničkářství. Třeba King Dude mě napadl hned při prvním poslechu, a to aniž bych věděl o už zmiňované personální spojitosti, protože jeho vliv je z výsledku cítit fakt dost.

  • Mosaic – Cloven Fires

    28.9.2019

    H.

    Mosaic - Cloven Fires

    S německou formací Mosaic jsem se potkal už na minialbu „Old Man‘s Wyntar“, které se mi docela líbilo, ale po něm jsem další nahrávky kapely nevyhledával. Nezajímaly mě. Mosaic se od té doby prakticky podíleli jen na splitech / kompilacích „Samhain Celebration“ vydávaných ke stejnojmenné sérii koncertů v Německu. Přestože se tu často objevoval exkluzivní materiál, a to nejen od Mosaic, ale i od dalších skupin, osobně jsem to měl celé tak trochu na salámu. Mosaic mi jednoduše nenabízeli nic moc zajímavého. Slyšet o nich nicméně bylo, a to zejména skrze hlavního předáka Inkantatora Kouru, jenž pořádá již zkultovnělý festival Funkenflug a také naskočil jako kytarista k obnoveným Nachtmystium. Mlčení Mosaic nicméně mělo svůj důvod. Celých pět let skupina šlechtila svou dlouhohrající prvotinu „Secret Ambrosian Fire“, která je nyní konečně na spadnutí.

  • Poroniec – Demo

    21.9.2019

    H.

    Poroniec - Demo

    Poroniec patří k těm kapelám, které není nutné nijak zásadně představovat. Prostě a jednoduše jde o další začínající formaci. Pochází z Polska, v sestavě najdeme nějaké dva kořeny, kteří jsou z hlediska hráčských zkušeností evidentně nezajímaví, a před sebou máme jejich pilotní demosnímek zcela originálně nazvaný „Demo“. Nic před ním a zatím ani nic po něm. Úvodní „Zaległości“ začíná krátkým klavírním intrem. A nejen ona. Jak jsem hned vzápětí zjistil, i zbylé dva songy „Codzienności“ a „Niedorzeczności“ otvírá krátké klavírní intro. Podobně si určité sladěnosti můžete povšimnout i v názvech jednotlivých stop. Obojí svědčí o nějaké promyšlenosti a snaze dát i demosnímku určitý tvar a odpovídající vyznění.

  • Bloodspell – Cloaked in Burning Night

    6.9.2019

    H.

    Bloodspell - Cloaked in Burning Night

    V případě Bloodspell nemá valného smyslu se příliš zdržovat s představováním, přestože se jedná o začínající skupinu. Jednoduše proto, že úplně co představovat. S výjimkou původu (Spojené státy americké) nejsou o Bloodspell známy žádné informace, žádná sestava, žádné fotky, žádné oficiální stránky. Jediné, co máme k dispozici, je pilotní minialbum „Cloaked in Burning Night“, které vyšlo letos na audiokazetě u Caligari Records v limitaci dvou set kopií. Alespoň že se nejedná o nejkratší EP, protože Bloodspell zde nabízejí (nabízí?) bez tří minut půlhodinu black metalu. Tak pojďme na věc. Předně musím říct, že se mi na „Cloaked in Burning Night“ docela zamlouvá zvuk. Ten je dostatečně špinavý na to, aby to neurazilo jemnocit žádného vyznavače undergroundové hudby, ale nejedná se o žádný kanál a všechny nástroje i vokál jsou pěkně čitelné.

  • Clavicvla – Sermons

    31.8.2019

    H.

    Clavicvla - Sermons

    Když se podívám na obálku „Sermons“, očekával bych spíš nějakou hlučnější záležitost z hájemství noisu či power electronics. Není tomu ale tak. Italský projekt Clavicvla dává přednost minimalismu, který je tu ohlodaný až na dřeň. Z čehož prakticky přímo plyne, že „Sermons“ v žádném případě nebude záležitost pro širší publikum, nýbrž jen pro pár maniaků, kteří se rádi brodí v ohavných labyrintech okrajové elektroniky. Nebylo tomu tak ale vždy. Formace Clavicvla původně začala jako blackmetalová záležitost, což nakonec osvětluje i skutečnost, proč je jistá blackmetalová estetika stále cítit ve vizuální prezentaci kapely. V tomto stylu vzniklo jediné album „Arsonists Prophets“, na němž se nacházely tři blackmetalové songy doplněné o téměř desetiminutovou minimalistickou litanii „Invertio transfiguratio“.

  • Sa Bruxa – From the Depths

    24.8.2019

    H.

    Sa Bruxa - From the Depths

    Sa Bruxa je jednočlenný darkambientní projekt, za nímž stojí Guiseppe Novella. Jméno by ukazovalo na Itálii, ale muzikant aktuálně žije v Německu a Sa Bruxa prezentuje jakožto německou formaci. Se středomořskou oblastí tu nicméně spojitost přece jenom je, poněvadž „sa bruxa“ na Sardinii znamená „čarodějka“. My se dnes zaměříme na letos vydaný počin „From the Depths“… „From the Depths“ nabízí jedinou, bezmála dvacetiminutovou skladbu, která se nečekaně jmenuje stejně jako samotná nahrávka. Jak už padlo, jejím základem je darkambientní výrazivo, tudíž byste samozřejmě měli očekávat minimalističtější záležitost (protože dark ambient a minimalismus k sobě patří prakticky nerozlučně).

  • Heretical Sect – Rotting Cosmic Grief

    15.8.2019

    H.

    Heretical Sect - Rotting Cosmic Grief

    Kapela s poměrně cool názvem Heretical Sect je novým jménem na blackmetalové mapě, ale hovořit o nezkušených mlíčňácích nebude úplně na místě. V téhle formaci ze Spojených států amerických se totiž angažují členové Predatory Light, což je, především co se demo tvorby týká, hodně zajímavá skupina, a deathmetalových Superstition, jejichž dlouhohrající prvotina „The Anatomy of Unholy Transformation“ vyšla letos v červnu a v jejichž řadách ostatně také najdeme členy Predatory Light, Ash Borer či Vanum. Určité předpoklady ke slušné muzice bychom tedy měli. Prvotina „Rotting Cosmic Grief“ (můžeme dodat, že tento název nese jen digitální a LP vydání; CD a MC jsou bezejmenná) vyšla v únoru a rád bych řekl, že se očekávání o povedeném pilotním albu potvrzuje, ale bohužel to není tak žhavé.

  • Cave Blind – Sword of Power

    9.8.2019

    H.

    Cave Blind - Sword of Power

    Abych řekl pravdu, „Sword of Power“ jsem se rozhodl zrecenzovat a vůbec poslouchat víc z důvodu jakési obskurnosti, než že by se mi to skutečně líbilo nebo mě to přinejmenším zajímalo. Protože když tak nad tím uvažuji, to album se mi vlastně moc nelíbí, a jakmile tohle dopíšu, už si jej nikdy nepustím. Ale v jistém ohledu je divné a hlavně je mi v určitém smyslu sympatický jeho přístup ve formě ortodoxní adorace dřevního metalu. Můžete si říct, že takových věcí je přece hromada, tak v čem by měl být projekt Cave Blind výjimečný. Skutečně výjimečný asi v ničem, ale jde o to, že tady byl ten zápal pro oldschool metal dotažen do naprosté extrému, takže „Sword of Power“ je zvukově i hudebně dřevnější než dřevní.

  • Hexenbrett – Erste Beschwörung

    3.8.2019

    H.

    Hexenbrett - Erste Beschwörung

    Občas se stává, že člověku stačí jen pár vteřin, aby mu bylo okamžitě jasné, že tohle je jeho styl a že tahle nahrávka jej bude bavit. Myslím, že se to nestává neustále, ale úplně výjimečné to není, má-li dotyčný již dost naposloucháno a má-li ujasněno, co přesně od té svojí muziky chce a vyžaduje. Pro mě osobně se takovým objevem na první poslech nedávno stali němečtí Hexenbrett, jimž začátkem letošního roku vyšlo debutové minialbum „Erste Beschwörung“. Právě to bych zde nyní rád představil, poněvadž věřím, že by tenhle koktejl black metalu a heavy metalu mohl zachutnat mnohým z vás. Řekl bych, že Hexenbrett hoblují spíš heavy metal. Struktura skladeb i styl riffů odpovídají formulím základního metalového žánru než jeho extrémnější odnoži.

  • Pact Infernal – The Gehenna Odyssey

    19.7.2019

    Dantez

    Pact Infernal - The Gehenna Odyssey

    Pokud si někdy rádi odfrknete u temnějšího ambientu, jako je Arktau Eos, Zoät-Aon nebo Sephiroth, zbystřete. Pact Infernal jsou na tom totiž kvalitativně stejně a přidávají k tomu něco navíc. Většina materiálu projektu vyšlo pod labelem Horo Samurai, který se specializuje zejména na vydávání techna. A právě z techna si uskupení půjčuje hlubokou basu a úderné kopáky, na které vrství temné zvukové plochy, industriální hluky a rituální vybubnovávání. Ve výsledku tak dostáváme ambient, který pohlcuje atmosférou a zároveň má dostatek spádu na to, aby po chvíli nenudil. Poslední EP „The Gehenna Odyssey“ je toho výborným důkazem. Pact Infernal se na něm drží zajetého, pečlivě budovaného zvuku, který představují na čtyřech hutných skladbách. EP proto může posloužit jako iniciační nahrávka, přes niž si noví posluchači najdou cestu k dalšímu materiálu, zejména pak ke dvojici EP „The ...

  • Void Rot – Consumed by Oblivion

    8.7.2019

    H.

    Void Rot - Consumed by Oblivion

    Dneska si povíme o zámořské čtveřici Void Rot, která se rozhodla pod hlavičkou cool názvu i cool loga šířit smrtonosnou tradici. Formace moc známá není a předešlá působiště jednotlivých členů se mi v běžných zdrojích (čti: na Metal-Archives) nepodařilo dohledat, ale o lecčems svědčí, že vydání debutového minialba „Consumed by Oblivion“ z loňského roku zaštítily labely formátu Sentient Ruin Laboratories a Everlasting Spew Records, z nichž zejména ten první jmenovaný platí za zavedené jméno pro všechny metalové zvrhlíky. Void Rot hrají death / doom metal, kde death metal má znatelně navrch a doom metal neznačí nějaké zásadní doommetalové vlivy, nýbrž skutečnost, že Američané ten svůj hutný náklad valí spíš ve středním až pomalém tempu.

  • Eggs of Gomorrh – Outpregnate

    1.7.2019

    H.

    Eggs of Gomorrh - Outpregnate

    Švýcarští dobytci Eggs of Gomorrh si se svým novým materiálem dali relativně na čas. Slovo relativně je samozřejmě důležité, jelikož od dlouhohrajícího debutu „Rot Prophet“ uběhly jen tři roky, což není zas až tak závratná mezera, ale jeden by skoro čekal, že u muziky tohohle typu nebude potřeba tří let k tomu, aby vznikl materiál o třinácti minutách doplněný jednou předělávkou od Arkon Infaustus. Nicméně přesně tohle a nic navíc EP „Outpregnate“ pod svým hnuso-obalem skrývá. Co se agresivity materiálu týká, novinka oproti předešlé řadovce nijak moc nezaostává. Není na místě očekávat, že by Eggs of Gomorrh ustupovali z nastoleného směru.

  • Lvcifyre – Sacrament

    9.6.2019

    Metacyclosynchrotron

    Lvcifyre - Sacrament

    Jakýsi šum okolo Lvcifyre si pamatuju už okolo vydání debutového sedmipalce „Dying Light ov God“ (2009), ale výraznější zájem kapela probudila až se svým druhým albem „Svn Eater“, protože to bylo po všech stránkách minimálně o třídu jinde než veškerý předchozí materiál a společně s „Death“ a „Unholy Congregation of Hypocritical Ambivalence“ patřilo k těm nejvýraznějším deathmetalovým deskám roku 2014. Se „Svn Eater“ nelze šlápnout vedle, neboť každá skladba nabízí výrazné, zapamatovatelné nápady a fluidum vládnoucí po celou hrací dobu je nezemské. Jedná se o načernalý death metal, který dokáže zvednout ze židle a posluchače doslova napumpovat adrenalinem, ale zároveň se vyplatí v klidu sednout a pořádně se do nahrávky vcítit, protože atmosféra tu je hutná a fest odporná.

  • Hegemone – We Disappear

    25.4.2019

    H.

    Hegemone - We Disappear

    „We Disappear“ vyšlo již téměř před rokem, v květnu 2018. Tohle tedy není zrovna aktuální recenze. Albu jsem nicméně věnoval tolik času na náslech pro recenzi, že by mi bylo škoda se na to nakonec vysrat, tudíž tu s tím musím zaprudit už jen z toho důvodu, abych neměl pocit, že jsem na druhé řadovce polských Hegemone nepálil ten čas zbytečně. S „We Disappear“ jsem totiž nestrávil tolik času kvůli tomu, že by se jednalo o tak omračující záležitost. Spíš jsem měl dojem, že nahrávku potřebuju ještě několikrát slyšet, abych byl schopen veřejně prezentovat nějaký smysluplný názor. A tak jsem poslouchal dále. Ne snad, že bych „We Disappear“ pravidelně točil od doby, co vyšlo. Samozřejmě jsem s tím dle své nejlepší tradice začal s ohromným zpožděním. I tak už je to nějaký ten měsíc, co jsem ...

  • Nyredolk – Demo

    11.4.2019

    H.

    Nyredolk - Demo

    Může vám to připadat zvláštní, že mi ke štěstí stačí jen tohle, ale když jsem viděl obal dema od dánských Nyredolk, věděl jsem, že tohle budu chtít slyšet. Neodradila mě ani škatulka, která slibovala kombinaci black metalu a (crust) punku, přestože podobné věci většinou nemám potřebu vyhledávat. A klidně se pochválím – nakonec se svým rozhodnutím můžu být spokojen. I když… abych se zase přiznal, původně jsem od Nyredolk očekával ještě trochu víc, než co jejich první třináctiminutový demosnímek nabízí. Doufal jsem, že ta muzika bude o něco obskurnější a divnější a že mě to smete. To se ovšem nestalo, takže jsem první dva, tři poslechy přemýšlel, jestli náhodou nebude záhodno mluvit o zklamání. Dánové si mě však na svou stranu nakonec získali. Po nějaké chvíli jsem si totiž uvědomil, že jejich ...

  • Faction Senestre – Civilisation

    30.3.2019

    H.

    Faction Senestre - Civilisation

    Neutuchající snaha nalézat novou hudbu a nekonečná honba za hudebními prožitky mě tentokrát zavály na adresu francouzské formace Faction Senestre. Jedná se o nepříliš známé jméno, které má na kontě své první EP „Civilisation“. To vyšlo u labelu Zanjeer Zani Productions na audiokazetě limitované sto kusy. Jak tedy vidno, jedná se o okrajovou záležitost jen pro pár posluchačů. Přesto se za Faction Senestre ukrývají relativně známé firmy. V sestavě totiž naleznete členy kapel jako Malhkebre nebo Sektarism, tedy poměrně etablovaných skupin na extrémně metalové scéně, a z jiného ranku také členy Rosa Crux nebo Stille Volk. Což je dost zajímavá kombinace. Nietzscheovské citáty už sice dneska na prdel nikoho neposadí, ale vizuálně Faction Senestre docela podněcují zvědavost, ani nemluvě o příslibu experimentální muziky, industriálního skřípění a hlukových ploch…

  • Malichor – Nightmares and Abominations

    25.3.2019

    H.

    Malichor - Nightmares and Abominations

    Malichor je australská smečka, která až doposud svou diskografiie plnila neřadovými nahrávkami. Několik jich přidala ještě pod svým bývalým jménem Myth. I s touto inkarnací to dohromady dělá více jak deset roků činnosti a osm vydaných počinů. Dema a ípka jsou ale jenom něco jako prvotní masturbace, to právě odpanění přichází až s první dlouhohrající deskou. A k té se Malichor propracovali až loni. Jmenuje se „Nightmares and Abominations“. Mnohé o Malichor prozradí už jejich žánr, kterýmžto je – black / thrash metal. Hádám, že většina z vás okamžitě začala tušit, která bije. Sice jde o styl, jenž se dá hrát i plus mínus osobitě, ale děje se tak jen málokdy. Ani Malichor zrovna neinovují, vesměs jediným menším rozdílem je, že namísto standardní satanistické / anti-náboženské tématiky se ve svých textech věnují Lovecrafovi.

  • Ayyur – The Lunatic Creature

    22.2.2019

    H.

    Ayyur - The Lunatic Creature

    Jedním z primárních důvodů, proč se pustit do poslechu doposud neznámé skupiny, jsou – přinejmenším tedy v mém případě – ochutnávky náhodných ukázek. Po letech poslouchání už si člověk tak nějak vycvičí svůj čich (tedy sluch), aby v docela krátké době poznal, jestli by ta která kapela mohla být kompatibilní s jeho vkusem, anebo to ani nemá smysl zkoušet. Podobné rychlo-námluvy u mě proběhly i s Ayyur. Z ukázek mě ovšem tahle formace úplně nezaujala. Přesto jsem se rozhodl jí nakonec dát šanci. Líbil se mi vizuál (konkrétně tedy fotka kapely, obálka aktuálního počinu už o poznání méně) a svou roli sehrál i původ, protože blackmetalové kapely z Tuniska člověk přece jenom neposlouchá každý den. K tomu jsem si ještě všimnul, že na bicí v Ayyur hraje Shaxul, tedy bývalý vokalista Deathspell Omega, jenž u známé francouzské smečky působil v její ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy