Minirecenze

  • Crest of Darkness – Evil Messiah

    3.3.2015

    H.

    Crest of Darkness - Evil Messiah

    Crest of Darkness je kapela, která se na scéně pohybuje už spousty let a má za sebou poměrně velké množství desek, tudíž asi nikdo nebude proti, když tyto Nory označím jako veterány. Přesto se téhle partě okolo Ingara Amliena nikdy nepodařilo nějak výrazně prosadit, a to ani v rámci toho undergroundu. Nějaké jméno sice Crest of Darkness bezesporu mají, ale že by šlo o obecnou známost, to ani omylem. Před dvěma lety vydali Crest of Darkness docela slušnou placku “In the Presence of Death”, na niž se čekalo celých šest let. S dalším novým materiálem však Norové evidentně tak dlouho čekat nechtěli, tudíž do světa aktuálně vypustili EP “Evil Messiah”, což je jen tak mimochodem první neřadový počin kapely od roku 1996 a vlastně druhá neřadová nahrávka vůbec.

  • Agos – Irkalla Transcendence

    2.3.2015

    H.

    Agos - Irkalla Transcendence

    Agos (anebo také ΑΓΟΣ, chcete-li) je úplně nové jméno na řecké black metalové scéně, přesto však není bez zajímavosti – a není to jen proto, kdo za tímto projektem stojí. Agos totiž nemají na svědomí žádná ucha – všech nástrojů i vokálů se ujal Van Gimot z kapely Virus of Koch (dříve působil i třeba v Acherontas), zatímco celý koncept kapely a texty obstarává Astrous, zpěvák Aenaon a jinak také majitel kazetového labelu Archetapes Industries. Dvojice koncem ledna vydala své debutové EP “Irkalla Transcendence”, jehož nemalé ambice potvrzuje i zajímavý způsob vydání – žádné CD, ale jen na černém LP v limitaci 200 kusů a barevném LP v limitaci 50 kusů. Agos nabízejí black metal se znatelnou death metalovou patinou. Tento žánr v jejich podání není vyloženě chaotický, to zase ne, ale na několik prvních poslechů ...

  • Zaklon – Nikoli…

    20.2.2015

    Skvrn

    Zaklon - Nikoli

    O tom, že Zaklon nepatří k nejznámějším black metalovým uskupením, zřejmě není třeba debatovat. Patrně nejzajímavější je na tomto jednočlenném projektu, vedeném jistým Temnarodem, jeho původ. Bělorusko není destinací, ve které by bylo metalu obecně přáno, a tudíž je dost možné, že se Zaklon na zdejší scéně těší výsadnímu postavení. Ne díky kvalitě, kterou v hudbě Temnaroda nejsem s to najít, ale kvůli solidní dávce let, jež na scéně strávil. Zlo Zaklon šíří počínaje letopočtem 1999, respektive pak rokem 2004, kdy projektu vychází první veřejný demáč. Demo dává demo a přichází rok 2010, který se nakonec ukazuje jako zlomový. Zaklonu vychází první řadovka a začíná nesmírně potentní období, kdy v pětiletém rozmezí vychází hned čtyři plnohodnotné desky. “Nikoli…”, o které bude v následujících řádcích řeč, je tou poslední z nich. Upřímně si nemyslím, ...

  • Thy Serpent’s Cult – Sedition, Sorcery and Blasphemy

    19.2.2015

    H.

    Thy Serpent's Cult - Sedition, Sorcery and Blasphemy

    Když se řekne extrémní metal v Chile a konkrétně death metal, většině lidí jako první na mysli vytanou asi veteráni Pentagram (Chile) nebo třeba Unaussprechlichen Kulten, ale jak už tomu tak bývá, i zde se toho skrývá mnohem více a nyní (a nutno říct, že to není poprvé) se na jednu takovou méně známou death metalovou smečku z téhle země podíváme. Tihle konkrétní řezníci se jmenují Thy Serpent’s Cult, pocházejí z hlavního města Santiago de Chile a v loňském roce do světa vypustili svou druhou dlouhohrající fošnu s názvem “Sedition, Sorcery and Blasphemy”, již zdobí dost povedený a zajímavý přebal. Jsou však Thy Serpent’s Cult takto zajímaví i hudebně? Inu, tahle jihoamerická pětice drhne docela oldschoolový death metal, takže v případě, že je pro vás zajímavost něco jako synonymum pro neotřelost, pak tady příliš nepochodíte.

  • The Furor – Impending Revelation

    18.2.2015

    H.

    The Furor - Impending Revelation

    Chcete říct jedno malé tajemství? Hned tak někomu bych to neřekl, ale že jste to vy, tak vám to prozradím. Víte, co udělá redaktor, když má recenzovat album, o jehož náplni se toho nedá moc napsat? Že ne? Udělá následující – začne kecat o historii kapely. Dobrý, ne? Abyste neřekli, že jsem sketa, vysvětlím to na názorném příkladě… The Furor je black/death metalová smečka z australského města Perth, která vznikla v roce 2002 a od doby svého vzniku vyplivla celkem čtyři dlouhohrající nahrávky včetně té aktuální, která se jmenuje “Impending Revelation”. V sestavě The Furor pak lze najít i jedno poměrně zajímavé jméno – do škopků zde tříská jistý Disaster, jehož můžete v současné době slyšet i v sestavě kultovních singapurských špinavců Impiety. Tolik historické okénko, nyní se na teď zázrak pojďme konečně v krátkosti podívat…

  • Sguaguarahchristis – Der Nacht

    17.2.2015

    H.

    Sguaguarahchristis - Der Nacht

    Na začátek této minirecenze si dáme menší školu. Dnešní lekce se jmenuje následovně: Co nemám dělat, když chci hrát syrový black metal a chci, aby mě někdo bral vážně? Takže, milé děti, pokud chcete hrát syrový black metal a nechcete u toho být pro smích, tak si rozhodně nedávejte jméno, které vypadá, jako když se kočka projde po klávesnici. Logo klidně nečitelné být může, ale nemělo by vypadat příšerně, lacině a nemělo by působit jako výsledek kombinace nesoudnosti, nevkusu a klišé. Dále se nesnažte vypadat jako exemplář medvídka pandy z místní zoo. Pandy jsou sice pěkná zvířátka, ale v případě black metalové kapely to projde jedině u Immortal. Dále by také nebylo špatné nedělat dvoubarevné fotky, na nichž se tváříte jak reklama na mračící se smajlík. A kdybyste tohle všechno čistě náhodou udělali, ...

  • Selene – Paradise Over

    16.2.2015

    H.

    Selene - Paradise Over

    Symfonický metal je pro jednoho posluchače ráj, zatímco pro jiného je to neposlouchatelné peklo, kterého by se nedotknul ani dvoumetrovou větví. Jsou však i případy, které jsou tak ukrutně špatné, že tím snad nemohou vzít za vděk ani zapálení fandové tohoto stylu… pokud tedy nejsou absolutně nekritičtí k čemukoliv. Britská formace s názvem Selene, která vznikla v roce 2013 a od té doby stačila vyprdět slušné množství singlů a dvě ípka, bohužel patří právě k takovým. Aktuální EP s názvem “Paradise Over” toho budiž důkazem. Důvod, proč tomu tak je, je zcela jednoduchý – Selene totiž předvádějí ten úplně nejtuctovější, nejohranější a nejklišovitější symfonický metal, jaký si jen dokážete představit. Nechci být přehnaně hnusný, ale prostě si nemohu pomoct – to, co na “Paradise Over” Britové nabízejí, mi při vší úctě zní jako ...

  • Second to Sun – Three Fairy Tales

    3.2.2015

    H.

    Second to Sun - Three Fairy Tales

    Musím říct, že tohle je teda opravdu divná záležitost. Nicméně je to bohužel asi tak to nejlepší, co se o “Three Fairy Tales” dá říct… ačkoliv já mám pro divnou muziku skutečně pochopení, prostě ne všechno, co zní trochu jinak, je automaticky dobré. A hudba ruské kapely Second to Sun je přesně ten případ… Základem muziky Second to Sun je deathcore. Nečekejte však po úvodním odstavci nějaký nový a ojedinělý sound. Sice jsem tomu v hlavičce minirecenze přiřadil přídomek progresivní, ale ve skutečnosti je to absolutně generické deathcore/djent riffování. Jestli jste si tedy nyní představili nějakou moderně metalovou muziku, jste na správné cestě. Second to Sun do toho – a někdy bohužel i lehce násilně – roubují další záležitosti.

  • Obsessör – Assassins of the Pentagram

    2.2.2015

    H.

    Obsessor - Assassins of the Pentagram

    Je zábavné, jak vám u některých kapel stačí vidět jen napsaný jejich název a žánr, který hrají, a už víte naprosto přesně, jak bude výsledek znít. Zároveň je to však i první a taky poslední věc, která je u takových nahrávek zábavná, protože když už jste si předem jistí, co při poslechu dostanete, a výsledek tak skutečně zní, tak je to prostě situace o ničem a člověka to nebaví. Tedy, nevím, jak to máte nastavené třeba vy, ale mě to nebaví určitě… Schválně si to pojďme zkusit. Kapela se jmenuje Obsessör (už jen to přehlasované ö!) a hraje black/thrash metal. Představili jste si nějakou rychlou blackovou špínu na styl Nifelheim nebo Desaster? Bingo, protože přesně takhle “Assassins of the Pentagram”, druhá deska Obsessör, zní!

  • Internal Rot – Mental Hygiene

    1.2.2015

    H.

    Internal Rot - Mental Hygiene

    Když si do přehrávače dáváte grindcorovou placku, tak většinou fakt neočekáváte nějaké progresivní fígle nebo trpělivé budování atmosféry. Samozřejmě jste připraveni spíš na pořádný agresivní námrd a jen málokdy je tomu jinak. Jenže i v případě, že jste psychicky připraveni na bordel, ne vždy se stane, že se s nahrávkou skamarádíte… Australané Internal Rot hrají hodně agresivní nářez… žádné chytlavé tupa-tupa tancovačky, žádná velká dávka nadhledu, jejich dlouhohrající debut “Mental Hygiene” je čistokrevný výplach. Což o to, něco na tenhle způsob jsem čekal, a když se rozjel první vál “Muciferous”, který začíná v doomovém tempu (fakt), tak jsem si navíc říkal, že by to mohlo být dost zajímavé. Jenže následující půlhodina ani nestačila dospět ke svému konci, aby mě tohle přešlo.

  • Black Jesus – Everything Black Everything Dead

    31.1.2015

    Stick

    Black Jesus - Everything Black Everything Dead

    Antikřesťanským death metalem oldschool střihu se prezentují australští Black Jesus. Dvanáctka nepůvodních a neoriginálních deathovek v převážně rychlém (ale pozor, nenasypaném) tempu nikoho nenechá na pochybách, jakým směrem tahle cháska hledí především. Není to úplně vyloženě blbé, ale nějak se mi v celé kolekci nepodařilo najít nějaké obzvláštní zalíbení, byť mě staroby většinou docela baví. Pro zajímavost lze doplnit, že vokalista a kytarista v jedné osobě Adrian Naudi se mihnul v sestavě jiných provařených Australanů The Berzerker. Zvuk je hnilobný, přesně podle standardů žánru, bicí organické a celkově po téhle stránce si nemůžu moc stěžovat. Jde prostě jen o to, že mi po x posleších v hlavě nezůstal žádný výraznější motiv. Žánrově je však vše naprosto v pořádku, je to řádné bububu pro všechny pánbíčkáře a naživo nebo na pařbě bych si to podle všeho dost ...

  • Arthedain – Arias Exalted

    30.1.2015

    H.

    Arthedain - Arias Exalted

    Arthedain je úplně nové jméno na black metalové scéně, jelikož má za sebou teprve jeden rok činnosti. Zpočátku šlo o jednočlenný projekt jistého Charlese Wolforda (žádné další kapely v portfoliu nemá), který natočil debutový kraťas “By the Light of the Moon”. Na jeho základě se mu do projektu podařilo nalákat bubeníka Tobiase S. z Der Weg einer Freiheit a společně v téhle dvoučlenné sestavy vyplodili další EP, jež bylo pojmenováno “Arias Exalted” a vyšlo v polovině prosince loňského roku vlastním nákladem jako download a v omezeném počtu i na CD. Arthedain tvoří black metal spíše klasičtějšího ražení s mírně epičtějším nádechem. Ten ovšem není tvořen nánosy kláves, jelikož Němcům k vyvolání tohoto pocitu stačí jen kytarové riffy. Někde v pozadí tam sice místy cosi jako klávesy slyším (doufám, že neposlouchám blbě), kupříkladu ve vygradovaném závěru “Visions of ...

  • Misericordia – Throne of Existence

    24.1.2015

    H.

    Misericordia - Throne of Existence

    Misericordia je švédská black metalová skupina, která má za sebou už poměrně dost let na scéně… ještě jim chybí tři roky k tomu, aby chlapci mohli slavit dvě dekády činnosti, což znamená – jak ti zdatnější počtáři už jistě zjistili – že začali hrát koncem 90. let. Co se studiové práce týká, tam se Misericordia zrovna nepřetrhla a za všechny ty roky vyplodila několik málo demáčů, jedno ípko a dvě dlouhohrající fošny, z nichž ta první se jmenovala “Dechristianize” a vyšla začátkem roku 2004. Její pokračování v podobě “Throne of Existence” se objevilo až po více jak deseti letech loni v září a nyní si v krátkosti povíme, jestli to čekání stálo za to. Předchozí odstavec se vám možná mohl zdát jako zbytečné natahování textu, ale chtěl jsem jím naznačit především to, že po tolika letech by ...

  • Inconcessus lux lucis – Crux lupus corona

    23.1.2015

    H.

    Inconcessus lux lucis - Crux lupus corona

    V dnešní době jsou prachy prostě na prvním místě a už dávno to platí i pro vydavatelství na undergroundové scéně. Přesto stále existuje několik málo labelů, které nevydají úplně cokoliv, hlídají si kvalitu svých koní a na jejichž vkus se tím pádem dá vlastně i spolehnout. Jedním z takových je podle mě i I, Voidhanger Records, což je firma, jež má na zajímavý black metal čuch. Jenže i mistr tesař se občas utne a vydá nahrávku, s níž si nejsem schopen si potykat. Abych to uvedl na pravou míru a nebyl jsem špatně pochopen – počin s názvem “Crux lupus corona” rozhodně není sračka a její autoři Inconcessus lux lucis z Velké Británie to o té zajímavosti zcela jistě splňují. Jejich pojetí black metalu je skutečně zvláštní a netradiční, čehož si cením a je mi to opravdu ...

  • Heroes of Vallentor – Warriors Path Part I

    22.1.2015

    H.

    Heroes of Vallentor - Warriors Path Part I

    Máte rádi pořádně epický heroický heavy metal? Jestli ano, pak je “Warriors Path Part I” deska pro vás přímo stvořená… tedy za předpokladu, že zároveň trpíte solidní dávkou nesoudnosti. Heroický totiž debut švédské kapely Heroes of Vallentor bezesporu je, ale to je asi tak všechno. Ono se to může do jisté míry zdát docela divné, že zrovna já říkám něco takového, ale podobný druh výpravného hevíku mi vůbec nevadí… ostatně, když jsem měl tak deset roků, Manowar patřili k mým nejoblíbenějším skupinám, takže mi to asi trochu zůstalo. Tím chci říct, že rozhodně nejsem proti podobné muzice zaujatý, takže kdyby “Warriors Path Part I” za něco stálo, neměl bych problém tu placku strávit. Problém je ovšem v tom, že tohle album je prostě brutální agro metal, až ...

  • Entropia – Vesper

    21.1.2015

    Atreides

    Entropia - Vesper

    Z Polska se ke mně dostává čím dál více sludge – a potvrzuje to i dnes recenzovaná banda z Olešnice nesoucí název Entropia. Ta má na kontě pět let starý demáč, ípko “Chimera” a právě “Vesper”, což je její dlouhohrající prvotina. Oproti ostatním kapelám, které jsem zatím z polské scény slyšel, na to však jde tahle pětičlenná smečka trochu jinou cestou. Když se trochu detailněji podíváte na polskou scénu, zjistíte, že sludgové kapely většinou staví na post-metalovém základu a hutných atmosférických plochách. Každá sice jinak a po svém, dají se ale vysledovat společné znaky. V těchto kolejích se do jisté míry drží i Entropia, nicméně k post-metalovo/sludgovému základu přidávají ještě black metal, čímž se posouvají kamsi mezi kytarový buzkot a hutné riffy. Tak nějak samozřejmostí je výrazná baskytara, nicméně mám dojem, že její potenciál by šel rozvinout mnohem ...

  • Apocryphal Voice – Pain & Pleasure

    20.1.2015

    H.

    Apocryphal Voice - Pain & Pleasure

    Občas si říkám, že je vlastně dost jednoduché mě nalákat na poslech nějakého alba. Stačí, když si kapela do žánrové kolonky prdne něco jako avantgardní nebo experimentální black metal, a hned jsem na to zvědavý. A úplně stejně jsem byl zvědavý i na druhé album “Pain & Pleasure” finského projektu Apocryphal Voice. Ten má na svědomí dvojice Juhani Jokisalo – Ville Salonen, z nichž ten první jmenovaný aktuálně působí u doommetalových krajanů 0 X í S T a druhý jmenovaný zase hrával u relativně známých melodic death metalistů Omnium Gatherum. Jak již padlo, v rámci Apocryphal Voice se dvojice pustila na pole avantgardního black metalu, který se na první pohled tváří velice zajímavě a vlastně zajímavý i je, bohužel však z “Pain & Pleasure” nemám tak dobrý pocit, jak jsem doufal. Na desce je spousta skvělých nápadů a ...

  • The Contortionist – Language

    18.1.2015

    Kaša

    The Contortionist - Language

    Od vydání posledního alba zámořských progresivců The Contortionist se v řadách této šestice udála jedna zásadní změna, jíž je výměna na postu vokalisty. Odchozího Jonathana Carpentera nahradil jistý Michael Lessard, jenž doposud získával zkušenosti u Last Chance to Reason a který posouvá výraz kapely směrem ke klasičtějšímu progresivně metalovému mustru. Je fakt, že minulé album “Intrinsic” jsem od vydání neslyšel, ale ubylo trendy deathcorových momentů a výraz kapely se stále více posouvá do sfér, v nichž se dnes pohybují Dream Theater, ovšem v podání The Contortionist je slyšet nemálo moderních progresivních vlivů ve stylu Between the Buried and Me. “Language” při hrací době 50 minut rozehrává brilantní hru nálad a konstrastů, mezi kterými The Contortionist balancují bez menšího zaváhání. Od úvodní akustické “The Source” s kaskádovitě vrstvenými vokály novice Micheala, přes středobod celé nahrávky, jímž je ...

  • Squidhead – Prohibition

    17.1.2015

    H.

    Squidhead – Prohibition

    Přijde mi trochu škoda, že se tento jednočlenný projekt nejmenuje radši Squirthead, což by mně osobně přišlo jako mnohonásobně zábavnější název, ale na druhou stranu je nutné férově uznat, že i skutečné jméno Squidhead a s ním spojená chobotnicová a chapadlovitá image (avšak žádné Cthulhu… nebo mi to tak přinejmenším přijde) má taky něco do sebe. To je sice pěkná výchozí pozice, o tom žádná, důležitější je však otázka, zdali má něco do sebe také audio prezentace kapely. Jak již bylo zmíněno, Squidhead je jednočlenným projektem, jehož hlavní postavou je Belgičan Pierre “Pish” Minet, který – asi vcelku nepřekvapivě – obstarává veškeré nástroje. Na vlastní hudbě je ovšem znát, že to nejspíš bude především kytarista, protože právě na osmistrunnou krasavici je v rámci debutového EP “Prohibition” kladen suverénně největší důraz, ...

  • Michael Kobrin – Searching

    16.1.2015

    Kaša

    Michael Kobrin - Searching

    Jméno Michael Kobrin toho nezasvěceným asi příliš neřekne, nicméně když řeknu, že debutové album tohoto písničkáře, jehož kořeny sahají na Ukrajinu, z níž se ve čtyřech letech přesunul do Izraele, produkoval Yossi Sassi, což není nikdo menší než zakládající člen slovutných Orphaned Land, tak by mohlo malinko svítat. Michael Kobrin na “Searching” nespájí progresivní rock s blízkovýchodními orientálními motivy tak silně jako Yossi na své loňské sólovce “Desert Butterflies” a pohybuje se spíš na hraně folk-rockového písničkářství s popovým nádechem, ale to není vůbec na škodu. Zvlášť když má album tak odzbrojující charisma. Michael disponuje velmi příjemnou barvou hlasu, který skladbám udává směr. Celkem desítka kompozic je hodně písničková a nějaký závan vyloženě progresivních momentů tak na posluchače nedýchne, ale i navzdory tomu je “Searching” poutavou deskou, jejíž hlavní devízou je charisma Kobrina.


Od hudebních fandů pro hudební fandy