Minirecenze

  • Nocturnal Art – Под покровом ночи

    13.4.2015

    H.

    Nocturnal Art - Pod pokrovom noci

    Než se vrhneme na samotnou muziku, nejspíš by se pro začátek slušelo kapelu, jíž se bude minirecenze týkat, trochu představit, jelikož asi málokdo ji bude znát. Nocturnal Art je totiž skupina, k níž se člověk v současné době opravdu může dostat jen náhodou. Jedná se o dvoučlenný (jeden chlápek, jedna holka) black metalový projekt ze středoasijského Kazachstánu. Co se týče historie Nocturnal Art, vlastně žádná není… formace vznikla na sklonku roku 2013 a před nedávnem vydala svůj první demosnímek “Под покровом ночи”, na němž se nacházejí celkem čtyři písničky o souhrnné délce 25 minut. Samozřejmě, od debutového dema začínající kapely z Kazachstánu člověk asi nečeká žádné velké zázraky. A světe div se, opravdu se jich ani nedočká. Leckoho může překvapit, že ačkoliv je “Под покровом ночи” po zvukové stránce underground jak noha, ve skutečnosti je ten počin vlastně úplně v pohodě poslouchatelný a ...

  • Kav – Kav

    26.3.2015

    H.

    Kav - Kav

    Black metalu se spousta lidí posmívá, že je to žánr, který někteří jedinci hrají jen proto, aby mohli skrýt svou neschopnost pořádně hrát a pořádně vyprodukovat album, což je v reálu samozřejmě blbost. Přesto existují formace, jejichž zvuková a leckdy i hráčská úroveň skutečně je na pováženou (což lze ovšem najít asi v každém stylu a odpůrci black metalu navíc tyto “klenoty” beztak neznají), a dnes se na jeden takový kousek podíváme. Kav je úplně nový projekt, který vznikl teprve v letošním roce a za nímž stojí človíček, který si říká prostě jen N. Přesto za tak krátkou dobu, co uplynula od začátku letošního roku, stihl vyprodukovat již čtyři nahrávky – jeden demosnímek a tři split alba. My se zaměříme právě na ono eponymní demo, jež vyšlo jako jednostranná kazeta v limitaci 30 kopií.

  • Cvinger – The Enthronement ov Diabolical Souls

    24.3.2015

    H.

    Cvinger - The Enthronement ov Diabolical Souls

    Když člověk kapelu jako Cvinger před poslechem zlehka omrkne, nejspíš tak trochu přestane mít chuť si její album pustit, protože z prezentace téhle slovinské smečky prostě smrdí nejhorší black metalové klišé na sto honů a ještě dál. Bafomet v logu, rádoby zlé fotky, které působí spíš kinder black metalovým dojmem, silně digitální kozlík na obálce debutového alba “The Enthronement ov Diabolical Souls” a navrch magické “ov”. Co si budeme povídat, jednoduše jsem čekal, že tahle věc bude těžká hovadina. Když se ovšem “The Enthronement ov Diabolical Souls” skutečně rozehrálo, tak musím říct, že jsem si pomyslel něco o tom, že předsudky byly nejspíš zbytečné, jelikož se ten materiál tvářil docela solidně. Jistě, ani omylem to nebylo nic výjimečného, ale poslouchalo se to více než dobře, občasné jakoby sbory tomu ...

  • Hannes Grossmann – The Radial Covenant

    24.3.2015

    Kaša

    Hannes Grossmann - The Radial Covenant

    Hannes Grossmann není žádná kapela, jak jsem se původně domníval, ovšem jedná se o bubeníka, jenž ničí škopky v kapelách Obscura či Blotted Science, nicméně největší jméno si udělal jako dnes už bývalý člen Necrophagist. Vzhledem k tomu, na jakých územích se všechny uvedené party pohybují, není žádné překvapení, že jeho sólový debut “The Radial Covenant” spadá víc než cokoli jiného do škatulky technický death metal. Přestože se Grossmann ujal krom bicích ještě kytar, tak si na album pozval nějaké ty zvučné hosty, kteří mu pomohou hudebně a (ne)vědomky zajistí taky trošku té publicity, protože zrovna já jsem k albu přičichl až po zjištění, že některé sólové kytary nahrával Jeff Loomis (ex-Nevermore). Krom něj se na albu podílelo několik dalších jmen, přičemž za zmínku stojí určitě Per Nilsson ze Scar Symmetry a taky dvojice zpěváků Florian Magnus ...

  • Caelestia – Beneath Abyss

    23.3.2015

    Zajus

    Caelestia - Beneath Abyss

    Mívám poněkud špatně zkušenosti s kapelami, které hrají nějakou tu přístupnější odnož death metalu a za mikrofonem se jim střídá chrčícího řvoun s něžnou slečnou. V podstatě existují dva scénáře. Buď se tyto kapely snaží tvářit vážně a výsledkem je gotikou zavánějící kýč, nebo se snaží tvářit přístupně, přičemž vše skončí jako bezduchá diskotéka v metalovém hávu. Jak asi tušíte, Caelestia má směřuje kamsi do popsaných vod, je tu však jedno ale: mladé řecké kapele se podařilo najít jakousi střední, sympatičtější cestu. V čem tkví jejich recept? V diverzifikaci. I když základ je žánrem daný, rozhodně nesázejí na jednu kartu. Na jedné straně máme onen gotický konec (“Mi ultima vida”), který v těch tvrdších chvílích opravdu šlape a v měkčích ( = když zpívá slečna) se dá docela dobře snést.

  • Torturerama – It Begins at Birth

    14.3.2015

    H.

    Torturerama - It Begins at Birth

    Torturerama se na první pohled tváří jako mladá a nezkušená kapela, ve skutečnosti ji však tvoří muzikanti, kteří se na belgické undergroundové scéně již nějaký ten pátek pohybují. Asi nejznámějším z nich je kytarista Raf Meukens, který hrával na basu u dnes již bohužel nefungujících progresivních black metalistů Gorath a nově baskytaru drhne i u Death Penalty, což je nedávno rozjetý projekt Garyho Jenningse z Cathedral. Nicméně zpátky k Torturerama. Ti už pár let fungují a doposud mají na kontě ípko “Left as Remains” z roku 2010, na nějž vloni navázali druhým minialbem “It Begins at Birth” – to vyšlo nejprve v únoru vlastním nákladem na kazetě a posléze v září na CD už pod firmou. Náplní celého počinu není nic jiného než death metal jak noha – řádně špinavý a řádně staroškolský, jak death metalový zákon káže.

  • Rise of Avernus – Dramatis personæ

    13.3.2015

    Kaša

    Rise of Avernus - Dramatis personae

    Když jsem před rokem sepisoval recenzi debutového alba Rise of Avernus, “L’appel du vide”, nešetřil jsem chválou. Tehdy naprosto neznámá parta si mne svým počinem získala natolik, že je čas od času v přehrávači otočím a stále se dobře bavím, což se mi v případě promáčů, jež k nám do redakce přicházejí, zas tak často nestává. Jejich letošní EP tak ve mně vzbuzovalo docela jiné pocity a hlavně jsem očekával minimálně pokračování cesty, jak ji nyní už jen čtveřice předloni započala. “Dramatis personæ” k mé vlastní spokojenosti pokračuje tam, kde Rise of Avernus minule skončili, přesto jsou v konečném výsledku lehce jiní. Hned na první poslech bylo zřejmé, že ubylo gotických momentů, klavír je dávkován opatrněji a v řadách kapely již nepůsobí Catherine Guirguis, jejíž podmanivý vokál byl jedním z vrcholů debutu.

  • Lykaion – Heavy Lullabies

    12.3.2015

    Zajus

    Lykaion - Heavy Lullabies

    “Heavy Lullaby” je asi nejnaivnější album plné písniček o lásce, jaké jsem kdy slyšel, a to není titul zrovna snadno dosažitelný. Byl to ostatně už první nepozorný poslech, který ve mně vyvolal podezření, že poslouchám kopii Avenged Sevenfold, tedy jakousi druhou kopírovací mocninu dobrých kapel. A v takové situci je třeba se obrnit, podobně jako když víte, že za chvíli šlápnete do něčeho ošklivého, ale již nemáte čas se překážce vyhnout. Pojďme však popořadě. Už pohled na tracklist napoví, že tihle pánové sice možná vypadají drsně, v hrudi jim však bijí srdce velikosti rugbyových míčů. Texty by nepřekvapily ani na debutu teenagerského boybandu a jejich hudební doprovod je svou přístupností hoden kapely, kterou jsem jmenoval v minulém odstavci. Základem je tak jednoduchý rock s dobře zapamatovatelnou kytarovou linkou, hezky znějící basou a ...

  • Hornwood Fell – Hornwood Fell

    11.3.2015

    H.

    Hornwood Fell - Hornwood Fell

    Na světě existují tisíce, možná spíš desetitisíce vydavatelských firem z různých hudebních scén, od indie záležitostí až po major labely, nicméně firem, o nichž by šlo říct, že je jejich činnost výjimečná, že vydávají skutečně zajímavou muziku a že se na jejich vkus dá spolehnout, je naprosté minimum, v podstatě jen hrstka a směšné promile z toho obrovského počtu. Pro mě osobně mezi takové jistě patří kupříkladu italští Avantgarde Music, protože takřka vše, co pod jejich patronátem vyjde, mě opravdu oslovuje a přijde mi to jako úžasná muzika. I v takových případech však platí jen “takřka vše”, nikoliv “úplně vše”… A zrovna italští black metalisté Hornwood Fell se svým eponymním debutem jsou výjimkou potvrzující pravidlo a patří k těm nemnoha, kteří vydali desku u Avantgarde Music, ale nijak zvlášť z toho na větvi nejsem. Netvrdím, že ...

  • Blakk Old Blood – Wrath

    10.3.2015

    H.

    Blakk Old Blood - Wrath

    Svým způsobem je to docela zajímavé, že se ještě dnes najde někdo, kdo si řekne, že je na světě pořád málo špinavého a oldschoolového black metalu a že právě on je ten jediný vyvolený, kdo oživí a opětovně zažehne onen true plamen – a začne hrát hoblovačku, která zní úplně stejně jak muzika tisícovky dalších kořenů, jež rovněž obdobným způsobem osvítil duch nesvatý. Ano, Švýcaři Blakk Old Blood patří právě mezi takové. Při vší úctě, okatější už to být ani nemůže – vydáváním demáče striktně na kazetě počínaje, texty o sedmi smrtelných hříchách a songy s názvy jako “Burning Churches” konče. Všechno prostě křičí, že od Blakk Old Blood a jejich počinu “Wrath” člověk nedostane nic jiného než syrovou, možná trochu garážovou hoblovačku. A světe div se, ...

  • Wömit Angel – Maggotmouth

    6.3.2015

    H.

    O finských perverzně-blasfemických řeznících Wömit Angel si tu nebudeme povídat poprvé – jednou jsme je tu totiž již recenzovali, a to ku příležitosti vydání jejich loňského fošny “Holy Goatse”. Ačkoliv album vyšlo v září, Finové nijak nelení a ani ne o půl roku později nám servírují další počin, jímž je kraťoučké ípko s názvem “Maggotmouth”. To je také zároveň poslední počinem Wömit Angel, na němž se podílel dosavadní bubeník Vile Anarchy, jenž těsně před vydáním této nahrávky kapelu opustil. “Maggotmouth” nabízí dva nové tracky, jejichž hrací doba nečiní ani pět minut. Hudebně asi nelze oproti “Holy Goatse” čekat nějaké velké změny, takže opětovně se jedná o pekelně rychlou black/thrashovou hoblovačku s punkovým nádechem, nicméně oceňuji, že tentokrát se Finové příliš nepokoušejí o řvavá kytarová sóla, která byla na minulém albu naprosto příšerná. ...

  • Reaction – Kill the Parasite

    5.3.2015

    Onotius

    První, čeho si asi všimneme na debutové desce italských Reaction, bude možná trochu úsměvný obal, jenž přehnanou důvěru zrovna nebudí. I přesto ovšem nemáme právo dosuzovat samotný obsah – koneckonců od kapely, jež svou hudbu označuje za progresivní thrash metal se přece jen nějaký úplný amatérismus moc očekávat nedá (nebo si alespoň nejsem moc schopen představit onu progresivitu nebýt minimálně slušných instrumentálnách výkonů). Pochybnosti, jak je na tom kapela po stránce zvukové produkce, když vizuální forma je diplomaticky řečeno slabší, byly na místě tak částečně. Na poměry žánru je neobvykle měkký zvuk, kde namísto hutné kytary dominuje spíš harmonie bicích a basy, kytarová sóla pak občas zní až podezřele krotce. Díky tomuto faktu mám spíš občas pocit, že poslouchám nějakou trochu techničtější NWOBHM bandu, což by ani tak nevadilo, ...

  • De profundis – Frequencies

    4.3.2015

    H.

    Se jménem britské kapely De profundis jsem se poprvé setkal už na jejím druhém albu “A Bleak Reflection” z roku 2010. To oproti svému předchůdci, jenž se nesl spíš v doom metalovém duchu, stočilo kormidlo směrem k extrémnímu progresivnímu metalu, který sice nebyl vysloveně úžasný, ale jistá zajímavost mu upřít nešla. Důležité však bylo to, že jsem si De profundis zařadil do sorty kapel s potenciálem, které se vyplatí sledovat i v budoucnu, protože je možné, že jednou vytvoří skutečně skvělou muziku. Jenže od té doby uběhlo pět let, během nichž stihla vyjít další deska “The Emptiness Within” a také minialbum “Frequencies”… a ta skutečně skvělá muzika, v níž jsem doufal, zatím stále nikde. I po pěti letech totiž De profundis stále znějí jako skupina s velkým potenciálem do budoucna, akorát už je to v době, kdy jsem ...

  • Crest of Darkness – Evil Messiah

    3.3.2015

    H.

    Crest of Darkness - Evil Messiah

    Crest of Darkness je kapela, která se na scéně pohybuje už spousty let a má za sebou poměrně velké množství desek, tudíž asi nikdo nebude proti, když tyto Nory označím jako veterány. Přesto se téhle partě okolo Ingara Amliena nikdy nepodařilo nějak výrazně prosadit, a to ani v rámci toho undergroundu. Nějaké jméno sice Crest of Darkness bezesporu mají, ale že by šlo o obecnou známost, to ani omylem. Před dvěma lety vydali Crest of Darkness docela slušnou placku “In the Presence of Death”, na niž se čekalo celých šest let. S dalším novým materiálem však Norové evidentně tak dlouho čekat nechtěli, tudíž do světa aktuálně vypustili EP “Evil Messiah”, což je jen tak mimochodem první neřadový počin kapely od roku 1996 a vlastně druhá neřadová nahrávka vůbec.

  • Agos – Irkalla Transcendence

    2.3.2015

    H.

    Agos - Irkalla Transcendence

    Agos (anebo také ΑΓΟΣ, chcete-li) je úplně nové jméno na řecké black metalové scéně, přesto však není bez zajímavosti – a není to jen proto, kdo za tímto projektem stojí. Agos totiž nemají na svědomí žádná ucha – všech nástrojů i vokálů se ujal Van Gimot z kapely Virus of Koch (dříve působil i třeba v Acherontas), zatímco celý koncept kapely a texty obstarává Astrous, zpěvák Aenaon a jinak také majitel kazetového labelu Archetapes Industries. Dvojice koncem ledna vydala své debutové EP “Irkalla Transcendence”, jehož nemalé ambice potvrzuje i zajímavý způsob vydání – žádné CD, ale jen na černém LP v limitaci 200 kusů a barevném LP v limitaci 50 kusů. Agos nabízejí black metal se znatelnou death metalovou patinou. Tento žánr v jejich podání není vyloženě chaotický, to zase ne, ale na několik prvních poslechů ...

  • Zaklon – Nikoli…

    20.2.2015

    Skvrn

    Zaklon - Nikoli

    O tom, že Zaklon nepatří k nejznámějším black metalovým uskupením, zřejmě není třeba debatovat. Patrně nejzajímavější je na tomto jednočlenném projektu, vedeném jistým Temnarodem, jeho původ. Bělorusko není destinací, ve které by bylo metalu obecně přáno, a tudíž je dost možné, že se Zaklon na zdejší scéně těší výsadnímu postavení. Ne díky kvalitě, kterou v hudbě Temnaroda nejsem s to najít, ale kvůli solidní dávce let, jež na scéně strávil. Zlo Zaklon šíří počínaje letopočtem 1999, respektive pak rokem 2004, kdy projektu vychází první veřejný demáč. Demo dává demo a přichází rok 2010, který se nakonec ukazuje jako zlomový. Zaklonu vychází první řadovka a začíná nesmírně potentní období, kdy v pětiletém rozmezí vychází hned čtyři plnohodnotné desky. “Nikoli…”, o které bude v následujících řádcích řeč, je tou poslední z nich. Upřímně si nemyslím, ...

  • Thy Serpent’s Cult – Sedition, Sorcery and Blasphemy

    19.2.2015

    H.

    Thy Serpent's Cult - Sedition, Sorcery and Blasphemy

    Když se řekne extrémní metal v Chile a konkrétně death metal, většině lidí jako první na mysli vytanou asi veteráni Pentagram (Chile) nebo třeba Unaussprechlichen Kulten, ale jak už tomu tak bývá, i zde se toho skrývá mnohem více a nyní (a nutno říct, že to není poprvé) se na jednu takovou méně známou death metalovou smečku z téhle země podíváme. Tihle konkrétní řezníci se jmenují Thy Serpent’s Cult, pocházejí z hlavního města Santiago de Chile a v loňském roce do světa vypustili svou druhou dlouhohrající fošnu s názvem “Sedition, Sorcery and Blasphemy”, již zdobí dost povedený a zajímavý přebal. Jsou však Thy Serpent’s Cult takto zajímaví i hudebně? Inu, tahle jihoamerická pětice drhne docela oldschoolový death metal, takže v případě, že je pro vás zajímavost něco jako synonymum pro neotřelost, pak tady příliš nepochodíte.

  • The Furor – Impending Revelation

    18.2.2015

    H.

    The Furor - Impending Revelation

    Chcete říct jedno malé tajemství? Hned tak někomu bych to neřekl, ale že jste to vy, tak vám to prozradím. Víte, co udělá redaktor, když má recenzovat album, o jehož náplni se toho nedá moc napsat? Že ne? Udělá následující – začne kecat o historii kapely. Dobrý, ne? Abyste neřekli, že jsem sketa, vysvětlím to na názorném příkladě… The Furor je black/death metalová smečka z australského města Perth, která vznikla v roce 2002 a od doby svého vzniku vyplivla celkem čtyři dlouhohrající nahrávky včetně té aktuální, která se jmenuje “Impending Revelation”. V sestavě The Furor pak lze najít i jedno poměrně zajímavé jméno – do škopků zde tříská jistý Disaster, jehož můžete v současné době slyšet i v sestavě kultovních singapurských špinavců Impiety. Tolik historické okénko, nyní se na teď zázrak pojďme konečně v krátkosti podívat…

  • Sguaguarahchristis – Der Nacht

    17.2.2015

    H.

    Sguaguarahchristis - Der Nacht

    Na začátek této minirecenze si dáme menší školu. Dnešní lekce se jmenuje následovně: Co nemám dělat, když chci hrát syrový black metal a chci, aby mě někdo bral vážně? Takže, milé děti, pokud chcete hrát syrový black metal a nechcete u toho být pro smích, tak si rozhodně nedávejte jméno, které vypadá, jako když se kočka projde po klávesnici. Logo klidně nečitelné být může, ale nemělo by vypadat příšerně, lacině a nemělo by působit jako výsledek kombinace nesoudnosti, nevkusu a klišé. Dále se nesnažte vypadat jako exemplář medvídka pandy z místní zoo. Pandy jsou sice pěkná zvířátka, ale v případě black metalové kapely to projde jedině u Immortal. Dále by také nebylo špatné nedělat dvoubarevné fotky, na nichž se tváříte jak reklama na mračící se smajlík. A kdybyste tohle všechno čistě náhodou udělali, ...

  • Selene – Paradise Over

    16.2.2015

    H.

    Selene - Paradise Over

    Symfonický metal je pro jednoho posluchače ráj, zatímco pro jiného je to neposlouchatelné peklo, kterého by se nedotknul ani dvoumetrovou větví. Jsou však i případy, které jsou tak ukrutně špatné, že tím snad nemohou vzít za vděk ani zapálení fandové tohoto stylu… pokud tedy nejsou absolutně nekritičtí k čemukoliv. Britská formace s názvem Selene, která vznikla v roce 2013 a od té doby stačila vyprdět slušné množství singlů a dvě ípka, bohužel patří právě k takovým. Aktuální EP s názvem “Paradise Over” toho budiž důkazem. Důvod, proč tomu tak je, je zcela jednoduchý – Selene totiž předvádějí ten úplně nejtuctovější, nejohranější a nejklišovitější symfonický metal, jaký si jen dokážete představit. Nechci být přehnaně hnusný, ale prostě si nemohu pomoct – to, co na “Paradise Over” Britové nabízejí, mi při vší úctě zní jako ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy