Minirecenze

  • Echo of Emptiness – Anguish

    20.9.2013

    H.

    Echo of Emptiness - Anguish

    Rusové Echo of Emptiness už během letošního roku stihli nasolit přes dvě hodiny muziky v rámci čtyřech počinů, mezi nimiž nechybí ani řadové album “Anguish”, jež vyšlo v lednu. A pokud vás – podobně jako mě – napadlo, že podobná kadence se asi dost dobře podepíše na samotné kvalitě materiálu, rozhodně tomu tak je… “Anguish” totiž ani omylem není nějaký zázrak, spíš vlastně tak trochu naopak. A začátek nahrávky přitom není vyloženě špatný, protože úvodní “Sorrow” začne na notu depresivního black metalu, který sice nějakou hudební genialitu neviděl ani z rychlíku, ale vyložený fail to také není. Takové oukej vybrnkávání se přelévá do depresivního metalu (depresivního formálně co do žánrového výraziva, ne doslova – z okna z toho asi fakt nikdo skákat nepůjde) se syrovým undergroundovým soundem. Především díky uječenému vokálu si ...

  • Ռահվիրա – Հակահարված

    17.9.2013

    H.

    Rahvira - Part IV

    Že název kapely ani alba v nadpisu nepřečtete? To je v pohodě, já taky ne. V přepisu do latinky z arménštiny by se skupina měla jmenovat Rahvira a deska “Hakaharvatc”. Co ovšem nahrávka skrývá po hudební stránce? Svým způsobem se jedná o relativně zajímavou záležitost už jen tím svým původem, jelikož na black metal z Arménie člověk ani náhodou nenaráží každý den… vlastně k jakémukoliv metalu z Arménie se posluchač nedostává úplně běžně (System of a Down tu nevytahujte, ti už od začátku působí v USA a také jde o výjimku potvrzující pravidlo). Tak se na to pojďme podívat… Upřímně můžu říct, že jsem od Ռահվիրա neočekával vůbec žádné zázraky, vlastně naopak jsem byl psychicky tak nějak připraven, že hudebně půjde o přinejlepším průměrný black metal s nulovou invencí a špatným zvukem. Musím ovšem říct, že v tomto ohledu mě “Հակահարված” docela příjemně ...

  • Sekhmet – Words of the Master (Proverbs of Hell)

    16.9.2013

    H.

    Sekhmet - Words of the Master

    Je mi jasné, že se najdou lidi, kteří mě za tohle budou pranýřovat, protože nad Sekhmet se vždy vznášela jistá dávka kontroverze, nicméně ať si říká kdo chce co chce, po hudební stránce je dle mého názoru tahle děčínská smečka jednou z nejlepších českých kapel na poli čistokrevného black metalu. Jednoduše ten zběsilý ortodoxní black metal vždy uměli a na všech třech svých předchozích deskách to dokázali více než dostatečně. Jak je na tom ale čtvrtá fošna “Words of the Master (Proverbs of Hell)”? Zjednodušeně řečeno, nové album pro Sekhmet znamená obrovský krok kupředu a také velkou změnu. Ne změnu co do kvality, protože ta je rozhodně stejně vysoká, ne-li vyšší, ani ne změnu co do žánru, protože “Words of the Master (Proverbs of Hell)” stále spadá do black metalového šuplíku, přesto ...

  • Awrizis – Final Hybridation

    13.9.2013

    H.

    Awrizis - Final Hybridation

    Awrizis je docela mladá kapela, která se na české scéně vyloupla relativně nedávno a hned od začátku se snaží vystupovat poměrně dost sebevědomě a aktivně. Nic proti tomu, lepší než sedět na zadku a čekat, kdo si mě všimne, ale odpovídá hudební produkce tomu sebevědomí? To je poměrně rozporuplná otázka… Na jednu stranu to Awrizis nedrhnou úplně špatně a z jejich dlouhohrajícího debutu “Final Hybridation” je opravdu cítit, že své muzice evidentně vážně věří a že nechtějí v žádném případě znít jako nějaký chudý český příbuzný vedle zahraniční produkce. To je samozřejmě dobře. Na stranu druhou… nejsem si jistý, jestli ten způsob, kterým na to Awrizis jdou, dokážu ocenit. Čtveřice se pustila do jakéhosi moderního hybridu (ostatně sami sebe nazývají hybrid metalem), který je tak nějak splácán (to je to správné slovo, ...

  • Streams of Blood – Ultimate Destination

    13.9.2013

    H.

    Streams of Blood - Ultimate Desolation

    Jistě všichni známe ten pseudo-zlý black metal, který se snaží být extrémně temný, ale tak moc se mu to nedaří, až u toho člověk brečí smíchy. Tak přesně tohle jsou co do grafické prezentace Němci Streams of Blood. Když jsem poprvé viděl jejich fotky, tak jsem naprosto vážně vyprsknul smíchy… rozplizlé barvičky, všechno černobílé, neskutečné pózy a grimasy, jak kdyby zrovna tlačili na záchodě. Jednoduše to nejhorší, co si jen dokážete představit (to co je vidět, je ještě v normě oproti dalším). Většinou platí, že když nějaká skupina nemá soudnost na fotkách, nemá ji ani hudebně, a přesně s tím vědomím – že dostanu nahrávku tak špatnou, že budu chtít vrátit čas a podruhé si ji nepouštět – jsem se také do náslechu pustil. Nicméně navzdory očekáváním a předpokladům a ...

  • Karnya – Coverin’ Thoughts

    13.9.2013

    Skvrn

    Karnya - Coverin' Thoughts

    Karnya, jak si uskupení čtyř italských hudebníků říká, působí na scéně od roku 2010. Klávesista Dario Di Pasquale však kapelu založil jako volné pokračování své bývalé skupiny Zen a obklopil se úplně novými lidmi, kteří se starším projektem neměli nic co do činění. Stylově se progresivně metalová Karnya od Zen prý příliš neliší, avšak tuto skutečnost potvrdit nemůžu, nýbrž jsem jedinou vydanou studiovku Zen neslyšel. Vizuální stránka kapely na mě působí sympaticky, především obalu a loga si cením. Kdekdo by si řekl, že to není žádné veledílo, ale najít v dnešní době mezi deskami žánrových kolegů artwork odlišující, který se od ostatní, je celkem fuška. Jak jsem již naznačil, hudebně se “Coverin’ Thoughts” točí kolem progresivní podoby metalu kombinované s power metalem či hard rockem. A ačkoli se o novince Karnya dá říct, že cílí alespoň ...

  • Civil War – The Killer Angels

    12.9.2013

    H.

    Civil War - The Killer Angels

    Švédové Sabaton dlouhodobě rostou do pozice opravdu velké kapely, vlastně už do ní možná i vyrostli, jenže v loňském roce, přibližně dva měsíce před vydáním nového alba “Carolus Rex”, to v rozjetém vlaku začalo skřípat a za doposud ne úplně vyjasněných okolností Sabaton opustili hned čtyři členové ze šesti. Osiřelá dvojice si sehnala nové kumpány a vydala se intenzivně koncertovat, vyhození čtyři členové se pak dali dohromady s novým zpěvákem a baskytaristou a vytvořili novou skupinu Civil War, s níž nedávno vydali velký debut “The Killer Angels”. Upřímně ani nevím, proč jsem si to vlastně pouštěl, nic jsem od toho nečekal. Sabaton jsou kapela, kterou diplomaticky řečeno nemám moc rád, takže od nové formace čtyř bývalých členů se nedalo očekávat, že by se mi to nějak zvlášť líbilo. A také na první poslech mi to přišlo nic ...

  • Plateau Sigma – White Wings of Nightmares

    11.9.2013

    H.

    Plateau Sigma - White Wings of Nightmares

    Italští doomaři Plateau Sigma vydali svůj debutový demosnímek “White Wings of Nightmares” již loni v prosinci… nešlo však o nic velkého, jen to pustili online jako bezplatný download a nechali nahrávku, ať se sama šíří éterem dál. A evidentně se to vyplatilo, jelikož si jejich počinu někdo všiml a nyní tak demo vyšlo znovu, tentokrát již ovšem v profesionální fyzické podobě a s lehce remasterovaným zvukem. A nutno uznat, že se určitě jedná o hudbu, která si formu hmatatelného nosiče zaslouží… Rozhodně nejde o to, že by byli Plateau Sigma nějací velcí inovátoři nebo hráli muziku, jež by vám vyrazila dech svou originalitou… vlastně je to úplně přesně naopak. Ale sluší se dodat, že kapela hraje žánr, který je sám o sobě velmi konzervativní a většinou jej hrají jenom srdcaři, kteří ...

  • Massemord – A Life-Giving Power of Devastation

    4.9.2013

    H.

    Massemord - A Life-Giving Power of Devastation

    Není to žádné tajemství, ostatně i na Sicmaggot už se o tom mluvilo hodněkrát, ale současná polská black metalová scéna prostě aktuálně patří na špičku svého žánru a nachází se na ní spousta zajímavých skupin. Velmi zajímavé je v jejím rámci i počínání kapely Massemord, jejíž členové jsou skoro až neuvěřitelně aktivní – ostatně jen v téhle rubrice se s nimi setkáváme za poslední dva měsíce již potřetí, protože tu proběhlo nové EP spřízněných Furia a také debut projektu Night of the World, na němž se jeden člen podílí. Nyní teda znova, tentokrát pod hlavičkou Massemord… Massemord původně začínali jako čistá sypačka – takovou podobu měla muzika kapely na prvních dvou deskách “Let the World Burn” a “The Whore of Hate”. Nutno ovšem zmínit, že to byly parádní věci. Na třetím počinu “The Madness Tongue Devouring Juices ...

  • Karnivool – Asymmetry

    4.9.2013

    Licee

    Karnivool - Asymmetry

    Příznivci progresivního rocku, vysypte pokladničku a spočítejte si, jestli vám zbyly nějaké ušetřené koruny na nové album Karnivool, “Asymmetry”, protože tahle koupě se určitě vyplatí. A kdo není příznivcem, tak se jím možná po jeho poslechu stane. Australany Karnivool jsem poznala poněkud nedávno skrze jejich první album “Themata” a už to mě uchvátilo. Bylo jednoduché, příjemné na poslech, nevyčerpávající. Říkala jsem si tehdy, že je radost objevovat takové kapely, určitě to dotáhnou vysoko. Dokonce jsem si nestihla poslechnout ani druhou desku “Sound Awake”, protože jsem neustále protáčela první dokola, a v tom mi bylo naservírováno nejnovější album. Při jeho poslechu mi spadla brada – jedním slovem perfektní. Nejnovější deska je oproti “Themata” velkým pokrokem. Chvíli mi trvalo, než jsem do něj pronikla a dokázala se orientovat v jednotlivých skladbách, o to ...

  • Kaledon – Altor: The King’s Blacksmith

    4.9.2013

    Ježura

    Kaledon - Altor: The King's Blacksmith

    Uznejte sami – v podstatě neznámá power metalová kapela, která vydává sedmé koncepční album v řadě, to zavání průserem galaktických rozměrů. Na italské Kaledon tohle sedí naprosto přesně, takže když jsem zjistil, že to není až taková tragédie, byl jsem dost překvapený. Netuším, jak se to povedlo, ale Kaledon nějak zvládli namíchat naivně epický power metal, klišovité vokály a plytký fantasy námět, aby to fungovalo. “Altor: The King’s Blacksmith” je vážně klišé v každém ohledu. Dominují mu nebesky rozmáchlé melodie, většinou nakažlivě optimistická nálada a i ten koncept by šel jen stěží nahradit něčím, co je více – angličtina pro to má krásný výraz – cheesy. Jenže tohle všechno jsou jenom povrchní znaky, co mohou samotnou hudbu tak maximálně katalogizovat, nikoli analyzovat, a důvod, proč desku nemám v úmyslu ...

  • Hope for the Dying – Aletheia

    4.9.2013

    Zajus

    Hope for the Dying - Aletheia

    Jedním z největších překvapení roku 2011 bylo druhé album amerických Hope for the Dying, “Dissimulation”. Metalcore, který je zároveň progresivní, technický a symfonický, se jen tak nevidí. “Dissimulation” bohužel mělo daleko k dokonalosti i kvůli delší stopáži a stále ještě doznívajícím porodním bolestem začínající kapely, a tak jsem ho po několika týdnech intenzivního poslouchání odložil a již se k němu nevrátil. Hope for the Dying mě o dva roky později dokázali překvapit podruhé, jelikož jejich třetí počin “Aletheia” je esencí toho nejlepšího z “Dissimulation”, a mnohem víc. “Aletheia” je především mnohem dospělejší album. Technika i symfoničnost ustoupily stranou a výsledek se mnohem lépe poslouchá než roztěkaný předchůdce. Všechny písně se vyvíjejí, točí se okolo silného ústředního motivu a zároveň pravidelně přinášejí nové nápady a silné melodie. Základy stále tkví v moderním metalovém zvuku, technickém ...

  • Sodoma Gomora – Éra déra

    3.9.2013

    H.

    Sodoma Gomora - Éra déra

    Rapové duo Sodoma Gomora a všechny jeho spřízněné projekty jsem až doposud sjížděl pouze z YouTube (ale zato docela poctivě), takže “Éra déra” je vlastně první souvislá deska, do níž jsem se pustil. I když mě ty vybrané tracky, které znám, hodně baví, nebyl jsem si úplně jistý, jestli to utáhne celé album a upřímně řeknu, že jsem se docela bál téměř hodinové délky. Jenže “Éra déra” mě však opravdu hodně překvapila, protože Sodoma Gomora tu stopáž zmákne naprosto bez problémů a ještě se jedná o tak zábavný poslech, že to člověk sjíždí pořád dokola. Beaty jsou suprové, v některých písničkách dokonce tak dobré, až člověku skoro přijde líto, že to má tak sprosté texty, protože by na tom šlo postavit i něco jiného než “jenom” taková prdel, viz třeba “Píchám ...

  • Khristenn Corpse – Bloodmiracle

    27.8.2013

    H.

    Khristenn Corpse - Bloodmiracle

    Upřímně se musím přiznat, že když jsem o Khristenn Corpse slyšel poprvé, tak jsem si myslel, že je to prostě vtip. Což o to, na tom, že kapela pochází z Venezuely, by nic zas tak zvláštního nebylo, byť je to z našeho evropského pohledu pořád trochu exotika, ale jednoduše jsem tak nějak netušil, co si mám myslet o skupině, která sama sebe a zjevně zcela dobrovolně (mně to přijde spíš odpuzující) častuje škatulkou “melodic porn black metal”. Zaslouží si to vůbec nějaký komentář? Stručně řečeno, pokud se nemá jednat o nějakou parodii, ale o vážně míněnou tvorbu, tak mi přijde zpívat o péčku v rámci black metalu diplomaticky řečeno hodně zvláštní. Nicméně, pojďme se na ten zázrak podívat… Demosnímek “Bloodmiracle” vyšel koncem roku 2010 a obsahuje celkem pět válů. Ačkoliv člověk od demíčka mladé kapely ...

  • Khristenn Corpse – Grotesque

    27.8.2013

    H.

    Khristenn Corpse - Grotesque

    Melodický porno black metal podruhé, tentokrát už ovšem na platformě s mnohem větší výpovědní hodnotou, tedy dlouhohrající deskou “Grotesque”, která vyšla rok po výše probíraném demosnímku “Bloodmiracle”. A jak Khristenn Corpse na svém velkém debutu obstáli? Na to se teď podíváme… Podle mě demosnímky slouží k tomu, aby ukázaly případný potenciál autorů a pokud možno zaujaly nějaké posluchače, popř. firmy. V základě jde však hlavně o ten nástřel toho, co lze od kapely čekat, což by následně měla nějak rozvinout deska. Podle této logiky by člověk čekal nějaký větší posun, ale víceméně jediný rozdíl mezi “Bloodmiracle” a “Grotesque” je v tom, že album má trochu čistší a lepší sound, jinak se dá o materiálu prohlásit vesměs to samé, co jsem řekl již u “Bloodmiracle” – vlastně jde o ne úplně špatný klávesový black metal, který se po hudební ...

  • Clandestine Blaze – Harmony of Struggle

    25.8.2013

    H.

    Clandestine Blaze - Harmony of Struggle

    Přestože jméno Clandestine Blaze není na black metalové scéně úplně neznámé a přestože ho registruji již nějaký ten pátek, letošní novinka “Harmony of Struggle”, která je celkově už sedmou řadovou deskou tohoto jednočlenného projektu z Finska (perličkou je, že Mikko Aspa, člověk stojící za Clandestine Blaze, je údajně také vokalistou Deathspell Omega, jejichž sestava není oficiálně známá), je mým prvním opravdu pořádným setkáním s touhle muzikou. A hned na začátek nutno říct, že to dopadlo hodně dobře. “Harmony of Struggle” nabízí přesně ten druh black metalu, který ocení asi jenom fandové undergroundové směru, nicméně pokud mezi ně patříte, myslím, že zklamáni nebudete ani náhodou. Mezi takové se skromně řadím i já, tudíž mě novinka Clandestine Blaze dost baví. Ačkoliv obálka by mohla slibovat spíše nějakou psychedelickou záležitost, ...

  • Trouble – The Distortion Field

    25.8.2013

    Stick

    Trouble - The Distortion Field

    Trouble patří k základům americké doom metalové scény. Ta je dosti svébytná a zrovna u této kapely mám dojem, že tam toho doomu nikdy příliš nebylo. Sabaťácký základ tam sice je, ale jde se více do heavy metalu než do zkázonosné odnože. Co vlastně tedy novinkové album “The Distortion Field” přináší? Především není nazpívané charismatickým Ericem Wagnerem, ale Kylem Thomasem… Rozhodně se musí nechat, že jde o kvalitního pěvce, přesto mi jeho projev zní poněkud tuctově. Schází mi tam nějaká jiskra, něco, u čeho bych si fakt dokázal říct, že mu to žeru i s navijákem. Nemám tím na mysli, že by to byl nějaký průser, muzika je kvalitní a chytlavá. Po všech těch letech už má kapela přece jen nějakou praxi, a tudíž nehrozí, že by po skladatelské stránce měli zklamat. Vlastně ...

  • Abstract Essence – Love Enough

    25.8.2013

    Ježura

    Abstract Essence - Love Enough

    Ačkoli vsetínští Abstract Essence nepatří k veteránům české metalové scény, stihli si vybudovat solidní pověst a pokaždé, když vydají album, je tu jistota, že to bude mít nějakou úroveň. No a s takovým sympatickým vysvědčením v šuplíku loni přišli s novinkou “Love Enough”. Jaká je? Na výrazových prostředcích kapely se od posledně nic nezměnilo a je na první poslech znát, s kým máme tu čest, ačkoli mi přijde, že se k známému progresivnímu charakteru přidala špetka avantgardy. Rovněž instrumentální stránka věci je tradičně velmi uspokojivá a i tentokrát skýtá dostatek kvality k posluchačově potěše. Žádné novoty nelze čekat ani u vokálu, protože ten je pořád stejně svojský. Ondráš své hlasivky trápí hned na nakolik způsobů a výsledek jeho snažení je i tentokrát na úrovni. Dovedu si však představit, že zrovna vokál může kde koho odradit, protože Ondrášův ...

  • Minority Sound – The Explorer

    25.8.2013

    H.

    Minority Sound - The Explorer

    Osobně mám metal opravdu rád (logicky, protože jinak bych na téhle stránce asi neměl moc co dělat). Stejně tak mám však rád i tvrdou elektroniku. A taky mám fakt rád, když se tyhle dvě věci začnou míchat, protože pak z toho mnohdy vzniká vážně parádní divočina. Když si nějaká kapela vezme to nejlepší z obou žánrů, vážně to bývá kulervoucí nářez – a že takové kapely opravdu jsou. Domácí Minority Sound se ovšem na cestě k tomuhle “kulervoucímu nářezu” zasekli někde tak v polovině. Muzika, jakou předvádějí na “The Explorer” rozhodně není špatná, ale ani to není nějaký zázrak a jednoduše to se mnou nedělá to, co od podobných žánrů já osobně očekávám. Co tím mám na mysli? Stručně řečeno čekám, že mě to prostě chytne za prdel a nepustí, že dunící elektronika se mnou ...

  • Norse – All Is Mist and Fog

    19.8.2013

    H.

    Norse - All Is Mist and Fog

    Třetí dlouhohrající počin zlínských Draco Hypnalis vyšel již loni v srpnu, ovšem jde o natolik zajímavou záležitost, že kvůli ní porušíme nepsaná pravidla o recenzování výhradně aktuálních počinů. Pokud bych si chtěl ulehčit svou recenzentskou řeholi, v krátkosti bych vám řekl, že “Balance of Moments” je symfonicky death metalové album a více vědět nepotřebujete, neb rozhodně stojí za poslech. Jenže to není tak úplná pravda a pojem symfonický by zde byl velice zavádějící. Základy ovšem odpovídají – hudba Draco Hypnalis je postavena na death metalovém zvuku s klasickým growlem, salvou technických riffů a dobře slyšitelnou baskytarou. Svou roli zde hraje však i elektronika, případně klávesy – jde o úlohu podobně důležitou, jakou na svých bedrech nesou housle. Právě ty jsou nástrojem, který zvuk “Balance of Moments” nejvýrazněji poznamenává, a proto ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy