Fenisia – Fenisia Café 30.4.2016 H.  Přátelé, řeknu vám to dnes na rovinu – jestli čtete recenze kvůli tomu, abyste našli tip na nějakou dobrou muziku, tak zrovna tohle asi nemá cenu číst. V případě nahrávky „Fenisia Café“ totiž nehodlám moc chválit, spíše se chystám, jak je dneska moderní říkat, dissovat. Co jiného má člověk dělat, když se mu to prostě nelíbí… Fenisia je italská parta, jež vznikla v roce 2009 a která má za sebou dvě desky, přičemž „Fenisia Café“ (všimněte si té fikané podobnosti mezi názvem kapely a názvem alba – o moc víc invence na celém počinu není) je ta druhá. Pro pořádek dodejme, že debut „Lucifer“ vyšel v roce 2012. Zdá se mi, že se kapela hned od začátku snaží působit zajímavě – vedle toho, že zjevně zamakali i na image, se hošani pokoušejí vzbudit pozornost i tím, že o sobě ... The Glorious Rebellion – Euphoric 28.4.2016 Atreides  „Noise rock žije!“ Pokud se The Glorious Rebellion na svém debutovém ípku „Euphoric“ snaží předat svým posluchačům nějakou zprávu, mohla by znít zhruba takhle. To je docela fajn zpráva a dokonce funguje přinejmenším ve chvíli, kdy hledáte rock, u kterého můžete beztrestně vypnout. Ovšem ve chvíli, kdy začnete hledat noise rock, docela narazíte. Při skládání materiálu tahle kapela sice zabředla hluboko do devadesátek, ovšem brala odevšad, jen ne z odkazů noiserockových kapel. Hlavní devízou „Euphoric“ je koňská dávka energie, kterou kope do všech kolem sebe. Šestice nařachaných skladeb jde až na dřeň a víc než na hezké kudrlinky sází na upřímnost vyznění, což je (alespoň mně) velmi sympatický přístup. The Glorious Rebellion navíc nemají problém sázet jeden chytlavý riff za druhým a něco podobného mohu tvrdit i o sólech a melodiích. Písně sice většinou mají ... Horizon of the Mute – Horizon of the Mute 26.4.2016 H.  Na finské doomaře 0 X í S T jsem narazil při vydání jejich debutové desky „Nil“ z roku 2012, která byla hodně příjemná. Nejednalo se sice o žádný vyložený zázrak, natožpak něco originálního, ale i přesto tahle parta okolo zpěváka a kytaristy Janiho Koskely prokázala cit pro tvorbu mohutných riffů a povedené atmosféry. Nicméně, druhé album „One Eon“, které vyšlo začátkem roku 2015, mi toho už moc nedalo a příliš mě nebavilo. I vzhledem k tomu, že mi tato skupina byla docela sympatická, jsem doufal, že to bylo jen chvilkové zaváhání a se třetí dlouhohrající nahrávkou se 0 X í S T vrátí opět do formy. Nyní je ovšem jisté, že se tak nestane, jelikož žádná třetí dlouhohrající nahrávka už (nejspíš) nevznikne. 0 X í S T totiž – pro mě docela nečekaně – ohlásili v únoru ... Wolfhorde – Towards the Gates of North 24.4.2016 H.  Do recenzování finské formace Wolfhorde jsem se pustil s nadějí, že by snad mohlo jít o solidní folk metal bez zbytečného a imbecilního hopsa-hejsa, jaké se v žánru bohužel rozmohlo během boomu před několika lety. Z debutového „Towards the Gates of North“ (kapela dle všeho funguje snad už tak 15 let, ale k první řadovce se skutečně dohrabala až nyní) jsem si pustil nějakou ukázku a znělo mi to vcelku hratelně, tak jsem do toho šel. Jak se však záhy ukázalo, podařilo se mi trefit do jednoho z mála snesitelných songů… Začátek „Towards the Gates of North“ se nese v poměrně povedeném duchu. Hezké intro „Vegvísir“ dokáže navnadit, stejně tak první regulérní track „Fimbulvetr“ není vůbec zlý. Riff v jedné pasáži mi sice přijde až moc „basic“ a několik málo motivů lehce zavání agrem, ale naštěstí je to ... Gurthang / Beyond Life – Melodies of Sorrow 21.4.2016 H.  Jakkoliv splitka stále nejsou – a tuším, že už asi nikdy nebudou – hlavním předmětem mého zájmu, v některých případech se člověk i na takovou nahrávku rád podívá. Příslibu nálože experimentální muziky se ne neříká, takže hurá na věc, pojďme si „Melodies of Sorrow“ představit… Jako první se na počinu představují Poláci Gurthang, jejichž tvorba, jak se lze dočíst, se dle všeho během těch šesti let od vzniku kapely žánrově přelévá z místa na místo mezi doom metalem, extrémnějším doom metalem a black metalem, přičemž to, jaký z těchto stylů má zrovna navrch, se odvíjí od toho, jaké jejich album si zrovna pustíte. Na „Melodies of Sorrow“ Gurthang nabízejí tři skladby, z nichž zajímavé jsou dvě, první a třetí. „Illuminate“ a „LCVI“ táhne kupředu rituální rytmika, letmý dronový podmaz a zatěžkaná atmosféra. Přesně v téhle poloze jsou Poláci nejpřesvědčivější ... Chains / Suton – Balkanian Narko Doom 19.4.2016 H.  V dnešní recenzi si posvítíme na další splitko, tentokráte pravověrně doommetalové a balkánské – což lze asi vcelku očekávat od počinu, jehož název zní „Balkanian Narko Doom“. Stylové zaměření tohoto splitu zpochybňovat nelze a původ už vůbec ne. Je ovšem otázkou do pranice, zdali je výsledek tak dobrý, aby skutečně působil tak hypnoticky jako narkotika, jak se nám název snaží napovědět… Tím zkušenějším jménem na „Balkanian Narko Doom“ je formace Chains ze Slovinska – původně jednočlenný projekt, nicméně později přibyli i další členové, přičemž jedním z nich je i Hylinn Aleks, člověk stojící za Suton. Kruh se uzavírá a spojení mezi oběma kapelami je tudíž zřejmé. Pro pořádek se však sluší dodat, že Suton je (na rozdíl od Chains) novou kapelou a první ukázka její tvorby je prezentována právě zde, na „Balkanian Narko Doom“. Jako první ... Enisum – Arpitanian Lands 17.4.2016 H.  Se jménem italské formace Enisum se na našich stránkách nesetkáváme poprvé. Svého času jsem tu totiž já sám osobně recenzoval předcházející počin kapely, jímž bylo album s názvem „Samoht Nara“. Pokud byste prahli po nějakém podrobnějším výkladu, co jsou tihle Italové zač, co mají za sebou anebo co třeba znamená jejich jméno, pohodlně vás odkážu právě na zmiňovanou recenzi, kde jsem to psal vcelku podrobně, abych se nemusel opakovat a abychom se tím dnes nezdržovali. Pro nějaké usazení novinky „Arpitanian Lands“ do kontextu bych si ovšem dovolil v rychlosti zopakovat verdikt kritiky na „Samoht Nara“. Jednalo se o desku, na níž bylo formálně vše v pořádku a u níž poznat, že za tím stojí poměrně zkušená a ne neschopná skupina. A přesto ten atmosférický black metal v jejím podání neměl žádný velký účinek, protože trochu postrádal to hlavní – ... Chelsea Wolfe – Hypnos / Flame 13.4.2016 H.  Pojem B strana, pocházející ještě z dob neinternetových, kdy singly vycházely jen na sedmipalcích, je spojen s takovými trochu druhořadými skladbami. Postupem času se tak nějak vžilo, že A strana je ten navoněný singl, zatímco na oné odvrácené straně se nachází třebas nějaký formálně exkluzivní song, ale ze sorty těch šuplíkových, čili ne tak dobrých, aby se dostaly na dlouhohrající elpíčko. Je ovšem poněkud nespravedlivé a krátkozraké pokládat „béčkový“ song automaticky za špatný. Jakkoliv má spousta lidí, do jisté míry i já, pojem B strany, vybarvený v pejorativnějších barvách, rozhodně jsou i interpreti, u nichž je vymetání šuplíků zajímavé. Éterickou Američanku Chelsea Wolfe miluju, minimálně platonicky, ale možná nejen to, takže když ona prohrabává archív, rád si to pustím. Singl „Hypnos / Flame“ je právě takovýmhle ohlédnutím. Středobodem singlu jsou dvě (vlastně obě titulní) skladby ... Heathen Beast – Rise of the Saffron Empire 11.4.2016 H.  Není to zas tak dávno, co jsem tu poprvé psal o indické kapele Heathen Beast – minulý měsíc zde vyšla recenze na jejich kompilaci „Trident“, v jejíchž útrobách se nacházela všechna tři dosavadní minialba, která vyšla v letech 2010, 2012 a 2015. Už tehdy jsem psal, že Heathen Beast mají těsně před vydáním svého čtvrtého EP, které ponese název „Rise of the Saffron Empire“. A vzhledem k tomu, že mě ta muzika na kompilaci bavila, rád jsem se pustil i do téhle novinky. Heathen Beast si na „Rise of the Saffron Empire“ drží svůj nastolený standard a jako vždy nabízejí tři skladby o celkové délce cca čtvrthodiny (v tomto mírně vybočovalo jen třetí EP „The Carnage of Godhra“, které se vyšplhalo na bezmála dvacet minut). A svůj standard si vlastně Indové udržují nejen co do formy nového ... Sar Nath – Sorrow and Psychopathium Consummate 9.4.2016 H.  Možná si vzpomenete na to, jak jsem tu před časem (mini)recenzoval ípko „Epilogue Eternal“ od zámořského jednočlenného projektu Sar Nath. Počin mě ovšem tehdy příliš nezaujal, přičemž na vině byly tři faktory resp. jejich kombinace. Šlo o nepříliš velký účinek a sílu v pocitové stránce, poměrně nevalné provedení a v neposlední řadě také ohromně špatný bicí automat, který byl naprogramovaný jak od prasete. Zdravý rozum velí držet se po takové zkušenosti od Sar Nath dál, což jsem měl také původně v plánu. Nakonec však přece jen zvítězila moje zvrácená zvědavost (nestydím se za ni!) a rozhodl jsem se, že dám tomuhle borcovi, jenž si nechává říkat Lord Sar Nath Hypnosia, ještě jednu šanci, a to prostřednictvím druhé dlouhohrající desky „Sorrow and Psychopathium Consummate“. Bohužel, ani druhá šance nebyla ze strany Sar Nath využita, jelikož ani ... Éohum – Ealdfaeder 7.4.2016 H.  Já osobně miluju netradiční nástroje v metalu – upřímně ano. Už jen z podstaty je mi sympatické, když se nějaká kapela pokusí do kytarové hudby zapracovat prvek, jaký zde není obvyklý, a pokud se to navíc potká s dobrými skladatelskými schopnostmi, lezou z toho super věci. Naopak mě ale velice mrzí situace, kdy nějaká skupina vezme krásně netradiční nástroj, ale svým neumětelstvím veškerý jeho potenciál pohřbí. Smutné je, že mám na stole (resp. v přehrávači) už druhý takový případ za krátkou dobu. Nedávno jsem tu přesně z toho důvodu dissoval Italy Foret d’orient, kteří používají tak nádherný nástroj jako harfa, a přesto jim z toho vylezla těžce podprůměrná nuda. Něco podobného se nově povedlo i kanadské formaci Éohum, v jejíž šestičlenné sestavě se nachází i slečna obsluhující flétnu a především, považte, lesní roh. Jaký spojení takového nástroje ... Dauden – My Soul Will Be Damned Forever 4.4.2016 H.  Dauden je dalším z mnoha příspěvků do zjevně nekonečné řady blackmetalových projektů z Norska. Ačkoliv zde působilo a působí vícero lidí, hlavní postavou je jistý Malignant. O tomhle týpkovi jste jistě zaslechli nejpozději tehdy, když v loňském roce vstoupil jako bubeník do sestavy veteránů Ragnarok, s nimiž natočil jejich aktuální album „Psychopathology“ (vyšlo 25. března). Samotná kapela Dauden nepatří k úplným nováčkům – ve skutečnosti se tohle jméno pohybuje v severském podzemí už pěkných pár let, nicméně až doposud šlo jen o demáčovou tvorbu, jíž se i díky omezeným kazetovým nákladům nedostalo větší pozornosti (přinejmenším já jsem tohle jméno až doposud neregistroval). To se změnilo až na podzim loňského roku, kdy se objevila dlouhohrající deska s názvem „My Soul Will Be Damned Forever“. A asi aby nikdo nemohl Dauden nařknout ze zaprodanectví, vydal si Malignant počin sám a stylově pouze ... Aosoth / Order of Orias – split 3.4.2016 Metacyclosynchrotron  Nevím, jak to máte s oblibou splitek vy, ale já je k životu zrovna nepotřebuji. Tedy pokud nenabízí něco opravdu exkluzivního, čímž zrovna nemyslím live záznamy pofidérní kvality či nesmíchané verze skladeb, které jsou k sehnání i jinde. Sběratelem Agathocles, Nunslaughter nebo Sabbat se asi nikdy nestanu, haha. Ale k věci, máme tu totiž split album, které za pozornost prostě stojí. O francouzských Aosoth bylo napsáno už hodně. S třetí a čtvrtou deskou se radikálně vymanili z věčného srovnávání se spřízněnými Antaeus a utvořili si sakra výrazný vlastní ksicht. Po vydání jedovaté „IV: An Arrow in Heart“ se kapela rozhodla vytvořit a vydat celkem tři „dodatky“, které přemostí sound čtyřky vstříc chystané další desce. „Appendix A“ vyšel na splitku s americkými Kommandant a z letmého poslechu bych řekl, že zde Aosoth předvedli poněkud deathmetalovější tvář. Céčko vyšlo teprve ... Morar – Wahlheim 29.3.2016 H.  Jak už jsem psal v nejedné recenzi, hodně mě baví kapely z netradičních destinací. Dnes si opětovně jednu takovou představíme. I když, cynik by mohl říct, že formace Morar vlastně pochází z Dánska, tak jakápak netradiční destinace. Formálně vzato je to vlastně pravda, ale jde o to, z jaké části Dánska tahle skupina pochází. Domovinou Morar je totiž Grónsko, což je, jak si jistě všichni pamatujete z hodin středoškolského zeměpisu, autonomní oblast patřící k Dánskému království. Každopádně, přírodní poměry tohoto ostrova zjevně nepatří zrovna k těm nejpohodlnějším k životu. S nadsázkou řečeno je to vlastně jen obrovský kus ledu, kde žije pár tuleňů, mrožů a ledních medvědů a sem tam okolo proplave velryba. Na celé obrovské ploše ostrova žije +/- stejně lidí jako v průměrném okresním městě České republiky. Z toho je asi zřejmé, ... The Canyon Observer – Fvck 27.3.2016 H.  The Canyon Observer je (relativně novým) slovinským příspěvkem do sludge/post-metalové scény. Tahle pětice z hlavního města Lublaně má již z minulosti na kontě dvě EPčka, jmenovitě „Chapter I: The Current of Her Ocean Brings Me to My Knees“ z roku 2011 a „Chapter II: These Binds Will Set You Free“ z roku 2012. První dlouhohrající deska se ovšem objevila až ke konci loňského roku – jmenuje se „Fvck“ a právě jí se teď zlehka podíváme na zoubek. Jistě bude stát za to se zastavit u toho, co The Canyon Observer vlastně produkují za muziku… i když, já už jsem to vlastně vykecal hned na začátku recenze. Slovinci hrají hutnou nálož sludge smíchané s post-metalovou atmosférou, což je věc, která na první pohled, zvláště v kontextu posledních pár let, asi nevypadá jako nějaké velké terno. Nicméně je nutno doplnit, že The ... Absolutus – Pugnare in iis quae obtinere non possis 26.3.2016 H.  Metalovou scénou sviští několik takových hezkých slovíček, která by měla mít jistý majestát a jejich použití by mělo signalizovat, že se nejedná hned tak o něco. V reálu je to ale právě naopak a jsou tak nadužívána, až je to dočista zprofanovalo. Jistě to víte sami – legenda, superkapela, genialita, album roku, v rámci black metalu ještě kult. A taky třeba avantgardní – zní to chytře, a i když hrajete agro srajdu, hned to bude vypadat víc nóbl a pár blbců, kteří vám na ten špek skočí, se vždycky najde. Takhle vidím skoro všude přídomek avantgardní black metal i u belgické smečky Absolutus. Label navíc hrdě hlásá, že jejich druhé album je „monolit“ pro fanatiky do muziky kapel jako Blut aus Nord, Deathspell Omega nebo Svartidauði. Inu, dobrá… že by tedy ... Darkestrah / Al-namrood – Akyr Zaman / Tajer al punqia 23.3.2016 H.  Shaytan Productions je docela zajímavé vydavatelství. Navzdory svému kanadskému původu se totiž zaměřuje na orientální black metal a pár perliček z téhle oblasti se ke mně skrze jejich kanály již dostalo. Suverénně největším jménem v jejich portfoliu jsou Al-namrood ze Saúdské Arábie, které Shaytan vydávají již od prvního EP. V nedávné době ovšem firma začala spolupracovat s další význačnou kapelou black metalu, jenž svou atmosférou a tématikou míří do orientálních končin, byť v tomto případě je to spíš střední Asie, nikoliv Blízký východ. Touto kapelou jsou Darkestrah, jejichž zemí původu je oficiálně Německo, ale všichni víme, že kořeny téhle formace leží v Kyrgyzstánu. Nicméně, Darkestrah jsou sami upsáni pod větší firmou Osmose Productions, tudíž se Shaytan starají o nová vydání staršího materiálu – takhle již pod jejich hlavičkou vyšly vinyly třetí a čtvrté desky „Epos“ ... Foret d’orient – Venetia 20.3.2016 H.  Žádné sraní s mladou paní – hned na začátek vám prozradím, že tohle album je hodně blbé. Vážně – fakt bez pardonu blbé. Ne, že bych v předstihu od Foret d’orient čekal nějaké velké věci, to vůbec, ale přistupoval jsem k tomu střízlivě, bez despektu a jsa nalákán škatulkou atmosférického black metalu, s kteroužto nálepkou „Venetia“ do redakce dorazilo. Říkal jsem si, že potenciálně by debut téhle italské party mohl být zajímavý, tak proč to prostě nezkusit, že ano… Předně bych trochu poopravil škatulku, protože říkat tomu atmospheric black metal mi připadá poněkud zavádějící. Spíše si představte neškodný melodický black metalék, v odborných kruzích někdy též zvaný kinder black metal. A tohle označení v žádném případě není myšleno v dobrém. Jednoduše je to takový ten blackmetalový čajíček s nánosy kláves v zoufale nudném provedení. ... Burial Dust – Oshubho Ahobaan 17.3.2016 H.  Přátelé, nebudu vás nijak lakovat. Jediný důvod, proč jsem si pustil debutové ípko Burial Dust a proč se tady objevuje jeho recenze, tkví v původu kapely. Tahle parta totiž pochází z Bangladéše, což je pro našince exotika jako čuně. Netuším, jak jste na tom vy, ale já tedy moc metalových kapel z téhle chudé jihoasijské země neznám, popravdě jsem až doposud vedl v povědomí pouze deathmetalové Morbidity. Nicméně, takovéhle cizokrajné perličky poslouchám docela rád, už je pro tu geografickou zajímavost, takže když jsem narazil na Burial Dust, neváhal jsem to zkusit. O historii Burial Dust toho moc k povídání není. Smečka sice vznikla již koncem roku 2013, ale až doposud žádný hmatatelný důkaz její existence v podobě nějakého nosiče neexistoval. To se změnilo začátkem února, kdy Bengálci vypustili ono debutové EP s názvem „Oshubho ... Svartelder – Askebundet 13.3.2016 H.  Svartelder jsou dozajista jednou z těch kapel, které člověka zaujmou už jen svou sestavou. Ústřední postavou projektu je Doedsadmiral, jenž za sebou příliš známých projektů nemá… i když nově se třeba angažuje ve formaci Nordjevel, kde s ním hraje DezeptiCunt, bývalý člen Ragnarok, a Fredrik Widigs z Marduk a Rage Nucléaire. Velice zajímaví jsou ale někteří lidé, které Doedsadmiral do Svartelder později naverboval. Za bicími sedí jakýsi AK-47, což ve skutečnosti není nikdo jiný než Anders Kobro z In the Woods… a Carpathian Forest (a dříve ještě třeba Green Carnation). Klávesy pak obstarává Kobold, což je gangsterská přezdívka Jamese Fogartyho, jenž má na kontě formace jako Ewigkeit, Old Forest, Jaldaboath a v minulosti fungoval i jako člen The Meads of Asphodel. A aby toho nebylo málo, kytary a baskytary se ujal Maletoth, což je nový ...
|
