Minirecenze

  • Gift of Gods – Receive

    25.1.2014

    H.

    Gift of Gods - Receive

    Že vám jméno kapely Gift of Gods nic moc neříká? Nevadí, je to totiž úplně nový projekt, který vznikl teprve v loňském roce a na kontě má prozatím pouze jedno jediné minialbum “Receive”, na něž se právě podíváme. Nicméně jméno člověka, jenž za touto skupinou stojí, by vám známé být určitě mělo, pokud se v metalu pohybujete déle než jeden týden. Gift of Gods totiž není vedlejším jednočlenným projektem nikoho jiného než Teda Arvida Skjelluma alias Nocturna Culta z kultovních Darkthrone. Darkthrone sice prosluli především jako black metalová legenda a jejich desky z první poloviny 90. let jsou dodnes (zcela právem) citovány jakožto žánrová klasika, ale postupem času do jejich tvorby začaly silně pronikat vlivy punku a klasického heavy metalu, což je znát především na albech z poslední let. Evidentně to však je ...

  • Edenbridge – The Bonding

    25.1.2014

    H.

    Edenbridge - The Bonding

    Rakušané Edenbridge patří k početnému zástupu kapel, které to drhnou už docela dlouho, mají celkem početnou diskografii a vydává jim to i vcelku solidní firma, ale pořád se jim nepodařilo prorazit do vyšší ligy a jsou skupinou, která je na koncertech pořád v roli supportu a na festivalech plní úlohu výplně programu v čase mezi obědem a večerními taháky. Ale není se tomu moc co divit, jelikož Edenbridge produkují takový ten žánrový standard, jaký jste jistě slyšeli už mnohokrát, tedy muziku, která je v překladu snadno zaměnitelná se stovkou dalších podobných jmen. Recept na to, jak zahrát symfonický power metal, je v případě Edenbridge opravdu ten nejklasičtější – hodné kytary i rytmika, lehce symfonické aranže, rádoby bombastický sound, nezbytná zpěvačka, bez níž to prostě nejde, navrch z toho sem tam vykoukne obligátní Nightwish – a máme ...

  • Ataraxie – L’être et la nausée

    25.1.2014

    H.

    Ataraxie - L'être et la nausée

    Ataraxie, francouzští vyznavači extrémně pomalého, depresivního a maximálně záhrobního doom metalu okořeněného občasným brutálním death metalovým výjezdem, si dali s novou deskou poměrně načas. Předchozí “Anhédonie” vyšla v květnu 2008, tudíž to trvalo celých pět let, než se objevila novinka “L’être et la nausée”, ale na druhou stranu, když už do toho tahle formace práskne, je to fakt pořádná nálož hudby. Debut “Slow Transcending Agony” trval ještě vcelku rozumných 51 minut, ale “Anhédonie” se vyšplhala na 74 a novinka “L’être et la nausée” už jako dvojalbum na bezmála 80 minut… To už je setsakra dlouhá doba, zvlášť na to, když si vezmete, co Ataraxie hrají za muziku. Funeral doom metal v jejich podání se táhne jak šnek, je to naprosté bahno, s nadsázkou je to kadence tak jednoho riffu za půl minuty, žádné sraní ...

  • Virrasztók – A halál színei

    22.1.2014

    H.

    Virrasztók - A halál színei

    Na Virrasztók jsem svého času narazil, když tato formace z jihomaďarského Pécse vydala v roce 2009 svůj dlouhohrající debut “Az emlékezés órája”… a v podstatě ihned mě kapela zaujala jak vysoce kvalitní hudební produkcí, tak i obrovskou originalitou svého zvuku, který jsem nikde jinde předtím a vlastně ani potom (nepočítám-li následující počiny samotných Virrasztók) neslyšel. Maďaři okamžitě vystřelili mezi skupiny, jejichž tvorbu jsem hodlal i nadále sledovat, a “Az emlékezés órája” jsem zařadil mezi své oblíbené desky – a zcela právem, protože dnes už s odstupem mohu říct, že ten počin zkoušku časem přežil, když si jej dodnes s chutí pouštím. Na pokračování debutu jsem se těšil strašně moc, a když “Memento mori!” konečně přišlo, nejednalo se sice o vyložené zklamání, ale zanedlouho se ukázalo, že ten počin nebyl zdaleka tak dobrý. ...

  • Unrated – The Choice Is Yours

    22.1.2014

    Kaša

    Unrated - The Choice Is Yours

    Začínající středoškolská kapela, která mezi své fanoušky vrhla první EP “The Choice Is Yours” – tak jednoduše a řekl bych, že i výstižně, by se Unrated dali charakterizovat. Aniž bych chtěl přistupovat k mostecké čtveřici s nějakými předsudky, tak proč tajit, že podvědomě jsem neočekával žádný zázrak. Spíš naopak. Nebudu vám mazat med kolem huby, že se stal zázrak a z této party se vyklubalo neuvěřitelné překvapení, ale s klidným srdcem můžu říct, že nejsou špatní. Šestiskladbové EP (pokud nebudu počítat úvodní intro “Fylé”) se sice hudebně nijak nevymyká z běžných žánrových stereotypů rock-metalové tvorby, ale i přesto se tak nějak dobře poslouchá, až jsem byl příjemně překvapený, jak jsem si po čase začal pobrukovat refrén úvodní povedené hitovky “Face to the Hell” s crossoverovými kytarami. V podstatě to samé platí pro “Whore”, jež se mi rovněž ...

  • Korium – Do komnát večnej zimy

    22.1.2014

    H.

    Korium - Do komnát večnej zimy

    Koronas určitě patří mezi nejaktivnější muzikanty na slovenské black metalové scéně, přinejmenším tedy co do počtu vydávaných nosičů, protože těch se pod hlavičkou jeho jednočlenného projektu Korium objeví za rok vždy hned několik, obzvláště od roku 2011 je ta kadence úctyhodná a v diskografii se to jen hemží především minialby a splity. Budeme-li se ovšem bavit pouze o těch počinech, které jsou formálně označeny jako dlouhohrající, je “Do komnát večnej zimy” teprve třetí deskou po nahrávkách “The Pendulum of Sorrow” (2009) a “Csejthe, staré spiace domy” (2012). Hudební náplň “Do komnát večnej zimy” se dá vlastně popsat velice jednoduše, až by se mohlo zdát, že je to vlastně poměrně málo na to, aby tím šla smysluplně naplnit tři čtvrtě hodina času, nicméně tenhle konkrétní druh black metalu, jaký najdete právě u Korium, je natolik specifický, že ...

  • Finnr’s Cane – A Portrait Painted by the Sun

    22.1.2014

    H.

    Finnr's Cane - A Portrait Painted by the Sun

    Musím říct, že tohle album se nakonec stalo větším oříškem, než jsem původně očekával. Zpočátku mi totiž druhá deska “A Portrait Painted by the Sun” kanadských Finnr’s Cane přišla poměrně dost nezáživná a suchá i přes veškeré zcela jasné objektivní a papírové kvality. Ačkoliv z nejednoho momentu formálně sálala hloubka, ve skutečnosti mi to nedávalo tolik, kolik bych od kapely s podobným zaměřením a stylovým záběrem očekával. Jak už tomu tak bývá, až se zvýšeným počtem poslechů se “A Portrait Painted by the Sun” konečně pořádně vybarvilo a začalo mě skutečně bavit. Ačkoliv stále platí, že jsem od Finnr’s Cane čekal ještě víc, než se mi ve výsledku dostalo i po řádném vstřebání, už bych nyní neměl problém označit “A Portrait Painted by the Sun” za nahrávku, která je přinejmenším alespoň zajímavá. Atmosféra je velice povedená, ...

  • Crystal Viper – Possession

    22.1.2014

    H.

    Crystal Viper - Possession

    Polští Crystal Viper jsou jednou z těch kapel, u nichž už tak nějak předem víte, co od jejich nového alba dostanete. Až doposud parta okolo zpěvačky Marty Gabriel, jejíž rockový chraplák patří k tomu nejzajímavějšímu, co muzika Crystal Viper nabízí, produkovala absolutně čistokrevný heavy metal v naprosto klasickém duchu, kde není moc prostoru pro nějaká překvapení. Šlapavé hitovky, chytlavé refrény a jedeme. Na druhou stranu se ovšem musí nechat, že na rozdíl od spousty podobně zaměřených formací je tohle opětovné oživování toho, co bylo již dávno a již mnohokrát řečeno, v podání Crystal Viper docela zábavné a nějakým způsobem opravdu sympatické… snad proto, že zrovna jim to člověk tak nějak nemá problém věřit. Ačkoliv obal novinky “Possession” znamená značnou změnu oproti přebalům minulých desek, po hudební stránce si Crystal Viper pořád jedou ...

  • Algor – Hierofánia

    18.1.2014

    H.

    Algor - Hierofánia

    Myslím, že pokud bychom měli zvolit nejočekávanější slovenskou black metalovou desku posledních let, asi bychom se úplně všichni bezezbytku shodli na jednom jediném počinu – druhé desce Algor. Duo Aldaron a Slavfist z Nového Mesta nad Váhom vydalo svůj debut “Úder pohanského hnevu” už v roce 2003; postupem času se album stalo bez přehánění doslova kultovním – a zcela právem, jelikož se jednalo o mrazivý syrový black metal té nejvyšší kvality. S odstupem nyní už jedenácti let bych se tu nahrávku ani omylem nebál označit za jednu z nejlepších metalových desek, které kdo kdy na Slovensku nahrál… Jenže na pokračování v podobě “Hierofánia” se muselo čekat předlouhých deset let. Pravda, v mezičase Algor vydali něco málo neřadových počinů, avšak i těch bylo na deset let dost málo a navíc – deska je prostě deska. Očekávání tedy byla extrémně vysoko… ...

  • Opossum Holler – It Comes in Threes

    18.1.2014

    Kaša

    Opossum Holler - It Comes in Threes

    Opossum Holler sami sebe popisují doslova jako vysokooktanovou směs rocku a punku s doomovými vlivy. Jakkoli se to může zdát protichůdně, tak jejich aktuální EP “It Comees in Threes”, které navazuje na debutový počin “What’s Done Is Done”, je důvodem k zaujetí protichůdného postoje, protože tato trojice z amerického Bowling Green v Kentucky toto vše spojila velmi příjemným způsobem. Tři skladby, které se na aktuálním EP sešly, jsou zahaleny stoner rockovým hávem, takže to celé připomíná rychlejší verzi hvězdných Down, ale to nic nebrání tomu, aby se posluchač při poslechu nechal unášet špinavými kytarovými riffy a neméně špinavým vokálem Lloyda Nicely, který však v pomalejších pasážích nejednou přechází do zpěvných poloh, což jsou faktory, které dohromady tvoří velmi dobře se poslouchající počin. “The White Witch of Yellow Creek” se svou jednodušší struktutou, jež sází na punkovou ...

  • Leaf Hound – Live in Japan

    18.1.2014

    Kaša

    Leaf Hound - Live in Japan

    Že vám jméno Leaf Hound nic neříká? Nic si z toho nedělejte, mně taky ne. Ačkoli by mohlo, protože z “Live in Japan” se nakonec nevyklubal tak úplně tuctový promáč, jak byste čekali. Nejenže je to živák, kterým kapela prezentuje svou aktuální formu, ale sama parta vznikla koncem šedesátých let v Londýně, takže nejde o žádné mladé pušky. Po debutovém albu “Growers of Mushroom” kapela na dlouhých 36 let zanikla, aby v roce 2007 vydala své druhou desku “Unleashed”. Poplatně době vzniku Leaf Hound samotných a vzhledem k faktu, že “Live in Japan” obsahuje písně z obou dosavadních desek, je nasnadě, že čekat nějakou modernu by bylo bláhové. Leaf Hound drhnou ten úplně nejzákladnější hard rock s letmými psychedelickými momenty a bluesovými kytarami. Alespoň v takové podobě se v létě roku 2012 prezentovali v Japonsku, ...

  • Britney Spears – Britney Jean

    18.1.2014

    H.

    Britney Spears - Britney Jean

    Britney Spears byla zpočátku zdánlivě klasickou rychlokvašnou hvězdičkou, ale hodně rychle se vyšvihla do pozice stálé mašiny na peníze, a i když to několik let zpátky, kdy si oholila hlavu a měla psychické problémy, vypadalo, že dojela, nakonec se dala dohromady a zase střílí alba, která mají prodejní úspěch zaručený už předem, a to i přesto (nebo možná spíš právě proto), že nejde o nic jiného než obyčejný neurážející mainstream… a přesně taková je i poslední a celkově osmá “Britney Jean”. Novinka mi přijde docela dost nevyrovnaná a rozháraná. Nevím, jestli tomu tak bylo i na minulých nahrávkách, jelikož je nemám podrobně nastudované, protože ještě donedávna jsem nebyl takový masochista, abych si dobrovolně pouštěl desky Britney Spears, ale “Britney Jean” zní, jako by se to album nemohlo rozhodnout, jestli bude pohodovým ...

  • Andragona – End of the Prophesied Dawn

    18.1.2014

    Kaša

    Andragona - End of the Prophesied Dawn

    Andragona je sice na naší hudební mapě mladou formací, protože svůj vznik datuje teprve ke konci roku 2011, ovšem její debutový krátkohrající počin s titulem “End of the Prophesied Dawn” si nic nezadá s běžnou žánrovou produkcí melodického metalu, který je sice plný klasických postupů, jež se časem změnily v klišé, ale v podání této šestičlenné party působí hezky přirozeně a nenuceně. Celkem čtveřice skladeb dle mého názoru dostatečně představuje tvář, již Andragona chce prezentovat. Power metal plný melodií, které jsou dohromady propleteny rockovými kytarami a skoro až operním zpěvem Veroniky Plškové, (i díky kraťoučké stopáži) odsýpá jedna báseň. Pokud pominu závěrečnou instrumentálku “Fort Boyard (metal cover)”, která, jak už název napovídá, je předělávkou titulního hudebního motivu legendární soutěže, tak máme co do činění s trojicí písní, kterým dominuje úvodní ...

  • Sarkom – Doomsday Elite

    13.1.2014

    H.

    Sarkom - Doomsday Elite

    Jakkoliv je black metal stále stylem, který se tváří ortodoxně (a spousta opravdu ortodoxních formací, jež vyznávají staré pořádky a nehodlají z nich uhnout ani o píď, tu je, o tom žádná), dokáže také pořád překvapovat. A to i v případě skupin, které se tváří dost zle a konzervativně. Takoví jsou na první pohled také norští Sarkom, jenže i přes warpaint a velmi vysoký výskyt hřebů, nábojových pásů a dalších podobných laskomin dokážou přijít s deskou jako “Doomsday Elite”… Ne, že by “Doomsday Elite” nebylo čistokrevným black metalem, protože jím dozajista je (ostatně kdyby nebylo, bylo by to na pováženou, protože by tím Sarkom hodili za hlavu svou dosavadní hudební minulost), zároveň jde ovšem o až nečekaně otevřenou nahrávku, což myslím nepřekvapilo jen mě. Velkou část hrací doby do toho Sarkom sice šlapou a ...

  • Death Karma – A Life Not Worth Living

    13.1.2014

    H.

    Death Karma - A Life Not Worth Living

    Death Karma je možná skupina, jejíž název toho některým z vás aktuálně moc neřekne, nicméně jména hudebníků, kteří za tímto projektem stojí, by vám už neznámá být neměla. Death Karma má totiž na svědomí dvojice Infernal Vlad a Tomáš Corn alias Tom Coroner, tedy lidé v současnosti známí především z Cult of Fire. Jak vidno, muziky mají na skladě opravdu dost, protože obě desky Cult of Fire, “Triumvirát” a “मृत्यु का तापसी अनुध्यान”, vydali s cca ročním odstupem, a aby toho nebylo málo, vyšlo mezi nimi právě ještě debutové EP Death Karma s názvem “A Life Not Worth Living”. Ačkoliv i na “A Life Not Worth Living” je patrný vliv black metalu, ve výsledku se muzika Death Karma a Cult of Fire značně liší, což je samozřejmě v pořádku, protože zakládat druhý projekt ...

  • Coronatus – Recreatio carminis

    13.1.2014

    H.

    Coronatus - Recreatio carminis

    Nebudu vás nijak lakovat… Coronatus mi odjakživa přišli jako fakt debilní kapela. Nicméně cokoliv nového, co pod svým jménem vypustí do světa, mi dává za pravdu, že je můj názor zcela oprávněný. Tohle je skupina, u níž mi smysl existence vážně uniká, protože jejich muzika je tak špatná, že z ní zvrací i zarytí příznivci žánru, přesto jim desky dlouhodobě vydává hodně solidní a zavedená firma Massacre Records a nějakým způsobem pořád hrají (a asi i nějaké publikum mají, jinak by nekoncertovali a netočili co dva roky album), přestože si tak nějak neumím představit, že by někdo vážně chtěl takovouhle sračku dobrovolně poslouchat.. Ale asi i takoví jsou mezi námi… Řeknu to teď sice obecně o celých Coronatus, ale bezezbytku to bude platit i o novém opusu “Recreatio carminis” – ...

  • Celeste – Animale(s)

    13.1.2014

    H.

    Celeste - Animale(s)

    Celeste hrají muziku, u níž si dost dobře dokážu představit, že to někomu těžce nesedne, zvlášť když se s ní Francouzi vytasí v takové podobě, jaká je přítomna právě na nejnovějším opusu “Animale(s)”, tedy rovnou s dvojalbem. Ale co si budeme povídat, přesně takhle to má být, protože tohle asi ani nemá být hudba, která je určena pro každého. Co se týče mě osobně, vzhledem k mé zálibě v jakékoliv hudební “špatnosti” mě právě takovéhle záležitosti jako Celeste oslovují. Kdyby někdo řekl, že Celeste hrají black metal, asi jen těžko by šlo oponovat, že to není pravda, ale až takhle jednoduché to není, protože zde je tento žánr silně ovlivněn dalšími styly jako hardcore nebo sludge… a to do takové míry, až bych klidně řekl, že Celeste hrají právě tohle, akorát ...

  • We Butter the Bread with Butter – Goldkinder

    10.1.2014

    H.

    We Butter the Bread with Butter - Goldkinder

    We Butter the Bread with Butter je kapela, u níž mě vždycky fascinoval hodně sympaticky šílený název, ale jaksi jsem tak nějak neměl náladu na to, abych se vyhecoval k ozkoušení samotné hudební produkce. Ledy byly konečně prolomeny se srpnovou novinkou “Goldkinder”, čemuž možná trochu napomohlo i docela zábavné vystoupení v Josefově na Brutal Assaultu, nicméně musím říct, že i přes jisté nepopiratelné kvality alba má očekávání nebyla úplně splněna. A jaká ta očekávání byla? Jednoduše jsem doufal, že až “Goldkinder” proženu přehrávačem, vyvalí se na mě po čertech zábavný metalcore poháněný prímovou elektronikou, nečekal jsem nějakou přehlídku hudební inteligence, ale chtěl jsem slyšet muziku, která bude mít kule, tah na bránu a bude mě bavit. Formálně jsem to vlastně i dostal, tedy minimálně co do té žánrové podoby, jelikož s tou zábavností to až tolik ...

  • Deadlock – The Arsonist

    9.1.2014

    H.

    Deadlock - The Arsonist

    Deadlock mi vždycky přišli jako taková divná kapela… i když, to není úplně to správné slovo… spíš špatná kapela. V době, kdy byl tento model na vrcholu a trendovou záležitostí, začali produkovat tu nejtuctovější kombinaci melodického death metalu a metalcoru, akorát typické melodicky odzpívané refrény nahradili ženským vokálem a do toho (a to se jim zase musí nechat) sem zkusili nějaký menší experiment… což na první pohled vypadá možná solidně a bylo by to samozřejmě i chvályhodné, kdyby ta kombinace v jejich podání nezněla tak debilně a ty rádoby experimenty nevyznívaly ještě hovadštěji než dočista tuctový základ. Člověk by řekl, že s tímhle Deadlock dojedou hned, jak ten trend trochu pomine, ale oni nějakým způsobem pořád fungují dál a vydávají další nudná alba… Hned na začátku úvodní “The Great Pretender” ...

  • Synsophony – Rabbit Hole

    9.1.2014

    H.

    Synsophony - Rabbit Hole

    O minirecenzi výše jsem u Synsophony zmiňoval, že projekt již stihl vytvořit dvě minialba… tím druhým po “Karmic Existence” je počin s názvem “Rabbit Hole”. Možná – a osobně bych tipoval, že tomu tak bude – se jedná o narážku na králičí noru z “Alenky v říši divů”… pokud ano, tak chudák Alenka, protože jakkoliv byla nora v původní britské knize fantaskní a podivuhodná, “Králičí nora” v podání Synsophony je… možná ne fantasknější, ale zcela jistě depresivnější a více nepříjemná. Po hudební stránce “Rabbit Hole” více či méně navazuje na “Karmic Existence”, jenže i když jsou základní ingredience vesměs stejné a ve výsledku jde o podobné “nic”, stále je “Rabbit Hole” docela jiné… Z obecného hlediska se opětovně jedná o záležitost značně nestravitelnou a strašně divnou, pošahanou a takovou… co si budeme povídat, většina lidí vám řekne, že tohle ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy