Minirecenze

  • Finnr’s Cane – A Portrait Painted by the Sun

    22.1.2014

    H.

    Finnr's Cane - A Portrait Painted by the Sun

    Musím říct, že tohle album se nakonec stalo větším oříškem, než jsem původně očekával. Zpočátku mi totiž druhá deska “A Portrait Painted by the Sun” kanadských Finnr’s Cane přišla poměrně dost nezáživná a suchá i přes veškeré zcela jasné objektivní a papírové kvality. Ačkoliv z nejednoho momentu formálně sálala hloubka, ve skutečnosti mi to nedávalo tolik, kolik bych od kapely s podobným zaměřením a stylovým záběrem očekával. Jak už tomu tak bývá, až se zvýšeným počtem poslechů se “A Portrait Painted by the Sun” konečně pořádně vybarvilo a začalo mě skutečně bavit. Ačkoliv stále platí, že jsem od Finnr’s Cane čekal ještě víc, než se mi ve výsledku dostalo i po řádném vstřebání, už bych nyní neměl problém označit “A Portrait Painted by the Sun” za nahrávku, která je přinejmenším alespoň zajímavá. Atmosféra je velice povedená, ...

  • Crystal Viper – Possession

    22.1.2014

    H.

    Crystal Viper - Possession

    Polští Crystal Viper jsou jednou z těch kapel, u nichž už tak nějak předem víte, co od jejich nového alba dostanete. Až doposud parta okolo zpěvačky Marty Gabriel, jejíž rockový chraplák patří k tomu nejzajímavějšímu, co muzika Crystal Viper nabízí, produkovala absolutně čistokrevný heavy metal v naprosto klasickém duchu, kde není moc prostoru pro nějaká překvapení. Šlapavé hitovky, chytlavé refrény a jedeme. Na druhou stranu se ovšem musí nechat, že na rozdíl od spousty podobně zaměřených formací je tohle opětovné oživování toho, co bylo již dávno a již mnohokrát řečeno, v podání Crystal Viper docela zábavné a nějakým způsobem opravdu sympatické… snad proto, že zrovna jim to člověk tak nějak nemá problém věřit. Ačkoliv obal novinky “Possession” znamená značnou změnu oproti přebalům minulých desek, po hudební stránce si Crystal Viper pořád jedou ...

  • Algor – Hierofánia

    18.1.2014

    H.

    Algor - Hierofánia

    Myslím, že pokud bychom měli zvolit nejočekávanější slovenskou black metalovou desku posledních let, asi bychom se úplně všichni bezezbytku shodli na jednom jediném počinu – druhé desce Algor. Duo Aldaron a Slavfist z Nového Mesta nad Váhom vydalo svůj debut “Úder pohanského hnevu” už v roce 2003; postupem času se album stalo bez přehánění doslova kultovním – a zcela právem, jelikož se jednalo o mrazivý syrový black metal té nejvyšší kvality. S odstupem nyní už jedenácti let bych se tu nahrávku ani omylem nebál označit za jednu z nejlepších metalových desek, které kdo kdy na Slovensku nahrál… Jenže na pokračování v podobě “Hierofánia” se muselo čekat předlouhých deset let. Pravda, v mezičase Algor vydali něco málo neřadových počinů, avšak i těch bylo na deset let dost málo a navíc – deska je prostě deska. Očekávání tedy byla extrémně vysoko… ...

  • Opossum Holler – It Comes in Threes

    18.1.2014

    Kaša

    Opossum Holler - It Comes in Threes

    Opossum Holler sami sebe popisují doslova jako vysokooktanovou směs rocku a punku s doomovými vlivy. Jakkoli se to může zdát protichůdně, tak jejich aktuální EP “It Comees in Threes”, které navazuje na debutový počin “What’s Done Is Done”, je důvodem k zaujetí protichůdného postoje, protože tato trojice z amerického Bowling Green v Kentucky toto vše spojila velmi příjemným způsobem. Tři skladby, které se na aktuálním EP sešly, jsou zahaleny stoner rockovým hávem, takže to celé připomíná rychlejší verzi hvězdných Down, ale to nic nebrání tomu, aby se posluchač při poslechu nechal unášet špinavými kytarovými riffy a neméně špinavým vokálem Lloyda Nicely, který však v pomalejších pasážích nejednou přechází do zpěvných poloh, což jsou faktory, které dohromady tvoří velmi dobře se poslouchající počin. “The White Witch of Yellow Creek” se svou jednodušší struktutou, jež sází na punkovou ...

  • Leaf Hound – Live in Japan

    18.1.2014

    Kaša

    Leaf Hound - Live in Japan

    Že vám jméno Leaf Hound nic neříká? Nic si z toho nedělejte, mně taky ne. Ačkoli by mohlo, protože z “Live in Japan” se nakonec nevyklubal tak úplně tuctový promáč, jak byste čekali. Nejenže je to živák, kterým kapela prezentuje svou aktuální formu, ale sama parta vznikla koncem šedesátých let v Londýně, takže nejde o žádné mladé pušky. Po debutovém albu “Growers of Mushroom” kapela na dlouhých 36 let zanikla, aby v roce 2007 vydala své druhou desku “Unleashed”. Poplatně době vzniku Leaf Hound samotných a vzhledem k faktu, že “Live in Japan” obsahuje písně z obou dosavadních desek, je nasnadě, že čekat nějakou modernu by bylo bláhové. Leaf Hound drhnou ten úplně nejzákladnější hard rock s letmými psychedelickými momenty a bluesovými kytarami. Alespoň v takové podobě se v létě roku 2012 prezentovali v Japonsku, ...

  • Britney Spears – Britney Jean

    18.1.2014

    H.

    Britney Spears - Britney Jean

    Britney Spears byla zpočátku zdánlivě klasickou rychlokvašnou hvězdičkou, ale hodně rychle se vyšvihla do pozice stálé mašiny na peníze, a i když to několik let zpátky, kdy si oholila hlavu a měla psychické problémy, vypadalo, že dojela, nakonec se dala dohromady a zase střílí alba, která mají prodejní úspěch zaručený už předem, a to i přesto (nebo možná spíš právě proto), že nejde o nic jiného než obyčejný neurážející mainstream… a přesně taková je i poslední a celkově osmá “Britney Jean”. Novinka mi přijde docela dost nevyrovnaná a rozháraná. Nevím, jestli tomu tak bylo i na minulých nahrávkách, jelikož je nemám podrobně nastudované, protože ještě donedávna jsem nebyl takový masochista, abych si dobrovolně pouštěl desky Britney Spears, ale “Britney Jean” zní, jako by se to album nemohlo rozhodnout, jestli bude pohodovým ...

  • Andragona – End of the Prophesied Dawn

    18.1.2014

    Kaša

    Andragona - End of the Prophesied Dawn

    Andragona je sice na naší hudební mapě mladou formací, protože svůj vznik datuje teprve ke konci roku 2011, ovšem její debutový krátkohrající počin s titulem “End of the Prophesied Dawn” si nic nezadá s běžnou žánrovou produkcí melodického metalu, který je sice plný klasických postupů, jež se časem změnily v klišé, ale v podání této šestičlenné party působí hezky přirozeně a nenuceně. Celkem čtveřice skladeb dle mého názoru dostatečně představuje tvář, již Andragona chce prezentovat. Power metal plný melodií, které jsou dohromady propleteny rockovými kytarami a skoro až operním zpěvem Veroniky Plškové, (i díky kraťoučké stopáži) odsýpá jedna báseň. Pokud pominu závěrečnou instrumentálku “Fort Boyard (metal cover)”, která, jak už název napovídá, je předělávkou titulního hudebního motivu legendární soutěže, tak máme co do činění s trojicí písní, kterým dominuje úvodní ...

  • Sarkom – Doomsday Elite

    13.1.2014

    H.

    Sarkom - Doomsday Elite

    Jakkoliv je black metal stále stylem, který se tváří ortodoxně (a spousta opravdu ortodoxních formací, jež vyznávají staré pořádky a nehodlají z nich uhnout ani o píď, tu je, o tom žádná), dokáže také pořád překvapovat. A to i v případě skupin, které se tváří dost zle a konzervativně. Takoví jsou na první pohled také norští Sarkom, jenže i přes warpaint a velmi vysoký výskyt hřebů, nábojových pásů a dalších podobných laskomin dokážou přijít s deskou jako “Doomsday Elite”… Ne, že by “Doomsday Elite” nebylo čistokrevným black metalem, protože jím dozajista je (ostatně kdyby nebylo, bylo by to na pováženou, protože by tím Sarkom hodili za hlavu svou dosavadní hudební minulost), zároveň jde ovšem o až nečekaně otevřenou nahrávku, což myslím nepřekvapilo jen mě. Velkou část hrací doby do toho Sarkom sice šlapou a ...

  • Death Karma – A Life Not Worth Living

    13.1.2014

    H.

    Death Karma - A Life Not Worth Living

    Death Karma je možná skupina, jejíž název toho některým z vás aktuálně moc neřekne, nicméně jména hudebníků, kteří za tímto projektem stojí, by vám už neznámá být neměla. Death Karma má totiž na svědomí dvojice Infernal Vlad a Tomáš Corn alias Tom Coroner, tedy lidé v současnosti známí především z Cult of Fire. Jak vidno, muziky mají na skladě opravdu dost, protože obě desky Cult of Fire, “Triumvirát” a “मृत्यु का तापसी अनुध्यान”, vydali s cca ročním odstupem, a aby toho nebylo málo, vyšlo mezi nimi právě ještě debutové EP Death Karma s názvem “A Life Not Worth Living”. Ačkoliv i na “A Life Not Worth Living” je patrný vliv black metalu, ve výsledku se muzika Death Karma a Cult of Fire značně liší, což je samozřejmě v pořádku, protože zakládat druhý projekt ...

  • Coronatus – Recreatio carminis

    13.1.2014

    H.

    Coronatus - Recreatio carminis

    Nebudu vás nijak lakovat… Coronatus mi odjakživa přišli jako fakt debilní kapela. Nicméně cokoliv nového, co pod svým jménem vypustí do světa, mi dává za pravdu, že je můj názor zcela oprávněný. Tohle je skupina, u níž mi smysl existence vážně uniká, protože jejich muzika je tak špatná, že z ní zvrací i zarytí příznivci žánru, přesto jim desky dlouhodobě vydává hodně solidní a zavedená firma Massacre Records a nějakým způsobem pořád hrají (a asi i nějaké publikum mají, jinak by nekoncertovali a netočili co dva roky album), přestože si tak nějak neumím představit, že by někdo vážně chtěl takovouhle sračku dobrovolně poslouchat.. Ale asi i takoví jsou mezi námi… Řeknu to teď sice obecně o celých Coronatus, ale bezezbytku to bude platit i o novém opusu “Recreatio carminis” – ...

  • Celeste – Animale(s)

    13.1.2014

    H.

    Celeste - Animale(s)

    Celeste hrají muziku, u níž si dost dobře dokážu představit, že to někomu těžce nesedne, zvlášť když se s ní Francouzi vytasí v takové podobě, jaká je přítomna právě na nejnovějším opusu “Animale(s)”, tedy rovnou s dvojalbem. Ale co si budeme povídat, přesně takhle to má být, protože tohle asi ani nemá být hudba, která je určena pro každého. Co se týče mě osobně, vzhledem k mé zálibě v jakékoliv hudební “špatnosti” mě právě takovéhle záležitosti jako Celeste oslovují. Kdyby někdo řekl, že Celeste hrají black metal, asi jen těžko by šlo oponovat, že to není pravda, ale až takhle jednoduché to není, protože zde je tento žánr silně ovlivněn dalšími styly jako hardcore nebo sludge… a to do takové míry, až bych klidně řekl, že Celeste hrají právě tohle, akorát ...

  • We Butter the Bread with Butter – Goldkinder

    10.1.2014

    H.

    We Butter the Bread with Butter - Goldkinder

    We Butter the Bread with Butter je kapela, u níž mě vždycky fascinoval hodně sympaticky šílený název, ale jaksi jsem tak nějak neměl náladu na to, abych se vyhecoval k ozkoušení samotné hudební produkce. Ledy byly konečně prolomeny se srpnovou novinkou “Goldkinder”, čemuž možná trochu napomohlo i docela zábavné vystoupení v Josefově na Brutal Assaultu, nicméně musím říct, že i přes jisté nepopiratelné kvality alba má očekávání nebyla úplně splněna. A jaká ta očekávání byla? Jednoduše jsem doufal, že až “Goldkinder” proženu přehrávačem, vyvalí se na mě po čertech zábavný metalcore poháněný prímovou elektronikou, nečekal jsem nějakou přehlídku hudební inteligence, ale chtěl jsem slyšet muziku, která bude mít kule, tah na bránu a bude mě bavit. Formálně jsem to vlastně i dostal, tedy minimálně co do té žánrové podoby, jelikož s tou zábavností to až tolik ...

  • Deadlock – The Arsonist

    9.1.2014

    H.

    Deadlock - The Arsonist

    Deadlock mi vždycky přišli jako taková divná kapela… i když, to není úplně to správné slovo… spíš špatná kapela. V době, kdy byl tento model na vrcholu a trendovou záležitostí, začali produkovat tu nejtuctovější kombinaci melodického death metalu a metalcoru, akorát typické melodicky odzpívané refrény nahradili ženským vokálem a do toho (a to se jim zase musí nechat) sem zkusili nějaký menší experiment… což na první pohled vypadá možná solidně a bylo by to samozřejmě i chvályhodné, kdyby ta kombinace v jejich podání nezněla tak debilně a ty rádoby experimenty nevyznívaly ještě hovadštěji než dočista tuctový základ. Člověk by řekl, že s tímhle Deadlock dojedou hned, jak ten trend trochu pomine, ale oni nějakým způsobem pořád fungují dál a vydávají další nudná alba… Hned na začátku úvodní “The Great Pretender” ...

  • Synsophony – Rabbit Hole

    9.1.2014

    H.

    Synsophony - Rabbit Hole

    O minirecenzi výše jsem u Synsophony zmiňoval, že projekt již stihl vytvořit dvě minialba… tím druhým po “Karmic Existence” je počin s názvem “Rabbit Hole”. Možná – a osobně bych tipoval, že tomu tak bude – se jedná o narážku na králičí noru z “Alenky v říši divů”… pokud ano, tak chudák Alenka, protože jakkoliv byla nora v původní britské knize fantaskní a podivuhodná, “Králičí nora” v podání Synsophony je… možná ne fantasknější, ale zcela jistě depresivnější a více nepříjemná. Po hudební stránce “Rabbit Hole” více či méně navazuje na “Karmic Existence”, jenže i když jsou základní ingredience vesměs stejné a ve výsledku jde o podobné “nic”, stále je “Rabbit Hole” docela jiné… Z obecného hlediska se opětovně jedná o záležitost značně nestravitelnou a strašně divnou, pošahanou a takovou… co si budeme povídat, většina lidí vám řekne, že tohle ...

  • Synsophony – Karmic Existence

    9.1.2014

    H.

    Synsophony - Karmic Existence

    Synsophony je britský projekt, který vznikl na počátku roku 2013 a za dobu své existence již stihl vytvořit dvě EP, z nichž to první se jmenuje “Karmic Existence” a vyšlo v srpnu. Kapela sama sebe častuje dost obsáhlou a poměrně nepředstavitelnou škatulkou doom drone/dark ambient/black metal, což jsou všechno žánry, které v její hudbě ve větší či menší míře jistě uslyšíte (byť třeba poslední zmiňovaný styl je tam přítomen opravdu jen minimálně… no, spíš vůbec), nicméně pokud jde o mě, já bych se s tím vůbec nesral a vystačil si s tím, že Synsophony nazveme experimentální hudbou, protože takováhle škatulka dle mého skromného názoru počínání této britské dvojice plně vystihuje… Abych to rozvedl do trochu pochopitelnější podoby… “Karmic Existence” obsahuje 23 minut (ne)hudebního čehosi, co se žánrově ani pocitově dost dobře nedá zařadit – ...

  • Stormlord – Hesperia

    9.1.2014

    H.

    Stormlord - Hesperia

    Stormlord pro mě vždycky byli trochu rozporuplnou skupinou. Na jednu stranu jejich hudba nikdy nebyla nijak marná a některé jejich songy mám i docela rád, ale na druhou stranu nemůžu tvrdit, že by mě jejich desky nějak zvlášť braly nebo že bych měl potřebu tuhle římskou partu pod vedením šéfredaktora Rock Hard Italy poslouchat v nějaké větší míře… každému albu dám pár poslechů a pak to jednoduše nechám plavat, protože i v epickém a symfonickém black metalu je velká spousta hudby, která mě oslovuje mnohem více. A s novinkou “Hesperia” se to má úplně stejně. Debut “Supreme Art of War” byl svého času docela standardní, ničím výjimečný melodický black metal, jenž zní oproti současné podobě Stormlord docela syrově. Od té doby Italové prodělali docela zajímavý progres a nové počiny skoro ...

  • Glorior Belli – Gators Rumble, Chaos Unfurls

    9.1.2014

    H.

    Glorior Belli - Gators Rumble, Chaos Unfurls

    Francouzští Glorior Belli byli vždycky skupinou s hodně specifickým a jasně rozpoznatelným soundem – vlastně do takové míry, že bych se osobně vůbec nebál je označit za nezaměnitelnou kapelu. Od syrového black metalu se postupně vyvinuli do zajímavé hudby formy, jež na samotný black metalový základ nabaluje další (pro tento žánr) neotřelé vlivy jako doteky stoner metalu, jižanského rocku a také lehkým bluesovým feelingem poháněnou kytaru. Ačkoliv vrcholem jejich tvorby pro mě stále zůstává nemocný opus “Manifesting the Raging Beast”, jenž se ještě nesl v duchu čistokrevného black metalu, i následující dvě desky “Meet Us at the Southern Sign”, s níž tento přerod propukl naplno, a “The Great Southern Darkness” jsou bezesporu skvělé. Nejnovější album “Gators Rumble, Chaos Unfurls” je rovněž skvělé… ale nemůžu si pomoct, už ne tak moc… Glorior Belli jdou na novince ...

  • Johnny Deathshadow – Blood & Bones

    5.1.2014

    nK_!

    Johnny Deathshadow - Blood & Bones

    O německou kapelku Johnny Deathshadow pravděpodobně nikdo z našich čtenářů nikdy ani šosem nezavadil, takže si dám tu práci a v prvním odstavci se ujmu té cti a pokusím se tyhle pomalované chlapíky trochu představit. Tihle pánové podobní smrťákům pocházejí z Hamburgu a hrají tzv. deathrock. Dejte dohromady Wednesdaye 13 s Alice Cooperem, jemně opepřete třeba za pomoci Misfits, uberte trochu na hororové avantgardě, přidejte o málo více melodiky a jste doma. Popravdě, Johnny Deathshadow vypadají dobře, vyjadřují se dobře, proma dodávají v dobré kvalitě a i jejich hudba zní dobře. Jenže v čem je háček? Ještě ze školních škamen si pamatuji, že dobře znamenalo za tři a nejinak je tomu i u těchto rádoby-styl-osvěžujících panáčků, kteří sice vše odvádějí řemeslně úchvatně, ale pořád tak nějak na průměrné úrovni. Technicky je vše v naprostém pořádku, zde není krom časem se dostavujícímu ...

  • Throne of Katarsis – The Three Transcendental Keys

    4.1.2014

    H.

    Throne of Katarsis - The Three Transcendental Keys

    Throne of Katarsis byli už od svých počátků vždycky kapelou, pro jejíž muziku jste prostě museli mít pochopení, jinak vám to přišlo jako nebetyčná píčovina. Už na svém debutu “An Eternal Dark Horizon” (2007) tito norští ďáblové přišli s takovou podobou black metalu, kterou snese vskutku málokdo – primitivní, mrazivá, monotónní hudba, hodně špinavý garážový sound a (na takovouhle náplň) předlouhé skladby. Ve stejném duchu pokračovali i na druhém “Helvet – Det iskalde mørket” (2009), ovšem na minulé řadovce “Ved graven” zvolili (v hodně velkých uvozovkách) trochu písničkovější formu a počet songů navýšili z pěti na sedm, byť hudebně se nesly ve stále obdobném duchu. Na čtvrté desce “The Three Transcendental Keys” se však Throne of Katarsis vydali opačným směrem, počet skladeb ještě snížili, tentokrát na tři, a jejich dobu ještě prodloužili (v případě závěrečné “The Third Transcendental ...

  • Sperm of Mankind – Godzilla

    4.1.2014

    H.

    Sperm of Mankind - Godzilla

    Slovenští Sperm of Mankind z Bratislavy patří do takřka nekonečného zástupu grindcorových chlívů, kterých jsou stovky a tisíce a které – i když to nejspíš není úplně nejlichotivější způsob, jakým začít recenzi – znějí v podstatě všechny úplně stejně. Nicméně je to prostě tak, a pokud jste už někdy slyšeli nějakou grindcorovou fošnu, měli byste mít dost slušnou představu, jak bude znít i “Godzilla”… První pohled na obálku by možná mohl vzbudit dojem, že by se mohlo jednat o nějakou vážnější formu grindu, ale když si uvědomíte, že se kapela jmenuje Sperm of Mankind, album se jmenuje “Godzilla” a dorazíte to názvy písniček jako “Dildo Baggins”, “Tale from the Dump”, “Your Spermmortal”, “Splachovací systém” nebo “If Someone Doesn’t Get Me a Diaper Right Now”, je hned jasné, v jakých vodách se budeme ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy