Minirecenze

  • Lidande – As the Night Wept

    3.2.2014

    H.

    Lidande - As the Night Wept

    Rozhodl jsem se nebýt svině a nenapsat do kolonky žánru to, co si myslím, ale to co používá samotný projekt Lidande, tedy black metal… i když, Lidande svou tvorbu popisují jako “black metal / ritualistic / heavenly” nebo “depressive suicidal black metal”, ale na to už fakt nemám koule, abych to tam dal. Pokud bych se ovšem měl řídit čistě podle sebe, radši bych muziku těchto Američanů popsal následujícími žánrový škatulkami: píčovina, sračka, hovadina, odpad, wtf. O co se jedná? Na první pohled by to i mohlo vypadat zajímavě… black metal, jeden půl hodinový song a obal, který je tak moc minimalistický, až je vlastně i nevím proč zajímavý… vážně jsem čekal (no, spíš nečekal, ale doufal), že by to mohlo být přinejmenším docela dobré. Vystřízlivění však přišlo hodně brzy… ...

  • Jaldaboath – The Further Adventures…

    3.2.2014

    H.

    Jaldaboath - The Further Adventures

    Skupinu Jaldaboath má na triku jistý Jaldaboath… tedy přesněji řečeno Grand Master Jaldaboath, ale je to ten stejný Jaldaboath, který kdysi hrával u britských experimentálně black metalových šílenců The Meads of Asphodel a dále je známý z formací jako Ewigkeit či Old Forest. Ačkoliv k tomu název svádí, Jaldaboath není jeho sólovým projektem (to je Ewigkeit), nýbrž regulérní kapelou. Debut “The Rise of the Heraldic Beasts” vyšel v roce 2010 a přišel s hodně nevážně pojatou směskou metalu a středověku, kterou kdosi velice trefně nazval jako Monty Python metal. Novinka “The Further Adventures…” samozřejmě pokračuje v tom samém duchu, jaký byl nalajnován už na “The Rise of Heraldic Beasts”, nicméně tentokrát mi to nepřijde tak zábavné jako posledně. Najde se pár slušných hitovek, z nichž nejvíce ční asi “Warrior Monks of ...

  • From Purgatory – Adoration of the Idols

    3.2.2014

    H.

    From Purgatory - Adoration of the Idols

    Upřímně nemám sebemenší ponětí, co je tahle kapela zač, nikde se o ní nedají sehnat jakékoliv informace (s výjimkou toho, že jde údajně o švédskou záležitost), jejich jméno nenajdete v žádných metalových databázích, dokonce i pan Google až na warezové odkazy mlčí. Netuším tedy, kolik těch lidí je, jestli někde dříve hráli, co je to zač, vlastně ani nevím, zdali mám “Adoration of the Idols” brát jako demo, EP nebo cokoliv jiného (akorát teda řadovka to asi není… to je jasné už jen z délky 21 minut). Ať je ale tohle všechno jakkoliv, nic to nemění na tom, že se tenhle počin docela povedl… Netvrdím, že na “Adoration of the Idols” najdete nějaký vyložený zázrak nebo hudební formu, jakou jste až doposud nikde jinde neměli šanci slyšet, protože tak to není. ...

  • Obscure Sphinx – Void Mother

    30.1.2014

    H.

    Obscure Sphinx - Void Mother

    Možná, že na první pohled jsou polští Obscure Sphinx poměrně nenápadnou skupinou, ale jejich druhá deska “Void Mother” je tak extrémně silná, že rozhodně má na to, aby své autory takřka okamžitě vystřelila do první ligy alternativních kytarových žánrů – třeba ne do první ligy co do věhlasu, ale určitě minimálně co do kvality, protože “Void Mother” je po všech stránkách jednoduše excelentní nahrávka. Je tvrdá, nekompromisní, chytrá, atmosférická, perfektně vystavěná, působivá, uhrančivá, nápaditá, neotřelá… Obscure Sphinx dokážou v rámci svých skladeb vystavět velký tlak, který posluchače téměř nenechá vydechnout – s výjimkou několika meziher “Velorio”, “Meredith” a “Void”, v nichž Poláci znatelně zvolní, ale to jen proto, aby následná hradba riffů, mohutné rytmiky a expresivního projevu zpěvačky Wielebny byla ještě drtivější. Ale i v jejím rámci Obscure Sphinx přicházejí s obrovským kvantem ...

  • God Is an Astronaut – Origins

    30.1.2014

    Atreides

    God Is an Astronaut - Origins

    God Is an Astronaut jsem objevil relativně nedávno. Tak nedávno, že by se to vzhledem ke kvalitám této kapely, o které jsem se do té doby připravoval, dalo nazvat hříchem (ano, až s vydáním “Origins”, získáváte bludišťáka). O to víc jsem se však snažil proniknout zpětně do jejich diskografie co nejhlouběji. Nutno podotknout, že jsem se pořádně ještě neodlepil od “Origins”. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, je vlastně docela jednoduchá. V prvé řadě je tu to něco, co platí snad pro všechna alba, která jsem od God Is an Astronaut slyšel – propracovanost skladeb, chytlavé melodie, svižnost a místy až příjemně zasněná atmosféra. A to všechno je tentokráte zabalené snad do ještě vymazlenější a šťavnatější zvukové produkce než posledně. Kromě toho, že mě “Origins” vyloženě baví, je vážně radost jej poslouchat a užívat si ...

  • Fejd – Nagelfar

    30.1.2014

    H.

    Fejd - Nagelfar

    Za celou tu dobu, co už tady na téhle stránce páchám cosi, co by při notné dávce představivosti mohlo připomínat recenze, jsem u spousty kapel psal něco o tom, že jsem se již dlouho chystal na poslech jejich hudby, ale bylo to právě až nově vydané album, jež se stalo tím impulsem, abych to konečně udělal. Švédové Fejd jsou také jedním z takových případů, akorát v jejich případě ten impuls spíše než od novinkové desky přišel tehdy, když jsem tuto formaci pod vedením bratrů Rimmerforsových viděl živě v Německu na festivalu Ragnarök, kde tenkrát předvedli naprosto fantastické a skoro geniální vystoupení, díky němuž jsem zpětně dostudoval obě alba, která jsem do té doby znal jen hodně letmo. Na novince “Nagelfar” se samozřejmě nějaká velká obměna výrazu nekoná a Fejd více či méně pokračují ve formě, kterou si ...

  • Fecal Body Incorporated – Pathogenesis / Origin of the Grinding Flesh

    30.1.2014

    H.

    Fecal Body Incorporated - Pathogenesis Origin of the Grinding Flesh

    Co si budeme povídat, od goregrindu člověk tak nějak obecně očekává chlíváckou muziku… a obzvlášť velké prasárny lze čekat, když se jedná o záležitosti ze zemí jako Rusko, Ukrajina, Mexiko… anebo Bulharsko. Fecal Body Incorporated, kteří pocházejí právě z posledního jmenovaného státu, tuto teorii jenom potvrzují, protože goregrind v jejich podání je muzika pro otrlé jedince (i když… to vlastně v podstatě každý goregrind). Sice podobná hudba jen málokdy bývá něčím jiným než extrémním brutálním výplachem, ale jak už se na mnoha příkladech ukázalo, i tak to může být po čertech zábavná věcička (pokud to tedy člověk bere trošku s nadhledem)… jenže ne vždy se tak úplně poštěstí, což je pro mě bohužel zrovna tento případ. Fošna “Pathogenesis” původně vyšla již v roce 2010 v Bulharsku, ale nedávno se objevila v reedici u českých Bizarre Leprous s novým přebalem a haldou bonusů. ...

  • Code – Augur Nox

    30.1.2014

    H.

    Code - Augur Nox

    Code je kapela, kterou všichni fajnšmekři do inteligentního black metalu, jenž se nebojí nezůstat stát na místě a v rámci žánru jít směrem kupředu, dávno znají – a to zdaleka nejenom kvůli dřívější personální provázanosti s kultovními industrial black metalovými Nory Dødheimsgard, s nimiž Code dříve v sestavě sdíleli vokalistu Kvohsta (nyní Hexvessel) a kytaristu Vicotnika, ale i díky hudební stránce, jež byla dle mého skromného názoru naprosto skvělá již od debutu “Nouveau Gloaming” z roku 2005. “Nouveau Gloaming” sice v mých očích zůstává v diskografii Code dodnes nepřekonáno, na čemž nic nezměnila ani druhá deska “Resplendent Grotesque” z roku 2009, ani čerstvě vydaná třetí velká nahrávka “Augur Nox”, přesto se ani omylem nedá tvrdit, že by se snad kapela od té doby motala v nějakém bludném kruhu a nevěděla kudy kam. Toho je důkazem i samotná novinka “Augur ...

  • Valkyrja – The Antagonist’s Fire

    25.1.2014

    H.

    Valkyrja - The Antagonist's Fire

    Švédové Valkyrja mají v rámci black metalového podzemí již vcelku slušné jméno, které si vydobyli dvojicí desek, ale i přesto, že se jim dostává relativně hodně dobrých kritik, třeba předchozí “Contamination” z roku 2010 jsem docela protáčel jen v době krátce po jejím vydání, ale později jsem si ten počin snad už nepustil a dnes si z něj z hlavy nevybavím téměř nic s výjimkou toho, že vím, jaký zvuk ta kapela měla. Nejnovější a celkově třetí fošna “The Antagonist’s Fire” je opět vlastně dost dobrou nahrávkou, jež člověku na pěkných pár protočení stačí, aktuálně mě docela baví, ale obávám se, že i přes množství hodně povedených momentů to s ní nakonec dopadne stejně jako s “Contamination”. Avšak i tak můžu hned prozradit, že navzdory tomu, co právě padlo, si Valkyrja stále zaslouží hodně pěknou ...

  • Katy Perry – Prism

    25.1.2014

    H.

    Katy Perry - Prism

    Na “Prism” jsem se relativně těšil – nejen proto, že Katy Perry je fakt kočka, ale především z toho důvodu, že její předchozí album “Teenage Dream” bylo docela příjemné, a také proto, že mě dost navnadil hodně zábavný první singl “Roar” se stejně zábavným videoklipem. To všechno nasvědčovalo tomu, že by “Prism” v té podzimní záplavě nových desek známých popových zpěvaček mohlo patřit k těm nejlepším… Ve výsledku tak tomu opravdu je a “Prism” rozhodně je nahrávkou, která se poslouchá dost hezky a která – tedy alespoň mě osobně – relativně baví. Počin nabízí více či méně to stejné, na co si posluchači u Katy Perry zvykli již dříve, tedy hodně příjemný a hlavně nevtíravý pop, který je sice stále mainstreamem, ale na rozdíl od spousty jiných případů u něj ani v nejmenším nemáte ...

  • Gift of Gods – Receive

    25.1.2014

    H.

    Gift of Gods - Receive

    Že vám jméno kapely Gift of Gods nic moc neříká? Nevadí, je to totiž úplně nový projekt, který vznikl teprve v loňském roce a na kontě má prozatím pouze jedno jediné minialbum “Receive”, na něž se právě podíváme. Nicméně jméno člověka, jenž za touto skupinou stojí, by vám známé být určitě mělo, pokud se v metalu pohybujete déle než jeden týden. Gift of Gods totiž není vedlejším jednočlenným projektem nikoho jiného než Teda Arvida Skjelluma alias Nocturna Culta z kultovních Darkthrone. Darkthrone sice prosluli především jako black metalová legenda a jejich desky z první poloviny 90. let jsou dodnes (zcela právem) citovány jakožto žánrová klasika, ale postupem času do jejich tvorby začaly silně pronikat vlivy punku a klasického heavy metalu, což je znát především na albech z poslední let. Evidentně to však je ...

  • Edenbridge – The Bonding

    25.1.2014

    H.

    Edenbridge - The Bonding

    Rakušané Edenbridge patří k početnému zástupu kapel, které to drhnou už docela dlouho, mají celkem početnou diskografii a vydává jim to i vcelku solidní firma, ale pořád se jim nepodařilo prorazit do vyšší ligy a jsou skupinou, která je na koncertech pořád v roli supportu a na festivalech plní úlohu výplně programu v čase mezi obědem a večerními taháky. Ale není se tomu moc co divit, jelikož Edenbridge produkují takový ten žánrový standard, jaký jste jistě slyšeli už mnohokrát, tedy muziku, která je v překladu snadno zaměnitelná se stovkou dalších podobných jmen. Recept na to, jak zahrát symfonický power metal, je v případě Edenbridge opravdu ten nejklasičtější – hodné kytary i rytmika, lehce symfonické aranže, rádoby bombastický sound, nezbytná zpěvačka, bez níž to prostě nejde, navrch z toho sem tam vykoukne obligátní Nightwish – a máme ...

  • Ataraxie – L’être et la nausée

    25.1.2014

    H.

    Ataraxie - L'être et la nausée

    Ataraxie, francouzští vyznavači extrémně pomalého, depresivního a maximálně záhrobního doom metalu okořeněného občasným brutálním death metalovým výjezdem, si dali s novou deskou poměrně načas. Předchozí “Anhédonie” vyšla v květnu 2008, tudíž to trvalo celých pět let, než se objevila novinka “L’être et la nausée”, ale na druhou stranu, když už do toho tahle formace práskne, je to fakt pořádná nálož hudby. Debut “Slow Transcending Agony” trval ještě vcelku rozumných 51 minut, ale “Anhédonie” se vyšplhala na 74 a novinka “L’être et la nausée” už jako dvojalbum na bezmála 80 minut… To už je setsakra dlouhá doba, zvlášť na to, když si vezmete, co Ataraxie hrají za muziku. Funeral doom metal v jejich podání se táhne jak šnek, je to naprosté bahno, s nadsázkou je to kadence tak jednoho riffu za půl minuty, žádné sraní ...

  • Virrasztók – A halál színei

    22.1.2014

    H.

    Virrasztók - A halál színei

    Na Virrasztók jsem svého času narazil, když tato formace z jihomaďarského Pécse vydala v roce 2009 svůj dlouhohrající debut “Az emlékezés órája”… a v podstatě ihned mě kapela zaujala jak vysoce kvalitní hudební produkcí, tak i obrovskou originalitou svého zvuku, který jsem nikde jinde předtím a vlastně ani potom (nepočítám-li následující počiny samotných Virrasztók) neslyšel. Maďaři okamžitě vystřelili mezi skupiny, jejichž tvorbu jsem hodlal i nadále sledovat, a “Az emlékezés órája” jsem zařadil mezi své oblíbené desky – a zcela právem, protože dnes už s odstupem mohu říct, že ten počin zkoušku časem přežil, když si jej dodnes s chutí pouštím. Na pokračování debutu jsem se těšil strašně moc, a když “Memento mori!” konečně přišlo, nejednalo se sice o vyložené zklamání, ale zanedlouho se ukázalo, že ten počin nebyl zdaleka tak dobrý. ...

  • Unrated – The Choice Is Yours

    22.1.2014

    Kaša

    Unrated - The Choice Is Yours

    Začínající středoškolská kapela, která mezi své fanoušky vrhla první EP “The Choice Is Yours” – tak jednoduše a řekl bych, že i výstižně, by se Unrated dali charakterizovat. Aniž bych chtěl přistupovat k mostecké čtveřici s nějakými předsudky, tak proč tajit, že podvědomě jsem neočekával žádný zázrak. Spíš naopak. Nebudu vám mazat med kolem huby, že se stal zázrak a z této party se vyklubalo neuvěřitelné překvapení, ale s klidným srdcem můžu říct, že nejsou špatní. Šestiskladbové EP (pokud nebudu počítat úvodní intro “Fylé”) se sice hudebně nijak nevymyká z běžných žánrových stereotypů rock-metalové tvorby, ale i přesto se tak nějak dobře poslouchá, až jsem byl příjemně překvapený, jak jsem si po čase začal pobrukovat refrén úvodní povedené hitovky “Face to the Hell” s crossoverovými kytarami. V podstatě to samé platí pro “Whore”, jež se mi rovněž ...

  • Korium – Do komnát večnej zimy

    22.1.2014

    H.

    Korium - Do komnát večnej zimy

    Koronas určitě patří mezi nejaktivnější muzikanty na slovenské black metalové scéně, přinejmenším tedy co do počtu vydávaných nosičů, protože těch se pod hlavičkou jeho jednočlenného projektu Korium objeví za rok vždy hned několik, obzvláště od roku 2011 je ta kadence úctyhodná a v diskografii se to jen hemží především minialby a splity. Budeme-li se ovšem bavit pouze o těch počinech, které jsou formálně označeny jako dlouhohrající, je “Do komnát večnej zimy” teprve třetí deskou po nahrávkách “The Pendulum of Sorrow” (2009) a “Csejthe, staré spiace domy” (2012). Hudební náplň “Do komnát večnej zimy” se dá vlastně popsat velice jednoduše, až by se mohlo zdát, že je to vlastně poměrně málo na to, aby tím šla smysluplně naplnit tři čtvrtě hodina času, nicméně tenhle konkrétní druh black metalu, jaký najdete právě u Korium, je natolik specifický, že ...

  • Finnr’s Cane – A Portrait Painted by the Sun

    22.1.2014

    H.

    Finnr's Cane - A Portrait Painted by the Sun

    Musím říct, že tohle album se nakonec stalo větším oříškem, než jsem původně očekával. Zpočátku mi totiž druhá deska “A Portrait Painted by the Sun” kanadských Finnr’s Cane přišla poměrně dost nezáživná a suchá i přes veškeré zcela jasné objektivní a papírové kvality. Ačkoliv z nejednoho momentu formálně sálala hloubka, ve skutečnosti mi to nedávalo tolik, kolik bych od kapely s podobným zaměřením a stylovým záběrem očekával. Jak už tomu tak bývá, až se zvýšeným počtem poslechů se “A Portrait Painted by the Sun” konečně pořádně vybarvilo a začalo mě skutečně bavit. Ačkoliv stále platí, že jsem od Finnr’s Cane čekal ještě víc, než se mi ve výsledku dostalo i po řádném vstřebání, už bych nyní neměl problém označit “A Portrait Painted by the Sun” za nahrávku, která je přinejmenším alespoň zajímavá. Atmosféra je velice povedená, ...

  • Crystal Viper – Possession

    22.1.2014

    H.

    Crystal Viper - Possession

    Polští Crystal Viper jsou jednou z těch kapel, u nichž už tak nějak předem víte, co od jejich nového alba dostanete. Až doposud parta okolo zpěvačky Marty Gabriel, jejíž rockový chraplák patří k tomu nejzajímavějšímu, co muzika Crystal Viper nabízí, produkovala absolutně čistokrevný heavy metal v naprosto klasickém duchu, kde není moc prostoru pro nějaká překvapení. Šlapavé hitovky, chytlavé refrény a jedeme. Na druhou stranu se ovšem musí nechat, že na rozdíl od spousty podobně zaměřených formací je tohle opětovné oživování toho, co bylo již dávno a již mnohokrát řečeno, v podání Crystal Viper docela zábavné a nějakým způsobem opravdu sympatické… snad proto, že zrovna jim to člověk tak nějak nemá problém věřit. Ačkoliv obal novinky “Possession” znamená značnou změnu oproti přebalům minulých desek, po hudební stránce si Crystal Viper pořád jedou ...

  • Algor – Hierofánia

    18.1.2014

    H.

    Algor - Hierofánia

    Myslím, že pokud bychom měli zvolit nejočekávanější slovenskou black metalovou desku posledních let, asi bychom se úplně všichni bezezbytku shodli na jednom jediném počinu – druhé desce Algor. Duo Aldaron a Slavfist z Nového Mesta nad Váhom vydalo svůj debut “Úder pohanského hnevu” už v roce 2003; postupem času se album stalo bez přehánění doslova kultovním – a zcela právem, jelikož se jednalo o mrazivý syrový black metal té nejvyšší kvality. S odstupem nyní už jedenácti let bych se tu nahrávku ani omylem nebál označit za jednu z nejlepších metalových desek, které kdo kdy na Slovensku nahrál… Jenže na pokračování v podobě “Hierofánia” se muselo čekat předlouhých deset let. Pravda, v mezičase Algor vydali něco málo neřadových počinů, avšak i těch bylo na deset let dost málo a navíc – deska je prostě deska. Očekávání tedy byla extrémně vysoko… ...

  • Opossum Holler – It Comes in Threes

    18.1.2014

    Kaša

    Opossum Holler - It Comes in Threes

    Opossum Holler sami sebe popisují doslova jako vysokooktanovou směs rocku a punku s doomovými vlivy. Jakkoli se to může zdát protichůdně, tak jejich aktuální EP “It Comees in Threes”, které navazuje na debutový počin “What’s Done Is Done”, je důvodem k zaujetí protichůdného postoje, protože tato trojice z amerického Bowling Green v Kentucky toto vše spojila velmi příjemným způsobem. Tři skladby, které se na aktuálním EP sešly, jsou zahaleny stoner rockovým hávem, takže to celé připomíná rychlejší verzi hvězdných Down, ale to nic nebrání tomu, aby se posluchač při poslechu nechal unášet špinavými kytarovými riffy a neméně špinavým vokálem Lloyda Nicely, který však v pomalejších pasážích nejednou přechází do zpěvných poloh, což jsou faktory, které dohromady tvoří velmi dobře se poslouchající počin. “The White Witch of Yellow Creek” se svou jednodušší struktutou, jež sází na punkovou ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy