Minirecenze

  • Rhye – Woman

    4.7.2013

    Zajus

    Rhye - Woman

    Jsou to již více než dva měsíce ode dne, kdy jsem poprvé slyšel album “Woman” a s ním i duo Rhye. A za tu dobu jsem si k němu vytvořil velice specifický vztah. “Woman” totiž vytváří velmi intimní, mnohdy až erotickou atmosféru. Ne však ve smyslu dnešního popu. Vystihuje to již jeho název, který proti velmi oblíbenému výrazu “bitch” nasazuje slovo zdánlivě obyčejnější – “woman”. Rhye této myšlence podrobili svou kompletní prezentaci. Vše od hudby a textů po videoklipy a obal alba vytváří dojem ženy jako křehké a obdivuhodné bytosti. Většina hudby kterou poslouchám, je nějakým způsobem náročná. Rhye ovšem stojí v naprosté opozici. “Woman” je album tiché, na první pohled nenápadné a jako celek takřka relaxační. Sofistikovaná hudba stojí na pozadí výborného zpěvu. Jemný (chtělo by se říci slabý, nebýt ...

  • Coheed and Cambria – The Afterman: Descension

    30.6.2013

    Kaša

    Coheed and Cambria - The Afterman: Descension

    Abych byl upřímný, tak mi nikdy nebylo úplně jasné, jak se Coheed and Cambria dostali do takové pozice, v jaké aktuálně jsou. Jejich nejopěvovanější album “Good Apollo, I’m Burgning Star IV”, jež se nakonec natáhlo na dva díly, mi přijde strašně slabé, a přestože se na něm najde pár zajímavých chvil, o nichž bych mohl mluvit jako o nosných nápadech a momentech překvapení, tak téměř všechny jejich řadovky mi vždy pokazil projev zpěváka Claudia Sancheze, jehož zpěv ve vyšších polohách je mi vyloženě proti srsti. Na tomto mém postoji se toho moc nemění ani po letošním pokračování loňského, pro mě prvního poslouchatelného alba “The Afterman: Ascension”. Novinka “The Afterman: Descension” sice není taková bomba, jak všude kolem slyším, ale objektivně musím uznat, že tak špatné jako zmíněné “Good Apollo, I’m Burning Star IV”, to ...

  • Cadaveria – Horror Metal – Undead Edition

    29.6.2013

    H.

    Cadaveria - Horror Metal - Undead Edition

    Nejsem si jistý, jestli má cenu tu nějak podrobněji rozebírat kvality samotného alba, když jsem to udělal už před rokem v době vydání původního “Horror Metal”. Proč tu tedy desku vytahujeme znova, ptáte se? Jednoduše proto, že nyní vychází znova pod názvem “Horror Metal – Undead Edition”. Nabízí se tedy vcelku logická otázka, v čem se nynější “nemrtvá” verze liší od té původní – a právě v tom je ten háček, kvůli němuž mám docela problém “Horror Metal – Undead Edition” přijmout. Základní jedenáctka songů zůstala naprosto beze změny, jak byla už na původním vydání. Jediné, co nová edice přináší navrch, jsou dvě bonusové skladby “Whispers of Sin (Ancestral Remix)” a “Hypnotic Psychosis (Chaotic Remix)”, které jsou navíc pouze předělanými verzemi dvou písniček z “Horror Metal”. Oukej, dokážu ještě ...

  • Extrema – The Seed of Foolishness

    28.6.2013

    Mechanick

    Extrema - The Seed of Foolishness

    Italové z Milána kolem energického kytaristy Tommy Massaryho jsou na scéně aktivní více jak 25 let. Nemůžeme znát všechno, pro mě byl poslech jejich novinky prvním seznámením s kapelou a nezbývá než přiznat, že jsem byl šokován. Skvělá muzika, skvělý zvuk. Z této kombinace vám nemůže vzejít nic jiného než dobrý výsledek. V tomto případě výsledek na úrovni světových kapel. Extrema svěřila svůj materiál do dobrých rukou a “The Seed of Foolishness” je průkazným materiálem. Deska “The Seed of Foolishness” vás svým zvukem přizdí už na první poslech a její obsah mi přes uši pokaždé přihrává slušnou porci energie. Parta odstřelí album setsakra svižně a v první polovině vám Extrema nedává skoro žádnou šanci na odpočinek. Chce se mi vstát z gauče a začít něco dělat. Drtí mě poctivá thrashová bouře a začínám ...

  • Hacride – Back to Where You’ve Never Been

    27.6.2013

    Kaša

    Hacride - Back to Where You've Never Been

    Hacride se na scénu výrazně uvedli fenomenálním albem “Amoeba”, na němž tito progresivní Francouzi přišli s fúzí technických riffů, agresivní rytmiky a atmosférickými pasážemi, což už je dnes běžné, ale tehdy mě toto album úplně smetlo. O co víc jsem se těšil na pokračování, o to víc jsem byl následníkem “Lazarus” zklamán. To bylo sice na poměry konkurence slušný průměr, ale po “Amoeba” prostě kvalitativní pokles. Po čtyřech dlouhých letech je tak čas na reparát v podobě nového alba “Back to Where You’ve Never Been” a já jsem rád, že můžu prohlásit, že borci jsou zpět v plné parádě. Milovníci Gojira nebo Textures by si “Back to Where You’ve Never Been” neměli nechat ujít, protože neotřelou rytmiku a drtivé krkolomné riffy mají Hacride zmáknuté na jedničku, přestože to oproti zmíněným spolkům dělají trošku jinak a do jisté míry ...

  • Kant Kino – Father Worked in Industry

    26.6.2013

    H.

    Kant Kino - Father Worked in Industry

    Jestli se mi podařilo vše správně pochopit, norské duo Kant Kino udělalo svým debutem “We Are Kant Kino – You Are Not” před třemi lety na elektronické scéně poměrně slušný rozruch. Nicméně to jsem se dozvěděl až zpětně, když jsem si o kapele zjišťoval další podrobnosti. K aktuální novince “Father Worked in Industry” jsem se totiž dostal úplně náhodou a jednalo se z mé strany o střelbu naslepo – avšak jak vidno, i poslepu se občas dá trefit, jelikož mě muzika Kant Kino velmi překvapila… “Father Worked in Industry” je vlastně hodně divná deska a také mi trvalo hodně dlouho, než jsem jí přišel na chuť. Osobně preferuji spíš agresivnější a říznější elektroniku, ale Kant Kino se prezentují její takovou klidnější podobou, která je do jisté míry postavená hlavně na atmosféře jakési odevzdanosti v industriálním věku… ale ...

  • :wumpscut: – Madman Szpital

    22.6.2013

    H.

    wumpscut - Madman Szpital

    Německý elektronický projekt :wumpscut: jsem v NCSN zmiňoval už v jednom z loňských dílů s albem “Women and Satan First” a už tehdy mě muzika Rudolfa Ratzingera dost zaujala, takže jsem neváhal ani s poslechem novinky “Madman Szpital”, s níž zmiňovaný DJ opět nepřetrhl šňůru trvající již od roku 1999 – co rok, to jedna nová deska plná původní muziky… Když do toho připočítáme ještě tuny neřadovek, je to kombinace vskutku vražedná, takže se jistě nabízí otázka, jestli ta muzika za něco stojí. Osobně jsem kromě zmiňovaného “Women and Satan First” nic dalšího z tvorby :wumpscut: doposud neslyšel, tudíž to nedokážu úplně objektivně rozsoudit, nicméně čistě na ploše těchto dvou konkrétních alb je novinka o chlup méně dobrá, ale i “Madman Szpital” nabízí materiál přinejmenším zajímavý. Opět se jedná o elektroniku, která sice není nijak zvlášť ...

  • James Blake – Overgrown

    22.6.2013

    Zajus

    James Blake si na scéně “inteligentního” popu udělal jméno již před dvěma roky svým eponymním debutovým albem. Po vydání několika neřadových EP nadešel čas na další dlouhohrající disk, který pod názvem “Overgrown” vyšel před pár měsíci. Nerad bych při popisování jeho hudby zašel zbytečně hluboko do žánrových škatulek, které sám nemám zdaleka dostatečně prozkoumané. Proto se pro úvod omezím velmi obecným konstatováním, že se jeho hudba nachází na hranicích moderního R&B či soulu a využívá jemné elektroniky a často poměrně hlubokých tónů. To kontrastuje s Blakeovým hlasem, který je naopak, zejména na místní “Sicmaggotovské” poměry, velice vysoko posazený. Proč by vás měl James Blake zajímat, je poměrně jasné. Troufnu si ho označit za velice talentovaného skladatele, který se více než na chytlavost a hitovost svých písní zaměřuje na emoční dopad a jakýsi hlubší dojem. Jeho hudba je zdánlivě ...

  • The Water Witch – The Heavens in Traction

    21.6.2013

    H.

    The Water Witch - The Heavens in Traction

    Britští gentlemani A Forest of Stars se postupem času vypracovali na jednu z mých nejvíc srdcových kapel, jelikož v jejich fenomenální tvorbě jednoduše nacházím naprosto vše, co od hudby očekávám. Na druhou stranu to ale znamená i to, že jakýkoliv projekt, o nějž se kdokoliv se členů A Forest of Stars jen otře, ihned taktéž beru všemi deseti, nicméně zrovna The Water Witch mezi těmito projekty mají výsadní postavení. Kapelu totiž nemá na svědomí nikdo jiný než Jon B. Cumiskey alias Mr. T. S. Kettleburner, původní kytarista A Forest of Stars, jenž se v období mezi druhou a třetí deskou poroučel, aby se v květnu letošního roku opět vrátil. V mezičase se ovšem pustil právě do The Water Witch, přičemž – a to je obzvláště zajímavé – mu s deskou “The Heavens in Traction” vypomáhali i tři členové samotných A ...

  • Paysage d’hiver – Das Tor

    21.6.2013

    H.

    Paysage d'hiver - Das Tor

    Existuje jen nemnoho skupin, jejichž tvorba pro mě znamená víc než jen hudbu, avšak švýcarští vesmířani Darkspace bezesporu patří mezi ně. Proč jejich jméno zmiňuji v souvislosti s Paysage d’Hiver je asi vcelku zřejmé – členové Darkspace sice příliš vedlejších projektů nemají, ale právě Paysage d’Hiver je jedním z nich. Konkrétně se jedná o jednočlenný počin Tobiase Möckla, známého taktéž jako Wroth nebo Wintherr. Co se konkrétně Paysage d’Hiver týká, v jeho rámci se Wintherr prezentuje takřka totožným výrazivem jako v případě Darkspace, čili black metalem vyhnaným do největšího extrému s neskutečně hutnou atmosférou a obrovským tlakem, který posluchače drtí dlouhé a dlouhé minuty monotónní hudební apokalypsy, to vše navíc výraznou měrou kořeněné ambientem. Budeme-li se bavit konkrétně o “Das Tor”, které jen tak mimochodem vyšlo pouze na kazetě v limitaci 300 kusů, asi největší rozdíl ...

  • Furia – W melancholii

    21.6.2013

    H.

    Furia - W melancholii

    Těm, kdo kapelu Furia znají již z dřívějška, možná bude výše v uvedeném žánru chybět slovíčko “black”, nicméně na novém EP “W melancholii” už tito Poláci s black metalem nemají pranic společného. Na dřívějších počinech tato skupina nabízela otevřenější a progresivnější pohled na black metal oproti spřízněným Massemord s téměř totožnou sestavou, nicméně stále se ještě jednalo o black metal. Už na minulém EP “Halny” ale začaly znatelně vykukovat post-rockové růžky, s nimiž – jak se v rámci oné jedné dvacetiminutové skladby ukázalo – umí pánové rozhodně pracovat. Počin “W melancholii” ovšem kormidlo tímto směrem stáčí ještě více a nabízí 17 minut hudby čistě v post vodách… První píseň “Z melancholika krew nie wypływa” začíná v poněkud pomalejším a velmi poklidném duchu, který posluchače poměrně spolehlivě ukolébá natolik, že si ani nevšimne, že už uběhly tři ...

  • David Bowie – The Next Day

    16.6.2013

    Zajus

    David Bowie - The Next Day

    Davida Bowieho jsem si dlouho řadil mezi umělce, kterým bych měl věnovat pozornost, ale stále jsem se k poslechu jejich tvorby nějak neměl. To jsem prolomil až krátce před vydáním “The Next Day” a nutno podotknout, že mě legendární Ziggy Stardust hodně potěšil. Bez dalšího zkoumání Bowieho diskografie jsem se pustil rovnou do desky nejnovější a stejně jako v případě více než čtyři desetiletí starého alba jsem si odnesl zejména pozitivní dojmy. Těžko uvěřit, že Bowie za pár let oslaví sedmdesátku, protože jeho hudba na novince šlape jako hodinky. Album odstartuje titulní skladba “The Next Day”, nekomplikovaná pop/rocková hitovka se silným refrénem, výraznou rytmikou, silným Bowieho hlasem a množstvím drobných zvuků a melodií. Tato definice ostatně sedí na většinu skladeb, jakkoliv rozmanitých. Přesto je zde několik pamětihodných míst. Minimalistická “Dirty Boys” ...

  • Keep of Kalessin – Introspection

    15.6.2013

    H.

    Keep of Kalessin - Introspection

    Krátký kraťas (tomu říkám slovní obrat roku!) “Introspection” byl s největší pravděpodobností vypuštěn jen proto, aby alespoň nějak prezentoval Keep of Kalessin po poněkud nestandardním odchodu dlouholetého zpěváka Thebona, podle čehož počin také vypadá, takže jej nemá cenu hodnotit číselně. Všehovšudy se jedná o nějakých 10 minut (a kousek navrch) hudby, přičemž podstatná část těchto 10 minut vlastně ani není tak úplně nová… Ta hlavní položka, titulní song “Introspection”, je vlastně dost dobrá, popravdě řečeno až překvapivě dobrá. Dle mého skromného názor Keep of Kalessin na svůj vrchol vystoupali s deskou “Armada” a poté jejich tvorba jaksi začala ztrácet na dřívější syrovosti a pomalu se stávala tak trochu bezzubou a na můj osobní vkus místy až příliš vyumělkovanou. “Introspection” ovšem působí, jako by zkrouhnutí sestavy vlilo kapele do žil čerstvou ...

  • Carved – Dies irae

    15.6.2013

    Mechanick

    Carved - Dies irae

    Italské seskupení Carved se označuje za šestici naštvaných metalistů. Pocházejí z Itálie a nedávno vydali svou první desku nazvanou “Dies irae”. Poslouchám intro “Dies irae (Praeludium)”, jehož zpracování nejenže není nijak zajímavé, ale je přímo amatérské, a nechává mě na pochybách, jestli náhodou neposlouchám demonahrávku. A jak se proposlouchávám dále, zjišťuju, že nejsem vůbec daleko od pravdy. Nahrávka má v podstatě příjemný náboj. Je melodická a povětšinou svižná. Ničím – snad až na zvuk kláves – nevadí a dá se poslouchat až dokonce. To je ovšem skoro to jediné, co dostanete. Kytaristé vás po celou dobu nijak nepřekvapí a výrazný kytarový riff se prostě nikde neděje. Společně se zbytkem kapely předvádějí průměrný, i když od začátku až do konce slušně zahraný set. Za dobrý považuju výkon vokalisty, který se celou dobu pohybuje na pomezí murmuru a řevu.

  • Fire! Orchestra – Exit!

    14.6.2013

    Zajus

    Fire! Orchestra - Exit!

    Některá alba si kladou za cíl sofistikovanost, jemnost a eleganci. Jiná ho mají zcela jiný – ničit. “Exit!” je kombinace obojího, ovšem oné druhé složky na něm naleznete mnohem více. Kdo by však čekal, že mluvím o nějakém promyšleném nihilistickém black metalu, bude zklamán. Fire! Orchestra jsou big band, hrají tedy odnož jazzu, jejíž kořeny sahají až do dvacátých let minulého století. Jenže jak již přídomek “experimental” napovídá, rozhodně nejde o čajíček hodný našich prapradědů. Fire! Orchestra tvoří tři členové kapely Fire! a dalších dvacet čtyři hudebníků, mezi kterými najdeme množství bubeníků, basáků, kytaristů, saxofonistů, trumpetistů, i hráče na trombon či tubu. Hlavně však také pět vokalistek, které činí některé momenty alba “Exit!” vysloveným peklem. První ze dvojice skladeb je se stopáží okolo 20 minut kratší a také mnohem přístupnější ...

  • Mechanical Swan – Black Dawn Romance

    13.6.2013

    Mechanick

    Mechanical Swan - Black Dawn Romance

    Mechanická labuť je hračkou italského muzikanta a zvukaře jménem Truzzi Federico. Přesněji řečeno, Mechanical Swan je jednou ze tří jeho kapel. To co hrají, označují na Facebooku jako “rock-gothic elettronico”. Pojďme se na to podívat blíž… “Black Dawn Romance” má opravdu pěkný obal. Čistým nezavádějícím způsobem důstojně prezentuje a vyvolává pocit, že uvnitř by se mohlo schovávat něco dobré muziky. Obal je dokonce ještě o něco upřímnější než tvrzení, že skupina hraje rock/gothic, protože tohle úplnou pravdou není. Když to, co Mechanická labuť hraje, pojmenuju jako romantický pop-rock se vsuvkami metalově zkreslených kytar, jistě nic nezkazím. Evokují například skupinu HIM až na to, že zpěvák prostě nemá gotický přednes. No a hlavně díky tomu Mechanical Swan sklouzávají často do popu, podobnému tomu z komerčních rádií. Celá šťáva alba je vložena ...

  • Antigama – Meteor

    6.6.2013

    Stick

    Antigama - Meteor

    Polsko je země, která se může chlubit talentovanými muzikanty především ve vodách extrémní muziky. Vždyť jedny z nejpřednějších death metalových spolků současnosti pochází z Polska. Nejčerstvějším počinem z luhů a hájů našich severovýchodních sousedů, se kterým jsem měl tu čest, jsou Antigama. Jejich již šestý počin nese název “Meteor” a je zjevné, že tu na amatérismus jakékoliv podoby nezbylo místo… Čtveřice totiž šlape jako dobře seřízený stroj, poháněný mašinérií bicích Pawla Jaroszewicze, který se ke kapele přidal v loňském roce a je známý ze svého působí například u Decapitated, což samo o sobě je pěkná vizitka. Hráčsky nejde o nijak ekvilibristické dílo, přesto se technicky pohybuje na relativně vysoké úrovni. Nechybí rychlé death metalové riffy, zasahující do teritoria technického deathu, stejně jako typické grindcorové zdrhačky, i když ty nejsou nejvýraznějším riffem. Osobně mě nejvíc potěšilo, když na mě ze skladeb ...

  • The Meads of Asphodel – Sonderkommando

    26.5.2013

    Stick

    The Meads of Asphodel - Sonderkommando

    Cože? Deska pojmenovaná “Sonderkommando”? Ale netřeba mít strach, prvotní “pro-nazi” pocit se ztratí s prvními tóny desky. Z celého alba totiž sálá velmi provokativní nadhled a cit pro ironii. Pohoršeni budou snad jen opravdu útlocitní. Britští The Meads of Asphodel v letošním roce přišli se svou pátou deskou a je jasné, že jejich experimentální pojetí žánru black metalového (a nejen jeho) pokračuje pořád na plné obrátky. Takovým elementárním shrnutím toho, o čem vlastně jejich muzika je, se stává už úvodní titulka, překračující 12 minut hracího času. To je v pravdě velké sousto na strávení hned při začátku. Ale při tom, jak je vše kompozičně provrstvené, promyšlené to uteče jako nic. Přes Hitlerův projev se dohrabeme do floydovských pasáží, které jsou rázem přejety nekompromisní black metalovou mašinou, od které střílejí melodické vyhrávky na všechny strany. Takhle napsáno to ...

  • Bradi Cerebri Ectomia – Supreme Heterozis

    2.5.2013

    Stick

    Bradi Cerebri Ectomia - Supreme Heterozis

    Další kapelka věnující řádně krvavému goregrindu. Tentokrát z Běloruska. Tečka. Tím bych asi mohl skončit. Tahle deska totiž nepřináší na grindové pole nic nového ani nikterak vzrušujícího. Jen miliontou variaci na miliontou variaci milionté variace. Grind jako okrajový žánr má u nás celkem zažitou tradici a scéna je dost rozvětvená a tím pádem má taky dost fanoušků. Ti pak nadšeně vyposlechnou téměř jakýkoliv “bordel”. Já osobně mám grind radši naživo, kdy se člověk vážně může vyblbnout a vybít při pořádném pogu. Na desku se pak takové koule ale přenášejí těžko a tím pádem pro mě spousta desek postrádá kouzlo. To je případ i “Supreme Heterozis”, které vyšlo v březnu u českého vydavatelství Bizarre Leprous. V rámci žánru je deska relativně dlouhá, bezmála 35 minut, a skladby většinou dosahují téměř dvou minut. A nic ...

  • Pensées nocturnes – Nom d’une pipe!

    1.5.2013

    Licee

    Pensées Nocturnes - Nom d'une pipe!

    Milovníkům depresivního black metalu jistě neunikla francouzská kapela Pensées Nocturnes, která má tento rok již čtvrté album v pořadí. Správně bych však měla mluvit pouze o jednom člověku, a sice Vaerohnovi, protože veškeré nástroje a vokály spadají jen na jeho vlastní bedra. Ani zaškatulkování do hudebního žánru není v případě nového alba tak přesné. “Nom d’une pipe!” nám totiž nabídne směsku avantgardy, jazzu i starých lidových písní, to vše zasazeno do black metalového pozadí s operním zpěvem v doprovodu opravdu zoufalého growlu. A jak už samotná obálka napovídá, bude to velkolepé představení. Jenomže toto představení pro mě samotnou nebylo tak zábavné, jak se na první pohled zdálo. Musím sice uznat, že na to, že to skládal jeden člověk, je to obdivuhodný výkon, ale na druhou stranu se snažil vytvořit až tak moc šílený a avantgardní ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy