Minirecenze

  • Karnivool – Asymmetry

    4.9.2013

    Licee

    Karnivool - Asymmetry

    Příznivci progresivního rocku, vysypte pokladničku a spočítejte si, jestli vám zbyly nějaké ušetřené koruny na nové album Karnivool, “Asymmetry”, protože tahle koupě se určitě vyplatí. A kdo není příznivcem, tak se jím možná po jeho poslechu stane. Australany Karnivool jsem poznala poněkud nedávno skrze jejich první album “Themata” a už to mě uchvátilo. Bylo jednoduché, příjemné na poslech, nevyčerpávající. Říkala jsem si tehdy, že je radost objevovat takové kapely, určitě to dotáhnou vysoko. Dokonce jsem si nestihla poslechnout ani druhou desku “Sound Awake”, protože jsem neustále protáčela první dokola, a v tom mi bylo naservírováno nejnovější album. Při jeho poslechu mi spadla brada – jedním slovem perfektní. Nejnovější deska je oproti “Themata” velkým pokrokem. Chvíli mi trvalo, než jsem do něj pronikla a dokázala se orientovat v jednotlivých skladbách, o to ...

  • Kaledon – Altor: The King’s Blacksmith

    4.9.2013

    Ježura

    Kaledon - Altor: The King's Blacksmith

    Uznejte sami – v podstatě neznámá power metalová kapela, která vydává sedmé koncepční album v řadě, to zavání průserem galaktických rozměrů. Na italské Kaledon tohle sedí naprosto přesně, takže když jsem zjistil, že to není až taková tragédie, byl jsem dost překvapený. Netuším, jak se to povedlo, ale Kaledon nějak zvládli namíchat naivně epický power metal, klišovité vokály a plytký fantasy námět, aby to fungovalo. “Altor: The King’s Blacksmith” je vážně klišé v každém ohledu. Dominují mu nebesky rozmáchlé melodie, většinou nakažlivě optimistická nálada a i ten koncept by šel jen stěží nahradit něčím, co je více – angličtina pro to má krásný výraz – cheesy. Jenže tohle všechno jsou jenom povrchní znaky, co mohou samotnou hudbu tak maximálně katalogizovat, nikoli analyzovat, a důvod, proč desku nemám v úmyslu ...

  • Hope for the Dying – Aletheia

    4.9.2013

    Zajus

    Hope for the Dying - Aletheia

    Jedním z největších překvapení roku 2011 bylo druhé album amerických Hope for the Dying, “Dissimulation”. Metalcore, který je zároveň progresivní, technický a symfonický, se jen tak nevidí. “Dissimulation” bohužel mělo daleko k dokonalosti i kvůli delší stopáži a stále ještě doznívajícím porodním bolestem začínající kapely, a tak jsem ho po několika týdnech intenzivního poslouchání odložil a již se k němu nevrátil. Hope for the Dying mě o dva roky později dokázali překvapit podruhé, jelikož jejich třetí počin “Aletheia” je esencí toho nejlepšího z “Dissimulation”, a mnohem víc. “Aletheia” je především mnohem dospělejší album. Technika i symfoničnost ustoupily stranou a výsledek se mnohem lépe poslouchá než roztěkaný předchůdce. Všechny písně se vyvíjejí, točí se okolo silného ústředního motivu a zároveň pravidelně přinášejí nové nápady a silné melodie. Základy stále tkví v moderním metalovém zvuku, technickém ...

  • Sodoma Gomora – Éra déra

    3.9.2013

    H.

    Sodoma Gomora - Éra déra

    Rapové duo Sodoma Gomora a všechny jeho spřízněné projekty jsem až doposud sjížděl pouze z YouTube (ale zato docela poctivě), takže “Éra déra” je vlastně první souvislá deska, do níž jsem se pustil. I když mě ty vybrané tracky, které znám, hodně baví, nebyl jsem si úplně jistý, jestli to utáhne celé album a upřímně řeknu, že jsem se docela bál téměř hodinové délky. Jenže “Éra déra” mě však opravdu hodně překvapila, protože Sodoma Gomora tu stopáž zmákne naprosto bez problémů a ještě se jedná o tak zábavný poslech, že to člověk sjíždí pořád dokola. Beaty jsou suprové, v některých písničkách dokonce tak dobré, až člověku skoro přijde líto, že to má tak sprosté texty, protože by na tom šlo postavit i něco jiného než “jenom” taková prdel, viz třeba “Píchám ...

  • Khristenn Corpse – Bloodmiracle

    27.8.2013

    H.

    Khristenn Corpse - Bloodmiracle

    Upřímně se musím přiznat, že když jsem o Khristenn Corpse slyšel poprvé, tak jsem si myslel, že je to prostě vtip. Což o to, na tom, že kapela pochází z Venezuely, by nic zas tak zvláštního nebylo, byť je to z našeho evropského pohledu pořád trochu exotika, ale jednoduše jsem tak nějak netušil, co si mám myslet o skupině, která sama sebe a zjevně zcela dobrovolně (mně to přijde spíš odpuzující) častuje škatulkou “melodic porn black metal”. Zaslouží si to vůbec nějaký komentář? Stručně řečeno, pokud se nemá jednat o nějakou parodii, ale o vážně míněnou tvorbu, tak mi přijde zpívat o péčku v rámci black metalu diplomaticky řečeno hodně zvláštní. Nicméně, pojďme se na ten zázrak podívat… Demosnímek “Bloodmiracle” vyšel koncem roku 2010 a obsahuje celkem pět válů. Ačkoliv člověk od demíčka mladé kapely ...

  • Khristenn Corpse – Grotesque

    27.8.2013

    H.

    Khristenn Corpse - Grotesque

    Melodický porno black metal podruhé, tentokrát už ovšem na platformě s mnohem větší výpovědní hodnotou, tedy dlouhohrající deskou “Grotesque”, která vyšla rok po výše probíraném demosnímku “Bloodmiracle”. A jak Khristenn Corpse na svém velkém debutu obstáli? Na to se teď podíváme… Podle mě demosnímky slouží k tomu, aby ukázaly případný potenciál autorů a pokud možno zaujaly nějaké posluchače, popř. firmy. V základě jde však hlavně o ten nástřel toho, co lze od kapely čekat, což by následně měla nějak rozvinout deska. Podle této logiky by člověk čekal nějaký větší posun, ale víceméně jediný rozdíl mezi “Bloodmiracle” a “Grotesque” je v tom, že album má trochu čistší a lepší sound, jinak se dá o materiálu prohlásit vesměs to samé, co jsem řekl již u “Bloodmiracle” – vlastně jde o ne úplně špatný klávesový black metal, který se po hudební ...

  • Clandestine Blaze – Harmony of Struggle

    25.8.2013

    H.

    Clandestine Blaze - Harmony of Struggle

    Přestože jméno Clandestine Blaze není na black metalové scéně úplně neznámé a přestože ho registruji již nějaký ten pátek, letošní novinka “Harmony of Struggle”, která je celkově už sedmou řadovou deskou tohoto jednočlenného projektu z Finska (perličkou je, že Mikko Aspa, člověk stojící za Clandestine Blaze, je údajně také vokalistou Deathspell Omega, jejichž sestava není oficiálně známá), je mým prvním opravdu pořádným setkáním s touhle muzikou. A hned na začátek nutno říct, že to dopadlo hodně dobře. “Harmony of Struggle” nabízí přesně ten druh black metalu, který ocení asi jenom fandové undergroundové směru, nicméně pokud mezi ně patříte, myslím, že zklamáni nebudete ani náhodou. Mezi takové se skromně řadím i já, tudíž mě novinka Clandestine Blaze dost baví. Ačkoliv obálka by mohla slibovat spíše nějakou psychedelickou záležitost, ...

  • Trouble – The Distortion Field

    25.8.2013

    Stick

    Trouble - The Distortion Field

    Trouble patří k základům americké doom metalové scény. Ta je dosti svébytná a zrovna u této kapely mám dojem, že tam toho doomu nikdy příliš nebylo. Sabaťácký základ tam sice je, ale jde se více do heavy metalu než do zkázonosné odnože. Co vlastně tedy novinkové album “The Distortion Field” přináší? Především není nazpívané charismatickým Ericem Wagnerem, ale Kylem Thomasem… Rozhodně se musí nechat, že jde o kvalitního pěvce, přesto mi jeho projev zní poněkud tuctově. Schází mi tam nějaká jiskra, něco, u čeho bych si fakt dokázal říct, že mu to žeru i s navijákem. Nemám tím na mysli, že by to byl nějaký průser, muzika je kvalitní a chytlavá. Po všech těch letech už má kapela přece jen nějakou praxi, a tudíž nehrozí, že by po skladatelské stránce měli zklamat. Vlastně ...

  • Abstract Essence – Love Enough

    25.8.2013

    Ježura

    Abstract Essence - Love Enough

    Ačkoli vsetínští Abstract Essence nepatří k veteránům české metalové scény, stihli si vybudovat solidní pověst a pokaždé, když vydají album, je tu jistota, že to bude mít nějakou úroveň. No a s takovým sympatickým vysvědčením v šuplíku loni přišli s novinkou “Love Enough”. Jaká je? Na výrazových prostředcích kapely se od posledně nic nezměnilo a je na první poslech znát, s kým máme tu čest, ačkoli mi přijde, že se k známému progresivnímu charakteru přidala špetka avantgardy. Rovněž instrumentální stránka věci je tradičně velmi uspokojivá a i tentokrát skýtá dostatek kvality k posluchačově potěše. Žádné novoty nelze čekat ani u vokálu, protože ten je pořád stejně svojský. Ondráš své hlasivky trápí hned na nakolik způsobů a výsledek jeho snažení je i tentokrát na úrovni. Dovedu si však představit, že zrovna vokál může kde koho odradit, protože Ondrášův ...

  • Minority Sound – The Explorer

    25.8.2013

    H.

    Minority Sound - The Explorer

    Osobně mám metal opravdu rád (logicky, protože jinak bych na téhle stránce asi neměl moc co dělat). Stejně tak mám však rád i tvrdou elektroniku. A taky mám fakt rád, když se tyhle dvě věci začnou míchat, protože pak z toho mnohdy vzniká vážně parádní divočina. Když si nějaká kapela vezme to nejlepší z obou žánrů, vážně to bývá kulervoucí nářez – a že takové kapely opravdu jsou. Domácí Minority Sound se ovšem na cestě k tomuhle “kulervoucímu nářezu” zasekli někde tak v polovině. Muzika, jakou předvádějí na “The Explorer” rozhodně není špatná, ale ani to není nějaký zázrak a jednoduše to se mnou nedělá to, co od podobných žánrů já osobně očekávám. Co tím mám na mysli? Stručně řečeno čekám, že mě to prostě chytne za prdel a nepustí, že dunící elektronika se mnou ...

  • Norse – All Is Mist and Fog

    19.8.2013

    H.

    Norse - All Is Mist and Fog

    Třetí dlouhohrající počin zlínských Draco Hypnalis vyšel již loni v srpnu, ovšem jde o natolik zajímavou záležitost, že kvůli ní porušíme nepsaná pravidla o recenzování výhradně aktuálních počinů. Pokud bych si chtěl ulehčit svou recenzentskou řeholi, v krátkosti bych vám řekl, že “Balance of Moments” je symfonicky death metalové album a více vědět nepotřebujete, neb rozhodně stojí za poslech. Jenže to není tak úplná pravda a pojem symfonický by zde byl velice zavádějící. Základy ovšem odpovídají – hudba Draco Hypnalis je postavena na death metalovém zvuku s klasickým growlem, salvou technických riffů a dobře slyšitelnou baskytarou. Svou roli zde hraje však i elektronika, případně klávesy – jde o úlohu podobně důležitou, jakou na svých bedrech nesou housle. Právě ty jsou nástrojem, který zvuk “Balance of Moments” nejvýrazněji poznamenává, a proto ...

  • Draco Hypnalis – Balance of Moments

    18.8.2013

    Zajus

    Draco Hypnalis - Balance of Moments

    Třetí dlouhohrající počin zlínských Draco Hypnalis vyšel již loni v srpnu, ovšem jde o natolik zajímavou záležitost, že kvůli ní porušíme nepsaná pravidla o recenzování výhradně aktuálních počinů. Pokud bych si chtěl ulehčit svou recenzentskou řeholi, v krátkosti bych vám řekl, že “Balance of Moments” je symfonicky death metalové album a více vědět nepotřebujete, neb rozhodně stojí za poslech. Jenže to není tak úplná pravda a pojem symfonický by zde byl velice zavádějící. Základy ovšem odpovídají – hudba Draco Hypnalis je postavena na death metalovém zvuku s klasickým growlem, salvou technických riffů a dobře slyšitelnou baskytarou. Svou roli zde hraje však i elektronika, případně klávesy – jde o úlohu podobně důležitou, jakou na svých bedrech nesou housle. Právě ty jsou nástrojem, který zvuk “Balance of Moments” nejvýrazněji poznamenává, a proto ...

  • Acherontas – Amenti – Ψαλμοί Αίματος και Αστρικά Οράματα

    18.8.2013

    H.

    Acherontas - Amenti

    Musím říct, že tvorba řeckých okultistů Acherontas mě až doposud docela míjela, tak nějak jsem se do ní nikdy nedokázal pořádně zažrat, tudíž jsem každé jejich album poměrně záhy opustil a s odstupem času si ze starších počinů nepamatuji téměř nic. Ledy se ovšem začaly lámat s letošní novinkou “Amenti – Ψαλμοί Αίματος και Αστρικά Οράματα”, která mi z nějakého prapodivného důvodu naopak hodně zachutnala. Dílo bylo dokonáno při živém setkání na festivalu Prague Death Mass, kde Acherontas předvedli doslova uhrančivé vystoupení, a tehdy mi začalo být jasné, že jsem muzice téhle kapely asi konečně přišel na kobylku… Při následných dalších posleších “Amenti – Ψαλμοί Αίματος και Αστρικά Οράματα” jsem se v tom jedině utvrdil a čím více tu desku poslouchám, tím více mě baví. Album na mě působí úplně stejně jako zmiňovaný koncert ...

  • Armaroth – False Vision

    17.8.2013

    Stick

    Armaroth - False Vision

    Některá proma prakticky neznámých kapel dokážou potěšit, některá naštvat a některá s vámi neudělají prostě… nic. Je samozřejmě jasné, že takové promo nahrávky slouží především k tomu, aby se oslovily nahrávací firmy a získala se zpětná vazba od fanoušků, kamarádů či zinů, jakým je ten náš. Pořádně nevím, jak se k death metalu na EP “False Vision” slovinských Armaroth postavit. Na jednu stranu mladí nadšení kluci, kteří chtějí hrát death metal klasického střihu, a tím vzdát hold svým hrdinům. Na druhou stranu prostě jen další death metal, zapadající mezi hromadou dalších kvalitních kapel, byť s větším jménem. Tím nechci klukům ani trochu křivdit, práce odvedená v podobě čtyř plnohodnotných kusů (nepočítaje intro “False Vision”) rozhodně patří ke standardnímu nadprůměru žánru. Všechny skladby jsou dostatečně brutální, ale i technické. Najdou se i chvilky pro melodické vyhrávky či sóla. Mám tím ...

  • Shade Empire – Omega Arcane

    17.8.2013

    Skvrn

    Shade Empire - Omega Arcane

    Finské sexteto Shade Empire brázdí metalovou scénu už dlouhých čtrnáct let a za tu dobu stihlo vydat čtyři alba. O to podivnější mi přijde skutečnost, že na stránkách Sicmaggot o téhle grupě nebylo sepsána vyjma mého Eintopu ani věta. Aby zde tito Finové zanechali alespoň nějakou stopu, představím vám tu na pár řádcích novou desku “Omega Arcane”, která je na většině metalových webů vyášena do nebes. Jelikož jste se tedy na našich stránkách s Shade Empire mohli setkat jen okrajově, objasněme si, co vlastně hrají. Proniknutí do širšího povědomí přinesl debut “Sinthetic”, kde kapela poměrně umě kombinuje symfonický black metal s industriálními motivy. Tato kombinace mě celkem zaujala, avšak dva následující počiny mě nechaly chladným. Hudba, kterou Finové na posluchače tasí letos, je vůči všemu, co tahle parta složila, jiná. Vše stojí na proplétání ...

  • Voices – From the Human Forest Create a Fugue of Imaginary Rain

    16.8.2013

    H.

    Voices - From the Human Forest Create a Fugue of Imaginary Rain

    Co se extrémních žánrů týká, vždycky jsem se orientoval spíše na black metal, přesto i v death metalu jsou kapely, na něž za žádných okolností nedám dopustit. Do téhle sorty patří i dnes již bohužel nefungující Akercocke, jejichž tvorba naprosto zosobňovala inteligentní extrémní umění. Minimálně deska “Words That Go Unspoken, Deeds That Go Undone” je naprosto dokonalý skvost, na němž není jediná vteřina špatně. Akercocke to sice už zabalili, přesto pány poměrně brzy začaly svrbět prsty a pustili se do nového projektu Voices, který z velké části tvoří právě členové Akercocke – z těch hlavních tahounů zde chybí jedině Jason Mendonça. Přestože sound Voices je oproti Akercocke laděný o kousek blíž k black metalu, stále se nad deskou “From the Human Forest Create a Fugue of Imaginary Rain” vznáší velmi znatelný odér hudby dřívějších death metalových filozofů. ...

  • The Blue Project – Adrift

    5.8.2013

    Licee

    The Blue Project - Adrift

    Nedávno zde vyšla recenze na italskou kapelu Colloquio, jež pod křídly Eibon Records vydala své nové album. Vydavatelství však nabídlo i druhou bandu The Blue Project. Avšak na rozdíl od svých bratrů přicházejí letos se svým úplně prvním albem “Adrift”, především díky zpěvačce Marii Cristiny Anzola. Její jméno možná neznáte, ale třeba jste dříve natrefili na EP z roku 1993 kapely The Bel Am, kde Maria figurovala. “Adrift” je hodně éterické album, nikoliv však způsobem, jakým si mnoho z vás představí. Největší dominantu zde má právě zpěvačka se svým krásným hlasem a zajímavými melodiemi, ovšem co se týče hudby samotné, není toho moc co říct. Zpěv je podkreslený klávesovými plochami a samply, které pouze přidávají na atmosféře vyprávěných příběhů. Samotnou mě mrzí, že kapela nedodala texty, protože věřím, že jsou zajímavé ...

  • Swollen Members – Beautiful Death Machine

    5.8.2013

    Ježura

    Swollen Members - Beautiful Death Machine

    V určitých kruzích až kultovní kanadské trio Swollen Members se po podařeném albu “Dagger Mouth” hlásí s novou řadovkou. Jmenuje se “Beautiful Death Machine” a přináší klasickou sestavu Madchild, Prevail, Rob the Viking plus hromadu zvučných jmen na pozicích hostí. Funguje takové kombo i tentokrát? Odpověď zní jasně – funguje na výbornou. Swollen Members totiž nejenže laťku nastavenou “Dagger Mouth” nesrazili, ale dost možná i o kousek zvýšili. “Beautiful Death Machine” totiž obsahuje všechno, co je pro kapelu určující a také něco navíc. Chcete temné tracky? Máte je mít! Perfektní instra? Jak je libo! Výbornou flow? Poslužte si. To všechno se ale od Swollen Members čeká, takže přinejmenším srovnatelné potěšení přináší překvapivá pestrost, s jakou se nahrávka vytasila. Pánové se tentokrát nezalekli experimentů a dočkáme se tak třeba dubstepem silně ovlivněného instra “Juggernaut”, agresivního Prevailova násypu ...

  • Kruna – Last Century

    4.8.2013

    Skvrn

    Kruna - Last Century

    Vznik italského melodicky death metalového uskupení Kruna se datuje k roku 2003, což je už hezkých deset let zpět. Čtyři roky po založení na sebe skupina poprvé upozornila, vydala čtyřskladbové demo. To ovšem žádný větší label nenalákalo a až v letošním roce, tedy rovných deset let po založení kapely jsou tu Italové se svým prvním plnohodnotným počinem “Last Century”. Nutno dodat, že jde o kompletně nový materiál a na nové desce nebyl použit ani jeden ze čtyř songů zmiňovaného demíčka. Hudba, kterou Kruna předvádí na novince, se dá popsat jako melodický death metal pomalejšího tempa se solidním dílenským zpracováním. Bohužel mi však většina věcí na “Last Century” připadá totálně průměrná, začínaje vokálem, který sice neurazí, ale takových zpěváků jsou tuny, skladatelskou potencí konče. Všechny songy jsou si totiž do puntíku podobné, drží se úplně stejného, dlužno ...

  • Hallig – 13 Keys to Lunacy

    4.8.2013

    H.

    Hallig - 13 Keys to Lunacy

    V tomto případě musím s kolegou pode mnou opravdu hodně nesouhlasit, a to hned ve dvou bodech, které ve svém textu shodou náhod vypichuje nejvíce. Předně mi “13 Keys to Lunacy” rozhodně nepřijde jako kopírka norské školy (občas se mi až zdá, že se s oblibou říká, že veškerý black metal kopíruje seveřany, i když to není pravda). Jasně, Hallig rozhodně nehrají vůbec nic originálního, ale jejich deska přímo ukázkově disponuje zvukem naprosto typickým pro německý black metal. Toť první věc. A ta druhá – ani náhodou to není počin, jenž by si zasloužil známku 4/10. I přes velkou neoriginalitu totiž Hallig nahráli dost dobré album. Určitě to není žádný velký zázrak, to nikdo netvrdí, ale zcela jistě se jedná o velmi slušnou porci hodně poctivého black metalu, který se sice jak ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy