Minirecenze

  • Kuolemanlaakso – Tulijoutsen

    11.10.2014

    H.

    Kuolemanlaakso - Tulijoutsen

    “Uljas uusi maailma”, první desku finských death/doom metalistů Kuolemanlaakso, neznám, nicméně jsem na adresu kapely slyšel samé dobré reference, takže jsem byl na druhé album “Tulijoutsen” docela zvědavý – částečně i díky Svart Records v kolonce vydavatele, pod jejichž hlavičkou vycházejí mnohdy velice zajímavé nahrávky. Potvrdili však Kuolemanlaakso očekávání v podobě kvalitní desky? Do jisté míry určitě ano, protože “Tulijoutsen” je dozajista death/doom na velmi dobré úrovni, je z něj cítit, že to nahrávali zkušení a vyhraní muzikanti, a finální výsledek se poslouchá doslova sám. Ve své podstatě je to tedy naprosto v pořádku, ale problém je v tom, že vyjma onoho faktu, že se to hezky poslouchá a vlastně to nenudí, Kuolemanlaakso nic dalšího nenabízejí. Nechápejte mě špatně, už tohle je samozřejmě dobrý předpoklad a i díky němu si Finové právem odnášejí nadprůměrnou ...

  • Dispersion – Pillars

    10.10.2014

    Zajus

    Dispersion - Pillars

    Je recenzentské klišé začínat recenzi slovy “s kapelami hrající žánr XY se v poslední době roztrhl pytel”, ale dnes si to neodpustím. Zatímco před pár lety bylo v módě cokoliv s -core, dnes je tomu cokoliv s -gaze a tak trošku i tam spadá dnešní album. Dispersion na EP “Pillars” však nejdou jen tam, kam vítr vane. Ve své hudbě totiž dnes populární blackgaze mísí s velkou dávkou tradičnějšího atmosferického black metalu – jinýmy slovy je “Pillars” více podobné Altar of Plagues než Deafheaven a se vší úctou ke druhým zmíněným je to jen dobře. Dvě skladby dohromady čítající necelých dvacet minut hudby vás provedou typickou kombinací dlouhých nekompromisních sekcí s rychle šlapajícím kopákem a řvoucím vokalistou a mnohých zvolnění s akustickým nádechem a přispěním kláves. Že to však není nuda, dokazují obě přítomné ...

  • Rectified Spirit – Rectified Spirit

    8.10.2014

    Zajus

    Rectified Spirit - Rectified Spirit

    Dva roky staré album indických Rectified Spirit patří mezi ten nevelký počet nahrávek, jejichž poslech mi dal opravdu zabrat, aniž by hudba samotná byla jakkoli složitá. Dokonce si troufnu tvrdit, že “Rectified Spirit” je deskou velice jednoduchou, která pouze delší stopáží a větším množstvím použitých prvků klame. Mix, který kapela přináší, je však relativně zajímavý, což se při mísení moderního metalu a power metalu dá říct málokdy. Rectified Spirit však do hudby vkládají, spíše implicitně než explicitně, své kořeny a deska tak má velice jemný a nenápadný indický nádech. Bohužel mimo něj však nenabízí mnohé zajímavé. Na hodinové ploše se opakuje tak trochu nekonečný kolovrátek docela chytlavých riffů promíchaných s občasným přitvrzením s nádechem do death metalu.

  • Death Vomit – Gutted by Horrors

    7.10.2014

    H.

    Death Vomit - Gutted by Horrors

    Encyclopaedia Metallum (internetová bible každého metalového kritika!) aktuálně uvádí téměř 35 000 skupin, které jsou alespoň částečně death metal. 35 000 je už sakra velké číslo, o tom žádná. Otázkou je, jak se od tohoto obrovského počtu liší smečka Death Vomit (kulervoucí název, jen tak mezi námi). Odpověď je velice jednoduchá: nijak. Nechápejte mě hned špatně, netvrdím, že se muzika Death Vomit nedá vůbec poslouchat a že je to totální žumpa, což rozhodně není. Dá se to poslouchat úplně bez problémů, je sympatické, že z toho páchne stará škola… ostatně, stačí se podívat jen na obal (který je tak dobrý, až je možná nejlepší na celém albu). Hlavně na začátku debutové desky “Gutted by Horrors” to Chilanům solidně šlape a ani omylem se nedá tvrdit, že by nevěděli, jak ten death metal zahrát.

  • Laibach – Spectre

    6.10.2014

    H.

    Laibach - Spectre

    Tvorba kultovních Slovinců Laibach mi přijde trochu nevyrovnaná – mají na kontě jak písničky, jež mi přijdou strašně nudné, tak i naprosto perfektní kusy (byť je pravda, že druhá zmiňovaná kategorie obecně vzato naštěstí převažuje). To do puntíku potvrzuje i jejich letošní deska “Spectre”, kterou Laibach začnou pískací kravinou (a navíc ještě videoklipem doprovázenou) “The Whistleblowers”, jež mi, nemůžu si pomoct, přijde naprosto příšerná. V dalším průběhu je to však bohudík o něčem trochu jiném než v případě “The Whistleblowers” a hned od druhé “No History” Slovinci tahají jeden excelentní moment za druhým. Největšími vrcholy jsou pro mě osobně vyjma “No History” ještě nebezpečně návyková “Eat Liver!”, působivá “Eurovision” (pasáž “Europe is falling apart” je jednou z nejsilnějších věcí, jaké Laibach na “Spectre” nabízejí) a především fenomenální “Walk with Me”

  • Hellcrawler / Wölfe – The End of Humanity

    5.10.2014

    Atreides

    Hellcrawler Wolfe - The End of Humanity

    Nu, dnes tu máme další splitko, kterému je třeba se podívat pod kůži. Podle názvu se dá odhadovat, že pokud to bude něčí kůže, tak především ta lidská. To většinou dává tušit, že buď půjde o hutnou depresárnu, nebo naopak o námrd, jehož jediným cílem je rozbíjet hlavy. A když se člověk podívá, co jsou obě kapely zač, dojde k tomu, že tentokrát je správně druhá možnost. Slovinští Hellcrawler, kteří mají na starost první půlku počinu, drtí něco mezi death metalem, crustem a rokenrolem. Směska je to věru úderná a prvních deset minut patří jen jim. Mírně garážový, čitelný zvuk, ve kterém vynikají všechny nástroje (a především baskytara) je slušnou poznávací vlastností, stejně jako přímočará struktura skladeb a živelnost. Nejvíc mě baví asi třetí skladba (ze tří), “Green Machine” ...

  • Darkest Era – Severance

    4.10.2014

    Atreides

    Darkest Era - Severance

    Co vám budu povídat, většina pagan metalových kapel, které podle mě za něco stojí a chovám je v nějaké vážnosti, pochází z několika málo zemí. Když odhlédnu od Skandinávie a Ukrajiny, zbývají tu Britské ostrovy, kde (když nepočítám zástup jiných kapel) již před téměř deseti lety vznikli Darkest Era, míchající heavy metal a melancholickou náturu tamního kraje, konkrétně Severního Irska. Už jejich debut “The Last Caress of Light” se mi dost líbil, a tak bylo jasné, že se dřív nebo později podívám, zač je toho novinka “Severance”. Darkest Era na ní pokračují víceméně tam, kde před třemi, čtyřmi lety skončili. Drží se své osobité tváře, ve které se zádumčivá, typicky irská nálada, jakou už několik alb čarují třebas Primordial, míchá s živelnějšími heavy metalovými postupy. Na novince si zachovávají svůj dosti specifický zvuk, hudbu ...

  • Black Sachbak – No Pay No Gain

    3.10.2014

    Kaša

    Black Sachbak - No Pay No Gain

    Protože nejsem nijak zběhlý v hudbě z Blízkého východu, tak nemůžu soudit, do jaké míry jsou thrashové party v Izraeli věcí nevídanou a neotřelou, nicméně čistě na základě počinu “No Pain No Gain” tamních Black Sachbak doufám, že podobných part se tam zas tolik nevyskytuje, protože tohle je jeden z těch počinů, na který člověk rád po chvilce zapomene. Ne, že by se ze mě stal odpůrce rychlého, neurvalého a pouličně řízného thrash metalu, to zase ne, protože ačkoli je hudební podklad děsně průhledný a nepůvodní, tak to bych teoreticky dokázal překousnout. To by ale za mikrofonem nesměl stát takový budižkničemu a nanicdílo, jako je tomu v případě Black Sachbak. Nevím, jestli je takto neotesaný a technicky nepříliš zdatný vokál záměrem Elirana Balely, jenž se mikrofonu chopil, nebo mi uniká nějaký parodický podtext této ...

  • Arkona / Illness – split

    2.10.2014

    H.

    Arkona Illnes - split

    Kultovní polští black metalisté Arkona se co do dlouhohrajících počinů odmlčeli na až nepříjemně dlouhou dobu, nicméně na sklonku loňského roku ticho konečně prolomili s výtečným návratem v podobě “Chaos.Ice.Fire”. Neuběhl ani rok a je tu další nová muzika z jejich dílny, byť se tentokrát jedná pouze o jednu skladbu, jež vychází v rámci společného splitu s taktéž black metalovými kolegy Illness. Jen dodejme, že počin vychází pouze jako 7” EP v limitaci 300 kopií. Pojďme se nejprve podívat na příspěvek Arkony, který byl pojmenován “Klucz do istnienia”. Porovnáme-li skladbu s tím, co Poláci předvedli na zmiňovaném “Chaos.Ice.Fire”, řekl bych, že do excelentní úrovně desky novému songu něco málo schází (možná proto se na album nedostal – byl totiž natočen právě během nahrávání “Chaos.Ice.Fire”).

  • Theory of a Deadman – Savages

    1.10.2014

    Kaša

    Theory of a Deadman - Savages

    Od dob, kdy si tyhle hard rockery pro svůj vlastní label 604 Records upsal Chad Kroeger z Nickelback, uběhla už pořádně dlouhá doba a z party kolem Tylera Connollyho se za ty roky stala poměrně úspěšná kapela, která sklízí úspěchy hlavně na domácím trhu. Tady v Evropě takovou díru do světa jako kolegové Nickelback neudělali, což však neznamená, že by Theory of a Deadman tvořili hudbu méně kvalitní. Nejsou tak hitoví (čti: podbíziví), a i když jsou jejich skladby zaměřeny pro rocková rádia, tak jsou schopni hrábnout občas do strun a hlavně dát dohromady velmi povedené skladby. Tedy, abych to upřesnil, tak byli, protože za poslední (a dost možná jediné) opravdu povedené album považuji “Scars & Souvenirs” z roku 2008. To bylo pro kapelu do té doby nejúspěšnějším kouskem a od té doby se Theory of a ...

  • Souldrainer – Architect

    30.9.2014

    Zajus

    Souldrainer - Architect

    Země: Švédsko Žánr: melodic death metal Datum vydání: 23.5.2014 Label: ViciSolum Productions Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter Souldrainer natočili před sedmi lety solidní melodicko-death metalový debut “Reborn”, který jsem si rychle oblíbil a kapelu se rozhodl sledovat dále. Po jeho vydání se však po Souldrainer slehla na čtyři roky zem. V roce 2011 vydala kapela poměrně nečekaně druhý počin “Heaven’s Gate”, který však oplýval nemilým překvapením. Sestavu totiž opustili hned dva členové, všechny kytarové i vokální povinnosti si vzal na starost Marcus Edvardsson a výsledek byl poměrně špatný. Dobrou zprávou je, že na “Architect” jsou Souldrainer zpět, jestli ne v plné, alespoň však lepší formě. “Architect” je ve většině ohledů podobné svému předchůdci. Opět zde máme čest s melodickým death metalem s epickým nádechem, jež však s chutí sahá k ostřejší hraně žánrového vymezení. Obě tyto vlastnosti jsou velmi důležité a v obou ...

  • Prayed and Betrayed – The Abundance of a Sickened Mind

    29.9.2014

    Kaša

    Prayed and Betrayed - The Abundance of a Sickened Mind

    Ani nemusíte být detektiv a pídit se po tom, odkud finská partička Prayed and Betrayed pochází, protože stačí jen krátká ukázka z jejich tvorby a okamžitě mě napadli Children of Bodom a Wintersun, takže už jen z toho by mělo být jasno, odkud vítr vane. Všudypřítomná melodika, která je pro severské země typická, je na “The Abundance of a Sickened Mind” tou nejzajímavější složkou, protože jinak je to ve všech ohledech generická nahrávka, kterých vznikají na každém rohu tucty. Prayed and Betrayed navzdory svému krátkému působení vydávají již druhé EP, kdy to letošní navazuje na dva roky staré “Manifesting Reality”, a přestože je to kapela mladá a bez silného labelu v zádech, je jejich krátký počin zdánlivě velmi profesionálním výtvorem. Od zvuku přes jisté instrumentální výkony je vše podáno jako od pravých profíků, ...

  • Lana Del Rey – Ultraviolence

    28.9.2014

    H.

    Lana Del Rey - Ultraviolence

    Upřímně jsem to opravdu nečekal, ale za (dejme tomu) poslední dva, tři měsíce mě jen málokteré album dostalo takovým způsobem jako novinka od Lany Del Rey. Nemůžu si pomoct, ale “Ultraviolence” mě opravdu ohromně baví, poslouchám tu desku každodenně a pořád nemám dost. Ono to vlastně není vůbec nic zvláštního, ve své podstatě je to album poměrně prosté, minimalistické a intimní, přičemž hlavní roli zde samozřejmě hraje hlas hlavní protagonistky, což ovšem – naštěstí! – neznamená, že by snad instrumentální stránka byla nudná nebo dokonce odfláknutá. Takhle řečeno to nejspíš nezní jako něco, co by si člověk měl okamžitě chtít pustit, ale je tu ještě jeden faktor, díky němuž je “Ultraviolence” tak dobré – a je jím něco, co se u popových interpretů takřka nevidí, ...

  • Disturbance Project – Grita mietras puedas

    27.9.2014

    H.

    Disturbance Project - Grita mietras puedas

    Je docela zábavné, jak jde v některých případech poznat, co a jak kapela hraje, už jen na pohled z dálky, aniž byste slyšeli jedinou notu. Třeba u španělské smečky Disturbance Project se vám stačí podívat jen na tracklist jejich letošního počinu “Grita mietras puedas” a bude vám okamžitě jasné, že tady by bylo hodně naivní očekávat cokoliv jiného než agresivní grindcore v pořádně zběsilém pojetí. Žádné překvapení se opravdu nekoná, Disturbance Project hrají přesně tohle, takže jestli milujete třeba staré Napalm Death nebo Extreme Noise Terror, tohle je muzika přesně dle vašeho gusta. Disturbance Project se opravdu s ničím nemažou. Na “Grita mietras puedas” se nachází celkem 25 songů, ale celková hrací doba jen lehce přesahuje 20 minut. Z téhle bilance je asi jasné, že většina válů se nedohrabe ani na jednominutovou stopáž – a ...

  • Plaisir Vallée – La musique de Plaisir Vallée

    26.9.2014

    Ježura

    Plaisir Vallee - La musique de Plaisir Vallee

    Musím se naprosto otevřeně přiznat k tomu, že jsem docela dlouho neměl tu čest s nahrávkou tak, dejme tomu, svéráznou, jako je čtyřskladbové ípko “La musique de Plaisir Vallée” od francouzské kapely takřka stejného jména – Plaisir Vallée. Že nepůjde o nic úplně ortodoxního, napovídá už obálka, na níž se potkává doutník pokuřující žlutý zajíc v královském plášti s modrým slonem a modrým krocanem v cylindrech – to vše v popředí zářivě růžové krajinky. Děsná zkouřenost, to vám povím. Hudebně to (naštěstí nebo bohužel?) není až zase takové wtf, ale svérázné je to pořád, a to docela dost. Poprvé jsem si říkal, že mi to asi nejvíce přípomíná situaci, jako by pár let starý britský pop objev Mika přesedlal na sluníčkový a řádně stylizovaný rock. Proč zrovna Mika?

  • Lantlôs – Melting Sun

    25.9.2014

    H.

    Lantlos - Melting Sun

    Jestli nás čtete trochu pravidelněji, nejspíš jste si už všimli, že dost zápasím s pochopením té aktuálně poměrně dost populární (v relativním slova smyslu) scény, která se pohybuje někde na ose blackgaze, post-black metalu, shoegaze a post-rocku. Ačkoliv jsem se opravdu snažil a spoustě deskám jsem ve svém přehrávači věnoval množství prostoru, času a pozornosti, snad jsem ještě nenarazil na nahrávku, jež by mě nechala stát s otevřenou hubou, jak je to dobré. Přesto se ten styl ve své nezměrné naivitě snažím stále pochopit a stále to zkouším, díky čemuž jsem nakonec zkusil i německou skupinu Lantlôs, na niž jsem slyšel jen samé pozitivní reference, ale její vlastní hudba mi doposud unikala. Bohužel ani “Melting Sun” se nestalo tím albem, které by prolomilo ledy a ukončilo můj boj s blackgazovými větrnými mlýny. V překladu řečeno, ...

  • Holocausto Canibal – Larvas

    24.9.2014

    nK_!

    Holocausto Canibal - Larvas

    O portugalských drsňácích Holocausto Canibal, hrajících již úctyhodných 17 let, jsem se nedávno doslechl poprvé. Zaujala mě především jejich kombinace death metalu s grindcorem. Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou vybalím, že květnové EP “Larvas” přináší poctivou nálož tvrdé muziky, která se však nemůže rozhodnout, čím chce vlastně doopravdy být. Samotná minideska obsahuje čtveřici skladeb, šest live songů a hned tři remixy. Bavit se budeme jen o novinkách – živáky a remixy nejsou špatné, ale také nejde o nic nutného. Se starší tvorbou (mimo obsažené živáky) nemohu samozřejmě “Larvas” srovnávat, ale nový materiál mi nepřijde špatný. Písně nejsou sice moc dlouhé, což evokuje grind nehrubšího zrna, ale na poměrně krátkých stopážích nechybí bezpočet deathových prvků, zejména solidních melodií a rychlých riffů.

  • Coffinborn – Beneath the Cemetery

    23.9.2014

    H.

    Coffinborn - Beneath the Cemetery

    Odhalení toho, co maďarská smečka Coffinborn hraje, není zrovna nadlidský úkol. Stačí se podívat jen na jejich obal a jejich logo a máte zcela jasno – bingo, oldschool jako prase. To sice není nějak zvlášť obsáhlá definice, nicméně je v případě Coffinborn poměrně dostačující, protože nejen z prezentace, ale i ze samotné muziky smrdí stará škola na sto honů. Coffinborn jednoduše řečeno drhnou špinavý death metal a z téhle škatulky se nehnou ani o píď – jakoukoliv snahu o nějaké posuny čehokoliv nebo snahu o originalitu z toho maďarského tria jednoduše nevytáhnete… No, a upřímně řečeno, více toho o Coffinborn vlastně není moc co napsat. Sestavou se nemá cenu zaobírat… sice tahle trojka už nějaké zkušenosti má (nejvíc působišť má za sebou zpěvák/kytarista Disguster), ale v podstatě to jsou jen nepříliš známé sebranky z maďarského undergroundu, takže by ...

  • Cenotaph – Riding Our Black Oceans

    22.9.2014

    Onotius

    Cenotaph - Riding Our Black Oceans

    Krom promo materiálů mladých kapel, jež potřebují pro začátek trochu publicity, nám do redakce občas zabloudí i reedice desek starých zapomenutých hudebníků, kteří tvořili již v časech, kdy ti mladší z nás (třeba já) byli ještě na houbách, a v obecném měřítku však nebyli ať už právem či neprávem moc komerčně úspěšní. Jednou z takových je znovuvydaná nahrávka deska “Riding Our Black Oceans” (1994) od mexických (pozor, ne tureckých) Cenotaph. Když jsem narazil na různé ukázky, překvapila mě banda svou technickou propracovaností a celkem zajímavou melodikou, jež nejen v záplavě prom od začínajících zatím moc nevyzrálých spolků působila jako zázrak. A protože jsem nikde nemohl žádné jejich album sehnat, nezbylo mi, než se poslušně k desce v redakci přihlásit. Jak to tak bývá, když kapela po dvaceti letech opět vydává svůj v tomto případě technicky melodický death metalový ...

  • Rick Miller – Heart of Darkness

    21.9.2014

    Kaša

    Rick Miller - Heart of Darkness

    Kanadský multiinstrumentalista Rick Miller se na prog rockové scéně pohybuje už dlouhých 30 let a přesto je “Heart of Darkness” vůbec prvním albem, ke kterému jsem se čistě náhodně dostal. Svůj debut vydal tenhle pán už v roce 1983, pak se na 15 let odmlčel, aby v roce 1998 vydal druhý počin “Interstellar Passage”. Následovala další kratší pauza a v roce 2003 se vrátil se svým třetím albem “The One”, od něhož se nachází v evidentním skladatelském přetlaku, protože během posledních deseti let je “Heart of Darkness” již osmým studiovým zářezem. Zářezem, který cituje klasické odkazy Pink Floyd, Genesis a spousty jiných part. A to aniž by působil vykradačsky. “Heart of Darkness” je ve své podstatě jednoduchým albem, protože nějaké prog rockové suity o čtyřech jednáních a plné instrumentálních neuvěřitelností se nedočkáte. Album je to uvolněné, místy ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy