Minirecenze

  • Arkona / Illness – split

    2.10.2014

    H.

    Arkona Illnes - split

    Kultovní polští black metalisté Arkona se co do dlouhohrajících počinů odmlčeli na až nepříjemně dlouhou dobu, nicméně na sklonku loňského roku ticho konečně prolomili s výtečným návratem v podobě “Chaos.Ice.Fire”. Neuběhl ani rok a je tu další nová muzika z jejich dílny, byť se tentokrát jedná pouze o jednu skladbu, jež vychází v rámci společného splitu s taktéž black metalovými kolegy Illness. Jen dodejme, že počin vychází pouze jako 7” EP v limitaci 300 kopií. Pojďme se nejprve podívat na příspěvek Arkony, který byl pojmenován “Klucz do istnienia”. Porovnáme-li skladbu s tím, co Poláci předvedli na zmiňovaném “Chaos.Ice.Fire”, řekl bych, že do excelentní úrovně desky novému songu něco málo schází (možná proto se na album nedostal – byl totiž natočen právě během nahrávání “Chaos.Ice.Fire”).

  • Theory of a Deadman – Savages

    1.10.2014

    Kaša

    Theory of a Deadman - Savages

    Od dob, kdy si tyhle hard rockery pro svůj vlastní label 604 Records upsal Chad Kroeger z Nickelback, uběhla už pořádně dlouhá doba a z party kolem Tylera Connollyho se za ty roky stala poměrně úspěšná kapela, která sklízí úspěchy hlavně na domácím trhu. Tady v Evropě takovou díru do světa jako kolegové Nickelback neudělali, což však neznamená, že by Theory of a Deadman tvořili hudbu méně kvalitní. Nejsou tak hitoví (čti: podbíziví), a i když jsou jejich skladby zaměřeny pro rocková rádia, tak jsou schopni hrábnout občas do strun a hlavně dát dohromady velmi povedené skladby. Tedy, abych to upřesnil, tak byli, protože za poslední (a dost možná jediné) opravdu povedené album považuji “Scars & Souvenirs” z roku 2008. To bylo pro kapelu do té doby nejúspěšnějším kouskem a od té doby se Theory of a ...

  • Souldrainer – Architect

    30.9.2014

    Zajus

    Souldrainer - Architect

    Země: Švédsko Žánr: melodic death metal Datum vydání: 23.5.2014 Label: ViciSolum Productions Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter Souldrainer natočili před sedmi lety solidní melodicko-death metalový debut “Reborn”, který jsem si rychle oblíbil a kapelu se rozhodl sledovat dále. Po jeho vydání se však po Souldrainer slehla na čtyři roky zem. V roce 2011 vydala kapela poměrně nečekaně druhý počin “Heaven’s Gate”, který však oplýval nemilým překvapením. Sestavu totiž opustili hned dva členové, všechny kytarové i vokální povinnosti si vzal na starost Marcus Edvardsson a výsledek byl poměrně špatný. Dobrou zprávou je, že na “Architect” jsou Souldrainer zpět, jestli ne v plné, alespoň však lepší formě. “Architect” je ve většině ohledů podobné svému předchůdci. Opět zde máme čest s melodickým death metalem s epickým nádechem, jež však s chutí sahá k ostřejší hraně žánrového vymezení. Obě tyto vlastnosti jsou velmi důležité a v obou ...

  • Prayed and Betrayed – The Abundance of a Sickened Mind

    29.9.2014

    Kaša

    Prayed and Betrayed - The Abundance of a Sickened Mind

    Ani nemusíte být detektiv a pídit se po tom, odkud finská partička Prayed and Betrayed pochází, protože stačí jen krátká ukázka z jejich tvorby a okamžitě mě napadli Children of Bodom a Wintersun, takže už jen z toho by mělo být jasno, odkud vítr vane. Všudypřítomná melodika, která je pro severské země typická, je na “The Abundance of a Sickened Mind” tou nejzajímavější složkou, protože jinak je to ve všech ohledech generická nahrávka, kterých vznikají na každém rohu tucty. Prayed and Betrayed navzdory svému krátkému působení vydávají již druhé EP, kdy to letošní navazuje na dva roky staré “Manifesting Reality”, a přestože je to kapela mladá a bez silného labelu v zádech, je jejich krátký počin zdánlivě velmi profesionálním výtvorem. Od zvuku přes jisté instrumentální výkony je vše podáno jako od pravých profíků, ...

  • Lana Del Rey – Ultraviolence

    28.9.2014

    H.

    Lana Del Rey - Ultraviolence

    Upřímně jsem to opravdu nečekal, ale za (dejme tomu) poslední dva, tři měsíce mě jen málokteré album dostalo takovým způsobem jako novinka od Lany Del Rey. Nemůžu si pomoct, ale “Ultraviolence” mě opravdu ohromně baví, poslouchám tu desku každodenně a pořád nemám dost. Ono to vlastně není vůbec nic zvláštního, ve své podstatě je to album poměrně prosté, minimalistické a intimní, přičemž hlavní roli zde samozřejmě hraje hlas hlavní protagonistky, což ovšem – naštěstí! – neznamená, že by snad instrumentální stránka byla nudná nebo dokonce odfláknutá. Takhle řečeno to nejspíš nezní jako něco, co by si člověk měl okamžitě chtít pustit, ale je tu ještě jeden faktor, díky němuž je “Ultraviolence” tak dobré – a je jím něco, co se u popových interpretů takřka nevidí, ...

  • Disturbance Project – Grita mietras puedas

    27.9.2014

    H.

    Disturbance Project - Grita mietras puedas

    Je docela zábavné, jak jde v některých případech poznat, co a jak kapela hraje, už jen na pohled z dálky, aniž byste slyšeli jedinou notu. Třeba u španělské smečky Disturbance Project se vám stačí podívat jen na tracklist jejich letošního počinu “Grita mietras puedas” a bude vám okamžitě jasné, že tady by bylo hodně naivní očekávat cokoliv jiného než agresivní grindcore v pořádně zběsilém pojetí. Žádné překvapení se opravdu nekoná, Disturbance Project hrají přesně tohle, takže jestli milujete třeba staré Napalm Death nebo Extreme Noise Terror, tohle je muzika přesně dle vašeho gusta. Disturbance Project se opravdu s ničím nemažou. Na “Grita mietras puedas” se nachází celkem 25 songů, ale celková hrací doba jen lehce přesahuje 20 minut. Z téhle bilance je asi jasné, že většina válů se nedohrabe ani na jednominutovou stopáž – a ...

  • Plaisir Vallée – La musique de Plaisir Vallée

    26.9.2014

    Ježura

    Plaisir Vallee - La musique de Plaisir Vallee

    Musím se naprosto otevřeně přiznat k tomu, že jsem docela dlouho neměl tu čest s nahrávkou tak, dejme tomu, svéráznou, jako je čtyřskladbové ípko “La musique de Plaisir Vallée” od francouzské kapely takřka stejného jména – Plaisir Vallée. Že nepůjde o nic úplně ortodoxního, napovídá už obálka, na níž se potkává doutník pokuřující žlutý zajíc v královském plášti s modrým slonem a modrým krocanem v cylindrech – to vše v popředí zářivě růžové krajinky. Děsná zkouřenost, to vám povím. Hudebně to (naštěstí nebo bohužel?) není až zase takové wtf, ale svérázné je to pořád, a to docela dost. Poprvé jsem si říkal, že mi to asi nejvíce přípomíná situaci, jako by pár let starý britský pop objev Mika přesedlal na sluníčkový a řádně stylizovaný rock. Proč zrovna Mika?

  • Lantlôs – Melting Sun

    25.9.2014

    H.

    Lantlos - Melting Sun

    Jestli nás čtete trochu pravidelněji, nejspíš jste si už všimli, že dost zápasím s pochopením té aktuálně poměrně dost populární (v relativním slova smyslu) scény, která se pohybuje někde na ose blackgaze, post-black metalu, shoegaze a post-rocku. Ačkoliv jsem se opravdu snažil a spoustě deskám jsem ve svém přehrávači věnoval množství prostoru, času a pozornosti, snad jsem ještě nenarazil na nahrávku, jež by mě nechala stát s otevřenou hubou, jak je to dobré. Přesto se ten styl ve své nezměrné naivitě snažím stále pochopit a stále to zkouším, díky čemuž jsem nakonec zkusil i německou skupinu Lantlôs, na niž jsem slyšel jen samé pozitivní reference, ale její vlastní hudba mi doposud unikala. Bohužel ani “Melting Sun” se nestalo tím albem, které by prolomilo ledy a ukončilo můj boj s blackgazovými větrnými mlýny. V překladu řečeno, ...

  • Holocausto Canibal – Larvas

    24.9.2014

    nK_!

    Holocausto Canibal - Larvas

    O portugalských drsňácích Holocausto Canibal, hrajících již úctyhodných 17 let, jsem se nedávno doslechl poprvé. Zaujala mě především jejich kombinace death metalu s grindcorem. Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou vybalím, že květnové EP “Larvas” přináší poctivou nálož tvrdé muziky, která se však nemůže rozhodnout, čím chce vlastně doopravdy být. Samotná minideska obsahuje čtveřici skladeb, šest live songů a hned tři remixy. Bavit se budeme jen o novinkách – živáky a remixy nejsou špatné, ale také nejde o nic nutného. Se starší tvorbou (mimo obsažené živáky) nemohu samozřejmě “Larvas” srovnávat, ale nový materiál mi nepřijde špatný. Písně nejsou sice moc dlouhé, což evokuje grind nehrubšího zrna, ale na poměrně krátkých stopážích nechybí bezpočet deathových prvků, zejména solidních melodií a rychlých riffů.

  • Coffinborn – Beneath the Cemetery

    23.9.2014

    H.

    Coffinborn - Beneath the Cemetery

    Odhalení toho, co maďarská smečka Coffinborn hraje, není zrovna nadlidský úkol. Stačí se podívat jen na jejich obal a jejich logo a máte zcela jasno – bingo, oldschool jako prase. To sice není nějak zvlášť obsáhlá definice, nicméně je v případě Coffinborn poměrně dostačující, protože nejen z prezentace, ale i ze samotné muziky smrdí stará škola na sto honů. Coffinborn jednoduše řečeno drhnou špinavý death metal a z téhle škatulky se nehnou ani o píď – jakoukoliv snahu o nějaké posuny čehokoliv nebo snahu o originalitu z toho maďarského tria jednoduše nevytáhnete… No, a upřímně řečeno, více toho o Coffinborn vlastně není moc co napsat. Sestavou se nemá cenu zaobírat… sice tahle trojka už nějaké zkušenosti má (nejvíc působišť má za sebou zpěvák/kytarista Disguster), ale v podstatě to jsou jen nepříliš známé sebranky z maďarského undergroundu, takže by ...

  • Cenotaph – Riding Our Black Oceans

    22.9.2014

    Onotius

    Cenotaph - Riding Our Black Oceans

    Krom promo materiálů mladých kapel, jež potřebují pro začátek trochu publicity, nám do redakce občas zabloudí i reedice desek starých zapomenutých hudebníků, kteří tvořili již v časech, kdy ti mladší z nás (třeba já) byli ještě na houbách, a v obecném měřítku však nebyli ať už právem či neprávem moc komerčně úspěšní. Jednou z takových je znovuvydaná nahrávka deska “Riding Our Black Oceans” (1994) od mexických (pozor, ne tureckých) Cenotaph. Když jsem narazil na různé ukázky, překvapila mě banda svou technickou propracovaností a celkem zajímavou melodikou, jež nejen v záplavě prom od začínajících zatím moc nevyzrálých spolků působila jako zázrak. A protože jsem nikde nemohl žádné jejich album sehnat, nezbylo mi, než se poslušně k desce v redakci přihlásit. Jak to tak bývá, když kapela po dvaceti letech opět vydává svůj v tomto případě technicky melodický death metalový ...

  • Rick Miller – Heart of Darkness

    21.9.2014

    Kaša

    Rick Miller - Heart of Darkness

    Kanadský multiinstrumentalista Rick Miller se na prog rockové scéně pohybuje už dlouhých 30 let a přesto je “Heart of Darkness” vůbec prvním albem, ke kterému jsem se čistě náhodně dostal. Svůj debut vydal tenhle pán už v roce 1983, pak se na 15 let odmlčel, aby v roce 1998 vydal druhý počin “Interstellar Passage”. Následovala další kratší pauza a v roce 2003 se vrátil se svým třetím albem “The One”, od něhož se nachází v evidentním skladatelském přetlaku, protože během posledních deseti let je “Heart of Darkness” již osmým studiovým zářezem. Zářezem, který cituje klasické odkazy Pink Floyd, Genesis a spousty jiných part. A to aniž by působil vykradačsky. “Heart of Darkness” je ve své podstatě jednoduchým albem, protože nějaké prog rockové suity o čtyřech jednáních a plné instrumentálních neuvěřitelností se nedočkáte. Album je to uvolněné, místy ...

  • Meridian Dawn – The Mixtape

    20.9.2014

    Kaša

    Meridian Dawn - The Mixtape

    Mezinárodní uskupení jménem Meridian Dawn sice vzniklo relativně nedávno (v roce 2010) a může se tak zdát, že je to další neznámá kapela plná bezejmenných hudebníků, ale zdání v tomto případě klame. Sám jsem to sice netušil a musela mi pomoci až Encyclopaedia Metallum, ale v řadách Meridian Dawn se prohání bubeník Firewind, Johan Nunez, bývalý pěvec Nightrage, Anthony Hämäläinen, a další trojice hudebníků, jejichž působiště už mi nic moc neříkají, takže je nebudu řešit. Už jen díky těmto dvěma jménům se sluší očekávat něco víc než další tuctovou kapelu, která se svým materiálem zapadne stejně rychle, jako se vynořila. Což o to, Meridian Dawn mají předpoklady k tomu, aby dokázali povstat nad horizont tvořený zástupy dalších, nicméně přeci jen jsem očekával ještě něco víc elektrizujícího. Materiál na “The Mixtape” je ...

  • Jennifer Lopez – A.K.A.

    19.9.2014

    H.

    Jennifer Lopez - AKA

    Popularita některých pseudo umělců je pro mě osobně vzhledem k jejich tvorbě naprosto nepochopitelná a přijde mi zcela neúměrná kvalitě toho, co pouští do éteru. Americká hvězda Jennifer Lopez patří právě mezi takové. Její hudbu jsem fakt nikdy nedokázal strávit, ačkoliv mám jakousi zvláštní úchylku na tupý rádiový pop a úplně běžně se mi líbí věci, s nimiž se člověk ve slušné metalové společnosti radši nechlubí. Jennifer Lopez však na svých albech předvádí takové příšernosti, že je to moc debilní i na poměry jednoduchého mainstreamu pro jednoduché lidi. “A.K.A.” je plné neskutečně špatných a fakt nudných písniček, které jsou úplně o hovně. Samotná Jennifer Lopez na tom možná hlasově není nejhůř a zpívat třeba umí, ale k čemu jí to je, když jí těch cca 180 skladatelů (například jen titulní “A.K.A.” má osm autorů hudby ...

  • Flesh Disgorged – A Pulchritudinous Macabre

    18.9.2014

    H.

    Flesh Disgorged - A Pulchritudinous Macabre

    Jsou kapely, které hrají extrémní a jen těžko stravitelnou muziku, ale má to u nich nějaký smysl a dá se tvrdit, že to v jejich případě není samoúčelnost, naopak to má své důvody… kdybych nechtěl, aby to znělo klišovitě, klidně bych řekl cosi o uměleckém vyjádření. No, a pak jsou tu kapely, které prostě třískají extrémní bordel jen proto, že je to nejspíš baví. Flesh Disgorged ze Singapuru patří právě do té druhé kategorie, která se s ničím nesere a o které si všichni mimo tuhle scénu myslí, že je to jen brajgl bez většího smyslu. Flesh Disgorged se opravdu s ničím moc neserou a hrají slušné zvěrstvo. Na svém regulérním debutu “A Pulchritudinous Macabre” (jenž však nedosahuje ani 25 minut hrací doby) vraždí kombinací brutálního slamming death metalu se znatelnou grindcorovou příchutí, kterou ...

  • Exhumation – Bread Buttered on Both Sides

    17.9.2014

    Kaša

    Exhumation - Bread Buttered on Both Sides

    Ruská parta Exhumation nejsou žádní zelenáči. Ačkoli z fotek vypadají relativně mladě, tak tohle jméno funguje na mapě už od roku 1994 a od té doby stihli vydat několik demosnímků, a co je hlavní, tak i dvojici regulérních alb jménem “Symbol of Fear”, které vyšlo v roce 1999, a jeho nástupce z roku 2011 “City of Decay”. No, a letos tady máme čtyřskladbové EP “Bread Buttered on Both Sides”. Jedním z největších lákadel Exhumation je jistě fakt, že v jejich čele stojí zpěvačka Irina Barnina, což už v extrémní metalové hudbě není taková rarita jako před nějakými 15 lety, ale přesto je něžné pohlaví v podstatné menšině. Na rozdíl od jiných spolků je v případě Exhumation okamžitě jasné, že za mikrofonem stojí žena a není to vůbec na obtíž, protože i díky jejímu výše položenému řevu (ve spojení s hudebním ...

  • Sangus – Saevitia

    16.9.2014

    H.

    Sangus - Saevitia

    Patříte-li mezi naše pravidelné čtenáře a zodpovědně čtete všechny články, jméno Sangus by vám mohlo být povědomé. Dobře, tohle asi nebyl úplně nejlepší vtip, nicméně to, že už tu tahle kapela proběhla, pravda rozhodně je. Někdy na jaře se tu totiž objevily minirecenze na jejich první dva demosnímky “Vengeful Brutality” a “Rehearsal Demos MMXIII”. Aktuálně se tahle zámořská sebranka přihlásila s novým nosičem, který už tentokrát není veden jako demo, nýbrž jako EP a jehož název zní “Saevitia”. Během srpna se pak tahle placka objevila i na fyzickém nosiči v podobě rudého sedmipalce v limitaci 100 kusů. Hudebně mezi “Saevitia” a předchozími demáči zas tak velký rozdíl není. Opětovně se jedná o neurvalý, crustem protáhnutý black metalový brajgl. Tentokrát je však na tom muzika zvukově o trochu lépe, takže ačkoliv hudebně je to pořád ...

  • Morbidity – Revealed from Ashes

    15.9.2014

    H.

    Morbidity - Revealed from Ashes

    Nalijme si čistého vína a hned ze začátku to řekněme na rovinu – to nejzajímavější na téhle kapele je to, že pochází z Bangladéše. Já netuším, jak jste na tom vy, ale já osobně teda příliš bangladéšských skupin neznám… když o tom tak přemýšlím, tak Morbidity jsou vlastně možná úplně první, kterou jsem kdy slyšel. Inu, všechno je jednou poprvé… Hudebně už to ovšem tak zajímavá záležitost není. Morbidity jednoduše řečeno hoblují death metal ve stylu staré školy, nic víc, nic míň. Na jednu stranu se jim musí nechat, že materiál na jejich debutové dlouhohrající fošně “Revealed from Ashes” je technicky na solidní úrovni. Jestli čekáte, že bangladéšský death metal bude zvuková žumpa a že tam ti lidi na své nástroje neumějí hrát, Morbidity vás vyvedou z omylu, protože v těchto ohledech se jejich počin ...

  • Katakombi – Katakombi

    14.9.2014

    H.

    Katakombi - Katakombi

    Finové Katakombi mě okamžitě zaujali už jen svojí žánrovou škatulkou. Nevím, jak to máte nastavené vy, ale když mi někdo řekne, že se jedná o experimentální extrémní doom metal, tak jsem hned zvědavý, co to bude zač. Jestli se vám z tohoto žánrového zařazení zdá, že by se mohlo jednat o pořádnou sílu, tak se vám to zdá rozhodně dobře, protože Katakombi (v nichž mimo jiné působí třeba bubeník dnes již nefungujících výtečných avantgardistů Candy Cane) na svém prvním eponymním EP (jemuž předcházelo pouze demo “Hämärän vartija” před dvěma roky) silnou muziku rozhodně hrají. “Katakombi” vyšlo jako 12” vinyl, jehož první stranu zabírá čtrnáctiminutová “Väärä kuu”, jež je zároveň asi i tím nejexperimentálnějším, co Finové na počinu nabízí. Skladba se rozjíždí velice plíživě, pouze za pomoci tichých psychedelických syntezátorů a brnkání na baskytaru.

  • Down – Down IV – Part II

    13.9.2014

    Kaša

    Down - Down IV - Part II

    Když před několika lety americká superkapela Down ohlásila svůj záměr, že místo dalšího klasického studiového alba přijde “pouze” série několika EP o pár skladbách, nepřišlo mi to jako dobrý nápad z jednoho prostého důvodu. Plnohodnotné album je prostě plnohodnotné album a nebyl jsem zvědavý, jak bude kapela trousit své nápady tak nějak náhodně, jak se jí to zrovna hodí, ale teď, po vyslechnutí druhé části jejich “Down IV” série, si říkám, že to zas tak blbý nápad nebyl. “Part I” se mi totiž líbilo a “Part II” je na tom ještě o něco líp. Přestože jsem čekal, jak moc negativně na Down dopadne odchod Kirka Windsteina z Crowbar, tak můžu říct, že žádný kvalitativní propad se nekoná. Novinka přináší zhruba 35 minut silného materiálu, který by za jistých okolností (stačilo by přidat ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy