Paysage d’hiver – Das Tor 21.6.2013 H.  Existuje jen nemnoho skupin, jejichž tvorba pro mě znamená víc než jen hudbu, avšak švýcarští vesmířani Darkspace bezesporu patří mezi ně. Proč jejich jméno zmiňuji v souvislosti s Paysage d’Hiver je asi vcelku zřejmé – členové Darkspace sice příliš vedlejších projektů nemají, ale právě Paysage d’Hiver je jedním z nich. Konkrétně se jedná o jednočlenný počin Tobiase Möckla, známého taktéž jako Wroth nebo Wintherr. Co se konkrétně Paysage d’Hiver týká, v jeho rámci se Wintherr prezentuje takřka totožným výrazivem jako v případě Darkspace, čili black metalem vyhnaným do největšího extrému s neskutečně hutnou atmosférou a obrovským tlakem, který posluchače drtí dlouhé a dlouhé minuty monotónní hudební apokalypsy, to vše navíc výraznou měrou kořeněné ambientem. Budeme-li se bavit konkrétně o “Das Tor”, které jen tak mimochodem vyšlo pouze na kazetě v limitaci 300 kusů, asi největší rozdíl ... Furia – W melancholii 21.6.2013 H.  Těm, kdo kapelu Furia znají již z dřívějška, možná bude výše v uvedeném žánru chybět slovíčko “black”, nicméně na novém EP “W melancholii” už tito Poláci s black metalem nemají pranic společného. Na dřívějších počinech tato skupina nabízela otevřenější a progresivnější pohled na black metal oproti spřízněným Massemord s téměř totožnou sestavou, nicméně stále se ještě jednalo o black metal. Už na minulém EP “Halny” ale začaly znatelně vykukovat post-rockové růžky, s nimiž – jak se v rámci oné jedné dvacetiminutové skladby ukázalo – umí pánové rozhodně pracovat. Počin “W melancholii” ovšem kormidlo tímto směrem stáčí ještě více a nabízí 17 minut hudby čistě v post vodách… První píseň “Z melancholika krew nie wypływa” začíná v poněkud pomalejším a velmi poklidném duchu, který posluchače poměrně spolehlivě ukolébá natolik, že si ani nevšimne, že už uběhly tři ... David Bowie – The Next Day 16.6.2013 Zajus  Davida Bowieho jsem si dlouho řadil mezi umělce, kterým bych měl věnovat pozornost, ale stále jsem se k poslechu jejich tvorby nějak neměl. To jsem prolomil až krátce před vydáním “The Next Day” a nutno podotknout, že mě legendární Ziggy Stardust hodně potěšil. Bez dalšího zkoumání Bowieho diskografie jsem se pustil rovnou do desky nejnovější a stejně jako v případě více než čtyři desetiletí starého alba jsem si odnesl zejména pozitivní dojmy. Těžko uvěřit, že Bowie za pár let oslaví sedmdesátku, protože jeho hudba na novince šlape jako hodinky. Album odstartuje titulní skladba “The Next Day”, nekomplikovaná pop/rocková hitovka se silným refrénem, výraznou rytmikou, silným Bowieho hlasem a množstvím drobných zvuků a melodií. Tato definice ostatně sedí na většinu skladeb, jakkoliv rozmanitých. Přesto je zde několik pamětihodných míst. Minimalistická “Dirty Boys” ... Keep of Kalessin – Introspection 15.6.2013 H.  Krátký kraťas (tomu říkám slovní obrat roku!) “Introspection” byl s největší pravděpodobností vypuštěn jen proto, aby alespoň nějak prezentoval Keep of Kalessin po poněkud nestandardním odchodu dlouholetého zpěváka Thebona, podle čehož počin také vypadá, takže jej nemá cenu hodnotit číselně. Všehovšudy se jedná o nějakých 10 minut (a kousek navrch) hudby, přičemž podstatná část těchto 10 minut vlastně ani není tak úplně nová… Ta hlavní položka, titulní song “Introspection”, je vlastně dost dobrá, popravdě řečeno až překvapivě dobrá. Dle mého skromného názor Keep of Kalessin na svůj vrchol vystoupali s deskou “Armada” a poté jejich tvorba jaksi začala ztrácet na dřívější syrovosti a pomalu se stávala tak trochu bezzubou a na můj osobní vkus místy až příliš vyumělkovanou. “Introspection” ovšem působí, jako by zkrouhnutí sestavy vlilo kapele do žil čerstvou ... Carved – Dies irae 15.6.2013 Mechanick  Italské seskupení Carved se označuje za šestici naštvaných metalistů. Pocházejí z Itálie a nedávno vydali svou první desku nazvanou “Dies irae”. Poslouchám intro “Dies irae (Praeludium)”, jehož zpracování nejenže není nijak zajímavé, ale je přímo amatérské, a nechává mě na pochybách, jestli náhodou neposlouchám demonahrávku. A jak se proposlouchávám dále, zjišťuju, že nejsem vůbec daleko od pravdy. Nahrávka má v podstatě příjemný náboj. Je melodická a povětšinou svižná. Ničím – snad až na zvuk kláves – nevadí a dá se poslouchat až dokonce. To je ovšem skoro to jediné, co dostanete. Kytaristé vás po celou dobu nijak nepřekvapí a výrazný kytarový riff se prostě nikde neděje. Společně se zbytkem kapely předvádějí průměrný, i když od začátku až do konce slušně zahraný set. Za dobrý považuju výkon vokalisty, který se celou dobu pohybuje na pomezí murmuru a řevu.
Fire! Orchestra – Exit! 14.6.2013 Zajus  Některá alba si kladou za cíl sofistikovanost, jemnost a eleganci. Jiná ho mají zcela jiný – ničit. “Exit!” je kombinace obojího, ovšem oné druhé složky na něm naleznete mnohem více. Kdo by však čekal, že mluvím o nějakém promyšleném nihilistickém black metalu, bude zklamán. Fire! Orchestra jsou big band, hrají tedy odnož jazzu, jejíž kořeny sahají až do dvacátých let minulého století. Jenže jak již přídomek “experimental” napovídá, rozhodně nejde o čajíček hodný našich prapradědů. Fire! Orchestra tvoří tři členové kapely Fire! a dalších dvacet čtyři hudebníků, mezi kterými najdeme množství bubeníků, basáků, kytaristů, saxofonistů, trumpetistů, i hráče na trombon či tubu. Hlavně však také pět vokalistek, které činí některé momenty alba “Exit!” vysloveným peklem. První ze dvojice skladeb je se stopáží okolo 20 minut kratší a také mnohem přístupnější ... Mechanical Swan – Black Dawn Romance 13.6.2013 Mechanick  Mechanická labuť je hračkou italského muzikanta a zvukaře jménem Truzzi Federico. Přesněji řečeno, Mechanical Swan je jednou ze tří jeho kapel. To co hrají, označují na Facebooku jako “rock-gothic elettronico”. Pojďme se na to podívat blíž… “Black Dawn Romance” má opravdu pěkný obal. Čistým nezavádějícím způsobem důstojně prezentuje a vyvolává pocit, že uvnitř by se mohlo schovávat něco dobré muziky. Obal je dokonce ještě o něco upřímnější než tvrzení, že skupina hraje rock/gothic, protože tohle úplnou pravdou není. Když to, co Mechanická labuť hraje, pojmenuju jako romantický pop-rock se vsuvkami metalově zkreslených kytar, jistě nic nezkazím. Evokují například skupinu HIM až na to, že zpěvák prostě nemá gotický přednes. No a hlavně díky tomu Mechanical Swan sklouzávají často do popu, podobnému tomu z komerčních rádií. Celá šťáva alba je vložena ... Antigama – Meteor 6.6.2013 Stick  Polsko je země, která se může chlubit talentovanými muzikanty především ve vodách extrémní muziky. Vždyť jedny z nejpřednějších death metalových spolků současnosti pochází z Polska. Nejčerstvějším počinem z luhů a hájů našich severovýchodních sousedů, se kterým jsem měl tu čest, jsou Antigama. Jejich již šestý počin nese název “Meteor” a je zjevné, že tu na amatérismus jakékoliv podoby nezbylo místo… Čtveřice totiž šlape jako dobře seřízený stroj, poháněný mašinérií bicích Pawla Jaroszewicze, který se ke kapele přidal v loňském roce a je známý ze svého působí například u Decapitated, což samo o sobě je pěkná vizitka. Hráčsky nejde o nijak ekvilibristické dílo, přesto se technicky pohybuje na relativně vysoké úrovni. Nechybí rychlé death metalové riffy, zasahující do teritoria technického deathu, stejně jako typické grindcorové zdrhačky, i když ty nejsou nejvýraznějším riffem. Osobně mě nejvíc potěšilo, když na mě ze skladeb ... The Meads of Asphodel – Sonderkommando 26.5.2013 Stick  Cože? Deska pojmenovaná “Sonderkommando”? Ale netřeba mít strach, prvotní “pro-nazi” pocit se ztratí s prvními tóny desky. Z celého alba totiž sálá velmi provokativní nadhled a cit pro ironii. Pohoršeni budou snad jen opravdu útlocitní. Britští The Meads of Asphodel v letošním roce přišli se svou pátou deskou a je jasné, že jejich experimentální pojetí žánru black metalového (a nejen jeho) pokračuje pořád na plné obrátky. Takovým elementárním shrnutím toho, o čem vlastně jejich muzika je, se stává už úvodní titulka, překračující 12 minut hracího času. To je v pravdě velké sousto na strávení hned při začátku. Ale při tom, jak je vše kompozičně provrstvené, promyšlené to uteče jako nic. Přes Hitlerův projev se dohrabeme do floydovských pasáží, které jsou rázem přejety nekompromisní black metalovou mašinou, od které střílejí melodické vyhrávky na všechny strany. Takhle napsáno to ... Bradi Cerebri Ectomia – Supreme Heterozis 2.5.2013 Stick  Další kapelka věnující řádně krvavému goregrindu. Tentokrát z Běloruska. Tečka. Tím bych asi mohl skončit. Tahle deska totiž nepřináší na grindové pole nic nového ani nikterak vzrušujícího. Jen miliontou variaci na miliontou variaci milionté variace. Grind jako okrajový žánr má u nás celkem zažitou tradici a scéna je dost rozvětvená a tím pádem má taky dost fanoušků. Ti pak nadšeně vyposlechnou téměř jakýkoliv “bordel”. Já osobně mám grind radši naživo, kdy se člověk vážně může vyblbnout a vybít při pořádném pogu. Na desku se pak takové koule ale přenášejí těžko a tím pádem pro mě spousta desek postrádá kouzlo. To je případ i “Supreme Heterozis”, které vyšlo v březnu u českého vydavatelství Bizarre Leprous. V rámci žánru je deska relativně dlouhá, bezmála 35 minut, a skladby většinou dosahují téměř dvou minut. A nic ... Pensées nocturnes – Nom d’une pipe! 1.5.2013 Licee  Milovníkům depresivního black metalu jistě neunikla francouzská kapela Pensées Nocturnes, která má tento rok již čtvrté album v pořadí. Správně bych však měla mluvit pouze o jednom člověku, a sice Vaerohnovi, protože veškeré nástroje a vokály spadají jen na jeho vlastní bedra. Ani zaškatulkování do hudebního žánru není v případě nového alba tak přesné. “Nom d’une pipe!” nám totiž nabídne směsku avantgardy, jazzu i starých lidových písní, to vše zasazeno do black metalového pozadí s operním zpěvem v doprovodu opravdu zoufalého growlu. A jak už samotná obálka napovídá, bude to velkolepé představení. Jenomže toto představení pro mě samotnou nebylo tak zábavné, jak se na první pohled zdálo. Musím sice uznat, že na to, že to skládal jeden člověk, je to obdivuhodný výkon, ale na druhou stranu se snažil vytvořit až tak moc šílený a avantgardní ... Go-Zen – Hitoshizuku 23.4.2013 Stick  Japonci Go-Zen jsou dalším produktem z lůna českého vydavatelství Bizarre Leprous Productions, se kterým mám v krátké době čest. Tou první vlaštovkou byli mnou nedávno recenzovaní Češi БУТ, jejichž způsob grindingu zdál se mi uspokojujícím. Go-Zen však vycházejí z trochu jiných kořenů a grindového území. Nehrají tolik na vážnou notu a kritiku společnosti, spíše svůj styl berou s nadhledem, není jim cizí gore tématika (stačí se podívat na obálku alba “Hitoshizuku”), ale ani zdravá porce humoru. Občas se můžete dočíst srovnávání s českou grindovou veličinou Jig-Ai, ale ta podobnost není zas tak markantní. Nicméně se hoši v rozhovoru v Pařátu přiznali k tomu, že je připodobňování k Jig-Ai velice těší. Jak už jsem řekl, hlavním proudem v muzice Go-Zen je goregrind, těžce říznutý hrubozrnným death metalem. Číselník skladeb se zastavuje na čísle 21 a celková hrací plocha zabírá jen ... Бут – Call for Nemesis 20.4.2013 Stick  Jihočeští БУТ jsou tvořeni zkušenými harcovníky, za všechny jmenuji především bubeník Zbyna, který působil v grindové úderce Ingrowing. Doplněn je o kytaristu Honzu z Uprise, Exhale, basáka Kennyho (Den za dnem) a zpěváka S.I.D.a (ex-Scrab Plastic). Ostudu českému grindcoru rozhodně nedělají a stydět se za svou porci muziku pod názvem “Call for Nemesis” vůbec nemusí. Ani ne půlhodinový materiál obsahuje obsahuje 20 skladeb toho nejryzejšího oldschoolového grindu à la Napalm Death či Terrorizer, čili žádné sraní s paní, jen poctivý nářez, přesto ale nelze jejich tvorbu označit jako nenázvuhodnou prasečinou. Zvuk je na albu velmi solidní, slyšet jsou všechny nástroje a oceňuju i organické bicí a především (!) syrový pěvecký projev, který se obejde bez všelijakých prapodivných skřeků, chrochtání, blití, skučení a mašinkových úprav, což činí z БУТ pro mě velice poslouchatelnou a zábavnou záležitost. ... Duobetic Homunkulus – Ani já, ani ty, robit něbudzeme, šedněme do koča, vozit še budzeme. 12.4.2013 Stick  Duobetic Homunkulus jsou veselá sebranka. O tom svědčí už ne zrovna zapamatovatelný název jejich posledního počinu. Na koleni složená a nahraná nahrávka je vypiplaná do největších detailů, tudíž vás ani nenapadne, že to všechno se nahrálo na počítači a slepilo doma. Rovněž digipackové provedení nemá chybu. Úchylná továrnická atmosféra na mě dýchla hned v první chvíli, kdy jsem jej otevřel. Hoši nešetřili na praštěném názvu alba, nešetřili ani na názvech skladeb. Všechny jsou pojmenované řádně psychoticky (“Jarmilky horizontálního obrážeče Bédy” – to snad mluví samo za sebe) a stejně tak jsou zahrané. Představte si, jak se dechovka zkříží s technickým death metalem avantgardního rázu, a možná dostanete matnou představu o tom, co vlastně tihle dva továrníci vytvářejí. Liché takty, táhlé riffy střídané sekanicemi, běsné bicí, sem tam nečekaná vsuvka (tu harmonika, tu gottovský ... Last Presence – Obsessed with Blood 2.4.2013 Stick  Kapela Last Presence byla založena v loňském roce a ve velmi krátké době čtveřice vypustila do světa dvouskladbové demo “Obsessed with Blood”. To by mělo nastínit hudební řeč uskupení. Nahrané svépomocí ve zkušebně samozřejmě neoplývá nijak perfektním zvukem, nicméně i tak se dá říct, že je kvalita ucházející natolik, aby se to dalo bez problémů poslouchat víc jak jednou. Jak to tedy souboru šlape? Na jejich profilu na serveru Bandzone se dozvíme, že hrají metal/crossover, což není zas tak daleko od pravdy. Jejich muzika je opravdu totiž kombinací hardcoru, metalcoru a čistě metalových ozvěn. Lepším dojmem na mě působí první ze skladeb, pojemenovaná stejně jako demo samotné. Po výpravnějším úvodu to totiž Last Presence napálí v plném tempu, nelení ani jeden z členů ansámblu. Na tomto místě musím pochválit pohotové změny tempa, které se tu střídá opravdu často, aniž ... Terra Tenebrosa – The Purging 29.3.2013 Licee  Pamatuji si na první poslech Terra Tenebrosa zhruba před dvěma lety, kdy jsem nemohla odolat prohlubujícímu se nadšení svých kamarádů za občasného pronesení: “Už jsi slyšela tu Terru Tenebrosu? Je to výborné!” Dlouho jsem krčila rameny neposkrvněna její temnotou, než jsem přeci jen otevřela dvířka do světa alba “The Tunnels” a nechala se jím naprosto pohltit. Bylo to stejně rychlé, jako by se pod vámi najednou otevřela sama “Terra” a spolkla vás do svých útrob. Ani jste se nestačili nadechnout. Jenomže jak rychle vás album “The Tunnels” sevřelo, tak rychle vás “The Purging” vyplivlo zpět do vašeho pokoje a pouze naznačilo, jaké to “tam dole” bylo. Začátek alba v otevírajících skladbách “The Redeeming Teratoma” a “The Compression Chamber” je ještě dosti specifický pro hutnou, strašidelnou atmosféru, kterou Terra Tenebrosa podávala na první desce. ... Apolokia – Kathaarian Vortex 15.3.2013 H.  Italská black metalová kapela Apolokia vznikla v roce 1994, přičemž její letošní dlouhohrající debut “Kathaarian Vortex” (ano, čtete správně, první řadovka až po 19 letech od založení) zní, jako kdyby byl v roce 1994 i nahrán. Víc k téhle desce vlastně vědět nepotřebujete… Ve své staré éře Apolokia vydali nějaké dva demáče na kazetách, což není nějaká přehnaná aktivita, ale se na přelomu milénia se skupina vytratila úplně. O sedm let později došlo k obnově, po čase se objevilo jedno ípko a v letošním roce tedy konečně první deska. Nicméně jediný rozdíl mezi deskou a demosnímkem je pouze v jejich délce, jinak totiž “Kathaarian Vortex” co do zvuku zní jako nějaký kanální demáč. Bez znalosti kontextu by myslím 99 % z vás hádalo, že jde o nějakou zapomenutou fošnu z Norska první poloviny 90. let, z doby, kdy byl black metal black metalem a kdy ... Koldbrann – Vertigo 11.2.2013 Stick 
Země: Norsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 25.1.2013
Label: Season of Mist
Hodnocení:
Stick – 7,5/10
H. – 8/10
Průměrné hodnocení: 7,75/10
Odkazy:
web / facebook
Norští Koldbrann po dvanácti letech existence přichází teprve s třetí deskou “Vertigo”. A to sedm let po vydání desky “Moribund”. Na desce si během dlouhých let zjevně dali záležet. Řekl bych, že jde o jejich prozatím nejvyzrálejší dílo. Přišli s kvalitním black metalem klasického norského moderního střihu, který je vyšperkovaný perfektním zvukem. Tedy, nachází se tu klasické black metalové palby s blast beaty, stejně jako uvolněné black’n’rollové riffy.
Obal z dílny Trine+Kim odzbrojuje svou strašidelnou strohostí. Trochu mi to připomíná propagandistické plakáty. Rozhodně perfektní, líbí se mi to.
Z desky cítím jistou spřízněnost se smečkou Taake, která praktikuje podobný styl, přičemž ale Koldbrann stojí stranou na svém vlastním místě. Vcelku nepochopitelně jsou mezi skladby zařazeny krátké, ani ... Australasia – Sin4tr4 1.2.2013 Stick  Debutové EP “Sin4tr4” projektu/kapely (?) Australasia je dalším letošním příjemným překvapením. Na začátku se tváří jako další z řady post-rockových výletů do cukrové vaty, nicméně po dvaceti minutách poslechu musíte uznat, že v téhle kapele je něco víc. Dost napovídá i výčet jejích vzorů, protože vedle sebe stojí kapely jako Red Sparrowes, Katatonia, Mogwai nebo Pelican. Především jsou jejich skladby kraťoučké, většina nedosáhne ani tří minut. Ale na krátkém časovém úseku dovede slušně rozsekat. To když příjemné vybrnkávačky vystřídají blast beaty a výrazně zkreslené kytary. V tom je hlavní devíza celého kotoučku, nálady a motivy se přes sebe přelévají jako vlny rozbouřeného moře. Jako perfektní příklad může sloužit druhá skladba “Spine”, která možná i díky své stopáži přesahující čtyři minuty dává plně vyniknout schopnosti plynulého navazování. Upřímně jsem takhle znějící bandu ... Terminate – Ascending to Red Heavens 27.1.2013 Stick  Američtí Terminate z Chicaga mi ihned po stisknutí tlačítka play přivodili celkem šok. Oni totiž nezní ani trochu americky! Oni totiž výrazně vycházejí z klasiků švédského chrastivého death metalu à la Dismember, Entombed. Kdo by čekal zběsilé blast beaty, neočekávané rytmické zvraty a technické finesy, bude muset tuto desku opustit a jít o dům dál, třeba ke švédským Aeon, kteří paradoxně zase spíš jedou v kolejích americké školy brutality. Kapela existuje poměrně krátkou dobu, vznik hlásí před čtyřmi roky (i když si většina sestavy nese nějaké ty zkušenosti z předchozích kapel, většinou lokálního rázu), za tu dobu stihla vydat demo a EP a nyní debutové album, vydané u firmy Selfmadegod Records. Většina repertoáru na desce “Ascending to Red Heavens” je tvořena právě materiálem z prvních počinů kapely, pouze čtyři skladby jsou vyloženě nové. ...
|
