Minirecenze

  • Death – The Sound of Perseverance

    13.12.2009

    Earthworm

    Death - The Sound of Perseverance

    Právě dnes je to osm let, co zemřel Chuck Shuldiner, takzvaný “otec death metalu”. Jeho kapela Death, ve které působil jako kytarista, zpěvák, zakladatel a vůbec hlavní mozek, byla (logicky) průkopníkem death metalu a je stále uctívána spoustou lidí. Jedinečné melodie a riffy, technické bicí, rychlá sóla, to všechno bylo stvořeno v hlavě Chucka Shuldinera. Tuto recenzi věnuji právě jemu a podle mě nejlepší desce jeho kapely – “The Sound of Perseverance”. Začnu s vokály. Stejně jako se postupně vyvíjela hudba Death (od tzv. old school metalu se čím dál víc přesouvala k techničtější hudbě), se vyvíjel i Chuckův zpěv, growl, chrocht, říkejte si tomu, jak chcete. Na posledním albu se vokál vyvinul v jakýsi skřek, který možná každému nesedne, a kdo neslyšel, možná neuvěří, že by se to mohlo hodit k hudbě na albu, ale ...

  • Alice in Chains – Black Gives Way to Blue

    5.12.2009

    H.

    Alice in Chains - Black Gives Way to Blue

    Hned na začátek musím předeslat jednu věc a bylo by dobré, kdybyste ji po dobu psaní recenze měli na paměti, abyste mě pak jako případní příznivci Alice in Chains nekamenovali. Tahle kapela šla vždycky tak nějak mimo mě, samozřejmě že vím, o koho se jedná, co alespoň přibližně hrají a v jaké byli pozici před vydáním aktuálního “Black Gives Way to Blue” (první deska po 14 letech, navíc s novým zpěvákem, protože ten původní se předávkoval), ale že bych jejich hudbu nějak hlouběji poslouchal? To ne. Určitě vás tedy napadne otázka, proč album recenzuji. Důvod je jednoduchý – vzhledem k tomu, že zde máme recenze na každou volovinu, co vychází, byl by celkem trapas nemít také recenzi na jedno z nejvíce očekávaných alb letošního roku. A proč zrovna já? Řekněme, že nikomu z redakce se do toho ...

  • Converge – Axe to Fall

    4.12.2009

    Seda

    Converge - Axe to Fall

    “Axe to Fall” je sedmé studiové album amerických Converge, tato skupina hraje velice zajímavou hudbu. Dohromady se spojil hardcore punk a metalcore. Ve finále je to skutečně zajimavý poslech, který není jen tak pro někoho. Občas to vypadá, jako by sešla parta lidí a začala jen mlátit do nástrojů. Pokud ale proniknete do podstaty této hudby, nebudete se moci odtrhnout. Na této kapele mě vždy nejvíce zaujme vokál hlavního zpěváka. Znám málo lidí, kteří by to zvládli stejně jako on, sice mu není rozumnět ani slovo, ale ke zbytku hudby to perfektně pasuje. Obal alba vytvářel také zpěvák skupiny, který covery dělal i mnoha jiným kapelám. Na svědomí má např. skupiny typu As I Lay Dying, Fall Out Boy nebo Rise and Fall. Nestará se tedy pouze o vokální a lyrickou část alba. Album ...

  • Hypocrisy – A Taste of Extreme Divinity

    26.11.2009

    Seda

    Hypocrisy - A Taste of Extreme Divinity

    Hypocrisy, jedna z prvních skupin, co se snažila dát dohromady zvuky melodiky a death metalu. Kapela debutovala před 17 lety s deskou “Penetralia”, na kontě má celkově 11 alb včetně “A Taste of Extreme Divinity”. Hypocrisy si s každým albem drží vysoký standard a fanoušky skoro nikdy nezklamou. Toto album není výjimkou. Hypocrisy určitě zvolili dobrou cestu, jak své album propagovat. Na svém YouTube kanálu postupně zveřejňovali videa ze studia a s ukázkami, které by se na albu mohly objevit. Je to dobrý způsob, jak fanoušky ke své tvorbě nalákat, a pokud je Hypocrisy skupina vašeho srdce, určitě vám to musí udělat radost. Album otevírá song “Valley of the Damned”, podle tohoto songu poznáte, ve kterém duchu se zbytek nahrávky ponese. Tvrdé riffy, rychlé bicí, zkrátka to, na co jste od Hypocrisy zvyklí. Druhou písní na albu ...

  • Pain of Salvation – Linoleum

    24.11.2009

    Earthworm

    Pain of Salvation - Linoleum

    Jste připraveni na recenzi, kde si nemůžete být jisti ničím? Nevím, asi nedokážu zkritizovat cokoliv, co Pain of Salvation vydají, i kdyby to bylo bůhvíco. Tato kapela je moje srdcovka a na novinku jsem se těšil jak hladové děcko na mámin prs. Po “Scarsick”, které mě pořád moc nechytlo (oproti ostatním kouskům), jsem se bál kterým směrem se Pain of Salvation vydají. Podle Daniela Gildenlöwa se na novince pokusil přiblížit zvuku 70. let, který si ale nedokážu představit, takže hodnotit nemůžu. Co ale můžu říct hned je, že narozdíl od “Scarsick” mě “Linoleum” chytlo už na první poslech a nepustilo a asi ještě dlouho nepustí. Jaké jsou změny? Asi hlavní novinkou je, že v hudbě se klade větší důraz na riffy, kytara a další nástroje mají trochu větší slovo a hlavním tahounem už není tolik zpěv. ...

  • Slayer – World Painted Blood

    22.11.2009

    Earthworm

    Slayer - World Painted Blood

    No dobrá… původně jsem chtěl napsat, že poslech bude možná trochu bolestivý pro uši, a dát hodně nízké hodnocení, ale po několika dalších posleších jsem se rozhodl, že to zas tak hrozné není. Ale stále jsem asi jediný na světě, komu přijde “World Painted Blood” průměrné až slabé. “Návrat velkých Slayer!” Ale prosím vás. Vždyť se to pořád opakuje a tohle je prostě znovu Slayer, žádný návrat. Dobře, takže už jsme si vyjasnili, že moc nadšený nejsem, tak teď kde jsou ty zápory, Earthworme? Přeskočíme drobnosti jako hoblování pořád dokolečka a k tomu ne moc chytlavých riffů a přejdeme k hlavnímu viníkovi. Jsou to kytarová sóla, vlastně “sóla”. Tahle sóla dokážou zesrat i jinak celkem v pohodě titulní song, který jako otvírák bohatě stačí. Poměrně zapamatovatelný, s dobrými riffy a ...

  • Swallow the Sun – New Moon

    18.11.2009

    H.

    Swallow the Sun - New Moon

    Se Swallow the Sun mám prostě problém. Když se mě někdo zeptá, jestli je to dobrá nebo špatná kapela, vždycky řeknu dobrá. Jejich hudbě v podstatě nemám co vytknout. Mají vlastně všechno, co by dobrá skupina mít měla. Mají veškeré předpoklady, aby mě jejich muzika posadila na prdel. Přesto to tak ale není. S každým jejich albem čekám, kdy se to ve mně zlomí a já si konečně řeknu, že je to něco výjimečného. Zas a znova ale slyším kvalitní hudbu, z objektivního hlediska naprosto skvělou, ale stále u nich nemůžu najít to “něco navíc”. A stejně je to i s jejich novinkou. “New Moon” jsem slyšel už hodněkrát. A poslouchal jsem opravdu pečlivě. Ať se na to dívám z kterékoliv stránky, nemám prostě kde strhávat body. Zvuk – čistý a dynamický. Instrumentální ...

  • Аркона – Гой, Роде, гой!

    16.11.2009

    H.

    Аркона - Гой, Роде, гой!

    Východoevropská folk metalová scéna je velmi početná a zároveň ve většině případů i opravdu kvalitní. Přesto ale tamní kapely dopadají obdobně jako ty naše – v celoevropském měřítku si jich kromě fajnšmekrů málokdo všímá. Aby to ale nebylo tak jednoznačné, je tu ona pověstná výjimka, která toto pravidlo potvrdí. A touto výjimkou je v našem případě Аркона, která se za neuvěřitelně krátkou dobu vyšvihla na doslova hvězdu ruského metalu. Do světa posílá vskutku kvalitní nahrávky a to ještě v neuvěřitelně rychlém sledu (za sedm let fungování již pátá studiovka, plus jeden živák a dvě DVD). Netrvalo dlouho a kapelu do svých sítí ulovila jedna z nejpovolanějších firem v oblasti folkového metalu – Napalm Records a právě pod jejich hlavičkou vychází aktuální album “Гой, Роде, гой!”. Hned ze začátku nutno předeslat, že kdo si skupinu ...

  • Skitliv – Skandinavisk misantropi

    12.11.2009

    H.

    Skitliv - Skandinavisk misantropi

    Skitliv je jako ohyzdná zrůda, která vylezla z hlubin, aby trýznila všechny, kteří se odváží pustit si její hudbu. Chorobný, monotónní black metal, znějící jako stahování kůže za živa, ohlodaný až na dřeň, s rychlostí toho nejodpornějšího doom metalu. V konečném důsledku to nakonec zní ještě mnohokrát hůře, než si člověk jen dokáže představit. Máte žaludek na to, hrabat se v bahně lidského hnusu? Chcete ochutnat šílenství? Nemocné. Co člověku zní v hlavě, když kusy jeho vlastního masa odpadávají? Chorobné. Co člověk slyší ve své hlavě s posledním výdechem? Jak zní misantropie prolezlá až do morku všech kostí? A co mozek hnijící přímo v hlavě? Jak zní deprese vstřikovaná přímo do žil umírajícího? Chcete ochutnat šílenství? Chcete slyšet svou vlastní smrt před tím, než zemřete? Tu nenávist vytrženou z hlubin lidského mozku? Vytrženou s kusy hnijícího masa? Ochutnat ...

  • Rammstein – Liebe ist für alle da

    8.11.2009

    Seda

    Rammstein - Liebe ist für alle da

    Rammstein si za svou dobu na hudební scéně získali jméno typického industrialového představitele. Jejich nejlepší období se řadí asi na dobu alba “Mutter”. To je stále nejlepší (aspoň dle mého názoru), deskou těchto soudruhů z Německa. Na “Mutter” se navázalo slušnou deskou “Reise, Reise”, které v sobě skrývá veliké hity typu “Mein Teil” nebo “Amerika”. Po “Reise, Reise” přišlo “Rosenrot”. Někoho toto album oslovilo, mě naopak hodně zklamalo. Dá se říci, že po tomto albu jsem na Rammstein zapomněl a dlouho si jich nevšímal. Když se objevila zpráva o tom, že se chystá nové album, byl jsem potěšen. Zároveň jsem se ale bál, aby nedošlo ke stejnému “průšvihu” jako u “Rosenrot”. Skupina na sebe potřebovala opět upoutat pozornost. Chtěli, aby si lidé zase povídali pouze o nich a aby se tak stali hlavním tématem hudebních časopisů, internetových stránek a všude možně, ...

  • Diablo Swing Orchestra – Sing-Along Songs for the Damned & Delirious

    6.11.2009

    H.

    Diablo Swing Orchestra - Sing-Along Songs for the Damned & Delirious

    Původně jsem recenzi na “Sing-Along Songs for the Damned & Delirous” psát nechtěl, neboť záležitosti jako Diablo Swing Orchestra jsou v podstatě nehodnotitelné, nebo přinejmenším opravdu špatně hodnotitelné. Protože ale kapela figuruje mezi prvními potvrzenými účastníky českého festivalu Brutal Assault v příštím roce, rozhodl jsem se jim nakonec věnovat prostor. Diablo Swing Orchestra hrají hudbu mírně řečeno netradiční. Tím nechci říct, že špatnou, jen pro většinu lidí stěží pochopitelnou a poslouchatelnou. Je to taková ta nemasová záležitost pouze pro zapálené zasvěcence. Většinou jejich muzika dostává nálepku avantgarde metal, ale podle mého názoru je toto označení trochu zavádějící. Přesněji řečeno, mám na mysli to slovíčko “metal”. S metalem to má totiž společného jen to, že tam je kytara, basa a bicí. To je všechno. Abych to trochu vysvětlil… před nedávnem ...

  • Kiss – Sonic Boom

    4.11.2009

    Seda

    Kiss - Sonic Boom

    Legendární zamaskovanci jsou zpět! Po více než deseti letech se tato čtyřka vrátila do studia a začala nahrávat. Pokud se vám líbí Kissácké songy vytvořené okolo roku 1977, budete se cítit jako doma. “Sonic Boom” má typické Kissácké rysy, prostě jak je známe z dřívějška. Už při vydání prvního singlu “Modern Day Delilah” jsem věděl, že tohle album bude povedené – a nemýlil jsem se. Od prvního poslechu tohoto nového songu jsem z plánovaných alb očekával “Sonic Boom” nejvíce. Tihle hoši vždycky těžili více ze své image a show, nežli skutečně na své hudbě. Např. Simmonsův dlouhatánský jazyk a trik s umělou krví je vždy hlavní atrakcí na koncertech. Členové i v tomto úctihodném věku stále drží svoji mládeneckou energii a zápal. Vše otevírá již výše zmiňovaná “Modern Day Delilah”. Tento song je trošku tvrdší od ostatních, ...

  • Ram-Zet – Neutralized

    30.10.2009

    H.

    Ram-Zet - Neutralized

    Norové Ram-Zet jsou jednou z těch skupin, u kterých platí přímá úměra, že čím méně jsou známější, tím je jejich hudba kvalitnější. A přestože v těchto dnech vydávají už svou čtvrtou řadovku s názvem “Neutralized”, je to stále ještě záležitost pro fajnšmekry. Avantgarda holt netáhne a v podstatě nikdy netáhla. Přitom právě Ram-Zet patří podle mého názoru mezi její nejlepší představitele. Ram-Zet patří mezi tu hrstku hudebních skupin, o kterých si dovolím tvrdit, že jsou opravdu výjimečné. Jejich hudba má myšlenku a zároveň se vyhýbá nešvaru, jakým trpí spousta avantgardních formací – samoúčelnému exhibicionismu, kdy jejich nahrávky připomínají víc než hudbu co nejpestřejší přehlídku různých nástrojů a instrumentálních dovedností (aneb “že zahraju tohle sólo, u kterýho by si normální smrtelník polámal prsty”). Tak takhle přesně to u Ram-Zet nefunguje. Samozřejmě ...

  • Inferno – Black Devotion

    28.10.2009

    H.

    Inferno - Black Devotion

    Inferno. Pod tímto vcelku neoriginálním jménem se skrývá jedna z nejkultovnějších smeček českého podzemí, která drtí vše, co se jí postaví do cesty, a to už třináctým rokem. A že ani rok 2009 je nezastaví, dokazují vydáním nové desky “Black Devotion”. Již od počátku se kolem novinky nesla aura očekávání čehosi vysoce nadstandardního, minimálně v rámci naší scény. Sám za sebe mohu říct, že v tomto případě to nebyl planý poplach. “Black Devotion” už nějaký čas vstřebávám a pokud si vyloženě nebudu hrát na hnidopicha a nebudu vyhledávat nějaké prkotinky, nemám co vytknout. Zřejmě nějaká extrémně příznivá konstelace hvězd či co, ale na téhle fošně se povedlo v podstatě vše – od samotných písní, přes zvuk, až ke grafice. Když to vezmeme popořadě, první jsem zmínil hudbu. Songy jsou dynamické, na poměry žánru pestré a hlavně velmi ...

  • Arch Enemy – The Root of All Evil

    23.10.2009

    Seda

    Arch Enemy - The Root of All Evil

    Arch Enemy, švédská melodicky-death metalová skupina, přichází na scénu se svým osmým řadovým albem. Tato deska je speciální v jedné věci – nepřináší v podstatě nic nového. Album o dvanácti skladbách obsahuje předělané písně z období 1996-2000, tedy tři první alba a časy, kdy tu ještě nepůsobila zpěvačka Angela Gossow. Písně dostaly nový šmrnc, upravily se některé části a samozřejmě – nejvíce se liší ve vokálech. Panují různé názory, jestli Gossow nebo Liiva svou úlohu zvládají lépe. Mně osobně se více líbí vokály novější a dle mého názoru i originál překonali. První píseň, i první zfilmovaná, je “Beast of Man”, původně z alba “Stigmata”, na které “Beast of Man” také vše začínala. Novější verze je o celých osm vteřin delší než 11 let stará kolegyně. Vlastně každá novější verze je o něco delší, největší rozdíl je ...

  • W.A.S.P. – Babylon

    19.10.2009

    H.

    W.A.S.P. - Babylon

    Klasický oldschool heavy metal pomalu vymírá. Nové kapely tohoto žánru pomalu nevznikají a tak nám, posluchačům, zbývají jenom staré páky, které se po pódiích prohánějí už dlouhé roky. Alespoň že jsou tihle “staříci” ve většině případů zárukou kvality jak koncertně, tak na studiovkách. Že se ale i ti nejpovolanější mohou utnout, dokazuje aktuální album “Babylon” heavy legendy W.A.S.P. A zrovna u téhle skupiny mě to docela mrzí, protože patří k mým nejoblíbenějším z tohoto ranku. Nemůžu si prostě pomoct, ale “Babylon” se moc nepovedlo. Hlavní mozek Blackie Lawless se tentokrát moc nevytáhl. Naopak mi celá novinka přijde, jako kdyby se Blackie vystřílel. Deska obsahuje všehovšudy čtyři dobré songy a zbytek ani nestojí za řeč. Takové nemastné, neslané, o ničem. Pocitu, že kapela docela mele z posledního, napomáhá i fakt, že z devíti písniček jsou hned dvě předělávky ...

  • Avenger – Feast of Anger, Joy of Despair

    17.10.2009

    H.

    Avenger – Feast of Anger, Joy of Despair

    Avenger jsem měl vždy zaškatulkované jako kvalitní kapelu, když jsem od nich někde něco zaslechl, vždy se mi to líbilo, ale nikdy jsem nedostal k tomu, abych se jim podíval na zoubek trochu pořádněji. Jak nám ale praví jedno nejmenované přísloví, nic netrvá věčně a proč se tedy s hudbou kapely blíže neseznámit skrze jejich stále ještě horkou novinku “Feast of Anger, Joy of Despair”? První plusové body si u mě Avenger připisují hned s rozbalením balíčku s albem. Kromě samotné fošny se totiž na mě vysype nadílka nášivek, kalendáříků, plakátů a letáčků. Sice to se samotnou hudbou nemá nic společného, ale potěší to. Nikterak ale neváhám a ihned vrážím placku do přehrávače… Žádné sraní s intrem, hned od první vteřiny se z reprobeden vyvalí výživná porce black/death metalu. Hned s úvodním, skoro osmiminutovým opusem “Zrození múzy” si uděláte ...

  • Skindred – Shark Bites and Dog Fights

    14.10.2009

    Seda

    Skindred - Shark Bites and Dog Fights

    Skindred se po dvou letech vrací na pulty obchodů, e-shopů, iTunes a prostě všemožně, kde se dá hudba získat. Vydavají totiž své další EP s názvem “Shark Bites and Dog Fights.” Skindred před dvěma lety nasadili vysokou laťku s albem “Roots Rock Riot”, které dosahovalo opravdu vysoké kvality, to se projevilo jak na prodaných kusech, tak vysokými hodnoceními v recenzích. Při oznámení dalšího alba se většina ptala na jednu otázku – povede se jim tento kousek zopakovat? Při vydání singlů “Stand for Something” a “Electric Avenue” (cover od Eddyho Granta) to tak vypadalo. “Stand for Something” se vůbec řadí mezi top 3 písně, co skupina kdy vytvořila, a “Electric Avenue” si drží jejich klasický standard. Po poslechnutí celého alba budete ale mírně zklamáni. Songy jsou poměrně nezáživné a nemá nic společného se Skindred, jak je známe. Neutáhne to ani ...

  • Hatebreed – Hatebreed

    12.10.2009

    H.

    Hatebreed - Hatebreed

    K novince Hatebreed jsem přistupoval s mírným despektem. Před vydáním totiž kapela rozhlašovala, že si tam každý najde to svoje, a když tohle někdo řekne, já osobně to chápu jako snahu o oslovení většího počtu lidí, nebo-li cestu kompromisu, což je něco, co nemám zrovna v oblibě. Jasně, občas se ukáže, že se jedná pouze u můj předsudek a deska je kvalitní, jenže u “Hatebreed” se mé obavy vyplnily. Abychom si rozuměli hned od začátku, rozhodně netvrdím, že je “Hatebreed” shit, to vůbec, přesto mám ale z alba mírně rozpačitý pocit. Kapela si sama na sebe upletla bič v podobě snahy o oslovení širšího spektra vyznavačů tvrdé muziky, a to mi radost zrovna nedělá. Neříkám, že progres nesmí být, ale jestli Hatebreed budou chtít i příště pokračovat tímhle stylem, asi je už na jejich cestě nebudu ...

  • Immortal – All Shall Fall

    7.10.2009

    H.

    Immortal - All Shall Fall

    Dnešním světem vládne trend recyklace. Recyklují se filmy, recyklují se odpadky, recyklují se stroje na recyklaci, a v neposlední řadě sami sebe recyklují i dlouho nefungující kapely nebo projekty. Však to znáte, obrovská vlna comebacků, kdy se na scénu vrací/vracelo všechno od Celtic Frost až po Michaela Jacksona. A v této době začíná náš příběh… Bylo nebylo, kdesi na zasněžených vrcholcích norských hor, seděli Immortal na svých trůnech, dloubali se v nose, pojídali bůček, leštili ledovce, prostě idylka. Ale i leštění ledovců zanedlouho přestane člověka bavit a přestalo to bavit i Immortal, kteří tak neměli do čeho píchnout (někdo z vás by mohl namítnout, že se mohli píchat navzájem, ale nic takového tady nechci slyšet, vy dobytci nemravný). A tak zadul vítr a až na střechu světa zanesl zvěsti o comebackové módě. I děl mocný Abbath památnou větu “Kurva hoši, to je ono, ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy