Filmový eintopf – červen 2021 6.6.2021 Sicmaggot  V červnu toho příliš zajímavého nevidím, ale zkusme něco vydolovat. „My Heart Can’t Beat Unless You Tell It To“ se na první pohled tváří asi nejlépe. Vypráví o třech sourozencích, z nichž jeden je nemocný a zbylí dva se o něj starají. Vtip tkví v tom, že bráška k přežití evidentně potřebuje lidskou krev. Odsud už si asi domyslíte, co přesně bude v tomhle případě ona péče obsahovat. Snímek se každopádně tváří příjemně omšele a špinavě, což by výsledku mohlo pomoct, a docela se mi líbí i na poměry filmu vcelku atypický název. „Werewolves Within“ bude strašná hovadina, to vím už teď. Jsem ale nepoučitelný a pořád doufám, že se z hromady podobných komediálních horůrků vynoří něco fakt dobrého. Tentokrát se o to pokusí zapadlé zimní městečko, jeho černošský šerif a vlkodlaci.
Koncertní eintopf – červen 2021 6.6.2021 Dantez  Vize koncertů se znovu začíná blížit realitě. Zažít po delší době hudbu naživo za doprovodu materiálu z debut Sněť by určitě nebylo zlé. „Mokvání v Okovech“ totiž maká hrozně a pozvané kapely rovněž představují nemalé lákadlo, zejména pak Goatcraft a Kringa s podobně kvalitními posledními deskami.
Kulturní svinstvo – květen 2021 5.6.2021 Sicmaggot  Poté, co si tady v jedné diskuze kolegové z redakce i čtenáři hromadně pohonili nad genialitou Jorise-Karla Huysmanse, rozhodnul jsem se dát si taky nějakou dávku umění a zkusit něco, protože do té doby jsem od něj nečetl nic. Zkusil jsem „Naruby“. A nemůžu tvrdit, že by se mi to nějak zvlášť líbilo. Celou knížku tam mamlas sedí v křesle a v duchu dissuje všechno a všechny. Chápu, že šlo o záměr, ale moc mě to teda nevzalo. Umění to teda bylo, což lze nakonec říct o překladu Arnošta Procházky, ale že by mě to bavilo? To ne. Asi jsem buran. Pořád hraju „Age of Empires II: Definitive Edition“. Random mapy proti AI, online rank nebo po LANce s rodinou případně kámoši. A pořád je to skvělá zábava. Nekonečný žůžo labůžo.
Redakční eintopf – červen 2021 1.6.2021 Sicmaggot  Thy Darkened Shade, Amestigon, Inconcessus Lux Lucis a Shaarimoth vydali v minulosti kvalitní až výjimečné nahrávky a zvlášť první jmenovaní to s přehlíženou „Liber Lvcifer I: Khem Sedjet“ před sedmi lety kurevsky rozbili a dokázal bych na ni chrlit superlativa celý den. Tohle elitní, přes hodinu dlouhé splitko už pomalu poslouchám, mám své výhrady zejména k „mezihrám“, ale jakmile přijde na ryze blackmetalové skladby, tak není co řešit. Povinnost. „Resplendent Grotesque“ jsem se svého času poslouchal rád a vypuštěná „Rat King“ z nových Code mě zaujala, protože z ní subjektivně cítím podobu se zmíněnou deskou. Že by se kapela po letech soustředila na silnou muziku od srdce?
Kulturní svinstvo – duben 2021 5.5.2021 Sicmaggot  V dubnu jsem si zopakoval jednu ze svých nejoblíbenějších knih, a sice „Matku zemi“ od norského autora Knuta Hamsuna. Když jsem tuhle oslavu rustikálního života a tradičních hodnot četl na vysoké škole poprvé, dostalo mě to a nemohl jsem se od stránek odtrhnout. Další průchody už samozřejmě a logicky nebyly tak ohromující, přesto se jedná o dílo, k němuž se vždycky rád vrátím, vždycky si s chutí užiju jeho kouzelnou atmosféru a samozřejmě i starosti poctivého sedláka Izáka, pro nějž práce na poli znamená život. Skvělá věc.
Během dubna jsem sjel také kompletní sérii „Wrong Turn“. Hixploitation bijáky mám rád a zrovna tahle značka nabízí přímo esenciální podobu hororu o deformovaných kanibalských buranech. Ani mě moc nesere, že po solidní jedničce „Wrong Turn“ upadlo do televizní produkce a lacinost z toho teče všemi otvory.
Redakční eintopf – květen 2021 1.5.2021 Sicmaggot  O nové desce Portal jsem věděl už déle a maximální nadšení ve mně vyvolal vypuštěný single „Eye“. Nic jiného než negativní hnus jsem samozřejmě nečekal, ale „Oko“ mě elektrizovalo měrou vskutku (ne)příjemnou. Z nějakého důvodu mi totiž přijde, jako by se Portal rozhodli pro nahrání „blackmetalové“ desky, ale uvidíme, co nabídne zbytek materiálu. V posledních týdnech jsem si také vícekrát „IONizoval“ mozek, takže nejočekávanější deska května je za mě daná. Za neméně důležitou událost považuji i vydání nové desky britských Grave Miasma, protože „Exalted Emanation“ a „Odori Sepulcrorum“ jsou výstavní nahrávky esenciálně záhrobního death metalu. „Abyss of Wrathful Deities“ má vysoká očekávání prozatím nenaplňuje, ale poslouchá se samo a studium mě baví.
Filmový eintopf – květen 2021 1.5.2021 Sicmaggot  Pro dnešek začnu dost slibnou záležitostí. „Fried Barry“ je jihoafrický újeb o magorovi, jehož unesou mimozemšťani. Jeden z emzáků si má půjčit Barryho tělo a vydat se na zpátky na Zemi na pořádnou pařbu, při níž potečou litry krve. Námět se tváří krásně béčkově, takže jestli měli tvůrci koule, mohlo by se jednat o kvalitní jízdu. Velkým tahákem budiž i borec v hlavní roli, jenž sám vypadá jak zkurvený mimozemšťan, co je věčně na tripu. Tenhle film se už dá na netu sehnat docela dlouho (ode mě to nevíte!), ale v květnu vyjde na Shudderu, tak ho sem jebnu, protože jsem ještě neviděl a docela se těším. Brazilský „Skull: The Mask“ má být pořádný gorefest, což vlastně stačí, nic víc v tom nehledejte.
Kulturní svinstvo – březen 2021 5.4.2021 Sicmaggot  Ke konci loňského roku jsem si dával maraton starých dílů „Dooma“. V březnu jsem na to v rámci pravidelné dávky sexistické a šovinistické videoherní zábavy navázal další FPS klasikou z devadesátek, „Duke Nukem 3D“. Klasika jak zmrd a Duke neztratil nic ze svého frajerství – rozený gentleman, jenž odměňuje spoře oděné děvy dolary a chrochtající prasečí policajty střelbou z brokovnice. Každý milovník akčních stříleček tenhle kult určitě uctívá a bude se mnou souhlasit, že „Duke Nukem 3D“ patří k tomu nejlepšímu, co v žánru vzniklo. Pařil jsem vydání „20th Anniversary World Tour“, které navíc přidává i jednu zbrusu novou epizodu „Alien World Order“ vytvořenou původními tvůrci, jejíž levely jsou založené na reálných místech po světě (Amsterdam, Moskva, Londýn, Giza, Paříž, San Francisco, Hollywood a bonusová mapa Řím). Dále přináší i novou zbraň (incinerator ... Redakční eintopf – duben 2021 1.4.2021 H.  Duben se zpočátku netvářil nijak zásadně, ale nakonec se to tam hezky nasypalo! Na první flek dejme třeba Wędrowcy~tułacze~zbiegi. Nad jihopolskou scénou okolo Let the World Burn jsme zde hromadně onanovali již nejednou a zrovna tenhle projekt patří k tomu nejlepšímu, co se tam dá najít, byť třeba není tak na očích jako Furia nebo Massemord. Cokoliv z dřívější tvorby je super, minulé album „Marynistyka suchego lądu“ u mě svého času vyhrálo s přehledem titul desky roku a loňské elektronické ípko „Berliner Vulkan“ zabíjelo taktéž. To by v tom byl čert, aby „Futurista“ opět nekandidoval na nejvyšší příčky! Hodně vysoko může v ročním zúčtování zamířit také druhá nahrávka Neptunian Maximalism. Už „Éons“ loni patřilo k nejpozoruhodnějším deskám sezóny a ambice novinky „Solar Drone Ceremony“ nejsou o nic nižší.
Filmový eintopf – duben 2021 1.4.2021 Sicmaggot  Co se hororů týče, přijde mi, že v dubnu to bude hlavní o duchařinách, prokletých domech, prokletých lidech, prokletých lesích, prokletých dovolenkových resortech (nedělám si prdel) a vlastně mi tam chybí už jenom prokleté záchodové prkénko, aby to bylo kompletní. Víš jak, prostě posedlý hajzldekl, na němž vždycky dostaneš Poseidonův polibek. Zkusme ale z toho přece jenom něco vyhrabat. Docela prdel by se mohla vyklubat z „Boys from County Hell“. Film vypráví o bandě irských vidláků, kteří omylem vykopou upíra. Mohlo by se jednat o slušnou srandu i s nějakou tou krvavou sprškou navrch, tak třeba se z toho zas nevyklube kardinální sračka, abych nevypadal jak vemeno bez vkusu, že to tu zmiňuju.
Kulturní svinstvo – únor 2021 5.3.2021 Sicmaggot  Poslední dobou zabíjím nejvíc času u „Age of Empires II: Definitive Edition“. Původního „The Age of Kings“ a „The Conquerors“ jsem se kdysi napařil jak blázen, ale pozdější HD verze s novými rozšířeními mě minula. Definitivní edice obsahuje všechno a ještě přidává další obsah, takže to doháním, drtím kampaně v chronologickém pořadí vydání a fest si to užívám. Aktuálně hraju khmérskou kampaň z „Rise of the Rajas“. Tenhle remaster rozhodně dělá legendě čest (víc než podobná předělávka u jedničky, kde mě některé bugy fakt zběsile vytáčely) a pořád platí, že všechno, co kdy člověk mohl od RTSka chtít, tak „Age of Empires II“ to má. V posledních měsících také znovu procházím 3D trilogii „Grand Theft Auto“. Na trojce zub času zahlodal fakt hutně. „Vice City“ je mnohem lepší, ale ... Redakční eintopf – březen 2021 1.3.2021 Sicmaggot  Ukázky ze „Zyklus“ zní super, takže nemám moc nad čím váhat a dám novinku Grausame Töchter na první flek. Když holky vydávaly minulé album „Engel im Rausch“, neměl jsem zrovna na podobnou muziku náladu, takže jsem jeho poslech dost odfláknul. Nyní je situace jiná a přesně na tohle mám nyní chuť, takže hodlám plánu drtit „Zyklus“ intenzivně. Wolvennest jsou super. Kdo tvrdí, že to tak není, tvrdí to blbě. „Temple“ rozhodně má na co navazovat, protože minulá deska „Void“ přinesla perly jako „Ritual Lovers“, které nejdou vyhnat z hlavy. Doufám ale, že novinka dopadne dobře. Decline of the I poslouchám mimo období aktuálnosti jejich alb méně, než by si zasloužili, přestože mě každý jejich titul vysoce bavil. „Johannes“ tedy poslouží přinejmenším jako impulz k oprášení trilogie „Inhibition“, „Rebellion“, ... Filmový eintopf – březen 2021 1.3.2021 Sicmaggot  Březen nabízí poměrně dost hororových možností, ale pro mě osobně se ani v jednom případě nejedná o nic očekáváného. Všechno se to tváří spíš na černé koně, u nichž si dokážu eventuálně představit příjemné překvapení, ale pravděpodobně bych si na něj nevsadil. Protože mám rád bijáky s obludama, zmíním jako první biják s obludou. V „The Devil Below“ se můžeme těšit na opuštěný a záměrně zapomenutý důl, v němž žije nějaký nechutný zmetek, co žere lidi. Jednoduché jak facka, tak snad bude příšera dostatečně hnusná a lidský plevel dostatečně neotravný. „Come True“ vypadá na pokus o větší fantasmagorii a podle traileru mi vizuálně připomněla loňský „Possessor“. Zápletka se má točit okolo nočních můr, což je oblast, která dokáže poskytnout dost prostoru na to, aby tvůrci popustili uzdu fantazie a rozjeli vysoce stylizovanou divnost.
Redakční eintopf – únor 2021 1.2.2021 Sicmaggot  The Ruins of Beverast mám hodně rád a doposud nezklamali. Proto je „The Thule Grimoires“ jasná volba pro číslo jedna. Švýcarský projekt DSKNT v roce 2017 příjemně překvapil debutem „PhSPHR Entropy“, na němž představil kvalitní pojetí disonantního black metalu. „Vacuum γ-Noise Transition“ snad nastavenou laťku udrží. Něco podobného lze říct také o norských Misotheist, akorát s tím rozdílem, že jejich podání black metalu je výrazně konzervativnější. „For the Glory of Your Redeemer“ podle přesto za pozornost stát bude. | Před měsícem jsem horko těžko nashromáždil tři nahrávky a nyní mám opačný problém. Nejvíc se ale těším na novinku zámořských Suffering Hour, a to kvůli první zveřejněné skladbě. Už dřívější nahrávky napovídaly, že máme co do činění s výrazně slibnou death/blackovou kapelou, ale teď se jim podařilo nalézt zajímavý sound, a tak doufám, ... Filmový eintopf – únor 2021 31.1.2021 Sicmaggot  Hádám, že v únoru se rozhodně bude na co koukat. Já osobně nejvíc sázím na „The Reckoning“, které má papírově v rukávu hned dvě esa, díky nimž by se to mělo a snad i bude líbit. V první řadě, mám strašně rád historické horory – tady se dostaneme do období honu na čarodějnice. Za druhé to režíroval britský maniak Neil Marshall, jehož styl mi hodně sedí a žádný z jeho počinů mě ještě nezklamal. Těším se. Slibně vypadá také „The Pond“, o němž se rozepisuje kolega pode mnou, tudíž vynechám podrobnosti a jen zmíním, že ani já si tenhle počin nenechám ujít. Další historicky-hororovou podívanou nabídne „A Nightmare Wakes“, což má být svěží náhled na žánrovou klasiku v podobě Frankensteinova monstra. Nepůjde nicméně o standardní převyprávění notoricky známého příběhu, film se zaměří na jeho autorku Mary Shelley a nechvalně proslulou ... Redakční eintopf – speciál 2020: Dantez 24.1.2021 Dantez  „Endless Wound“ se daří v žebříčcích recenzentů, kteří si běžně s hnusným metalem netykají. Black Curse tak na ně působí jako neokoukaná, zlá a zhovadilá kapela. Netroufám si říct, do jaké míry se mezi tyto hodnotitele řadím. Vím, odkud Black Curse čerpají a že nepřináší nic překotného. Nemůžu ale přehlížet fakt, že songwritingem přechcávají velké procento stejně laděných, často extrémnějších projektů, a dokonce i některé novější počiny stálic, které byly u zrodu sub-žánrů, jež Black Curse kultivují. Debutu se prostě nedají upřít kvality – natolik silné, že snadno pohřbí argumenty typu „nic nového pod sluncem“. | Horrorcore odjakživa trpěl na absenci nápaditosti, čistokrevnou blbost a nedostatek rapového i produkčního talentu. „Vision of Bodies Being Burned“ tyto zádrhely obrací ve svůj prospěch. Beaty jdou ruku v ruce s rapem a jeho obsahem, každý zvuk i řádek ... Redakční eintopf – speciál 2020: Cnuk 21.1.2021 Cnuk  Absolutní oddanost extrémnímu metalu. Black/death/doomový triumvirát zvládnut na výbornou. Na „Endless Wound“ se neděje nic nečekaného, ale všechny ty ďábelské nápady a intenzita, s jakou jsou přehrávány, jsou prostě na té nejvyšší žánrové úrovni, což z této desky činí jedinečnou záležitost. Black Curse jenom potvrzují, že Eli Wendler a Morris Kolontyrsky jsou génii současného metalu a za posledních pět let se jejich tvorbě může rovnat máloco, pokud vůbec něco. | Hlučná, neurvalá a hluboko se zařezávající hardcorepunková nahrávka, která je navíc napevno stísněna v industrialovém presu a nese se na podivném psychedelickém dojezdu. Oily Boys vykazují na „Cro Memory Grin“ mnoho podob a všechny do sebe pasují.
Redakční eintopf – speciál 2020: Metacyclosynchrotron 19.1.2021 Metacyclosynchrotron  Desky na prvních příčkách výročních eintopfů si obvykle vysloužily obsažné recenze, které mi stále připomínají, čím jsou dané nahrávky výjimečné. Ta o „Deranged Hexes“ jde rovnou k věci a je taková obyčejná, možná proto, že dojem z alba vykrystalizoval až později. Kvalita byla zřejmá od počátku, ale vzhledem k striktně omezenému receptu jsem mu dlouhou trvanlivost nevěštil. Jenže uběhlo čtvrt roku a „Deranged Hexes“ mě furt dokáže zfanatizovat způsobem, že bych při poslechu nejraději skákal po lidech, strhával jim roušky a do ksichtů řval KURVAAAAAAAAAAAA. | Loni samozřejmě vyšlo dost „kvalitnějších“ blackových nahrávek, avšak Malevolum, jak už jsem psal, u mě vítězí v jedné zásadní věci: nálada hudby je od začátku do konce tíživá a negativní, až mě z toho pravidelně mrazí v zádech.
Redakční eintopf – speciál 2020: H. 17.1.2021 H.  Thy Catafalque patří k nejzajímavějším metalovým kapelám vůbec. Snad i proto, že se Tamás Kátai nenechavá metalem svazovat a stejně přirozeně pracuje i s elektronikou nebo elementy folku a jazzu. „Naiv“ je možná tou nejrozmanitější deskou Thy Catafalque, ale pořád s přehledem naplňuje vysoký standard a tahá jednu fantastickou skladbu za druhou. Jestli dobře počítám, tak tohle je už počtvrté, co se Thy Catafalque objevuje v mém top5, a potřetí se jedná o první flek. Až tak výjimečná tahle skupina je. Jakmile Yuri Gagarin odpálí s metalovou razancí svou třetí desku „The Outskirts of Reality“, začne strhující spacerocková jízda. Už předešlé tituly jsem měl hodně rád, ale tady se Švédové dokázali překonat a naservírovali excelentní záležitost, která snad nemůže zklamat žádného příznivce vytripovaného kosmického rocku.
Redakční eintopf – leden 2021 1.1.2021 Sicmaggot  Leden tedy nic moc. Prakticky se tu nachází jen jedna deska, o níž mohu říct, že se na ni jakž takž těším, ale ani v tomhle případě nejde o něco, z čeho by mi vlhly spoďary už dopředu. Debut „As the Flame Withers“ řecké kapely Yoth Iria si přesto poslechnu, protože nový projekt Jima Mutilatora (ex-Varathron, ex-Rotting Christ) a Maguse (Necromantia, Thou Art Lord) se mi vynechávat nechce. Loňské EP „Under His Sway“ se mi navíc docela líbilo. Další dva kousky už sem dávám spíš jen do počtu, abych naplnil kvótu tří alb, ale nijak zásadně je nevyhlížím.
|
