Reporty

  • sleepmakeswaves, Skyharbor, Tides from Nebula

    10.4.2015

    Atreides

    sleepmakeswaves poster 2015

    Do stísněných prostor strahovské Sedmičky jsem se po několika dnech vrátil již podruhé, tentokrát však nikoliv z důvodu rozloučení s oblíbenou kapelou, jež na pár okamžiků vstala z mrtvých, nýbrž kvůli kapele, která čím dál rychleji míří směrem vzhůru. Popravdě řečeno, že sleepmakeswaves zažiji zrovna tam, mě ve snu nenapadlo vzhledem k tomu, že dva roky zpátky hráli v Roxy, byť coby předskokani 65daysofstatic. Tentokrát se ovšem vydali na vlastní šňůru a myslím, že by zvládli naplnit i o něco větší klub, neboť sedmička praskala ve švech. Ale nepředbíhejme, protože než se dostanu k Australanům, jsou tu ještě kapely, které přivezli s sebou. V Praze se ukázala sestava pocházející hned ze tří kontinentů, přičemž vyjma sleepmakeswaves jsem ostatní znal leda podle jména.

  • Lur, Fertilizer

    9.4.2015

    H.

    Lur logo

    Změna je život… řekl si jednou jeden anonymní človíček a šel vykonat změnu oběšením při poslechu Make a Change… Kill Yourself. Ééé, vlastně počkat, to je trochu jinačí příběh tohle. Ten náš se ovšem také týká změny (i když asi ne životní – nemusíme být přehnaně dramatičtí)… Jednoduše, když se narodíte jako posluchač metalu a celou dobu chodíte jen na metalové koncerty, klidně v tom můžete pokračovat, dokud nechcípnete, anebo se jednou něco zlomí, vy dostanete chuť také na nějakou změnu a občas si zajdete na koncert značně odlišného ražení… no, třeba na Lur. Než se ovšem dostaneme k samotným hlavním účinkujícím ze Švédska, sluší se samozřejmě v krátkosti pohovořit rovněž o české předkapele. Této role se zhostili Fertilizer, kteří evidentně vedle Švédů známých i díky vizuální složce ...

  • Altar of Plagues, Malthusian

    31.3.2015

    H.

    Altar of Plagues poster 2015

    Jsou kapely, které vesele hrají o sto šest, ačkoliv je jejich tvorba (možná ještě diplomaticky řečeno) prostě debilní (čímž nenápadně zdravím kupříkladu švarné jinochy ze Sabaton!). A pak jsou skupiny, jejichž hudba je naopak excelentní, přesto jejich cesta skončí dříve, než by měla. Přesně do té druhé spadají bezesporu i Altar of Plagues. Tito Irové k sobě začali poutat pozornost již v začátcích své kariéru, protože již na prvních ípkách a následném debutu „White Tomb“ začali nabízet velmi zajímavou muziku. Hutný post-black metal, rozmáchlé, přesto však docela minimalistické hudební plochy a především úžasná atmosféra – tohle všechno a mnohem zdobilo Altar of Plagues už v jejich počátcích a na druhém albu “Mammal” (2011) to bylo dotaženo takřka k dokonalosti. Když ...

  • Saiga, Sweeps04, Rawooze

    29.3.2015

    Atreides

    Saiga poster 2015

    Jestli něco na Praze miluju, je to objevování nových, nevšedních prostor, což se v mém případě děje prostřednictvím zážitků filmových, anebo jako tomu bylo tentokrát, hudebních. O Venuši ve Švehlovce jsem do konání akce neměl ani ponětí, čemuž se v zásadě není moc čemu divit, neboť její hlavní náplní je alternativní divadlo a činohra, což jsou žánry, ve kterých se zdaleka neorientuji tak dobře, jako v těch hudebních. Nicméně tentokrát divadlo vystřídala pražsko-sibiřská úderka Saiga v doprovodu dronového poutníka Sweeps04 a nováčků Rawooze, kteří byli představeni coby noise rock, což je nabídka, která se za bohůmlibých osmdesát korun nedala odmítnout.

  • The Devil & the Universe, Subpop Squeeze

    28.3.2015

    H.

    The Devil and the Universe poster 2015

    Po loňském festivalovém vystoupení na Hradbách samoty se letos okultní kozlíci The Devil & the Universe, v jejichž čele nestojí nikdo jiný než Ashley Dayour z Whispers in the Shadow, vrátili opětovně do Prahy, navíc se skvělou podzimní deskou „Haunted Summer“ v zádech. Zatímco posledně Rakušané vystupovali v klubu Final za doprovodu dark ambientního Táboru radosti, tentokrát vyrazili na strahovskou Sedmičku, kde jim dělal společnost projekt Subpop Squeeze… A právě Subpop Squeeze se samozřejmě ujal slova jako první. Tenhle projekt má na svědomí veterán domácí experimentální scény Vladimír Hirsch, na jehož jméno už musel narazit každý, kdo se jen trochu zajímá o industriální muziku.

  • Archive

    27.3.2015

    Ježura

    Archive poster 2015

    Archive sice nejsou úplně první kapelou koketující s trip-hopem, na kterou jsem natrefil, ale rozhodně jsou první takovou kapelou, na které jsem začal naprosto regulérně ujíždět. A trvalo to sice několik let, jednu řadovku a jeden hudebně filmový projekt, ale nakonec jsem se přeci jen dočkal. Archive na svém evropském turné totiž zavítali do České republiky hned dvakrát, a protože brněnskou Flédu mám trochu z ruky, pražský Lucerna Music Bar byl volbou vskutku jednoznačnou. Archive si ke své aktuální novince “Restriction” připravili turné, které bylo výjimečné nejen svým poměrně štědrým rozsahem, ale také vlastním konceptem. Britové totiž přistoupili k poměrně originálnímu kroku a namísto zvaní předkapel raději sáhli po takřka dvouhodinovém setu …

  • Zola Jesus, Freddy Ruppert

    26.3.2015

    Atreides

    Zola Jesus 2014

    Naposledy jsem do smíchovských jatek zavítal při příležitosti pražské návštěvy These New Puritans dobře rok a půl nazpět. Důvodem druhé návštěvy měl být velmi svébytný Kanaďan TR/ST věnující se osmdesátkovému retro synth popu. Nicméně tak se, jak můžete tušit, nestalo a do MeetFactory jsem se vypravil až na začátku minulého týdne na delegaci ze sousedních Spojených států. Do Prahy totiž zavítala Američanka Nika Roza Danilova, kterou svět zná spíše pod jejím pseudonymem Zola Jesus. Tahle drobná slečna se už nějaký ten pátek věnuje omamnému elektronickému popu načichlému nelidskostí a šerem starých průmyslových hal

  • Timber Rattle, Dimitar

    24.3.2015

    H.

    Timber Rattle Praha 2015 poster

    “Čau, Dimitar.” Těmito dvěma slovy začal večer v dejvické Klubovně ve čtvrtek 19. března léta Páně 2015. Jakkoliv to může být šokující, skutečně je pronesl člověk, který si říká Dimitar, což je však ve skutečnosti akustické alter ego kytaristy z Or. Dimitar se usadil na kraj pódia a s akustickou kytarou a s neučesaným vokálem začal v komorním prostředí sálu (poněkud honosné označení pro tak malý prostůrek) zavádět komorní atmosféru. Zahrál snad tuším sedm písniček, které sice byly poměrně jednoduché (asi žádné překvapení vzhledem k nástrojovému obsazení), rozhodně však ne hloupé – a to platí jak o hudbě, tak i o textech. Nepříliš početné publikum intimní náladu podporovalo jak svým počtem, tak i svým chováním, jelikož během vystoupení mezi lidmi panovalo takřka hrobové ticho a pouze ...

  • Hour of Penance, Beheaded, Christ Agony

    18.3.2015

    Ježura

    Hour of Penance poster 2015

    Hour of Penance u mě mají poměrně zvláštní postavení. Za poslední roky mě stačili jak totálně odstřelit, tak docela zklamat a výsledkem byl akorát trochu neucelený názor, který na tuhle italskou partu extrémistů mám – nebo jsem alespoň měl, neboť návštěva jejich pražského koncertu totiž podle očekávání tento můj názor přitesala do znatelně konkrétnějších tvarů. To už ale předbíhám, takže radši pěkně popořadě… Navzdory tomu, že nejde o žádné neznámé fidlaly, o Hour of Penance se určitě nedá tvrdit, že by byli velkou kapelou. Nebylo tedy žádným překvapením, že se koncert konal v osvědčené žižkovské kůlně známé pod jménem Modrá Vopice, která v minulosti hostila i podstatně věhlasnější spolky.

  • Electronic Beats 2015

    15.3.2015

    H.

    Electronic Beats 2015

    Ačkoliv obecně vzato nemám zrovna moc sympatií k hudebním akcím, které se konají pod patronátem tak nehudební organizace jako T-Mobile, na letošní pražské vydání festivalu Electronic Beats jsem nakonec přece jenom vyrazil. Důvod je jasný – možnost vidět Warpaint. Nemá cenu nijak zastírat, že zbytek účinkujících mě příliš nezajímal, avšak navzdory očekávání jsem se nakonec docela dobře bavil skoro celý večer… Jako první se slova ujala izraelská zpěvačka Adi Ulmansky se svou kombinací jakési modernější elektroniky (trochu glitch, možná trochu dubstep a trochu ještě něco jiného) a hip-hopu. Když jsem to zkoušel před samotnou akcí poslouchat, hudebně mi to přišlo diplomaticky řečeno nic moc

  • Hellenic Darkness 2015

    4.3.2015

    H.

    Hellenic Darkness 2015

    Před dvěma lety se v Praze odehrála jedna akce, pro niž by sice označení festival (ve smyslu opravdu klasického festivalu) bylo asi příliš honosné, přesto zde byl cítit jasný dramaturgický záměr – jak už přímo z názvu Hellenic Darkness plyne, šlo o koncert řeckých kapel. Tehdy se tu představili Rotting Christ po boku smeček Dead Congregation a Ravencult plus nějaký ten český support k tomu. A právě po dvou letech se tato akce dočkala svého pokračování se vcelku nepřekvapivým názvem Hellenic Darkness 2015, jehož hlavním tahákem byli opětovně Rotting Christ, tentokrát ovšem v doprovodu Varathron a Kawir – a samozřejmě i toho českého supportu navrch.

  • Euzen, Dora Bondy

    28.2.2015

    Atreides

    Euzen

    Poslední dobou se čím dál častěji pozoruji, jak se nořím hlouběji a hlouběji do vod indie popu a objevuji barvitost často dost svérázných zpěváků, zpěvaček a případně i jejich kapel. Když jsem zhruba měsíc nazpět hledal, které z nich bych mohl zahlédnout v našich luzích a hájích (čti: v Praze), čirou náhodou padl můj zrak na Euzen, jméno do té doby pro mě neznámé. Pochopitelně, že moje objevitelská vášeň to nemohla nechat jen tak, a když po prvním poslechu zjistila, že za velmi přívětivé dvě stovky to vůbec nezní jako marná investice, rozhodla se mě na její koncert v Akropoli chtě nechtě dotáhnout. Přiznám se, že jsem vůbec nevěděl, co očekávat. Vzhledem k tomu, že Facebookový event se tvářil, jako by o něm téměř nikdo nevěděl, napadal mě ...

  • Architects, Every Time I Die, Blessthefall

    24.2.2015

    Ježura

    Architects poster 2015

    Pražská zastávka turné, na které vyrazili britští Architects za doprovodu kapel Every Time I Die, Blessthefall a Counterparts, byla pro příznivce corové muziky zajisté jedním z největších lákadel, která první kvartál letošního roku na poli klubových koncertů nabídl. Ne, že bych tak soudil z vlastních dojmů, protože jsem houby corař a ze soupisky jsem znal akorát headlinera, ale už jen samotní Architects jsou v rámci scény poměrně velké (a mám takový dojem, že čím dál tím větší) jméno a vyprodaný koncert také o něčem svědčí. A jelikož jsem si na klubové provedení inteligentního nářezu v podání brightonských sympaťáků brousil zuby nejpozději od vydání jejich aktuální fošny “Lost Forever // Lost Together”, byl jsem hodně rád, že se mi podařilo ulovit jeden z posledních lístků, na přelomu ...

  • Divided, Vogjetgraik

    18.2.2015

    Atreides

    Divided

    O ústecko-frýdecké kapele Divided jsem se tu zmiňoval celkem nedávno. Dokonce hned dvakrát – jednou v minirecenzi, podruhé mezi nejlepšími domácimi počiny v resumé uplynulého roku. Svým velmi osobitým pojetím shoegazu mi učarovala doslova na první poslech a já si jen říkal, že zažít je na vlastní oči a uši na takovém místě, jako je třeba Pilot, by byla paráda. Netrvalo dlouho a mé přání bylo vyslyšeno, a to takřka doslova, protože Café V lese, kde se koncert odehrál, se nachází od mnou oblíbeného Pilotu pouhých pár metrů. V roli předskokanů se mělo představit folkové duo Mulholland Blue a sólový projekt bubeníka post-rockových Ufajr, Vogjetgraik.

  • Lydia Ainsworth, To

    10.2.2015

    H.

    Deska “Right from Real” patří na poli chytrého popu, respektive – vyhovuje-li vám tohle pojmenování více – experimentálního popu k těm nejzajímavějším počinům loňského roku. Je pravda, že muzika kanadské zpěvačky Lydii Ainsworth asi není úplně pro každého a hlavně její jemný a přesto pronikavý (ačkoliv se to tak nemusí zdát, není to protimluv) hlas a neustálé “uh-uh” vám musí sednout, abyste si to užili. Jakmile se tak ovšem stane, je o zábavu na delší dobu postaráno – a vzhledem k tomu, že v mém případě se tak stalo, bylo jasné, že když se Lydia vydala na své první evropské turné, v jehož rámci nechyběla ani pražská zastávka, tak se na té pražské zastávce také zastavím…

  • Author & Punisher, Calvera

    9.2.2015

    H.

    Author & Punisher

    4. února 2015, Praha, Strahov, koleje, blok č. 7 (nebo spíš ten sklep pod ním), venku trochu sněžilo… anebo možná ne, už si to vlastně nepamatuju, ale ono to je jedno, jelikož hlavní není to, co se dělo venku, ale to, co se dělo uvnitř. Na programu byl totiž koncert, který byl žánrově možná trochu rozhádaný, ale to nemusí být nutně špatně. Přesto měly obě přítomné kapely (to asi nebylo nejlepší pojmenování) něco společného – že to vlastně nejsou kapely, ale záležitosti čistě o jednom člověku. Dvě ukázky toho, jak lze pojmout one-man show? Hurá na věc! Již padlo, že oba vystupující byli…

  • Paprsky inženýra Garina, Eine Stunde Merzbauten

    28.1.2015

    H.

    Paprsky inzenyra Garina Praha 2015 poster

    V pátek 23. ledna se v Praze 6 odehrál menší industriálně-hlukový večírek, který ovšem nakonec nebyl tak malý, jak jsem předpokládal. Ne snad, že by se v domu U Kaštanu sešly stovky lidí, ale vzhledem k poměrně malým prostorům bylo dost plno a dostat se k baru pro pivo byl v některých momentech docela těžký úkol. Nicméně na koncertech samozřejmě není nejdůležitější to, co se děje na baru, nýbrž to, co se děje v sále a na pódiu. Večer nabízel celkem dvě jména – domácí industriální veličinu Paprsky inženýra Garina a hlukový revival band Eine Stunde Merzbauten, který se sice tváří jako docela nové jméno, ale všichni zasvěcení vědí, že vznik téhle chásky nemá na triku nikdo jiný než Radek z Napalmed, což je (vlastně byla) zase noisová domácí veličina.

  • Inquisition, Archgoat, Ondskapt

    24.1.2015

    H.

    Inquisition, Archgoat, Ondskapt

    Jsou akce, u nichž tak nějak pořád přemýšlíte, jestli jít nebo nejít, a nakonec se rozhodnete až na poslední chvíli podle momentální nálady. A pak jsou koncerty, u nichž vám je už dlouho dopředu jasné, že tam prostě musíte být, i kdybyste tam měli chcípnout. Když vyjede na turné zámořská black metalová kultovka Inquisition, je to tahák sám o sobě, ale když s sebou dvojice Dagon-Incubus veze tak parádní support jako Archgoat, Ondskapt a Blackdeath, je jasné, že tohle je právě jedna z těch akcí, jež člověk vynechat nemůže, i kdyby den předtím chytil extrémní sračku. Evidentně jsem zdaleka nebyl sám, kdo to viděl podobně, protože se ve čtvrtek 22. ledna na Nové Chmelnici sešel úctyhodný počet černokněžníků (fakt, lidi oblečené v jiné barvě byste ...

  • Inter Arma, Mantar, V rukou osudu

    21.12.2014

    Atreides

    Inter Arma poster 2014

    Do strahovské Sedmičky nezavítám kdovíjak často, před návštěvou Američanů Inter Arma a jejich doprovodu jsem tam byl všehovšudy dvakrát. A i když tam mají akorát lahvované pivo, její útroby mi svojí velmi neotřelou atmosférou dokázaly přirůst k srdci. Atmosféra tamních koncertů má prostě vždycky něco navíc, podobně jako pár dalších míst v Praze, krom toho jsem tam snad ještě nezažil špatně zazvučenou kapelu. A po poslední návštěvě se na tom nezměnilo vůbec nic. Schody do klubu, jež se nacházejí pod kolejním blokem číslo 7, mě uvítaly zhruba půl hodiny po začátku akce. Ačkoliv jsem se snažil dorazit co nejdřív, domácí doomaře V rukou osudu jsem zastihl na pódiu v plné parádě a chytil jsem pouze poslední skladbu.

  • Drom, Ubožák, Tengri

    17.12.2014

    Atreides

    Drom 2012

    Koncertní abstinence mi byla v patách už zhruba týden, takže potřeba dostavit se na nějakou akci libou mým uším se každým dnem zvyšovala exponenciálně a završila se výpravou do pražského Finalu, jenž se mi představil v novém, dost kabátě. V jeho sklepení se představila čtveřice domácích kapel, které spojuje především deprese, zmar, zadumaná atmosféra a hutné riffy, přičemž jsem znal především liberecké Drom. Ty jsem naposledy viděl vloni v Crossu a od té doby mi úspěšně unikali, přičemž mezitím stihli vydat splitko s ruskými Moro Moro Land a docela jsem se na živé provedení nového materiálu těšil. Zbylé trio kapel jsem znal přinejlepším podle názvu (Tengri) nebo vůbec (Keysmoon, Ubožák), došel jsem tedy k tomu, že nejlepší bude nechat se překvapit.


Od hudebních fandů pro hudební fandy