Země: Belgie Rok vydání: 2019 Žánr: zombie horror comedy Originální název: Yummy Režie: Lars Damoiseaux Hrají: Maaike Neuville, Bart Hollanders, Benjamin Ramon Hrací doba: 88 min

(Budou spoilery.)

Zombie filmy jsou jako… zombie. Jeden nemrtvý zmetek sám o sobě nebývá zas až tak nebezpečný, obzvlášť jedná-li se o chodce ze staré školy. Modernější zombie-sprinteři bývají nebezpečnější, ale furt se to dá zvládnout. Síla zombies ovšem netkví v kvalitě, nýbrž v kvantitě. Když se na nebohou oběť sápe celá armáda nemrtvých, typicky to pro dotyčného nebývá moc dobré znamení.

Zombie horor jakožto žánr volí podobnou strategii. Nesází na menší počet dobrých snímků – radši dává přednost hromadné béčkové produkci. Žádnou statistiku na to samozřejmě nemám (a kdyby ji někdo měl, tak by mě rozhodně zajímala), ale pocitově bych si tipl, že zombie patří k nejrozšířenějším hororovým subžánrům, pravděpodobně vedle duchařin a klasického slasheru. První jmenovaný v posledních letech okupuje spíš mainstreamovější vody. Slasher i zombie jsou oproti tomu klasiky a stálice, jejichž zpracováním nepohrdnou ani amatéři a nadšenci. To ale není případ belgického fláku „Yummy“, na němž je nějaké produkční zázemí vidět. Vlastně výsledek vypadá rozumněji, než byste vzhledem k rozpočtu možná hádali.

V žánru se věci typicky mají následovně: sledujeme hrdinu nebo úzkou skupinku hrdinů, kteří se chystají dělat něco vesměs normálního, když vtom je zčistajasna zastihne zombie apokalypsa. V „Yummy“ tuto skupinku reprezentuje belgický pár + tchyně. Tahle trojka jede do pochybné, leč levné nemocnice v nejmenované části východní Evropy, aby si zde Alison nechala zmenšit svoje obrovské poprsí. Bolí ji z toho záda, nedoběhne autobus a hlavně jí vadí, jak jí všichni chlapi čumí na kozy. Její partner Michael jede jakožto morální podpora a maminka posedlá svým vzhledem plastikou taky nepohrdne.

No, a právě v nemocnici nás zastihne příval zombie. Asi vás nepřekvapí, že to bude mít souvislost právě s pochybností onoho nemocničního zařízení.

„Yummy“ se ani nesnaží o nějaké vážnější pojetí. Film provází nadhled a leckdy i nadsázka, objevují se legračnější momenty nebo pokusy o hlášky. Přesto „Yummy“ nutně nesklouzává k vyložené komedii (tedy, až na výjimky jako třeba lekce, jaké nehody lze způsobit nedávno operovanému penisu – přednášejí horká voda, mastička pochybného původu, oheň a hasící přístroj) a najdou se i hororově laděné pasáže. Celkově bych se ale nebál tvrdit, že tón „Yummy“ je spíš lehčí. Což dává smysl, protože kdo by dneska se dneska bál zombie masakru, v němž se plazí i digitální zmutovaná ještěrka, epicky se likvidují mužské pohlavní orgány a vyskytuje se tu nadprůměrně vysoký počet dialogů o nadprůměrně vyvinutém dámském poprsí.

Zmiňované hororové elementy mě přivádějí k dalšímu výraznému prvku „Yummy“: film se nebojí krve. Sice nedokáže nabídnout nějaké pamětihodné chuťovky, ale dohání to jinde. Opět totiž aplikuje na začátku probíranou zombie taktiku, kdy vítězí kvantita nad kvalitou. Přesto si nemohu stěžovat, protože se jedná o uspokojivě krvavý kousek, objeví se i nějaké ty vnitřnosti a pro labužníky nechybí ani trochu nahoty. Opět se tedy potvrzuje stará známá skutečnost, že menší a nezávislé bijáky bývají zpravidla odvážnější. A vlastně ne nutně jen co do násilí a erotiky, ale i tématiky a svébytnosti, ale to už se úplně netýká „Yummy“. Snímek si totiž poslušně jede svojí zombie pohádku o tom, jaké překážky může život hodit do cesty holce, která si chce nechat zmenšit prsa. Čtenářky to mohou chápat jako ponaučení „Yummy“ – nezmenšujte si poprsí, nebo způsobíte zombie apokalypsu!

„Yummy“ nemá žádný zásadní přínos a film určitě vidět nepotřebujete, aby byl váš život kompletní. Fandíte-li ale i menším hororům, pak zhlédnutí za zvážení stojí. Osobně bych „Yummy“ označil jako příjemnou, sympatickou a důstojnou žánrovku, jež nabízí nenáročnou zábavu. Pokud hledáte něco, co se pojetím podobá českému „Choking Hazardu“, tak tohle by mohlo posloužit.