Země: Švédsko Žánr: psychedelic rock Datum vydání: 23.3.2015 Label: Gaphals Records Hrací doba: 39:04 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Gaphals

A máme tady další retro rock ze Švédska, který pokračuje na vlně úspěchů kapel jako Ghost a Graveyard. Mladíci Nocturnalia se však nespoléhají jen na okultní atmosféru, ale sahají po podstatě rockové hudby, takže mají blíží spíše ke klasickému rockovému pojetí starých Deep Purple s občasným přídavkem psychedelických postupů Pink Floyd z dávných 70. let. To je dnes už tak provařený hudební námět, že se z toho pomalu a jistě stává (pokud již jí dávno není) módní vlna nepříliš vzdálená šílenosti po všem, co mělo někdy před 10 lety v žánrovém popisu metalcore. Z toho samozřejmě plyne určitá generičnost, kterou tyto kapely nevědomky tvoří a díky které se tvorba těch malých může leckdy i nespravedlivě slévat dohromady a zanikat za úspěchem těch několika vyvolených, kteří ke korytu přišli dříve.

A totéž platí o tomto švédském kvintetu, jehož je „Above Below Within“ debutem. Tedy, není to debut tak úplně se vším všudy, protože tahle banda již jedno album vydala, ačkoli tak učinila ještě pod svým původním jménem Nocturnal, když v roce 2013 přišlo její eponymní album. Tehdy ještě ve čtyřčlenném složení hrála prakticky totéž, takže tu změnu jména kapely příliš nechápu, ale budiž.

Celkem sedmička skladeb by se dala rozdělit na dvě roviny v souvislosti s tím, na jaké posluchače je cílená. Ta první, kratší a přímočařejší, je určena spíše pro fanoušky již zmíněných Ghost a Graveyard, protože pevně stojí na klasickém rockovém modelu, jenž má blízko ke kombinaci Deep Purple a Led Zeppelin. Patří sem zejména  dvojka „Within His Lies“ a následující „The Watchman“. Ty jsou rytmicky i co do nápadů relativně jednoduchými záležitostmi, které ale nijak neztrácí co do naléhavosti a nijak nekazí psychedelickou retro atmosféru, jež je na „Above Below Within“ jedním z nejpříjemnějších prvků.

Druhá várka kompozic čítá hlavně závěrečnou „Towards the End“, prostřední část „Sing to Sleep My Soul“ a čtvrtou „Lady of the Woods“. Jsou pomalejší, minimalističtější a hlavně psychedeličtější. Avšak nečekejte nějaké tripové šílenosti. Nocturnalia vše dávkují v přiměřených porcích, takže o úplné úlety se nejedná a třeba „Lady of the Woods“ si najde prostor k rockovějším výjezdům a klasickým kytarovým exhibicím. Pasáž ve čtvrté minutě, kdy se kytary hezky proplétají, nemá chybu. A to sólo, které následuje? Fantazie. Závěrečná „Towards the End“ jako by vypadla z prvních alb Pink Floyd. Ty vícehlasy a minimalistická atmosféra jsou dohromady skvělé. Jen škoda, že se v sestavě Nocturnalia nepohybuje klávesový hráč, který by zamýšlenému vyznění ještě víc prospěl a podtrhl už tak silnou atmosféru.

Celkově jsem s „Above Below Within“ spokojený, a přestože je to formálně takový ten retro / psychedelický / okultní (říkejte tomu jak chcete, ale víte, co myslím) standard, tak tou silnou atmosférou, která by dala krájet, a velmi povedenými kompozičními momenty by se Nocturnalia mohla vyšvihnout v dalších letech výš, než se aktuálně nachází. Materiál je to příjemný, takže bych jim to i přál.