Země: USA Žánr: folk Datum vydání: 2.8.2019 Label: Eisenwald Hrací doba: 06:55 Odkazy: twitter / bandcamp / instagram K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Na první pohled by se mohlo zdát, že Osi and the Jupiter je další z početné rodinky severských folků. On svým způsobem je, přinejmenším tedy hudebně. Akorát je tu jeden malý háček, a sice že jediný člen kapely, Sean Kratz, nepochází ze severní Evropy, nýbrž z Ohia ve Spojených státech amerických.

Nebudu vám nic podsouvat a ponechám na vašem uvážení, nakolik je uvěřitelný projekt zcela evidentně vycházející z tradice nordické mytologie (názvy skladeb jako „Baldur“ nebo „Hlidskjalf“ z desky „Uthuling hyl“ mluví za všechno), když jeho autor pochází z USA. Takové otázky jsou vždy údělem podobných kapel, které se věnují tématice plně neodpovídající jejich místnímu původu.

Osi and the Jupiter každopádně vydal už dvě alba, „Halls of the Wolf“ z roku 2016 a již jmenované „Uthuling hyl“ z roku 2017, přičemž to první jmenované vyjde za měsíc v reedici. Předně se ale schyluje ke třetí dlouhohrající desce „Nordlige rúnaskog“, která se objeví na sklonku listopadu. Nalákat má ni sedmipalcové EP „Grå hest“, na nějž se nyní ve stručnosti podíváme.

Sedmipalec nabízí celkem dvě skladby, z nichž ta titulní na straně A bude i součástí „Nordlige rúnaskog“. A ta se mně osobně líbí dost. „Grå hest“ má blíž ke klasickému folku, takže nečekejte další ambientní folk à la Wardruna, což mi docela vyhovuje, protože těch wardrunovských klonů už jsem se kurevsky přejedl. Skladba je postavena na zvuku tagelharpy, jemných perskusí a mírného vokálu, což na tři minuty bohatě stačí. Samozřejmě jde o příliš malý prostor na to, aby Osi and the Jupiter dokázal navodit nějaké výraznější duchovní souznění, ale jako ochutnávka z „Nordlige rúnaskog“ mi „Grå hest“ posloužilo uspokojivě. Jinými slovy, mám po tomhle chuť slyšet album celé.

Strana B ukrývá písničku „Autumn“, která je exkluzivní pro tohle EP, a v jejím případě už nemohu být tak smířlivý. Pro mě je to jednoduše ambientní nuda bez nápadu i atmosféry. Asi to mělo být melancholické a kdesi cosi, ale pomalé klavírní ťukání s absolutně zaměnitelným kvazi-atmo podmazem na mě prostě nefunguje.

Což mě přivádí k myšlence, jestli má vůbec případná koupě sedmipalce smysl. Jedna skladba je povedená, druhá nikoliv. Ta povedená se však objeví i na „Nordlige rúnaskog“, tudíž mi dává větší smysl eventuálně investovat rovnou do řadové nahrávky, bude-li stát za to. Pořizovat si tohle ípko kvůli jednomu exkluzivnímu songu, který je tak brutálně nudný, mi přijde jako hovadina. Malý vinyl je tedy podle mě vhodný jen pro skalní. Vy ostatní si pusťte „Grå hest“ z YouTubu nebo Bandcampu a počkejte si na řadovku.