Země: Švýcarsko Žánr: industrial metal Datum vydání: 29.4.2011 Label: Nuclear Blast Records Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Temné industrialisty Samael mám již delší dobu v oblibě. Přestože jsem od přírody rozený příznivce black metalu, oslovovalo mě vždy trochu paradoxně spíše jejich elektronické období, nikoliv ony black metalové počátky (ačkoliv takové “Ceremony of Opposites” je hodně fajnová fošna, to se musí nechat), přesto nemohu ignorovat fakt, že onen proklamovaný návrat ke kořenům na minulé desce “Above” byl velice povedený. Aktuální nahrávka “Lux mundi”, celkově již jubilejní desátá dlouhohrající v kariéře těchto Švýcarů, se však navrací na cestu, po níž Samael kráčí bratru již dobrých 15 let – cestu nápaditého industrialu.

Je ale nutno jedním dechem dodat, že v táboře Samael se nic neodehrává násilně, právě naopak, veškerý vývoj probíhá neuvěřitelně plynule. To ve výsledku znamená, že i onen návrat ke kořenům, chuť zahoblovat si po čase nějaký ten pořádný black metal, jejímž výsledkem bylo “Above”, neházel za hlavu dlouholetý vývoj a byl načichlý oním pro Samael typickým electro odérem. Stejně tak ale tento v rámci diskografie kapely experiment dále ovlivňuje i jejich další tvorbu, čehož je důkazem právě novinka “Lux mundi” – vezměte si například úvod závěrečné “The Truth Is Marching On”, nádherná to sypačka. Když samotní členové skupiny v rozhovorech tvrdí, že “Lux mundi” je jakýmsi průsečíkem mezi “Above” a předchozím čistě industrial-electro-metalovým počinem “Solar Soul”, nelze s nimi nesouhlasit. Aby nám tu však nevznikla nějaká mýlka, musím zdůraznit, že “Lux mundi” je přece jenom v první řadě industriální metal, černě kovový kolega black metal vystrkuje své růžky pouze v několika málo momentech, které výslednou podobu desky vkusně koření.

Samael ukazují svou sílu hned zpočátku alba. “Luxferre” je energický otvírák, který byl zvěčněn i jako videoklip. Ten ale doposud bohužel nebyl zveřejněn, tudíž ještě není k dispozici u recenze. Osobně bych ale radši vyzdvihl dva následující kousky – valivou “Let My People Be!”, v níž Vorph předvádí skutečně robotickou barvu svého hlasu, a “Of War” se skvělou klávesovou linkou (zejména v úvodu skladby) a drtivým refrénem. Mezi další vrcholy “Lux mundi” dle mého názoru patří také výtečná “The Shadow of the Sword” a závěrečný náklep “The Truth Is Marching On”, čímž však neříkám, že zbytek fošny stojí za velké prdalčky. I ostatní písně mají v podstatě ve všech případech něco do sebe a plynou v typickém duchu Samael. Nezapomínejte však, že typický duch Samael je velice proměnlivý, tudíž nejde o žádný kolovrátek.

Suma sumárum je “Lux mundi” určitě kvalitním počinem. Možná ne tím nejlepším, který jste kdy slyšeli, ale to nic nemění na tom, že kvalitním. To je asi tak vše, co bych k tomu měl. Nebo spíše, lépe řečeno, je to asi tak vše, co k tomu stíhám říct. Jelikož – ačkoliv jsem si vědom toho, že je to značně neprofesionální – mě již tlačí časová tíseň a nemohu tak psát déle, rozloučím se s vámi se slovy, že se jedná o zábavnou záležitost a že pokud vám muzika Samael v minulosti šmakovala, “Lux mundi” vás rozhodně nezklame.