Stilla - Ensamhetens andar

Stilla – Ensamhetens andar

Stilla - Ensamhetens andar
Země: Švédsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 10.2.2014
Label: Nordvis Produktion

Hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
facebook

Švédská formace Stilla sice vznikla až v roce 2011, nicméně v jejích řadách se nacházejí muzikanti, kteří už nějakou tou kapelou na švédské scéně prošli (dva ze čtyř členů se dokonce objevili v mém oblíbeném occult black rockovém projektu LIK alias Lekamen Illusionen Kallet). Poprvé jsem se se jménem Stilla setkal v loňském roce, kdy skupině vyšel dlouhohrající debut “Till stilla falla”, jenž mě zaujal především nádhernou obálkou – chalupa v lese přikrytém sněhem je přesně ta věc, jakou si na přebalu desky podobného black metalu představuji. Hudebně nešlo o žádný velký zázrak, ale rozhodně to mělo několik vysloveně parádních momentů a špatné to věru nebylo.

Stilla na nic moc nečekali a po jedenácti měsících vydali druhou řadovou nahrávku s názvem “Ensamhetens andar”. Ta hned na první pohled nemá ani zdaleka tak pěkný přebal (byť tenhle úplně zlý také není), ale po poslechu se zase ukázalo, že to dohání o něco lepší hudební produkcí. Stále se sice nejedná o žádný velký zázrak, ale i tak se mi zdá, že hudba Stilla dává na novince o něco větší smysl. Jde o relativně syrový black metal postavený na atmosféře severské přírody a folklóru. Neříkám, že mají Stilla něco společného s folkem, to ne, “jenom” to je takový ten druh black metalu, jenž má myšlenkově blízko k zemi svého vzniku, což se promítá i do nálady materiálu.

Stejně jako v případě “Till stilla falla”, i na “Ensamhetens andar” platí, že v základě se nejedná o pecku, z níž byste si sedli na zadní kapsy kalhot, ale rozhodně se Švédům nedá upřít, že dokážou přijít s některými hodně povedenými momenty. Zvláště když se pustí do lehce melodičtějších nebo epičtějších vod, tak to bývá hodně velká paráda. Nejsilnější mi přijde začátek nahrávky v podobě první trojice, z níž asi nejvíce vyčnívá titulní “Ensamhetens andar”, nicméně i “Vandring utan spår” a “Till slutet” jsou dobré kusy. Naopak ke konci už album lehce upadá, což je trochu škoda, protože v jádru tam potenciál určitě je. Tak či onak, sympatický počin.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.