Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 25.2.2014 Label: Naturmacht Productions Tracklist: 01. Sternenklang 02. Staubherrscher 03. Weltenschrei 04. Ewige Heimkehr 05. Menschensohn 06. Zeitenwind 07. Trost 08. Nichtkonstanten Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Naturmacht Productions

V případě jednočlenného projektu Agael z Německa už to vypadalo, že se mi do ruky dostane další velice zajímavá black metalová záležitost. S debutem “Hybris” z roku 2009 jsem sice tu čest neměl, ani žádné reference jsem na adresu kapely neslyšel, ale něco mi prostě napovídalo, že z tohohle by se mohla vyklubat setsakra skvělá věc. Možná v tom hrála roli třeba velice zajímavá obálka letošní novinky “Trost”, možná třeba i příslib progresivněji pojatého black metalu, možná třeba jenom prostě fakt, že mám z nějakého nevysvětlitelného důvodu zvláštní sympatie k jednočlenným black metalovým projektům, ale ať už to bylo jakkoliv, rozhodně jsem “Trost” vkládal do přehrávače s docela slušným očekáváním…

Jakkoliv však mělo “Trost” svou výchozí pozici tímto přístupem značně ulehčenou, ve výsledku z té desky vlastně příliš na větvi nejsem… skoro bych se nebál tvrdit, že jsem z výsledku mírně rozpačitý. Nechci říct, že by Agael absolutně minul cíl, ale zásah do černého to v žádném případě není. Během prvního poslechu kolem mě nahrávka jen tak mimoděk prohučela, ani jsem si pořádně nestačil všimnout, že vůbec něco hrálo, nebyl jsem s to si vybavit jakýkoliv motiv, a co bylo nejhorší, ani jsem v tom nijak zvlášť necítil potenciál pro to, aby se na tom s přibývajícím počtem poslechových seancí něco změnilo.

Podobný stav trval i nadále po několik dalších poslechů… “Trost” jednoduše vykrystalizovalo do poměrně nevýrazné záležitosti. Ne vyloženě špatné nebo neposlouchatelné, protože poslouchat se to dá bez sebemenších problémů, ale jednoduše se v tom jen těžko nachází nějaká síla, díky níž by ta deska mohla posluchače uhranout, přikovat se sluchátky do křesla nebo jej jakkoliv jinak položit na lopatky, což jsou věci, jichž by opravdu dobrý atmospheric black metal měl dle mého skromného názoru být schopen. Možná, že se tam někde hluboko uvnitř taková síla nachází, ale buď dřímá ještě hlubším spánkem než dítě na obálce, nebo jsem ji prostě jenom nedokázal objevit.

Díky tomu je “Trost” v mých očích pouze jednou deskou z mnoha, sice příjemně poslouchatelnou a bezesporu stále lehce nadprůměrnou, ve finále ovšem stále nijak zvlášť výjimečnou. Když ono počítadlo počtu poslechů začalo ukazovat už dvouciferná čísla, tak se na albu konečně začaly rovněž objevovat nějaké momenty, jimž jistý potenciál upřít nelze. Většinou nejde o celé skladby, spíše o jejich pasáže, ale klidně bych se jako příklad nebál jmenovat třeba “Weltenschrei” nebo závěrečnou dvojici “Trost” a “Nichtkonstanten”, která je asi vrcholem celé nahrávky… a zejména to platí o titulní “Trost”, jejíž druhá polovina rozhodně má své kvality. Jenže ani to nestačí k tomu, abych po dopsání album nezaložil… a jsem si takřka jistý, že nebudu mít potřebu se k němu někdy vracet a dávat mu další šanci.

Každopádně, black metal v podání Agael nepatří mezi nějaké divoké záležitosti, jedná se spíše o pomalejší záležitost, v níž svou nemalou úlohu sehrávají rovněž klávesy, nechybí poměrně velké množství melodií a vlastně i relativně proměnlivá struktura skladeb, kde není nouze ani o různá ambientní intermezza. V těch nejmelodičtějších pasážích se pak Agael blíží až někam na hranice žánrů jako shoegaze (nebo chcete-li blackgaze, jak se kombinace black metalu a shoegaze poslední dobou poměrně často nazývá). Pokud vám něco podobného zní aspoň trochu lákavě, nemám sebemenší důvod vás od poslechu “Trost” odrazovat, protože je docela možné, že vám to sedne mnohem lépe než mně. Klidně se totiž přiznám, že shoegaze a cokoliv, co se o něj jen otírá, není úplně můj šálek čaje, takže i tady může vězet problém toho, proč jsem se s “Trost” nedokázal naladit na jednu vlnu a moc jsme si nepotykali.

Tak či onak, čistě ze subjektivního pohledu je to album, s nímž nemám problém a úplně v pohodě jsem ho dokázal doposlouchat, a to i opakovaně, jenže na druhou stranu mi to ani nepřijde tak dobré, abych to chtěl poslouchat sám od sebe… kdybych nemusel kvůli recenzi, rozhodně bych s Agael skončil mnohem dříve. Za ty nejlepší momenty bych dal bez nějakých velkých cavyků i vyšší známku, nicméně jako celek mě “Trost” nebaví natolik, abych byl ochoten se podepsat pod nějaké lepší hodnocení než 6. Možná je trochu škoda, že jsem neměl možnost si přečíst texty, které by měla tvořit jedna dlouhá báseň, jejímž autorem je Agael osobně… třeba by to k lepšímu pochopení “Trost” pomohlo. Za současného stavu ovšem bohužel “jen” těch 6…