Země: USA Žánr: hardcore / punk Datum vydání: 4.4.2015 Label: Nuclear Blast Tracklist: 01. Intro 02. The American Dream Died 03. Police Violence 04. Only in America 05. Test of Time 06. We Walk the Line 07. Never Walk Alone 08. Enough Is Enough 09. I Can’t Relate 10. Old New York 11. Social Justice 12. Reasonable Doubt 13. No War Fuck You 14. Attack! 15. A Wise Man 16. Just Like Yesterday Odkazy: web / facebook / twitter

Když se řekne hardcore, tak většině fanoušků tohoto stylu se vybaví okamžitě New York. Mekka hardcoru a město, s nímž je tato hudební odnož již od počátku 80. let nesmrtelně spjata. A když se řekne NYHC, tak jedním z prvních, neřkuli úplně prvním jménem, které člověka napadne, by měli být legendární Agnostic Front. Ne snad, že by Agnostic Front byli první kapelou, která do New Yorku tento styl zavlekla, toto mají na svědomí Bad Brains, ovšem v průběhu své dlouhé kariéry, která byla narušena v 90. letech krátkým obdobím nečinnosti, se tahle kapela stala synonymem tohoto hudebního stylu, který byl a v určitých kruzích stále je považován za styl života, který Agnostic Front symbolizují snad ze všech nejlíp.

Agnostic Front jsou děti ulice a na jejich albech je to znát. Spolu se souputníky Madball je považuji za vůbec nejuvěřitelnější kapely tohoto ražení, a když Roger Miret zpívá o starých časech New Yorku z dob svého mládí, kdy se pro ránu nešlo daleko, tak vím, že tenhle chlápek ví, o čem mluví, a jeho texty by se s jistou mírou nadsázky daly považovat za takovou malou kroniku hardcoru a života, kterým si člověk v Brooklynu prošel. Samozřejmě, že jedenáctá řadová nahrávka s názvem „The American Dream Died“ není žádnou výjimkou a bez skrupulí se strefuje do současných témat, která jsou v zámoří stále aktuální a ožehavá, jako policejní brutalita, a otevřeně se přiznává k tomu, jak to tenkrát v 80. letech bylo lepší, ačkoli se společnost potýkala s větší dávkou kriminality.

Ať už se o to Agnostic Front snažili nějak cíleně, nebo to z nich vyplulo naprosto samovolně, tak stvořili naprosto klasickou žánrovou nahrávku se všemi prvky, které může leckdo označit za kýčovité a účelné, jako třeba obal se znetvořenou Sochou svobody nebo intro, které za zvuků policejních sirén a televizních zpráv uvádí posluchače do necelé půlhodinky frustrace nad zkažeností americké společnosti. V tomto ohledu Agnostic Front nijak nezklamali a vlastně ani nepřekvapili, takže se připravte na spoustu sloganovitých refrénů a heslovitých sborů.

Oproti předchozím třem albům je novinka o něco méně metalově nabušená, a přestože neubylo testosteronu, tak má „The American Dream Died“ blíž ke starším počinům, v nichž se punkem nešetřilo a v několika momentech evokuje starší záležitosti typu „Liberty and Justice For…“ a „One Voice“. Jinými slovy, kdo má nejradši „Another Voice“ a „Warrior“, na nichž přibylo metalových prvků, tak může být mírně zklamán, protože skladby na novince jsou v určitém ohledu jiné. Kratší, rychlejší a punkově neurvalejší, díky čemuž je novinka o něco hůře stravitelná a obtížnější na orientaci. Jinak je vše při starém. Skvělá produkce Freddyho Criciena je standardem, jenž podtrhuje živelnost projevu této pětice, v níž se poprvé představuje kytarista Craigh Silverman, který nahradil náhle odejitého Josepha Jamese.

Co říci k samotným skladbám? Jsou to prostě Agnostic Front. Kdybych měl známkovat originalitu, tak se nemáme o čem bavit, protože zkušený posluchač na „The American Dream Died“ nenajde nic, co by ho mělo překvapit. Přesto je novinka ve všech ohledech přesně tím albem z pera hlavní dvojice Roger Miret a Vinnie Stigma, které chci poslouchat. Skladby jako „Only in America“, „Social Justice“ či titulní „The American Dream Died“ jsou klasické rychlovky, v nichž jsou Agnostic Front neporazitelní, a protože je podobných skladeb na albu většina, tak nelze hovořit o nespokojenosti. Úderné vypalovačky typu „Police Violence“, „Enough Is Enough“ a „No War Fuck You“, jejichž hrací doba se vměstnala pod úroveň jedné minuty, znějí zase jako návrat ke starým časům při zachování současné, vráskami zdobené tváře kapely, čímž nechci říct, že by Agnostic Front zněli unaveně, jen už to není taková zběsile bezhlavá jízda jako před třiceti lety na debutu „Victim in Pain“.

Z jasných vrcholů nahrávky bych měl vyzdvihnout zmíněnou „Never Walk Alone“, která zní jako hardcorový manifest hned celé scény, zvlášť když si v ní zahostovali Freddy z Madball, Toby Morse z H20 a Lou Koller ze Sick of It All. Refrén „This is our life, this is our scene, this is our passion„ hovoří za vše, nemyslíte? Dalším nosným momentem je zpěvná nostalgie jménem „Old New York“, „A Wise Man“ s parádními kytarovými vsuvkami hostujícího Matta Hendersona, jenž skladbu vrátil o dvě dekády zpět někam k „One Voice“, a závěrečná „Just Like Yesterday“. Ta v mých očích platí za největší hitovku, protože její ústřední slogan “Death before dishonor, all back through history, and just like yesterday, undying loyalty” melodicky pějícího Rogera Mireta z hlavy jen tak nedostanu.

Přiznávám, že Agnostic Front patří k mým velkým oblíbencům a jejich tvorbu, která v současné době už není ničím jiným než osvěžováním postupů z minulosti, nedokážu hodnotit úplně objektivně. Je to právě tato kapela, která mne k hardcoru před mnoha lety přivedla, ovšem to nemění nic na tom, že „The American Dream Died“ je skvělou žánrovou nahrávkou plnou energie a je zarážející, že i s pěti křížky na krku, kterými se může pyšnit Roger Miret, a s blížící se šedesátkou Vinnieho Stigmy je tahle parta stále při životě a ukazuje, jak se ten NYHC má dělat.