Země: ? Žánr: raw black metal Datum vydání: 29.5.2020 Label: Amor Fati Productions Tracklist: 01. A Work of Ages 02. The Night, The Fog 03. What Dwells Between Fractured Worlds 04. To Become His Doorway Hrací doba: 36:47 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Amor Fati Productions

Nikdy jsem neměl problém v recenzích plýtvat prostorem na zdánlivě nepodstatnou omáčku. Možná proto, že mi zpravidla úplně nepodstatná nepřijde (nakonec proč bych ji psal, kdybych si myslel, že nemá význam, že jo). Naopak mám tyhle kecičky okolo kapely poměrně rád, protože často pomohou uvést do kontextu a leckdy i předestřít, o čem by mohlo být vlastní album. Obzvlášť užitečné u menších jmen, které nezná každý druhý posluchač jako svoje boty.

Na druhou stranu tu ale s oblibou píšeme o toxických plivancích undergroundové scény. Mnohé tyhle skryté formace nejsou skryté jen svým věhlasem, ale také minimem informací o nich známých. Takový přístup je mi stále sympatický, ale blbě se pak hledají slova pro obligátní úvodní omáčku. Přesně to se týká i Akolyth. Pojďme nicméně zkusit dát dohromady alespoň to málo, co vyzradí booklet první desky a internet.

Eponymní debut vydali němečtí Amor Fati Productions na LP (250 kusů) a CD. Dle všeho by se mělo jednat o jednočlenný projekt, za nímž stojí jakýsi Sphere. Ten se sice stará o všechny nástroje i vokály, ale s aranžemi a blíže nespecifikovanými instrumenty mu pomohl jistý D. Album se nahrávalo v Opus Magnum Studios v Belgii, což může, ale také nemusí napovídat původ Akolyth. O trochu jistější střelbou od boku by mohl být tip, že za písmenkem D. se neskrývá nikdo jiný než Déhà (Yhdarl, We All Die (Laughing), Cult of Erinyes, Merda mundi, Slow) napojený právě na zmiňované studio.

Ale jasně, stejně nakonec můžete tohle všechno cynicky spláchnout do hajzlu s argumentem, že do určité míry vlastně vůbec nezáleží na tom, kdo za Akolyth stojí, odkud pochází, kdo další se na tom podílel, protože jde primárně o muziku. Bez pořádného infa člověk alespoň může „čistěji“ vnímat muziku, poněvadž není zatížen balastem. Ne snad, že by to také nebyl validní přístup k poslechu.

A co vás tedy čeká, prahnete-li jen po hudbě? Akolyth nabízí raw black metal, který si na nic nehraje, ani nesnaží se o inovace. Namísto toho sype ortodoxní atmosférickou černotu bez příkras, nikoliv však bez mozku. Samotné skladby nepotřebují žádnou zásadní variabilitu ani osvěžující prvky, přesto fungují bez problémů. Každý song má krátce nad devět minut a stojí především na výborných riffech. Ty jsou sice poměrně primitivní, nicméně funkční a zároveň i dost povedené na to, aby těch devět minut fungovalo.

Svým způsobem mě to až překvapuje, že deska maká bez většího zaváhání, protože její obsah formálně vzato skutečně nenabízí nic, z čeho byste si měli sednout na zadek. Prostě se jen hobluje, sem tam se změní tempo, omílá se nějakých pár riffů, které jsou sice docela výrazné, ale skutečně pamětihodné momenty tu nejsou. A přesto těch čtyřikrát devět minut ubíhá jak nic. Akolyth sice pracuje s tím, co už bylo vymyšleno, ale podání má charisma a také onen pověstný feeling, o němž se v souvislosti s black metalem tak rádo básní.

Kdybych měl nutně něco vyčítat, jednalo by se jen o marginálie. Třeba ďábelský smích ve „What Dwells Between Fractured Worlds“ si mohl Sphere odpustit. Některé riffy v úvodní „A Work of Ages“ jsou možná až moc ve stylu „hobluj, píčo!“. Obojí ale trvá krátce a zároveň v konečném důsledku nevyznívá skutečně otravně, takže se tyhle detaily v pohodě rozpustí v kvalitním celku.

Skoro se sám sobě divím, jakým způsobem mě prvotina Akolyth baví, ale tohle fakt šlape jak vysloužilá kurva, a to aniž bych tímhle přirovnáním chtěl naznačit, že by to snad mělo vyznívat tupě. Desku bych spíš označil jako poctu ortodoxnímu black metalu, ale od někoho, kdo nepostrádá soudnost ani schopnosti. Spokojenost.