Země: Česká republika Žánr: metalcore Datum vydání: 2014 Label: Metalgate Records Tracklist: 01. Intro 02. An Ellipse 03. The End Is Near 04. Obsession – Erased 05. Devil’s Depressed 06. Taken Away from You 07. Die My Way 08. Rage Inside 09. The Hack 10. Falling So Fast 11. Outro 12. This Silence [bonus] Hodnocení: 6/10 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Metal Promotions

Ve chvíli, kdy jsem obdržel k recenzi desku českolipských Area Core s názvem “The End Is Near”, zrodilo se ve mně už předem jisté zklamání. Area Core. Kapela, co má v názvu nějaký hudební styl? Jasně, může to znamenat cokoli, ale v kontextu toho, že kluci hrají na kytary, mě jiný význam nenapadá. Znám tři kapely s názvem žánru ve jméně kapely a všechny tři pro mě byly v mých mladších letech těžké zklamání. Jmenovitě Eagles of Death Metal, Daft Punk a Hardcore Superstar. Po této zkušenosti jsem tedy očekával, že kapela s názvem Area Core bude hrát smooth jazz nebo acid techno, rozhodně ne “core”. Fajn, uznávám, že jsem se bál zbytečně, ze všech stylů má kapela nejblíž právě k metalcoru, otázkou je, jak se s touhle škatulkou popasovali.

Co se týče metalcoru v Česku, přistupuju ke kapelám s velkou skepsí. Tenhle styl frčí na západě už dobrou jednu dekádu a u nás se do toho kapely na vážno pouští až v posledních pár letech. Pochybuju, že někoho v roce 2014 posadí na prdel kapela, která zní jako Parkway Drive, když nám tyhle riffy a sound servíruje milion zahraničních skupin už deset let. Přesto se o to někteří stále pokouší a já stále čekám, jestli snad z téhle armády kapel vykrystalizuje něco, co se posune někam dál od Bring Me the Horizon a Asking Alexandria.

Area Core se rozhodli přidat svůj vrub do naší metalcorové historie deskou “The End Is Near”. Začínáme generic intrem, které bez kudrlinek a zdržování přejde v úvodní “An Ellipse”, kytary začnou zařezávat a já si hned všímam dvou zásadních znaků celého alba. Zaprvé je to clean zpěv, jenž mi přijde, že místy ujíždí, neladí, nesedí nebo si prostě zpěvák není jistý v některých polohách. Ne, že by mi to rvalo uši, ale v prvním songu je to dost slyšet a opakuje se to i v dalších písničkách. Co mě ale naopak potěšilo, je zvuk desky. Domácí kapely často nemají dostačující vybavení nebo peníze na kvalitní studio, takže ve výsledku není lehké najít v metalcoru kapelu, která by měla příjemný a čistý sound na CDčku, hlavně co se kytar týče. Area Core se to podařilo, nepochybně díky soutěži Metalgate, kde se umístili a za odměnu si zřejmě nahráli desku v Metalgate Studiu, což je dobře, protože deska má vážně super zvuk.

Jdeme dál. Druhá píseň “The End Is Near” je možná moje nejoblíbenější z alba, protože obsahuje zvukovou stopu z filmu “The Great Dictator”, tedy kus projevu Charlieho Chaplina parodujícího Adolfa Hitlera. Mám ten film rád a s kytarami to zní fakt skvěle. Ano, Area Core nejsou první, už to použili The Chariot v songu “Cheek” a určitě i někdo další, ale nebudeme hnidopichové, tady mě to vážně baví. Další věc, co se mi na fošně líbí, jsou refrény. Ty zřejmě zpěvákovi sedí a vzhledem k tomu, že nezpívá přihřátym hláskem, jak bývá v tomto žánru často zvykem, jsou refrény silnou složkou písní na desce, jak je možno se přesvědčit hned v následující “Obsession – Erased”. O dalších dvou stopách bych řek, že je to prostě obyčejný metalcore, ale Area Core do toho přidávají i trochu “metallicoidního” rocku, popřípadě prvky, co v rámci žánru frčely dřív, dneska už tolik ne, jako je třeba srdcervoucí sólo v “Taken Away from You”, což na mě působí v záplavě všech těch Parkway Drive kopírek jako vcelku svěží záležitost.

Vlastně jsem možná předtím trochu kecal a moje nejoblíbenější píseň je “Die My Way”, která mě zase dostala na refrén. Hned po ní je corové rubání a blití s férovym názvem “Rage Inside” a potom pomalejší “The Hack”, což mě teda moc nebere, ale dočkala se i zkušebnového videoklipu. Na konec desky zazní epický zavírák “Falling So Fast” a formální outro. Už bych tedy přikročil k celkovýmu hodnocení desky, ale Area Core se mě ještě rozhodli obdařit bonus songem v podobě pomalého songu “This Silence” s klavírem a zpěvem. Já nevím, to snad ani nebylo nutné. Jako jo, na pomalé songy se dobře balí holky, ale tohle se podle mě moc nepovedlo. Klavír a několik pofidérních vokálních linek s vražednou, skoro pětiminutovou stopáží. Nevadí, je to song, který leží mimo desku, tak ho nebudu počítat.

Takže závěrečné hodnocení. Původně jsem chtěl kluky trochu šetřit, abych nedostal do huby, až se někdy potkáme v pitu nebo na pódiu, ale ten zpěv jsem prostě musel vytknout. “The End Is Near” je ale i tak svěží deska, k níž se díky zapamatovatelným melodiím v refrénu a hlavně vyšperkovanému zvuku člověk rád vrátí, což je dneska vážně důležitý. Já sám bych se do metalcoru už nepouštěl, protože to je podle mě mrtvý styl, ale pokud si na to kluci z Area Core věří, tak mají díky “The End Is Near” celkem dobře vykročeno. Na závěr si nemůžu odpustit menší rýpnutí… doufám, že kapele nejmenovaná oděvní firma zaplatila aspoň komplet nové vybavení, zkušebnu a dodávku, když kluci rozmístili její logo celkem třikrát na jednu promo fotku k vlastní desce. Konec rytí. “The End Is Near” – motivačních šest bodů. Howgh.