Země: Česká republika Žánr: thrash metal / metalcore Datum vydání: 18.11.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Endless Suffering 02. Between Love and Hatred 03. Coward 04. The Ocean 05. No Salvation 06. The Enemy 07. Vengeance Odkazy: web / facebook / bandzone K recenzi poskytl: Madgod

Přestože šumperská čtveřice Madgod funguje již relativně dlouhou dobu (vlastně již od roku 2006, pokud budu za vznik počítat první pokusy v garáži), tak debutové album “Madgod” na sebe nechalo čekat až do konce minulého roku, kdy v listopadu spatřilo světlo světa. Když už jsem začal tou biografií, tak se sluší říct, že Madgod během své aktivní činnosti, která začala v roce 2008, prošli několika změnami v sestavě, jež se ustálila až v roce 2012 v současném čtyřčlenném složení. Dost už ale bylo nezbytných úvodních řečí, takže se pojďme podívat na jejich debutové výtvor pěkně z blízka.

Hned na první pohled mě upoutalo grafické zpracování bookletu. Ten je vyveden v černobílém provedení, jež ruku v ruce s kresbami a způsobem zobrazení textů evokuje komiks, ovšem je to jen dojem, protože žádný koncept a příběh album nesvazuje a na kotoučku tak najdete sedmičku skladeb, které bez problémů fungují jako jednotlivé kousky finální skládačky “Madgod”, jejíž hrací doba se zastavila za velmi příjemnou půlhodinkou.

Doposud nepadla zmínka o tom, co vlastně ti Madgod hrají. Sama kapela se prezentuje jako thrash/metalcorová parta, s čímž bych celkem bez námitek i souhlasil. Skladby jsou povětšinou rychlé, hodně kytarové a plné agresivních vokálů. To vše v příjemném moderním střihu. Pokud koutkem oka pokukujete po staromilské jízdě, tak ruce pryč, protože na přetřes přijdou jak rychlé kytarové hoblovačky, tak jednoduché škrkačky a tu a tam i pomalejší zatěžkané riffování. Takový ten moderní feeling dotváří i zpěvák Michael “Prchys” Prchal, který disponuje klasickým uřvaným vokálem; občas vystřídá melodičtější zpěvy, ovšem tak zle, že by se v každé skladbě střídaly dle klasického mustru agresivní sloky a andělsky melodické refrény, do toho Madgod nešli. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, i toto přijde na přetřes, ale není to pravidlem, což je jedině dobře, protože když stejnou stavbu slyší člověk pořád dokola, tak veškerý moment překvapení jde do kytek.

Tím nechci tvrdit, že by “Madgod” překypovalo progresivními a vyloženě nečekanými momenty, protože obecně vzato je to hudba stále velmi přístupná a přímočaře zaměřená, takže objevování skrytých tajemství této nahrávce nesluší, ale na druhou stranu to není záležitost jednoho poslechu, která by napodruhé neměla co říct.

“Madgod” začíná téměř tak, jak člověk očekává, což znamená nějakým masakrem, který na úvod posune všechny kosti v těle ze své přirozené pozice. Právě taková je “Between Love and Hatred” a s jistou dávkou rezervy i “Endless Suffering”, na níž mě baví jak střídání rychlých a pomalejších pasáží, tak hlavně vokální variabilita daná hned několika polohami, přičemž navrch má překvapivě líbivý zpěv, jelikož pěje tak nenásilně vtíravou melodii, že jí prostě nejde odolat. Ještě o něco víc se mi líbí zmíněná “Between Love and Hatred”, v níž se na melodie rezignovalo a představuje spíš agresivnější tvář šumperské čtveřice. Bez ztráty momentu překvapení a dosavadní variability baví i přes své jednostranně energické pojetí. Třetí “Coward” začíná na poměry zbylých skladeb nezvykle okořeněna kytarovým harmonickým vybrnkáváním, aby se zhruba po minutě kormidlo stočilo k hutnému metalovému nářezu pomalejšího střihu s death metalovými prvky. Parádní věc.

Ze zbylých čtyř písní stojí za zmínku povedená “The Ocean” s thrash metalovým odérem a závěrečná “Vengeance” s houpavým rytmem, jenž připomíná nu-metalové postupy, ovšem jen do té chvíle, než se Prchys vytasí s řevem střídající hlubší growling. Závěr této písně je oproti dosavadnímu průběhu lehce melodičtější, nicméně ty přechody nejsou nijak násilné a neuvěřitelné, takže v tomto ohledu nelze na Madgod házet špínu, protože to funguje jako celek, což je hlavní.

Myslím, že je celkem zřejmé, pro koho je “Madgod” určeno. Zcela určitě cílí na mladší posluchačstvo, ovšem činí to tak, že výsledek nepůsobí jako genericky jednoduchá hudba plné trendy momentů a prvků. Madgod si naopak berou něco málo z thrash metalu, některé momenty by se neztratily i u death metalově orientovaných formací a to vše při zachování jakéhosi vlastního ksichtu, protože jejich tvorba nezní jako laciné covery slavnějších formací a jejich postupů. Celkem příjemné překvapení si připravili tito šumperští mladíci.